ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.1111.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 1111/2021- 470
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 10. 2021 o dovolání obviněného J. R. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 9 To 100/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 82/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 3 T 82/2020, byl obviněný J. R. uznán vinným pokračujícím zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
obžalovaní I. K. a J. R. společně
I.
1) „dne 5. 4. 2020 v 16:51 hodin po předchozí vzájemné domluvě a v úmyslu zmocnit se cizí věci vstoupili do vnitřních prodejních prostor prodejny Albert v ulici XY číslo popisné XY, XY, přešli do oddělení hraček, odkud J. R. odešel do oddělení papírnictví, kde z regálu odcizil volně uloženou dárkovou tašku zelené barvy v hodnotě 59 Kč a vrátil se zpět od oddělení hraček, společně s I. K. odcizili z regálu celkem 5 kusů stavebnice Lego "Zloděj s padákem" v hodnotě 3.995 Kč, 1 kus stavebnice Lego "Traktor do lesa" v celkové 499 Kč a 1 kus stavebnice Lego "Kadeřnictví" v hodnotě 499 Kč, které vložili do odcizené zelené tašky, se kterou následně I. K. v 16:55 hodin odešel přes vstupní turniket z prodejních prostor ven z prodejny bez zaplacení zboží a způsobili tak společnosti Albert Česká republika, s.r.o., IČ: 44012373 se sídlem Radlická číslo popisné 520, 158 00 Praha, celkovou škodu ve výši 5.052 Kč,
2) dne 5. 4. 2020 v 18:37 hodin po předchozí vzájemné domluvě a v úmyslu zmocnit se cizí věci vstoupili do vnitřních prodejních prostor prodejny Billa v ulici XY číslo popisné XY, XY, kde z prodejního regálu odcizili 1 kus balení kávy značky Jacobs Barista, Editions Crema o hmotnosti 1 kilogram v hodnotě 499 Kč, 2 kusy balení kávy značky Bristot Expresso Cremoso Italiano po 250 gramech za kus v hodnotě celkem 298 Kč, 1 kus balení kávy značky Starbucks Single Origin Colombia Medium roast o hmotnosti 200 gramů v hodnotě 129,90 Kč, 1 kus balení kávy značky Starbucks veranda blend hmotnosti 200 gramů v hodnotě 129,90 Kč, 1 kus balení kávy značky Lavazza Oro o hmotnosti 250 gramů v hodnotě 129 Kč a 2 kusy balení kávy značky Starbucks Caffe Verona o hmotnosti po 200 gramech v hodnotě celkem 259,80 Kč a z prodejny odešli, aniž by za zboží zaplatili a způsobili tak společnosti BILLA, spol. s r. o., IČ: 00685976 se sídlem Modletice číslo popisné 67, 251 01 Modletice celkovou škodu ve výši 1.445,60 Kč,
přičemž takto jednali, ač byl I. K. rozsudkem Okresního soudu v Příbrami spisová značka 1T 207/2012 ze dne 30.11.2015 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze spisová značka 11To 224/2016 ze dne 2.6.2016, který nabyl právní moci 2.6.2016, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odstavec 1 písmeno a), b), odstavec 2, odstavec 3 trestního zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody, přičemž trest vykonal dne 6.12.2019
a ač byl J. R. rozsudkem Okresního soudu v Příbrami spisová značka 1T 207/2012 ze dne 30.11.2015, který nabyl právní moci dne 13.1.2016, odsouzen mimo jiné pro přečin krádež podle §205 odstavec 1 písmeno a, b), odstavec 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody, přičemž trest vykonal dne 6.12.2017,
kdy zároveň takto jednali v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády číslo 194 ze dne 12. 3. 2020 publikovaným ve Sbírce zákonů pod číslem 69/2020 Sbírky, kterým vláda v souladu s článkem 5 a 6 ústavního zákona číslo 110/1998 Sbírky o bezpečnosti České republiky vyhlásila pro území České republiky z důvodu vážného ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na území České republiky.“
Za uvedené jednání byl obviněný J. R. odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit společnosti Albert Česká republika s. r. o., IČ: 44012373 se sídlem Radlická 520/117, Praha 5, náhradu škody ve výši 4 993 Kč.
Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině, trestu a náhradě škody obviněného I. K.
Proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 3 T 82/2020, podali obvinění J. R. a I. K. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 9 To 100/2021, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen. Podle §259 odst. 1, odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že byl obviněný J. R. uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku (bod I. rozsudku) dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
obvinění I. K. a J. R. společně
I.
1) „dne 5. 4. 2020 v 16:51 hodin po předchozí vzájemné domluvě a v úmyslu zmocnit se cizí věci vstoupili do vnitřních prodejních prostor prodejny Albert v ulici XY číslo popisné XY, XY, přešli do oddělení hraček, odkud J. R. odešel do oddělení papírnictví, kde z regálu odcizil volně uloženou dárkovou tašku zelené barvy v hodnotě 59 Kč a vrátil se zpět od oddělení hraček, společně s I. K. odcizili z regálu celkem 5 kusů stavebnice Lego "Zloděj s padákem" v hodnotě 3.995 Kč, 1 kus stavebnice Lego "Traktor do lesa" v celkové 499 Kč a 1 kus stavebnice Lego "Kadeřnictví" v hodnotě 499 Kč, které vložili do odcizené zelené tašky, se kterou následně I. K. v 16:55 hodin odešel přes vstupní turniket z prodejních prostor ven z prodejny bez zaplacení zboží a způsobili tak společnosti Albert Česká republika, s.r.o., IČ: 44012373 se sídlem Radlická číslo popisné 520, 158 00 Praha, celkovou škodu ve výši 5.052 Kč,
2) dne 5. 4. 2020 v 18:37 hodin po předchozí vzájemné domluvě a v úmyslu zmocnit se cizí věci vstoupili do vnitřních prodejních prostor prodejny Billa v ulici XY číslo popisné XY, XY, kde z prodejního regálu odcizili 1 kus balení kávy značky Jacobs Barista, Editions Crema o hmotnosti 1 kilogram v hodnotě 499 Kč, 2 kusy balení kávy značky Bristot Expresso Cremoso Italiano po 250 gramech za kus v hodnotě celkem 298 Kč, 1 kus balení kávy značky Starbucks Single Origin Colombia Medium roast o hmotnosti 200 gramů v hodnotě 129,90 Kč, 1 kus balení kávy značky Starbucks veranda blend hmotnosti 200 gramů v hodnotě 129,90 Kč, 1 kus balení kávy značky Lavazza Oro o hmotnosti 250 gramů v hodnotě 129 Kč a 2 kusy balení kávy značky Starbucks Caffe Verona o hmotnosti po 200 gramech v hodnotě celkem 259,80 Kč a z prodejny odešli, aniž by za zboží zaplatili a způsobili tak společnosti BILLA, spol. s r. o., IČ: 00685976 se sídlem Modletice číslo popisné 67, 251 01 Modletice celkovou škodu ve výši 1.445,60 Kč,
přičemž takto jednali, ač byl I. K. rozsudkem Okresního soudu v Příbrami spisová značka 1T 207/2012 ze dne 30.11.2015 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze spisová značka 11To 224/2016 ze dne 2.6.2016, který nabyl právní moci 2.6.2016, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odstavec 1 písmeno a), b), odstavec 2, odstavec 3 trestního zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody, přičemž trest vykonal dne 6.12.2019
a ač byl J. R. rozsudkem Okresního soudu v Příbrami spisová značka 1T 207/2012 ze dne 30.11.2015, který nabyl právní moci dne 13.1.2016, odsouzen mimo jiné pro přečin krádež podle §205 odstavec 1 písmeno a, b), odstavec 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody, přičemž trest vykonal dne 6.12.2017,
kdy zároveň takto jednali v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády číslo 194 ze dne 12. 3. 2020 publikovaným ve Sbírce zákonů pod číslem 69/2020 Sbírky, kterým vláda v souladu s článkem 5 a 6 ústavního zákona číslo 110/1998 Sbírky o bezpečnosti České republiky vyhlásila pro území České republiky z důvodu vážného ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na území České republiky.“
Za uvedené jednání byl obviněný J. R. odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit společnosti Albert Česká republika s. r. o., IČ: 44012373 se sídlem Radlická 520/117, Praha 5, náhradu škody ve výši 4 993 Kč.
Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině, trestu a náhradě škody obviněného I. K.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 9 To 100/2021, podal následně obviněný J. R. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci dovolání uvedl, že nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů. Ve vztahu ke skutku v prodejně Albert uvedl, že je „diskutabilní“, zda krádeží v prodejně Albert vůbec spáchal trestný čin, když poškozená škodu vyčíslila na 4.900 Kč, zatímco soud dospěl ke škodě 5.052 Kč. V této souvislosti rovněž tvrdil, že se inkriminovaného jednání vůbec nezúčastnil. Ve vztahu ke krádeži v prodejně Billa rozporoval skutkové závěry soudů a namítl, že svědci nebyli schopni potvrdit, že předmětné zboží bylo odcizeno obviněným (resp. obviněnými), přičemž rozebíral svědecké výpovědi. Poukázal na nesprávné vyhodnocení provedeného dokazování, neboť v daném případě byly dle jeho názoru splněny podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo. Dále obviněný uvedl, že pokud by mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání nejvýše dvanácti měsíců, přijal by ho, avšak trest patnácti měsíců považuje za nepřiměřeně vysoký.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že nalézací soud se s dokazováním vypořádal řádně, podrobně a zcela v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., když v rozsudku detailně hodnotil důkazní situaci a uvádí, které důkazy oba obviněné (spolupachatelem byl I. K.) usvědčují, přičemž jde zejména o výpovědi svědků, kamerové záznamy, fotodokumentaci, protokoly o vydání věci po zadržení obviněných hlídkou Policie ČR. Tyto skutkové závěry potvrdil odvolací Krajský soud v Praze, který v dokazování provedeném v hlavním líčení neshledal žádné nedostatky. Dále dodal, že na některých místech dovolání postrádá argumentace obviněného elementární logiku. Není zřejmé, proč z hlediska naplnění skutkové podstaty trestného činu považuje za stěžejní právní otázku, zda krádeží v prodejně Albert byla způsobena škoda překračující nebo naopak nedosahující hranice 5.000 Kč. Obviněný byl odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jehož spáchání je zcela nezávislé na výši způsobené škody. Takový postup se však zcela míjí s dovoláním coby mimořádným opravným prostředkem v trestním řízení. Především platí, že dovolání neslouží jako další (řádný) opravný prostředek a Nejvyšší soud není v roli běžné třetí instance. Nelze dovodit ani tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu, což by mohl být jediný důvod, proč by Nejvyšší soud přezkoumával skutková zjištění soudů nižších.
Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
K obsahu podaného dovolání lze předně poznamenat, že obviněný obdobné námitky vznesl již v rámci předchozích řízení před soudy obou stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Pokud dále Nejvyšší soud konfrontoval tyto jeho námitky se skutkovými a právními závěry napadených rozhodnutí, pak mohl konstatovat, že uvedené námitky obviněného nebylo možné podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědi obviněného a výpovědi svědkyně J. A.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání obviněný nenamítal nic v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nevykazoval znaky pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách vyloženě jen skutkové povahy. Tyto námitky se odvíjely od jeho tvrzení, že se uvedeného jednání nedopustil, resp. že si předmětné zboží nepřisvojil. Dovolatel jejich prostřednictvím pouze předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější a od skutkových zjištění soudů odlišnou) verzi skutkového děje s tím, že polemizuje s obsahem provedeného dokazování a především se způsobem, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy. Až sekundárně – z uvedených skutkových výhrad – vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Tímto pojetím uplatněných námitek se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Lze uzavřít, že obviněný sice obsahově deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. Přitom jak soud prvního stupně, tak i soud druhého stupně v odůvodnění svých rozhodnutí jasně objasnily, z jakých důkazů vycházely a jak jednotlivé důkazy hodnotily a proč uznaly obviněného vinným právě výše uvedeným přečinem.
S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by byla z hlediska uplatněného dovolacího důvodu způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem sloužícím k nápravě některých výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zcela zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. K přezkumu jejich skutkových zjištění může ze strany Nejvyššího soudu dojít ve zcela výjimečných situacích, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný pro zajištění práva obviněného na spravedlivý proces, jak konečně uvádí sám dovolatel. Pokud tedy dovolatel dovozuje existenci extrémního rozporu z toho, že konání jeho trestné činnosti soudy neprokazují, ale pouze ji dovozují, resp. že v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. k tomu sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další), tak i v této souvislosti ovšem Ústavní soud zdůrazňuje, že je v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (např. sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03). Upozorňuje-li Ústavní soud, že je povolán korigovat pouze případy nejextrémnější, platí tento závěr i pro dovolací soud, neboť ten by se přezkoumáním skutkových námitek ocitl mimo meze jeho zákonem (taxativně uvedenými dovolacími důvody) vymezené pravomoci.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Příbrami, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný, natož pak extrémní rozpor. Skutečnost, že obviněný odcizil předmětné zboží uvedené pod bodem I. rozsudku soudu druhého stupně vyplývá jednak z obsahu kamerového záznamu z napadené prodejny Albert (včetně jeho vyhodnocení a fotografií z něj) – bod I. 1) rozsudku soudu druhého stupně a jednak z protokolů o vydání věcí a usnesení o vydání věci ve spojení s úředními záznamy Policie České republiky, ze kterých plyne, že dne 5. 4. 2020 byli před obchodním domem Billa obvinění (J. R. a I. K.) zadrženi Policií České republiky a bylo u nich nalezeno velké množství kávy různých značek – bod I. 2) rozsudku soudu druhého stupně. V dané souvislosti je třeba poznamenat, že soudy závěr o vině obviněného J. R. nestaví pouze na kamerových záznamech a záznamech Policie České republiky, ale i na ostatních provedených důkazech, jež s nimi korespondují (např. výpovědi svědkyň M. N. H., E. R. a J. A. a výpovědi Z. P., dále protokolu o krádeži, výpisem inventury a účtenkami), které hodnotí, na rozdíl od obviněného, v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu. Nejvyšší soud konstatuje, že skutek, jímž byl obviněný J. R. rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 3 T 82/2020, uznán vinným [viz bod I. 2) rozsudku soudu druhého stupně], vykazuje všechny zákonné znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, neboť se dopustil jednání, kterým si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a to za naplnění podmínky speciální recidivy, neboť byl za čin spočívající v přisvojení si cizí věci tím, že se jí zmocní, v posledních třech letech potrestán. Nutno poznamenat, že podle skutkové podstaty předmětného přečinu lze postihnout recidivujícího pachatele bez ohledu na posuzovaným skutkem způsobenou výši škody. Jelikož obviněný chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit zájem chráněný takovým zákonem, kterým je především vlastnictví věci, tak čin spáchal v úmyslu přímém ve smyslu znění §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Mezi skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, a provedenými důkazy je adekvátní obsahový vztah vylučující úvahy o tom, že bylo porušeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení.
Obviněný nesouhlasil se způsobem, jak soudy v meritorním rozhodnutí hodnotily provedené důkazy, neboť podle jeho názoru přetrvávaly ve věci pochybnosti a bylo namístě aplikovat zásadu in dubio pro reo. Námitka obviněného týkající se porušení uvedené zásady nemůže naplňovat zvolený dovolací důvod, ale ani žádný jiný, neboť směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pravidlo in dubio pro reo má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Nejvyšší soud vzhledem ke všemu shora uvedenému proto rozhodl o dovolání obviněného J. R. tak, že ho podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř., neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 10. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu