ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.1064.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 1064/2022-1884
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2022 o dovolání obviněného P. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2022, sp. zn. 11 To 37/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 66/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 1 T 66/2021, byl obviněný P. H. v bodě ad 1) výroku rozsudku uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž za tento zločin a přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 3 T 94/2020 ze dne 26. 11. 2020, který nabyl právní moci dne 12. 5. 2021, byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen též trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 6 výroku rozsudku. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 3 T 94/2020, ze dne 26. 11. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně obviněného J. B.
3 . Podkladem pro to bylo zjištění, že:
1) obvinění J. B. a P. H. společně
v přesněji nezjištěné době v průběhu období nejméně od 11. 8. 2020, kdy P. H. nakoupil jód, zkumavky a kyselinu fosforečnou, do 4. 3. 2021 zejména v domě č. p. XY v XY v XY, okres Praha-západ a dále v prostoru u rybníka v Praze 5 – Stodůlkách v blízkosti ulice XY, po rozdělení úloh při realizaci jejich společného záměru, to jest výrobě psychotropní látky metamfetaminu použitím skleněných a plastových nádob, teploměru, plynového vařiče a dalších pomůcek a také zpracováním přesněji nezjištěného množství léku Cirrus obsahujícího pseudoefedrin, kyseliny chlorovodíkové, kyseliny fosforečné, kyseliny solné, jódu, fosforu a dalších surovin postupně v nezjištěném počtu případů vyrobili přesněji nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin uvedené v příloze číslo 5 k nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, nejméně však 1,5 kilogramu,
z něhož J. B. po inkasu sjednané kupní ceny předal:
- nejméně dne 18. 12. 2020 v době kolem 18:30 hodin v XY v Praze 5 přesněji nezjištěné množství neidentifikovanému muži s přezdívkou Č.,
- dne 19. 12. 2020 v době kolem 18:43 hodin 2,5 gramu neidentifikovanému muži s přezdívkou F.,
- dne 21. 12. 2020 kolem 17:54 v ulici XY v Praze 8 a dne 30. 12. 2020 na přesněji nezjištěném místě v Praze přesněji nezjištěné množství M. K., nar. XY,
- dne 22. 12. 2020 v době kolem 15:20 hodin na nezjištěném místě nezjištěné množství P. K., nar. XY,
- nejméně ve dvou případech na nezjištěném místě v množství po nejméně dvou gramech J. J., nar. XY,
a P. H. po inkasu sjednané kupní ceny předal:
- v přesněji nezjištěné době postupně v pěti případech v XY, okres Praha západ, vždy po jednom gramu A. B., nar. XY,
- v přesněji nezjištěné době postupně v pěti případech v XY, okres Praha západ, vždy po jednom gramu J. T., nar. XY,
- v přesněji nezjištěné době v Praze 6 – Dejvicích v nezjištěném počtu případů postupně celkem 10 gramů E. K., nar. XY,
- ve dnech 1. 11., 3. 11. a 8. 11. 2020 na nezjištěném místě nezjištěné množství M. D., nar. XY,
a k další realizaci jejich společného záměru vyrobit psychotropní látku metamfetamin měli v automobilu značky Audi A8 registrační značky XY užívaném J. B. i P. H. uloženo celkem 21 kg jódu a 6 kg červeného fosforu, jejichž zpracováním hodlali vyrobit nejméně 12,245 kilogramu psychotropní látky metamfetamin, což se jim kvůli zajištění těchto věcí Policií ČR dne 4. 3. 2021 nepodařilo, a takto jednali s vědomím, že jim taková činnost nebyla povolena.
4. O odvolání obviněného P. H. rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 6. 2022, sp. zn. 11 To 37/2022, pod bodem II., tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný P. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), když má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
6. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný po rekapitulaci dosavadního řízení uvádí, že pokud jde o nesprávné právní posouzení skutku a tedy i nesprávné hmotně právní posouzení, jeho námitka se týká způsobu stanovení množství vyrobeného metamfetaminu, které mělo odraz ve stanovení právní kvalifikace jemu vytýkaného jednání a ve stanovení výše trestu.
7. Odmítá argumentaci odvolacího soudu, pokud v souvislosti s odvolacími námitkami spoluobviněného J. B. uvedl, že nemohou obstát ani námitky dovolatele pro jeho opětovné nákupy většího množství jódu a kyseliny fosforečné, baněk, teploměrů či zkumavek, a ani se nezabýval jeho námitkou, že metamfetamin v kvalitě i kvantitě tvrzené obžalobou a nalézacím soudem není možné vyrobit s ohledem na podmínky, které pro výrobu obvinění měli mít. Pokud je zmíněna kyselina chlorovodíková a jód, jedná se o suroviny k hlavní surovině (prekursoru, tedy látce obsahující pseudoefedrin) komplementární, když pro stanovení množství vyrobené drogy a pro stanovení právní kvalifikace je stěžejní hlavní ingredience, což je v daném případě léčivo Cirrus obsahující pseudoefedrin. Zmiňované komplementární suroviny lze totiž využít i jiným způsobem, kupř. jód se používá v nejrůznějších rozpouštědlech jako velice účinné dezinfekční činidlo a kyselina chlorovodíková slouží i ke snížení alkality ve vodě, k čištění, leptání a dalším technickým účelům, chromování, odstraňování vodního kamene, tedy např. při čištění bazénů atd. Zcela osamělým se pak jeví výrok, že měly být k výrobě metamfetaminu nějakým zužitkovatelným způsobem používány zkumavky. Jsou tak nepodložené závěry soudů, pokud způsob určení celkového množství drogy, které je rozhodujícím prvkem pro stanovení právní kvalifikace, založily na základě takto provedeného dokazování.
8. Rovněž závěry obou nižších soudů ohledně kvality výroby metamfetaminu shledal obviněný v extrémním rozporu s výsledky dokazování. Jestliže ze vzorků zachycených během vyšetřování vyplývá, že kvalita zajištěného pervitinu (metamfetaminu) je konstantně vysoká a nelze o této vést jakékoli pochybnosti, má za to, že z ojedinělého vzorku, který zajistily orgány činné v trestním řízení nelze dovodit, že se jedná o kvalitní, takřka čistý produkt. V tomto ohledu zpochybňuje, že by s obviněným B. byli natolik fundovaní a bylo v jejich možnostech, aby mohli pervitin v dané kvalitě a v soudy uváděném množství vyrobit. Postup soudů, kdy toliko na základě vzorku byla dovozována celková kvalita drogy shledal v rozporu s §2 odst. 5 a 6 tr. ř. a pro závěr o právní kvalifikaci jeho jednání a uloženém trestu, jako naprosto nedostačující.
9. Poukázal na znalecké zkoumání znalkyně kpt. Ing. Petry Jeništové, která ve své výpovědi hovoří o tom, že závěr o tom, že by se z 1 kg tablet Cirrus dalo vyrobit 287,7 g metamfetaminu a z 1 litru kyseliny chlorovodíkové 2 016 g této látky, učinila na základě svých znalostí, přičemž vycházela též podkladů od Kriminalistického ústavu, který je metodicky vede a z příručky Národní protidrogové centrály. Ve zpracovaných materiálech je z chemické stechiometrie a reakce jasně dané, jaké množství metamfetaminu by se z konkrétního materiálu potencionálně dalo vyrobit. Ve zpracovaném odborném vyjádření uváděla teoretickou maximální výtěžnost zmíněných tablet, v realitě však bývá nižší, v průměru 80%, minimální možná výtěžnost je přitom nulová.
10. Za důkazně nepodložené označil rovněž závěry soudů, že sám resp. ve spolupachatelství s obviněným B. měl a vůbec mohl vyrobit takové množství metamfetaminu. Jestliže znalkyně kpt. Ing. Petra Jeništová zcela jasně hovoří o tom, že vliv prostředí na kvalitu vyrobeného tovaru je zcela zásadní, pak vyráběli-li pervitin na uváděných adresách, tedy asi 100 m od obytné zástavby, navíc v povětrnostních podmínkách pro výrobu chemické povahy naprosto nevhodných, je výtěžnost samotného metamfetaminu více než sporná, evidentně hodnotitelná v prospěch výroby zdaleka menšího množství samotné drogy, a tedy mělo být k této skutkové okolnosti přistupováno striktně v intencích pravidla in dubio pro reo. Za zcela zásadní považuje nesprávnost napadeného rozhodnutí ve vztahu k množství vyrobeného pervitinu, resp. k potencionální výrobě této látky, a k této skutečnosti se pak vážící otázce právní kvalifikace.
11 . Zdůraznil, že samotné výroby či přípravy se neúčastnil a ani teoreticky tak nemohl vyrobit či jiným způsobem participovat na výrobě množství pervitinu „ve velkém rozsahu“ tj. více než 1.5 kg“, jak je dovozováno a ani o tom není žádný důkaz. Uvedený závěr nevyplývá ani ze skutečnosti, že ve vozidle Audi A8 bylo nalezeno celkem 21 kg jódu a 6 kg červeného fosforu, s tím, že jejich zpracováním hodlali vyrobit nejméně 12,245 kg psychotropní látky metamfetamin, což se jim z důvodu zajištění těchto věcí policií dne 4. 3. 2021 nepodařilo. Za stávajícího stavu dokazování takovéto úvahy označil toliko za teoretické, které by neměly být základem pro výrok o vině a potažmo jemu uloženého trestu. Odvolací soud měl zjišťovat množství dodaného prekursoru - léku Cirrus obsahujícího pseudoefedrin. Z výpovědi svědků K. a J. vyplynulo, že měli dovézt obviněnému B. lék Cirrus toliko v jednom či dvou případech, množství však uváděli toliko obecně, spíše odhadem, když celý obchod byl dohodnut s další osobou, jíž předaly peněžní hotovost, a která převzala léčiva. I pokud by bylo vycházeno z množství prekursoru, dochází obviněný k závěru, že i kdyby tyto dvě osoby dodaly obviněnému B. 2 až 2,5 kg prekursoru, pak by za ideálních podmínek bylo možné vyrobit z tohoto množství toliko 575,4 – 719,15 g metamfetaminu. To však není množství, jež by mohlo naplnit hranici třetího odstavce ustanovení §283 tr. zákoníku.
12. V neposlední řadě dovolatel namítá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, kdy k okolnostem jeho návštěvy XY ohledně jeho vědomosti o tom, co mělo být obsahem zasílané věci, uvádí, že již od počátku řízení před soudem tvrdí, že nevěděl, co mělo být v kufru a tuto informaci se dozvěděl až ze sdělení policejních příslušníků, zasahujících při zadržení obou obviněných. Z těchto důvodů při prvním výslechu dne 5. 3. 2021 v přípravném řízení na otázku, zda věděl, pro co do XY jede, uvedl, že věděl, že se tam jede pro jód v množství kolem 19 nebo 20 kg, nevěděl však, na co má být použit. Z jakého zdroje se tuto informaci dozvěděl, však nebylo zkoumáno a nakonec tak učinil v hlavním líčení. Že by tomu mělo být jinak, nebylo jakkoli obžalobou vyvráceno, naopak se k tomuto jeho tvrzení připojil i obviněný B., z jehož výpovědi plyne, že adresátem předmětné zásilky měl být J. P., kterého znal toliko on, nikoli dovolatel. Odvolací soud se nicméně tím, že on sám jakékoli spojení na osobu, jež mu kufr předala, neměl, vůbec nezabýval.
13. Rovněž má za to, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, když v hlavním líčení svědek J. T. využil ustanovení §100 tr. ř. a odepřel svoji výpověď, přičemž „po poučení dle §§99, 100, 101 tr. ř. uvedl: poučení jsem porozuměl, vypovídat nebudu, protože bych mohl ohrozit sám sebe. Jsem nespravedlivě odsouzen a nechci spolupracovat.“ Podle obviněného nicméně takto formulované uplatnění jeho práva v intencích zejména ustanovení §100 tr. ř. je nedostačující a bylo na soudu, aby takto přehlíživý postoj svědka usměrnil a získal alespoň elementární povědomí o tom, proč výpověď odmítá. Tato okolnost je podstatná s ohledem na fakt, že valná většina omamných látek přičítaných dovolateli byla nalezena právě v pokoji obývaném svědkem T. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1679/20. O svědecké výpovědi J. T. z přípravného řízení tak lze hovořit jako o důkazu procesně nepoužitelném.
14. Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
15. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že dovolatel ve svém dovolání uplatnil argumentaci shodnou s jeho dosavadní obhajobou i s jeho odvoláním, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací, a s jejich argumentací se plně ztotožnil.
16. Pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, muselo by se jednat o rozhodná skutková zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nimž nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Taková vadná zjištění však ve věci nejsou. Soudy řádně odůvodnily, jak dovodily kvalitu a rozhodné množství pervitinu a z čeho považovaly za prokázanou vědomost dovolatele, že prekurzory jsou určeny právě k jeho výrobě.
17. Je jistě možno využít zajištěné suroviny k dezinfekci, snížení alkality vody, čištění, leptání, chromování a odstranění vodního kamene, tedy například i k dovolatelem uváděnému čištění bazénů. Hlavní slabinou obhajoby obviněného je nicméně skutečnost, že ji uplatnil při koncipování dovolání, aniž by se k ní předtím sám jakkoliv skutkově vyjádřil. K tomu odkázal na str. 11-14 protokolu o hlavním líčení ze dne 22. 2. 2022, kde zpracovatelky odborného vyjádření vysvětlovaly, jakým způsobem vypočítaly ze zajištěných surovin zamýšlené množství vyrobeného pervitinu, k čemuž dovolatel toliko uvedl, že se nevyjadřuje, aniž by poukázal na jiný způsob užití posuzovaných surovin – kdy a kde chtěl on nebo někdo jiný čistit kolik jak velkých bazénů či jak jinak chtěl suroviny využít.
18. Je možné, aby dovolatel v budoucnu svou obhajobu doplnil o zamýšlené způsoby jiného využití zajištěných surovin, kdy by mohlo být prověřeno například i to, zda a jaké množství těchto surovin by odpovídalo zamýšlenému čištění konkrétního bazénu. Připravovaný rozsah výroby pervitinu by tím mohl být snížen kupř. i s dopadem na právní kvalifikaci. Jednalo by se ovšem o tvrzení nové, které by bylo třeba ověřovat novými důkazy. Takový postup by tedy mohl být realizován pouze cestou obnovy řízení a nikoliv v řízení dovolacím, jehož základem je dokazování dosud provedené.
19. Podstatným je nicméně podle státního zástupce skutečnost, že zjevný rozpor mezi nějakým důkazem a skutkovým zjištěním soudů o kvalitě a množství pervitinu a o svém zavinění dovolatel neoznačil. Ve shora uvedených částech proto dovolání neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů.
20. Pokud se dovolatel domáhá užití zásady in dubio pro reo , státní zástupce zdůraznil, že se jedná o zásadu procesní, a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. S odkazem na bohatou judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu státní zástupce uvedl, že námitky argumentující porušením zásady in dubio pro reo nemohou samy o sobě založit žádný dovolací důvod ani za nového znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. To je patrno například z odstavce 14 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021 a z odstavce 16 odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2022 sp. zn. III. ÚS 581/22.
21. Státní zástupce učinil závěr, že Nejvyšší soud je oprávněn a povinen posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces a v takovém extrémním případě by se i porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem. Stejný význam má nyní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Samotné porušení zásady in dubio pro reo ovšem dovolacím důvodem není a být ani nemůže, neboť také výběr mezi různými alternativami skutkových zjištění je výsledkem provádění důkazů podle zásad ústnosti a bezprostřednosti, k nimž dovolací soud ani Ústavní soud v zásadě již přístup nemají, pokud nemají samy zopakovat celé dokazování. V této části proto dovolání žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá.
22. Pokud dovolatel požaduje, aby svědek T. podrobněji vysvětlil odmítnutí své výpovědi odkazem na své tvrzené ohrožení, podle státního zástupce se jedná o požadavek, který by smysl institutu odepření výpovědi mohl zmařit.
23. Závěrem státní zástupce uvedl, že námitky dovolatele žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
25. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody, na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
26. Obviněný ve svém dovolání mj. odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
27. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
28. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
29. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
30. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
31. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17/2002, C. H. Beck).
32. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného P. H. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, přičemž po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům, taxativně uvedeným v §265b odst. 1 tr. ř., a to ani ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani ve znění účinném od 1. 1. 2022.
33. Ve svých námitkách s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyjádřil obviněný zásadní nesouhlas s tím, kterak soudy nižších instancí (zejména Krajský soud v Praze) vyhodnotily ve věci provedené důkazy stran projednávaného skutku, zejména míru jeho participace na výrobě pervitinu. V této souvislosti akcentoval, že byl uznán vinným na základě důkazů, které oba nižší soudy vyhodnotily podle jeho názoru nesprávně, v důsledku čehož shledal stávající skutková zjištění jako deformovaná, nemající oporu v provedeném dokazování. K tomu lze uvést, že pokud se jedná o zjištění aktivní účasti obviněného na výrobě metamfetaminu, soud prvního stupně správně poukázal mj. na záznamy o odposlechu a komunikaci zajištěnou v mobilním telefonu, z nichž je zjevné, že oba obvinění vyráběli pervitin společně a opakovaně na místech v rozsudku blíže uvedených, přičemž materiál na výrobu obstarávali oba a pervitin využívali pro vlastní potřebu, příp. distribuovali svým známým (k tomu viz body 36, 37 a 43 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 24 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
34. Na skutkovém základě jsou založeny rovněž námitky dovolatele stran absence subjektivní stránky přisouzeného zločinu, opírající se zejména o tvrzení, že samotné výroby metamfetaminu či přípravy se neúčastnil a ani teoreticky tak nemohl vyrobit či participovat na výrobě množství pervitinu ve velkém rozsahu, že toto nevyplývá ani z nálezu jódu a kyseliny chlorovodíkové ve vozidle Audi 8, že v případě návštěvy XY nevěděl, co mělo být obsahem jím převáženého kufru aj., přičemž jakákoli jeho vědomost v tomto směru nebyla žádnými důkazy spolehlivě prokázána. I zde totiž obviněný brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoliv proti právnímu hodnocení, které soudy zaujaly. Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze znovu poukázat na velmi podrobně vykonané dokazování a jeho zhodnocení zejména ze strany soudu prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku, kde se věnoval všem okolnostem, které mu umožnily učinit závěr o vině obviněného bez důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky daného zločinu, přičemž nedospěl k žádnému poznatku, který by měl byť jen zpochybňovat otázku povědomí obviněného o jeho zapojení do předmětné trestné činnosti i o tom, že se dopouští protiprávního jednání.
35. Za relevantní výhradu nelze považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. „ in dubio pro reo“ . Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
36. Zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. Obdobně argumentoval Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 4 Tdo 1572/2016. Z další judikatury lze zmínit například odstavec 22 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019 sp. zn. 5 Tdo 595/2018, v němž Nejvyšší soud k uvedené zásadě jednoznačně konstatoval, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit žádný z dovolacích důvodů. Také z judikatury Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení, které má za následek, že „se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ – viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu.
37. K tvrzenému rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů stran posouzení kvality vyrobeného pervitinu, kdy má obviněný za to, že na podkladě ojedinělého, orgány činnými v trestním řízení zajištěného vzorku nelze učinit závěr, že se jedná o kvalitní, takřka čistý produkt, aniž by zkoumaly i další okolnosti případu, zejména, zda vůbec bylo v možnostech obviněných takto kvalitní pervitin vyrobit, stejně jako, že z provedených důkazů neplynou ani skutkové závěry stran jeho cesty do XY, kdy v rozporu s jeho tvrzením i spoluobviněného B. soudy dovodily jeho vědomost o tom, na co měl být jód nalézající se v kufru použit, nutno zdůraznit, že aby mohl nastat zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03). Podle Nejvyššího soudu však takovou vadou napadená rozhodnutí netrpí.
38. Nutno odmítnout taktéž související polemickou poznámku obviněného, že soud prvního stupně opřel svůj závěr o jediném možném využití jódu a kyseliny chlorovodíkové, a to k výrobě metamfetaminu, ačkoliv se jednalo o suroviny komplementární, když jediným a určujícím ukazatelem pro stanovení množství vyrobené drogy má být hlavní ingredience - látka obsahující pseudoefedrin - v daném případě léčivo Cirrus. Tím dovolatel dovozuje snahu o zpochybnění závěrů soudu, že tyto komponenty byly využívány na výrobu metamfetaminu a popírá, že zamýšlené množství drogy lze vypočítat i z množství jiných látek než pouze z množství léku Cirrus. Tato jeho obhajoba, jak poukázal i odvolací soud, je nicméně v přímém rozporu s provedenými důkazy, kdy např. z pořízených prostorových odposlechů, resp. zaznamenaných telefonních hovorů je evidentní, že si obviněný byl této skutečnosti jednoznačně vědom. Lze sice připustit i jiné možnosti širšího využití jódu a kyseliny chlorovodíkové či jiných chemikálií, jak je obviněným namítáno, z provedených důkazů nicméně jednoznačně vyplývá, že byly určeny k výrobě metamfetaminu a nikoli k jejich jinému využití, což mimo tvrzení dovolatele z jiného důkazu nelze dovodit.
39. Není pochyb o tom, že Krajský soud v Praze odvodil své skutkové závěry z výsledků provedeného obsáhlého dokazování. Jejich dostatečné ukotvení je třeba shledávat zejména ve stěžejní výpovědi obviněného z přípravného řízení, kdy přiznává, že na označených místech docházelo k výrobě metamfetaminu, byť vůdčí aktivitu připisuje spoluobviněnému J. B., zatímco jeho činnost byla z jeho pohledu spíše pomocného charakteru. Nelze pominout ani výpovědi spoluobviněného J. B., jakož i svědků A. B., J. T., E. K. a M. D. (odběratelů pervitinu), kteří popsali nejen okolnosti, za kterých se s obviněným setkali, ale také případy, kdy, v jakém množství, případně za jakou protihodnotu od něj pervitin získali. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, pokud vycházel z výpovědi svědka J. T. z přípravného řízení, přičemž neshledal důvod pochybovat o její věrohodnosti, zejména za situace, kdy plně korespondovala se zjištěními vyplývajícími z jejich vzájemné telefonní komunikace. Výpověď obviněného koresponduje i s výsledky domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků, při nichž došlo v místech obývaných a užívaných oběma obviněnými k nálezu předmětů a surovin zjevně určených a použitých k výrobě metamfetaminu. Vedle toho došlo i k zajištění materiálu obsahujícího psychotropní látku. Některé z nádob nesoucích stopy předmětné psychotropní látky či suroviny užívané při její výrobě používali oba obvinění, jak dokládají i zajištěné daktyloskopické stopy. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví genetiky se podává, že ze stěrů a střihů dvou párů gumových rukavic zajištěných při domovní prohlídce v domě čp. XY v obci XY byl stanoven profil DNA shodný s profilem obviněného. Skutečnost, že se rovněž obviněný podílel na samotné výrobě pervitinu, dokresluje též nejen jeho fotografie v plynové masce, ale zejména daktyloskopická stopa zajištěná na jedné z baněk v místě, jež svědčí spíše pro faktickou práci s tímto předmětem a nikoli jen o její uchopení v rámci úklidu, jak je obviněným tvrzeno. Nesporně tedy jeho aktivita překročila rámec pomoci, jak v rámci své obhajoby namítá. Předmětem zkoumání byla též technická zařízení užívaná obviněnými, přičemž i v nich byly nalezeny údaje o realizaci předmětné trestné činnosti, jak je patrno z odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví analýzy dat a zkoumání nosičů zachycující komunikaci mezi oběma obviněnými. Ta dokazuje, že jednání obviněného vypovídá o tom, že se sám aktivně podílel na vlastním procesu výroby metamfetaminu, čemuž nakonec odpovídá i obrazový datový soubor v jím užívaném telefonu a další listinné důkazy kupř. účetní doklady. Pokud jde o kvalitu a rozsah trestné činnosti obviněných, ty byly stanoveny na základě závěrů odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, z nichž je patrno, jaké množství předmětné psychotropní látky mělo být vyrobeno spotřebováním kyseliny chlorovodíkové v množství chybějícím v nalezeném obalu. Závěry odborných vyjádření nasvědčují tomu, že toto množství výrazně převyšuje hranici velkého rozsahu, čemuž odpovídá jak doba, pro kterou se měli oba obvinění předmětného jednání dopouštět (viz doklady o nákupu), tak i prokázaná frekvence kontaktů s odběrateli metamfetaminu vyplývající ze zaznamenaného telekomunikačního provozu. Hranici velkého rozsahu převyšuje i množství metamfetaminu, které bylo možné vyrobit zpracováním fosforu a jódu zajištěných v zavazadlovém prostoru automobilu užívaném oběma obviněnými. Těmto důkazům byla oběma soudy nižších stupňů důvodně přiznána věrohodnost.
40. Není pochybením, pokud oba soudy pracovaly s obviněným zpochybňovanými důkazy jako se spolehlivými usvědčujícími důkazy, neboť jednotlivé usvědčující důkazy nestojí osamoceně, ale naopak v klíčových bodech spolu navzájem korespondují, přičemž odpovídají závěrům znaleckého zkoumání. Vyjma toho oba soudy nižších stupňů dostatečně vysvětlily, proč předmětné důkazy považovaly za plně dostačující k prokázání viny obviněného. Pakliže je obsah soudy zmíněných důkazů porovnán s učiněnými skutkovými zjištěními, je zřejmé, že učiněná skutková zjištění Krajského soudu v Praze, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Praze, z provedených důkazů zcela nepochybně vyplynula, přičemž mezi nimi neexistuje žádný, natož pak zjevný rozpor ve shora naznačeném smyslu. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s námitkami obviněného.
41. Svou další námitku, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelném důkazu - výpovědi svědka J. T. z přípravného řízení, opřel obviněný o tvrzení, že je nesprávný postup nalézacího soudu jestliže nezkoumal, z jakých důvodů svědek T. odepřel u hlavního líčení svou výpověď, když po poučení podle §§99, 100, 101 tr. ř. uvedl: „poučení jsem porozuměl, vypovídat nebudu, protože bych mohl ohrozit sám sebe. Jsem nespravedlivě odsouzen a nechci spolupracovat“.
42. Podle ustanovení §100 odst. 2 tr. ř. svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní.
43. Jak z obviněným citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1679/20 nicméně vyplývá, právo svědka odepřít vypovídat podle §100 odst. 2 tr. ř. je nutno hodnotit vždy podle konkrétních okolností daného případu s důrazem na objektivní kritérium vyplývající ze svědkem uvedených důvodů, na základě nichž odmítá vypovídat, neboť odepření vypovídat nesmí být zcela zjevně bezdůvodné bez vztahu k trestní věci, v níž má být svědectví podáno. V rámci objektivního kritéria je však legitimním hlediskem i subjektivní vnímání svědka, který je oprávněn si zásadně zvolit rozsah, v němž odepře vypovídat.
44. Nejvyšší soud z obsahu spisu zjistil, že na základě trestního příkazu Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 12. 2021, sp. zn. 14 T 139/2021 (č. l. 1779-1780 spisu), byl J. T. uznán vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, v podstatě na základě skutkových zjištění, že od přesně nezjištěné doby do dne 4. 3. 2021 v objektu hostince XY, který provozoval, v zásuvce stolu v jím užívané kanceláři, pro svou vlastní potřebu přechovával v množství větším než malém jinou omamnou nebo psychotropní látku – MDMA (extázi).
45. Vyhodnotil-li svědek, že jeho odepření vypovídat není zjevně bezdůvodné ve vztahu k trestní věci, v níž mělo být jeho svědectví podáno, nelze nalézacímu soudu vytýkat, pokud v návaznosti na to, za podmínek §211 odst. 4 tr. ř. přečetl jeho výpověď z přípravného řízení ze dne 11. 6. 2021 (č. l. 137-143 spisu), přičemž neshledal důvody pro pochyby o její věrohodnosti. Tato výpověď rovněž korespondovala s poznatky ze zajištěné komunikace mezi dovolatelem a svědkem T. Odvolací soud rovněž nepřisvědčil tvrzení obviněného, že ze strany orgánů činných v trestním řízení došlo k záměně jejich postavení, neboť důkazy svědčí o tom, že pervitin dodával obviněný J. T. a nikoli naopak. I v tomto případě se tedy jedná o námitku nedůvodnou.
46. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ( dříve se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.), jeho prostřednictvím lze namítat zásadně vady právní povahy. Pro jeho naplnění, jak výše uvedeno tedy nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení trestního řádu, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
47. Pokud jde o námitky obviněného, které vznesl v rámci odkazu na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., lze konstatovat, že uvedené námitky jsou koncipovány způsobem, který se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naprosto rozchází.
48. V reakci na to Nejvyšší soud zdůrazňuje, že obviněný s odkazem na výše uvedený dovolací důvod fakticky nenamítl, že by jemu připisované trestné jednání ve skutečnosti nenaplnilo zákonné znaky skutkové podstaty zločinu, jímž byl pravomocně uznán vinným. Výše uvedenými výhradami totiž toliko opětovně odmítá zásadní skutková zjištění nalézacího soudu přehodnocená odvolacím soudem, aby tak prosadil vlastní obhajobu, v rámci které tvrdí, že soudy nižších stupňů nebylo dostatečně prokázáno, že se na výrobě a distribuci metamfetaminu podílel v přisouzeném rozsahu. Konkrétně poukazuje na absenci důkazů o tom, že měl a mohl vyrobit množství drogy překračující hranci velkého rozsahu, když podle jím předestřeného výpočtu vyplývajícího z výpovědí svědků M. K. a J. J. dochází k závěru, že by z množství jimi dodaného prekursoru – léku Cirrus obsahujícího pseudoefedrin bylo možno vyrobit toliko 575,4 – 719,15 g metamfetaminu, což však není množstvím, jež by mohlo naplnit hranici třetího odstavce ustanovení §283 tr. zákoníku, na rozdíl od množství vyrobené drogy, jak jej uvádí soud prvního stupně. Takto koncipovanými námitkami nicméně – přes jejich formální označení, nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení fakticky vytýkáno není. Těmito tvrzeními obviněný toliko pouze demonstroval své subjektivní přesvědčení, že provedené důkazy jej z jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným, nikterak neusvědčily, v důsledku čehož usiluje o zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí. Takovouto argumentační negací však dovolatel své námitky znovu zaměřil toliko proti nižšími soudy provedeným důkazům, což je však ve fázi dovolacího řízení již nepřípustné a irelevantní.
49. Pokud jde o námitky vztahující se k údajně nesprávnému určení množství vyrobeného metamfetaminu a množství metamfetaminu, které bylo možné vyrobit z látek zajištěných při zadržení obviněných, touto otázkou se zejména soud prvního stupně velmi pečlivě zabýval, přičemž konstatoval, že rozsah trestné činnosti prokazují výsledky provedených domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor, při kterých byly zajištěny předměty a suroviny sloužící k výrobě metamfetaminu, stopy, z nichž bylo možné učinit závěry o tom, jaké množství surovin již bylo v rámci výroby spotřebováno, přičemž zajištěn byl i samotný produkt. Fakt, že k výrobě pervitinu ze strany obviněných docházelo nejméně od 11. 8. 2020, je nesporně dán tím, že právě v tento den obviněný nakoupil v obchodě XY mimo jiné jód a kyselinu fosforečnou, přičemž již předtím ve zmíněné prodejně došlo ze strany obviněných k nákupu jódu a laboratorního vybavení. Trestná činnost obviněných pak byla ukončena jejich zadržením.
50. Stran užité metody pro výpočet množství vyrobené drogy soud prvního stupně vycházel zejména z obsahu odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, na něž lze v podrobnostech odkázat, přičemž jejich závěry stvrdily jejich zpracovatelky kpt. Ing. Petra Jeništová a kpt. Ing. Helena Erbenová rovněž v rámci svého výslechu u hlavního líčení dne 22. 2. 2022. Na jejich podkladě lze spolehlivě uzavřít, že obvinění v rozhodném období vyrobili zcela jistě nejméně 1,5 kilogramu metamfetaminu. Jestliže v daném případě byla mezi zajištěnými věcmi též láhev od kyseliny chlorovodíkové, přičemž bylo zjištěno, že z jejího obsahu bylo spotřebováno 932 ml, ze závěrů odborných vyjádření dále vyplývá, že chybějící množství by postačovalo k výrobě 1,9 kg metamfetaminu. Na základě údajů, jež soudu sdělily zpracovatelky odborných vyjádření, že uvedené údaje odpovídají teoretické maximální výtěžnosti, soud udávané hodnoty ponížil o 20%, kdy právě tuto hodnotu označily jako průměrnou v případě výtěžnosti vstupního produktu (efedrinu). Na základě těchto údajů a s přihlédnutím k vysoké kvalitě samotného zajištěného produktu, tak nalézací soud dospěl k závěru, že obvinění zcela jistě vyrobili nejméně 1,5 kg metamfetaminu. Stejně nalézací soud postupoval v případě určení minimálního množství metamfetaminu, jež by byli obvinění schopni vyrobit zpracováním surovin, které byly zajištěny v motorovém vozidle dne 4. 3. 2021 – množství 21 kg jódu by dle zpracovaného odborného vyjádření postačovalo k výrobě 15,5 kg metamfetaminu a 6 kg červeného fosforu k výrobě 18,2 kg zmíněné látky, ponížením tohoto množství dle shora vymezených kritérií dospěl soud k závěru, že zpracováním těchto surovin by byli obvinění schopni vyrobit nejméně 12,245 kilogramu psychotropní látky metamfetamin (bod 45 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Nelze tedy pochybovat o naplnění judikaturou požadovaného množství pro spáchání trestného činu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tj. ve „velkém rozsahu“ ve smyslu stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012.
51. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze shrnout, že všechna rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, který obvinění spáchali ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jsou v jednoznačné shodě s obsahem provedených důkazů, pročež lze uzavřít, že obviněný svým jednáním v přímém úmyslu naplnil skutkovou podstatu tohoto zločinu, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce. Nejvyšší soud tedy v napadeném usnesení Vrchního soudu v Praze, ani v rozsudku Krajského soudu v Praze, či v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
52. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání v přisouzeném rozsahu nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů řádně provedených v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. velmi obezřetně . Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již zcela vyčerpávajícím způsobem reagováno u soudů nižších instancí. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str . 6 - 18), a rovněž poukazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 8 - 13). Na podkladě obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost. Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny ani princip presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny ani z nich vyplývající zásada in dubio pro reo, jak je jím namítáno.
53. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného P. H. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu