ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.352.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 352/2021-2541
USNESENÍ
Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2021 o dovolání obviněné J. R. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 2 Tmo 20/2019, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 3/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. R. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku, soudu pro mládež, ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 2 Tm 3/2017, byla obviněná J. R. uznána vinnou jednak pod body 1. až 32. výroku o vině zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jednak pod bodem 33. výroku o vině přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b, c), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Za to byla podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 54 měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jí byl uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu specifikovaného v rozsudku. V dalším bylo rozhodnuto o vině obviněných mladistvých KKKKK (pseudonym) a LLLLL (pseudonym) a o jim uložených výchovných a trestních opatřeních. Rozhodnuto bylo též o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jeseníku, obviněná J. R. a mladistvá KKKKK. Státní zástupce odvolání podané v neprospěch obviněné J. R. zaměřil proti výroku o trestu odnětí svobody. Obviněná J. R. brojila proti výroku o vině pod body 1., 3., 4., 8. až 23., 26., 27., 29. až 31. a 33., výroku o trestu odnětí svobody a výrokům o náhradě škody, mladistvá KKKKK odvolání podala proti výrokům o vině a trestnímu opatření. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, soud pro mládež, rozsudkem ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 2 Tmo 20/2019, z podnětu odvolání obviněné mladistvé KKKKK podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně této obviněné mladistvé zrušil ve výroku o trestním a výchovném opatření a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. u obviněné mladistvé KKKKK podle §11 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, upustil od uložení trestního opatření. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. ř. odvolání státního zástupce a obviněné J. R. zamítl jako nedůvodná.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná J. R. označených trestných činů dopustila tím, že:
1. v době od září 2012 do února 2013 v místě svého tehdejšího bydliště na XY ve XY, okr. Šumperk, a prostřednictvím telefonické komunikace žádala po poškozeném P. W., nar. XY, zapůjčení finančních prostředků v různě vysokých částkách určených k úhradě výdajů souvisejících s bydlením, se školními potřebami dětí a s běžnými výdaji domácnosti, přičemž poškozenému opakovaně tvrdila, že všechny zapůjčené finanční prostředky vrátí z pracovní činnosti v kosmetickém salonu a z dědictví po svém údajně zemřelém otci a sestře, takže poškozený jí postupně bez potvrzení o převzetí předával různě vysoké částky v hotovosti, a to buď osobně nebo prostřednictvím jejích dětí, nezletilých KKKKK a BBBBB, a to v celkové výši nejméně 100 000 Kč, přičemž poškozenému do současné doby nevrátila žádné finanční prostředky, a takto byla poškozenému P. W. způsobena celková škoda ve výši nejméně 100 000 Kč,
2. od jara 2012 do jara 2013 zejména v místě svého tehdejšího bydliště na XY ve XY, okr. Šumperk, a prostřednictvím telefonické komunikace požadovala po poškozeném Z. S., nar. XY, zapůjčení finančních prostředků v různě vysokých částkách na výdaje souvisejících s provozem domácnosti, přičemž poškozenému tvrdila, že všechny zapůjčené finanční prostředky vrátí ze své podnikatelské činnosti v oblasti kosmetiky, takže jí poškozený předal postupně v nižších částkách celkem 15 000 Kč, avšak do současné doby mu nebylo nic vráceno, a takto byla poškozenému Z. S. způsobena škoda ve výši nejméně 15 000 Kč,
3. od června do září 2013 v době jejich společného soužití v domě na XY v XY, okr. Jeseník, požadovala po poškozeném J. M., nar. XY, půjčky na úhradu výdajů na potřeby jejích dětí a na běžné výdaje, takže poškozený jí půjčil v srpnu 2013 v hotovosti bez potvrzení o převzetí dvakrát částku ve výši nejméně 1 500 Kč a dne 12. 8. 2013 jí zaslal prostřednictvím České pošty, s. p., na jméno J. R., poste restante XY, okr. Jeseník, finanční částku ve výši 1 000 Kč, přičemž obviněná poškozenému uváděla, že vše vrátí ze své pracovní činnosti a také z prodeje domu v dědictví po údajně zemřelém otci, avšak dosud nebylo poškozenému nic vráceno, a takto byla poškozenému J. M. způsobena škoda ve výši nejméně 4 000 Kč,
4. od září 2013 do konce roku 2013 žádala při telefonické komunikaci po poškozeném M. P., nar. XY, zapůjčení finančních prostředků v různě vysokých částkách určených na náklady spojené s provozem domácnosti, takže jí poškozený zaslal prostřednictvím České pošty, s. p., na adresu XY, okr. Jeseník, na jméno J. R. nejméně ve dvou případech částky 500 Kč a 300 Kč, dále jí dobil telefonní kredit v celkové částce 1 000 Kč a na obviněnou označený účet vložil částku ve výši 6 000 Kč, určenou na zaplacení nájemného, když poškozenému obviněná uváděla, že zapůjčené finanční prostředky vrátí ze své výdělečné činnosti nejpozději do konce února 2014, avšak nic mu nevrátila, a takto byla poškozenému M. P. způsobena celková škoda ve výši nejméně 7 800 Kč,
5. od září 2013 do 22. 10. 2013 žádala prostřednictvím telefonické komunikace po poškozeném J. O., nar. XY, různě vysoké půjčky k úhradě výdajů spojených s provozem domácnosti, takže poškozený J. O. obviněné zaslal prostřednictvím České pošty, s. p., na jméno J. R. na adresu XY, okr. Jeseník, od 16. 10. 2013 do 22. 10. 2013 třemi složenkami celkovou částku ve výši 8 200 Kč, když obviněná uváděla, že půjčku vrátí z peněz, které jí vyplatí její bývalý manžel, avšak dosud mu nic nebylo vráceno, a takto byla poškozenému J. O. způsobena celková škoda ve výši nejméně 8 200 Kč,
6. v říjnu a listopadu 2013 žádala prostřednictvím telefonické komunikace po poškozeném V. D., nar. XY, půjčku ve výši 5 000 Kč k úhradě výdajů spojených s provozem domácnosti, takže poškozený jí zaslal prostřednictvím České pošty, s. p., na jméno J. R. na adresu XY, okr. Jeseník, dne 31. 10. 2013 částku ve výši 2 000 Kč a dále na jméno J. R., poste restante XY, dne 14. 11. 2013 částku ve výši 3 000 Kč, přičemž poškozenému uváděla, že zapůjčené finanční prostředky bude vracet postupně a způsobem, jakým se společně dohodnou na osobní schůzce, která se však nikdy neuskutečnila, protože obviněná s poškozeným přestala komunikovat, dosud poškozenému nic nebylo vráceno, a tak byla poškozenému V. D. způsobena celková škoda ve výši nejméně 5 000 Kč,
7. od prosince 2013 do září 2014 v XY, okr. Jeseník, a ve svém bytě na XY v XY opakovaně žádala poškozeného J. K., nar. XY, o zapůjčení finančních prostředků k úhradě kauce na nové bydlení v XY a na další náklady spojené s provozem domácnosti s tím, že mu vše vrátí ze své výdělečné činnosti v oboru kosmetických služeb, takže poškozený J. K. v březnu 2014 předal obviněné v hotovosti bez potvrzení o převzetí částku ve výši 10 000 Kč a v následujícím období do září 2015 obviněné předal pětkrát vždy částku ve výši 1 000 Kč, kdy nejméně ve dvou případech jí peníze předal prostřednictvím jejího syna nezletilého LLLLL, později však poškozenému nebylo nic vráceno, a takto byla poškozenému J. K. způsobena celková škoda ve výši nejméně 15 000 Kč,
8. ode dne 5. 12. 2013 do 18. 5. 2016 v XY, okr. Jeseník, a v XY ve svém bytě na XY, v bytě poškozeného J. T., nar. XY, na XY a prostřednictvím telefonické komunikace opakovaně požadovala po poškozeném zapůjčení finančních prostředků v různých částkách s tím, že tyto použije na úhradu různých skutečných či smyšlených výdajů a veškeré půjčené finanční prostředky vrátí z příjmů ze zaměstnání nebo z podnikání a z prodeje nemovitostí v rodinném majetku, které měla později nabýt v dědictví po údajně zemřelých otci a sestře, přičemž poškozený J. T. po opakovaných ujištěních o vrácení finančních prostředků postupně, bez potvrzení o převzetí, předal obviněné J. R. buď osobně, nebo prostřednictvím jejích dětí mladistvé KKKKK a nezletilého LLLLL ze svých úspor částku ve výši nejméně 63 000 Kč, z otevřeného kontokorentního úvěru částku ve výši 30 000 Kč, tedy celkem 93 000 Kč, a dále ze svého starobního důchodu takto předal každý měsíc různě vysokou částku v celkové částce nejméně 87 000 Kč, také v blíže nezjištěné době předcházející dni 14. 3. 2014 s výše uvedenými záminkami a kvůli nepravdivému ujištění o vrácení peněz přesvědčila poškozeného J. T., aby pro ni získal finanční hotovost tak, že prodá svůj členský podíl v bytovém družstvu „Š.“, takže poškozený J. T. dne 14. 3. 2014 výše uvedený členský podíl prodal za částku 200 000 Kč, kterou poté postupně předal obviněné J. R. buď osobně, nebo prostřednictvím jejích dětí mladistvé KKKKK a nezletilého LLLLL, přičemž do současné doby nebylo poškozenému nic vráceno, a takto byla poškozenému J. T. způsobena škodu ve výši nejméně 380 000 Kč,
9. v době od 5. 12. 2013 do 30. 6. 2014 v XY, okr. Jeseník, a v XY ve svém bytě XY, v bytě poškozeného na XY a prostřednictvím telefonické komunikace přesvědčila poškozeného J. T. k oslovení jeho dcery J. T., nar. XY, s žádostí o zapůjčení finančních prostředků s tím, že finanční prostředky použije na úhradu různých smyšlených výdajů a veškeré půjčené finanční prostředky vrátí z příjmů ze zaměstnání nebo z podnikání a z prodeje nemovitostí v rodinném majetku, které měla později nabýt v dědictví po údajně zemřelých otci a sestře, kdy J. T. po souhlasu své dcery J. T. postupně z jejího bankovního účtu vybral od 27. 12. 2013 do 30. 6. 2014 v různých částkách celkem 245 000 Kč, které postupně předal obviněné J. R. buď osobně, nebo prostřednictvím jejích dětí mladistvé KKKKK a nezletilého LLLLL, a takto byla poškozené J. T. způsobena škoda ve výši nejméně 245 000 Kč, na jejíž úhradu bylo vráceno pouze 2 000 Kč,
10. v době od 5. 12. 2013 do 30. 6. 2014 v XY ve svém bytě na XY, v bytě poškozeného na XY a prostřednictvím telefonické komunikace přesvědčila poškozeného J. T., aby požádal svou dceru poškozenou L. T., nar. XY, o zapůjčení finančních prostředků s tím, že tyto použije na úhradu smyšlených výdajů spojených s opravou domu, který nabyla v dědictví po údajně zemřelých otci a sestře, a všechny půjčené finanční prostředky vrátí z prodeje nemovitostí, kdy J. T. po souhlasu poškozené L. T. dílem vybral z jejího bankovního účtu a dílem převzal v hotovosti finanční prostředky v celkové výši 55 000 Kč, které postupně předal obviněné J. R. buď osobně, nebo prostřednictvím jejích dětí mladistvé KKKKK a nezletilého LLLLL, a takto byla poškozené L. T. způsobena škoda ve výši nejméně 55 000 Kč, na jejíž úhradu bylo vráceno pouze 2 000 Kč,
11. v přesně nezjištěné době předcházející dni 21. 2. 2014 přesvědčila poškozeného J. T., aby na své jméno dne 21. 2. 2014 na pobočce České pošty, s. p., na XY v XY uzavřel se společností Home Credit, a. s., smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru č. 4402149201 na částku 40 000 Kč, přičemž obviněná zapůjčené finanční prostředky od poškozeného převzala s tím, že tento úvěr uhradí prostřednictvím poškozeného J. T. sama ze svých příjmů, čímž byla poškozenému J. T. způsobena škoda ve výši nejméně 40 000 Kč, na kterou bylo následně neustanovenou osobou uhrazeno celkem 7 324 Kč,
12. v přesně nezjištěné době předcházející dni 26. 3. 2014 přesvědčila poškozeného J. T., aby na své jméno dne 26. 3. 2014 v XY uzavřel s poškozenou společností Provident Financial, s. r. o., smlouvu o zápůjčce č. 577898682 na částku 36 000 Kč, přičemž obviněná zapůjčené finanční prostředky od poškozeného převzala s tím, že tuto zápůjčku uhradí prostřednictvím poškozeného J. T. sama ze svých příjmů, čímž byla poškozenému J. T. způsobena škoda ve výši 36 000 Kč, na kterou bylo následně neustanovenou osobou uhrazeno celkem 15 750 Kč,
13. v přesně nezjištěné době předcházející dni 11. 4. 2014 přesvědčila poškozeného J. T., aby na své jméno dne 11. 4. 2014 v prodejně E. K. T. XY na XY v XY uzavřel se společností CETELEM ČR, a. s., smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 211449494565485 na částku 6 998 Kč, za kterou bylo zakoupeno doposud blíže nezjištěné zboží v hodnotě 6 998 Kč, které si obviněná od poškozeného ihned převzala s tím, že tento úvěr uhradí prostřednictvím poškozeného J. T. sama ze svých příjmů, čímž byla poškozenému J. T. způsobena škoda ve výši 6 998 Kč, na kterou bylo následně neustanovenou osobou uhrazeno celkem 349 Kč,
14. v přesně nezjištěné době předcházející dni 22. 4. 2014 přesvědčila poškozeného J. T., aby na své jméno dne 22. 4. 2014 v prodejně Gatner Elektromarket, s. r. o., na XY v XY uzavřel se společností CETELEM ČR, a. s., smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 201047895666202 na částku nejvýše 40 000 Kč, přičemž za prostředky z tohoto úvěru bylo zakoupeno doposud blíže nezjištěné zboží v hodnotě 20 899 Kč, které si obviněná od poškozeného ihned převzala s tím, že tento úvěr uhradí prostřednictvím poškozeného J. T. sama ze svých příjmů, čímž byla poškozenému J. T. způsobena škoda ve výši 20 899 Kč, na kterou bylo následně neustanovenou osobou uhrazeno celkem 1 000 Kč,
15. v přesně nezjištěné době předcházející dni 23. 4. 2014 přesvědčila poškozeného J. T., aby na své jméno dne 23. 4. 2014 v prodejně Gatner Elektromarket, s. r. o., na XY v XY uzavřel se společností CETELEM ČR, a. s., smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 201047895767018 na částku 12 398 Kč, za kterou bylo zakoupeno doposud blíže nezjištěné zboží v hodnotě 12 398 Kč, které si obviněná od poškozeného ihned převzala s tím, že tento úvěr uhradí prostřednictvím poškozeného J. T. sama ze svých příjmů, čímž byla poškozenému J. T. způsobena škoda ve výši 12 398 Kč, na kterou bylo následně neustanovenou osobou uhrazeno celkem 2 196 Kč,
16. v přesně nezjištěné době předcházející dni 25. 4. 2014 přesvědčila poškozeného J. T., aby dne 25. 4. 2014 v XY požádal o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 40 000 Kč poškozenou společnost PROFI CREDIT Czech, a. s., která následně žádost dne 22. 5. 2014 pod číslem smlouvy 9100815001 akceptovala a vyplatila poškozenému částku 40 000 Kč, přičemž obviněná zapůjčené finanční prostředky od poškozeného převzala s tím, že tento úvěr uhradí prostřednictvím poškozeného J. T. sama ze svých příjmů, čímž byla poškozenému J. T. způsobena škoda ve výši 40 000 Kč, na kterou bylo následně neustanovenou osobou a poškozeným J. T. uhrazeno celkem 33 722 Kč,
17. v přesně nezjištěné době předcházející dni 29. 4. 2014 přesvědčila poškozeného J. T., aby na své jméno dne 29. 4. 2014 v XY uzavřel s poškozenou společností COFIDIS, s. r. o., smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 62263309 na částku 100 000 Kč, přičemž obviněná zapůjčené finanční prostředky od poškozeného převzala s tím, že tento úvěr uhradí prostřednictvím poškozeného J. T. sama ze svých příjmů, čímž byla poškozenému J. T. způsobena škoda ve výši 100 000 Kč, na kterou bylo následně neustanovenou osobou uhrazeno celkem 3 902 Kč,
18. v přesně nezjištěné době předcházející dni 30. 4. 2014 přesvědčila poškozeného J. T., aby na své jméno dne 5. 5. 2014 v prodejně Elektrocentrum D. na ul. XY v XY uzavřel s poškozenou společností Home Credit, a. s., úvěrovou smlouvu č. 4404252931 na částku 10 216 Kč, za kterou byl zakoupen notebook zn. Acer, který si obviněná od poškozeného ihned převzala s tím, že tento úvěr uhradí prostřednictvím poškozeného J. T. sama ze svých příjmů, čímž byla poškozenému J. T. způsobena škoda ve výši nejméně 10 216 Kč, na kterou bylo následně neustanovenou osobou uhrazeno celkem 1 244 Kč,
19. v přesně nezjištěné době předcházející dni 5. 5. 2014 přesvědčila poškozeného J. T., aby na své jméno dne 5. 5. 2014 v prodejně Elektrocentrum D. na ul. XY v XY uzavřel s poškozenou společností Home Credit, a. s., úvěrovou smlouvu č. 4405028464 na částku 5 741 Kč, za kterou byla zakoupena televize zn. ECG, kterou si obviněná od poškozeného ihned převzala s tím, že tento úvěr uhradí prostřednictvím poškozeného J. T. sama ze svých příjmů, čímž byla poškozenému J. T. způsobena škoda ve výši nejméně 5 741 Kč, na kterou bylo následně neustanovenou osobou uhrazeno celkem 440 Kč,
20. v přesně nezjištěné době předcházející dni 25. 6. 2014 přesvědčila poškozeného J. T., aby prostřednictvím internetu na své jméno dne 25. 6. 2014 v XY uzavřel s poškozenou společností Zaplo Finance, s. r. o., smlouvu o úvěru č. 940847001 na částku 3 000 Kč, přičemž obviněná zapůjčené finanční prostředky od poškozeného převzala s tím, že tento úvěr uhradí prostřednictvím poškozeného J. T. sama ze svých příjmů, čímž byla poškozenému J. T. způsobena škoda ve výši nejméně 3 000 Kč, na kterou bylo následně neustanovenou osobou uhrazeno celkem 570 Kč,
21. v přesně nezjištěné době předcházející dni 31. 7. 2014 přesvědčila poškozeného J. T., aby na své jméno dne 31. 7. 2014 v XY uzavřel s poškozenou společností JET Money, s. r. o., smlouvu o úvěru č. 62014-3866 na částku 15 000 Kč, přičemž obviněná zapůjčené finanční prostředky od poškozeného převzala s tím, že tento úvěr uhradí prostřednictvím poškozeného J. T. sama ze svých příjmů, čímž byla poškozenému J. T. způsobena škoda ve výši nejméně 15 000 Kč, na kterou bylo následně neustanovenou osobou uhrazeno celkem 5 200 Kč,
22. v přesně nezjištěné době předcházející dni 14. 8. 2014 přesvědčila poškozeného J. T., aby dne 14. 8. 2014 v XY uzavřel s poškozenou společností Feedback, s. r. o., smlouvu o zápůjčce č. 4402014 na částku 4 000 Kč, ke které poškozený vystavil téhož dne bianco směnku a uzavřel směnečnou smlouvu o vyplnění této směnky, přičemž obviněná zapůjčené finanční prostředky od poškozeného převzala s tím, že tuto zápůjčku uhradí prostřednictvím poškozeného J. T. sama ze svých příjmů, čímž byla poškozenému J. T. způsobena škoda ve výši nejméně 4 000 Kč, která byla po vydání pravomocného směnečného platebního rozkazu poškozeným J. T. celá uhrazena,
23. v přesně nezjištěné době předcházející dni 12. 9. 2014 přesvědčila poškozeného J. T., aby dne 12. 9. 2014 v XY požádal o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 20 000 Kč poškozenou společnost PROFI CREDIT Czech, a. s., která následně žádost dne 15. 9. 2014 pod číslem smlouvy 9100853871 akceptovala a vyplatila poškozenému částku 20 000 Kč, přičemž obviněná si zapůjčené finanční prostředky od poškozeného převzala s tím, že tuto zápůjčku uhradí prostřednictvím poškozeného J. T. sama ze svých příjmů, čímž byla poškozenému J. T. způsobena škoda ve výši 20 000 Kč, na kterou bylo následně neustanovenou osobou a poškozeným J. T. uhrazeno celkem 3 402 Kč,
přičemž mladistvá KKKKK ve vztahu k bodům 8. až 23. v době od 5. 7. 2014 do 18. 5. 2016 nejméně ve třech případech s vědomím obviněné J. R. přebrala od poškozeného J. T. různé částky v hotovosti v celkové výši nejméně 3 000 Kč,
24. od května 2014 do 16. 12. 2014 opakovaně zejména prostřednictvím telefonické komunikace a osobně ve svém bytě na nám. XY v XY požadovala po poškozeném M. O., nar. XY, zapůjčení finančních prostředků v různých částkách s tím, že tyto použije na úhradu různých nákladů na domácnost, výdajů spojených s údajným těhotenstvím a předstíraným podnikáním s tím, že všechny půjčené finanční prostředky vrátí ze své podnikatelské činnosti a z dědictví, takže poškozený jí postupně zaslal službou poste restante na pobočku České pošty, s. p., v XY částku ve výši 70 500 Kč na jméno J. R., dále částku ve výši 11 150 Kč na jméno KKKKK a dále uhradil telefonní kredit ve výši nejméně 1 500 Kč, čímž byla poškozenému M. O. způsobena celková škodu ve výši nejméně 83 150 Kč,
přičemž mladistvá KKKKK opakovaně podle instrukcí obviněné J. R. v době od 18. 10. 2014 do 13. 11. 2014 převzala na pobočce České pošty, s. p., na XY v XY finanční prostředky zaslané poškozeným M. O. službou poste restante v celkové výši 11 150 Kč, které poté předala obviněné J. R.,
25. od začátku roku 2014 do 24. 10. 2015 v bytě obviněné S. R. v XY a prostřednictvím telefonické komunikace opakovaně žádala poškozeného Z. M., nar. XY, o zapůjčení finančních prostředků v různě vysokých částkách, určených k úhradě výdajů souvisejících s předstíraným rozjezdem podnikání, běžných nákladů na domácnost, výdajů s předstíraným těhotenstvím, přičemž poškozenému opakovaně tvrdila, že všechny zapůjčené finanční prostředky bude vracet z příjmu, který bude mít z podnikatelské činnosti v nehtovém studiu v XY, a zároveň ho přesvědčovala, že budou v budoucnu žít spolu a vést společnou domácnost, ačkoli to neměla v úmyslu, takže poškozený postupně obviněné J. R. nejprve předal v hotovosti částku ve výši nejméně 5 000 Kč, dále zaslal prostřednictvím České pošty, s. p., službou poste restante na pobočku České pošty, s. p., v XY na jméno obviněné J. R. postupně v různých částkách finanční prostředky v celkové výši 190 500 Kč a na jméno mladistvé KKKKK v celkové výši 30 500 Kč, dále jménem obviněné J. R. dne 25. 3. 2015 vložil na účet Městského úřadu Jeseník částku ve výši 11 200 Kč a dne 15. 6. 2015 na účet L. T. částku ve výši 4 000 Kč, když poškozenému nebylo dosud nic vráceno, a takto byla poškozenému Z. M. způsobena celková škodu ve výši nejméně 241 200 Kč,
přičemž mladistvá KKKKK opakovaně podle instrukcí obviněné J. R. v době od 7. 11. 2014 do 7. 4. 2015 převzala na pobočce České pošty, s. p., na XY v XY finanční prostředky zaslané poškozeným Z. M. službou poste restante v celkové výši 30 500 Kč, které poté předala obviněné J. R.,
26. v prosinci 2014 prostřednictvím telefonické komunikace požadovala po poškozeném J. K., nar. XY, půjčku k úhradě nákladů spojených s provozem domácnosti, takže poškozený jí zaslal prostřednictvím České pošty, s. p., na jméno J. R. na adresu nám. XY, XY, dne 19. 12. 2014 částku ve výši 1 500 Kč a dne 23. 12. 2014 částku ve výši 2 000 Kč a dále jí dne 20. 12. 2014 osobně předal v jejím bytě na nám. XY v XY v hotovosti částku 17 000 Kč, přičemž obviněná uváděla, že všechny zapůjčené finanční prostředky vrátí v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč z příjmu ze svého podnikání a z prodeje domu, který získá po svém otci, poškozenému nebylo však dosud nic vráceno, a takto byla poškozenému J. K. způsobena škodu ve výši nejméně 20 500 Kč,
27. od ledna 2015 do dubna 2015 prostřednictvím telefonické komunikace a osobně při různých jízdách automobilem nebo ve svém bytě na nám. XY v XY požadovala po poškozeném A. L., nar. XY, zapůjčení finančních prostředků v různě vysokých částkách určených k úhradě různých výdajů souvisejících s bydlením, s vypořádáním smyšlené exekuce a rozjezdem předstíraného podnikání s tím, že všechny zapůjčené finanční prostředky vrátí z dědictví a z příjmů ze své podnikatelské činnosti, takže poškozený jí postupně, bez potvrzení o převzetí, předal i za přítomnosti jejích dětí mladistvé KKKKK a nezletilého LLLLL finanční prostředky ve výši nejméně 68 000 Kč, přičemž ve dvou případech předal celkem 6 000 Kč prostřednictvím nezletilého LLLLL, když poškozenému nebylo dosud nic vráceno, a takto byla poškozenému A. L. způsobena celková škoda ve výši nejméně 68 000 Kč,
28. v přesně nezjištěné době roku 2015 prostřednictvím telefonické komunikace požadovala po poškozeném L. O., nar. XY, půjčky v různé výši k úhradě nájmu bytu, takže jí poškozený zaslal prostřednictvím České pošty, s. p., na jméno J. R., poste restante, XY, dne 20. 4. 2015 částku ve výši 4 000 Kč, dne 23. 4. 2015 částku ve výši 2 200 Kč a dne 23. 10. 2015 částku ve výši 1 600 Kč, přičemž obviněná uváděla, že všechny zapůjčené finanční prostředky vrátí z příjmu ze svého zaměstnání, avšak poškozenému nebylo dosud nic vráceno, a takto byla poškozenému L. O. způsobena celková škoda ve výši nejméně 7 800 Kč,
29. v době od listopadu 2015 do 31. 12. 2015 opakovaně zejména prostřednictvím telefonické komunikace a osobně ve svém bytě na nám. XY v XY požadovala po poškozeném M. F., nar. XY, zapůjčení finančních prostředků v různých částkách s tím, že tyto použije na úhradu různých výdajů pro děti a svou vlastní potřebu a že všechny půjčené finanční prostředky vrátí z pracovní činnosti v oboru kosmetických služeb a z prodeje z dědictví po údajně zemřelém otci, takže jí poškozený bez potvrzení o převzetí postupně předal obvykle v jejím bytě na nám. XY v XY ze svých úspor částku ve výši nejméně 78 000 Kč v hotovosti, čímž byla poškozenému M. F. způsobena škoda ve výši nejméně 78 000 Kč, na kterou poté obviněná J. R. uhradila na základě opakovaných žádostí poškozeného postupně částku ve výši 29 500 Kč, takže poškozenému nyní dluží nejméně 48 500 Kč,
30. od podzimu 2014 do 30. 6. 2016 opakovaně prostřednictvím telefonické komunikace po poškozeném P. Š., nar. XY, požadovala zapůjčení finančních prostředků v různých částkách s tím, že tyto použije na úhradu různých výdajů v souvislosti se svým podnikáním, výdajů pro potřebu svých dětí, na úhradu svých dřívějších dluhů, exekucí a dalších výdajů pro vlastní potřebu, kdy opakovaně tvrdila, že všechny půjčené finanční prostředky vrátí z podnikatelské činnosti a z peněžních prostředků získaných z údajného soudního sporu se svým dřívějším partnerem, takže na základě těchto smyšlených záminek poškozený P. Š. jí nejprve ve dvou případech při jejich schůzce v XY, okr. Kroměříž, předal pokaždé nejméně 20 000 Kč v hotovosti, poté zaslal prostřednictvím České pošty, s. p., službou poste restante na pobočku České pošty, s. p., v XY na jméno obviněné J. R. postupně v různých částkách finanční prostředky v celkové výši 356 600 Kč, na jméno mladistvé KKKKK v celkové výši 22 800 Kč, na jméno mladistvého LLLLL v celkové výši 28 300 Kč a na jméno již odsouzené S. R. v celkové výši 28 500 Kč, dále vložil na účet vedený na mladistvou KKKKK postupně finanční prostředky v celkové výši 88 400 Kč a dále vložil jménem obviněné J. R. dne 5. 6. 2015 na účet L. T. částku ve výši 6 000 Kč, dne 26. 6. 2015 na účet Š. Š. částku ve výši 9 000 Kč a dne 19. 1. 2016 na účet společnosti ČEZ Prodej, s. r. o., částku ve výši 3 400 Kč, když takto hradil dluhy obviněné J. R., a také v jenom případě předal v hotovosti osobně již odsouzené S. R. částku ve výši 3 000 Kč, čímž byla poškozenému P. Š. způsobena celková škoda ve výši nejméně 586 000 Kč,
přičemž mladistvá KKKKK opakovaně podle instrukcí obviněné J. R. převzala v době od 19. 12. 2014 do 2. 1. 2016 na pobočce České pošty, s. p., na XY v XY finanční prostředky zaslané poškozeným P. Š. službou poste restante v celkové výši 22 800 Kč, které poté předala obviněné J. R., mladistvý LLLLL opakovaně podle instrukcí obviněné J. R. převzal v době od 27. 10. 2015 do 21. 3. 2016 na pobočce České pošty, s. p., na XY v XY finanční prostředky zaslané poškozeným P. Š. službou poste restante v celkové výši 31 300 Kč, které poté předal obviněné J. R.,
31. v době od prosince 2015 do 30. 6. 2016 opakovaně v jejím bytě na nám. XY vXY nebo prostřednictvím telefonické komunikace požadovala po poškozeném M. B., nar. XY, zapůjčení finančních prostředků v různých částkách s tím, že tyto použije zejména na úhradu různých smyšlených výdajů spojených s jejím podnikáním a dalších výdajů na běžné potřeby a všechny půjčené finanční prostředky vrátí z příjmů z podnikání nebo z prodeje nemovitostí nabytých v dědictví po údajně zemřelém otci, takže poškozený M. B. jí postupně bez potvrzení o převzetí, předal částku ve výši nejméně 416 000 Kč, a to v hotovosti, z čehož mu obviněná J. R. 500 Kč vrátila, čímž byla poškozenému M. B. způsobena škoda ve výši nejméně 415 500 Kč,
přičemž mladistvý LLLLL opakovaně s vědomím obviněné J. R. přebíral od poškozeného M. B. různé částky v hotovosti v celkové výši nejméně 100 000 Kč, kdy peněžní prostředky přebíral na chodbě domu na nám. XY v XY nebo na parkovišti před ČSOB na nám. XY v XY, a ve stejném období utvrzoval poškozeného M. B. o pravdivosti tvrzení obviněné J. R., zejména o reálnosti vrácení půjček, kdy především nevyvracel lživé tvrzení o prodeji nemovitostí z dědictví a informace o úmrtí svého dědečka a tety,
32. od 22. 6. 2016 do 25. 6. 2016 opakovaně prostřednictvím telefonické komunikace požadovala po poškozeném F. M., nar. XY, půjčky v různé výši k úhradě nákladů na bydlení s tím, že všechny půjčené finanční prostředky vrátí nejpozději do 13. 7. 2016, takže poškozený podle jejích pokynů zaslal na nezjištěný účet jménem obviněné částku ve výši 4 200 Kč určenou na údajnou úhradu plynu a dále jí dobil telefonní kredit částkou ve výši nejméně 300 Kč, když poškozenému nebylo dosud nic vráceno, a takto byla poškozenému F. M. způsobena celková škoda ve výši nejméně 4 500 Kč,
a takto obviněná J. R. jednala v úmyslu získat majetkový prospěch, neboť věděla, že půjčené peníze nebude schopna vrátit, protože od jara 2012 do 30. 6. 2016 neměla žádný příjem ze závislé činnosti ani z podnikání a nečinila žádné kroky k tomu, aby získala zaměstnání nebo začala podnikat, nepobírala žádné sociální dávky a ani o ně nežádala, nevlastnila žádnou nemovitost a ani se nikdy nedohodla se svým otcem nebo sourozenci na prodeji nemovitosti ve vlastnictví jejích příbuzných, nestala se dědičkou žádného majetku a vědomě lhala o smrti svého otce a sourozenců, kteří jsou dosud naživu, nežádala po žádném ze svých předchozích partnerů a nebo otců jejích dětí úhradu výživného či jiného dluhu a o tomto nevedla žádný soudní spor, poškozeným fyzickým osobám sdělovala výše uvedené nepravdivé skutečnosti, když zároveň ve většině případů zneužívala jejich citové náklonnosti, které dosáhla tím, že předstírala, že s nimi chce udržovat trvalý partnerský vztah, popřípadě že je s nimi těhotná, a využívala jejich soucitu vyvolaného lživým tvrzením, že jsou ona sama nebo její děti vážně nemocné, nemají zaopatřeny základní životní potřeby nebo nemohou hradit potřebné náklady na vzdělávání, a takto získávala peníze k úhradě běžných výdajů na domácnost i výdajů zcela zbytných, přičemž tyto spotřebovávala společně se svými dětmi KKKKK a LLLLL, kteří s ní žili ve společné domácnosti a byli si vědomi, že oni sami ani obviněná J. R. nemají žádný příjem, ze kterého by půjčky mohli vrátit, když věděli, že všechny prostředky používané na provoz domácnosti a úhradu jejich potřeb pocházejí z výše popsané činnosti obviněné J. R., na které se sami podíleli,
33. nejméně v období od jara 2012 do 30. 6. 2016 ve XY, okr. Šumperk, v XY, okr. Jeseník, a v XY umožňovala svým dětem mladistvému LLLLL a mladistvé KKKKK podílet se na své trestné činnosti popsané výše v bodě 1. až 32. obžaloby, a to konkrétně tak, že
- s jejím vědomím a podle jejích instrukcí obě děti zejména v přízemní chodbě společného bydliště přebíraly finanční prostředky v různě vysokých částkách nejméně od poškozených M. F., A. L., J. T. a M. B.,
- nezletilý LLLLL byl s jejím vědomím přítomen u uzavírání smluv o spotřebitelských úvěrech poškozeným J. T., když za získané peníze byly následně zakoupeny nejméně televizor, notebook, dva mobilní telefony, dvě dámská jízdní kola, které po podpisu smluv V. R. přímo v prodejně přebral,
- s jejím vědomím a podle jejích instrukcí oba obě děti přebíraly finanční prostředky zasílané službou poste restante nejméně poškozenými M. O., Z. M. a P. Š.,
- s jejím vědomím a podle jejích instrukcí oba mladiství vybírali finanční prostředky zasílané poškozeným P. Š. na účet vedený na jméno mladistvé KKKKK,
přičemž obě nezletilé děti vědomě užívaly finanční prostředky a další věci získané trestnou činností pro uspokojování svých potřeb, znaly způsob života své matky, zejména její chování spočívající v tom, že navazovala přátelské až intimní styky s různými muži, a to i několika zároveň, udržovala s nimi dlouhodobější vztahy, které využívala k neoprávněnému získávání finančních prostředků, a přejímaly její nestandardní vzorce chování spočívající v tom, že je přípustné opatřovat si prostředky na živobytí trestnou činností na úkor poškozených při využití jejich citové závislosti.
4. Pro úplnost je třeba doplnit, že soudy nižších stupňů nerozhodovaly ve věci obviněné poprvé. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku, soudu pro mládež, ze dne 12. 5. 2017, sp. zn. 2 Tm 3/2017, byla obviněná J. R. uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, (ad 1. až 32.), a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b), c), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (ad 33.). Za to byla podle §209 odst. 4, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jí byl uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu tam blíže specifikovaného. V dalším bylo rozhodnuto o vině mladistvých KKKKK a LLLLL a o jim uložených opatřeních. Dále bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podaly odvolání obviněné J. R., která je zaměřila do výroku o vině pod body 1., 3., 4., 8. až 23., 26., 27., 29. až 33., do výroku o trestu i do výroků o náhradě škody, a mladistvá KKKKK, která napadla výroky o vině a trestním opatření. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 2 Tmo 21/2017, byl označený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání obviněné J. R. a mladistvé KKKKK podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. a §261 tr. ř. v celém rozsahu zrušen (tedy i ohledně mladistvého LLLLL) a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5 . Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 2 Tmo 20/2019, podala obviněná J. R. (dále též jen „obviněná“, popř. „dovolatelka“) prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázala na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. a namítala, že napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání, přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozsudek nalézacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
6. Naplnění dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřovala v tom, že skutek, jehož spácháním byla uznána vinnou, není podle jejího názoru trestným činem, konkrétně zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Poukázala na skutečnost, že jednání mezi ní a některými z poškozených se uskutečňovala na smluvním podkladě, s řadou poškozených uzavřela smlouvy o půjčce či zápůjčce a jejím úmyslem nebylo tyto osoby jakkoliv uvést v omyl či poškodit. Poškození jí finanční prostředky poskytli dobrovolně a obviněná jim je podle svých možností postupně splácela. Dále kladla důraz na aplikaci principu ultima ratio a uvedla, že prostředky trestního práva mají a musejí být užívány jen tehdy, pokud užití jiných prostředků právního řádu nepřichází v úvahu nebo je zjevně neúčelné.
7. Odvolacímu soudu vyčetla, že bez dalšího převzal závěry soudu prvního stupně ohledně výše škody, kterou měla jednotlivým poškozeným způsobit, a aniž by se vyjádřil k důvodům, které uvedla v odvolání, převzal závěr o jejím úmyslu uvést poškozené v omyl, a to pouze na základě tvrzení jednotlivých poškozených. Uvedla, že svým jednáním nezpůsobila na cizím majetku značnou škodu (tj. škodu dosahující nejméně 500 000 Kč), a proto je kvalifikace jejího jednání jako zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku nepřiléhavá a její jednání mělo být posouzeno s ohledem na skutečně způsobenou škodu jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podle jejího názoru hodnocení důkazů soudem nebylo založeno na logickém základě opírajícím se o všestranné, hluboké a logické zhodnocení důkazů v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, a ve svém důsledku tak porušuje zásadu volného hodnocení důkazů. Nelogičnost spatřovala v závěru, že poškozeným způsobila škodu ve výši 2 633 304 Kč, když soudy od této škody neodečetly částky, které jim dobrovolně vrátila. Soud prvního stupně i soud odvolací ve svých závěrech bez odůvodnění a relevantních důvodů vzaly za prokázanou výši škody pouze podle tvrzení poškozených, jejichž výpovědi však podle obviněné nelze považovat za věrohodné, poněvadž svědci jsou zároveň poškozenými, uplatňujícími své nároky na náhradu škody. Poukázala i na to, že žádný z poškozených si nevedl evidenci prostředků, které jí měl poskytnout. V tomto směru upozornila na nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, podle kterého není možné mít vinu, případně výši škody, za prokázanou pouze výpověďmi domnělých poškozených, když tyto výpovědi jsou v rozporu s výpovědí obviněné. Podle obviněné jí byla prokázána celková škoda pouze ve výši 379 850 Kč a je představována škodou podle bodů 2., 5., 6., 7., 24., 25., 28. a 32. výroku o vině rozsudku nalézacího soudu.
8. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 2 Tmo 20/2019, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněné předně uvedl, že značná část námitek dovolatelky obsahově neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když dovolatelka sice formálně namítla, že skutek, kterým byla uznána vinnou, není zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, fakticky však nevznesla žádné námitky, kterými by vytýkala nesoulad skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků uvedeného zločinu. Konstatoval, že dovolatelka v podstatě předložila vlastní skutkovou verzi, podle které si peníze půjčovala s úmyslem je vrátit, popřípadě je dokonce vracela, proto se mělo jednat čistě o soukromoprávní vztahy. Státní zástupce však uvedl, že obviněná zcela ignorovala skutková zjištění učiněná soudy, z nichž vyplynulo, že neměla v inkriminovaném období žádný příjem ze závislé činnosti ani z podnikání, nečinila žádné kroky k tomu, aby takový příjem získala, nepobírala dokonce ani žádné sociální dávky, ani o ně nežádala. Nalézací soud konstatoval nepravdivost též některých dalších tvrzení, která obviněná poškozeným předkládala, když např. slibovala vrácení půjček po prodeji domu zděděného po otci, ačkoli žádnou nemovitost nikdy nevlastnila a její otec dosud žije. Uzavřel, že takto vymezená skutková zjištění vylučují, že by obviněná v době převzetí jednotlivých finančních částek měla v úmyslu tyto peníze vrátit, když neexistovaly absolutně žádné zdroje příjmů, ze kterých by tak mohla učinit. Měl tedy za to, že skutková zjištění odpovídají všem formálním znakům zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. K principu ultima ratio , jehož uplatnění se obviněná domáhala, uvedl, že stát nemůže rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů fyzických a právnických osob, došlo-li ke spáchání majetkového trestného činu, jehož skutková podstata byla bezezbytku ve všech znacích naplněna. Námitky týkající se nesprávného stanovení výše způsobené škody rovněž považoval za námitky primárně skutkové. Konstatoval, že dovolatelka ani formálně neučinila součástí dovolání námitku týkající se tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, který by mohl odůvodnit výjimečný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění, a že soudy učiněná skutková zjištění nejsou v žádném, natož extrémním rozporu s provedenými důkazy. Dovolatelkou citovaný nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 520/16 podle názoru státního zástupce nelze v žádném případě interpretovat tak, že svědecké výpovědi poškozených, kteří uplatňují v trestním řízení nárok na náhradu škody, by měly být a priori považovány za nevěrohodné.
10. Pod deklarovaný dovolací důvod lze podle státního zástupce podřadit námitky, podle kterých při stanovení výše škody měly být zohledněny částky vrácené poškozeným. Poznamenal, že ze skutkových zjištění vymezených ve skutkových větách a též v bodě 61. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu vyplývá, že poškozeným skutečně byly určité částky vráceny. Tato námitka však není podle jeho názoru důvodná, jelikož trestný čin podvodu byl dokonán převzetím vylákaných finančních částek obviněnou, popř. jejími dětmi, a z hlediska škody jako zákonného znaku trestného činu je nutno vycházet z plné výše vylákaných částek a na pozdější vrácení určitých částek poškozeným je nutno pohlížet jen jako na náhradu škody a lze k němu přihlížet toliko při rozhodování v adhezním řízení.
11. Státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky uplatněné obviněnou v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z velké části neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu, zčásti pak jde o námitky zjevně nedůvodné, není tudíž důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
12 . Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněná odkázala na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
14. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněné nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, evidentně nevztahuje. Odvolání obviněné bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněná odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
16 . V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
17 . Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
18. K obecně formulované námitce obviněné, že odvolací soud pochybil, pokud pouze převzal závěry nalézacího soudu ohledně výše škody, úmyslu poškozené podvést a nevypořádal se s jednotlivými námitkami obviněné uplatněné v jejím odvolání, nutno poznamenat, že za porušení práva na řádný proces nelze považovat postup založený na tom, že soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 3711/19). Za nepřijatelný totiž nelze označit postup odvolacího soudu, který odvolání obviněné řádně přezkoumá, zabývá se v něm uplatněnými námitkami a posléze odkáže na již učiněné závěry soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj.). Ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva v zásadě není v rozporu s právem na spravedlivý proces, jestliže soud rozhodující o opravném prostředku při zamítnutí odvolání pojme odůvodnění svého rozhodnutí stručně, ať už tak, že přejme odůvodnění napadeného rozhodnutí, či zvolí jinou metodu; na druhou stranu musí být ale patrné, že se dotyčný soud všemi důležitými otázkami skutečně zabýval a že se nespokojil s pouhým potvrzením závěrů soudu nižšího stupně (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92). O takovém postupu odvolacího soudu není v projednávaném případě pochyb a výhrady obviněné vůči způsobu odůvodnění jeho rozhodnutí jsou liché. Navíc nelze pustit ze zřetele, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustní (§265a odst. 4 tr. ř.).
19. Dovolatelka ve svém podání dále vytýkala, že soudy při hodnocení důkazů postupovaly v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů a výši škody, jakož i podvodný úmysl dovodily pouze z výpovědí poškozených, které byly v rozporu s její výpovědí. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, měla za to, že výpovědi osob zainteresovaných na výsledku řízení nemohou při rozporu s výpovědí obviněné obstát, proto soudy měly při stanovení výše škody vycházet pouze z bodů 2., 5., 6., 7., 24., 25., 28. a 32. výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, u nichž způsobenou škodu nerozporovala. Nejvyšší soud na základě uvedených námitek tedy zkoumal, zda proces dokazování byl proveden ústavně konformním způsobem, žádné pochybení však neshledal.
20. K uvedenému je namístě poznamenat, že obviněná závěry vyložené v citovaném nálezu Ústavního soudu dezinterpretovala ve svůj prospěch. Z citovaného nálezu se podává, že v situaci „tvrzení proti tvrzení“ jsou obecné soudy povinny důkladně posuzovat věrohodnost jednotlivých proti sobě stojících výpovědí a postupovat obzvláště pečlivě a obezřetně při hodnocení těchto výpovědí a vyvozování skutkových závěrů, a to za přísného respektování principu presumpce neviny. Mimo jiné v takové situaci obecné soudy nemohou opomenout, je-li u svědka či svědků, jejichž výpověď stojí proti výpovědi obviněného, objektivně přítomna pochybnost o jejich nezainteresovanosti na výsledku řízení. Uvedená povinnost obecných soudů je pak ještě zvýrazněna v případech, kdy taková svědecká výpověď či svědecké výpovědi stojící proti výpovědi obviněného představují jediný přímý důkaz, z něhož má být prokázána vina obviněného. S ohledem na princip presumpce neviny i právo na spravedlivý proces pak rozhodně nelze akceptovat shledání viny obviněného za situace, kdy jediným přímým důkazem proti němu je výpověď svědka, u něhož a priori nelze vyloučit jakýkoli zájem na výsledku řízení, přičemž tato svědecká výpověď je posouzena jako věrohodná toliko s odůvodněním, že byla podána pod hrozbou sankce v případě křivé výpovědi. O takovou situaci ale v posuzovaném případě nešlo.
21. V nyní projednávané věci nebyly výpovědi poškozených posouzeny jako věrohodné toliko s odkazem na hrozbu sankce v případě křivé výpovědi. U poškozených bylo zjištěno, že se jednalo o osoby velice empatické, citově vázané k obviněné, jíž se snažily pomoct v údajné tísnivé situaci. Za klíčové v rámci posouzení, zda poškození byli skutečně zainteresováni na výsledku řízení takovým způsobem, že by vypovídali nepravdivě v úmyslu obviněné uškodit či získat majetkový prospěch, bylo zjištění, že žádný z poškozených se neobrátil na orgány činné v trestním řízení sám, všichni byli vyhledáni policejními orgány na základě získaných důkazů a v jednom případě se poškozený obrátil na policii po výzvě v médiích. Pominout pak nelze, že poškozených bylo v projednávané věci více, proti tvrzení obviněné tak nestojí pouhá jedna výpověď potenciálně zainteresovaného svědka (ačkoliv, jak již bylo uvedeno výše, v předmětné věci byla zainteresovanost poškozených vyloučena), poškození se vzájemně neznali, přesto shodně vypovídali o obdobném způsobu jednání obviněné, včetně skutečností, které jim obviněná ve vztahu k možnosti splacení dluhů tvrdila (podnikání v oboru modeláže nehtů, otevření kosmetického salonu, dědění nemovitosti), a způsobu, jakým je o zapůjčení finančních prostředků přesvědčila (obdobný způsob navázání kontaktu, uvádění obdobných důvodů pro zapůjčení prostředků, citové vydírání, předstírání těhotenství apod.). Nadto je nezbytné zdůraznit, že výpovědi poškozených nestály v důkazním řetězci zcela osamoceně; jejich tvrzení, včetně těch, týkajících se i výše škody, byla zčásti verifikována potvrzeními o zaslání peněz poštou, vkladech na účet a převzatých úvěrech, kopiemi poštovních poukázek poskytnutých Českou poštou, s. p., ústřižky složenek a bankovními výpisy. Byla-li obhajoba obviněné částečně shledána účelovou a nepravdivou, stalo se tak z důvodů logických a soudy řádně vysvětlených. Byla v rozporu jak s výpověďmi řady svědků, a to nejen poškozených, ale rovněž svědků, kteří v průběhu jednání obviněné s poškozenými komunikovali a byli částečně informováni o situaci poškozených a jejich vztahu s obviněnou (např. svědci M. B., J. T., L. T.), ale i listinnými důkazy, např. potvrzením o neexistenci zápisu v živnostenském rejstříku (č. l. 237), lékařskou zprávou (příloha spisu č. VIII., složka č. 2), z níž se podával zdravotní stav obviněné odlišný od toho, jaký tvrdila; naopak žádný z provedených důkazů nenasvědčuje tomu, že by kterýkoliv z poškozených vypovídal nepravdivě či měl jakoukoliv motivaci nepravdivě vypovídat. Nejvyšší soud uzavírá, že při hodnocení věrohodnosti výpovědí poškozených soudy nižších stupňů nebylo zjištěno žádné pochybení, takové hodnocení zcela odpovídá zásadě volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., bylo učiněno pečlivě, logicky a s uvážením všech ve věci provedených důkazů, koresponduje i s výše citovaným právním názorem vyjádřeným Ústavním soudem v jeho nálezu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16. Soudy tudíž postupovaly správně, pokud z těchto výpovědí při činění svých skutkových závěrů vycházely. Ničeho nelze vytknout ani závěru o způsobené výši škody, která byla u jednotlivých bodů v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu specifikována a ve svém souhrnu stanovena na škodu minimálně ve výši 2 627 902 Kč, a to na základě výpovědí poškozených podporovaných písemnými doklady o zapůjčených penězích.
22. S ohledem na shora uvedené je možno uzavřít, že soudy nižších stupňů postupovaly zcela v souladu se základními principy trestního procesu (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) i ústavně garantovanými pravidly spravedlivého procesu, když přijaly právě takové skutkové závěry, jaké jsou popsány ve skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu. Nejvyšší soud proto neshledal žádný důvod pro obviněnou požadovaný mimořádný zásah do skutkových zjištění.
23. Z hlediska napadeného rozhodnutí, uplatněného důvodu dovolání a obsahu dovolání obviněné je (posuzováno s určitou benevolencí) významná otázka, zda skutek, jak byl zjištěn a popsán soudem prvního stupně ve výroku o vině jeho rozsudku pod bodem 1. až 32., vykazuje všechny zákonné znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Obviněná totiž vytkla, že jejím úmyslem nebylo uvést poškozené v omyl či poškodit a že soudy při stanovení výše způsobené škody měly odečíst částky, které poškozeným prokazatelně dobrovolně vrátila. Zpochybnila tak naplnění subjektivní stránky, a to podvodného úmyslu, jakož i naplnění objektivní stránky co do uvedení v omyl a do způsobeného následku v podobě značné škody.
24. Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu.
25. V daných souvislostech Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že objektivní stránka trestného činu podvodu spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne na cizím majetku značná škoda a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2052). Obohacení znamená neoprávněné rozmnožení majetku pachatele nebo někoho jiného. Omyl je rozpor mezi představou a skutečností. Uvedení v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Podstatné skutečnosti zamlčí ten pachatel, který neuvede při svém podvodném jednání jakékoli skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné) pro rozhodnutí poškozeného, popř. jiné podváděné osoby, tedy takové skutečnosti, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že k vydání věci, nebo jinému plnění (tzv. majetkové dispozici) ze strany poškozeného, popř. jiné podváděné osoby, by nedošlo, anebo by sice došlo, ale za podstatně méně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto skutečnosti zamlčela nebo v jejíž prospěch byly zamlčeny. Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč (§138 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 9. 2020). Skutková podstata §209 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§13 odst. 2, §15 tr. zákoníku), ve vztahu ke způsobené značné škodě je postačující, zavinil-li ji pachatel jen z nedbalosti [§16, §17 písm. a) tr. zákoníku].
26. Z tzv. právní věty rozsudku nalézacího soudu se podává, že obviněná se uvedeného zločinu dopustila tak, že sebe obohatila tím, že uvedla někoho v omyl, a způsobila tak na cizím majetku značnou škodu. Podstatou trestného činu podvodu je v takovém případě podvodné jednání, v jehož rámci pachatel (mimo jiné) uvede jinou osobu v omyl, přičemž v důsledku takového jednání dojde ke škodě na cizím majetku a pachatel sebe nebo jiného obohatí. K tomu, aby se jednalo o trestný čin podvodu, tedy musí existovat příčinná souvislost mezi omylem určité osoby a majetkovou dispozicí učiněnou v omylu a dále příčinná souvislost mezi touto majetkovou dispozicí na jedné straně a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé.
27. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu se obviněná označeného zločinu dopustila ve stručnosti jednáním spočívajícím v tom, že žádala od poškozených zapůjčení finančních prostředků k úhradě nezbytných či běžných výdajů pro ni a její děti s tím, že tyto finanční prostředky vrátí z pracovní činnosti v salonu případně z dědictví po zemřelém otci, přičemž poškození jí finanční prostředky na základě jejích ujištění o schopnosti jejich vrácení zapůjčili, ačkoliv obviněná prostředky vrátit nemohla, neboť nebyla výdělečně činná a neměla ani jinou možnost zdroj peněz obstarat, čehož si byla vědoma, a takto od poškozených vylákala částku a způsobila škodu nejméně ve výši 2 627 902 Kč, o niž se obohatila.
28. Stran objektivní stránky lze uvést, že ze skutkových zjištění vyplývá naplnění jak jednání, tak i následku a příčinné souvislosti mezi jednáním a způsobeným následkem, vyžadovaných předmětnou skutkovou podstatou. Obviněná navázala citový vztah s poškozenými, kterého pak využila, když s důrazem na svou tíživou finanční situaci a potřebu zaopatřit sebe a své děti a jejich základní potřeby, případně i uhrazení jiných běžných výdajů či záměr založit podnikání, žádala od poškozených zapůjčení finančních prostředků s tím, že je ujišťovala o své schopnosti je vrátit. Tvrdila, že je buďto zaměstnaná v kosmetickém salonu, případně že bude podnikat v oboru kosmetiky, nebo že dluhy splatí z dědictví po zemřelém otci, ačkoliv zaměstnaná nebyla, kroky k založení podnikání, ani k získání zaměstnání nečinila a její otec stále žil a dědit neměla. Obviněná tedy poškozené uvedla v omyl ohledně své schopnosti zapůjčené finanční prostředky splácet. Nelze proto akceptovat její obhajobu, že poškození jí finanční prostředky poskytli dobrovolně, a proto by se nemělo jednat o trestný čin. Poškození by zcela evidentně i podle svých tvrzení finanční prostředky obviněné neposkytli, pokud by nevěřili, že tyto obviněná bude schopná splatit a v budoucnu skutečně splatí. Na základě takového omylu poškození zapůjčili obviněné částky, a to v souhrnu ve výši minimálně 2 627 902 Kč, která tvoří také způsobenou škodu, představující škodu značnou. Obviněná sice poškozenému M. B. vrátila ze zapůjčených finančních prostředků na jeho výzvu částku 500 Kč a v případech poškozeného J. T., který na své jméno uzavíral smlouvy o úvěrech či zápůjčkách, z nichž pak obviněné půjčoval peníze, došlo k částečnému uhrazení závazků vyplývajících z uvedených smluv blíže neustanovenou osobou, takové vrácení či uhrazení peněz je však třeba považovat jen za náhradu způsobené škody nebo její části (soud prvního stupně ve prospěch obviněné vrácení částky 500 Kč poškozenému M. B. zohlednil při stanovení výše škody). Konstantní judikatura se opírá o právní závěr, že došlo-li podvodným vylákáním peněz od poškozeného již k dokonání trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, je způsobenou škodou celá vylákaná peněžitá částka bez ohledu na to, zda pachatel později vrátí vylákané peníze nebo jejich část poškozenému (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 32/2004 Sb. rozh. tr.). Jak správně připomněl i státní zástupce ve svém vyjádření, trestný čin podvodu byl dokonán převzetím vylákaných finančních částek obviněnou, případně jejími dětmi, a z hlediska výše škody jako zákonného znaku trestného činu je nutno vycházet z celé výše vylákaných částek. Na pozdější vrácení určitých částek poškozeným je nutno nahlížet toliko jako na náhradu škody, a je tak relevantní jen při rozhodování v adhezním řízení.
29. Žádné pochybnosti nelze mít ani ve vztahu k naplnění subjektivní stránky označeného zločinu, konkrétně zavinění ve formě úmyslu. Není od věci uvést, že zavinění je psychický vztah pachatele k určitým skutečnostem, jež zakládají trestný čin, a spočívá na složce vědění a složce vůle. Tento vnitřní vztah, odehrávající se v psychice pachatele, je navenek seznatelný pouze tím, že buď slovní informaci o něm poskytne sám pachatel, nejčastěji ve své výpovědi, nebo tím, že se projeví v chování pachatele. V odborné trestněprávní literatuře a v judikatorní praxi byl opakovaně vysloven názor, že úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Závěr o úmyslu, jestliže o této otázce chybí doznání pachatele, lze učinit i z objektivních skutečností, např. z povahy činu, způsobu jeho provedení nebo z jiných okolností objektivní povahy. Úsudek o zavinění lze vyvodit i ze zjištěných okolností subjektivní povahy, např. z pohnutky činu (viz např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 41/1967 Sb. rozh. tr.).
30 . U trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, jak již bylo uvedeno, se po subjektivní stránce vyžaduje zavinění úmyslné, které musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky trestného činu, tj. jednání, následek i příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Zavinění je vybudováno na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele, tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve, nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, a na složce vůle zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah. Jak složka vědění, tak i složka volní nemusí zcela přesně odpovídat objektivní realitě, nemusí vždy zcela přesně odrážet skutečnosti příslušnými ustanoveními zvláštní části trestního zákona předpokládané a nemusí se vztahovat ke všem podrobnostem, které jsou pro daný čin charakteristické. Postačí, když skutečnosti spadající pod zákonné znaky skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestního zákona jsou zahrnuty v představě pachatele alespoň v obecných rysech. V případě úmyslného zavinění je třeba konstatovat, že pro oba druhy úmyslu je společné, že intelektuální složka zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností alespoň jako možných, rozdíl je v odstupňování volní složky. U přímého úmyslu pachatel přímo chtěl způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, u nepřímého úmyslu byl pro případ, že takový následek způsobí, s tímto srozuměn. Na srozumění pachatele, které vyjadřuje aktivní volní vztah ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, je možno usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný (k uvedené problematice subjektivní stránky viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 221, 222).
31. Námitky zpochybňující subjektivní stránku trestného činu podvodu, navíc jen velmi obecně formulované, nejsou případné. Soudy zjistily a odkázaly na okolnosti, ze kterých úmyslné zavinění obviněné zřetelně vyplývá. Podvodný úmysl obviněné lze vyvodit již ze samotné skutečnosti, že obviněná poškozeným ve snaze získat zápůjčku prokazatelně lhala o podstatných skutečnostech, jakož i z vědomosti toho, že není výdělečně činná a nemá a ani v blízké budoucnosti nemohla očekávat jiné příjmy, např. z dědění, proto nebude schopna svým závazkům dostát a vyžadované finanční prostředky vrátit, ani nečinila žádné kroky k vydělání peněz. Představu o podvodném úmyslu obviněné dotváří i skutečnost, že obviněná v několika případech po upomínkách poškozených k vrácení dluhu přestala s těmito komunikovat a změnila si telefonní číslo, případně uváděla, že je nemocná, a nemohla tak komunikovat či vracet peníze (ačkoliv z lékařské zprávy bylo zjištěno, že v listopadu roku 2015 prodělala nezávažnou operaci kvůli cystě na vaječníku, jinak se v dané době s ničím jiným neléčila a hospitalizována byla pouze 4 dny), což by v případě záměru a snahy vrátit zapůjčené finanční prostředky jistě neučinila. Na základě uvedeného lze jednoznačně dospět k závěru, že obviněná jednala v přímém úmyslu se ke škodě poškozených obohatit, a to právě ve výši, kterou od poškozených svým podvodným jednáním vylákala, ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
32. Nejvyšší soud považuje úvahy soudů obou stupňů ohledně naplnění objektivní i subjektivní stránky za správné; prokázaným jednáním obviněné popsaným pod body 1. až 32. výroku o vině rozsudku nalézacího soudu byly naplněny všechny znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
33. K aplikaci zásady subsidiarity trestní represe a principu ultima ratio , jejichž úlohu obviněná v dovolání taktéž zdůrazňovala, je třeba uvést, že jde o základní zásadu trestního práva vyžadující, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní, neboť trestní právo a trestněprávní kvalifikace určitého jednání jako trestného činu jsou považovány za ultima ratio , tedy za krajní prostředek ve vztahu k ostatní deliktní právní úpravě (občanskoprávní, obchodněprávní, správněprávní apod.). Plyne z ní, že trestnými činy mohou být pouze závažnější případy protispolečenských jednání, a to podle zásady, že tam, kde postačí k regulaci prostředky správního nebo civilního práva v širším slova smyslu, jsou trestněprávní prostředky nejen nadbytečné, ale z pohledu principu právního státu také nepřípustné. Proto prostředky trestní represe nesmějí sloužit k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy, nejsou-li vedle toho splněny všechny předpoklady vzniku trestněprávní odpovědnosti, resp. nejsou-li tyto předpoklady zcela nezpochybnitelně zjištěny. Ochrana majetkových vztahů má být v prvé řadě uplatňována prostředky občanského a obchodního práva a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení občanskoprávních vztahů svou intenzitou dosahuje zákonem předpokládané společenské škodlivosti, je namístě uvažovat o trestní odpovědnosti (srov. k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 69/06, aj.).
34. V této souvislosti není od věci vysvětlit, že při posuzování otázky, zda skutek je či není trestným činem, je třeba postupovat tak, že orgán činný v trestním řízení nejprve provede potřebná zjištění o rozhodných skutkových okolnostech. Dále učiní závěr o tom, zda zjištěné skutkové okolnosti naplňují formální znaky trestného činu, a poté se případně, pokud to přichází v úvahu s ohledem na konkrétní okolnosti, které by mohly nasvědčovat tomu, že posuzovaný čin nedosahuje potřebné míry společenské škodlivosti z hlediska spodní hranice trestní odpovědnosti zvažovaného trestného činu, vypořádá s tím, zda lze uplatnit, s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe a z ní vyplývající princip ultima ratio , trestní odpovědnost pachatele (srov. §12 odst. 2 tr. zákoníku; k tomu v podrobnostech stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). Trestní odpovědnost je vyloučena pouze tehdy, lze-li uplatněním jiného druhu odpovědnosti dosáhnout splnění všech funkcí vyvození odpovědnosti, tj. splnění cíle reparačního a preventivního, a přitom funkce represivní není v daném případě nezbytná (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
35. V daném případě všechny předpoklady pro uplatnění trestní odpovědnosti obviněné a trestněprávních důsledků s ní spojených byly splněny. Čin obviněné zjevně vybočil z rámce běžných civilněprávních vztahů, popsaným skutkem naplnila všechny znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Podstata jednání obviněné, jímž od počátku směřovala ke svému obohacení tím, že druhou stranu smluvního vztahu záměrně uvedla v omyl ohledně potřeby finančních prostředků pro konkrétní účely i ohledně schopnosti a možnosti splatit zapůjčené prostředky, ačkoliv jejím cílem bylo získat neoprávněný majetkový prospěch, neboť si byla vědoma toho, že zapůjčené prostředky nebude schopna splatit, jakož i toho, že ve spoustě případů použije prostředky na jiné účely (např. při vylákání částky na podnikání, aniž by podnikat vůbec začala, když nikdy nebyla zapsána do živnostenského rejstříku, apod.), a tím způsobila poškozeným škodu v celkové výši 2 627 902 Kč, tedy škodu značnou, se nikterak nevymyká běžně se vyskytujícím činům subsumovaným pod skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Aplikace zásady subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího principu ultima ratio proto nepřichází v úvahu. Uplatnění norem trestního práva a vyvození trestněprávní odpovědnosti obviněné zásadně nemůže bránit skutečnost, že hodnocený případ má primárně soukromoprávní povahu. Ostatně i podle rozhodovací praxe Ústavního soudu ani subsidiarita trestní represe nevylučuje spáchání trestného činu a uložení trestu v případě závažného porušení povinností se soukromoprávním základem, které lze sankcionovat i mimotrestními prostředky, neboť trestní právo chrání též soukromé zájmy fyzických a právnických osob (viz např. usnesení ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. III. ÚS 1211/14, obdobně také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 5 Tdo 265/2003, ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 5 Tdo 1535/2005, aj.).
36. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm a) až k) tr. ř., konkrétně dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání podané z tohoto důvodu zjevně neopodstatněné, platí totéž i z hlediska důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
37. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné, proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu