ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1288.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1288/2021-556
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2021 o dovolání obviněného L. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, a obviněné S. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 12 To 77/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 113/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných L. K. a S. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 2 T 113/2020, byli obvinění L. K. a S. K. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (jednání pod bodem 1. skutkové věty), a zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství (jednání pod bodem 2. skutkové věty). Těchto trestných činů se obvinění dopustili tím, že
1. v době od 16:45 hodin do 16:50 hodin dne 25. 5. 2020 v Náchodě, kdy z předchozí doby oba věděli, že M. O., nar. XY pravidelně pobírá svůj starobní důchod, pro který si vždy chodil na poštu, v úmyslu získat vyplacenou hotovost z takto vyplaceného starobního důchodu, z prostoru před stánkem (bývalou prodejnou zeleniny Globus), kde se v té době nacházel poškozený M. O., nar. XY, který byl pod vlivem alkoholu, tohoto oba společně uchopili každý z jedné strany pod paží a odtáhli jej ulicí XY směrem ke XY, přičemž odbočili z této ulice vlevo mezi domy na parkoviště za bývalým autoservisem PEUGEOT, kde vyúsťuje i Obchodní pasáž vedoucí z ulice XY do ulice XY tak, aby byli mimo pozornost procházejících lidí, a na tomto místě v přítomnosti své manželky S. K., která projevila schopnost a ochotu překonávat s L. K. případný odpor M. O., v úmyslu získat od poškozeného M. O. jeho starobní důchod, jej L. K. křikem napadl a nutil jej k vydání peněz, a to slovy: "Dělej, dej nám to nebo tě zmlátíme!", a proto M. O. v obavě o své zdraví jim vydal finanční hotovost ve výši nejméně 7 600 Kč, a s takto získanou finanční hotovostí L. K. se S. K. z místa odešli, čímž poškozenému M. O., nar. XY společně způsobili škodu ve výši nejméně 7 600 Kč,
2. v době od 16:44 hodin dne 26. 5. 2020 do 14:00 hodin dne 5. 6. 2020 v Náchodě, poté, co poškozená M. B., nar. XY učinila svědeckou výpověď v trestní věci poškozeného M. O., a to ve věci loupežného napadení M. O., prověřované příslušným policejním orgánem Územního odboru Policie ČR v Náchodě pod č. j.: KRPH- 42490/TČ-2020-050571, v níž M. B. vypovídala o podstatných okolnostech trestného činu loupeže a dalších okolnostech významných pro trestní řízení o něm, z jehož spáchání jsou důvodně podezření L. K. a S. K., na veřejných prostranstvích v ulici XY u zastavárny Galaxie, kdy S. K. na poškozenou křičela: "Co čumíš, mám tam na tebe jít a zbít tě?", dále pak v prostoru pokladen v OD LIDL, XY (5. 6. 2020 - mezi 14:00 - 15:00 hodin), kdy L. K. a S. K. byli ve frontě u pokladny za ní a K. na celý krám na ni začala křičet: "Počkej ty kurvo, ty dostaneš, my ti šlápnem na ksicht, že tě vlastní děti nepoznaj!" a K. dodal: "Nech ji bejt však počkej ono na ni dojde, ona dostane přes tu hubu.", dále pak dne 15. 6. 2020 okolo 15:30 hodin při cestě domů z nákupu v OD LIDL cestou přes parkovací plochu, která se nachází směrem ke XY místo části bývalé přádelny Tepna, na lavičce seděl L. K. společně se S. K. a M. B. je míjela, S. K. na ni mluvila, zastoupila jí cestu a dožadovala se po poškozené, aby jim sdělila co vypověděla na policii, ale ona toto odmítla a tak ji ze strany S. K. bylo vyhrožováno, že: „ jestli L. (pozn. K.) zavřou tak, že po soudu uvidí, jak dostane po hubě“, a na dalších blíže neupřesněných veřejných prostranstvích, kdy ji stále vyhrožovali újmou na zdraví za to, že učinila svědeckou výpověď v neprospěch L. K., a to v úmyslu docílit toho, aby jako svědkyně změnila tuto svou výpověď, tedy vypovídala v jeho prospěch, případně významné usvědčující okolnosti zamlčela, a těmito výhružkami vzbudili důvodnou obavu o zdraví M. B., nar. XY, tedy že své výhružky splní .
2. Za uvedené trestné činy byl obviněný L. K. odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a obviněná S. K. podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), byli dosud nezjištění dědici po poškozeném M. O. odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 2 T 113/2020, podali oba obvinění odvolání , o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 12 To 77/2021 , tak, že z podnětu odvolání obviněných podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku podle §229 odst. 1 tr. ř. V ostatním ponechal odvolací soud napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 12 To 77/2021, podali oba obvinění prostřednictvím společného obhájce dovolání, které opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obvinění mají za to, že jejich vina nebyla beze vší pochybnosti prokázána. K usvědčujícímu důkazu výslechem poškozeného O. v přípravném řízení obvinění namítají, že byla učiněna pod vlivem alkoholu a že poté, co došlo ke změně ve složení senátu soudu prvního stupně, nebyl tento důkaz proveden [přečten podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř.]. I kdyby však důkaz touto výpovědí byl zákonným způsobem proveden, mají obvinění za to, že tuto výpověď nelze použít jako důkaz, který by měl prokazovat jejich vinu. Ze znaleckého posudku psychiatrického se totiž podává, že poškozený trpěl duševní poruchou – rozvinutou závislostí na alkoholu ve IV. terminálním stadiu s celkovou těžkou deprivací osobnosti a alkoholickou demencí středně těžkého stupně. Poškozený měl být ve stavu středně těžké prosté alkoholové opilosti, což z psychiatrického hlediska jeho věrohodnost obecně snižuje. Bezprostředně po skutku byl schopen v hrubých rysech popsat reálně proběhlou událost, ale s odstupem času s ohledem na své postižení na onu událost zapomněl. Z toho podle obviněných vyplývá, že po půl roce od události nemohl poškozený s ohledem na své psychické onemocnění a těžkou alkoholovou závislost reálně a pravdivě vypovídat o něčem, co se mělo stát před půl rokem. Z této výpovědi tak i pro její nízkou kvalitu nelze vycházet. Poukazují i na trestní oznámení, které poškozený učinil na Policii ČR dne 26. 5. 2020 a ve kterém uvedl, že na poště pobral důchod 10 350 Kč, pak si koupil víno kolem půl deváté ráno. Víno následně dopil, usnul a spal od 10 do 15 hodin. Peníze měl v kapse a někdo mu je vzal v době, kdy spal. Jestli u něho byl obviněný K. nebo někdo jiný, nevěděl. Ve výpovědi před zahájením trestního stíhání, kterou sice okresní soud nepoužil, pak poškozený opět neuvedl žádnou konkrétní osobu, která by mu měla peníze vzít. Na několika místech v této výpovědi uvedl, že neví, kdo mu to vzal, a že zjistil, že mu peníze zmizely, až druhý den ráno, když se probudil. Shodně popsal, že si koupil dva litry vína, které vypil a pak usnul. Poškozený tedy ani jednou neuvedl, že by mu peníze měl vzít obviněný K. a už vůbec ne obviněná K. Soudy se podle obviněných vůbec nepozastavily nad tím, jak by si poškozený při své diagnóze mohl něco pamatovat po půl roce od události, když navíc bezprostředně po události zcela jasně uvedl, že neví, kdo ho mohl okrást. Výpověď poškozeného proto nelze brát jako důkaz, který by svědčil o vině obviněných.
6. Obvinění v dovolání rozporují i důkaz výslechem svědkyně M. B. Nalézací soud se podle jejich názoru vůbec nezabýval rozpory v její výpovědi. Tato svědkyně neviděla, kdo a jakým způsobem měl poškozenému důchod vzít. Pouze slyšela, co se odehrálo za rohem. Zde jsou ale její výpovědi značně rozdílné. Ve své výpovědi v pozici svědka na Policii ČR uvedla, že slyšela pouze obviněného K., jak na poškozeného za rohem křičí, aby mu dal peníze. Obviněnou K. vůbec neslyšela. Při prvním hlavním líčení uvedla, že obviněného K. neslyšela, ale slyšela pouze, jak na poškozeného za rohem křičí obviněná K. Ve své poslední výpovědi u hlavního líčení svou výpověď opět změnila a uvedla, že za rohem slyšela pouze obviněného K.. Tyto rozpory považují obvinění za zcela zásadní. Stejně tak se soud nevypořádal s rozpory mezi výpovědí svědkyně B. o tom, v jaké stavu měl být po údajném napadení poškozený O. Tato svědkyně zcela jednoznačně uváděla, že poškozený byl od krve, měl podlitiny pod okem, ruce i tvář měl od krve. Z výpovědi svědka J., ale i z pořízené nahrávky obviněného K. s poškozeným O., přitom bylo jednoznačně vyvráceno, že by poškozený měl jakékoliv zranění. Svědkyně B. tedy nevypovídala pravdu, ve svých výpovědích se rozchází a nelze tak souhlasit s názorem nalézacího soudu, že by událost popisovala střízlivým dojmem bez zbytečných dramatizací. Tato svědkyně má navíc i podle vlastního vyjádření značné antipatie vůči obviněné K.
7. Podle obviněných bylo prokázáno, že poškozený O. převzal důchod na poště ve výši 11 484 Kč v 8:12 hodin dne 25. 5. 2020. K jednání obviněných mělo dojít téhož dne v 16:45 hodin. Poškozený byl alkoholik, o peníze měl být připraven vícekrát, dokonce i po tomto skutku. Žádným způsobem nebylo prokázáno, co se dělo s poškozeným a zejména s jeho penězi od rána do 16:45 hodin. Možností je mnoho. Finanční prostředky, které měla u sebe obviněná K. při zadržení dne 25. 5. 2020 v 17:30 hodin, byly prostředky, které jí dal svědek T., který předání peněz jednoznačně potvrdil. Jeho výpověď však okresní soud považoval za nevěrohodnou. Obvinění tyto peníze od svědka T. obdrželi z toho důvodu, že hodlali v obřadní síni Městského úřadu v Náchodě slavnostně zopakovat svůj manželský slib. Obvinění tedy vysvětlili a prokázali původ peněz. Peníze poškozenému O. mohl odcizit někdo jiný, mohl je ztratit apod. Jestliže nelze určit, která z variant skutkového stavu odpovídá skutečnosti, je třeba při zachování zásady in dubio pro reo zvolit variantu pro obviněné nejpříznivější. Nejenže tedy nebylo prokázáno, že by se zvlášť závažného zločinu loupeže obvinění dopustili, ale nebylo ani prokázáno a zdůvodněno jak, kdo a jakým způsobem. Svědkyně B. nic neviděla, pouze slyšela (navíc v každé výpovědi někoho jiného).
8. Ke skutku pod bodem 2. obvinění namítli, že jejich vina byla prokázána pouze výpovědí svědkyně B., kterou považují za nevěrohodnou. Tímto skutkem se navíc nalézací soud v odůvodnění výrazněji nezabývá. Obvinění mají za to, že výpověď svědkyně B. měla být podepřena dalšími důkazy. Jelikož takový důkaz obstarán nebyl, není možné obviněné uznat vinnými, když tvrzení svědkyně B. je v tomto zcela osamoceno a s ohledem na její nevěrohodnost je zcela nepoužitelné.
9. Obvinění mají za to, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, nevypořádávají se s jejich právně relevantní argumentací a důkazními návrhy, soudy stále nevyslechly navrhovaného svědka B., kterého obvinění navrhovali vyslechnout už v rámci přípravného řízení na policii, poté i u okresního soudu a následně i u soudu odvolacího. Nelze se ztotožnit s argumentací odvolacího soudu, že tohoto svědka nepovažuje za podstatného. K takové úvaze by bylo možné přistoupit až po jeho výslechu a nelze hodnotit tohoto svědka, aniž by ho soudy vůbec vyslechly. Obvinění mají rovněž za to, že v jejich případě je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy.
10. Z těchto důvodů obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud obě rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a aby nalézacímu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
11. Dovolání obviněných bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněných a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
12. Státní zástupkyně především poukázala na to, že námitky vyjádřené v dovolání uplatnili obvinění v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělili je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Je podle ní možno odmítnout jejich tvrzení, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obvinění v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam jim připisovat z hlediska skutkového děje.
13. V daném případě je podle státní zástupkyně třeba souhlasit s názorem soudů obou stupňů, že jednání obou obviněných bylo prokázáno jak výpovědí poškozeného M. O., která musela být podle §201 odst. 1 písm. a) tr. ř. v opakovaném hlavním líčení přečtena, neboť tento svědek zemřel. Výpověď tohoto svědka plně korespondovala s dalšími svědeckými výpověďmi, jakož i s dalšími provedenými důkazy. Naproti tomu výslech svědka J. B., který byl zprvu ze strany obhajoby navrhován a v závěru u hlavního líčení již nikoliv, správně nepovažoval soud prvého stupně s ohledem na další věrohodné provedené důkazy za nutný, a proto tomuto požadavku nebylo vyhověno. Pokud jde o věrohodnost poškozeného M. O., správně dospěl odvolací soud k závěru, že po přehrání zvukového záznamu jeho výpovědi bylo patrno, že poškozený špatně slyšel, nedokázal sice odpovědět, kdy bere důchod, ale tato informace byla obviněným dobře známa. Podstatné je, že svědek oba obviněné označil za pachatele, kteří mu vzali důchod. Opakovaně poukazoval na bezvýchodnost své situace s tím, že se peněz nedomůže. Oba obviněné označil za pachatele, kteří mu dne 25. 5. 2020 vzali peníze z jeho starobního důchodu. Je nepochybné, že právě oba obvinění využili psychického stavu a podnapilosti poškozeného. Jako věrohodné je podle státní zástupkyně možno označit i další provedené důkazy zejména výpovědi svědků K. O., M. T. T., P. T. a J. H. jakož i důkazy listinné, specifikované v rozhodnutí soudu prvého stupně, které navzájem korespondují.
14. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má proto státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl.
15. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně navrhla dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněná. Státní zástupkyně současně vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodováním v neveřejném zasedání pak ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila rovněž pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo dovolání podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné.
17. Shledal přitom, že dovolání obviněných je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
19. Obvinění v podaných dovoláních uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
21. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
22. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je pak naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
25. Na podkladě obviněnými uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněných.
IV.
Důvodnost dovolání
26. Z předloženého dovolání se podává, že obvinění L. K. a S. K. jím brojí proti výroku o vině jak zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, tak zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, přičemž ve vztahu k oběma těmto trestným činům namítají, že nebylo prokázáno, že se dopustili jednání, které je jim kladeno za vinu.
27. Již po takto stručně shrnutém obsahu dovolání je Nejvyšší soud nucen upozornit, že dovolací argumentace obou obviněných neodpovídá jimi uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádnému jinému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů a týká se pouze oblasti dokazování, tedy otázek procesních. Takové námitky se však s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zcela míjí, neboť se netýkají deklarovaného právního posouzení skutku ani jiného hmotněprávního posouzení. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je přitom vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují. V této souvislosti lze v obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 20. až 22. tohoto usnesení) rovněž uvést, že otázky rozsahu dokazování a hodnocení důkazů jsou čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu.
28. Z toho vyplývá, že do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 7 Tdo 725/2012, nebo ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1259/2020, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 1196/13, či ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
29. Po prostudování spisového materiálu však Nejvyšší soud konstatuje, že ačkoliv obvinění ve svém dovolání námitku extrémního rozporu mezi zjištěným skutkovým stavem a provedenými důkazy uplatnili, napadená rozhodnutí touto vadou zatížena nejsou.
30. Současně lze s ohledem na obsah dovolání konstatovat, že obvinění v tomto mimořádném opravném prostředku v zásadě pouze opakují obhajobu, kterou uplatnili již před nalézacím soudem v průběhu hlavního líčení a kterou následně zopakovali v rámci svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu, se kterou se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly. V takovém případě je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
31. Z podnětu dovolání obviněných však Nejvyšší soud po přehrání zvukového záznamu z hlavního líčení konaného dne 4. 3. 2021 konstatuje, že výpověď poškozeného M. O. z přípravného řízení (ze dne 8. 6. 2020) ani hlavního líčení (ze dne 9. 12. 2020) přečtena nebyla. Tento důkaz tedy v řízení před soudem nebyl procesně použitelným způsobem proveden. Námitky obviněných proti schopnosti poškozeného O. zapamatovat si a následně reprodukovat předmětnou událost ze dne 25. 5. 2020 lze tedy považovat za bezpředmětné, neboť výpověď poškozeného vůbec nebyla součástí důkazního řízení a nebylo možno z ní při zjišťování skutkového stavu vycházet.
32. Uvedené pochybení nalézacího soudu v rámci důkazního řízení však na druhou stranu neznamená, že jeho závěr o vině obou obviněných skutkem pod bodem 1. skutkové věty, ke kterému se výpověď poškozeného M. O. vztahovala, nemůže obstát. Příslušná skutková zjištění, o kterých vypovídal poškozený O., totiž mají oporu i v ostatních, řádně provedených důkazech. Jde zejména o výpověď svědkyně M. B., která popsala, jak obvinění poškozeného každý z jedné strany popadli v podpaží, vlekli ho pryč od ulice a následně mu verbálně vyhrožovali a dožadovali se peněz (není tedy pravdou, že tato svědkyně obviněné pouze slyšela, neboť je především nejprve viděla, jak poškozeného odtáhli pryč z jejího dohledu). Skutečnost, že to byli právě obvinění, kteří poškozenému peníze odcizili, vyplývá kromě výpovědi svědkyně B. i z výpovědi dcery poškozeného K. O., které se poškozený svěřil, že jej K. zase okradli. Podstatnou je i výpověď svědka J., který slyšel poškozeného mluvit o částce, kterou mu obvinění odcizili. Skutečnost, že poškozený u sebe měl vyšší finanční hotovost, je podporována i výpovědí svědka M. T. T.
33. Je tedy patrné, že závěr o tom, že se obvinění dopustili loupeže na poškozeném O. a že mu odcizili částku ve výši nejméně 7 600 Kč má dostatečnou oporu i v ostatních důkazech, které byly řádným způsobem provedeny v řízení před soudem a ze kterých mohl soud vycházet. Není proto důvod přistoupit ke kasaci napadených rozhodnutí toliko z důvodu absence procesně použitelné výpovědi poškozeného O.
34. Pokud jde o další skutkové námitky obviněných, kteří rozporovali i věrohodnost svědkyně B., Nejvyšší soud okazuje na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu v bodě 15., ve kterém se tento soud dostatečným způsobem s otázkou věrohodnosti svědkyně B. (a svědka J.) vypořádal a uvedl, z jakých důvodů z její výpovědi vycházel. Do těchto přesvědčivých úvah nalézacího soudu navíc Nejvyšší soud s ohledem na to, že v souladu se zásadou ústnosti a bezprostřednosti přísluší hodnocení věrohodnosti vyslechnutého svědka pouze tomu orgánu činnému v trestním řízení, který tento důkaz provedl, není oprávněn jakkoliv zasahovat. Takový přezkum by navíc jednoznačně vybočil z přezkumu existence namítaného extrémního rozporu zjištěného skutkového stavu s provedenými důkazy.
35. Nalézací soud dále v bodech 16. a 17. odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě vyložil, z jakých důvodů neuvěřil výpovědím svědků H. a T. Rovněž i s těmito úvahami nalézacího soudu se Nejvyšší soud ztotožňuje a v plné míře na ně odkazuje.
36. Pokud jde o navrhovaný výslech svědka B., který obvinění považují za opomenutý důkaz, Nejvyšší soud nejprve upozorňuje, že není povinností soudu provést všechny navrhované důkazy; podstatné však je, aby se soud uplatněným důkazním návrhem zabýval a v případě, pokud soud navrhovaný důkaz neprovedl, tento svůj postup náležitě v rámci odůvodnění svého rozsudku odůvodnil (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 542/2000, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05, a ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 972/09).
37. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 4. 3. 2021 navíc Nejvyšší soud zjistil, že výslech jmenovaného svědka nebyl k dotazu soudu na konci tohoto hlavního líčení ze strany obviněných ani jejich obhájce navrhován. Nalézací soud se i přesto s tímto důkazním návrhem v odůvodnění svého rozsudku vypořádal, když v bodě 19. uvedl, že se jmenovaného svědka pokoušel předvolat, nicméně nebyla zjištěna jeho totožnost ani místo pobytu. Provedení tohoto důkazu obvinění znovu navrhli v rámci odvolacího řízení, načež soud druhého stupně tomuto návrhu jako nadbytečnému nevyhověl. V nyní projednávaném dovolání pak obvinění neuvádějí, k jaké skutečnosti by měl jimi navrhovaný svědek vypovídat. Vzhledem k tomu, že veškeré dovolací námitky je nutno uvést v textu samotného dovolání a nelze odkazovat na jiná podání učiněná v průběhu trestního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012, publikované pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.), nemůže se Nejvyšší soud v nynější fázi trestního řízení k potřebnosti provedení důkazu výslechem svědka B. blíže vyjádřit. Se stejnou mírou obecnosti, s jakou tuto námitku uplatnili obvinění ve svém dovolání, proto uzavírá, že soudy se s tímto důkazním návrhem vypořádaly a že se nejedná o důkaz opomenutý.
38. Pokud jde o skutek pod bodem 2. skutkové věty, kvalifikovaný soudy jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, založil soud prvního stupně svá skutková zjištění na výpovědi svědkyně M. B. Vzhledem k tomu, že výpověď této svědkyně shledal soud věrohodnou (viz bod 34. odůvodnění tohoto usnesení), nelze ani zde uvažovat o tom, že by skutková zjištění týkající se skutku pod bodem 2. skutkové věty neměla potřebný podklad v provedených důkazech.
39. Ze shora uvedených důvodů lze tedy uzavřít, že skutková zjištění soudů nižších stupňů stran obou projednávaných skutků nejenže nejsou v žádném, natož pak v extrémním rozporu s provedenými důkazy, ale naopak těmto důkazům plně odpovídají. Pokud nalézací soud některým svědkům, kteří vinu obviněných vyvracely, neuvěřil, pak tyto své závěry přesvědčivě a logicky odůvodnil, přičemž se nezpronevěřil zásadě volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Odůvodnění jeho rozsudku přitom splňuje požadavky stanovené v §125 odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu, že o skutkovém stavu vyjádřeném ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku nepanují žádné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř.), nebylo ani na místě aplikovat zásadu in dubio pro reo , které se obvinění rovněž dovolávali. Za situace, kdy argumentaci obviněných nebylo možno podřadit pod žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů, Nejvyšší soud uzavírá, že nedošlo ani k porušení práva obviněných na spravedlivý proces, které by jako jediné mohlo odůvodnit zásah dovolacího soudu do důkazního řízení.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
40. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněných L. K. a S. K. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
41. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o těchto mimořádných opravných prostředcích v neveřejném zasedání.
42. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 12. 2021
|
JUDr. Pavel Šilhavecký
|
|
předseda senátu
|
|
Zpracoval:
|
|
JUDr. Aleš Kolář
|