ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.1238.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 1238/2021-905
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2021 o dovolání obviněného Z. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 7 To 193/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 112/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 14 T 112/2020, byl obviněný Z. Š. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za který byl podle §209 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby během zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil a možností uhradil způsobenou škodu a aby řádně plnil své povinnosti vyplývající z insolvenčního řízení. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Ferratum Bank, p. l. c., HFS, s. r. o., TOMMY STACHI, s. r. o., Ben Credit, s. r. o., a CreditPortal, a. s., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 7 To 193/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku dopustil tím, že:
1. v úmyslu získat finanční prostředky s tím, že byl srozuměn, že s ohledem na svoji špatnou finanční situaci, vzniklou z dluhů z předešlých půjček, nebude svůj závazek splácet, finanční prostředky schopen splnit dle dohodnutých smluvních podmínek, které při uzavírání smlouvy akceptoval, uzavřel dne 15. 1. 2018 se společností Ferratum Bank, p. l. c., ST Bussines Centre 9 th Floor, 120 The Strand, Gzira, GZR, 1027, Maltská republika, prostřednictvím internetových stránek www.ferratum.cz , smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut bezhotovostní neúčelový krátkodobý spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, jenž mu byl prostřednictvím platební brány ThePay připsán dne 15. 1. 2018 v 17.21 hod. na jeho účet č. XY, vedený u Komerční banky, a. s., a který se zavázal splatit za 45 dnů ode dne poskytnutí úvěru, přičemž při uzavírání smlouvy svoji špatnou finanční situaci věřiteli zamlčel a poskytnutou částku ve stanovené lhůtě nevrátil a neučinil tak ani později, čímž společnosti Ferratum Bank, p. l. c., způsobil škodu ve výši 10 000 Kč,
2. v úmyslu získat finanční prostředky s tím, že byl srozuměn, že s ohledem na svoji špatnou finanční situaci, vzniklou z dluhů z předešlých půjček, nebude svůj závazek splácet, finanční prostředky schopen splnit dle dohodnutých smluvních podmínek, které při uzavírání smlouvy akceptoval, uzavřel dne 25. 1. 2018 v XY, se společností HFS, s. r. o., Koněvova 150/2442, 130 00 Praha 3, IČ 61506681, smlouvu o zápůjčce č. 03320/2018 na částku 40 000 Kč, kterou se zavázal splácet v 52 týdenních po sobě jdoucích splátkách ve výši 1 180 Kč, přičemž při uzavírání smlouvy svoji špatnou finanční situaci věřiteli zamlčel, přičemž následně vrátil pouze dne 9. 4. 2019 částku 11 800 Kč a dne 11. 4. 2018 částku 5 900 Kč, avšak další splátky nehradil, čímž způsobil společnosti HFS, s. r. o., škodu ve výši 22 300 Kč,
3. v úmyslu získat finanční prostředky s tím, že byl srozuměn, že s ohledem na svoji špatnou finanční situaci, vzniklou z dluhů z předešlých půjček, nebude svůj závazek splácet finanční prostředky schopen splnit dle dohodnutých smluvních podmínek, které při uzavírání smlouvy akceptoval, uzavřel dne 4. 4. 2018 se společností BB Finance Czech, s. r. o., se sídlem Počernická 272/96, 108 00 Praha 10, IČ: 24190799, prostřednictvím internetových stránek www.bbpujcka.cz smlouvu o zápůjčce č. 1020117356, kdy mu byla poskytnuta jednorázová zápůjčka ve výši 8 000 Kč, která mu byla zaslána na jeho účet č. XY, vedený u Komerční banky, a. s., a kterou se zavázal jednorázově splatit ke dni 4. 5. 2018, přičemž při uzavírání smlouvy svoji špatnou finanční situaci věřiteli zamlčel, a poté poskytnutou částku ve stanovené lhůtě nevrátil a neučinil tak ani později, čímž společnosti BB Finance Czech, s. r. o., způsobil škodu ve výši 8 000 Kč,
4. v úmyslu získat finanční prostředky s tím, že byl srozuměn, že s ohledem na svoji špatnou finanční situaci, vzniklou z dluhů z předešlých půjček, nebude svůj závazek splácet, finanční prostředky schopen splnit dle dohodnutých smluvních podmínek, které při uzavírání smlouvy akceptoval, uzavřel v Praze dne 9. 4. 2018 se společností TOMMY STACHI, s. r. o., se sídlem Táboritská 1000/23, 130 00 Praha, IČ: 27148084, smlouvu o zápůjčce č. 21800646 na poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 78 000 Kč, který se zavázal splácet ve 47 po sobě jdoucích splátkách ve výši 4 079 Kč a jedné poslední splátce ve výši 4 039 Kč, přičemž při uzavírání smlouvy svoji špatnou finanční situaci věřiteli zamlčel a poté poskytnutou částku ve stanovené lhůtě nevrátil a neučinil tak ani později, čímž společnosti TOMMY STACHI, s. r. o., způsobil škodu ve výši 78 000 Kč,
5. v úmyslu získat finanční prostředky s tím, že byl srozuměn, že s ohledem na svoji špatnou finanční situaci, vzniklou z dluhů z předešlých půjček, nebude svůj závazek splácet, finanční prostředky schopen splnit dle dohodnutých smluvních podmínek, které při uzavírání smlouvy akceptoval, uzavřel dne 19. 4. 2018 se společností Ben Credit, s. r. o., se sídlem U Červeného mlýna 613/2, Ponava, 612 00 Brno, IČ:06167888, prostřednictvím internetových stránek www.nula-urok.cz , smlouvu o bezúročné půjčce č. 18013099 na částku 15 000 Kč, která mu byla zaslána na jeho účet č. XY, vedený u Komerční banky, a. s., kterou se zavázal splatit v 5 měsíčních po sobě jdoucích splátkách ve výši 3 000 Kč, přičemž při uzavírání smlouvy svoji špatnou finanční situaci věřiteli zamlčel a poté poskytnutou částku ve stanovené lhůtě nevrátil a neučinil tak ani později, čímž společnosti Ben Credit, s. r. o., způsobil škodu v celkové výši 15 000 Kč,
6. v úmyslu získat finanční prostředky s tím, že byl srozuměn, že s ohledem na svoji špatnou finanční situaci, vzniklou z dluhů z předešlých půjček, nebude svůj závazek splácet, finanční prostředky schopen splnit dle dohodnutých smluvních podmínek, které při uzavírání smlouvy akceptoval, uzavřel dne 4. 5. 2018, se společností CreditPortal, a. s., se sídlem Argentinská 286/38, 170 00 Praha-Holešovice, IČ:05561302, prostřednictvím internetových stránek www.bezvafinance.cz , smlouvu o úvěru č. C0004820810123166 ve výši 4 900 Kč, který mu byl poskytnut a který se zavázal uhradit ve lhůtě do 1. 6. 2018, přičemž při uzavírání smlouvy svoji špatnou finanční situaci věřiteli zamlčel a poté dohodnutou částku ve stanovené lhůtě nevrátil a neučinil tak ani později, čímž společnosti CreditPortal, a. s., způsobil škodu ve výši 4 900 Kč,
svým jednáním tak způsobil škodu v celkové výši 138 200 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 7 To 193/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že žalovaný skutek není trestným činem.
