ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1007.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 1007/2021-897
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2021 o dovolání, které podala obviněná V. F., nar. XY, trvale bytem XY, okres Vsetín, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 2. 2021, sp. zn. 55 To 235/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 8/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné V. F. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 1 T 8/2018, byla obviněná V. F. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“), uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Za to byla odsouzena podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku jí byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil a možností nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila.
3. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně poškozeným A. F. a B. F. částku 154 400 Kč a A. F. částku 76 500 Kč.
4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. 2. 2021, sp. zn. 55 To 235/2020. Podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněná byla uznána vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že :
„1a)
poté, co nejprve dne 10. 10. 2016 na blíže nezjištěném místě okresu Přerov, bez vědomí a souhlasu oprávněných osob manželů A. a B. F., vyplnila jejich jmény Prohlášení o souhlasu s bezhotovostní úhradou kupní smlouvy na pozemky p. č. XY nacházející se ve společném jmění obou manželů, kterou uzavřeli s ŘSD ČR Správa Zlín, a to ve výši 1/2 kupní ceny, tj. 77 200 Kč ve prospěch A. F. na účet č. XY a ve výši 1/2 kupní ceny, tj. 77 200 Kč ve prospěch B. F. na účet č. XY, přičemž se jednalo o bankovní účet vedený na jméno A. F., který s cílem přivodit sobě neoprávněný majetkový prospěch za tímto účelem nechala založit dne 27. 9. 2016 za přítomnosti A. F., když vědomě zneužila jeho věku (85 let), současného fyzického a psychického stavu, neboť A. F. v inkriminovanou dobu trpěl zjevně rozpoznatelnou středně těžkou demencí, v důsledku čehož nebyl schopen si uvědomit dosah rozhodnutí, která činí, a byl lehce manipulovatelným a ovlivnitelným při velmi slabé filtraci snížených intelektuálních schopností a dovedností do běžného života, kdy s uvedeným účtem výhradně disponovala ona sama, prostřednictvím zřízeného internetového bankovnictví, služby informačních SMS zpráv a platební karty zřízené na její jméno, s tím, že od 29. 9. 2016 byla vedena jako oprávněný disponent předmětného bankovního účtu, přičemž následně dne 7. 12. 2016, na základě informačních SMS zpráv o zaúčtování finanční hotovosti ve výši 2x 77 200 Kč na účet XY, které jí byly téhož dne v 08:14:01 hod. zaslány na její mobilní telefon č. XY, ve XY, okres Vsetín, na pobočce ČSOB a.s., opět bez vědomí a souhlasu A. F., osobně vybrala z jeho bankovního účtu č. XY finanční hotovost ve výši 154 400 Kč, načež dne 12. 12. 2016 v XY, okres Přerov, sepsala potvrzení o převzetí finanční částky ve výši 154 400 Kč ze strany A. F. a dále darovací smlouvu na částku 77 200 Kč od A. F. ve prospěch své osoby, kdy oba uvedené dokumenty téhož dne nechala na Městském úřadě ve XY opatřit podpisy A. F. a tyto ověřit, přičemž A. F., vzhledem ke svému aktuálnímu duševnímu stavu a osobní vazbě k obžalované V. F., obě předmětné listiny podepsal, aniž by se seznámil s jejich obsahem, kterému ani nebyl schopen porozumět, kdy deklarovanou částku ve výši 154 400 Kč nikdy od obžalované V. F. fyzicky nepřevzal, v důsledku čehož vznikla poškozenému A. F., narozenému XY, a poškozené B. F., narozené XY, škoda v celkové výši 154 400 Kč,
1b)
dne 27. 9. 2016 a dne 13. 1. 2017 postupně nechala založit bankovní účty nejprve u Československé obchodní banky a. s. - č. účtu XY a poté u UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia a. s. - č. účtu XY, vedené vždy na jméno A. F., které s cílem přivodit sobě neoprávněný majetkový prospěch za tímto účelem nechala založit za přítomnosti A. F., přičemž vědomě zneužila jeho věku (85 let), současného fyzického a psychického stavu, neboť A. F. v inkriminovanou dobu trpěl zjevně rozpoznatelnou středně těžkou demencí, v důsledku čehož nebyl schopen si uvědomit dosah rozhodnutí, která činí, a byl lehce manipulovatelným a ovlivnitelným při velmi slabé filtraci snížených intelektuálních schopností a dovedností do běžného života, kdy s uvedenými účty mohla disponovat jednak prostřednictvím zřízeného internetového bankovnictví, služby informačních SMS zpráv, platební kartou zřízenou na její jméno i platebními kartami zřízenými na jméno A. F., ke kterým měla jeho prostřednictvím neomezený přístup, kdy v obou případech byla vedena jako oprávněný disponent předmětných bankovních účtů, to vše za situace, kdy věděla, že na předmětné bankovní účty budou chodit pravidelné platby starobního důchodu A. F., jejichž výplaty na bankovní účty ve prospěch A. F. osobně zařizovala, a dále věděla, že na bankovní účet č. XY bude provedena výplata ročního nájmu z pozemků za rok 2016 ze strany nájemce Z. V., kterou rovněž osobně zařizovala, načež svůj zištný úmysl postupně realizovala dne 22. 11. 2016 výběrem finanční hotovosti ve výši 14 000 Kč z bankomatu ve XY, okres Vsetín, prostřednictvím platební karty zřízené na její jméno k bankovnímu účtu č. XY, dne 21. 12. 2016 výběrem finanční hotovosti ve výši 14 000 Kč z bankomatu v XY, okres Vsetín, prostřednictvím platební karty zřízené na její jméno k bankovnímu účtu č. XY, dne 23. 12. 2016 výběrem finanční hotovosti ve výši 6 000 Kč z bankomatu v XY, okres Přerov, prostřednictvím platební karty zřízené na její jméno k bankovnímu účtu č. XY, dne 24. 1. 2017 hotovostním výběrem z účtu č. XY, ve výši 12 000 Kč na pobočce ČSOB a. s. ve XY, okres Vsetín, dne 27. 1. 2017 hotovostním výběrem z účtu č. XY, ve výši 2 000 Kč na pobočce ČSOB a.s. ve XY, okres Vsetín, dne 21. 2. 2017 výběrem finanční hotovosti ve výši 14 000 Kč z bankomatu v XY, okres Přerov, prostřednictvím platební karty zřízené na jméno A. F. k bankovnímu účtu č. XY, a dále dne 21. 3. 2017 prostřednictvím jí zřízeného trvalého příkazu na převod finanční hotovosti ve výši 14 500 Kč z účtu A. F. č. XY na účet č. XY majitele V. F., narozené XY, zastoupené zákonnou zástupkyní V. F., která má k uvedenému bankovnímu účtu zřízeno dispoziční právo, čímž způsobila poškozenému A. F., narozenému XY, škodu v celkové výši 76 500 Kč,
1c)
dne 7. 12. 2016 v dopoledních hodinách v XY, okres Přerov, v kuchyni rodinného domu č.p. XY, v místě trvalého bydliště svého tchána A. F. a své tchýně B. F., s cílem přivodit sobě neoprávněný majetkový prospěch vědomě zneužila u A. F. jeho věk (85 let), současný fyzický a psychický stav, neboť A. F. v inkriminovanou dobu trpěl zjevně rozpoznatelnou středně těžkou demencí, v důsledku čehož nebyl schopen si uvědomit dosah rozhodnutí, která činí, a byl lehce manipulovatelným a ovlivnitelným při velmi slabé filtraci snížených intelektuálních schopností a dovedností do běžného života, a u B. F. rovněž její věk (73 let), současný fyzický a psychický stav, neboť B. F. v inkriminovanou dobu trpěla defektem intelektu s jeho snížením do pásma lehké mentální retardace, v důsledku čehož nebyla schopna si uvědomit dosah rozhodnutí, která činí, byla lehce manipulovatelná a ovlivnitelná s jednoduše strukturovaným myšlením s nízkou schopností abstrakce a sníženou mírou úsudku, přičemž v důsledku velmi dobré znalosti osob obou poškozených si byla vědoma jejich aktuálních psychických a intelektových schopností, kdy za této situace předložila pod smyšlenou legendou oběma jmenovaným k podpisu prázdný papír formátu A4, který oba poškození opatřili svými podpisy, načež již bez předchozího souhlasu a vědomí obou podepsaných na tento papír dopsala, že se jedná o převzetí peněžní částky - půjčky, přičemž oba poškozené zde označila jako dlužníky s tím, že B. F. dne 7. 12. 2016 měla převzít částku ve výši 192 500 Kč a A. F. částku ve výši 194 000 Kč, přičemž uvedené částky v celkové výši 386 500 Kč měli splatit k rukám věřitele – V. F. v termínu do 1. 3. 2017, načež dne 26. 1. 2018 prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. Patrika Novosady zaslala poškozeným, každému zvlášť, písemnou předžalobní výzvu ke splnění povinnosti dle §142a o.s.ř., kterou byli vyzváni, aby dlužnou částku uhradili v termínu do 10. 2. 2018, přičemž deklarovanou částku v celkové výši 386 500 Kč poškození A. F., narozený XY a poškozená B. F., narozená XY, nikdy fyzicky nepřevzali, kdy do současné doby jim žádná majetková škoda nevznikla.“
5. Za tento přečin byla odsouzena podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku jí byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným A. F. a B. F. společně a nerozdílně částku 154 400 Kč a A. F. částku 76 500 Kč.
II.
6. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku nejprve zrekapitulovala obsah důkazního řízení, a v souvislosti s tím namítla, že ve věci byly čteny protokoly o výpovědi poškozené B. F. z přípravného řízení ze dne 20. 11. 2017 a ze dne 16. 5. 2018, přestože pro to nebyly splněny procesní podmínky ve smyslu §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. Ačkoli tento důkaz byl nepoužitelný, soud na něm založil své rozhodnutí.
8. Dále namítla, a to ke skutku pod bodem 1a) rozsudku (kdy je jí dáváno za vinu, že měla zneužít zjevně rozpoznatelné středně těžké demence A. F.), že svědci shodně uvedli, že se A. F. neléčil a byl zdravý a k lékaři na prohlídky docházel pouze za účelem řidičského průkazu na vozidlo a traktor. Pokud A. F. za tímto účelem prohlížel obvodní lékař, nepochybně by zjistil středně těžkou demenci a zdravotní potvrzení za účelem udržení řidičského průkazu by mu nevydal. Jestliže se v roce 2016 u jmenovaného poškozeného nacházela středně těžká demence, tak nebyla viditelná. Tomu nasvědčuje i znalecký posudek MUDr. Dany Skřontové, která uvedla, že mohlo dojít k tomu, že člověk působí na okolí, že má světlý okamžik, kdy fakticky tomu tak není. Podle obviněné jsou tak důvodné pochybnosti, že měla zneužít „zjevně rozpoznatelné“ středně těžké demence A. F., pakliže tuto skutečnost nerozpoznal ani obvodní lékař. Jsou zde odůvodněné pochyby o tom, zda bylo zneužito zdravotního stavu A. F. a zda příznaky jeho onemocnění byly rozpoznatelné a o tom, jak se celý skutek udál. Ze znaleckého posudku PhDr. Heleny Khulové vyplývá, že A. F. trpěl Alzheimerovou chorobou, která mohla mít vliv na jeho výpověď. Jedná se o chorobu, která je spojena se ztrátou paměti. Dotyčný je jediný svědek, který mohl potvrdit pravdivost výpovědi obviněné, a ona nemůže tento deficit nahradit ničím jiným, než právě listinami, které byly provedeny jako důkaz a svědčí o předání peněz. Obviněná tak má za to, že nebyla správně posouzena objektivní a subjektivní stránka trestného činu, jenž byl kvalifikován jako podvod podle §209 tr. zákoníku. Tyto skutečnosti měly být podle pravidel férového trestního procesu přičteny ve prospěch jejího zproštění obžaloby.
9. Ke skutku pod bodem 1b) rozsudku, tj. týkajícímu se zřízení účtu A. F. a správy jeho důchodu, uvedla, že existoval souhlas pro ni s nakládáním s prostředky na účtu, byť to jenom nepřímo vyplývá z některých výpovědí, jež tuto skutečnost akceptují jako dohodnutou. Tento účet byl zřízen ve spolupráci s A. F. za vědomí jeho rodiny, která alespoň zpočátku akceptovala správu jeho důchodu. Existoval zde konsensus širší rodiny včetně tohoto poškozeného. Nemělo by se tak jednat o trestný čin podvodu, nýbrž o trestný čin zpronevěry. Dodala, že bylo prokázáno, že z důchodu hradila SIPO, předávala A. F. peněžní prostředky a hradila „nároky“ L. F. a L. F.. Pak je otázkou, jaká by měl a být výše případně zpronevěřených finančních prostředků a tím i právní kvalifikace. Podle ní tedy nebyla správně posouzena subjektivní ani objektivní stránka trestného činu, jenž byl kvalifikován jako podvod, když příznaky onemocnění A. F. nerozpoznal ani jeho obvodní lékař.
10. Ke skutku pod bodem 1c) rozsudku opětně odkázala na to, že nebylo možné rozpoznat středně těžkou demenci poškozeného A. F. Pokud se týká poškozené B. F., pak sice znalecký posudek Mgr. Michala Perničky, Ph.D. uvedl celoživotní vadu řeči a celoživotní lehkou mentální retardaci a v poslední době zhoršení paměťových schopností, kdy až v září 2018 byla zjištěna mírná demence, což komplikuje výbavnost detailů. Znalec uvedl, že obecná věrohodnost poškozené B. F. je omezená a lze předpokládat nepřesné zpracování informací. Znalec z oboru psychiatrie MUDr. Petr Nedoma uvedl, že B. F. složitější věci zjednodušuje nebo jim nerozumí. V řízení přitom byl proveden důkaz potvrzením o převzetí peněžní částky – půjčky ze dne 7. 12. 2016, který vyvrací tvrzení o tom, že byl podepsán čistý list papíru pouze dole, když se nepochybně jednalo o podpisy tři, a to nahoře, uprostřed a dole. Pokud poškození A. a B. F. podepsali půjčení finančních prostředků, rozhodně podepsali vyplněný list papíru, který musel být vzhledem k rozložení podpisů vyplněn předem. Výpověď L. F. a SMS zprávy potvrzují, že částky 3509 Kč a 1500 Kč byly skutečně předány svědkům. To vnáší pochybnosti o subjektivní a objektivní stránce skutku, a zda svědci vypovídají pravdu. Obviněná proto vyjádřila přesvědčení, že by měla být zproštěna obžaloby, neboť samotné nepředání peněz by mohlo svědčit maximálně o tom, že půjčka nevznikla, protože podle občanskoprávních předpisů je nutné pro uzavření smlouvy o půjčce nejen uzavření smlouvy, ale i předání peněz.
11. Obviněná následně shrnula, že skutky byly podle ní nesprávně posouzeny jako trestný čin podle §209 tr. zákoníku. Soudy nezohlednily důkazy v její prospěch a v rozporu s procesními pravidly provedly čtení výpovědi B. F. Rozhodnutí založené na selekci důkazů v neprospěch obviněné, není založeno na zachování spravedlivého a férového procesu a je nutné je zrušit. Rozsudky nejsou objektivní a jsou nepřezkoumatelné. Vzniklé pochybnosti měly odůvodnit její zproštění obžaloby v souladu se zásadou in dubio pro reo.
12. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. 2. 2021, sp. zn. 55 To 235/2020, popř. rozhodnutí Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 1 T 8/2018, včetně rozhodnutí na ně navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal věcně a místně příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a takto by měl rozhodnout v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
13. K tomuto dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že podané dovolání se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně. Daný dovolací důvod nemůže být naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů. Povahu právně relevantní námitky přitom nemůže splňovat ta výhrada, prostřednictvím které dovolatelka soudům vytýká porušení svého práva na spravedlivý proces v procesu získávání důkazů, který neodpovídá procesně přípustnému způsobu takového postupu. Byť dovolatelka zjevně měla na mysli diskvalifikaci vypovídací hodnoty svědectví poškozené B. F., bližší odůvodnění však nepřipojila. Za stavu chybějící věcné argumentace nezbývá, než odkázat na způsob, jakým se s totožnou námitkou vypořádal soud odvolací.
14. Povahu kvalifikované argumentace nemá ani ta námitka, která poukazuje na splněné podmínky posouzení dovolatelčina jednání jako trestného činu zpronevěry [bod 1b) výroku napadeného rozsudku]. Jejímu záměru (opatřit si neoprávněný majetkový prospěch z majetku poškozeného) podřízené jednání, popsané ve zmíněné části výroku o vině, vylučuje možnost přijetí závěru, že založením bankovních účtů na jméno poškozeného sledovala jen správu jeho finančních prostředků a jejich využití pro účely plateb běžných životních nákladů a tím akceptování závěru o splněných podmínkách pro vyvození odpovědnosti ve smyslu defraudačního jednání.
15. Bez respektu k popisu skutkového děje byly uplatněny námitky k okolnostem založení závazku poškozených z titulu údajného převzetí zapůjčené finanční částky ve výši 386 500 Kč, resp. k tomu, zda podepisovali prázdný či popsaný list papíru. O tom, z jakých důkazů soudy ve vztahu k jednání ad 1c) výroku o vině vycházely, dovolatelka nepolemizuje za pomoci takového kvalifikovaného způsobu zpochybnění skutkového podkladu, ze kterého by vyplynula vada nepřezkoumatelnosti. Státní zástupkyně přitom položila důraz na závěr o procesní použitelnosti svědecké výpovědi B. F. i na závěr přibraných znalců, že její výpověď bylo možno v jejích základních bodech považovat za popis prožitých událostí, jakož i na její plný soulad s výpověďmi svědků L. F. a L. F. Připomněla, že dovolatelka podle svých ekonomických poměrů žádnými volnými finančními prostředky [s výjimkou těch, které získala od poškozených jednáním pod body 1a) a 1b) výroku o vině] nedisponovala. Bylo - li uvedeným podvodným způsobem vyhotoveno potvrzení o převzetí finanční částky 386 500 Kč, a stalo se tak při zneužití věku i zdravotního stavu obou poškozených manželů, pak došlo k podvodnému vyvolání fikce, že k naplnění závazkového vztahu (založeného na smlouvě o půjčce) reálně došlo.
16. Zbývající dovolací argumentace se vztahuje ke zpochybnění závěru o dovolatelčině úmyslném zavinění ve vztahu ke všem třem skutkům. Za stavu, když se odůvodnění takové hmotněprávní námitky nese v duchu dovolatelčiny vlastní interpretace zejména závěrů znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, ze kterých jí vyplývá, že stav psychického onemocnění obou poškozených nemohla rozpoznat, lze na takovou námitku nahlížet jen s jistou dávkou tolerance. Ve sledovaném období spáchání všech tří podvodných útoků podle závěrů znalců poškození objektivně vykazovali jimi popsané projevy zjištěných typů duševních onemocnění. Tyto pak plně odpovídají modu operandi dovolatelčina jednání, který by nebyl uskutečnitelný bez zneužití souhrnu věkového a zdravotního omezení poškozených v běžném způsobu života. Zjištěné jednání tak bylo evidentně spáchané v předepsané formě úmyslného zavinění.
17. Státní zástupkyně pak shrnula, že považuje právní posouzení dovolatelčina jednání za zcela správné. Opatřený skutkový podklad přitom netrpí důvodnými pochybnostmi o jeho správnosti, aby bylo na místě použití zásady in dubio pro reo.
18. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. a takto rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
20. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. 2. 2021, sp. zn. 55 To 235/2020, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněná je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
21. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
23. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
24. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
25. V posuzované věci však námitky uplatněné v podaném dovolání směřují primárně do oblasti skutkové, resp. procesní. Obviněná jimi totiž soudům obou stupňů vytýká v první řadě pochybení v důkazním řízení (čtení protokolů o výpovědi poškozené B. F. z přípravného řízení bez splnění zákonných podmínek), nesprávné hodnocení provedených důkazů, vadná skutková zjištění, připomíná zásadu in dubio pro reo, přičemž v tomto směru předkládá vlastní hodnotící úvahy a závěry, čímž mění skutkový základ zjištěný soudy nižších stupňů a právě v návaznosti na to (výhradně z uvedených skutkových, procesních výhrad) pak dospívá k závěru, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku [namítá, že nebyly naplněny znaky trestného činu podvodu, konkrétně jeho subjektivní a objektivní stránka, resp. že skutek popsaný pod bodem 1b) výroku napadeného rozhodnutí neměl být kvalifikován jako trestný čin podvodu, nýbrž trestný čin zpronevěry].
26. Obviněná tedy v dovolací argumentaci nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a jejich právním posouzením. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 2, 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
27. Jak již bylo výše zmíněno, Nejvyšší soud zasahuje do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání jen zcela výjimečně – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad. Tzv. extrémní nesoulad je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když jsou skutková zjištění soudů opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další).
28. V návaznosti na to Nejvyšší soud konstatuje, že v nyní projednávané věci mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán.
29. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je totiž zjevné, že si byly vědomy důkazní situace, je patrné, jak hodnotily provedené důkazy (v dosavadním řízení provedené dokazování vytvořilo dostatečný základ pro náležité objasnění věci) a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.) a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry. Možno stručně poznamenat, že jejich skutková zjištění mají v provedených důkazech, o něž se opřely soudy nižších stupňů (viz odůvodnění jejich rozhodnutí), patřičné obsahové ukotvení. Pokud obviněná namítla nesprávnost čtení výpovědí poškozené B. F. z přípravného řízení, a tudíž jejich nepoužitelnost, je třeba zmínit, že tuto námitku patřičně nekonkretizovala [neuvedla, jaká z podmínek, jež trestní řád v §211 odst. 3 písm. a) stanoví pro přečtení dřívější výpovědi svědka, nebyla splněna]. Za této situace postačí odkázat na způsob, jakým se s touto námitkou vypořádal již soud druhého stupně (viz bod 12. odůvodnění jeho rozhodnutí). Dlužno dodat, že výpověď jmenované poškozené ze dne 16. 5. 2018 byla čtena nikoli podle §211 odst. 3 písm. a) tr. ř., nýbrž podle §211 odst. 2 písm. b) tr. ř., takže v tomto směru se zmíněná námitka obviněné zcela míjí se skutečným průběhem důkazního řízení.
30. V návaznosti na uvedené je potřeba zdůraznit, že pokud soudy nižších stupňů při vyvozování svých skutkových závěrů vycházely z jimi konkretizovaných důkazů, nelze konstatovat, že by jejich skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16).
31. Nelze tedy činit závěr, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Rozhodnutí soudů nižších stupňů nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli. Vzhledem k tomu, že dovolatelka namítla porušení zásady presumpce neviny a z ní plynoucího pravidla in dubio pro reo, nutno dodat, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ (in dubio pro reo), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
32. Nad rámec výše nastíněného dovolací soud uvádí, že není možné přisvědčit tvrzením dovolatelky, že nebyla správně posouzena subjektivní a objektivní stránka trestného činu. Tyto výhrady by se mohly na prvý pohled jevit jako hmotně právní, avšak není tomu tak, neboť je nikterak nevázala na skutkový stav zjištěný soudy v předchozím řízení, nýbrž je od základu vystavěla na svém vlastním subjektivním hodnocení důkazů bez důsledného respektu ke skutkovému stavu popsanému v napadeném rozhodnutí.
33. Nejvyšší soud považoval i přes výše uvedené za vhodné se v krátkosti vyjádřit k některým jejím tvrzením. Na prvém místě nelze přisvědčit jejímu tvrzení, že nevěděla a nebyla schopna rozpoznat snížené duševní schopnosti manželů A. a B. F. Toto její tvrzení však obstát nemůže. Ze znaleckých posudků znalců z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie a psychiatrie, bylo zjištěno snížení psychických, resp. intelektových, schopností obou poškozených v rozhodné době, u A. F. se jednalo o středně těžkou demenci při Alzheimerové chorobě, když tento poškozený si nebyl schopen uvědomit dosah rozhodnutí, která činí, a u B. F. o intelekt v pásmu lehké mentální retardace (spolu s vadou řeči), pro který byla schopna zpracovat jednoduché konkrétní informace, složitějším věcem nerozuměla. Obviněná si přitom byla, jak na to správně poukázaly soudy nižších stupňů, s ohledem na důkladnou znalost obou poškozených (byla s nimi v pravidelném kontaktu, navíc, jak vypověděl svědek Z. V., tomuto ke konci roku 2016 sdělila, že tchán je pomýlený), takže si byla vědoma jejich aktuálních psychických a intelektových schopností, jichž cíleně zneužila.
34. Dále je nutno konstatovat, to k výhradám obviněné vůči právní kvalifikaci dílčího skutku popsaného pod bodem 1b) výroku napadeného rozsudku, že ani tyto nemají charakter kvalifikované dovolací argumentace podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod. Obviněná totiž stejně jako v případě výhrad k posouzení jejího jednání pod bodem 1a) rozhodnutí soudu druhého stupně tuto svou námitku prezentovala bez jakéhokoli respektu ke skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a vystavěla na tvrzení odlišných skutkových okolností, které nemají reálný základ v provedeném dokazování. Přitom, jak již shora řečeno, ve věci není dán extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními.
35. Konečně, pokud vyjádřila výhrady vůči skutkovým zjištěním popsaným pod bodem 1c) odůvodnění napadeného rozhodnutí (především rozporovala obsah výpovědi poškozené B. F., jež podle svých slov podepsala čistý list papíru), pak ani v tomto směru jí nebylo možno přisvědčit. Znovu je třeba zopakovat, že mezi zmíněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy není dán extrémní nesoulad. Soudy zcela dostatečným a přesvědčivým způsobem vyložily na základě jakých důkazů a z jakých důvodů svá skutková zjištění učinily, přičemž lze poznamenat, že jejich závěry mají patřičnou oporu nejen ve výpovědi jmenované poškozené, ale i v dalších důkazech, z nichž lze konkrétně připomenout závěry znaleckého zkoumání jejího duševního stavu znalcem Mgr. Michalem Perničkou, Ph. D., který ji mimo jiné hodnotil jako osobu simplexní, u níž nezjistil žádné sklony ke lhavosti, fabulování, křivým výpovědím. Základní linii, že přišla obviněná a dala poškozené podepsat papír, považoval za popis skutečně prožitých událostí.
36. K tomuto přistupují významné okolnosti spočívající ve finančních poměrech poškozených a obviněné. Poškození byly osobami s životními nároky, které byly zcela kryty jejich příjmovými poměry (starobními důchody a nájemným z pozemků a navíc příjmem za prodej pozemků ŘSD ČR) a neměli jakýkoliv důvod, proč by si měli brát od obviněné půjčku, a to ještě navíc v řádu několika set tisíc korun českých. Oproti tomu obviněná je osoba v nepříznivé finanční situaci, jejím jediným zjištěným legálním příjmem je invalidní důchod ve výši 5500 Kč měsíčně, na jejího manžela byl vyhlášen konkurs, přičemž oba, tj. L. F. a obviněná V. F. měli řadu zesplatněných závazků v nezanedbatelné výši. Tyto okolnosti vyložil komplexně nalézací soud na str. 22 až 23 svého rozhodnutí a dovolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Ve světle tohoto komplexu důkazních zjištění dovolací soud neshledává žádný důvod pro kasační zásah do napadeného rozhodnutí.
37. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
38. Činí-li za dané situace obviněná kroky ke zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů a právě z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
39. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu