ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.526.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 526/2021-4392
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2021 o dovoláních, která podali obvinění J. P. , nar. XY, trvale bytem XY, a M. B. , nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 61 To 676/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 123/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. P. a M. B. odmítají .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 14 T 123/2017 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byli obvinění J. P. (dále jen „obviněný“) a M. B. (dále také jen „obviněná“) uznáni vinnými pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za něj byl každý z nich odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku jim byla uložena povinnost nahradit ve zkušební době podle svých sil a možností škodu, kterou jednotlivým poškozeným způsobili. Byla jim rovněž uložena podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost společně a nerozdílně zaplatit jednotlivým poškozeným škodu. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli někteří poškození odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění a poškozená společnost Slevomat, s. r. o., odvolání, o nichž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 61 To 676/2020. Podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně u obou obviněných v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, účinného od 1. 10. 2020, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustili tím, že
„jako osoby aktivně se podílející na chodu cestovní kanceláře S., IČO: XY, se sídlem XY, (dále jen C. S.), kdy J. P., narozený XY, působil na pozici jednatele C. S. a M. B., narozená XY, z pozice výkonné a zmocněné ředitelky C. S. uzavírali nové cestovní smlouvy, a to i přesto,
že ke dni 2. 7. 2013 zaniklo C. S. pojištění proti úpadku, uzavřené se spol. UNIQA pojišťovna, a.s., IČO: 492 40 480, se sídlem Evropská 810, Praha 6, (dále jen UNIQA
pojišťovna a.s.), a tedy C. S. nesplňovala od tohoto okamžiku zákonné podmínky k nabízení a prodeji zájezdů, konkrétně dle §2 odst. 1 alinea třetí zák. č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve
znění zák. č. 301/2009 Sb., účinného v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2013, M. B. a J. P. neukončili činnost cestovní kanceláře, tak jak vyplývalo ze zákona, ale naopak, spoléhajíc se bez zřejmých důvodů v uzavření nového pojištění proti úpadku, postupovali protiprávně a nadále v období od 2. 7. 2013 do 23. 7. 2013 přímo oni nebo prostřednictvím zaměstnanců uzavírali s klienty C. S. cestovní smlouvy na zájezdy na Sicílii, které měly v elektronickém systému C. S. automaticky přednastaveno datum uzavření cestovní smlouvy 1. 7. 2013, ačkoli byly uzavřeny až po datu 2. 7. 2013, kdy společným úmyslným jednáním vědomě uvedli část klientů v omyl tím, že na webových stránkách a v kanceláři C. S. ponechali vyvěšený certifikát o pojištění proti úpadku cestovní kanceláře, ačkoli tento byl již neplatný, a před všemi klienty zamlčeli absenci povinného pojištění cestovní kanceláře, kdy v uzavírání cestovních smluv pokračovali dokonce i poté, co dne 16. 7. 2013 J. P. požádal o přerušení živnostenského oprávnění, a to až do 23. 7. 2013, přičemž klienty zakoupené zájezdy nebyly uskutečněny, a vzhledem k finanční situaci C. S. a absenci smlouvy proti úpadku cestovní kanceláře, nebyly klientům vráceny ani finanční prostředky, konkrétně takto byla uzavřena cestovní smlouva:
1) č. XY s poškozenou J. V., s přednastaveným datem 1. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem ve skutečnosti podepsána dne 10. 7. 2013, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 47 940 Kč byla uhrazena dne
16. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny
a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozené
způsobena škoda ve výši 47 940 Kč,
2) č. XY s poškozenou M. I., s přednastaveným datem 1. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána dne 19. 7. 2013, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 39 960 Kč byla uhrazena dne 22. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozené způsobena škoda ve výši 39 960 Kč,
3) č. XY s poškozenou P. N., s přednastaveným datem 1. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána až po 2. 7. 2013, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 22 530 Kč byla uhrazena dne 16. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozené způsobena škoda ve výši 22 530 Kč,
4) č. XY s poškozenou M. V., s přednastaveným datem 1. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána dne 15. 7. 2013, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 21 570 Kč byla uhrazena dne 17. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozené způsobena škoda ve výši 21 570 Kč,
5) č. XY s poškozenou L. D., s přednastaveným datem 1. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána dne 12. 7. 2013, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 24 680 Kč byla uhrazena dne 15. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozené způsobena škoda ve výši 24 680 Kč,
6) č. XY s poškozeným T. B., s datem 8. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána mezi 8. 7. 2013 až 9. 7. 2013, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 55 680 Kč byla uhrazena dne 10. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozenému způsobena škoda ve výši 55 680 Kč,
7) č. XY s poškozeným Z. K., s přednastaveným datem 1. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána dne 18. 7. 2013, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 20 970 Kč byla uhrazena dne 23. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozenému způsobena škoda ve výši 20 970 Kč,
8) č. XY s poškozeným M. S., s datem cestovní smlouvy 12. 6. 2013, kdy toto datum zůstalo zachováno z předchozího klientem zrušeného cestovního zájezdu, kdy následně uzavřel novou cestovní smlouvu, za kterou uhradil dne 14. 6. 2013 částku ve výši 15 480 Kč, přičemž v červenci 2017 došlo k dalšímu pozměnění cestovní smlouvy s tím, že původní platba zůstala jako záloha, přičemž tuto konečnou cestovní smlouvu klient podepsal přibližně po 15. 7. 2013, tedy až po 2. 7. 2013, na základě čehož uhradil dne 16. 7. 2013 doplatek ve výši 14 490 Kč na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozenému způsobena škoda ve výši doplatku zájezdu 14 490 Kč,
9) č. XY s poškozenou M. Ž., s přednastaveným datem 1. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána dne 18. 7. 2013, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 22 290 Kč byla uhrazena dne 22. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozené způsobena škoda ve výši 22 290 Kč, kdy poškozená byla odškodněna ze strany svojí DAS pojišťovny ve výši
10 000 Kč,
10) č. XY s poškozeným L. V., s přednastaveným datem 1. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána kolem 18. 7. 2013, tedy až po 2. 7. 2013, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 39 960 Kč byla uhrazena dne 22. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla
poškozenému L. V. způsobena škoda ve výši 19 980 Kč, kterou zaplatil za polovinu
cestovního zájezdu, kdy druhou polovinu za cestovní zájezd ve výši 19 980 Kč uhradil poškozený
M. H., tedy L. V. byla způsobena škoda ve výši 19 980 Kč a M. H. byla způsobena totožná škoda ve výši 19 980 Kč,
11) č. XY s poškozeným K. B., s přednastaveným datem 1. 7. 2013 uvedeným
na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána cca kolem 11. 7. 2013,
tedy až po 2. 7. 2013, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 31 960 Kč byla uhrazena dne 16. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozenému způsobena škoda ve výši 31 960 Kč,
12) č. XY s poškozenou J. B., bez datace uvedené na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána dne 22. 7. 2013 s pracovnicí C. S. A. H., na pobočce XY, za přítomnosti M. B., kdy klientka zaplatila v hotovosti za zájezd 16 460 Kč při podpisu smlouvy, aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozené způsobena škoda ve výši 16 460 Kč,
13) č. XY s poškozenou K. K., s přednastaveným datem 27. 6. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána dne 17. 7. 2013, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 16 970 Kč byla uhrazena dne 17. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozené způsobena škoda ve výši 16 970 Kč,
14) č. XY s poškozenou S. V., narozenou XY, bez datace uvedené na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána dne 18. 7. 2013 s pracovnicí C. S. A. H., na pobočce XY, kdy klienta zaplatila v hotovosti za zájezd 20 970 Kč při podpisu smlouvy, aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozené způsobena škoda ve výši 20 970 Kč,
15) č. XY s poškozenými jménem L. M. a T. I., s přednastaveným datem 1. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klienty podepsána dne 20. 7. 2013, s pracovnicí C. S. M. B., na pobočce XY, kdy klientky zaplatily v hotovosti za zájezd 29.960,-Kč při podpisu smlouvy, aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, tedy L. M. byla způsobena škoda ve výši 14 980 Kč a T. I. byla způsobena škoda ve výši 14 980 Kč, kdy každá zaplatila polovinu ceny zájezdu,
16) č. XY s poškozenou L. H. B., s přednastaveným datem 3. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána v období od 3. 7. 2013 - 6. 7. 2013, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 29 960 Kč byla uhrazena dne 8. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla
poškozené způsobena škoda ve výši 29 970 Kč,
17) č. XY s poškozeným I. D., s datem 9. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána dne 9. 7. 2013, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 16 460 Kč byla uhrazena dne 9. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozenému způsobena škoda ve výši 16 460 Kč,
18) č. XY s poškozeným R. V., s přednastaveným datem 1. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána v období 15. 7. 2013 až 16. 7. 2013 s ředitelkou C. S. M. B., na pobočce XY, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 29 520 Kč byla uhrazena dne 17. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny
a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozenému způsobena škoda ve výši 29 520 Kč,
19) č. XY s poškozenou Š. C., s přednastaveným datem 1. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána dne 22. 7. 2013, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 20 970 Kč byla uhrazena dne 23. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozené způsobena škoda ve výši 20 970 Kč,
20) č. XY s poškozeným P. Š., s přednastaveným datem 1. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána dne 22. 7. 2013, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 33 960 Kč byla uhrazena dne 23. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozenému způsobena škoda ve výši 33 960 Kč,
21) č. XY s poškozenou Z. P., s původně přednastaveným datem 1. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, kdy po upozornění ze strany klientky bylo uvedeno datum 15. 7. 2013, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána dne 15. 7. 2013, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 20 970 Kč byla uhrazena dne 17. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozené způsobena škoda ve výši 20 970 Kč,
22) č. XY s poškozenou H. M., s přednastaveným datem 1. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána dne 17. 7. 2013, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 18 980 Kč byla uhrazena dne 17. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozené H. M. způsobena škoda ve výši 9 990 Kč, kterou zaplatila za polovinu cestovního zájezdu, kdy druhou polovinu za cestovní zájezd ve výši 9 990 Kč uhradila poškozená J. Z., tedy H. M. byla způsobena škoda ve výši 9 990 Kč a J. Z. byla způsobena totožná škoda ve výši 9 990 Kč,
23) č. XY s poškozeným A. K., s datem 9. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána dne 9. 7. 2013, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 23 980 Kč byla uhrazena dne 12. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozenému způsobena škoda ve výši 23 980 Kč,
24) č. XY s poškozenou Z. T., s přednastaveným datem 1. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána cca někdy kolem 15. 7. 2017, tedy po 2. 7. 2013, kdy platba za cestovní zájezd ve výši 35 960 Kč byla uhrazena dne 20. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn nebo byly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozené způsobena škoda ve výši 35 960 Kč,
25) č. XY s poškozenou M. B., s přednastaveným datem 1. 7. 2013
uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána mezi 1. 7. 2013 až 15. 7. 2013, s ředitelkou C. S. M. B., na pobočce XY, kdy nelze prokazatelně zjistit, zda v době podpisu cestovní smlouvy byla C. S. pojištěna proti úpadku, avšak klientka uhradila za zájezd v hotovosti částku 42 120 Kč až dne 16. 7. 2013 M. B. na pobočce C. S., přičemž skutečnost, že C. S. nemá platné pojištění proti úpadku, jí byla při hotovostní úhradě zájezdu zamlčena, kdy naopak měla být ze strany M. B. ujišťována o platném pojištění proti úpadku C. S., kdy následně nebyl zájezd uskutečněn a klientce nebyly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozené způsobena škoda ve výši 42 120 Kč,
26) č. XY s poškozenou Z. S. (nyní F.), s přednastaveným datem
1. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána
mezi 1. 7. 2013 až 21. 7. 2013, s pracovnicí C. S. na pobočce XY, kdy nelze prokazatelně zjistit, zda v době podpisu cestovní smlouvy byla C. S. pojištěna proti úpadku, avšak klientka uhradila za zájezd v hotovosti částku 21 570 Kč až dne 22. 7. 2013 A. H. na pobočce C. S., přičemž skutečnost, že C. S. nemá platné pojištění proti úpadku a činnost cestovní kanceláře byla pozastavena, ji byla při hotovostní úhradě zájezdu zamlčena, kdy následně nebyl zájezd uskutečněn a klientce nebyly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozené způsobena škoda ve výši 21 570 Kč,
27) č. XY s poškozeným J. T., s přednastaveným datem 1. 7. 2013 uvedeným na cestovní smlouvě, přičemž cestovní smlouva byla klientem podepsána mezi 1. 7. 2013 až 16. 7. 2013, s ředitelkou C. S. M. B. na pobočce XY, kdy nelze prokazatelně zjistit, zda v době podpisu cestovní smlouvy byla C. S. pojištěna proti úpadku, avšak klient uhradil za zájezd v hotovosti částku 21 980 Kč až dne 17. 7. 2013 M. B. na pobočce C. S., přičemž skutečnost, že C. S. nemá platné pojištění proti úpadku, mu byla při hotovostní úhradě zájezdu zamlčena, kdy následně nebyl zájezd uskutečněn a klientovi nebyly vráceny finanční prostředky, čímž byla poškozenému způsobena škoda ve výši 21 980 Kč,
28) č. XY s klientem K. P., s datem cestovní smlouvy 9. 7. 2013, kdy klient prostřednictvím slevového portálu Slevomat.cz, s.r.o., zakoupil již dne 23. 5. 2013 za částku 28 980 Kč dva vouchery na cestovní zájezd pořádaný C. S., přičemž dne 9. 7. 2013 uzavřel s C. S. cestovní smlouvu zahrnující zálohu ve výši zakoupených voucherů a doplatek ve výši 11 380 Kč, který byl uhrazen dne 10. 7. 2013 na bankovní účet C. S. č. XY vedený u České spořitelny a.s., aniž by byl zájezd uskutečněn, přičemž finanční prostředky včetně doplatku hrazeného přímo spol. C. S. byly klientovi vráceny společností Slevomat.cz, s.r.o. na její úkor, čímž byla poškozené spol. Slevomat.cz, s.r.o., způsobena škoda ve výši doplatku zájezdu 11 380 Kč,
výše uvedeným poškozeným způsobili celkovou škodu 755 210 Kč“.
3. Za tento přečin odvolací soud odsoudil každého z nich podle §209 odst. 3 tr. zákoníku účinného od 1. 10. 2020 k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku jim uložil povinnost nahradit ve zkušební době podle svých sil a možností škodu, kterou jednotlivým poškozeným způsobili. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jim rovněž uložil povinnost společně a nerozdílně uhradit jednotlivým poškozeným škodu a podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal část poškozených se zbytky jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání poškozené společnosti Slevomat, s. r. o., podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Na tomto místě je vhodné uvést, že v této trestní věci soudy nižších stupňů rozhodovaly po druhé, když původní zprošťující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 14 T 123/2017, Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 61 To 360/2019, zrušil a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II.
5. Proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 61 To 676/2020 (dále také jen „napadený rozsudek“), podali obvinění dovolání, která jsou obsažena v jednom shodném vyhotovení a odůvodněná jejich společným obhájcem, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění jsou přesvědčeni, že popis skutkových okolností ve výroku rozsudku neodpovídá použité právní kvalifikaci a současně hmotněprávní posouzení skutku neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu. Konkrétně v popisu skutku absentují tři základní znaky trestného činu, kterým byli shledání vinnými, a to úmysl, obohacení sebe nebo jiného a způsobení škody. Jsou zároveň toho názoru, že se odvolací soud nevypořádal s argumentací jejich obhajoby ve vztahu k absenci zmíněných znaků.
6. Ve vztahu k chybějícímu úmyslu uvedli, že nebylo zkoumáno, zda zavazovali společnost S., s vědomím, že z její strany nebudou závazky z uzavřených smluv splněny. Zdůraznili, že u předmětných zájezdů byly z jejich strany uhrazeny veškeré platby s těmito související (včetně posledního neuskutečněného letu), přičemž k neuskutečnění zájezdů nedošlo v důsledku zániku pojištění společnosti S., ale v důsledku neoprávněného a předčasného vyslání letadla pro klienty této společnosti, provedeného pojišťovnou UNIQA pojišťovna, a. s., s tímto spojenou medializací jmenované společnosti a z toho vzniklou nedůvěrou klientů. Podle jejich názoru odvolací soud v odůvodnění v bodě 21. napadeného rozsudku zcela pominul důkazy svědčící o provedení předmětných úhrad. K výpovědi G. V. A. podotkli, že se jedná pouze o výsledek dožádání ve Španělsku, přičemž tvrzení ohledně úhrady letu ze dne 23. 7. 2013 je zcela vyvráceno výpisem z účtu společnosti S. Napadený rozsudek a ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně podle nich neobstojí v kritériích nastavených konstantní judikaturou ve vztahu k odlišení úmyslu od nedbalosti.
7. Stran znaku obohacení namítali, že veškeré finanční prostředky získané z prodeje předmětných zájezdů použili na úhradu nákladů spojených s uskutečněním těchto zájezdů, a to obratem po jejich obdržení, přičemž si z těchto prostředků nevyplatili jakoukoliv odměnu, ani je jiným způsobem nepoužili ve svůj prospěch.
8. Ke vzniku škody obvinění uvedli, že v předmětné věci absentuje příčinný vztah mezi jednáním a následkem, který měl nastat. Jednání, kterým mělo ze strany obviněných dojít k naplnění skutkové podstaty předmětného trestného činu, mělo spočívat v zamlčení skutečnosti, že jim byla doručena výpověď pojistné smlouvy pojištění proti úpadku, kdy tímto měli obvinění uvést v omyl klienty společnosti S. Následkem tohoto jednání nebyly klientům vráceny peníze za neuskutečněné zájezdy, a tím došlo ke vzniku škody. Podle názoru obviněných nevyplacení pojistného plnění nelze považovat za samotnou škodu, neboť pojištění pouze kryje následky škody. Škoda však vznikla tím, že se zájezd neuskutečnil. Důvodem neuskutečnění zájezdu však nebyla absence pojistné smlouvy.
9. Porušení práva na spravedlivý proces spatřovali obvinění v tom, že nebyly splněny podmínky pro postup podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž hodnocením důkazů ze strany odvolacího soudu došlo k popření smyslu zásad bezprostřednosti a ústnosti soudního řízení a zásady volného hodnocení důkazů, dále k zásahu do individuální rozhodovací pravomoci a zároveň individuální odpovědnosti soudu prvního stupně za spravedlivé a zákonné rozhodnutí. Brojili proti tomu, že odvolací soud soudu prvního stupně nařídil, jakým způsobem má hodnotit provedené důkazy, přestože sám žádný neprovedl, a soud prvního stupně se tímto pokynem řídil. Odvolacímu soudu pak ještě vytkli, že se dostatečně nevypořádal s jejich námitkami, čímž došlo k upření jejich práva na obhajobu.
10. S ohledem na uvedené tedy navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a Obvodnímu soudu pro Prahu 3 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. K dovoláním se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že zčásti jsou jejich námitky v rovině skutkové, když se zcela důsledně neřídili skutkovým podkladem napadeného rozsudečného výroku o vině. Takové námitky vybočují z účelového zaměření uplatněného dovolacího důvodu.
12. Následně státní zástupkyně konstatovala, že obvinění nesplnili zákonnou podmínku výkonu podnikatelské činnosti v oblasti cestovního ruchu, naprosto významnou pro rozhodnutí potenciálních klientů uzavřít cestovní smlouvu či nikoliv. Tím jednak zamlčeli a jednak předstírali její splnění klamavým způsobem její prezence v obchodních prostorách CK. Vyvolali tak na straně těchto osob omyl o tom, zda jsou schopni dostát závazkům CK z uzavřených cestovních smluv v případě jejího absentujícího pojištění pro případ úpadku, a to zvláště za stavu, že finanční situace CK byla natolik neutěšená, že mezi zánikem obligátního pojistného vztahu CK a zahájením insolvenčního řízení z důvodu nastalého úpadkového stavu CK uplynuly pouhé dva měsíce. Obsahuje-li popis přisouzeného skutku jako jeden z důvodů způsobení škodlivého následku na straně oklamaných klientů CK právě onu okolnost její finanční situace, pak se ze znaleckého posudku z oboru ekonomie, odvětví účetní evidence znalkyně Ing. Evy Klapalové podává (rozsahem zpřístupněných účetních podkladů limitovaný nicméně k rozhodné době posuzovaného jednání aktuální) stav finančního hospodaření C. S., s tím, že hospodářská situace společnosti byla taková, že obrovské náklady při zajištění leteckých zájezdů nebyla schopna z jejich prodeje financovat, a jestliže hradila závazky svým dodavatelům z finančních prostředků klientů, pak se takovým způsobem snažila pokrýt ty svoje závazky, které vznikly před 3. 7. 2013, a tedy takové, které byly založeny na odlišném právním podkladě, než byly cestovní smlouvy s osobami, vystupujícími v předmětném trestním řízení v postavení poškozených. Za takových okolností výkonu podnikatelské činnosti C. S., nebyly peníze od těchto poškozených inkasované použity k naplnění účelu uzavřených cestovních smluv a k jejich vrácení nedošlo ani na podkladě zákonného pojištění proti úpadku, které již zaniklo. Obviněným tak podle státní zástupkyně nelze přisvědčit v názoru, že způsobená škoda měla spočívat pouze v nevyplaceném pojistném plnění a že tak mezi způsobeným následkem, kterým ve skutečnosti bylo poškození klientů na vylákaných platbách na podkladě podvodně uzavřených cestovních smluv, absentuje vztah příčinné souvislosti. Mechanismu způsobeného škodlivého následku pak vůbec neodpovídá údaj o předčasném vyslání letadla pro klienty této CK, provedeného pojišťovnou UNIQA v souvislosti s negativní medializací CK a s tím spojenou nedůvěrou klientů s tím, že ze strany CK zajištěný let byl, byť opožděně, uhrazen. Posuzované případy podvodně uzavřených cestovních smluv se totiž týkají neuskutečněných zájezdů, nikoliv těch, u kterých tento pojistitel operativně zajišťoval repatriaci osob z míst zájezdových destinací, na která se nyní poškození klienti nikdy nedostali.
13. Státní zástupkyně nepřisvědčila obviněným ani v namítané absenci prokázání znaku obohacení. Finanční prostředky oklamaných klientů, inkasované cestovní kanceláři S., na podkladě uzavřených cestovních smluv, byly v rámci trestné součinnosti obviněných jakožto osob, vystupujících jejím jménem, vylákány do sféry jejích aktiv, aniž by byly následně použity v souladu se závazky, plynoucími z předmětných cestovních smluv. Takto došlo k naplnění znaku obohacení jiného (v daném případě C. S.), nikoliv k obohacení obviněných.
14. Ve vztahu k namítané absenci subjektivní stránky státní zástupkyně uvedla, že s ohledem na zjištěné okolnosti byla trestní odpovědnost obviněných vyvozena za splněných podmínek jejich jednání minimálně v úmyslu nepřímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Námitce stran ukončení pojistného vztahu státní zástupkyně nepřisvědčila. Rozhodná skutková zjištění k okolnostem jejich jednání o klamavém způsobu uzavírání cestovních smluv, u kterých nebudou moci splnit z nich plynoucí platební závazky z důvodu již výše popsané ekonomické situace CK, za kterou jednali a nebudou tak moci učinit ani zprostředkovaně na podkladě platné smlouvy o pojištění proti úpadku, totiž vypovídají o tom, že byli srozuměni s tím, že zájem na ochraně majetku poškozených klientů, kdy se jim za jimi vynaložené peníze nedostane ani naplnění předmětu cestovní smlouvy ani vrácení peněz, bude porušen (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 3 Tdo 26/2013, byť ve vztahu proti trestnému činu proti životu a zdraví). Jiný náhled na otázku úmyslného zavinění dovolatelů tak jak byla shora komentována, nevnáší ani jejich odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 3 Tdo 1501/2006, neboť právě z důvodů již výše uvedených, týkajících se povědomí o objektivní nemožnosti dostát závazkům z cestovních smluv rozhodně nezůstala mimo pozornost soudů otázka, zda obvinění přisouzeným způsobem jednali se srozuměním způsobení škodlivého následku od samého počátku.
15. Závěrem státní zástupkyně konstatovala, že se oba soudy nižších stupňů s námitkami obviněných odpovídajícím způsobem vypořádaly. Navrhla proto, aby byla dovolání odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasila, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnými osobami, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jejich odmítnutí.
17. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podaná proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 61 To 676/2020 , jsou přípustná z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obvinění jsou osobami oprávněnými k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírají, lze podřadit pod uplatněný důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale zásadně nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
21. Podle Ústavního soudu se však rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu srov. například nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04). Je třeba připomenout i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb., podle něhož (srov. bod 26 jeho odůvodnění): „Závaznými kompetenčními normami jsou i pro Nejvyšší soud čl. 4, 90 a 95 Ústavy zavazující soudní moc k ochraně základních práv. Dovolací řízení se tak nemůže nacházet mimo ústavní rámec ochrany základních práv a pravidel spravedlivého procesu vymezeného Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces. Každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání.“
22. Je tedy třeba uvést, že zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Tak i v rámci řízení o dovolání je nutno zásah do skutkových zjištění připustit, existuje-li extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, příp. právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. Jedná se o případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, čímž jsou pochybnosti o správnosti zjištěného skutkového stavu takové intenzity, že rozhodnutí soudu by mohlo svědčit o libovůli v jeho rozhodování (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 248/04 aj.). Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované v §2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových a na to navazujících právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, avšak z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
IV.
23. Nejvyšší soud konstatuje, že s jistou mírou tolerance dovolací argumentaci obviněných lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, ačkoliv směřovala do značné míry do oblasti skutkové a procesní.
24. V prvé řadě Nejvyšší soud uvádí, že nebylo porušeno právo obviněných na spravedlivý proces, jestliže Městský soud v Praze nejprve zrušil zprošťující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3, který následně uznal obviněné vinnými ze spáchání trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Městský soud v Praze ve svém původním usnesení ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 61 To 360/2019, konstatoval, že byť rozsah dokazování odpovídal ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., soud prvního stupně nepostupoval plně v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., neboť se řádně nevypořádal se všemi podstatnými skutečnostmi z provedených důkazů vyplývajícími. Nejednalo se však v daném případě o nepřípustný zásah do hodnotící činnosti soudu prvního stupně, jak se obvinění domnívají. Odvolací soud rozhodl v mezích svých oprávnění, čehož si byl vědom i soud prvního stupně a takto zrušující usnesení také vnímal (bod 41. rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud totiž může soudu prvnímu stupně jako soudu nalézacímu vytknout např. nelogičnost jeho hodnocení, nepřihlédnutí k okolnostem významným pro rozhodnutí, opomenutí nějakého důkazu či zkreslení jeho obsahu. I podle judikatury Ústavního soudu je odvolací soud oprávněn ve svém rozhodnutí rozvést, proč jsou skutková zjištění nalézacího soudu vadná, v čem je třeba je doplnit, popř. k jakým důkazům je třeba ještě přihlédnout. Odvolací soud proto může zavázat soud prvního stupně, aby se vypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, odstranil nejasnosti nebo neúplnosti skutkových zjištění, případně aby některé důkazy zopakoval nebo provedl další důkazy (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 794/16, ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 1922/09, ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 3564/12).
25. Vzhledem k povaze uplatněných námitek Nejvyšší soud dále konstatuje, že v posuzované věci nespatřuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními (jenž ostatně ani nebyl výslovně namítán), který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. K tomu je také vhodné uvést, že není ani jeho úkolem, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Nadto lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
26. V obecnosti pak Nejvyšší soud uvádí, že trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo uvede jiného v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Omyl je přitom rozpor mezi představou u podváděné osoby a skutečností. Trestní zákoník vedle omylu uvádí i „zamlčení podstatných skutečností“ , které pak vede u podváděné osoby k neznalosti takových podstatných skutečností pro její rozhodnutí o majetkové dispozici. O omyl (neznalost podstatných skutečností) půjde i tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité skutečnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat (Šámal, P. §209 [Podvod]. In: Šámal, P a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2055.).
27. V daném případě přitom obvinění svým jednáním poškozené uvedli v omyl již stran pojištění cestovní kanceláře S. (dále také jen „cestovní kancelář“), proti úpadku, resp. zamlčeli jim tu podstatnou skutečnost, že ke dni 2. 7. 2013 cestovní kanceláři, zaniklo pojištění proti úpadku s pojišťovnou UNIQA pojišťovna, a. s., čímž nesplňovala zákonnou podmínku pro podnikatelskou činnost v oblasti cestovního ruchu. Přesto dále nabízeli a prodávali zájezdy poškozeným, když ještě navíc ponechali na webových stránkách a v prostorech cestovní kanceláře vyvěšený certifikát o pojištění proti úpadku, čímž klamavě předstírali jeho platné sjednání a trvání. Byli si přitom vědomi toho, že po dni 2. 7. 2013 by pojišťovna po prohlášení úpadku odškodňovala jen ty klienty, jejichž smlouvy byly uzavřeny do 2. 7. 2013. Bez povšimnutí proto nemohla zůstat ani ta skutečnost, že (některé) cestovní smlouvy s klienty byly uzavírány s datem 1. 7. 2013, přestože reálně se tak stalo pozdějšího data. Obvinění tímto způsobem současně jednali za velmi nepříznivé finanční situace, v níž se cestovní kancelář nacházela, když z provedeného znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence mj. vyplývá, že měla vysoké náklady na zajištění leteckých zájezdů, které nebyla schopna z jejich prodeje financovat. O špatné finanční situaci pak vypovídá mj. i svědecká výpověď G. V. A. (právní zástupce společnosti V.), který uvedl, že cestovní kancelář lety platila se zpožděním a některé nebyly zaplaceny vůbec. Tato jeho výpověď je pak potvrzována i e-mailovou komunikací s M. S., z níž mj. plyne, že právě předmětný (poslední) let, jenž měl být realizován dne 23. 7. 2013, nebyl uskutečněn z toho důvodu, že k jeho uhrazení sice došlo, avšak pozdě, když už byl ze strany společnosti V. předmětný let zrušen, přičemž na důsledek v této podobě byla cestovní kancelář upozorněna. Námitka obviněných v tomto směru uplatněná proto nemůže obstát, přičemž není pravdivé ani tvrzení, že k uskutečnění zájezdů nedošlo v důsledku neoprávněného a předčasného vyslání letadla pro klienty cestovní kanceláře ze strany pojišťovny UNIQA pojišťovna, a. s., a s tím spojené negativní medializace.
28. Uvedené proto svědčí o tom, že obvinění od počátku jednali za stavu, kdy byli přinejmenším srozuměni [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] s tím, že zaplacené zájezdy se nemusí uskutečnit, a v případě, že se tak stane, tak nebudou klienti cestovní kanceláře odškodněni z důvodu absence pojištění proti úpadku, k čemuž také nakonec došlo. Nelze tedy přisvědčit ani další námitce, že nikdy nejednali s tím, že nebudou ze strany cestovní kanceláře jejich povinnosti splněny či že byli přesvědčeni o tom, že výpověď pojistné smlouvy ze strany pojišťovny UNIQA pojišťovna, a. s., nebyla platná. Skutečností totiž bylo, že tato výpověď jim byla dána a důsledků s tím spojených si byli vědomi. Do doby, než bylo pravomocně rozhodnuto soudy o žalobě na určení (ne)platnosti této výpovědi, měli jednat za stavu, jaký byl nastolen, resp. že tato výpověď jim byla dána a pojištění proti úpadku jim zaniklo. Současně bylo také zjištěno, že obviněné bylo ze strany několika dalších pojišťoven sděleno, že je nemohou pojistit. Je tedy možno se ztotožnit se závěrem učiněným soudy nižších stupňů, že obvinění byli srozuměni (přinejmenším v podobě smíření) s tím, že škodlivý, trestním zákoníkem předvídaný následek může nastat, a s tím také jednali.
29. Ve vztahu k namítané absenci naplnění znaku obohacení Nejvyšší soud konstatuje, že i tento znak byl naplněn. Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy. Zákonný znak „obohacení jiného“ uvedený v §209 odst. 1 tr. zákoníku je naplněn i obohacením blíže neurčené osoby anebo skupiny osob, neboť pod pojmem jiného nutno rozumět jen osobu nebo osoby odlišné od pachatele (Šámal, P. §209 [Podvod]. In: Šámal, P a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2057.). Primárně obohaceným subjektem byla cestovní kancelář, jíž byly podvodně vylákané finanční prostředky uhrazeny. Není přitom významné, jak dále s těmito finančními prostředky cestovní kancelář naložila. Podstatným pak zůstává, že poškození pod vlivem klamavého jednání obviněných cestovní kanceláři zaplatili finanční částky na uhrazení zájezdu, k jehož realizaci nedošlo a tyto jim ani nebyly vráceny, čímž jim byla způsobena škoda. Tím je také vyjádřena příčinná souvislost mezi jednáním obviněných a způsobeným následkem, kterou také soudy nižších stupňů ve skutkové větě výroku o vině zachytily.
30. Nejvyšší soud proto uzavírá, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 61 To 676/2020, ani jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 14 T 123/2017, netrpí vytýkanými vadami, a zásah ze strany Nejvyššího soudu tak není namístě. Na základě skutkových zjištění, které oba soudy nižších stupňů učinily, obvinění společným jednáním naplnili všechny znaky trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. V napadeném rozsudku se odvolací soud s námitkami obviněných vypořádal, když tyto neshledal důvodnými a ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně přistoupil pouze z důvodu novelizace trestního zákoníku účinné od 1. 10. 2020 stran stanovení výše hranice škody.
31. Nadto Nejvyšší soud považuje za vhodné v této souvislosti stran námitkám opětovně uplatněným v dovolání ještě dodat, že zmíněnou problematikou, ale také problematikou nutností reakce (odpovědí) na stále se opakující otázky (argumentaci) obviněných se zabýval Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, mj. zmínil, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc G. proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
32. Nejvyšší soud s ohledem na vše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 8. 2021
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu