ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.1127.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 1127/2021-3781
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 11. 2021 o dovoláních obviněných J. R. , nar. XY v XY, Slovensko, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, D. R. , roz. C., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, a K. Á. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. 2 To 27/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 2/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné D. R. a obviněného K. Á. odmítají .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 1 T 2/2019, byl obviněný J. R. uznán vinným v bodě I. zločinem obchodování s lidmi podle §168 odst. 2 písm. e), odst. 3 písm. d), odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku, v bodě III. zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, v bodě IV. zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, v bodě V. přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a v bodě VI. přečinem dvojího manželství podle §194 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §168 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 18 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu značky Samsung model S11-6531F bílé barvy, IMEI: XY, včetně baterie a SIM karty společnosti O2 s telefonním číslem XY. Obviněná D. R. byla uznána vinnou v bodě I. zločinem obchodování s lidmi podle §168 odst. 2 písm. e), odst. 3 písm. d), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v bodě VI. přečinem dvojího manželství podle §194 odst. 2 tr. zákoníku. Za to byla podle §168 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 9 let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Obviněný K. Á. byl uznán vinným v bodě II. zločinem obchodování s lidmi podle §168 odst. 2 písm. e), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. Za to byl podle §168 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 6 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu značky Navon Mizu BT 60 černé barvy, včetně baterie, 1. IMEI: XY, 2. IMEI: XY včetně SIM karty společnosti O2 č. XY, SIM karty společnosti Lebara č. XY, SIM karty společnosti Lebara č. XY. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finanční hotovosti 26 000 Kč zajištěné usnesením Policie České republiky ze dne 24. 4. 2018, č. j. NCOZ-2043-432/TČ-2017-411300. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. R. a D. R. uložena povinnost společně a nerozdílně vydat poškozenému T. F., nar. XY, bezdůvodné obohacení ve výši 14 439 Kč, poškozenému D. K., nar. XY, bezdůvodné obohacení ve výši 26 793 Kč, a to k rukám jejich zmocněnce J. Š., advokáta, IČ: XY, se sídlem XY, dále poškozenému P. P., nar. XY, bezdůvodné obohacení ve výši 2 943 127 Kč a poškozené M. R., nar. XY, bezdůvodné obohacení ve výši 1 724 725 Kč, a to k rukám jejich zmocněnkyně R. P., advokátky, IČ: XY, se sídlem XY. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený T. F. se zbytkem svého nároku na vydání bezdůvodného obohacení odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému J. R. uložena povinnost zaplatit poškozenému P. P., nar. XY, nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč a poškozené M. R., nar. XY, nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč, a to k rukám jejich zmocněnkyně R. P., advokátky, IČ: XY, se sídlem XY. Tímtéž rozsudkem bylo v dalším rozhodnuto o vině (body VII., VIII. výroku o vině) a trestech spoluobviněných B. S. a J. R.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění J. R., D. R., K. Á. a J. R. odvolání, která směřovala proti výroku o vině i trestu. Všechna čtyři tato podání byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. 2 To 27/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění dopustili označených trestných činů tím, že
obvinění J. R. a D. R. pod bodem I. výroku o vině
v době nejméně od května roku 2004 do 12. 12. 2016 v XY, okr. XY, XY, XY, okr. XY, a na dalších místech Ústeckého kraje, pod příslibem lepšího života zjednali osoby žijící ve špatných sociálních podmínkách k odjezdu do Velké Británie, popřípadě je zjednali ve Velké Británii, kde je na různých místech v Manchesteru ubytovali, některým z nich odebrali osobní doklady, opakovaným fyzickým napadáním, pohrůžkami fyzickým napadáním a zneužívajíce jejich tísně je nutili k různým pracím a k prostituci, spotřebovali jim náležící sociální dávky, zneužívali je k bankovním podvodům vůči britským bankám a k nelegálním sňatkům s osobami pocházejícími z území mimo Evropskou unii, přičemž finanční prostředky získané uvedenými způsoby sami spotřebovali, konkrétně
- S. P., nar. XY, prostřednictvím sociální sítě Facebook nabídli, že může bydlet u nich v domácnosti, S. P. se k nim společně se svým manželem P. P. nastěhovala v blíže nezjištěné době v průběhu roku 2013, následně zneužili její osobní situace, kdy neměla ve Velké Británii odpovídající zázemí, a donutili ji k provozování prostituce, k níž ji poté obviněný R. nutil i opakovaným fyzickým a psychickým napadáním – taháním za vlasy, fackováním, kopáním do zad a zavíráním v místnosti bez jídla a vody, veškeré takto vydělané peníze musela odevzdávat obviněným, pod jejich nátlakem založila několik bankovních účtů v britských bankách, ze kterých obvinění následně podvodným způsobem získali blíže nespecifikovanou finanční hotovost a za úplatu se vdala za osobu nigerijské státní příslušnosti Ch. I. U., nar. XY, a pokusila se vdát za osobu nigerijské státní příslušnosti Ch. E. Ch., nar. XY, přičemž k tomuto nedošlo na základě zásahu britských úředníků, přičemž peníze získané ze svatby inkasovali obvinění, tímto způsobem si neoprávněně opatřili prospěch ve výši nejméně 5 796 206 Kč, v průběhu pobytu u obviněných manželů R. opakovaně otěhotněla, nejméně v jednom případě bylo její těhotenství přerušeno v důsledku fyzického napadení ze strany obviněného J. R., který ji opakovaně udeřil a kopl do oblasti břicha, přičemž J. R. v době napadení věděl o jejím těhotenství a napadl ji proto, že jako těhotná by pro něj nemohla provozovat prostituci, na základě jednání obviněného J. R. se u ní vyvinula posttraumatická stresová porucha projevující se mimo jiné neodbytnými vzpomínkami, straněním se lidí a vyhýbání se činnostem a situacím upomínajícím traumatický zážitek,
