ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.62.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 62/2021- 1202
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2021 o dovolání obviněného P. K. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, okres XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 8 To 227/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 150/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 17 T 150/2019, byl obviněný P. K. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku [jednání pod bodem 1) – 7)], přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod bodem 8) – 9)], přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku [jednání pod bodem 10)] a přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod bodem 11) – 12)], kterých se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustili tím, že:
1) v době od 8. 11. 2016 do 23. 1. 2017 ve Znojmě a jinde na okrese Znojmo, v úmyslu získat neoprávněně finanční prospěch, v přesně nezjištěném počtu případů zneužil důvěry poškozeného F. Š. tím způsobem, že pod příslibem vymožení finančních prostředků od A. B. a dalších blíže neustanovených osob, vystupujících jako exekutor H. a exekutor K., jimž v minulosti poškozený Š. poskytoval finanční prostředky, vylákal od poškozeného pod záminkou, že má vymahačskou firmu a obdrží mnohem více peněz, finanční částky v různých výších, které mu poškozený předal bez jakéhokoliv písemného potvrzení, kdy k těmto finančním částkám poškozenému sdělil, že se jedná o úhradu nákladů a odměnu za práci související s vymáháním peněz, v souvislosti s čímž poškozeného stále ujišťoval o tom, že mu budou finanční prostředky, které předtím předal B. a neustanoveným osobám vystupujícím jako exekutoři H. a K., jeho činností vráceny, a také, že na celé záležitosti vydělá, neboť mu přislíbil i obdržení částky ve výši 8.000.000,- Kč, přičemž již od počátku jednal s úmyslem opatřit si pod touto záminkou toliko finanční prostředky pro svou potřebu na úkor poškozeného, kdy takto postupně od poškozeného vylákal částku v celkové výši nejméně 1.206.300,- Kč ,
2) v přesně nezjištěné době v měsíci lednu roku 2017 v obci XY č. XY, okr. Znojmo, v úmyslu získat neoprávněně finanční prospěch, vylákal pod záminkou zajištění prodeje od poškozené E. T. různé hudební nástroje, a to
- tahací harmoniku hnědé barvy typu Heligonka označená K Štibitz Č. Budějovice v hodnotě 2.999, - Kč,
- klarinet pětidílný rozkládací černé barvy výrobce Merta Kraslice v kufříku v hodnotě 1.444,- Kč,
- klarinet dvoudílný rozkládací černé barvy neznámého výrobce v kufříku v hodnotě 1.999, - Kč,
přičemž již v době, kdy předmětné hudební nástroje od poškozené přebíral, neměl v úmyslu takto učinit a následně pak skutečně naložil s těmito nástroji blíže nezjištěným způsobem, poškozené nevrátil ani nástroje ani případně stržené finanční prostředky a na její žádosti o předání utržených peněz nijak nereagoval, stal se pro ni nekontaktní a svým jednáním jí tak způsobil škodu ve výši nejméně 6.442, - Kč,
3) v přesně nezjištěné době v měsíci únoru 2017 v obci XY č. XY, okr. Znojmo, v úmyslu získat neoprávněně finanční prospěch, vylákal pod záminkou vyřízení žádosti k získání nájemního bytu od poškozené P. V. finanční hotovost, zálohu ve výši 10.000,- Kč, kdy žádné kroky k vyřízení žádosti o byt pro poškozenou neučinil a ani to od počátku neměl v úmyslu učinit, přičemž na žádosti ze strany poškozené o vrácení finanční hotovosti nijak nereagoval a takto získané finanční prostředky si ponechal a použil je pro svou osobní potřebu, čímž poškozené P. V. způsobil škodu ve výši 10.000,- Kč ,
4) v úmyslu získat neoprávněně finanční prospěch, v přesně nezjištěné době v období jara roku 2017 v obci XY č. XY, okr. Znojmo, vylákal pod záminkou vyřízení a uhrazení dluhů poškozeného A. H., které měl poškozený jednak vůči advokátu P. K. za neuhrazení právních služeb ve výši 18.706,- Kč v souvislosti s vypořádáním majetku při jeho rozvodovém řízení, jednak vůči odboru dopravy při Městském úřadu ve Znojmě jakožto pokutu ve výši 25.000,- Kč a 1.000,- Kč za náklady správního řízení, částku v celkové výši 22.000,- Kč, kdy žádné kroky k vyřízení a platbě výše uvedených dluhů poškozeného neučinil a ani to již od počátku neměl v úmyslu učinit, přičemž takto získané finanční prostředky si ponechal a použil pro svou osobní potřebu, čímž poškozenému A. H. způsobil škodu ve výši 22.000,- Kč ,
5) v přesně nezjištěné době v měsíci březnu 2017 ve Znojmě, u prodejny XY na ulici XY, vylákal pod záminkou vymáhání dluhů od poškozeného R. K. postupně finanční hotovost ve výši 5.000,- Kč a 10.000,- Kč, a dále dne 27.3.2017 v Brně na ulici XY a ve dnech 28.3.2017, 29.3.2017, 31.3.2017, 7.4.2017, 8.4.2017 a v blíže nezjištěný den koncem měsíce dubna 2017 v Brně na XY, postupně finanční hotovost v částkách 80.000,- Kč, 50.000,- Kč, 170.000,- Kč, 160.000,- Kč, 130.700,- Kč, 163.000,- Kč a 19.000,- Kč, a to za účelem vymožení pohledávky 200.000,- Kč od osoby P. P., kterou měl poškozený vůči této osobě v souvislosti s jeho podnikáním, kdy takto získané finanční prostředky měl použít na právní služby a další výdaje spojené s vymáháním pohledávky, přičemž žádné kroky směřující k vymožení pohledávky pro poškozeného neučinil a ani to již od počátku neměl v úmyslu učinit, žádné peníze nevymohl, ale poškozeného přitom v průběhu doby např. lživě ujišťoval, že mu již vymohl částku 600.000,- Kč, jejíž vyplacení podmiňoval poskytnutím dalších peněz jakožto provize, což mu poškozený věřil a požadovanou částku mu také předal, dále jej obviněný nepravdivě informoval o tom, že pro něj vymohl částku dalších 200.000,- Kč od osoby p. O., na základě čehož mu poškozený opět požadované peníze poskytnul, a takto vylákané finanční prostředky použil pro svou osobní potřebu, čímž poškozenému R. K. způsobil škodu ve výši nejméně 787.700,- Kč ,
6) v přesně nezjištěné době v měsíci červnu 2017 v prodejně XY v obchodním centru XY, XY, Brno, vylákal pod záminkou zajištění prodeje od jednatele poškozené společnosti O. M. V. S. mobilní telefon značky Apple iPhone 6, ačkoli od počátku jednal s úmyslem si buď přímo tento telefon nebo za něj utrženou finanční hotovost ponechat, následně pak skutečně ani mobilní telefon, ani strženou finanční hotovost V. S. nikdy nepředal a svým jednáním tak způsobil poškozené společnosti O. M. škodu ve výši nejméně 1.750,- Kč ,
7) v přesně nezjištěné době v měsíci červnu 2017 až července 2017, na blíže nezjištěných místech na území města Brna, vylákal pod záminkou dodání mobilního telefonu značky Apple iPhone 7, od poškozeného J. B. nejdříve mobilní telefon značky Apple iPhone 6 v hodnotě 6.500,- Kč, a poté finanční hotovost ve výši celkem 5.200,- Kč, přičemž již od počátku jednal s úmyslem slíbený mobilní telefon poškozenému nedodat a výše uvedený obdržený mobilní telefon a finanční hotovost si ponechat a použít pro svou osobní potřebu, kdy takto svým jednáním způsobil poškozenému J. B. škodu ve výši nejméně 11.200,- Kč ,
8) v přesně nezjištěné době v měsíci únoru 2017 v obci XY č. XY, okr. Znojmo, si zapůjčil od poškozené P. V. její motocykl tov. zn. Yamaha XC 125 VITY SE42, reg. zn. XY, v hodnotě 25.700,- Kč a motocyklistickou přilbu bílé barvy nezjištěné značky v hodnotě 400,- Kč s tím, že jej použije pouze pro cestu do místa svého bydliště a poté ho poškozené vrátí, což neučinil a předmětný motocykl včetně helmy následně bez souhlasu a vědomí poškozené prodal L. B. za částku 23.000,- Kč a takto získané finanční prostředky z prodeje předmětného motocyklu si ponechal a použil pro svoji osobní potřebu, čímž poškozené P. V. způsobil škodu pro účely právní kvalifikace ve výši nejméně 26.100,- Kč,
9) v přesně nezjištěné době v měsíci březnu 2017 v obci XY č. XY, okr. Znojmo, převzal pod příslibem přestěhování věcí do nového bytu od poškozené P. V. její televizor zn. Panasonic Viera, černo-stříbrné barvy, nezjištěného typu a výrobního čísla, v hodnotě 16.000,- Kč a dále hi-fi věž zn. Panasonic, černé barvy, nezjištěného typu a výrobního čísla, v hodnotě 1.400,- Kč, přičemž následně si tyto věci ponechal pro vlastní potřebu, na urgence poškozené k vrácení těchto věcí nereagoval a stal se pro poškozenou nekontaktním, kdy takto svým jednáním způsobil poškozené P. V. škodu ve výši nejméně 17.400,- Kč ,
10) poté, co dne 5. 8. 2017 v obci XY č. XY, okres Brno-venkov, převzal od P. H. finanční hotovost ve výši 1.500,- Kč a dne 6. 8. 2017 na nádraží v XY finanční hotovost ve výši 7.800 a dále dne 8. 8. 2017 na ulici XY u XY v Brně finanční hotovost ve výši 40.700,- Kč, jakožto platby za pohledávku jeho bratra P. H., kterou měl jeho bratr k poškozené M. P., přičemž vymožením předmětné pohledávky obžalovaného K. poškozená P. v předchozí době pověřila, tak následně obžalovaný poškozené P. takto vymožené finanční prostředky zamlčel a ponechal si je pro svou vlastní potřebu, čímž jí způsobil škodu ve výši 50.000 Kč ,
11) v blíže nezjištěné době v polovině měsíce června 2017, na ulici XY u XY v Brně osobně a následně i formou SMS zpráv a komunikací prostřednictvím internetové sociální sítě Facebook, pod pohrůžkou podání trestního oznámení na Policii ČR, kdy záminkou měla být mj. falešná smlouva o půjčce, datovaná dnem 3. 6. 2017 na částku 70.000,- Kč, kterou měl poškozené M. P. údajně poskytnout, donutil poškozenou k vydání finanční hotovosti ve výši 5.000,- Kč, což poškozená ze strachu z možného trestního stíhání učinila, kdy dále poškozené vyhrožoval také tím, že pokud mu nedá další peníze, tak by se jí mohli také ztratit rodiče, což v poškozené vyvolalo obavu z toho, že by jim mohl něco udělat, kdy takto svým jednáním způsobil poškozené M. P. škodu ve výši 5.000,- Kč ,
12) v blíže nezjištěné době v průběhu měsíce května 2017 až do 21. 6. 2017 v prodejně O. m. v obchodním centru XY, XY, Brno, a jinde na území města Brna poté, co si převzal od poškozeného V. S. blíže nezjištěný typ krátké střelné zbraně, kterou mu předtím sám dal do zástavy a o které poškozenému tvrdil, že se jedná o pistoli značky Glock, a co se poškozenému představil jako příslušník Policie ČR, pracující pro Útvar pro boj s organizovaným zločinem v hodnosti majora, donutil poškozeného pod pohrůžkou možného uložení trestu za nelegální držení zbraně a dalších možných trestů za údajná trestní oznámení, podaná u Policie ČR na poškozeného z důvodu prodeje drog a nelegálních zásahů do mobilních telefonů, které by mu hrozily v případě, že jej na jeho osobní podnět jako policisty začne policie trestně stíhat, k opakovanému, v přesně nezjištěném počtu případů, vydání různě vysokých finančních částek v celkové výši nejméně 334.500,- Kč (z toho je částka 287.500,- Kč ke škodě poškozeného V. S. a částka 47.000,- Kč ke škodě společnosti O. M.), dále k vydání nejméně 50 kusů mobilních telefonů a tabletů různých značek s příslušenstvím, 4 kusů notebooků značky Acer 5735Z, HP 40 G2, Toshiba C660 a Asus U38N a 1 kus Apple Ipod mini v celkové hodnotě nejméně 106.176,- Kč, vše z prodejny z prodejny O. m. na XY v Brně, a to ke škodě poškozené společnosti O. M. (částka 42.611,- Kč) a poškozeného M. Č. (částka 63.565,- Kč), který část telefonů předal společnosti O. M. do komisního prodeje, a dále 2 kusů mobilních telefonů značky Samsung Galaxy A5, včetně paušálních SIM karet, multinabíječku a powerbanku LI-Ion 13000mAh v hodnotě 21.696,- Kč, vše získáno na základě uzavření smlouvy mezi společností TMobile Czech Republic a.s. a společností O. M., ke škodě poškozené společnosti O. M., kdy takto svým jednáním způsobil poškozenému V. S. škodu ve výši nejméně 287.500,- Kč , poškozenému M. Č. škodu ve výši nejméně 63.565,- Kč a poškozené společnosti O. M., IČ: XY, se sídlem XY, škodu ve výši nejméně 111.307,- Kč , celkem tedy škodu ve výši 462.372,- Kč .
2. Za uvedené trestné činy uložil Okresní soud ve Znojmě obviněnému podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let. Pro výkon tohoto trestu obviněného zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
3. Obviněnému dále byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozeným:
- E. T., narozena XY, bytem XY, škodu ve výši 6.442 Kč
- P. V., narozena XY, bytem XY, škodu ve výši 27.800 Kč
- R. K., narozen XY, bytem XY, škodu ve výši 787.700 Kč
- O. M., IČ XY, se sídlem XY, škodu ve výši 111.307 Kč
- M. P., narozena XY, bytem XY a XY, škodu ve výši 23.000 Kč
- M. Č., narozen XY, bytem XY, škodu ve výši 63.565 Kč
- V. S., narozen XY, bytem XY, škodu ve výši 287.500 Kč.
4. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození E. T., P. V., R. K., M. Č. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 17 T 150/2019, podal obviněný odvolání do všech výroků napadeného rozsudku. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 8 To 227/2020 tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítnul.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 8 To 227/2020, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
7. Následně dovolatel poukazuje na skutková zjištění, ke kterým dospěly soudy nižších stupňů. Poté velmi podrobně rozvádí jednotlivé skutky, přičemž ke každému prezentuje svoji verzi skutkového děje. Ve vztahu k bodu 1) namítá, že byl odsouzen na základě výpovědi poškozeného F. Š., který byl vyslechnut jen v přípravném řízení, přičemž tohoto výslechu se nemohla obhajoba zúčastnit, takže pravdivost jeho výpovědi nebylo možno následně ověřit, když poškozený zemřel. Poukazuje rovněž na listiny, které prokazují, že to byl on, kterému poškozený dlužil částku 8.350.000 Kč, když objasňuje původ těchto peněz. Ve vztahu k poškozené E. T. uvádí, že předmětné hudební nástroje převzal, ale že je nevrátil proto, že byl vzat do vazby. Ohledně poškozené P. V. [skutky 3), 8), 9)] prezentuje svoji verzi události a zdůrazňuje, že poškozená je nevěrohodná, když byla závislá na drogách a trpěla bludy. V případě poškozeného A. H. tvrdí, že peníze si zapůjčila poškozená P. V., když peníze sice předal poškozený jemu, ale on je předal této poškozené. Ohledně poškozeného R. K. poukazuje na listinné důkazy ze dne 27. 3. 2017 a ze dne 31. 3. 2017, na obsah těchto listinných důkazů, když tvrdí, že je to poškozený, který má dluh vůči jeho osobě, nikoliv on vůči poškozenému. Ve vztahu k poškozenému V. S. namítá, že předmětný telefon od poškozeného nepřevzal a že poškozený prodával odcizené telefony [skutek pod bodem 6)]. Ve vztahu ke skutku pod bodem 12) poukazuje na listinné důkazy, zejména dohodu o půjčce ze dne 10. 5. 2017 a namítá, že poškozený je nevěrohodný. K poškozenému J. B. namítá, že peníze poškozený předal jiné osobě a že není zřejmé, zda tato osoba předala peníze jemu a že převzal od poškozeného pouze jeden telefon, který poškozenému uhradil. Ohledně poškozené M. P. tvrdí, že poškozené půjčil částku 70.000 Kč, takže jí nic nedluží, když na úhradu tohoto dluhu si ponechal vymoženou částku 50.000 Kč, takže naopak poškozená mu dluží ještě částku 20.000 Kč. Zároveň zdůrazňuje, že poškozenou nevydíral.
8. Poté vyslovuje přesvědčení, že soudy ignorovaly důkazy, které předložil a které prokazují jeho obhajobu a že se nezabývaly tím, jak se mohl dostat např. k rodným číslům poškozených. Stejným způsobem soudy přistupovaly k jím předloženým SMS zprávám, když použily jen ty, které se jim hodily. Nevzaly také v úvahu, že vysvětlil, jak mohl získat finanční prostředky a že tedy nemusel páchat trestnou činnost. Popírá, že by byl závislý na návykových látkách, když zpochybňuje vlastnictví nalezených injekčních stříkaček v jeho tašce. Má za to, že orgány činné v trestním řízení ztížily možnosti jeho obhajoby tím, že mu bránily v nahlížení do spisu. Stran ztížení obhajoby rovněž zmiňuje, že protokoly o podání vysvětlení byly se svědky a poškozenými sepisovány bez jeho přítomnosti a v nepřítomnosti jeho advokáta. Dále uvádí, že sice při svém výslechu dne 5. 2. 2019 uvedl, že je zdráv a schopen se podrobit výslechu, ovšem již v září 2019 sdělil, že se nakazil černým kašlem a že si v důsledku černého kašle zlomil dvě žebra a dodnes se necítí zdráv.
9. Poukazuje i na změnu právní úpravy provedenou zákonem č. 333/2023 Sb. (pozn. pravděpodobně myšleno zákon č. 333/2020 Sb.) , účinnou od 1. 10. 2020, kterou došlo ke změně ustanovení §137 odst. 1 tr. zákoníku týkající se stanovení výše škody. Přestože oba soudy rozhodovaly o jeho vině před datem 1. 10. 2020, má za to, že dovolací soud může tuto změnu právní úpravy zohlednit.
10. Podle dovolatele mu byl soudem prvního stupně uložen nepřiměřeně přísný trest odnětí svobody, kdy v daných souvislostech poukazuje na dobu, která uplynula od spáchání jednotlivých skutků. Současně zdůrazňuje, že státní zástupkyně krajského státního zastupitelství v Brně při veřejném zasedání u odvolacího soudu konstatovala přílišnou přísnost uloženého trestu. Současně uvádí, že závěry soudů nižších stupňů jsou v rozporu se zjištěným skutkovým stavem, a takový závažný rozpor je též dovolacím důvodem, jak již Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích publikoval.
11. V závěru podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. se ruší usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 8 To 227/2020, a aby věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu §265l tr. ř.
12. Opis dovolání obviněného byl za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo dne 11. 1. 2021. Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného a práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
15. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněného. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že dovolatel sice formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jím namítané vady pod zvolený dovolací důvod, ale ani žádný jiný nelze podřadit. Především je třeba uvést, že rozhodující část uplatněné dovolací argumentace brojí proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, se kterými vyslovuje dovolatel nesouhlas, když následně prezentuje svou vlastní verzi skutkového děje ve vztahu k jednotlivým skutkům, kterými byl uznán vinným. Takto formulované dovolací námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, neboť ve své podstatě směřují do skutkových zjištění soudů nižších stupňů a jako takové nenaplňují zvolený dovolací důvod, ale ani žádný jiný. Zcela mimo zvolený dovolací důvod pak stojí i námitky procesní povahy, námitky nepřiměřeného trestu, změny právní úpravy a nevěrohodnosti svědků V. a S.
19. Ve vztahu k námitce obviněného, že je dán nesoulad mezi právními závěry a zjištěným skutkovým stavem, je nutno konstatovat, že obviněný následně žádnou právně relevantní argumentaci neuvádí. Z obsahu dovolání se dá podstata této argumentace dovodit z řady skutkových námitek, jež obviněný uplatňuje v první části svého podání k jednotlivým skutkům. Obecně v dané souvislosti je vhodné zdůraznit, že vzhledem ke konstantní judikatuře Ústavního soudu, který opakovaně uvedl, že s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09), může existence extrémního rozporu naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1482/2014). Z pohledu tohoto naznačeného závěru je ovšem nutno uvést, že nestačí pouhé tvrzení této skutečnosti, existence extrémního rozporu musí být prokázána. Platí, že extrémní rozpor je dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Nejvyšší soud považuje za vhodné v dané souvislosti konstatovat, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani v §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak pro relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 3 Tdo 55/2009). Zároveň platí, že existenci extrémního rozporu nelze dovozovat jen z toho, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené v obžalobě. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1156/2017).
20. Jak již bylo naznačeno, obviněný nesoulad mezi právními závěry a skutkovým stavem fakticky dovozuje ze způsobu hodnocení důkazů, se kterým vyslovuje nesouhlas. Přestože konkrétně uplatněná argumentace nenaplňuje zvolený dovolací důvod, považoval Nejvyšší soud za vhodné se k ní stručně vyjádřit. Především je třeba uvést, že soudy nižších stupňů své skutkové a právní závěry řádně a náležitým způsobem odůvodnily, především nalézací soud. Soud prvního stupně ve věci provedl rozsáhlé dokazování, když prováděl nejen důkazy navrženém obžalobou, ale i obhajobou, takže důkazy neprováděl selektivním způsobem. Současně také dostatečným způsobem zdůvodnil, proč neprovedl všechny důkazy požadované obhajobou (bod 32. rozsudku). Poté hodnotil obhajobu obviněného v kontextu ostatních provedených důkazů, když se zabýval i listinami, které předložil obviněný a které měly jeho obhajobu potvrzovat, tedy neopomněl je v rámci hodnocení jeho obhajoby (viz body 5. – 31. rozsudku). Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně přesvědčivým způsobem objasnil, k jakým dospěl skutkovým závěrům a na podkladě jakých důkazů (viz body 2. – 31. rozsudku). Proto lze mít za to, že vina obviněného byla prokázána bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 tr. ř., a to s ohledem na všechny provedené důkazy, které soud, jak již bylo naznačeno, hodnotil, na rozdíl od obviněného, v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu. Soud druhého stupně se pak nespokojil pouze s odkazem na rozhodnutí soudu prvního stupně, ale své úvahy řádně rozvedl z pohledu námitek obviněného, které uplatnil v rámci podaného odvolání a které jsou totožné s námitkami, které uvedl v rámci podaného dovolání. Pokud obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před soudy nižších stupňů a tyto na jeho obhajobu reagovaly, tedy zabývaly se jí (viz body 5. – 30. rozsudku soudu prvního stupně, bod 5. – 7. usnesení soudu druhého stupně) je možno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná. Lze tedy uzavřít, že soudy nižší instance svá rozhodnutí přesvědčivě odůvodnily a Nejvyšší soud v podrobnostech pro stručnost na rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně odkazuje.
21. Bez ohledu na uvedené pokládá Nejvyšší soud za potřebné vyjádřit se k určitým skutečnostem vztahujícím se k jednotlivým argumentům obviněného. Jak již bylo naznačeno, obviněný uplatnil námitku porušení práva na obhajobu, jež je součástí práva na spravedlivý proces. Z pohledu této argumentace lze připustit, že námitka stran porušení práva na spravedlivý proces by mohla naplňovat zvolený dovolací důvod, neboť vzhledem k výkladu Ústavního soudu, porušení práva na spravedlivý proces může zakládat naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz Stanovisko Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014, bod 14. a 26., rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. ÚS II. 669/05). Z pohledu tohoto formulovaného závěru je ovšem třeba zdůraznit, že nestačí pouhé tvrzení o porušení práva na spravedlivý proces, toto porušení musí být prokázáno (viz přim. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 6 Tdo 152/2017). Proto přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti uplatněné námitky.
22. Obviněný fakticky spatřuje porušení práva na spravedlivý proces v tom, že mu orgány činné v trestním řízení bránily v přípravném řízení v nahlížení do spisu. Předmětnou námitku neshledal dovolací soud důvodnou. Obecně lze říci, že obviněný a jeho obhájce jsou osobami oprávněnými podle §65 odst. 1 věta prvá tr. ř. nahlížet do spisu, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie opisů a jejich částí. Lze připustit, že v rámci přípravného řízení obhájce obviněného požádal o umožnění nahlédnutí do spisu (viz č. l. 908), přičemž ze strany policejního orgánu mu toto bylo odmítnuto (viz č. l. 909). Tento postup policejního orgánu byl v souladu s ustanovením §65 odst. 2 tr. ř., věta první, podle něhož v přípravném řízení může státní zástupce nebo policejní orgán právo nahlédnout do spisů a spolu s tím ostatní práva uvedená v odstavci 1 ze závažných důvodů odepřít. Závažnost důvodů, ze kterých tato práva odepřel policejní orgán, je na žádost osoby, jíž se odepření týká, státní zástupce povinen urychleně přezkoumat. Pro přesnost se sluší poznamenat, že ze spisu se nepodává, že by obhájce požádal o přezkoumání postupu policejního orgánu, což není ani v rámci podaného dovolání tvrzeno, takže z tohoto pohledu nelze přezkoumat důvodnost postupu policejního orgánu. Důležité ovšem je, že o možnosti prostudovat trestní spis byli obviněný a jeho obhájce vyrozuměni policejním orgánem přípisem ze dne 7. 10. 2019, přičemž obviněný i jeho advokát tuto možnost využili a dne 25. 10. 2019 se se spisovým materiálem seznámili, když byli poučeni podle §166 odst. 1 tr. ř. o právu navrhnout doplnění dokazování, čehož ovšem nevyužili (viz záznam o prostudování spisu na č. l. 979). Obhájci obviněného pak bylo na základě jeho žádosti umožněno opětovně nahlédnout do trestního spisu dne 19. 11. 2019 (viz záznam o nahlédnutí do trestního spisu na č. l. 980). Je tak zcela evidentní, že nahlédnutí do spisu bylo dovolateli i jeho obhájci umožněno, a proto v tomto směru nelze dovodit porušení práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces.
23. Stran argumentace obviněného týkající se protokolů o podání vysvětlení svědků a poškozených je třeba konstatovat, že dovolatel předně neuvádí, které konkrétní svědky a poškozené má na mysli. Zde je třeba zdůraznit, že úkolem dovolacího soudu není si dovolací argumentaci domýšlet, když náležité odůvodnění podaného dovolání má zajistit povinné zastoupení obhájcem – advokátem. Z tohoto pohledu bylo přistupováno k této dovolací argumentaci. Z podaného dovolání je toliko zjevná pouze velmi stručná námitka týkající se výslechu poškozeného F. Š., učiněného bez přítomnosti obhájce a obviněného. Pokud jde o výslech tohoto svědka, tak tento byl v přípravném řízení vyslechnut před zahájením trestního stíhání za podmínek §158a tr. ř., tedy v nepřítomnosti obhajoby, jako neodkladný a neopakovatelný úkon (viz protokol o výslechu svědka na č. l. 26-29), z důvodu věku svědka, a současně z důvodu zapamatování si podrobností vzhledem k časové prodlevě skutku. Z uvedeného protokolu se podává, že podmínky §158a tr. ř. byly splněny, když výslech svědka byl proveden za účasti soudce. Z úmrtního listu založeného ve spise na č. l. 310 je zjevné datum smrti poškozeného dne 15. 2. 2018. Jelikož tento svědek zemřel, tak je zjevný důvod, proč soud nemohl tohoto poškozeného v hlavním líčení konaném dne 3. 6. 2020 vyslechnout, a proto v souladu s §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. přečetl zmiňovanou výpověď tohoto svědka z přípravného řízení (viz protokol z hlavního líčení ze dne 3. 6. 2020 na č. l. 1060 verte). Pokud jde o výtku dovolatele týkající se následné nemožnosti ověřit správnost výpovědi tohoto svědka, dovolací soud uvádí, že soud prvního stupně se věrohodností výpovědi poškozeného F. Š. velmi podrobně zabýval, přičemž v bodě 8. odůvodnění rozsudku dospěl k závěru o věrohodnosti jeho výpovědi, když se opřel o další provedené důkazy (viz výpověď svědkyně M. M., H. M., A. B., pořízený zvukový záznam, listinné důkazy), které věrohodnost výpovědi poškozeného podporovaly. Takže toto tvrzení neodpovídá skutečnému stavu věci.
24. Ve vztahu k protokolům o výslechů dalších svědků, vzhledem k absenci další argumentace, dovolací soud pouze obecně konstatuje, že ze spisového materiálu je evidentní účast obhájce obviněného při všech výsleších dalších svědků – H., T., V., K., S., B. a P., když přítomnost obhájce obviněného je patrná z podpisu advokáta, případně jeho substituenta, na protokolech. Ani tímto namítaným způsobem tak nedošlo k porušení práva obviněného na obhajobu. Rovněž se sluší dodat, že protokoly o výsleších těchto svědků nebyly v hlavním líčení čteny, když soud sám provedl výslech těchto svědků v hlavním líčení, i když lze připustit, že protokol o výpovědi poškozené V. z přípravného řízení byl soudem výslovně zohledněn. Zmiňovaná poškozená však byla v přípravném řízení vyslechnuta za přítomnosti obhájce obviněného (viz výše). Pokud byly se zbývajícími svědky v rámci přípravného řízení sepsány protokoly o podaných vysvětleních podle §158 odst. 3 písm. a) tr. ř., tak tento postup odpovídá ustanovení §158 odst. 3 tr. ř., když vzhledem k nedostatku nějaké bližší dovolací argumentace je třeba pouze obecně uvést, že tyto sepsané protokoly nemají povahu důkazů a nelze je tedy použít při formulaci skutkového stavu s výjimkou situace předpokládané v §211 odst. 6 tr. ř. (výslovný souhlas obviněného a státního zástupce s přečtením úředních záznamů o podaných vysvětleních), takže tímto postupem rovněž nedošlo ke zkrácení práv obviněného na obhajobu.
25. Rovněž námitka stran posouzení věrohodnosti svědků – poškozených P. V. a V. S. směřuje do způsobu hodnocení důkazů a není podřaditelná pod zvolený dovolací důvod. Přesto je možno stručně konstatovat, že prvoinstanční soud se otázkou věrohodnosti svědků zabýval (viz body 12., 26. – 30. rozsudku soudu prvního stupně) a Nejvyšší soud na jeho závěry pro stručnost odkazuje, když závěr o věrohodnosti svědků založil i na dalších důkazech, na které výslovně odkazuje. Dovolací soud se s uvedeným odůvodněním prvoinstančního soudu ztotožňuje a uzavírá, že posuzování věrohodnosti svědků nepřísluší obviněnému, nýbrž soudu.
26. Pokud jde o změnu právní úpravy trestního zákoníku od 1. 10. 2020 tak tato námitka stojí zcela mimo zvolený dovolací důvod. Přesto je možno uvést následující. Podle §2 odst. 1 tr. zákoníku se „ trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější“. Je však nezbytné si uvědomit, že užití pozdější, příznivější, právní úpravy není neomezené. Pozdější, pro pachatele příznivější zákon se uplatní, pokud samozřejmě nebylo o vině a trestu ještě pravomocně rozhodnuto. Bylo-li již pravomocně rozhodnuto o vině i trestu, citované ustanovení o časové působnosti trestního zákona nelze použít (srov. R 17/2007). Došlo-li ke zmírnění právní úpravy po právní moci rozhodnutí o činu spáchaném před touto změnou, nemá tato změna vliv na pravomocné rozhodnutí o vině a trestu či ochranných opatřeních vyjma případu, kdy zákonodárce považoval za vhodné na tuto změnu výslovně reagovat, např. ustanovením o zmírnění trestu v přechodných a závěrečných ustanoveních. Samotná změna právní úpravy není důvodem pro podání mimořádného opravného prostředku. Byl-li však takový mimořádný opravný prostředek z jiného důvodu úspěšně podán, bude nutno v novém rozhodnutí použít pozdějšího, pro pachatele příznivějšího zákona (srov. však článek II zák. č. 175/1990 Sb., který umožňoval změnit dřívější pravomocná rozhodnutí ve smyslu nového práva; srov. též R 4/1991, R 20/1991, R 25/1991 až R 28/1991). Jinak řečeno, novější právní úprava by se na jednání obviněného mohla použít, pouze pokud by soud rozhodoval o vině a trestu až po účinnosti zmíněné novely, tedy po datu 1. 10. 2020. Jelikož v posuzované věci existuje pravomocné rozhodnutí o vině a trestu, nemůže mít změna právní úpravy žádné důsledky pro obviněného.
27. Stran námitky uložení nepřiměřeně přísného trestu dovolací soud předestírá, že námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatňovat jen v rámci zákonného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to pouze tehdy, jestliže byl uložen obviněnému druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za předmětný trestný čin. Jiná pochybení, tedy ani nepřiměřeně přísný trest, nelze v dovolání úspěšně namítat. Lze tedy uzavřít, že námitku nepřiměřeně přísného trestu není možné právně relevantním způsobem uplatnit nejen pod dovolatelem deklarovaný dovolací důvod ale ani pod jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016 sp. zn. 3 Tdo 263/2016, ze dne 27. 7. 2016 sp. zn. 4 Tdo 890/2016, ze dne 26. 7. 2016 sp. zn. 6 Tdo 969/2016, rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 2866/07, aj.). Úspěšně by tento dovolací důvod bylo možné uplatňovat pouze v případě, že by uložený trest byl v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).
28. Nad tento shora prezentovaný závěr lze stručně dodat, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené zákonem, když za přečiny zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, a podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody podle nejpřísnějšího ustanovení §209 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku v trvání 7 roků, což je trest odnětí svobody blížící se horní hranici zákonné trestní sazby, když obviněný byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce dva roky až osm let. Zde je ovšem třeba konstatovat, že v rámci úvah o trestu se oba soudy u obviněného zabývaly všemi rozhodnými okolnostmi týkajícími se tohoto obviněného (doposud nebyl projednáván pro přestupek; v minulosti byl čtyřikrát pravomocně odsouzen, mimo jiné pro návod k vraždě; dopustil se více trestných činů, na více osobách, po dobu několika měsíců; jednání se dopustil ze ziskuchtivosti; výše škody několikanásobně převýšila hranici značné škody; částečně se projednávané činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody) a při rozhodování tyto skutečnosti v dostatečné míře vzaly oba soudy v úvahu (viz bod 33. – 35.) rozsudku Okresního soudu ve Znojmě, bod 8. usnesení Krajského soudu v Brně). Soudy nižších stupňů tak při ukládání trestu zjevně respektovaly příslušná zákonná ustanovení, zejména ustanovení §38 a §39 tr. zákoníku. Nelze tedy činit závěr o tom, že by v případě dovolatele šlo o trest nepřiměřený či dokonce extrémně nepřiměřený, když navíc, jak již bylo naznačeno, námitky obviněného nejsou podřaditelné pod zvolený dovolací důvod. K námitce obviněného, že státní zástupkyně u veřejného zasedání považovala uložený trest příliš přísný a že na to soud druhého stupně nijak nereagoval lze jen uvést, že státní zástupce je stejně jako obviněný toliko stranou řízení a soud není jeho vyjádřením vázán, navíc státní zástupkyně toliko uvedla, že trest je sice přísný, ale spravedlivý. Ze strany obviněného se jedná toliko o jeho vlastní intepretaci vyjádření státní zástupkyně.
29. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněný se svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovením §265b tr. ř. upravené dovolací důvody). Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
30. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 2. 2021
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu