ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.221.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 221/2022-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2022 o dovolání obviněného 1. Z. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Praha-Pankrác, a obviněné 2. K. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 9 To 345/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 63/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Z. D. a obviněné K. D. odmítají .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 9. 2021, č.j. 24 T 63/2021-167, byl obviněný Z. D. uznán vinným jednak návodem k pokusu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. b) k §21 odst. 1 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Obviněná K. D. byla uznána vinnou jednak pokusem přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1 tr. zákoníku, a jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
v období od 11. 1. 2021 do 14. 1. 2021 ve Vazební věznici XY, obviněný, který ve věznici vykonával trest odnětí svobody, prostřednictvím telefonního systému BVfon během povolených hovorů instruoval svoji matku – obviněnou a další blíže neztotožněnou osobu nazývanou „Ch.“ k zaslání návykové látky do prostor věznice za účelem dalšího prodeje, po obstarání léku Subutex s obsahem účinné látky buprenorfin obviněná na základě pokynů obviněného ve svém bydlišti v XY 1,5 tablety léku rozdrtila, vložila do zakoupených ponožek a společně do balíku, který odevzdala do poštovní přepravy jako zásilku RR XY dne 14. 1. 2021 cca v 08.50 na pobočce České pošty v Praze 7, Letenské náměstí, osoba označovaná jako „k.“, kdy jako odesílatel byla uvedena I. P., XY, a jako adresát J. M., narozený XY, XY, t. č. spoluvězeň obviněného, kdy léčivo Subutex bylo dne 15. 1. 2021 v 11.00 při kontrole příchozí korespondence ve Vazební věznici XY objeveno a zajištěno, přičemž látka buprenorfin je uvedena v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako látka psychotropní,
a tohoto jednání se obviněný dopustil, ačkoliv byl pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 8. 2019, sp. zn. 8 T 77/2019, mj. k trestu odnětí svobody v trvání 4 let.
3. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný Z. D. odsouzen podle 283 odst. 2, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněná K. D. byla odsouzena podle 283 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let.
4. Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 9 To 345/2021, rozhodl tak, že podle §256 tr. řádu zamítl odvolání obou obviněných Z. D. a K. D.
5.
II.
Dovolání obviněných a vyjádření k němu
5. Proti usnesení Městského soudu v Praze podali obvinění Z. D. a K. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnili, ačkoliv svůj mimořádný opravný prostředek podali v únoru 2022, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť podle jejich názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obvinění současně uvedli, že bylo porušeno právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
6. Obvinění shledali důvody dovolání dané v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) v tom, že soudy nižších stupňů při hodnocení důkazů významně pochybily, a navodily stav, kdy jsou skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Konkrétní pochybení se týkají skutkových zjištění ohledně údajné telefonické komunikace obviněných a při vyhodnocení provedených důkazů. Předně neexistuje žádný přímý důkaz, který by obviněné usvědčoval. Soudy nižších stupňů se zejména nevypořádaly s obhajobou obviněných, že z odborného vyjádření z oborů kriminalistika, daktyloskopie, genetika jasně vyplývá, že mezi obviněnými a předmětným balíčkem není žádná spojitost (v tomto místě jsou obě rozhodnutí nepřezkoumatelná). Navíc nebylo jednoznačně prokázáno, že by se obvinění jakkoliv domlouvali na zaslání zakázané látky do výkonu trestu. Nebylo prokázáno, že by obviněná zakázanou látku opatřila či snad dokonce připravovala k odeslání. Samotné odposlechy jsou nedostatečné hned z několika důvodů. Za prvé z telefonního účtu obviněného uskutečňoval hovory i J. M., což sám potvrdil ve své výpovědi. Za druhé z přepisů hovorů je patrné, že zde figuruje osoba jménem Z., což však není jméno obviněného (viz přepis hovoru ze dne 12. 1. 2021). Pokud je v odůvodnění odvolacího soudu uvedeno, že totožnost obviněných je patrná z rodinných souvislostí, jedná se jen o spekulaci. K samotnému obsahu balíčku obvinění poukázali, že není věrohodným způsobem zdokumentován jeho obsah. Navíc při manipulaci s obsahem balíčku bez přítomnosti obviněného nebo J. M. nelze vyloučit, že došlo k záměně obsahu balíčku nebo k jeho kontaminaci zakázanou látkou.
7. Podle skutkové věty měla obviněná rozdrtit a dát do balíčku 1,5 tablety Subutexu. Toto množství však z ničeho nevyplývá. Jednak není zjištěno, kolik váží 1,5 tablety Subutexu a za druhé 1,5 tablety Subutexu nemůže obsahovat tvrzených 0,239 g buprenorfinu, neboť 1 tableta Subutexu obsahuje pouze 8 miligramů této látky. Obvinění tak nesouhlasili se závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, a navrhli proto, aby byl zpracován znalecký posudek za účelem zjištění, jaké množství buprenorfinu může obsahovat 1,5 tablety Subutexu. Tomuto návrhu nebylo vyhověno. Navíc užívání Subutexu je neslučitelné se zdravotním stavem obviněného, neboť je na metadonové léčbě.
8. Obviněný Z. D. rovněž namítal, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, když na místě by bylo uložit trest podmíněný. V první řadě se musí starat o vážně nemocnou matku (zdravotní stav byl dokladován lékařskými zprávami). Dále v dané věci není dána příliš velká nebezpečnost jednání obviněného pro společnost, když se mělo jednat pouze o zaslání 1,5 tablety Subutexu.
9. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 9 To 345/2021, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 24 T 64/2021, ve výrocích o vině i trestu, a podle §265k odst. 2 tr. řádu aby zrušil i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad a také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí nebo jejich zrušené části obsahově navazující. Obvinění dále navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265m tr. řádu rozhodl sám tak, že obvinění se zprošťují obžaloby. Pro případ, že by nebyly shledány podmínky pro postup podle §265m tr. řádu, navrhli, aby bylo rozhodnuto podle §265l odst. 1 tr. řádu tak, že se Obvodnímu soudu pro Prahu 7 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Z vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k podanému dovolání vyplývá, že dovolání obviněných je v části, ve které obvinění uplatňují dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, opřeno o námitky, které nelze podřadit pod tzv. extrémní nesoulad, ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu. Podstatou námitek obviněných je totiž brojení proti chybnému hodnocení důkazů nalézacím soudem a soudem odvolacím. Skutková zjištění Obvodního soudu pro Prahu 7 podstatná pro právní posouzení věci mají odpovídající obsahové zakotvení v řadě důkazů. Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými závěry nalézacího soudu i jejich právním hodnocením. Podle názoru státní zástupkyně soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem a nedopustily se žádné deformace důkazů a při jejich hodnocení postupovaly důsledně podle §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Mezi skutkovými závěry soudů a provedenými důkazy tak nebyl zjištěn žádný nesoulad, natož extrémní. Námitka obviněných, že nalézací soud neprovedl jimi navrhované důkazy, konkrétně nenechal vypracovat znalecký posudek k posouzení, jaké množství buprenorfinu může obsahovat 1,5 tablety Subutexu a neprovedl důkaz lékařskou dokumentací obviněného Z. D., také není podřaditelná pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu. V posuzovaném případě je s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že se nejedná o tzv. opomenutý důkaz, neboť za opomenutý důkaz nelze označit důkazní návrh, kterým se soud prvního stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí.
11. Námitky obviněného Z. D. směřující proti uloženému trestu, který shledává nepřiměřeně přísným a požaduje uložení trestu nespojeného s odnětím svobody, nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Námitky nepřiměřené přísnosti, nebo naopak mírnosti uloženého trestu, nelze v dovolání vznášet prostřednictvím žádného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. řádu (o situaci uvedenou v §265b odst. 2 tr. řádu v nyní projednávané věci nejde) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, bod 34. in fine, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016 sp. zn. 11 Tdo 1586/2015]. Státní zástupkyně proto pouze zkonstatovala, že obviněnému Z. D. byl podle §283 odst. 2 a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 26 měsíců a pro výkon tohoto trestu byl zařazený do věznice s ostrahou. Protože trest odnětí svobody představuje tzv. univerzální trest, který lze uložit za jakýkoliv trestný čin uvedený ve zvláštní části trestního zákoníku, a protože jeho výměra v případě obviněného odpovídá zákonnému rozpětí trestní sazby stanovenému pro daný trestný čin, platí, že obviněnému uložený trest nelze považovat za jakkoliv excesivní, či nepřiměřený.
12. Státní zástupkyně po zvážení všech shora uvedených skutečností dospěla k závěru, že dovolání obviněných Z. D. a K. D. obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu. Proto státní zástupkyně navrhla, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Současně státní zástupkyně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve shledal, že dovolání obviněných je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu), a bylo podáno oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
14. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
15. Jak již bylo shora zmíněno, obvinění své dovolání podali s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto důvodu bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo že šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti právních závěrů bylo možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemohl měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
16. Tyto zásady, i za právní úpravy účinné do 31. 12. 2021, však bylo možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a články 36 a 38 Listiny základních práv a svobod), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a pokud je zjištěno svévolné hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.). S těmito principy se plně ztotožnil ve své rozhodovací praxi i Nejvyšší soud jako soud dovolací.
17. V době rozhodování Nejvyššího soudu a v době, kdy dovolatelé podali svůj mimořádný opravný prostředek, je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (v nezměněné dikci) je vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Vložen byl pod písmenem g) nový dovolací důvod, že „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “. Jde tedy o dovolací důvod, který v podstatě vychází z dosavadní aplikační praxe Nejvyššího soudu uplatňované ve vztahu k dovolání obviněného opírajícího se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
18. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení, nikoli v době činu (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
19. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že dovolání obviněných je sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), avšak s ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady pod uplatněný, ale ani žádný jiný, dovolací důvod nelze podřadit. Obvinění ve skutečnosti námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, zpochybňují správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. Tím vším se však obvinění primárně domáhají změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usilují o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustili. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
20. Dovolací námitky obviněných směřují výhradně proti hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, kdy obvinění nesouhlasí zejména s vyhodnocením jejich údajné telefonické komunikace, ale zpochybňují i hodnocení ostatních provedených důkazů. Je třeba zdůraznit, že obvinění většinu svých dovolacích námitek již uplatnili v rámci řádného opravného prostředku – odvolání proti rozsudku soudu I. stupně a odvolací soud se s těmito všemi námitkami důkladně vypořádal v rámci odůvodnění svého usnesení. Nejvyšší soud především upozorňuje na skutečnost, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v daném případě stalo. Nejvyšší soud se se závěry obvodního i městského soudu zcela ztotožnil a může na ně plně odkázat. K jednotlivým dovolacím námitkám Nejvyšší soud dodává následující.
21. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může, jen pokud je naplněn některý z předpokladů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tj. jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Ani jeden z uvedených důvodů však nedopadá na projednávaný případ. Extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy nelze shledávat pouze v tom, že obvinění nejsou spokojeni s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 7, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný obviněnými namítaný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nalézacího soudu. Naopak, na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů a také zcela přezkoumatelným způsobem je rozvedly v odůvodnění napadených rozhodnutí. Obvodnímu soudu pro Prahu 7 nelze vytknout, pokud rozhodnutí o vině obviněných učinil mj. na základě monitorovaných telefonických hovorů mezi oběma obviněnými, jejichž odposlechy provedla věznice v souladu se zákonem. Nalézací soud se dostatečným způsobem zabýval identifikací volajících i obsahem konverzace, která se týkala i předmětného balíku, zasílaného obviněnému do věznice. S námitkami obviněných, že nebylo dostatečně prokázáno, že předmětné telefonické hovory proběhly právě mezi obviněnými, se dostatečným a logickým způsobem vypořádal odvolací soud (viz body 12.,13.,16. odůvodnění). Ani Nejvyšší soud nemá s ohledem na obsah uvedených telefonických hovorů žádné pochybnosti o tom, že se jedná o hovory mezi synem a matkou – obviněnými D., ani o tom, že se jedná mimo jiné o domluvy ohledně poslání léku Subutex obviněnému do věznice. Množství 1,5 tablety léku taktéž vyplývá z obsahu telefonních hovorů (viz telefonát ze dne 12. 1. 2021, kdy s obviněným kromě matky hovoří i další osoba). Námitky obviněných, že 1,5 tablety Subutexu nemůže obsahovat tvrzených 0,239 g buprenorfinu, neboť 1 tableta Subutexu obsahuje pouze 8 miligramů této látky, jsou zcela irelevantní. Z provedených důkazů vyplývá, že v předmětném balíku byla zajištěna látka o celkové hmotnosti 0,239 g (nikoliv 0,239 g buprenorfinu), v níž byl zjištěn buprenorfin, kdy kvantitativní analýza nebyla provedena. Pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku není podstatné množství omamné či psychotropní látky opatřené pro jiného, neboť zákon nestanoví, jaké množství omamné nebo psychotropní látky se vyžaduje ke spáchání tohoto trestného činu (na rozdíl od trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku). Obecné soudy tedy zcela správně nevyhověly návrhu obviněných na vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění, jaké množství buprenorfinu může obsahovat 1,5 tablety Subutexu.
22. Obvinění se mýlí, pokud namítají, že z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie a genetika, jasně vyplývá, že mezi obviněnými a předmětným balíčkem není žádná spojitost. Takový závěr z uvedeného odborného vyjádření rozhodně nelze vyvodit. Z odborného vyjádření vyplývá, že ke zkoumání byla předložena věcná stopa – hnědá papírová obálka, avšak porovnání daktyloskopických stop nebylo provedeno, neboť nebyly zjištěny žádné daktyloskopické stopy vhodné k dalšímu zkoumání. DNA se nepodařilo ze zajištěných vzorků izolovat v dostatečné kvalitě a množství potřebném pro stanovení relevantního profilu DNA. Obsah balíčku vyplývá z provedených důkazů – protokol o ohledání věci a fotodokumentace.
23. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. řádu). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
24. Závěrem Nejvyšší soud dodává, že námitky obviněného vůči uloženému trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný, nejsou podřaditelné pod žádný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu. Pouze nad rámec své přezkumné povinnosti Nejvyšší soud uvádí, že trest uložený obviněnému nelze považovat za přísný, naopak se jedná o trest odpovídající všem zákonným hlediskům rozhodným pro stanovení druhu a výměry trestu uvedeným v §39 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Zejména vzhledem ke skutečnosti, že obviněný byl v minulosti již pětkrát soudně trestán za drogovou trestnou činnost, za kterou i nyní vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody, nepřipadalo u něj uložení podmíněného trestu odnětí svobody v úvahu.
25. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění Z. D. a K. D. podali dovolání z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, a proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jejich dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 3. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala: JUDr. Monika Staniczková