- P. P., nar. XY, poté, co se k obviněným společně se svou manželkou S. P. v blíže nezjištěné době v průběhu roku 2013 nastěhoval, nejprve zneužívajíce jeho osobní situace, kdy neměl ve Velké Británii odpovídající zázemí, byly mu obviněnými odebrány osobní doklady a neuměl anglický jazyk a následně i násilím, kdy ho obžalovaný J. R. opakovaně údery pěstmi do různých částí těla fyzicky napadal, donutili k práci na myčce aut a následně v restauraci San Carlo v Manchesteru, kdy veškeré takto vydělané peníze musel odevzdávat obviněným, žádali ho, aby se za úplatu oženil s blíže neustanovenou ženou, pocházející z území mimo Evropskou unii, k čemuž nedošlo, tímto způsobem si neoprávněně opatřili prospěch ve výši nejméně 2 943 127 Kč,
- L. K., nar. XY, pod příslibem zaměstnání a lepšího života, zjednali v blíže nezjištěné době v průběhu roku 2015 v XY, okr. XY, k odjezdu do Velké Británie, zde jí odebrali osobní doklady a zneužívajíce její osobní situace, kdy neměla ve Velké Británii odpovídající zázemí, neuměla anglický jazyk a pod pohrůžkou, že ji i s dětmi vyhodí z domu, ji nutili k provozování prostituce, veškeré takto vydělané peníze musela odevzdávat obviněným, pod jejich nátlakem založila několik bankovních účtů v britských bankách, ze kterých obvinění následně podvodným způsobem získali blíže nespecifikovanou finanční hotovost, dále ji žádali, aby se za úplatu vdala za osobu pocházející z území mimo Evropskou unii, k čemuž nedošlo, jí náležící sociální dávky zasílali do České republiky matce obviněného J. R., H. R., nar. XY, tímto způsobem si neoprávněně opatřili prospěch ve výši nejméně 2 333 053 Kč, na základě jednání obviněného J. R. se u ní vyvinula posttraumatická stresová porucha projevující se mimo jiné neodbytnými vzpomínkami, straněním se lidí a vyhýbání se činnostem a situacím upomínajícím traumatický zážitek,
- M. K., nar. XY, zjednal obviněný J. R. v XY k odjezdu do Velké Británie, kam společně odjeli v květnu roku 2004, a zde jej obviněný J. R. od počátku sám a od roku 2009 společně s obviněnou D. R. nutili k pracím v obchodních domech Tesco, Sainsbury a na myčkách aut, a to obviněný J. R. i násilím, kdy ho opakovaně fackoval a udeřil jej pěstí do obličeje, přičemž poškozený veškeré takto vydělané peníze musel odevzdávat obviněným, pod jejich nátlakem založil několik účtů v britských bankách, ze kterých obvinění následně podvodným způsobem získali blíže nespecifikovanou finanční hotovost, za úplatu se oženil s osobami nigerijské státní příslušnosti A. F. O., nar. XY, a následně i s P. E. O., nar. XY, kdy takto získané peníze inkasovali obvinění, zařídili mu v Británii sociální dávky, které sami spotřebovali, tímto způsobem si neoprávněně opatřili prospěch ve výši nejméně 2 080 581 Kč,
- M. R., nar. XY, pod příslibem lepšího života zjednali v XY, okr. XY, k odjezdu do Velké Británie, kam společně odjeli v květnu roku 2015, zde ji opakovaným fyzickým napadáním donutili k provozování prostituce, veškeré takto vydělané peníze musela odevzdávat obviněným, pod jejich nátlakem založila bankovní účet u jedné britské banky, ze kterého se obvinění následně podvodným způsobem pokusili získat blíže nespecifikovanou finanční hotovost, dále ji žádali, aby se za úplatu vdala za osobu pocházející z území mimo Evropskou unii, k čemuž nedošlo, tímto způsobem si neoprávněně opatřili prospěch ve výši nejméně 1 724 725 Kč,
- J. S., nar. XY, v blíže nezjištěné době v průběhu roku 2014 vzali k sobě domů poté, kdy mu nevyšlo zaměstnání v jiné části Velké Británie a zneužívajíce jeho tísně, kdy neměl ve Velké Británii odpovídající zázemí a odebrali mu osobní doklady a následně i násilím, kdy ho obviněný J. R. opakovaně fackoval a dával mu rány pěstí do obličeje, ho nutili k pracím na myčkách aut, kdy veškeré takto vydělané peníze musel odevzdávat obviněným, tímto způsobem si neoprávněně opatřili prospěch ve výši nejméně 467 011 Kč,
- A. K., nar. XY, vzali k sobě domů v blíže nezjištěné době v průběhu roku 2015 poté, kdy se tato se svou sedmiměsíční dcerou po odjezdu K. Á. do České republiky ocitla sama ve Velké Británii, nutili ji, zneužívajíce této situace, k provozování prostituce, kdy A. K. jim musela odevzdávat veškeré takto vydělané peníze, požadovali po ní, aby uzavřela sňatek s osobou pocházející z území mimo Evropskou unii, k čemuž nedošlo a založili na její jméno bankovní účet, ze kterého následně podvodným způsobem získali blíže nespecifikovanou finanční hotovost, tímto způsobem si neoprávněně opatřili prospěch ve výši nejméně 363 439 Kč,
- P. E., nar. XY, po jeho odchodu z dětského domova, kdy neměl kde bydlet, pod příslibem zaměstnání a lepšího života v létě roku 2014 zjednali v XY k odjezdu do Velké Británie, zde mu odebrali osobní doklady a zneužívajíce jeho tísně, kdy neměl ve Velké Británii žádné zázemí a následně i násilím, kdy ho obviněný J. R. odstrčil na sedačku, jej nutili k pracím na myčkách aut a v restauraci, veškeré takto vydělané peníze musel odevzdávat obviněným, pod jejich nátlakem založil bankovní účet nejméně u jedné britské banky, ze kterého obvinění následně podvodným způsobem získali blíže nespecifikovanou finanční hotovost, tímto způsobem si neoprávněně opatřili prospěch ve výši nejméně 149 589 Kč,
- M. G., nar. XY, pod příslibem zaměstnání a lepšího života zjednali společně s jeho přítelkyní L. K. v blíže nezjištěné době v průběhu roku 2015 v XY, okr. XY, k odjezdu do Velké Británie, zde mu odebrali osobní doklady a zneužívajíce jeho osobní situace, kdy neměl ve Velké Británii odpovídající zázemí, ho nutili k práci na myčce aut, veškeré takto vydělané peníze musel odevzdávat obviněným, pod jejich nátlakem založil bankovní účet nejméně u jedné britské banky, ze kterého obvinění následně podvodným způsobem získali blíže nespecifikovanou finanční hotovost, tímto způsobem si neoprávněně opatřili prospěch ve výši nejméně 35 020 Kč,
- D. K., nar. XY, vzali k sobě domů v blíže nezjištěné době v průběhu roku 2016, zneužívajíce jeho tísně, kdy neměl ve Velké Británii odpovídající zázemí, pod pohrůžkou ztráty bydlení, ho nutili k pracím na myčce aut, kdy veškeré takto vydělané peníze musel odevzdávat obviněným, tímto způsobem si neoprávněně opatřili prospěch ve výši nejméně 26 793 Kč,
- T. F., nar. XY, vzali k sobě domů v blíže nezjištěné době v zimě roku 2016, zneužívajíce jeho tísně, kdy neměl ve Velké Británii žádné zázemí, ho nutili k práci na myčce aut, kdy veškeré takto vydělané peníze musel odevzdávat obviněným, žádali jej, aby si z důvodu následného podvodného jednání založil ve Velké Británii bankovní účet, kdy T. F. toto odmítl s tím, že ztratil osobní doklady, tímto způsobem si neoprávněně opatřili prospěch ve výši nejméně 14 439 Kč,
daným jednáním si neoprávněně opatřili prospěch v celkové výši nejméně 15 906 983 Kč,
obviněný K. Á. pod bodem II. výroku o vině
v době od roku 2014 do roku 2017 ve Velké Británii, v Manchesteru, zneužívaje tísně poškozených, kteří neměli ve Velké Británii dostatečné zázemí, pod pohrůžkou vyhození na ulici, nutil poškozené k prostituci a k pracím na myčce aut, takto získané finanční prostředky sám spotřeboval, kdy konkrétně,
- A. K., nar. XY, vzal společně s její čerstvě narozenou dcerou k sobě domů, v blíže nezjištěné době v průběhu roku 2014, nutil ji, zneužívaje této situace, pod pohrůžkou ztráty obydlí, k provozování prostituce, kdy mu musela odevzdávat veškeré takto vydělané peníze, následně ji k provozování prostituce, v blíže nezjištěné době v průběhu roku 2015, prodal J. a D. R., tímto způsobem si neoprávněně opatřil prospěch ve výši nejméně 247 231 Kč,
- B. K., nar. XY, zjednal v blíže nezjištěné době v roce 2014 pod příslibem lepšího života k odjezdu do Velké Británie, zde využil toho, že B. K. neměl ve Velké Británii žádné zázemí, kdy pod pohrůžkou ztráty obydlí jej přinutil k práci v pekárně, masokombinátu a na myčce aut, převážnou část takto vydělaných peněz musel B. K. odevzdávat obviněnému, založil na jeho jméno tři bankovní účty, ze kterých následně podvodným způsobem získal blíže nespecifikovanou hotovost, vyřídil na jeho jméno sociální dávky, které následně sám spotřeboval, tímto jednáním si neoprávněně opatřil prospěch ve výši nejméně 103 883 Kč,
- L. K., nar. XY, po dobu jednoho měsíce na jaře roku 2015 zneužívaje situace, že neměla ve Velké Británii žádné zázemí, nutil k provozování prostituce, kdy mu musela odevzdávat polovinu takto vydělaných peněz, tímto jednáním si neoprávněně opatřil prospěch ve výši nejméně 14 923 Kč,
daným jednáním si neoprávněně opatřil prospěch v celkové výši nejméně 366 037 Kč,
obviněný J. R. pod bodem III. výroku o vině
v blíže nezjištěné době do 30. 9. 2015, ve Velké Británii, Manchesteru, XY, a v blíže neustanoveném vozidle, celkem v šesti případech, násilím donutil poškozenou S. P. k pohlavnímu styku včetně orálního sexu, kdy jí k vynucení pohlavního styku tahal za vlasy, strkal jí přirození do úst, a když se pohlavnímu styku s obviněným bránila, chytil jí obě ruce a pevně ji držel, mimo jiné na základě uvedeného jednání se v poškozené S. P. vyvinula posttraumatická stresová porucha projevující se mimo jiné neodbytnými vzpomínkami, straněním se lidí a vyhýbání se činnostem a situacím upomínajícím traumatický zážitek, kterou S. P. trpí dosud,
obviněný J. R. pod bodem IV. výroku o vině
v blíže nezjištěné době, kolem Vánoc roku 2016, prostřednictvím sociální sítě Facebook a aplikace Skype kontaktoval poškozeného P. P., nar. XY, kterého žádal, aby stáhl svou výpověď, kterou proti němu učinil v probíhajícím trestním řízení ve Velké Británii, sdělil mu, že pokud svou výpověď nestáhne, z Británie se už nedostane, což v P. P. vzhledem k předchozím osobním zkušenostem s obviněným, kdy tento jej dlouhodobě násilím nutil k různým pracím a fyzicky jej napadal, vzbudilo obavu, že by danou výhrůžku mohl naplnit v tom smyslu, že by si někoho najal, aby ho fyzicky napadl,
obviněný J. R. pod bodem V. výroku o vině
v blíže nezjištěné době od roku 2015 do prosince roku 2016, ve Velké Británii, v Manchesteru, prostřednictvím sociální sítě Facebook, SMS a přes K. Á., nar. XY, a další dosud neustanovené prostředníky, opakovaně vyhrožoval poškozenému R. M., nar. XY, fyzickým násilím, kdy toto odůvodnil finanční újmou způsobenou tím, že R. M. od něj odvedl L. K., nar. XY, která pro obviněného provozovala prostituci,
následně v blíže nezjištěné době na podzim roku 2017, v XY, okr. Most, oslovil na ulici poškozenou L. K., které se dotázal, zda neví, kdo ho v Anglii udal, že by byl ochotný dát mu nějaké peníze, že si to zjistí a že má na to v Anglii lidi, kdy s osobou, která ho udala, si to vyřídí, několik dnů poté hledal L. K. s R. M. v XY, kde se tito před ním na hotelu skrývali,
přičemž vzhledem k předchozím zkušenostem L. K. s obviněným J. R., kdy tato byla dlouhodobě nucena pro J. R. provozovat prostituci, vyvolal v R. M. s L. K. důvodnou obavu, že by své výhrůžky mohl naplnit,
obvinění J. R. a D. R. pod bodem VI. výroku o vině
dne 7. 4. 2018, v XY, XY, v prostorách M. m. M., uzavřeli společně manželství,
přičemž takto učinili poté, co J. R. dne 28. 11. 2013, ve Velké Británii, Manchesteru, XY, na matrice, uzavřel s M. E. A., nar. XY, manželství, které ke dni 7. 4. 2018 stále trvalo,
obviněná D. R. v době uzavření manželství s J. R. dne 7. 4. 2018 věděla o tom, že R. je stále ženatý s M. E. A.
II. Dovolání a vyjádření k nim
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. 2 To 27/2021, podali prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání obvinění J. R., D. R. a K. Á. Všichni tři odkázali na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., měli za to, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný J. R. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) namítl nesprávně stanovený počátek jednání pod bodem I. na květen 2004, když pro tento závěr svědčí pouze výpověď poškozeného M. K. Ten měl s dovolatelem do Anglie odjet přibližně v roce 2004 nebo 2005, odsud měl následně obviněný odjet a již po třech měsících se vrátit s obviněnou D. R. Oba obvinění však souladně vypověděli a soud jim uvěřil, že se poznali až v roce 2008, přičemž obviněná D. R. s dovolatelem poprvé odcestovala do Anglie až v roce 2009. Obviněný v mezidobí rovněž pobýval v České republice, o čemž svědčí fakt, že zde byl v letech 2007 a 2008 několikrát odsouzen. Do Anglie se vrátil společně s D. R. v roce 2009 a svědek M. K. se k nim nastěhoval až v roce 2013, když předtím se zdržoval převážně u tety dovolatele P. R. Ve spise není jediný důkaz, že by obviněný kohokoliv ubytovával před létem či podzimem 2013. Nadto bylo prokázáno, že zpočátku skutečně krajanům pomáhal, problémy se objevily až později, přičemž lze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že bod zlomu mohl nastat na přelomu let 2014 a 2015 v souvislosti s rozvojem jeho závislosti na pervitinu a hazardu. Není tedy zřejmé, z čeho soud vyvodil páchání trestné činnosti před koncem roku 2014, jedná se proto o závěr učiněný v extrémním rozporu s důkazy ve smyslu nálezů Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14, a ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08. Obviněný také vyjádřil pochybnosti o věrohodnosti svědka M. K., jehož výpověď ohledně doby páchání trestné činnosti stojí zcela osamocena a je v rozporu i s výpověďmi S. a P. P., kteří hodnotili počátek pobytu u R. v roce 2013 opačně než M. K. Doba jednání má přitom významný vliv na délku a způsob výkonu trestu, kdy rozdíl mezi 12 lety a 2 lety je značný.
6. Dovolatel vznesl námitky i proti dalším skutkům, za které byl odsouzen. Uvedl, že zločinu znásilnění se nedopustil. Skutek se nemohl odehrát tak, jak jej poškozená S. P. popsala, tedy v osobním vozidle, neboť hmotnost obviněného 240 kg a nikoliv drobná postava poškozené něco takového neumožňuje. Soudy se však s těmito pochybnostmi nevypořádaly. Nedopustil se ani zločinu vydírání a přečinu nebezpečného vyhrožování. Oba skutky se měly odehrát přes sociální sítě, musel by o tom existovat nějaký objektivní důkaz, nikoliv jen výpovědi poškozených. Ve vztahu k přečinu dvojího manželství dovolatel poukázal na závěr soudu, že chráněný zájem byl dotčen pouze formálním způsobem, z čehož dovodil, že nebyla naplněna materiální stránka, a skutek proto není trestným činem. V souvislosti s uvedenými námitkami obviněný sporoval také použití ustanovení §43 odst. 1 tr. zákoníku a zvýšení trestní sazby o jednu třetinu. To podle jeho názoru není důvodné, neboť další trestné činy, tj. znásilnění, vydírání, nebezpečného vyhrožování ani dvojího manželství, nespáchal.
7. Vzhledem k výše uvedenému obviněný J. R. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. 2 To 27/2021, i rozhodnutí předcházející, a aby poté přikázal věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl.
8. Obviněná D. R. (dále též jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) ve svém podání vytkla, že skutkový děj neodpovídá důkazní situaci a z tohoto důvodu je i právní posouzení věci zcela chybné. Podotkla, že většina vyslechnutých svědků byly osoby z velmi nízkých sociálních poměrů a závislé na drogách. Jejich výpovědi z přípravného řízení a řízení před soudem se výrazně lišily, na tyto rozpory však soud nereagoval. Nikdo ze svědků nicméně nepotvrdil, že by dovolatelka páchala trestnou činnost. Jejich výpovědi byly chaotické, rozporuplné, navzájem se vylučovaly, nebylo jasné, o jakém časovém období se vyjadřovali a především, jakou částku průměrně vydělali za den, týden či po celou dobu pobytu u R. Z těchto důvodů obhajoba navrhla vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomika, který by najisto postavil, o jakých částkách je skutečně řeč. Je naprosto vyloučené, aby soud na základě prostých řečí poškozených, kteří nemají představu o hodnotě peněz, dospěl k závěru, že jednání pod bodem I. naplňuje skutkovou podstatu §168 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, která je vázána na penězi ocenitelnou škodu.
9. Dále obviněná poukázala na výpovědi S. P., R. M. i většiny dalších vyslechnutých svědků, kteří popřeli, že by někoho fyzicky napadla, někoho nutila k práci či k prostituci, odebrala mu osobní doklady, spotřebovávala jeho sociální dávky nebo jej zneužila k bankovním podvodům. Všichni naopak potvrdili, že se k nim chovala slušně a jejím jednáním se necítili nijak poškozeni. Výpověď poškozené L. K. označila za zcela nedůvěryhodnou, účelovou, vedenou snahou obviněným co nejvíce uškodit. Navíc její výpověď z přípravného řízení se diametrálně odlišovala od té, kterou učinila v hlavním líčení. Dovolatelka upozornila na některá její tvrzení, která byla výpověďmi dalších svědků vyvrácena, a připomněla, že poškozená již v minulosti křivě obvinila svého přítele z napadení, a to ze žárlivosti. Následně zdůraznila, že není-li tvrzení jedné strany v řízení prokázáno, nemůže být soudem bráno za skutkové zjištění, přičemž odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2008 (pozn. Nejvyššího soudu: nepřesně uvedeno 19. 3. 2008), sp. zn. I. ÚS 2244/07. Na základě toho konstatovala, že pro závěr o její vině jsou jediným podkladem výpovědi svědků, které nemají konkrétní důkazní podklad. V takové situaci bylo třeba důsledně aplikovat zásadu in dubio pro reo . Dovolatelka uzavřela, že špatné právní kvalifikaci předchází nedostatečně zjištěný skutkový stav a chybné hodnocení důkazů. Odvolací soud tyto nedostatky nenapravil, s uplatněnými námitkami se nevypořádal.
10. Obviněná D. R. proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze 20. 5. 2021, sp. zn. 2 To 27/2021 , jakož i všechna rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tř. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
11. Obviněný K. Á. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) ve svém podání namítl, že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Vyjádřil přesvědčení, že v hlavním líčení nebylo prokázáno spáchání trestného činu z jeho strany, resp. byla jednoznačně prokázána jeho nevina. Následně v podrobnostech rozebíral jednotlivé skutky, jimiž byl uznán vinným. Ve vztahu k poškozené A. K. uvedl, že přišla k dovolateli sama, neboť věděla, že se u něj zdržuje Z. G., který s ní žil v intimním vztahu a materiálně ji zabezpečoval. Obviněný ji před jejím příchodem žádným způsobem nekontaktoval ani nelákal k sobě. Z provedeného dokazování rovněž nevyplývá, že by ji jakýmkoliv fyzickým nebo psychickým nátlakem nebo jiným způsobem nutil k prostituci, poškozená tak činila zcela dobrovolně. Není přitom pravdou, že by se na jejím provozování s dovolatelem domluvili, takové tvrzení nepodporuje žádný další důkaz. Obviněný se o poškozenou staral, snažil se jí domluvit, aby řádně pečovala o své dítě, její obtížné životní situace nijak nezneužíval, naopak se jí snažil pomoci. Sama ostatně vyjádřila, že při svém pobytu u dovolatele měla u sebe doklady a mohla kdykoliv kamkoliv jít, nebyla jím tedy nikterak omezována či kontrolována. Pokud si vydělávala prostitucí, tak jedině sama pro sebe. V řízení bylo prokázáno, že se jedná o kariérní prostitutku, která se danou činností zabývala ještě před odjezdem do Anglie, tak i po návratu do České republiky, natočila několik porno videí a normální prací se živila asi týden. Dále obviněný citoval prohlášení několika svědků, z nichž je patrné, že poškozená A. K. v daném období prostituci vykonávala zcela dobrovolně a pouze sama pro sebe, nikoliv pro dovolatele.
12. Nebylo ani prokázáno, že by mu musela odevzdávat část nebo dokonce veškeré peníze vydělané prostitucí, v tomto směru byla její výpověď nedůvěryhodná a rozporná s výpovědí v přípravném řízení. Poškozená obviněnému po celou dobu pobytu u něj nic nehradila, finančně jí podporoval její tehdejší přítel Z. G. Poškozená dovolateli pouze zaslala částku 300 liber, což byla ovšem úhrada dříve poskytnuté půjčky a částky za nábytek. Obviněný zdůraznil, že nebylo prokázáno, že by kořistil na prostituci poškozené. Ona sama vypověděla, že si u něj ukládala peníze na byt v České republice, které jí pak nedal. V takovém případě by se mohlo jednat o některý z majetkových trestných činů, nikoliv ale o obchodování s lidmi. Žádným důkazem nebylo prokázáno, že by dovolatel poškozenou „prodal“ obviněnému J. R. Toto tvrzení se pouze ojediněle objevilo ve výpovědích některých svědků, kteří o tom něco zaslechli. Soudy ani nevysvětlily, na základě čeho k uvedenému skutkovému zjištění dospěly. V době, kdy mělo k údajnému prodeji dojít, se obviněný již ani nenacházel ve Velké Británii. Z výpovědi poškozené je přitom patrné, že po jeho odjezdu nějakou dobu bydlela s kamarádem P. a teprve poté se dostala k obviněnému J. R. Dovolatel odmítl, že by z prostituce poškozené získal neoprávněný prospěch. Z prvoinstančního rozsudku ani nevyplývá, jak soud dospěl k částce, která měla být neoprávněným prospěchem. Rovněž odvolací soud se touto otázkou nezabýval.
13. Obviněný nesouhlasil ani s tím, že by poškozeného B. K. zlákal k životu ve Velké Británii a vykořisťoval ho. Poškozený za ním přijel zcela dobrovolně. Sám uvedl, že dovolatel mu v Anglii pomáhal, vyřídil mu práci, dával mu jídlo a vždy jej podržel, i když poškozený fetoval. Nijak jej nevykořisťoval, naopak se mu snažil pomoci, protože byl závislý na drogách, snažil se jej vést k finanční nezávislosti. Poškozený se v přípravném řízení i v hlavním líčení o obviněném vyjadřoval maximálně pozitivně a necítil se jeho jednáním jakkoliv poškozen. Obviněný jej nijak nevykořisťoval, ale v podstatě se o něj staral, a pokud neměl na nájem, tak to toleroval. Žádným způsobem nebylo prokázáno zakládání bankovních účtů na jméno B. K. Nebylo ani teoreticky vysvětleno, jakým podvodným způsobem měl dovolatel prostředky z účtu získat a o jaké částky se mělo jednat. V tomto směru nebylo dokazování prakticky ani prováděno. Poškozený k tomu nejprve uvedl, že nevybíral peníze ze žádné své karty, pak ale zmínil, že peníze posílané na jeho kartu vybíral on. Je tedy patrné, že přístup ke svým penězům měl. Jeho výpověď je ovšem nutno brát s rezervou, s ohledem na jeho nízkou inteligenci a zneužívání drog. Dále nebylo prokázáno, že by obviněný vyřídil poškozenému sociální dávky, které pak sám spotřeboval. Bez řádně provedeného dokazování je takový závěr nepřípustný. Nebylo-li prokázáno, že se dovolatel skutku dopustil, nemohl z toho získat ani neoprávněný prospěch, kdy navíc ani není zřejmé, jak soud dospěl ke konkrétní částce neoprávněného prospěchu.
14. Obviněný rovněž odmítl, že by se měl čehokoliv dopustit vůči poškozené L. K., roz. XY . Skutečnost, že by měla u něj bydlet a provozovat pro něj prostituci, z provedeného dokazování nevyplynula. Dovolatel tuto osobu nezná a nikdy u něj nebydlela, což podpořil citací výpovědí A. K. a Z. G. Prvoinstanční soud vycházel pouze z výpovědi poškozené L. K. a z důkazů souvisejících se založením jejího profilu na webových stránkách. Bylo však prokázáno, že tento profil byl založen z jiné adresy než z jeho bydliště, stejně tak měla být i prostituce provozována na jiné adrese. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by poškozená měla být obviněným zneužita k prostituci, že by mu musela předávat takto dosažené výdělky, a rovněž není zřejmé, jak prvoinstanční soud dospěl k vyčíslení neoprávněného prospěchu. Dovolatel shrnul, že skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Z toho je patrné, že nebyla naplněna ani objektivní stránka zločinu podle §168 odst. 2 písm. e), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. Dovolatel žádným způsobem nezneužil tísně jiných osob, aby je nutil k práci nebo prostituci. Odvolací soud se s jeho námitkami vůbec nevypořádal.
15. Vzhledem k výše uvedenému obviněný K. Á. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. 2 To 27/2021, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 1 T 2/2019, a zprostil jej obžaloby, případně aby zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. 2 To 27/2021, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
16. Dovolání obviněných byla v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. v opise zaslána Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupce zde činný v podrobnostech vysvětlil, že argumentaci uplatněnou všemi třemi obviněnými nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přihlédnout by k ní bylo možno pouze při existenci extrémních vnitřních rozporů soudních rozhodnutí či při existenci vady opomenutých důkazů. Žádnou takovou vadu však státní zástupce neshledal. Učiněná skutková zjištění mají na provedené důkazy jednoznačnou obsahovou vazbu a lze je z provedených důkazů dovodit spolehlivě. Přihlížet nelze ani k výhradám obviněného J. R. směřujícím do výroku o trestu, jelikož ty vycházejí taktéž z jeho vlastní verze skutkového děje. Tvrzenou absenci materiálního prvku pak tento dovolatel blíže nevysvětlil, nicméně v jeho případě jde naopak o vysoce závažné protispolečenské jednání, a uplatnění trestní odpovědnosti je tudíž plně opodstatněné. Pakliže obviněná D. R. odkázala na svá předchozí podání, ani k nim nelze v dovolacím řízení přihlížet, neboť Nejvyšší soud se může zabývat pouze skutečnostmi uplatněnými v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle §265f tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 587/2012). Státní zástupce nesouhlasil ani s tvrzením dovolatelky, že soudy se nevypořádaly se všemi argumenty a nevyvrátily její obhajobu, když s odkazem na judikaturu Ústavního soudu konstatoval, že v obou napadených rozhodnutích je obsažen ucelený argumentační systém, kterým je obhajoba obviněných vyvrácena. Soudy dostatečně vyhodnotily veškeré relevantní důkazy, vypořádaly se s námitkami obviněných a popsaly, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídily. Státní zástupce doplnil, že výhrady obviněných by nebylo možno podřadit ani pod jiný ze zákonných dovolacích důvodů, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
17. Obviněný J. R. v replice k vyjádření státního zástupce vyjádřil názor, že jeho dovolání je důvodné, a to pro extrémní rozpor závěrů soudů s důkazy a pro porušení práva na spravedlivý proces, což lze považovat za vady odůvodňující zásah Nejvyššího soudu, a v podrobnostech odkázal a zopakoval argumentaci uplatněnou v odůvodnění dovolání. Ani obviněný K. Á. nesouhlasil se závěry státního zástupce, podle nichž nelze jím uplatněné námitky podřadit pod důvod dovolání u vedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Opakoval své přesvědčení, že z provedeného dokazování vyplývá, že jeho jednáním nebyla naplněna objektivní stránka skutkové podstaty trestného činu obchodování s lidmi podle §168 odst. 2 písm. e), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, žádným způsobem nezneužil tísně A. K., B. K. a L. K., aby je nutil k práci nebo k prostituci. Znovu proto učinil návrh shodný s návrhem obsaženým v dovolání.
III. Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že podaná dovolání jsou podle §265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného J. R. je ve svém celku zjevně neopodstatněné, zatímco dovolání obviněné D. R. a obviněného K. Á. byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
19. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Všichni tři dovolatelé ve svých podáních odkázali na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
20. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
21. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
22. Právě popsané vymezení uplatněného dovolacího důvodu však obvinění z převážné části či vůbec nerespektovali, jelikož svými dovolacími námitkami brojili výlučně proti skutkovým závěrům soudů nižších instancí. Ve svém mimořádném opravném prostředku tvrdili, že trestná činnost, za kterou byli pravomocně odsouzeni, nebyla bez důvodných pochybností prokázána. Veškeré tyto výhrady jsou ovšem pouhým vyslovením nesouhlasu s rozsahem provedeného dokazování a polemikou se způsobem hodnocení důkazů, jejichž hlavním účelem je primárně zpochybnit ustálená skutková zjištění a teprve na tomto základě (tj. sekundárně) zvrátit právní kvalifikaci soudy zjištěného skutku. Shora bylo ovšem výslovně konstatováno, že takto vystavěná dovolací argumentace je zásadně nezpůsobilá stát se předmětem věcného přezkumu v dovolacím řízení.
23. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
24. Nejvyšší soud se proto zaměřil na otázku, zda byl procesním postupem soudů založen extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a jejich skutkovými zjištěními, na který dovolatelé ve svých podáních poukazovali, tedy zda tímto došlo k porušení základních principů spravedlivého procesu. Žádné takové pochybení neslučitelné s ústavním pořádkem České republiky však neshledal. Naopak skutek obviněných J. R. a D. R. uvedený v bodě I. výroku o vině byl bez důvodných pochybností prokázán celou řadou vzájemně se doplňujících důkazů. V prvé řadě se jednalo o výpovědi poškozených, kteří jak v přípravném řízení, tak následně během řízení před soudem prvního stupně popsali jednání obou obviněných ve všech podstatných bodech shodně. V této souvislosti je potřeba vyzdvihnout poměrně vysoký počet poškozených (celkem 11), takže skutečnost, že jejich výpovědi jsou souladné, jim dodává velkou důkazní sílu. Naproti tomu tento fakt příliš nesvědčí verzi obviněných, kteří tvrdili, že se na ně všichni domluvili. To platí zejména za situace, kdy někteří z poškozených se neznali příliš dobře (příp. se dokonce neznali vůbec), neboť u obviněných pobývali v různých obdobích po různou dobu, přičemž předmětná trestná činnost probíhala v období několika let.
25. Přestože jsou výpovědi poškozených v této trestní věci bezesporu těmi hlavními usvědčujícími důkazy, nestojí rozhodně osamoceny. Ve věci byla provedena celá řada důkazů listinných, které jejich svědectví v určitých směrech podporují (a nijak je nevylučují). Jde zejména o četné materiály získané britskými státními orgány, výpovědi britských policistů i úředníků přímo či nepřímo svědčících o páchání trestné činnosti, výpisy bankovních účtů obviněné D. C. (R.), na kterou jí chodily výplaty některých poškozených, znalecké závěry o vzniku posttraumatické stresové poruchy u dvou poškozených žen, materiály poskytnuté serverem www.adultwork.com , elektronickou komunikaci poškozených (např. M. R.) apod. Nemalý význam mají i výpovědi dalších svědků z řad zaměstnavatelů poškozených, tj. S. R. a A. I. P., kteří zpozorovali jak známky špatného zacházení s poškozenými, tak i skutečnost, že jejich výplata putovala přímo do rukou obviněných, resp. obviněného J. R. Naopak obhajoba obviněných nejenže byla výše uvedenými důkazními prostředky spolehlivě vyvrácena, ale v některých bodech byla rozporná a neodpovídající objektivně zjištěným skutečnostem (pro příklad lze uvést údaje o příjmech domácnosti, které by ale nemohly pokrýt ani její běžné výdaje). Pokud tedy soud prvního stupně za takto popsané důkazní situace vystavěl svá skutková zjištění na výpovědích poškozených, postupoval zcela racionálně a nijak se nezpronevěřil zásadě volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., zásadě in dubio pro reo ani základním principům spravedlivého procesu. Lze dále konstatovat, že uvedené je možno aplikovat nejen na skutek pod bodem I., ale též na všechny další body obžaloby, resp. výroku o vině, které se vzájemně prolínají. Nejvyšší soud se tedy s učiněnými skutkovými zjištěními plně ztotožnil, a postačuje proto, aby se sám vyjádřil pouze ve stručnosti, neboť za dané situace není ze zákona povinen přijaté skutkové závěry opětovně přezkoumávat.
26. Vycházel-li soud prvního stupně správně z výpovědi poškozených, není důvod zpochybňovat ani jeho závěr o době páchání skutku pod bodem I. V tomto ohledu soud uvěřil výpovědi poškozeného M. K., a nikoliv dovolateli, již jen proto, že jeho časové údaje se lišily od údajů tvrzených jeho vlastní manželkou, obviněnou D. R., které soud uvěřil, a proto počátek jejího protiprávního jednání ve vztahu k poškozenému M. K. datoval až do roku 2009. Svědeckými výpověďmi byla také dobře objasněna role obviněné D. R. na projednávané trestné činnosti. Ta nebyla zdaleka tak pasivní, jak se snažila její obhajoba naznačit, a rozhodně nevycházela pouze ze svědectví poškozené L. K., kterou se dovolatelka pokoušela ve svém podání znevěrohodnit. Fakt, že se podílela na organizování prostituce i hlídání poškozených při jejím provozování, na zakládání bankovních účtů, dále že v nepřítomnosti obviněného J. R. přebírala od poškozených peníze, které sice násilím k prostituci ani práci nenutila, nicméně jim hrozila, že případnou neposlušnost oznámí manželovi, a že celkově věděla, čeho se on dopouští, potvrdila celá řada poškozených (jmenovitě D. B., P. E., A. K., R. M., P. P., M. R., J. S.). Nadto poškození hovořili také o tom, že hojně využívala finanční prostředky, které oni vydělali, a to nejen na běžné výdaje domácnosti, nýbrž i na nákup zlatých šperků a hraní automatů. Soud prvního stupně měl tedy více než dost podkladů pro to, aby skutkem pod bodem I. uznal vinnou také obviněnou D. R., přičemž její mírnější jednání a méně významný podíl na předmětném jednání správně promítl do výroku o trestu (je o polovinu kratší než trest vyměřený obviněnému J. R.).
27. Nejvyšší soud nemá pochybností ani o vyčíslení neoprávněného prospěchu všech tří dovolatelů. Závěr soudu je podložen výpočtem výše prospěchu zpracovaným policejním orgánem, konkrétně R. F. (č. l. 1801 až 1833). Uvedený výpočet v žádném případě nevychází pouze z „chaotických výpovědí poškozených“, jak ve svém dovolání zmiňovala obviněná D. R., nýbrž z celé řady podkladů, jako např. zpráv odpovědných úřadů Velké Británie (Ministerstva práce a penzí, Daňového a celního úřadu), britských bankovních institucí, finančního šetření provedeného ve Velké Británii i České republice a ze zprávy policisty Ch. N. Ve výpočtu ke každému jednotlivému poškozenému je přesně uvedeno, s jakými konkrétními částkami – příjmů, sociálních dávek, výdajů na stravu a bydlení – bylo kalkulováno. Obvinění v rámci jejich dovolací argumentace přitom žádnou konkrétní částku anebo výpočet jako takový nijak nezpochybnili. Soudy též zdůraznily, že vždy bylo vycházeno z částek, které byly pro obviněné nejpříznivější (ať již na straně příjmů poškozených nebo odhadů výdajů na jejich pobyt u obviněných), navíc do jejich zisků nebyly vůbec zahrnuty bankovní podvody, které se prokazatelně děly, avšak v rámci tohoto trestního řízení nebyly projednávány ani dokazovány. Lze tedy souhlasit se soudy obou instancí, že částka prospěchu všech obviněných byla ve skutečnosti vyšší. Nezbývá tedy než shrnout, že i výše jejich neoprávněného prospěchu byla zjištěna bez důvodných pochybností v souladu s požadavky §2 odst. 5 tr. ř.
28. S ohledem na výše uvedené není relevantní ani požadavek obviněné D. R. na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru ekonomika, zaměřeným právě na zjištění výše neoprávněného prospěchu. V této souvislosti je příhodné poukázat na judikaturu Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05), podle níž není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Uvedené požadavky soud prvního stupně bezezbytku splnil, když na str. 186–187 odůvodnění svého rozhodnutí velice podrobně vysvětlil, proč považoval předmětný důkazní návrh za nadbytečný, a to právě s odkazem na zcela dostačující a hodnověrný důkaz v podobě výpočtu neoprávněného prospěchu na č. l. 1801–1833 spisu. Zamítnutím návrhu na vypracování zmiňovaného znaleckého posudku proto nedošlo k zásahu do práva na spravedlivý proces u žádného z obviněných.
29. Bez důvodných pochybností byly také prokázány další skutky, kterých se měl dopustit obviněný J. R. pod body III., IV. a V. výroku o vině. Ani v tomto případě totiž soud neměl důvod nevěřit výpovědím poškozených S. P., P. P., L. K. a R. M. O sexuálním zneužívání poškozené S. P. hovořila při svém výslechu také A. K., vedle toho soud prvního stupně správně vyzdvihl, že poškozená dokázala velmi trefně popsat dovolatelův penis i s jeho zvláštnostmi. Toto jednání navíc zcela zapadalo do jeho agresivní povahy i nadřazeného a celkově velmi hrubého chování k této poškozené. Stejným způsobem jeho zjištěnému chování odpovídalo i vydírání případně vyhrožování dalším třem poškozeným. Ostatně o různých formách psychického nátlaku hovořili snad všichni poškození, kteří u obviněného J. R. pobývali, kdy výjimkou z jeho strany nebyly ani určité výhrůžky poté, co od něho utekli (o nichž mluvili i další poškození, např. M. R.). Neobvyklé nebylo ani zapojení dalších osob z řad známých či rodinných příslušníků do této činnosti, o čemž svědčí mimo jiné i bod VIII. výroku o vině. Nejvyšší soud tak nemá ani v případě těchto jednání žádné pochybnosti o průběhu skutkového děje zjištěného soudem prvního stupně, přičemž v podrobnostech může pouze odkázat na str. 175–179 odůvodnění jeho rozsudku, v němž se soud důkladně vypořádal se všemi podstatnými okolnostmi daných skutků.
30. Jedinou hmotněprávní námitkou obviněného J. R. byla jeho poznámka, že nebyla naplněna materiální stránka přečinu dvojího manželství podle §194 tr. zákoníku. V pojetí současné právní úpravy jde v podstatě o výhradu nedostatečné společenské škodlivosti jednání obviněných J. a D. R. a s tím i požadavek na aplikaci zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku.
31. K tomu je vhodné v teoretické rovině uvést, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován uplatněním zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Společenská škodlivost činu není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke konkrétním znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který není trestným činem pro nedostatek škodlivosti pro společnost, se zásadně uplatní v případech, ve kterých posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (k tomu v podrobnostech stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
32. Kritérium společenské škodlivosti je doplněno principem „ultima ratio“, z kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 564/2000, aj.). Při úvaze, zda s přihlédnutím k zjištěné společenské škodlivosti nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, soud zvažuje zejména navazující právní úpravu odpovědnosti za protiprávní čin v oblasti práva správního, občanského, obchodního apod., při zvážení přístupu, že ochrana právních statků má být v prvé řadě uplatňována prostředky těchto jiných právních odvětví, a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení chráněných vztahů naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu, je namístě uplatňovat trestní odpovědnost.
33. Lze sice připustit, že společenská škodlivost přečinu dvojího manželství je zcela marginální proti jednání posuzovanému v této trestní věci, které bylo kvalifikováno jako zločin obchodování s lidmi. Taktéž je pravdou, že zájem chráněný trestním zákoníkem – na ochranu monogamie byl dotčen pouze formálně, neboť manželství dovolatele s M. E, A. bylo pouze fingované, uzavřené výhradně za účelem povolení k pobytu na území Evropské Unie pro jmenovanou občanku Nigérie. Naproti tomu dovolatel žil s obviněnou D. R. v dlouholetém partnerském vztahu, sdíleli společnou domácnost a vychovávali společné děti. Přes právě zmíněné skutečnosti ale nelze tvrdit, že by společenská škodlivost jednání obou obviněných byla natolik nízká, aby vylučovala možnost uplatnění trestní odpovědnosti obou z nich. Je totiž nutno si uvědomit, že předpokladem naplnění skutkové podstaty §194 tr. zákoníku bylo trvání předchozího manželství dovolatele s jinou ženou, které bylo ovšem v jeho případě fingované, a tím pádem také ilegální. Zájmem žádného státu přitom jistě není, aby jejich občané s vidinou finančního zisku uzavírali takováto nezákonná manželství, a tím umožňovali pobyt v daném státu osobám, které by jinak nesplňovaly podmínky pro setrvání na jeho území. Uzavře-li tedy někdo fingované manželství, neměla by mu tato okolnost být přičítána žádným způsobem k dobru, a to ani ve smyslu snížení společenské škodlivosti trestného činu dvojího manželství.
34. Mimo uplatněný dovolací důvod a zároveň zcela nedůvodné jsou všechny dovolací námitky obviněného K. Á., který v podrobnostech rozebíral vybrané pasáže výpovědí poškozených a na základě toho předkládal svou vlastní verzi skutkového děje, spočívající zejména v tom, že poškozené A. K. ani B. K. k ničemu nenutil a že se o ně ve své podstatě staral, protože jim chtěl pomoci. Naproti tomu tvrdil, že poškozenou L. K., roz. K., vůbec nezná a že u něho nikdy nebydlela a prostituci pro něj neprovozovala. Tato jeho obhajoba ovšem neodpovídá skutkovým zjištěním přijatým soudem prvního stupně, která jsou detailně rozvedena v hodnotící části jeho na rozsudku, konkrétně na str. 170–175, na kterou Nejvyšší soud odkazuje s tím, že sám pouze ve stručnosti vyzdvihne některé klíčové okolnosti skutků (dílčích útoků) pod bodem II. výroku o vině.
35. V prvé řadě je potřeba zdůraznit, že všichni tři poškození se dostali k dovolateli v době, kdy byli ve velice složité sociální situaci, téměř bez prostředků a odpovídajícího zázemí, poškozený B. K. byl narkoman, obě poškozené ženy krátce předtím utekly od osob, které se na nich dopouštěly násilí, poškozená A. K. měla ještě k tomu několikaměsíční dceru. Ani jeden z poškozených neuměl anglicky, což je ve Velké Británii problém. Není nijak rozhodné, zda poškození k dovolateli přišli sami, na základě doporučení třetí osoby, anebo zda je k tomu on sám zlákal pod příslibem lepšího života. Podstatné naopak je, že obviněný zcela záměrně zneužil jejich životní situace, resp. jejich tísně ve smyslu §168 odst. 2 tr. zákoníku, aby je přiměl k nuceným pracím či prostituci. V tomto ohledu není nijak důležitý ani fakt, že např. poškozená A. K. je kariérní prostitutkou, která danou činnost vykonávala jak před příchodem k dovolateli, tak po odchodu od něj. Postačuje, že ji v její nelehké životní situaci donutil k výkonu této „živnosti“ pro něho a za podmínek, které si sám určil (a které byly výhodné především pro něj). Taktéž nehraje až tak zásadní roli skutečnost, že dovolatel (na rozdíl od obviněného J. R.) proti poškozeným nikdy nepoužil násilí, ani tímto nevyhrožoval. Z výpovědí poškozených jednoznačně vyplynulo, že jim hrozil právě ztrátou „střechy nad hlavou“ a odchodem „na ulici“, z čehož měly zejména obě poškozené ženy oprávněný strach, na základě kterého pak raději učinily to, co po nich dovolatel požadoval. Ohledně poškozeného B. K. lze ještě doplnit, že obviněný zneužíval jeho závislosti na drogách, obhajobou připomínané nízké inteligence i neznalosti jazyka, které poškozenému do značné míry znemožňovaly, aby se v Anglii sám uplatnil, vytvořil mu zázemí, které jeho životnímu stylu víceméně vyhovovalo (nemusel se o nic starat), čímž si jej k sobě připoutal a mohl si pak nadiktovat podmínky jejich společného fungování a kořistit nemalé finanční prostředky na jeho práci.
36. Významná je rovněž skutečnost, že dovolatel shora popisovaný stav tísně a závislosti na něm u poškozených sám (a evidentně záměrně) udržoval. Poškozený B. K. u soudu potvrdil, že obviněný disponoval s jeho bankovními účty i platební kartou, v přípravném řízení též zmínil, že měl u sebe i jeho cestovní pas, údajně aby jej poškozený neztratil (č. l. 670). Všichni poškození mu pak museli odevzdávat vysoký podíl svých výdělků, které měly být podle jeho slov užity na nájem a stravu. Další finanční prostředky z nich ovšem vylákal lstí – pod záminkou, že jim bude šetřit (např. na zakoupení bytu), avšak jim z toho nakonec nic nedal (o tom hovořila nejen A. K., nýbrž v přípravném řízení i B. K., č. l. 669). Na danou okolnost proto nelze nahlížet jako na prostý majetkový delikt, jak namítala obhajoba, ale je nutno jej zasadit do kontextu celého jednání, kdy dovolatel tímto dále prohluboval závislost poškozených na jeho osobě a bránil jejich finančnímu osamostatnění, po kterém by mohl následovat jejich odchod. Jinými slovy tím stále podporoval stav jejich tísně, který pak mohl zneužívat k tomu, aby pro něj poškození i nadále pracovali a vydělávali mu peníze.
37. Nejvyšší soud znovu opakuje, že se zcela ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, jenž primárně vycházel z výpovědí poškozených, které správně považoval za věrohodné. Proto není žádný důvod zpochybňovat ani další jeho skutková zjištění, a to konkrétně, že dovolatel „prodal“ poškozenou A. K. obviněnému J. R., o čemž padla zmínka ve výpovědích více svědků, nadto jsou uplatněné dovolací argumenty v daném směru poněkud vytrženy z kontextu. Rovněž popis obviněného B. K. (zejména v přípravném řízení), jak dovolatel na jeho osobu vyřídil sociální dávky a především jak jeho jménem zakládal účty u několika britských bank, není třeba znevěrohodňovat či zpochybňovat, neboť i toto zapadá do celkového kontextu posuzované trestné činnosti a lze důvodně usuzovat, že poškozený by si něco takového sám od sebe nebyl schopen vymyslet. To, že nebyly zkoumány konkrétní finanční toky na příslušných účtech, nelze považovat za podstatnou vadu řízení, neboť částky, o které se dovolatel s nejvyšší pravděpodobností tímto způsobem obohatil, nebyly zahrnuty do jeho neoprávněného prospěchu uvedeného ve skutkové větě pod bodem II. výroku o vině (srov. výsledky finančního šetření k poškozenému B. K., č. l. 1809–1810 spisu). Pokud jde o částku neoprávněného prospěchu, lze odkázat na bod 27. tohoto usnesení, v němž se Nejvyšší soud touto otázkou zabýval.
38. Akceptovat nelze ani výhradu, že se dovolatel K. Á. nedopustil skutku ve vztahu k poškozené L. K., roz. K., a že tuto osobu vůbec nezná. Jeho tvrzení velice jednoznačně vyvrací právě výpověď této poškozené, která důvěryhodným způsobem popsala chod domácnosti obviněného, identifikovala osoby, které se v ní nacházely (především poškozenou A. K.), rovněž velice přesně popsala vlastní provozování prostituce, včetně založení jejího profilu na stránkách www.XY.com , přičemž na všem se podílela obviněná B. S., v neposlední řadě soudu sdělila i své poznatky o návštěvě domácnosti obviněného J. R. Z jejích slov tak bylo více než zřejmé, že byla velmi dobře obeznámena s činností obviněného K. Á. i obviněné B. S., a že tedy musela v jejich blízkosti pobývat, byť pouze na krátkou dobu. Kromě toho o ní ve své výpovědi hovořila také poškozená A. K. Námitka dovolatele, že profil na erotických stránkách byl založen a provozování prostituce probíhalo na jiné adrese, než bylo jeho bydliště, je ve světle shora uvedeného zcela bezpředmětný, jelikož byla prokázána velice úzká spolupráce mezi ním a obviněnou B. S.
39. K výtce obviněného K. Á., že odvolací soud se s jeho námitkami náležitě nevypořádal, není od věci poznamenat, že lze připustit, že odvolací soud na námitky obviněného reagoval jen stručně, a to především odkazem na správná a úplná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně (bod 26. usnesení odvolacího soudu). Celkem bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o řádném opravném prostředku (tím spíše to platí ve vztahu k mimořádnému opravnému prostředku), však připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ze dne 19. 12. 1997 ve věci Helle proti Finsku, č. stížnosti 20772/92, rozsudek ze dne 21. 1. 1999 ve věci García Ruiz proti Španělskou, č. stížnosti 30544/96). Odkaz na odůvodnění napadeného rozhodnutí je přípustný tehdy, pokud se soud prvního stupně dostatečně beze zbytku vypořádal s veškerou argumentací (viz např. rozsudek ze dne 15. 2. 2007 ve věci Boldea proti Rumunsku, č. stížnosti 19997/02), typicky pokud by strana v opravném prostředku pouze opakovala argumentaci přednesenou již před soudem prvního stupně, s níž se tento soud zcela vypořádal (např. rozsudek ze dne 17. 6. 2008 ve věci Meltex Ltd a Mesrop Movsesyan proti Arménii, č. stížnosti 32283/04). Není pochyb, že právě o takovou situaci se v posuzovaném případě jednalo, a postup odvolacího soudu je akceptovatelný.
40. Nezbývá než konstatovat, že v posuzovaném trestním řízení nedošlo v rámci procesu dokazování a přijímání rozhodných skutkových závěrů k zásahu do práva kteréhokoliv z obviněných na spravedlivý proces. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud neshledal důvod (resp. zákonné oprávnění) mimořádně zasahovat do již ustálených skutkových zjištění soudu prvního stupně, která naopak považuje za úplná a správná.
41. Nejvyšší soud uzavírá, že většina námitek obviněného J. R. neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu zakotvenému v §265b tr. ř., další, menší část je zjevně neopodstatněná. Proto jím podané dovolání odmítl jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Námitky obviněné D. R. a obviněného K. Á. se zcela míjejí s jakýmkoliv dovolacím důvodem podle §265b tr. ř., proto jejich dovolání Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 11. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu