ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.433.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 433/2022-1066
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2022 o dovolání obviněného M. U., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 5 To 49/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 8/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2021, sp. zn. 43 T 8/2020, byl obviněný M. U. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku účinného od 1. 10. 2020, za který byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4,5 (čtyř a půl) roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst.1 tr. řádu mu byla uložena povinnost zaplatit poškozeným manželům R. R., nar. XY a H. R., nar. XY, bytem XY, škodu v celkové výši 9 016 875 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byli poškození odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 5 To 49/2021, o odvolání obviněného M. U. tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného M. U. uznal vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2020, a odsoudil jej podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř (4) let a šesti (6) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byli poškození R. R., nar. XY, a H. R., nar. XY, oba bytem XY, odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
v přesně nezjištěné době od března 2018 do 30. října 2018 do 11:00 hod., v kanceláři společnosti A. – S., IČ: XY, v jejím sídle XY, kam měl jako ředitel přístup a kde zároveň znal a využíval vstupní kód zaměstnankyně P. K., nar. XY, po odstranění původního zámku vnikl do bezpečnostní schránky číslo XY, kterou si dne 7. září 2016 od společnosti A. – S., pronajal poškozený R. R., nar. XY, a kterou užíval společně s manželkou, poškozenou H. R., nar. XY, a odcizil odsud finanční prostředky ve výši 7 400 000 Kč a 25 000 EUR (dle kurzu ČNB odpovídající nejméně částce 631 375 Kč) a zlato ve formě slitků o celkové hmotnosti 1,0421 kg (4x 100g, 6x 50 g a 11x trojská unce) v celkové hodnotě 970 125 Kč, čímž poškozeným R. R. a H. R. způsobil škodu v celkové výši nejméně 9 001 500 Kč.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), tedy, že posuzovaný skutek byl nesprávně právně posouzen nebo došlo k jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Podle dovolatele vznikl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy a došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces. Extrémní rozpor shledává obviněný v závěrech soudů nižších stupňů ohledně zjištění přesné výše škody a v krácení jeho práv na obhajobu.
5. Dovolatel v podrobnostech rozvedl, že co se týče nesprávné výše jím způsobené škody, soudy při jejím určení zjevně vycházely především z tvrzení poškozených, které obviněný nepovažuje za věrohodné svědky a v jejich výpovědích shledává významné rozpory, navíc soudy hodnotily jejich výpovědi výrazně v jeho neprospěch. Výpovědi poškozených podle dovolatele zakládají důvodné pochybnosti jednak o původu finančních prostředků, ale rovněž ohledně jejich výše. Dovolatel také vznášel námitky k jednotlivým provedeným důkazům a jejich hodnocení soudy nižších stupňů. Podle dovolatele nebylo prokázáno bez důvodných pochybností, co vlastně mělo být v době krádeže uloženo v předmětné bezpečnostní schránce. Lze souhlasit maximálně se závěrem, že ve schránkách mohlo být v posuzovaném období uloženo investiční zlato v hodnotě 32.500 EUR, jehož odcizením by došlo ke způsobení větší škody podle §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, neboť jeho hodnota nepřesahovala částku 1 000 000 Kč. Jednání dovolatele tak mělo být správně právně kvalifikováno jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku.
6. Dovolatel dále namítal, že došlo k porušení jeho práva na obhajobu, když nalézací soud v hlavním líčení konaném dne 4. 6. 2021 nepřihlédl k jeho zdravotnímu stavu způsobenému očkováním proti covidu, které absolvoval den před hlavním líčením, a nevyhověl jeho žádosti, kdy chtěl k věci ještě vypovídat. Z protokolu ze zmíněného hlavního líčení i ze zvukového záznamu je přitom zřejmé, že obhájce obviněného upozorňoval na indispozici dovolatele již na počátku hlavního líčení a soud k ní přesto nepřihlédl a zkrátil jej tak na jeho právu hájit se před soudem. Podle obviněného je irelevantní argumentace odvolacího soudu, že dovolatel ani později nepředložil potvrzení od lékaře o neschopnosti účastnit se hlavního líčení, neboť nežádoucí účinky očkování se objevují s odstupem několika hodin, přetrvávají přibližně 72 hodin a neexistuje lékař, který by takový stav verifikoval zpětně. Obviněný navíc s ohledem na §2 odst. 13 tr. řádu, §33 tr. řádu a §216 a 217 tr. řádu předpokládal, že soud jeho žádosti vyhoví, a proto si žádné lékařské zprávy nezajišťoval.
7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů a podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal příslušnému soudu věc k novému projednání a rozhodnutí, eventuálně aby podle §265m odst. 1 tr. řádu ve věci sám rozhodl. Obviněný dále předsedovi senátu Nejvyššího soudu navrhl, aby podle §265o odst. 1 tr. řádu po předběžném přezkoumání dovolání rozhodl o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž opravný prostředek směřuje. Dovolatel rovněž projevil souhlas s projednáním svého mimořádného opravného prostředku v neveřejném zasedání.
8. Opis dovolání obviněného M. U. byl za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a dovolacích námitek obviněného v podstatě uvedla, že obviněný M. U. v podaném dovolání vyjadřuje nesouhlas s právním hodnocením posuzovaného jednání a namítá extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, což by byly námitky podřaditelné od 1. 1. 2022 pod dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu. Po obsahové stránce však žádné konkrétní námitky obviněného proti právnímu hodnocení posuzovaného jednání nesměřují. Obviněný sice tvrdí, že jeho jednání mělo být s ohledem na nesprávně určenou výši škody právně hodnoceno pro něj příznivějším způsobem, své závěry o chybně určené výši škody však staví na rozporování skutkových zjištění soudů, které dle něj nesprávně hodnotily provedené důkazy, zejména věrohodnost poškozených. K námitkám obviněného dále uvedla, že se shodují s námitkami uplatněnými v odvolání, a odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002. Podle státní zástupkyně je dovolání obviněného opřeno o námitky, které nelze podřadit pod tzv. extrémní nesoulad, když podstatou jeho námitek je brojení proti chybnému hodnocení důkazů nalézacím soudem a soudem odvolacím, přičemž obviněný soudům v podaném dovolání vytýká nesprávné hodnocení důkazů a předkládá jejich vlastní hodnocení a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Státní zástupkyně zkonstatovala, že skutková zjištění Městského soudu v Praze, podstatná pro právní posouzení věci, mají odpovídající obsahové zakotvení v řadě důkazů, přičemž odkázala rovněž na závěry odvolacího soudu. Státní zástupkyně je přesvědčená, že soudy hodnotily provedené důkazy nadmíru pečlivě jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, jak ukládá §2 odst. 6 tr. řádu, a jejich skutkové závěry plně odpovídaly požadavkům zakotveným v §2 odst. 5 tr. řádu.
9. Námitka obviněného, že mu bylo upřeno právo na obhajobu, neboť při posledním hlavním líčení, kterého se osobně účastnil, byl natolik indisponován, že nemohl ve věci vypovídat, ačkoliv chtěl a nalézací soud hlavní líčení skončil, aniž by mu v rámci odročeného hlavního líčení dal možnost se k věci vyjádřit, směřuje do oblasti procesní. Taková námitka v zásadě uplatněnému a ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídá a bylo by na místě zabývat se jí v dovolacím řízení pouze v případě, že by v předchozích fázích řízení byla porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Státní zástupkyně má však za to, že k porušení práva obviněného na obhajobu, potažmo práva na spravedlivý proces, v předchozích stádiích trestního řízení nedošlo. Za situace, kdy obviněný před konáním hlavního líčení dne 4. 6. 2021, v jeho průběhu, ale ani po jeho skončení, nedoložil soudu lékařskou zprávu, jenž by podpořila jeho tvrzení, že není schopen ve věci vypovídat, ačkoliv se hlavního líčení, které dne 4. 6. 2021 trvalo s dvěma přerušeními od 9:10 hodin do 13:00 hodin, po celou dobu účastnil, bylo na posouzení soudu, zda odročí hlavní líčení na další termín za účelem výslechu obviněného či hlavní líčení ukončí s tím, že obviněnému byla dána možnost vypovídat, přednést závěrečnou řeč a poslední slovo, a on této možnosti nevyužil. Obviněným předložené písemné potvrzení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze o aplikaci SARS-CoV-2BIONTECH/PFEIZER ze dne 3. 4. 2021 pouze dokládá, že den před konáním hlavního líčení obviněný absolvoval očkování. Tento důkaz však nic nevypovídá o zdravotním stavu obviněného v den konání hlavního líčení. I pokud by se u obviněného nežádoucí účinky očkování projevovaly po dobu 72 hodin následujících po očkování, jak trvání nežádoucích účinků v obecné rovině vymezil obviněný, tak by obviněnému nic nebránilo navštívit lékaře, který by mu mohl vystavit potvrzení o neschopnosti účastnit se hlavního líčení, potažmo neschopnosti vykonávat jiné činnosti, pokud by tomu zdravotní stav obviněného odpovídal. Nalézací soud měl možnost obviněného v hlavním líčení vidět a slyšet, a proto byl při absenci odborného lékařského posouzení sám oprávněn učinit závěr o schopnosti obviněného v rámci daného hlavního líčení vypovídat. Podle státní zástupkyně i skutečnost, že byl obviněný schopen se předmětného dne účastnit hlavního líčení trvajícího s dvěma přerušeními téměř čtyři hodiny, svědčila o jeho způsobilosti se k věci vyjádřit.
10. Státní zástupkyně po zvážení všech shora uvedených skutečností dospěla k závěru, že dovolání obviněného M. U. obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu. Proto státní zástupkyně navrhla, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Současně státní zástupkyně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu.
12. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
13. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. řádu).
14. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2021, nyní je tento dovolací důvod vymezen pod písmenem h) ustanovení §265b odst. 1] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. řádu standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, Nejvyšší soud není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři.
15. V mezích uplatněného dovolacího důvodu bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nebylo možné přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
16. Tyto zásady, i za právní úpravy účinné do 31. 12. 2021, však bylo možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Listiny a články 36 a 38 Úmluvy), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a pokud je zjištěno svévolné hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.). S těmito principy se plně ztotožnil ve své rozhodovací praxi i Nejvyšší soud jako soud dovolací.
17. V době rozhodování Nejvyššího soudu je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (v nezměněné dikci) je vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Vložen byl pod písmenem g) nový dovolací důvod, že „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “. Jde tedy o dovolací důvod, který v podstatě vychází z dosavadní aplikační praxe Nejvyššího soudu uplatňované ve vztahu k dovolání obviněného opírajícího se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
18. Podle zásady platné pro trestní řízení, podle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), je Nejvyšší soud při svém rozhodování v dovolacím řízení realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb. (účinné od 1. 1. 2022). Z hlediska rozsahu přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí však i nadále platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody podaného dovolání lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku (§265f odst. 2 tr. řádu).
19. Ze spisového materiálu vyplynulo, že osobě obviněného M. U. zákonná dvouměsíční lhůta k podání dovolání v nyní posuzované věci uplynula po datu 1. 1. 2022 (konkrétně dnem 3. 4. 2022), tj. po účinnosti výše označené novely trestního řádu, přičemž samotné dovolání bylo prostřednictvím obhájce podáno dne 31. 3. 2022 k poštovní přepravě. Dovolatel ovšem ve svém podání odkázal na dovolací důvody ve znění před účinností shora citované novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb., z čehož je zjevné, že se obviněný a jeho obhajoba dopustily formálního pochybení stran označení dovolacích důvodů podle platného trestního řádu. Jelikož však po věcné stránce námitky dovolatele odpovídají platnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, Nejvyšší soud předmětné písemné podání řádně projednal, byť s poukazem na toto formální pochybení.
20. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
K meritu věci
21. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného M. U. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, taxativně uvedenému v §265b odst. 1 tr. řádu, a to ani ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani ve znění účinném od 1. 1. 2022. Obviněný ve skutečnosti námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, zpochybňuje správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
22. Obviněný v rámci dovolání znovu vyjadřuje svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními, učiněnými soudy nižších stupňů, zpochybňuje hodnocení provedených důkazů, namítá nevěrohodnost poškozených a rozporuje výši způsobené škody. V tomto směru je tak třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
23. O takovou situaci se však v projednávané věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl oběma nižšími soudy zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které byly opřeny o četné a řádně provedené důkazy. Jelikož však dovolatel ve svém dovolání namítl reálně existující extrémní (resp. zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, Nejvyšší soud v návaznosti na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [obviněným chybně označený jako dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021], dovolatelovy námitky znovu přezkoumal.
24. Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že Městský soud v Praze dospěl ke zjištěným skutkovým závěrům na základě řady provedených důkazů, které důkladně hodnotil a v rámci odůvodnění svého rozsudku pečlivě vyložil, ze kterých důkazů vycházel při rozhodnutí o vině a proč neuvěřil obhajobě obviněného. Při stanovení výše způsobené škody vycházel z výpovědí poškozených, které shledal věrohodnými. Ohledně finanční situace poškozených byla provedena řada dalších důkazů. Vrchní soud v Praze potvrdil skutkové závěry soudu I. stupně a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného, včetně námitek týkajících se věrohodnosti poškozených, jejich finanční situace a výše způsobené škody. Jediné pochybení vrchní soud shledal při určení výše škody, ovšem pouze pokud se týká směnného kursu, nejvýhodnějšího pro obviněného. Námitky obviněného, že soud prvního stupně při určení výše škody vycházel z výpovědí poškozených, odvolací soud neshledal důvodnými. Nejvyšší soud se plně ztotožnil se závěry nižších soudů a konstatuje, že nalézací soud plně dostál své povinnosti hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (zásada volného hodnocení důkazů zakotvená v ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu) a logickým způsobem odůvodnil, proč a na základě jakých důkazů vzal za prokázané, že obviněný odcizil poškozeným manželům R. finanční prostředky a zlato z bezpečnostní schránky, přičemž celková výše způsobené škody byla mírně (s ohledem na celkovou výši škody nepodstatným způsobem) modifikována soudem odvolacím, který se se závěry nalézacího soudu ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu. K dovolacím námitkám Nejvyšší soud dodává, že nelze přisvědčit názoru obviněného, že soudy ignorovaly významné rozpory ve výpovědích poškozených a vůbec se nezabývaly jejich věrohodností. Z jednotlivých výpovědí poškozených je patrné, že v jejich výpovědích nejsou žádné významné rozpory, naopak poškození od počátku vypovídají shodně, a případné nepřesnosti v trestním oznámení byly následně vysvětleny. Věrohodností poškozených se dostatečným způsobem zabývaly soudy obou stupňů (viz zejména bod 39. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 23. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Jelikož námitky obviněného, týkající se výše způsobené škody, směřují do hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, účinného do 31. 12. 2021.
25. Pokud se týká námitek obviněného, které uplatnil již v odvolacím řízení, že byla porušena jeho práva na obhajobu postupem soudu I. stupně při hlavním líčení dne 4. 6. 2021, s těmito se také již vypořádal odvolací soud (viz body 15. – 19. odůvodnění rozsudku), přičemž Nejvyšší soud se i v tomto směru s jeho závěry ztotožnil a v postupu nalézacího soudu pochybení neshledal. Obviněný měl v průběhu trestního řízení opakovaně možnost se k věci vyjádřit a vypovídat. V přípravném řízení tuto možnost nevyužil a vypovídat odmítl. V hlavním líčení konaném u Městského soudu v Praze dne 23. 2. 2021 svého práva využil a stručně vypovídal, na otázky však odpovídat odmítl. U hlavního líčení dne 4. 6. 2021 obviněný opět odmítl vypovídat s poukazem na prodělané očkování proti Covidu-19 předchozího dne, které mu údajně mělo způsobit takové zdravotní problémy, že nebyl schopen výpovědi ani vyjádření k jednotlivým provedeným důkazům. Přes tyto tvrzené zdravotní potíže však obviněný zůstal přítomen po celou dobu hlavního líčení od 9.10 hod do 13.00 hod, aniž by se k čemukoli vyjádřil. Z předloženého potvrzení o očkování ze dne 3. 6. 2021 žádné zdravotní potíže obviněného nevyplývají a obviněný ani následně nepředložil žádnou lékařskou zprávu či potvrzení, že skutečně v době konání hlavního líčení dne 4. 6. 2021 trpěl takovými zdravotními problémy, které by mu bránily v plnohodnotné účasti u hlavního líčení. Pokud obviněný tvrdí, že u něj takový stav přetrvával 72 hodin, je s podivem, že za tuto dobu nenavštívil lékaře, který by mohl jeho stav odborně posoudit a vyjádřit se k jeho schopnosti být účasten hlavního líčení, zatímco sedět u hlavního líčení dne 4. 6. 2021 po dobu 4 hodin obviněný zvládl. Samotný fakt, že obviněný den před konáním hlavního líčení absolvoval očkování, není důvodem pro odročení hlavního líčení. Skutečnost, že na tom byl obviněný zdravotně tak špatně, že nemohl vypovídat ani se vyjádřit k provedeným důkazům a využít svého práva závěrečné řeči a posledního slova, přestože byl u hlavního líčení po celou dobu přítomen, nebyla ničím doložena. Nalézací soud tedy nepochybil, pokud hlavní líčení dne 4. 6. 2021 konal. Nejvyšší soud ještě dodává, že obhajobě nic nebránilo navrhnout doplnit dokazování výslechem obviněného u veřejného zasedání konaného o odvolání u Vrchního soudu v Praze, avšak ze strany obhajoby nebyly v rámci odvolacího řízení vzneseny žádné důkazní návrhy.
26. Závěrem k uvedeným námitkám Nejvyšší soud uvádí, že ani tyto námitky nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, účinného do 31. 12. 2021, ani pod žádný jiný dovolací důvod, taxativně uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu, a to ani ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani ve znění účinném od 1. 1. 2022.
27. Nejvyšší soud proto uzavírá, že obviněný M. U. podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. 6. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Zpracovala:
JUDr. Monika Staniczková