5. Vytkl, že byl odsouzen za situaci tzv. dluhové pasti, kdy si bral nové půjčky, aby mohl zaplatit ty starší. Počítal přitom s výrazným zlepšením své finanční situace, když měl odjet jako voják z povolání na misi v Iráku, což by vedlo ke splacení veškerých jeho závazků. Vzhledem k tomu, že na tuto misi odjel až výrazně později, než počítal, pod tlakem jednoho věřitele již situaci psychicky neunesl a vstoupil do insolvenčního řízení. Na misi do Iráku později skutečně odjel a jeho závazky jsou v insolvenčním řízení řádně spláceny, když je předpoklad, že dojde k zaplacení až 100 % jistin těchto závazků. S poukazem na zásadu subsidiarity trestní represe a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 11 Tdo 1121/2012, konstatoval, že v posuzované věci byly ke zjednání nápravy použity jiné právní prostředky, konkrétně instituty insolvenčního práva, které jsou zjevně úspěšné. Jeho odpovědnost podle jiného právního předpisu byla uplatněna a vedla k sanaci případných škod. Všechny poškozené subjekty navíc mohly nahlédnutím do registrů snadno zjistit míru jeho zadluženosti a velmi pravděpodobně tak i učinily. Přesto přistoupily vědomě a dobrovolně k poskytnutí půjčky, tedy akceptovaly zvýšenou míru rizika. Poskytovat těmto subjektům „ochranu“ prostředky trestního práva je nejen v rozporu s výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu, ale dokonce může vést ke skutečnému vzniku škody, když v důsledku pravomocného odsouzení může být dovolatel propuštěn ze služebního poměru a ztratit tak schopnost splácet podle schváleného oddlužení.
6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatel sice zpochybnil subjektivní stránku stíhaného trestného činu, nicméně tak učinil na základě zpochybnění skutkových zjištění soudů. Konstatovala, že ze zpráv Velitelství ochranné služby Vojenské policie vyplynulo, že na období červenec-prosinec 2018 byl v seznamech potenciálního člena uvedené mise veden jako pouhý náhradník, a tedy bez jakékoliv jistoty nasazení do zahraniční mise. Okolnosti, za kterých se přisouzeného jednání dopustil a které spočívají ve stavu a vývoji postupné míry jeho zadluženosti v konfrontaci s vývojem reálné míry jeho způsobilosti dostát svým splatným závazkům, především závazkům z šesti půjček a úvěrů, jsou poměrně plasticky popsány právě v reakci na jeho stěžejní odvolací námitku absence jeho zavinění pod bodem 7. odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Pokud tedy nyní namítl nedostatek svého trestného jednání z důvodu absence podvodného záměru, pak tak učinil bez respektu ke skutkovým zjištěním, a tedy aniž by argumentoval ve smyslu jím uplatněné námitky nesprávného právního posouzení skutku, na které je uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. postaven.
8. Dále uvedla, že k věcnému projednání není způsobilá ani námitka týkající se §12 odst. 2 tr. zákoníku, a to s ohledem na výkladové stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2013 sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Měla za to, že tato jednak nevychází ze skutkového stavu věci a současně nikterak nevypovídá o snížené společenské škodlivosti jeho jednání, za které by postačovalo vyvození jeho odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Upozornila na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 6 Tdo 1508/2010, a konstatovala část odůvodnění usnesení odvolacího soudu, týkající se údajů z registrů dostupných subjektům poskytujícím půjčky a spotřebitelské úvěry. V daném případě nebylo možné dosáhnout ochrany cizího majetku mírnějšími prostředky a naopak bylo nutno aplikovat prostředky práva trestního, aniž by tak bylo zasaženo do dovolatelova práva na spravedlivý proces v souvislosti s porušením čl. 39 Listiny základních práv a svobod (např. ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 3080/16). V kontextu výtky obviněného stran možností využití dostupných informačních zdrojů ze strany poškozených věřitelů poukázala dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1137/2015 (s odkazem na dřívější usnesení ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003). Argument dovolatele, kterým namítal nedostatečnou obezřetnost úvěrujících či bankovních institucí, proto nepokládala za faktor vylučující jeho trestní odpovědnost za jednání zaměřené proti majetkovým právům a zájmům těchto poškozených subjektů.
9. Státní zástupkyně pak navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného Z. Š. tak, že se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podala včas (§265e odst. 1 tr. ř.) oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
12. Obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
13. Obviněný ve svém podání s oporou o §12 odst. 2 tr. zákoníku namítal absenci společenské škodlivosti jeho činu, přičemž taková argumentace do mezí citovaného dovolacího důvodu zajisté spadá, neboť jde o relevantní hmotněprávní námitku samotného posouzení skutku jako trestného činu.
14. V obecné rovině je v kontextu dovolacích námitek zapotřebí zdůraznit, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován uplatněním zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Společenská škodlivost činu není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke konkrétním znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který není trestným činem pro nedostatek škodlivosti pro společnost, se zásadně uplatní v případech, ve kterých posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (k tomu v podrobnostech stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
15. Kritérium společenské škodlivosti je doplněno principem „ ultima ratio “, z kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 564/2000, aj.). Při úvaze, zda s přihlédnutím k zjištěné společenské škodlivosti nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, soud zvažuje zejména navazující právní úpravu odpovědnosti za protiprávní čin v oblasti práva správního, občanského, obchodního apod., při zvážení přístupu, že ochrana právních statků má být v prvé řadě uplatňována prostředky těchto jiných právních odvětví, a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení chráněných vztahů naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu, je namístě uplatňovat trestní odpovědnost.
16. Při posuzování otázky, zda skutek je či není trestným činem, je třeba postupovat tak, že orgán činný v trestním řízení nejprve provede potřebná zjištění o rozhodných skutkových okolnostech. Dále učiní závěr o tom, zda zjištěné skutkové okolnosti naplňují formální znaky trestného činu, a poté se případně, pokud to přichází v úvahu s ohledem na konkrétní okolnosti, které by mohly nasvědčovat tomu, že posuzovaný čin nedosahuje potřebné míry společenské škodlivosti z hlediska spodní hranice trestní odpovědnosti zvažovaného trestného činu, vypořádá s tím, zda lze uplatnit, s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe a z ní vyplývající princip „ ultima ratio “, trestní odpovědnost pachatele (srov. §12 odst. 2 tr. zákoníku). Trestní odpovědnost je vyloučena tehdy, lze-li uplatněním jiného druhu odpovědnosti dosáhnout splnění všech funkcí vyvození odpovědnosti, tj. splnění cíle reparačního a preventivního, a přitom funkce represivní není v daném případě nezbytná (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
17. Dovolací soud je přesvědčen, že jednání obviněného formální znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku naplnilo.
18. Přečin podle §209 odst. 1 tr. zákoníku spáchá, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 větší škodu, spáchá přečin podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný naplnil znaky přečinu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku tím, že sebe obohatil tím, že zamlčel podstatné skutečnosti, a způsobil tak na cizím majetku větší škodu.
19. Protože dovolatel netvrdil, že jeho jednání nenaplnilo formální znaky trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dovolací soud toliko v krátkosti poznamenává, že skutková zjištění popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a v jeho odůvodnění, potažmo v odůvodnění usnesení odvolacího soudu, výstižně obsahují všechny znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku; v tomto směru nelze mít proti závěrům soudů žádných výhrad. Obviněný tím, že v období od ledna do května 2018 uzavřel celkem 6 smluv o úvěru, zápůjčce či půjčce, na základě nichž mu byly poskytnuty finanční prostředky v souhrnu přesahující částku 100 000 Kč, které se zavázal věřitelům splatit, ačkoliv věděl, že mu to jeho nepříznivá ekonomická situace neumožní, o čemž věřitele předem neinformoval a k čemuž také nakonec došlo, a v důsledku toho na straně věřitelů způsobil škodu v celkové výši 138 200 Kč, sebe obohatil tím, že zamlčel podstatné skutečnosti, a způsobil tak na cizím majetku větší škodu.
20. Dovolací soud nepochybuje o tom, že v posuzovaném případě byly splněny všechny předpoklady trestněprávní odpovědnosti; u obviněného nebyly zjištěny žádné významné skutečnosti, které by vylučovaly použití trestní represe vůči němu. S ohledem na okolnosti shora popsané se čin obviněného dostal, i přes jinak platné pojetí trestní represe jako ultima ratio , resp. subsidiaritu trestní represe, do oblasti trestního práva, protože obviněný jednal způsobem a za podmínek stanovených trestním zákoníkem tak, že jím spáchaný skutek mohl být posouzen jako trestný čin. Jednání obviněného se nikterak nevymyká běžně se vyskytujícím činům subsumovaným pod skutkovou podstatu přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. O značné společenské škodlivosti svědčí zejména větší množství útoků (celkem 6 uzavřených smluv úvěrového typu v průběhu pouhých 5 měsíců, proto nelze konstatovat, že by se jednalo o ojedinělé selhání obviněného) a naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu. Podle konstantní judikatury, došlo-li v rámci vztahu se soukromoprávním základem ke spáchání trestného činu, jehož skutková podstata byla ve všech znacích naplněna, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů fyzických a právnických osob s odkazem na primární existenci institutů občanského práva či jiných právních odvětví, jimiž lze zajistit práva poškozené osoby (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 8 Tdo 1035/2010, ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 3 Tdo 82/2012, ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1366/2017). Jednání obviněného od počátku směřovalo k jeho obohacení, a to tím, že poškozeným zamlčí podstatnou skutečnost týkající se jeho (ne)schopnosti dostát svým závazkům, přičemž poškození neměli a ani nemohli mít představu o jeho skutečné finanční situaci. Rozhodně nelze přijmout argumentaci obviněného, že poškození mohli nahlédnutím do registrů snadno zjistit míru jeho zadluženosti a velmi pravděpodobně tak i učinili a přesto přistoupili vědomě a dobrovolně k poskytnutí půjčky, tedy akceptovali zvýšenou míru rizika. Poškozeným nelze vyčíst nedostatečnou opatrnost při uzavírání občanskoprávních vztahů. Dovolací soud se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu opřeným o důsledně chronologicky posouzené skutečnosti, které z registrů mohly vyplývat v době uzavírání jednotlivých smluv obviněným, že údaje v registrech dostupných subjektům poskytujícím půjčky a spotřebitelské úvěry tehdy nenasvědčovaly špatné platební morálce dovolatele, neboť závazky ze starších půjček a úvěrů vyrovnával – až na drobné výjimky – z nových půjček a úvěrů, a navíc dané údaje nijak nemapovaly jeho majetkové a příjmové poměry, specificky pak možné zdroje jím potenciálně použitelné na vyrovnávání přebíraných závazků (srov. bod 7. usnesení odvolacího soudu). Státní zástupkyně v těchto souvislostech správně poukázala i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2015 sp. zn. 6 Tdo1137/2015 (s odkazem na dřívější usnesení ze dne 6. 11. 2003 sp. zn. 5 Tdo 1256/2003), v němž je uvedeno, že „o podvodné jednání jde i tehdy, pokud podvedený je schopen zjistit nebo ověřit skutečný stav rozhodných okolností, je však ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas.“ V dané věci však oprávněný skutkový závěr soudů nižších stupňů vyzněl (viz výše) tak, že v registrech, na něž obviněný poukazoval, nebylo možno v předmětném období ani zjistit, že by jeho finanční situace byla jednoznačně nepříznivá či že by jeho platební morálka byla špatná. I v takovém případě by ovšem automaticky bez dalšího nebylo možno dovozovat, že by obviněný měl být beztrestný. Jednání obviněného bylo proto důvodně a správně právně kvalifikováno jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
21. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn, a proto bylo dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítnuto [§265i odst. 1 písm. e) tr. ř.]. Rozhodnuto bylo v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 12. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth