ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.814.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 814/2022-184
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 11. 2022 o dovolání obviněného J. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, L. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, R. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, D. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a J. N., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 2 To 38/2021, jako soudu odvolacího v trestních věcech vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 8/2019 (obvinění J. H., L. H. a R. M.), pod sp. zn. 10 T 5/2020 (obviněný D. M.) a pod sp. zn. 10 T 11/2020 (obviněný J. N.), takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných D. M., J. H., L. H. a R. M. odmítají.
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. N. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
Obviněný D. M.
1. Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 10 T 5/2020, tak, že obviněného D. M. uznal vinným pokusem zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 a §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §283 odst. 3 a §58 odst. 1, odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí mobilního telefonu zn. Samsung AM-A520F, IMEI: XY, se SIM kartou T-Mobile ICCIS: XY.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
společně s L. H., nar. XY, a R. M., nar. XY,
po předchozích dohodách, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů, jako člen organizované skupiny, vedeni společným záměrem, se v období od 13. 4. 2018 do 10. 7. 2018 zapojil do neoprávněného pěstování vysoce šlechtěného kultivaru rostliny konopí a následné výroby drogy marihuana, obsahující psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC),
přičemž L. H. a R. M. v rámci této skupiny figurovali jako její organizátoři, osoby zajišťující objekt pro pěstování konopí, podílející se na financování provozu pěstírny, vykonávající fyzickou ostrahu těchto objektů, provádějící kontroly stavu růstu rostlin konopí, jejich údržbu, závlahu, konečnou sklizeň a výrobu drogy, zajištění, organizaci, úkolování a kontrolu osob provádějících nepřetržitou ostrahu objektů, a D. M. v rámci skupiny figuroval jako ostraha objektů pěstírny a osoby starající se o rostliny konopí, přičemž tohoto jednání se dopustili tím, že:
na začátku měsíce dubna 2018 založili L. H. a R. M. venkovní pěstírnu rostlin konopí ve vnitřním dvoře zemědělského stavení nacházejícího se na adrese XY, okr. Znojmo, kam společně s dalšími pachateli navezli zeminu potřebnou k pěstování konopí, provedli postupnou výsadbu nejméně 774 kusů rostlin konopí do květináčů, volné půdy a skleníku, které pak v objektu pěstovali s průběžnou zálivkou a využitím speciálních hnojiv, kdy L. H., R. M. a D. M. se o rostliny starali, střežili celý objekt, přičemž D. M. vykonal 2 směny v období od 19:00 hodin dne 16. 6. 2018 do 19:00 hodin dne 17. 6. 2018, následně v době nejméně od 3. 7. 2018 průběžně tyto rostliny L. H., R. M. a další pachatelé sklízeli za účelem zpracování na marihuanu, provedli ostříhaní květů a samotných rostlin konopí, které následně v prostorách domu sušili, kdy ke dni 10. 7. 2018 takto zpracovali sušící se nebo usušené květenství rostlin konopí, které po dosušení mělo hmotnost 6 047,3 g s obsahem účinné látky delta-9-THC v rozmezí 8,6 - 11,17 %, což představuje nejméně 111,55 g delta-9-THC (podstatná část byla při dosušení kontaminována plísni a nebylo tak možné zjistit obsah účinné látky), 298 ks rostlin konopí sušili zavěšené v místnostech domu, kdy po dosušení činila hmotnost toxikomansky využitelných částí těchto rostlin 23 746,1 g s obsahem účinné látky delta-9-THC v rozmezí 7,28 - 8,06 %, což představuje 1 758,9 g delta-9-THC, 237 ks rostlin konopí o výšce 100-150 cm pěstovali na zahradě domu v květináčích, volně v zemi a ve skleníku s obsahem účinné látky delta-9-THC v rozmezí 5,24 - 8,37%, celkem 1 235,77 g delta-9-THC, dále v sítích a na podlaze v objektu XY sušili další květenství rostlin konopí, které po dosušení mělo celkovou hmotnost 10 715 g s průměrným obsahem účinné látky delta-9-THC 10,61%, což představuje 1 136,86 g delta-9-THC,
přičemž takto jednal bez patřičného oprávnění a s vědomím, že se o takovou látku jedná, kdy delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC) náleží mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek) a konopí patří mezi omamné látky zařazené do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek).
Obvinění J. H., L. H. a R. M.
3. Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 10 T 8/2019, tak, že J. H., L. H. a R. M. uznal vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a R. M. přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný J. H. odsouzen podle §283 odst. 3 a §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100 (sto) denních sazeb, jedna denní sazba byla stanovena ve výši 200 Kč (dvě stě korun), celkem 20 000 Kč (dvacet tisíc korun). Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí mobilního telefonu zn. Samsung J330, IMEI: XY, se SIM kartou Vodafone ICCID: XY. Obviněný L. H. byl odsouzen za tento zločin a za sbíhající se přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, z jehož spáchání byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2018, č. j. 11 T 187/2018 – 66, který nabyl právní moci dne 1. 1. 2019, podle §43 odst. 2 a §283 odst. 3 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2018, č. j. 11 T 187/2018 – 66, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí mobilního telefonu zn. Nokia RM-872, IMEI 1: XY, IMEI 2: XY, se SIM kartami Tesco Mobile ICCID: XY a Vodafone ICCID: XY.
Obviněný R. M. byl odsouzen podle §43 odst. 1 a §283 odst. 3 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100 (sto) denních sazeb, jedna denní sazba byla stanovena ve výši 1 000 Kč (jeden tisíc korun), celkem 100 000 Kč (sto tisíc korun). Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí.
Uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Brně bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněných M. F., L. K., Z. M., Z. M., L. N., K. P. a P. U.
4. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
M. F., J. H., L. H., L. K., R. M., L. N., K. P. a P. U., společně s L. H., nar. XY (zemřelým), D. M., nar. XY, a J. N., nar. XY (stíhanými samostatně)
od dubna 2018 do 10. 7. 2018 po předchozích a průběžných vzájemných dohodách, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů, jako členové organizované skupiny, vedeni společným záměrem, se postupně zapojili do neoprávněného pěstování vysoce šlechtěného kultivaru rostliny konopí a následné výrobě drogy marihuana, obsahující psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC), kterou chtěli ve velkém množství prodat jinému,
přičemž L. H. a R. M. v této skupině figurovali jako organizátoři, zajišťovali objekty pro pěstování rostlin konopí, zajišťovali financování vybudování a provozu pěstíren, vykonávali fyzickou ostrahu objektů, prováděli kontroly růstu rostlin konopí, jejich údržbu, závlahu, konečnou sklizeň a výrobu drogy, zajišťovali, organizovali, úkolovali a kontrolovali osob provádějících ostrahu objektů, M. F., J. H., L. H., L. K. a P. U. v rámci skupiny figurovali jako střídající se ostraha objektů pěstíren a osoby starající se o výsadbu, péči a sklizeň rostlin konopí, L. N. a K. P. působily jako osoby podílející se na výsadbě a sklizni rostlin konopí, přičemž tohoto jednání se jmenovaní dopustili nejméně v následujícím rozsahu:
1. v přesně nezjištěné době v dubnu 2018 založili L. H. a R. M. venkovní
pěstírnu rostlin konopí ve vnitřním dvoře zemědělského stavení nacházejícího se na adrese XY, okr. Vyškov, kde společně s J. H., L. N. a K. P. zasadili a následně pěstovali v květináčích a volně v zemi nejméně 236 kusů rostlin konopí, o které se průběžně zálivkou, za využití speciálních hnojiv, střídavě J. H., L. H. a R. M. starali, následně v době od 1. - 7. 7. 2018 průběžně tyto rostliny společně s L. H., L. N. a K. P. sklízeli za účelem zpracování v marihuanu, kdy provedli ostříhání květů a samotných rostlin konopí, které následně v prostorách domu sušili, L. H. je zčásti převezl k dosušení do druhého objektu na adresu XY, až do dne 10. 7. 2018 v objektu XY sušili na podlaze domu květenství rostlin, 51 ks rostlin konopí sušili na půdě domu, přičemž po dosušení hmotnost toxikomansky využitelných částí těchto rostlin činila 4 115,8 g s obsahem účinné látky delta-9-THC 7,25 %, což představuje 298,40 g delta-9-THC, na zahradě domu pěstovali 37 ks rostlin konopí v květináčích o výšce 80-190 cm a 8 ks rostlin konopí pěstovali v zemi o výšce 80-100 cm, kdy u některých rostlin již provedli ostříhání květů, souhrnně obsahujících účinnou látku delta-9-THC v rozmezí 1,34 - 6,96 %, celkem 99,77 g delta-9-THC,
2. v přesně nezjištěné době v dubnu 2018 založili L. H. a R. M. venkovní
pěstírnu rostlin konopí ve vnitřním dvoře zemědělského stavení nacházejícího se na adrese XY, okr. Znojmo, kam společně s M. F. navezli zeminu potřebnou k pěstování konopí, dále v druhé polovině dubna 2018 R. M. a L. H. společně s M. F., J. H., L. H. a L. N. provedli postupnou výsadbu nejméně 774 kusů rostlin konopí do květináčů, volné půdy a skleníku, které poté v objektu pěstovali s průběžnou zálivkou a za využití speciálních hnojiv, kdy M. F., J. H., L. H., L. H., L. K., R. M., a P. U. se o rostliny starali a vykonávali ostrahu objektu, ve které se střídali v pravidelných 12-ti hodinových směnách, žiletkových nástrah a pohybových čidel na objektu, přičemž M. F. v objektu vykonal celkem 96 směn v období od 29. 4. do 10. 7. 2018, J. H. vykonal celkem 14 směn v období od 4. 5. do 8. 7. 2018, L. H. vykonal nejméně 10 směn v období od 15. 5. do 1. 7. 2018, L. H. vykonal nejméně 17 směn za celou dobu fungování pěstírny, zajížděl do pěstírny i v dalších termínech, aby kontroloval ostrahu objektu a stav rostlin, L. K. vykonal celkem 12 směn v období od 18. 5. do 5. 7. 2018, R. M. vykonal nejméně 9 směn za celou dobu fungování pěstírny, zajížděl do pěstírny i v dalších termínech, aby provedl kontrolu ostrahy objektu a stavu rostlin, L. N. se pomocnými pracemi minimálně pětkrát podílela na fungování pěstírny, K. P. se pomocnými pracemi minimálně třikrát podílela na fungování pěstíren, P. U. vykonal 41 směn v období od 2. 5. 2018 do 10. 7. 2018,
v době od 3. 7. 2018 M. F., J. H., L. H., R. M. a P. U. vypěstované rostliny konopí sklízeli za účelem zpracování v marihuanu, provedli ostříhaní květů a samotných rostlin konopí, které následně v prostorách domu sušili, ke dni 10. 7. 2018 takto zpracovali sušící se nebo usušené květenství rostlin konopí, které po dosušení mělo hmotnost 6 047,3 gramů s obsahem účinné látky delta-9-THC v rozmezí 8,6 - 11,17%, což představuje nejméně 111,55 gramů delta-9-THC (podstatná část byla při dosušení kontaminována plísni a nebylo tak možné zjistit obsah účinné látky), 298 kusů rostlin konopí sušili zavěšené v místnostech domu, kdy po dosušení činila hmotnost toxikomansky využitelných částí těchto rostlin 23 746,1 gramů s obsahem účinné látky delta-9-THC v rozmezí 7,28 - 8,06%, což představuje 1 758,9 gramů delta-9-THC, 237 kusů rostlin konopí o výšce 100-150 cm pěstovali na zahradě domu v květináčích, volně v zemi a ve skleníku s obsahem účinné látky delta-9-THC v rozmezí 5,24 - 8,37%, celkem 1 235,77 gramů delta-9-THC, dále v sítích a na podlaze částečně v objektu XY a ve větším množství v objektu XY sušili další květenství rostlin konopí, které po dosušení mělo celkovou hmotnost 10 715 gramů s průměrným obsahem účinné látky delta-9-THC 10,61%, což představuje 1 136,86 gramů delta-9-THC,
další část sušeného květenství rostlin konopí přechovával R. M. od blíže nezjištěného dne do 10. 7. 2018 v osobním motorovém vozidle zn. Mercedes Benz C 350 CDI, reg. zn. XY, které užíval, uložené v přihrádce středového panelu mezi sedadly u řadící páky v zataveném celofánovém obalu, o hmotnosti 1,46 gramů s obsahem psychotropní látky delta-9-THC, a dále v bytě č. 10 na adrese XY, který užíval, uložené v zásuvce komody v ložnici v mikrotenovém sáčku o hmotnosti 8,46 gramů a v plastovém sáčku se zipovým uzávěrem o hmotnosti 1,30 gramů se souhrnným obsahem 14,69 % účinné látky delta-9-THC, což představuje 1,43 gramů delta-9-THC,
přičemž takto jednali bez patřičného oprávnění a s vědomím, že se o takovou látku jedná, kdy delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC) náleží mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek) a konopí patří mezi omamné látky zařazené do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek),
R. M.
3. v přesně nezjištěné době do 10. 7. 2018 v bytě č. 10 na adrese XY měl pro vlastní potřebu uloženy v zásuvce komody v ložnici dva plastové sáčky se zipovým uzávěrem s obsahem 150 kusů tablet žluté barvy s logem "Mickey Mouse" o hmotnosti 14,83 gramů obsahující bromdimethoxyfenethylamin hydrochlorid - (4-brom-2,5-dimethoxyfenethyl) amin hydrochlorid (2C-B HCI) s obsahem 1,53 gramů účinné látky, tj. 10,3% báze 2C-B, takto jednal bez patřičného oprávnění a s vědomím, že se o takovou látku jedná, protože 2C-B náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (příloha č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek).
Obviněný J. N.
5. Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 10 T 11/2020, tak, že obviněného J. N. uznal vinným pokusem zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 a §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí mobilního telefonu zn. Samsung S5 mini, IMEI: XY, výrobní číslo XY.
6. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
společně s L. H., nar. XY, R. M., nar. XY a M. F., nar. XY,
po předchozích dohodách, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů, jako členové organizované skupiny, vedeni společným záměrem, se v období od 13. 4. 2018 do 10. 7. 2018 zapojili do neoprávněného pěstování vysoce šlechtěného kultivaru rostliny konopí a následné výroby drogy marihuana, obsahující psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC),
přičemž L. H. a R. M. v rámci této skupiny figurovali jako její organizátoři, zajišťovali objekt pro pěstování konopí, podíleli se na financování provozu pěstírny, vykonávali fyzickou ostrahu objektu, prováděli kontroly stavu růstu rostlin konopí, jejich údržbu, závlahu, konečnou sklizeň a výrobu drogy, zajištění, organizaci, úkolování a kontrolu osob provádějících nepřetržitou ostrahu objektů, M. F. a J. N. v rámci skupiny figurovali jako ostraha objektu pěstírny, přičemž tohoto jednání se dopustili tím, že:
na začátku měsíce dubna 2018 založili L. H. a R. M. venkovní pěstírnu rostlin konopí ve vnitřním dvoře zemědělského stavení nacházejícího se na adrese XY, okr. Znojmo, kam společně s dalšími pachateli navezli zeminu potřebnou k pěstování konopí, provedli postupnou výsadbu nejméně 774 kusů rostlin konopí do květináčů, volné půdy a skleníku, které pak v objektu pěstovali průběžnou zálivkou a využitím speciálních hnojiv, kdy L. H., M. F. se o rostliny starali, L. H., M. F. a J. N. střežili celý objekt, přičemž J. N. v objektu vykonal 6 směn v období od 10:00 hodin dne 23. 5. 2018 do 8:00 hodin dne 25. 5. 2018, od 13:30 hodin 6. 6. 2018 do 18:00 hodin 7. 6. 2018,
následně v době od 3. 7. 2018 L. H., R. M. a další pachatelé průběžně tyto rostliny sklízeli za účelem zpracování na marihuanu, provedli ostříhaní květů a samotných rostlin konopí, které následně v prostorách domu sušili, kdy ke dni 10. 7. 2018 takto zpracovali sušící se nebo usušené květenství rostlin konopí, které po dosušení mělo hmotnost 6 047,3 g s obsahem účinné látky delta-9-THC v rozmezí 8,6 - 11,17 %, což představuje nejméně 111,55 g delta-9-THC (podstatná část byla při dosušení kontaminována plísni a nebylo tak možné zjistit obsah účinné látky), 298 ks rostlin konopí sušili zavěšené v místnostech domu, kdy po dosušení činila hmotnost toxikomansky využitelných částí těchto rostlin 23 746,1 g s obsahem účinné látky delta-9-THC v rozmezí 7,28 - 8,06 %, což představuje 1 758,9 g delta-9-THC, 237 ks rostlin konopí o výšce 100-150 cm pěstovali na zahradě domu v květináčích, volně v zemi a ve skleníku s obsahem účinné látky delta-9-THC v rozmezí 5,24 - 8,37%, celkem 1 235,77 g delta-9-THC, dále v sítích a na podlaze v objektu XY sušili další květenství rostlin konopí, které po dosušení mělo celkovou hmotnost 10 715 g s průměrným obsahem účinné látky delta-9-THC 10,61%, což představuje 1 136,86 g delta-9-THC,
přičemž takto jednali bez patřičného oprávnění a s vědomím, že se o takovou látku jedná, kdy delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC) náleží mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek) a konopí patří mezi omamné látky zařazené do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek).
7. Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 2 To 38/2021, tak, že z podnětu odvolání obviněného R. M. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2020, č. j. 10 T 8/2019-2362, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil ve výroku o peněžitém trestu uloženém tomuto obviněnému. V ostatních výrocích zůstal rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2020, č. j. 10 T 8/2019-2362, ohledně obviněného R. M. nezměněn. Odvolání obviněných J. H. a L. H. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2020, č. j. 10 T 8/2019-2362, odvolání obviněného D. M. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2020, č. j. 10 T 5/2020-71, a odvolání obviněného J. N. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2021, č. j. 10 T 11/2020-40, byla podle §256 tr. řádu zamítnuta. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o odvoláních obviněných M. F. a L. K.
II.
Dovolání obviněných a vyjádření k nim
Dovolání obviněného D. M. a vyjádření k němu
8. Obviněný D. M. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 2 To 38/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 10 T 5/2020, s odkazem na dovolací důvody zakotvené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Dovolatel konkrétně ve svém mimořádném opravném prostředku namítal, že se odvolací soud nedostatečně vypořádal s jeho odvolacími námitkami ve vztahu k jeho zapojení do činnosti organizované skupiny. Obviněný uvádí, že nebyl účasten na organizované skupině, osobně neposkytl žádnou součinnost na výrobě drogy, pouze vyhověl žádosti L. H. o hlídání objektu a když na místě zjistil, o co jde, H. mu vzal telefon a on jen čekal, až ho odveze domů. Domů byl odvezen dne 17. 6. 2018 už v poledne, dovolatel proto nechápe, co měl státní zástupce na mysli „dvěma směnami“. Skutková zjištění soudu jsou zde v rozporu s obsahem provedených důkazů. Nalézací soud navíc nesprávně hmotněprávně posoudil „účast na organizované skupině“. Obviněný D. M. své jednání považuje za nahodilé vyskytnutí se v místě páchání uvedené trestné činnosti, o které předem vůbec nevěděl a nijak se na ní ani poté nepodílel. Obviněný považuje uložený nepodmíněný trest ve výměře 6 roků za nepřiměřeně přísný a snížení výše trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby za zcela nedostatečné. Poukazuje na svou marginální účast na trestné činnosti i na účast ostatních spoluobviněných a srovnává svůj trest s tresty jim uloženými. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok odvolacího soudu a přikázal mu, aby věc znovu projednal a rozhodnul.
9. Opis dovolání obviněného D. M. byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) k dovolání obviněného uvedl, že tento sice formálně tvrdí existenci rozporu skutkových zjištění soudů s obsahem provedených důkazů, nicméně z jeho poměrně kusého dovolání nelze vůbec zjistit, o jaký konkrétní rozpor jakého skutkového zjištění s jakým důkazem by se vlastně mělo jednat. Podle názoru státního zástupce ovšem o existenci takového rozporu v předkládané věci nelze vůbec hovořit. Nalézací soud zejména na podkladě údajů zaznamenaných v telefonu obviněného, údajů pocházejících z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu telefonních čísel jeho i dalších obviněných, zjištěných údajů o telekomunikačním provozu telefonního čísla obviněného a údajů ze sešitu v objektu XY, mohl učinit závěr o spáchání přisouzené části trestné činnosti organizované skupiny, do jejíž činnosti se obviněný svým jednáním zapojil. Provedenými důkazy tak byla vyvrácena i nyní v dovolání uplatněná obhajoba, že sice objekt hlídat jel, ale jakmile zjistil, o jakou činnost šlo, nechtěl v něm nadále setrvat a na činnosti se podílet. Státní zástupce připomíná, že ze zachycených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu vyplývají znalosti obviněného o činnosti skupiny obviněných i samotné jeho zapojení do činnosti organizované skupiny.
10. K námitce, v níž obviněný rozporuje naplnění znaku účasti na organizované skupině, uvedl, že v předkládané trestní věci zjevně existovala organizovaná skupina, v jejímž čele stáli vedoucí/organizátoři (R. M. a L. H.), na další úrovni byli pěstitelé, strážci a zpracovatelé rostlin, kteří se zapojovali pravidelně a v poslední úrovni byli spolupachatelé, kteří se na činnosti podíleli jednotlivě či ojediněle. Činnost každého z pachatelů byla nezbytným článkem, bez něhož by nedošlo k úspěšnému dokonání zamýšleného jednání. Sám obviněný D. M. věděl o existenci dané skupiny, podílel se na její činnosti a aktivně usiloval o další zapojení, jak vyplynulo ze skutkových zjištění. Jeho obhajoba, se kterou se vypořádaly již soudy obou stupňů, byla bez zřejmých pochybností vyvrácena, nehledě na to, že nenaplnění znaku organizované skupiny v podstatné míře založil na vlastní interpretaci provedených důkazů a vlastní verzi skutkových zjištění.
11. K námitkám, které obviněný směřuje proti uloženému trestu odnětí svobody, který považuje za nepřiměřeně přísný, státní zástupce uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu je dán tehdy, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod tedy nenaplňují námitky pouhé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Navíc obviněnému již byl uložen trest pod dolní hranici zákonné trestní sazby při použití §58 odst. 1, 6 tr. zákoníku. Nelze-li se prostřednictvím žádného dovolacího domáhat použití mimořádné moderace trestu odnětí svobody, tím spíše ( argumentum a maiori ad minus ) se již nelze dále domáhat ještě dalšího snížení takto již jednou sníženého trestu odnětí svobody.
12. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu státní zástupce vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
Dovolání obviněných J. H., L. H. a R. M. a vyjádření k nim
13. Obviněný J. H. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 2 To 38/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 10 T 8/2019, a to z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) a i) tr. řádu. Obviněný J. H. ve svém dovolání uvedl, že se ztotožňuje zcela se závěry nalézacího soudu stran svého zavinění pod body 123. a 124. odůvodnění a všech dalších okolností shledaných nalézacím soudem, a to včetně právní kvalifikace skutku. Nesouhlasí však s nepodmíněně uloženým trestem odnětí svobody v délce 4 let. Vadný postup nalézacího soudu při ukládání trestu nepodmíněného trestu odnětí svobody nenapravil ani odvolací soud. Obviněný se dožadoval v odvolacím řízení postupu, který zvolil Vrchní soud v Olomouci u odsouzeného K., kterému uložil trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let se stanovením dohledu nad osobou obviněného. Obviněný namítá, že na rozdíl od pana L. K. se bezvýhradně doznal ke své trestné činnosti, kterou nikterak nebagatelizoval a vedl naprosto řádný život a pracoval. K tomu vedl krásný vztah se slečnou S. J., se kterou hodlal založit rodinu. Obviněný má obrovskou motivaci vrátit se do běžného života, kdy jedno vybočení z jinak řádného života znamená jeho uvěznění. Obviněný připomíná, že míra jeho účasti na trestné činnosti byla ve srovnání s ostatními obviněnými výrazně nižší a na jeho straně byly dány polehčující okolnosti podle §41 písm. l), o) a p) tr. zákoníku, při absenci přitěžujících okolností. Obviněný má řadu závazků, které není schopen z věznice plnit a po jeho propuštění budou znamenat jeho finanční likvidaci. Jedná se zejména o nemožnost splátek úvěru č. 0224453295/0600 ve výši již cca 500.000,- Kč u Moneta Money Bank, a.s. Každý den narůstá dluh o úroky z prodlení, a následně bude-li podána exekuce, bude zcela nereálné pro odsouzeného splatit své závazky, které doposud hradil a vedl řádný život (obviněný učinil přílohou svého dovolání Dohodu o splátkách, kterou uzavřel se společností MONETA Money Bank, a. s. dne 6. 8. 2020). Partnerka obviněného, s kterým plánovala založit rodinu, je pod odborným lékařským dohledem, kdy je zvažována její hospitalizace na psychiatrii v Brně v důsledku uvěznění jejího druha (k tomu dovolatel přiložil lékařské zprávy jeho partnerky S. J. ze dne 15. 2. 2022 a 1. 3. 2022).
14. Závěrem svého dovolání obviněný J. H. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k ve spojení s §265 l odst. 1, odst. 3 tr. řádu rozhodnutí v napadaném rozsahu zrušil a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci, in eventum aby podle §265m tr. řádu sám ve věci rozsudkem rozhodl a postupoval podle §265o odst. 1 tr. řádu. Současně navrhl pro případ, aby po zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a řízení jim předcházejícího Nejvyšší soud vyslovil, považuje-li to za potřebné pro náležité objasnění věci, že se věc vrací státnímu zástupci k došetření.
15. Obviněný L. H. podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 2 To 38/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 10 T 8/2019, a to z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h), i) a m) tr. řádu. Dovolatel nejdříve odkázal na svá předcházející vyjádření učiněná v předmětném řízení a namítal, že se soudy v průběhu tohoto řízení nevypořádaly s jeho námitkami a obhajobou. Rozporuje, že by se trestné činnosti zúčastnil v rámci tzv. směn. Uvádí, že se na místě páchání trestné činnosti nacházel převážně před tím, než tam byla daná činnost páchána. Na místě pak prováděl práce, o které byl požádán a neshledával v tom nic závadného. Tvrdí, že se dověděl o tom, co se pěstuje, až v samém závěru trestné činnosti. Uznává, že se v objektu nacházel, rostliny si prohlížel, zajímalo ho, co jsou zač, ale do trestné činnosti se nezapojoval. Rozporuje, že měl radit s postřikem, i skutečnost, že by hlas z telefonních odposlechů byl jeho. Má za to, že z dokazování vyplývá pouze to, že se mohl v předmětných objektech nacházet a provádět tam stavební práce. Tvrdí, že i kdyby soud shledal některá z jeho jednání jako trestně postižitelná, pak se nemůže jednat o jednání v takovém rozsahu, jako je mu kladeno za vinu a není na místě ani právní kvalifikace.
16. Obviněný dále namítal, že i v případě, že by byly závěry soudu stran jeho viny odpovídající, pak byl zcela nepřiměřeně zvolen trest. Následně podrobně rozvedl okolnosti, které soud podle jeho názoru při ukládání trestu nezohlednil. Zároveň má za to, že mělo být soudem aplikováno mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Trest mu uložený označuje jako v rozporu se zásadou přiměřenosti a v rozporu s účelem trestu.
17. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu ustanovení §265k a §265 l tr. řádu napadené rozsudky Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 To 38/2021-2615 ze dne 12. 10. 2021 a Krajského soudu v Brně č. j. 10 T 8/2019-2362 ze dne 30. 11. 2020, ve všech výrocích, které se dotýkají obviněného L. H. zrušil, a to včetně případných dalších rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. S odkazem na ustanovení §265o odst. 1 tr. řádu navrhl, aby dovolací soud odložil, resp. přerušil, výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody uložený obviněnému podle rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 10 T 8/2019-2362 ze dne 30. 11. 2020, potvrzeného rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 To 38/2021-2615 ze dne 12. 10. 2021.
18. Obviněný R. M. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 2 To 38/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 10 T 8/2019, a to z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021). Obviněný namítal, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. S vědomím limitu námitek směřujících vůči uloženému trestu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 7 Tdo 971/2020, podle kterého je zásah Nejvyššího soudu možný, jen pokud by napadeným rozhodnutím uložený trest byl trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Následně podrobněji rozebral zásadu přiměřenosti trestních sankcí, kdy trest mu uložený považuje za nepřiměřený a nespravedlivý, zejména s ohledem na délku trestu odnětí svobody, a na skutečnost, že se k činu doznal, a že nebylo prokázáno, že by se s konopím obchodovalo. Má za to, že soudy nereflektovaly všechny polehčující okolnosti a jednaly v rozporu se zásadou personality trestní sankce. Soud podle něj nepřihlédl k polehčujícím okolnostem (doznání, charakter marihuany jako měkké drogy), jak podrobněji rozebírá s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19, a rozhodnutí ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17.
19. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2021, č. j. 2 To 38/2021-2615, zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
20. Opis dovolání obviněných J. H., L. H. a R. M. byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného L. H., který obdobně jako v předchozím řízení rozporoval, že by se trestné činnosti účastnil, uvedl, že v odst. 79 - 83 se nalézací soud s takto vedenými námitkami obviněného již vypořádal. Odvolací soud se ztotožnil s provedeným dokazováním nalézacího soudu a shledal jej plně v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, naopak konstatoval, že obviněný se domáhá hodnocení důkazu v rozporu s tímto ustanovením a nastoluje naprosto nevěrohodná vysvětlení své přítomnosti v nemovitostech, ve kterých probíhala trestná činnost. Lze se plně ztotožnit se závěry obou soudů stran skutkového dokazování k trestné činnosti obviněného, neboť je ze své činnosti plně usvědčován mj. výpovědi svědků a dalšími věcnými a listinnými důkazy. V rozhodnutí soudů nižších stupňů tak nelze shledat rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, tím méně rozpory v intenzitě předpokládané v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
21. Obvinění L. H. a J. H. dále uplatnili též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, přičemž obviněný J. H. tak učinil zjevně výhradně proti výroku o trestu. Uplatnil-li obviněný L. H. námitky, že měl být zkoumán rozsah, v jakém se do věci zapojil, dále i zachování subjektivní stránky jeho jednání a pokud by soud shledal jeho jednání za trestně postižitelné, pak se podle jeho názoru nemůže jednat o jednání v takovém rozsahu, jak je mu napadaným rozsudkem kladeno za vinu a není na místě ani právní kvalifikace, je již z vymezení těchto námitek patrné, že primárně směřují opětovně pouze do oblasti skutkových zjištění. Obviněný však nepředkládá relevantní argumenty způsobilé zpochybnit vlastní hmotněprávní posouzení jeho jednání. Zpochybnění právního posouzení je tak opět založeno pouze na vlastní interpretaci provedených důkazů, na základě které obviněný konstruuje vlastní, pro sebe příznivější, skutková zjištění. S takovou obecnou argumentací obviněného se však rovněž nelze v konfrontaci s přesvědčivými skutkovými závěry nalézacího soudu jakkoli ztotožnit.
22. Obviněný J. H. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu zjevně pouze ve vazbě na jím napadený výrok o trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný. K tomu lze pouze obecně uvést, že proti výroku o trestu lze brojit zásadně pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Na podkladě citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze proti výroku o trestu namítat pouze vady spočívající v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, typicky například podmínky pro uloženého souhrnného či společného trestu. Námitky tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídající však obviněný J. H. neuplatnil ani náznakem.
23. Všichni tři obvinění pak v dovolání užili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, přičemž svými dovoláními shodně brojili též proti délce trestu odnětí svobody. Prostřednictvím žádného ze zákonných dovolacích důvodů se nelze domáhat aplikace mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle některého z ustanovení §58 odst. 1, 2, 6 nebo 7 tr. zákoníku. To vyplývá již ze skutečnosti, že takový postup je ponechán na úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené shora zmíněnými ustanoveními trestního zákoníku splňuje (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, uveřejněné pod č. 2/2021 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 11 Tdo 55/2016). Soud prvého stupně ostatně k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody na základě dosti podrobné argumentace v případě mnohých obviněných přikročil, a to i v případě dovolatele obviněného J. H. V jeho případě tak platí, že nelze-li se prostřednictvím žádného dovolacího důvodu domáhat použití mimořádné moderace trestu odnětí svobody, tím spíše ( argumentum a maiori ad minus ) se již nelze dále domáhat ještě dalšího snížení takto již jednou sníženého trestu odnětí svobody. Námitky tohoto obviněného proto jím uplatněným dovolacím důvodům obsahově vůbec neodpovídají. Za tohoto stavu není ani namístě se podrobněji zabývat jeho opětovnými poukazy na jeho osobní poměry a jím opětovně zdůrazňované polehčující okolnosti, což již náležitě zohlednil soud prvého stupně ve svých úvahách o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Soud prvého stupně se zároveň i velmi pečlivě zabýval výměrou trestu odnětí svobody v případě obviněných R. M. a L. H. V případě obviněného R. M. lze souhlasit s tím, že jemu uložený trest odnětí svobody je trestem důrazným, vyměřeným v horní polovině zákonné trestní sazby. Je tedy ale zároveň zřejmé, že je stále uložen v rámci zákonné trestní sazby a nikoli mimo tento rámec. Soud prvého stupně přitom náležitě zhodnotil vůdčí postavení obviněného R. M. v rámci celé organizované skupiny, v níž stál na vrcholu pomyslného žebříčku. Odpovídajícím způsobem nalézací soud vyhodnotil, že závažnost jednání tohoto obviněného byla jednoznačně nejvyšší. Nezjistil u něj ani žádnou výraznou polehčující okolnost, nezaznamenal u něj ani projev skutečné sebereflexe, který by nasvědčoval snadnější možnosti nápravy. Oproti tomu u tohoto obviněného zjistil více okolností přitěžujících (srov. odstavec 131. rozsudku soudu nalézacího). Uložení trestu v horní polovině trestní sazby pak odůvodňovala i osoba obviněného, který projevuje sklony k porušování trestních norem a nyní projednávaného jednání se dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu pro předchozí trestnou činnost. Je pravdou, že se obviněný zapojil do produkce marihuany, což je jistě droga svými účinky méně riziková, než tzv. tvrdé drogy. Nicméně nižší míra nebezpečnosti marihuany je již v soudní praxi náležitě zohledněna v nastavení kvantitativních hranic rozsahů nedovoleného nakládání s tímto druhem omamné látky obsahující psychotropní látku THC, jak ostatně Nejvyšší soud výslovně vyjádřil ve svém rozhodnutí ze dne 28. 1. 2021, sp. zn 11 Tdo 701/2020 (srov. odstavec 66 tohoto rozhodnutí). Nelze rovněž přehlédnout, že odvolací soud přikročil u obviněného R. M. k podstatnému zmírnění uloženého trestu, neboť bez náhrady zrušil v případě tohoto obviněného původně uložený citelný peněžitý trest. Obviněnému R. M. byl sice uložen trest citelný, zároveň se však nejednalo o trest excesivní. Nejde tedy o trest, který by byl v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe, jak podmínky zásahu do přiměřenosti trestu vymezil ve svém rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 1404/2016 Nejvyšší soud (včetně tam uvedené prejudikatury).
24. Pokud jde o námitky obviněného L. H., které zaměřil proti výroku o trestu, lze odkázat na výše uvedené obecné východisko, že na podkladě žádného dovolacího důvodu se nelze domáhat fakultativního mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. K tomu pak lze pouze dodat, že ani z dovolání obviněného se nepodávají žádné významnější okolnosti případu či poměry pachatele, které by podmínky §58 tr. zákoníku naplňovaly. Za tyto okolnosti nelze považovat ani obviněným tvrzené zdravotní obtíže. Zdravotní stav obviněného může být předmětem dalšího rozhodování v rámci vykonávacího řízení, jde však o okolnost irelevantní z hlediska dovolacích námitek.
25. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud takto podaná dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu státní zástupce vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
26. Obhájkyně L. H. podala k vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství repliku , v níž uvedla, že dovolatel s vyjádřením státního zástupce nesouhlasí a trvá na podaném dovolání. Pokud se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písmeno g) tr. řádu, rozhodná skutková zjištění, určující naplnění znaků trestného činu jsou ve vztahu k obviněnému ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněný má za to, že jím uplatněné důvody jsou nad rámec pouhé polemiky se způsobem hodnocení provedených důkazů a podrobně rozvedl, v čem spatřuje nesprávnost dosavadním postupu soudu prvého a druhého stupně. Státní zástupce ve svém podání mj. opakuje tvrzení, že by snad měl obviněný nějak kontrolovat předmětné rostliny, radit s jejich postřikem apod., avšak ze zajištěných důkazů žádné takové závěry nelze učinit. Vysvětlení obviněného o tom, kdy a proč se v předmětných nemovitostech vyskytoval, jsou nejen věrohodná, ale také podpořena dalšími důkazy včetně výslechů spoluobviněných. Pokud se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pak i ten byl obviněným uplatněn důvodně. Pokud by snad některé jednání obviněného naplňovalo znaky trestného činu, pak by toto jednání nemohlo být kvalifikováno tak, jak soudy obou stupňů bylo. Pokud se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, pak i tento je důvodný, neboť jak již je v dovolání obviněného rozvedeno, nebylo při jeho ukládání v dostatečné míře přihlédnuto k zásadám ukládání trestů a trest nebyl dostatečně individualizován osobě pachatele. S ohledem na výše uvedené je pak zřejmé, že i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu je uplatněn důvodně. Lze tedy shrnout, že obviněný má za to, že jeho jménem podané dovolání je podáno důvodně a že je na místě o něm rozhodnout tak, jak obviněné ve svém dovolání navrhuje.
Dovolání obviněného J. N. a vyjádření k němu
27. Obviněný J. N. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 2 To 38/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 10 T 11/2020, přičemž uplatnil dovolací důvody zakotvené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, aniž by specifikoval v jakém zákonném znění je uplatňuje. Dovolatel namítal jednak extrémní rozpor mezi důkazy a zjištěným skutkem, dále též porušení zásady zákonnosti a absence znaku organizované skupiny. Dovolatel v podrobnostech uvádí, že soudy nižších stupňů neuvěřily jeho tvrzení, že nevěděl o tom, že se v objektu nachází pěstírna konopí, přitom o jeho vědomosti pěstování konopí není žádný důkaz. Namítal rovněž, že když se o existenci pěstírny dozvěděl, odmítl již dále objekt hlídat, navíc výše odměny, kterou za hlídání dostal, neodpovídá nadprůměrnému výnosu z trestné činnosti, ale pouze běžné sazbě za hlídání. Dále obviněný odkázal na jinou trestní věc, vedenou u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 28 T 16/2013, z níž dovodil, že ani v jeho případě nebylo nade vší pochybnost spolehlivě prokázáno, že v době, kdy vykonával ostrahu, skutečně věděl o tom, jaká trestná činnost se v objektu připravuje a byl s tím srozuměn. Podle dovolatele jestliže stejný odvolací soud postupoval jinak v údajně obdobné věci, porušil tak zásadu předvídatelnosti práva a právní jistoty.
28. Dovolatel rovněž namítal, že byla porušena ústavní zásada, že jen zákon stanoví, co je trestným činem. Domnívá se totiž, že této zásadě odporuje, použil-li soud nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, neboť jde o podzákonný předpis, na který nelze přenést vymezení, které jednání je trestným činem. Dospívá proto k závěru, že by Nejvyšší soud měl podat k Ústavnímu soudu návrh na posouzení ústavnosti §289 odst. 2 tr. zákoníku, pokud dojde k závěru, že se s věcí nemůže vypořádat s ohledem na nepoužitelnost nařízení vlády.
29. Obviněný J. N. namítl také absenci znaku organizované skupiny, nesouhlasí s tím, že by si byl vědom konkrétní trestné činnosti, a že by vědomě přijal a plnil úkoly související s trestnou činností. Ostrahu vykonával pouze jako běžný přivýdělek. Podle dovolatele napadené rozsudky též netvrdí, že se podílel či měl podílet na pěstování konopí, jeho ošetřování či budoucí sklizni. Ve věci se tedy podle jeho názoru jedná o nesprávné právní posouzení skutku.
30. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil ve vztahu k němu část V výroku rozsudku odvolacího soudu a taktéž rozsudek nalézacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k novému řízení. Zároveň navrhl odložení nebo přerušení výkonu napadeného rozsudku do rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání (viz §265h odst. 3 tr. řádu a §265o odst. 1 tr. řádu).
31. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného J. N. uvedl, že pokud jde o námitky obviněného ve vztahu ke skutkovým zjištěním soudů ohledně jeho vědomosti o povaze střeženého objektu, obviněný toliko deklaruje, že o jeho vědomosti o pěstírně konopí "není žádný důkaz", ani náznakem však konkrétně nerozporuje dosti podrobně odůvodněná skutková zjištění soudu prvého stupně, která akceptoval i soud odvolací. Jde tak pouze o prostou, nadto zcela fragmentární, polemiku se skutkovými zjištěními soudů. Na tom ničeho nemění ani poukaz obviněného na jinou trestní věc, z níž však lze dovodit pouze to, že je vždy třeba v náležité kvalitě prokázat subjektivní stránku jednání pachatele (či účastníka), což je zajisté závěr zcela správný, není ovšem nijak argumentačně provázán s konkrétními skutkovými zjištěními a důkazní situací ve věci nyní předkládané. Námitky obviněného uvedené v bodě 3. podaného dovolání jsou proto zcela bezobsažné a vzhledem k jejich obecnosti k nim nelze ani zaujmout konkrétnější stanovisko.
32. K námitce obviněného, že výrok o jeho vině se opírá o protiústavní aplikaci nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, třebaže tento předpis obsahuje vymezení jednání, které je ústavním pořádkem svěřeno výhradně zákonu, potom státní zástupce poukázal na to, že obdobnou argumentací se již v minulosti Nejvyšší soud opakovaně zabýval, přičemž ji odmítl. Lze proto odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 344/2016 a sp. zn. 11 Tdo 1365/2016. Se závěrem Nejvyššího soudu se ztotožnil i Ústavní soud (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2963/16 a sp. zn. IV. ÚS 613/17). Za tohoto stavu podle názoru státního zástupce ve věci nejsou věcné důvody ani k odmítnutí aplikace citovaného nařízení vlády, ani k přerušení řízení a předložení této otázky Ústavnímu soudu k posouzení.
33. Obviněným uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu obsahově odpovídají námitky obviněného ohledně nenaplnění znaku "organizované skupiny". S těmito námitkami se však státní zástupce neztotožňuje potud, pokud obviněný zdůrazňuje, že vědomě nepřijal a neplnil úkoly souvisící přímo s trestnou činností, ale jednalo se pro něj o běžnou výdělečnou činnost. Touto opět argumentačně nepříliš rozvinutou námitkou obviněný totiž opětovně, pouze v pozměněné poloze, zpochybňuje naplnění subjektivní stránky svého jednání ve formě úmyslu. K tomu státní zástupce odkázal na skutková zjištění soudů, z nichž vědomost obviněného J. N. o pravé povaze činnosti ostatních obviněných vyplývá bez jakýchkoli pochybností. Stejně tak odkázal i na věcně v zásadě správný výklad znaku "organizované skupiny" v odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně, kterému činnost obviněných pod vedením obviněného R. M. (a zemřelého L. H.) podle názoru státního zástupce bezezbytku odpovídala. Z tohoto hlediska by bylo možno tyto námitky považovat za zjevně neopodstatněné. Nelze však přehlédnout, že obviněný zároveň výslovně vyjádřil i námitku, že "napadené rozsudky též netvrdí, že se podílel či měl podílet na pěstování konopí, jeho ošetřování či budoucí sklizni". Tuto v podstatě zcela okrajovou námitku, opět bohužel bez jakékoli podrobnější argumentace, přitom i přes její kusost státní zástupce považuje za důvodnou do té míry, že odůvodňuje kasaci napadeného rozsudku ve vztahu k obviněnému J. N. Obviněnému je totiž na podkladě této námitky nutno dát za pravdu v tom, že popis jeho jednání ve skutkové větě rozsudku soudu prvého stupně neposkytuje dostatečnou oporu pro právní závěr, že obviněný naplnil, byť ve spolupachatelství, znaky přisouzeného (pokusu) zločinu podle §21 odst. 1, §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Již v popisu skutku je totiž vyjádřeno výslovně pouze to, že obviněný J. N. se ve vymezeném rozsahu podílel na střežení prostoru pěstírny, nikoli jakékoli, byť dílčí nedovolené nakládání tohoto obviněného s omamnými a psychotropními látkami. Nejde přitom jen o nedostatek vlastního textu skutkové věty rozsudku soudu prvého stupně, neboť závěru o naplňování objektivní stránky přisouzeného zločinu též obviněným J. N. nelze dovodit ani z jinak podrobných skutkových zjištění. Ze samotného faktu, že obviněný J. N. střežil prostor pěstírny, nelze zároveň dovozovat, že by, byť dílčí činností, fakticky naplňoval i znaky žalovaného zločinu. Pokud nalézací soud dovozoval na straně obviněného znaky spolupachatelství (zejména odstavec 30. jeho odůvodnění), jde o obecné vymezení činnosti (nepochybně) zjištěné organizované skupiny. Nicméně následně dospěl soud prvého stupně pouze k závěru, že se obviněný do činnosti této skupiny zapojil tím, že "provedl šest směn, při kterých hlídal uvedený objekt" (odstavec 33. rozsudku soudu prvého stupně). Na to navazuje výslovný závěr nalézacího soudu, že další důkazy "nepotvrdily, že by obžalovaný N. prováděl i pěstební činnosti, nebylo to v popisu jeho skutku zmíněno". Ze skutkových zjištění soudů ovšem nevyplývají ani případné jiné další formy jednání naplňujícího skutkovou podstatu žalovaného zločinu, např. tedy podíl na zpracování konopí, převážení konopí, skladování, či jinou manipulace s ním. Z dosavadních skutkových zjištění tak lze učinit pouze závěr, že obviněný přispíval k činnosti organizované skupiny pouze v roli pomocníka, neboť žádná část jeho jednání nenaplňovala ani dílčím způsobem znaky skutkové podstaty přisouzeného zločinu, neboť popsané jednání odpovídá tomu, že obviněný J. N. svou činností "pouze" usnadňoval páchání trestného činu hlídáním při činu.
34. Státní zástupce tak má za to, že ve vztahu k obviněnému J. N. nemohou rozhodnutí soudů nižších stupňů obstát, pokud byl nesprávně uznán vinným jakožto spolupachatel pokusu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1, §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, třebaže skutková zjištění soudů umožňují posouzení jeho jednání pouze jako účastenství ve formě pomoci k uvedenému (ovšem dokonanému) zločinu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Podle názoru státního zástupce uvedenému závěru nebrání ani uplatnění zákazu reformationis in peius , neboť závěr o účastenství na dokonaném zločinu lze považovat za příznivější než závěr o spolupachatelství pokusu takového zločinu. Zároveň má státní zástupce za to, že z hlediska hospodárnosti řízení postačí přikročit ke kasaci pouze napadeného rozsudku odvolacího soudu v rozsahu týkajícím se obviněného J. N., neboť nápravu uvedené vady právního posouzení lze provést na podkladě jinak zcela správných skutkových zjištění soudu prvého stupně. Zároveň je podle názoru státního zástupce uvedená vada svědčí pouze obviněnému J. N. a ve věci se tak vůči žádnému z dalších obviněných neuplatní princip beneficia cohaesionis .
35. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného dílem odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a lze je považovat i za důvodné. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2021, č. j. 2 To 38/2021-2615, a to v té části, v jaké jím bylo zamítnuto odvolání obviněného J. N. podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2021 č. j. 10 T 11/2020-40, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. řádu a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjádřil státní zástupce i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu].
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
36. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu.
37. Nejvyšší soud shledal, že dovolání všech obviněných jsou přípustná, dovolání byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
38. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opřeli, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2021], a pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), i) a m) tr. řádu [ve znění účinném od 1. 1. 2022], na které je v dovoláních ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadených rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. řádu).
39. Nejvyšší soud předně konstatuje, že s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Uvedená změna ve svých důsledcích v podstatě znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
40. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
41. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu /dříve se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu/ je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
42. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu /dříve se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu/ spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu (např. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu /pozn. nyní §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu/, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem pro trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů.
43. Důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2021, nyní uváděný pod písm. m)] má dvě alternativy, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu [nyní písm. a) až l)].
44. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [tj. s účinností od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu], který uplatnili obvinění R. M. a J. H. , je třeba upozornit na skutečnost, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod není naopak naplněn pouhou námitkou nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se přitom rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v §52 tr. zákoníku, avšak bez splnění zákonných podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu se týká trestu odnětí svobody, který má v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku stanovenou horní a dolní hranici v závislosti na tom, o jaký trestný čin se jedná. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena (včetně nesprávného užití §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).
45. Obvinění R. M. i J. H. byli ohroženi zákonnou trestní sazbou podle §283 odst. 3 tr. zákoníku v rozmezí 8 až 12 let odnětí svobody. Obviněnému R. M. byl v této trestní věci uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 11 let, tj. ve třech čtvrtinách zákonné trestní sazby, přičemž nalézací soud při výměře trestu přihlédl ke všem zákonným hlediskům rozhodným pro stanovení druhu a výměry trestu uvedeným v §39 odst. 1,2,3 tr. zákoníku. Ačkoliv se obviněný k trestné činnosti doznal, nebylo možno přehlédnout řadu přitěžujících okolností, z nichž je třeba zdůraznit zejména vůdčí roli obviněného v rámci organizované skupiny, též jeho trestní minulost a fakt, že se trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody odpovídající zákonným kritériím v rámci trestní sazby stanovené zákonem za spáchanou trestnou činnost a soud prvního stupně své rozhodnutí v tomto směru řádně odůvodnil, kdy závěry ohledně uloženého trestu odnětí svobody stvrdil i soud odvolací, který shledal uložený trest sice přísným, avšak nikoli nepřiměřeně přísným, který by odůvodňoval postup podle §258 odst. 1 písm. e) tr. řádu. Odvolací soud se zabýval i námitkou obviněného, že v jeho případě se jednalo o pěstování marihuany, která patří mezi tzv. měkké drogy. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry rozvedenými v odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů a neshledává trest uložený obviněnému trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Jestliže obviněný odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 950/19, tak je pravdou, že v této věci byl obviněný uznán vinným stejným trestným činem podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku jako obviněný M. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, avšak na rozdíl od obviněného M. se jednalo o dosud bezúhonného pachatele, který na zahradě svého domu pěstoval celkem 28 ks rostlin konopí, zatímco obviněný M. byl společně s L. H. hlavou organizované skupiny, která vybudovala dvě velkokapacitní pěstírny, v nichž pěstovali konopí v rozsahu mnohonásobně vyšším (celkem více než 1000 ks rostlin konopí). Tato podstatná skutečnost, tj. že obviněný stál v čele organizované skupiny, zabývající se velkovýrobou marihuany, zcela zásadním způsobem ovlivnila výši uloženého trestu. Jak uvádí i Ústavní soud v citovaném nálezu č. IV. ÚS 950/19, proces individualizace trestu je v každé věci jedinečný, vychází z konkrétních skutkových okolností a do jisté míry je v něm připuštěn prostor pro odlišné posouzení různými soudy v mezích jejich kvalifikované diskrece. Nejvyšší soud tedy k dovolání obviněného R. M. shrnuje, že jeho námitky ohledně přísnosti, nespravedlivosti a nepřiměřenosti trestu nejsou podřaditelné pod žádný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu.
46. Obviněnému J. H. byl uložen trest podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku, v trvání 4 let, tj. pod dolní hranicí zákonné trestní sazby stanovené za trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným (která je vymezena 8 lety odnětí svobody). Soud I. stupně přistoupil u obviněného J. H. k využití §58 odst. 1 tr. zákoníku, upravující podmínky mimořádného snížení trestu odnětí svobody a snížil obviněnému trest o 4 roky pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Tento svůj postup nalézací soud podrobně odůvodnil v bodech 123. a 124. rozsudku, kdy vyzdvihl zejména doznání obviněného, jeho dosavadní způsob života a sebereflexi. Obviněný se již v rámci podání řádného opravného prostředku - odvolání v této věci domáhal ještě výraznějšího snížení trestu odnětí svobody, které považuje za nedostatečné a požadoval uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu se stanovením dohledu. Odvolací soud neshledal jeho dovolání důvodným a zdůraznil, že u obviněného J. H. nepřipadalo v úvahu uložení podmíněného trestu odnětí svobody s ohledem na skutečnost, že na rozdíl od řady dalších obviněných participoval i na provozu pěstírny v obci XY. Obviněný se nyní v rámci podaného dovolání opětovně domáhá uložení podmíněného trestu odnětí svobody a poukazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci v této trestní věci ohledně obviněného L. K., kterému vrchní soud snížil uložený trest odnětí svobody z původně uložených 4 let na trest odnětí svobody v trvání 3 let, s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 5 let se stanovením dohledu. Obviněný podrobně rozebírá své osobní i majetkové poměry a domnívá se, že u něj mělo dojít k uložení stejného trestu jako obviněnému K. Nejvyšší soud však neshledal námitky obviněného důvodnými a naopak se zcela ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů, které obviněnému výrazným způsobem snížily výměru trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby s poukazem na řadu polehčujících okolností. Nejvyšší soud musí konstatovat, že soud I. stupně postupoval při ukládání trestů všem pachatelům v této trestní věci velmi pečlivě a citlivě rozlišil postavení jednotlivých pachatelů v organizované skupině a zejména míru zapojení každého z nich do činnosti skupiny, která měla zásadní roli při výměře uloženého trestu. I v tomto případě Nejvyšší soud zdůrazňuje princip individualizace trestu, podle kterého je nutné při ukládání trestu pečlivě zhodnotit konkrétní skutkové okolnosti i osobu každého pachatele zvlášť, kdy není vyloučeno, že za obdobnou trestnou činnost budou různým pachatelům uloženy odlišné tresty. Pokud se však obviněný J. H. přirovnává k obviněnému L. K. a domáhá se stejného postupu při ukládání trestu, tak Nejvyšší soud obviněnému připomíná, že se na trestné činnosti podílel ve větším rozsahu než obviněný K. Kromě toho, že se podílel na zasazení a pěstování rostlin konopí i v pěstírně v XY, na rozdíl od obviněného K. v pěstírně v XY prováděl i výsadbu rostlin konopí a následnou sklizeň za účelem zpracování v marihuanu. Je třeba zdůraznit, že obviněný byl členem organizované skupiny, zabývající se velkovýrobou marihuany ve dvou pěstírnách, kdy tato zcela zásadní skutečnost se musí projevit ve výši uloženého trestu. Přesto byla obviněnému podstatným způsobem snížena výměra trestu pod dolní hranici trestní sazby. Podstatné však je, jak uvádí státní zástupce i s odkazem na přiléhavou judikaturu, že prostřednictvím žádného dovolacího důvodu se nelze domáhat aplikace mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby a tím spíše se již nelze dále domáhat ještě dalšího snížení takto již jednou sníženého trestu odnětí svobody. Lze tedy uzavřít, že dovolací námitky obviněného J. H. nejsou podřaditelné pod žádný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu.
47. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda dovolání obviněného L. H. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, taxativně uvedenému v §265b odst. 1 tr. řádu. Obviněný ve skutečnosti námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, zpochybňuje správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů, a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku, v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustil, případně alespoň nikoli v takovém rozsahu. Obviněný v rámci dovolání znovu vyjadřuje svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními, učiněnými soudy nižších stupňů, zpochybňuje hodnocení provedených důkazů a opakovaně uvádí, že se na trestné činnosti nepodílel tak, jak uzavírají soudy nižších stupňů. V tomto směru je však třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná, neboť skutkový stav byl oběma nižšími soudy zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které vycházejí z provedeného dokazování. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. řádu). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Krajský i vrchní soud v rámci odůvodnění svých rozhodnutí dostatečným způsobem vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněného, že v objektech pouze prováděl nějaké opravy a že ho nikdo neusvědčuje z páchání trestné činnosti. Nejvyšší soud se se závěry soudů nižších stupňů zcela ztotožnil a může plně odkázat na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně (viz zejména body 79. – 84.), i na odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci (viz zejména body 52., 56., 60.-64.). Nejvyšší soud považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již dostatečně reagováno u soudů nižších instancí. Na podkladě obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že nižší soudy věnovaly obhajobě obviněného potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost. Nejvyšší soud pouze dodává, že ve světle provedených důkazů, kdy se jedná zejména o odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, údaje o telekomunikačním provozu telefonních přístrojů, sešit zaznamenávající směny v pěstírnách a záznamy pořízené při sledování osob a věcí, skutečně nelze uvěřit tomu, že se obviněný v předmětných objektech nacházel před pácháním trestné činnosti, či jak poněkud rozporně uvádí v dovolání, sice již během pěstování rostlin konopí, ale na trestné činnosti se nepodílel. Jelikož námitky obviněného, týkající se toho, že se na trestné činnosti nepodílel, směřují do oblasti hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, nejsou podřaditelné pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu.
48. V souvislosti s obviněným L. H. uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, je třeba znovu upozornit na skutečnost, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nejvyšší soud zde odkazuje na odstavec 44. tohoto rozhodnutí a zdůrazňuje, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu není naopak naplněn pouhou námitkou nepřiměřenosti trestu. Žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu nemůže naplnit ani námitka, že trest odnětí svobody nebyl snížen pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle některého z ustanovení §58 odst. 1, 2, 6 nebo 7 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020). Obviněný L. H. byl také ohrožen zákonnou trestní sazbou podle §283 odst. 3 tr. zákoníku v rozmezí 8 až 12 let odnětí svobody a byl mu uložen za tuto i sbíhající se trestnou činnost souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let, tj. na samé dolní hranici zákonné trestní sazby. I v případě tohoto obviněného nalézací soud při výměře trestu přihlédl ke všem zákonným hlediskům rozhodným pro stanovení druhu a výměry trestu uvedeným v §39 odst. 1,2,3 tr. zákoníku, jakož i k přitěžujícím okolnostem a nehledal u něj splnění zákonných podmínek pro mimořádný postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku jako u některých jiných obviněných. S výměrou uloženého trestu se ztotožnil i soud odvolací a taktéž Nejvyšší soud jej považuje za trest zákonný, odpovídající charakteru i rozsahu trestné činnosti, jakož i osobě obviněného a jeho trestní minulosti. Nejvyšší soud připomíná, že mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby je i dle ustálené judikatury postupem výjimečným, na který není zákonný nárok a je vždy na uvážení soudu, zda při splnění zákonných podmínek využije této možnosti. Obviněný L. H. však ani nesplňuje zákonné podmínky pro tento výjimečný postup soudu, neboť nalézací soud neshledal možnosti jeho nápravy za nadějné, tj. umožňující postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Námitky obviněného ohledně nepřiměřenosti trestu také nejsou podřaditelné pod žádný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu.
49. Pokud se týká dovolání obviněného D. M. , tento obviněný zde stejně jako v řízení před soudem I. stupně a poté i v rámci svého řádného opravného prostředku – odvolání opětovně namítá, že nebyl účasten na organizované skupině, neposkytl žádnou součinnost na výrobě drogy, o trestné činnosti na místě, kde hlídal, nevěděl, ani se na ní nepodílel. Dovolatel tedy stejně jako obviněný L. H. v rámci dovolání znovu vyjadřuje svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními, učiněnými soudy nižších stupňů, zpochybňuje hodnocení provedených důkazů a opakovaně uvádí, že se na trestné činnosti nepodílel tak, jak uzavírají soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud na tomto místě odkazuje na odstavec 47. svého rozhodnutí, který v obecné rovině platí i pro obviněného D. M. Nejvyšší soud konstatuje, že i v případě tohoto obviněného se Krajský soud v Brně velmi důkladně a pečlivě věnoval hodnocení provedených důkazů i obhajobě obviněného D. M. a v rámci odůvodnění svého rozsudku ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 10 T 5/2020, velmi podrobně rozebírá, kterými důkazy je obviněný z trestné činnosti usvědčován, proč dospěl k závěru, že se obviněný M. trestné činnosti dopustil jako člen organizované skupiny a proč neuvěřil jeho obhajobě. Námitky obviněného pak neshledal důvodnými ani Vrchní soud v Olomouci, který také neměl žádné pochybnosti o tom, že obviněný D. M. vykonal v objektu pěstírny v XY dvě na sebe časově navazující směny jako ostraha objektu, kdy věděl, čeho se účastní. Nejvyšší soud i v tomto případě může plně odkázat zejména na podrobné a přiléhavé odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, s nímž se zcela ztotožnil a opakující se námitky obviněného taktéž neshledal důvodnými. Jestliže obviněný v podaném dovolání namítá, že na místě v XY pouze čekal, až ho L. H. odveze domů, což se stalo v poledne a tedy nechápe, proč si státní zástupce vymyslel dvě „směny“, tak z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu jasně vyplývá, že o době pobytu obviněného v XY v celkové délce cca 24 hodin (odpovídá dvěma dvanáctihodinovým směnám) svědčí provedené důkazy, konkrétně údaje o telekomunikačním provozu, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, sešit směn. Obviněný M. netvrdil, že by ho snad v objektu v XY někdo držel násilím a pokud tvrdí, že až na místě se dozvěděl, o co se jedná a chtěl jet domů, pak není jasné, proč tedy neodjel. Z provedených důkazů totiž vyplývá, že obviněný M. zde nezůstal pouze pasivně čekat na odvoz domů, ale aktivně se zapojil do činnosti skupiny, kdy kromě ostrahy objektu (včetně rad organizátorům, jak ji zlepšit) pomáhal i s pěstováním rostlin. Obviněný se hájí tím, že v XY byl pouze jednou, ale opomíjí prokázanou skutečnost, že to byl on sám, kdo se následně L. H. nabízel s další pomocí. Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného, že nalézací soud nesprávně hmotněprávně posoudil jeho účast na organizované skupině. Naopak je třeba říci, že soud I. stupně se velmi důkladně věnoval otázce naplnění všech zákonných znaků pojmu „organizovaná skupina“, o kterou v případě této trestné činnosti nepochybně šlo a též pečlivě zkoumal, zda se obviněný M. trestné činnosti dopustil „jako člen organizované skupiny“. Nalézací soud správně konstatuje, že i jednání obviněného M., který se podílel na ostraze objektu v XY pouze v jednom případě, avšak bylo mu zřejmé, že se jedná o organizovanou činnost větší skupiny lidí, jejímž cílem byla výroba marihuany ve velkém rozsahu, naplňuje i znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, že čin spáchal jako člen organizované skupiny, a ve velkém rozsahu. Nejvyšší soud v této souvislosti odkazuje i na dosavadní judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1053/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017 (v podrobnostech viz níže). Jelikož námitky obviněného, týkající se toho, že se na trestné činnosti nepodílel, směřují do oblasti hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, nejsou podřaditelné pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu.
50. K námitkám obviněného D. M. ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu Nejvyšší soud uvádí, že také nejsou podřaditelné pod žádný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu a znovu připomíná, že námitky vůči druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Obviněnému M. byl uložen trest pod dolní hranicí trestní sazby, s využitím ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, kdy prostřednictvím žádného dovolacího důvodu se nelze domáhat aplikace mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby a tím spíše se již nelze dále domáhat ještě dalšího snížení takto již jednou sníženého trestu odnětí svobody.
51. Obviněný J. N. v rámci podaného dovolání namítá extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a soudem zjištěným skutkovým stavem, neboť podle něj nebylo prokázáno, že věděl v době, kdy vykonával ostrahu, jaká trestná činnost se v objektu připravuje. Tuto obhajobu obviněný uplatnil již v řízení před soudem I. stupně a poté i v odvolacím řízení, kdy zejména nalézací soud se s touto obhajobou dostatečným způsobem vypořádal (viz body 30 - 36. a zejména bod 38. odůvodnění rozsudku) a odvolací soud se s těmito závěry ztotožnil. Obviněný N. stejně jako obvinění L. H. a D. M. v rámci dovolání znovu vyjadřuje svůj nesouhlas se skutkovými i právními závěry soudů nižších stupňů a zpochybňuje hodnocení provedených důkazů. I zde lze odkázat na odstavec 47. tohoto rozhodnutí shora, kdy závěry zde uvedené platí i pro tyto dovolací námitky obviněného N. Stejně tak Nejvyšší soud může odkázat na vyčerpávající odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a dodává, že skutečně nelze uvěřit tvrzení obviněného, že netušil, proč se nachází v objektu v XY a co se tam ve skutečnosti odehrává. Srovnání kauzy obviněného N. s trestní věcí vedenou u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 T 16/2013 není přiléhavé, neboť obviněný ve zmíněné trestní věci na rozdíl od obviněného N. vykonával své zaměstnání v areálu, kam byl poslán svým nadřízeným, a nebylo prokázáno, že by věděl o trestné činnosti zde probíhající. Obviněný N. hlídal opakovaně objekt – zemědělskou usedlost, v němž se ve velkém pěstovalo konopí a jak uvádí soud I. stupně, vzhledem k tomu, že rostliny konopí zde byly pěstovány v několika prostorech, ostraha mohla těžko nevidět, co se zde nacházelo. Vědomost obviněného N. o tom, co se v objektu nachází, vyplývá z provedeného dokazování, zejména z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu (viz konkrétní záznamy telefonních hovorů specifikované pod body 20. – 22. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, z nichž vyplývá, že obviněný N. se pohyboval i uvnitř objektu a posílal obviněnému L. H. fotografie).
52. Obviněný N. v rámci svého mimořádného opravného prostředku dále namítá porušení zásady zákonnosti, konkrétně porušení ústavní zásady, že jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem, které spatřuje v tom, že soud použil pro stanovení trestnosti jednání obviněného nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek. Jak uvádí státní zástupce ve svém vyjádření, tato problematika týkající se údajné protiústavní aplikace podzákonných norem, byla již v minulosti Nejvyšším soudem opakovaně řešena, konkrétně v rozhodnutích ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 11 Tdo 344/2016 a ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1365/2016. Nejvyšší soud poukazuje na právní názor vyslovený ve svém rozhodnutí sp. zn. 11 Tdo 344/2016, že použití podzákonné normy při posouzení trestnosti činu je přípustné potud, pokud se jedná toliko o konkretizaci zákonné normy, která upravuje danou otázku alespoň v základních rysech. I v citované trestní věci poukazoval dovolatel na zásah Ústavního soudu, který svým derogačním nálezem č. 273/2013 Sb. (nález sp. zn. Pl. ÚS 13/12) zrušil i nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanovilo, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů. V tomto předchozím případě Ústavní soud shledal jako protiústavní, že vláda jako orgán moci výkonné svým nařízením stanovila meze trestnosti, když přímo vymezila konkrétní hranice „množství většího než malého“ ve smyslu §289 tr. zákoníku. Rozdíl oproti nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, spočívá v tom, že vládě je svěřena pouze pravomoc technického vymezení pojmu „omamná a psychotropní látka“, kdy se musí jednat o látku se zákonem předvídanými účinky, přičemž tento pojem nemůže být vykládán zcela libovolně a nakládání s omamnými a psychotropními látkami je za zákonem stanovených podmínek trestné. Vláda je tedy omezena při tomto technickém vymezení při své normotvorné činnosti přímo zákonem a nejedná se o ústavně nepřípustné dotváření trestněprávních norem mocí výkonnou. Není zde tedy důvod pro předložení věci Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení §289 odst. 2 tr. zákoníku.
53. Obviněný N. dále zpochybňuje závěr soudů, že byl členem organizované skupiny. I v rámci těchto námitek obviněný opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v řízení před soudem I. stupně a s níž se nalézací soud vypořádal v rámci odůvodnění svého rozsudku (viz zejména body 46.,47.), na které Nejvyšší soud i v tomto směru může plně odkázat. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem nalézacího soudu, že obviněný N. se podílel na činnosti organizované skupiny, jejímž cílem byla velkovýroba marihuany, jako spolupachatel ve smyslu §23 tr. zákoníku a naopak nepřisvědčil názoru státního zástupce, že jednání obviněného je třeba právně kvalifikovat pouze jako účastenství ve formě pomoci k uvedenému (dokonanému) zločinu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Na tomto závěru nic nemění ani fakt, že se obviněný N. na rozdíl od ostatních členů organizované skupiny nepodílel na samotné pěstební činnosti, ale jeho role byla ostraha objektu, tj. jak správně uvádí nalézací soud, svou úlohu ochrannou a střežící obviněný N. vykonával v rámci organizované skupiny, a to opakovaně, byl přitom na uvedenou činnost najat jedním z hlavních organizátorů a s jinými členy organizované skupiny se na místě činu střídal, to vše s plným vědomím o předmětu a rozsahu dané trestné činnosti. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na dosavadní judikaturu, zabývající se problematikou spáchání trestného činu členem organizované skupiny, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1053/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017. S odkazem na posledně citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 678/2017 je třeba zdůraznit, že pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného vztahu ke způsobenému následku. Tento závěr plně platí pro jednání obviněného N., který se na činnosti organizované skupiny podílel sice v menší míře, dílčím jednáním, které se samo o sobě může jevit jako méně závažné, avšak organizovaná skupina je založena právě na rozdělení úkolů mezi své členy, které je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. I v tomto případě platí ustálená judikatura, že se nevyžaduje výslovné přijetí za člena skupiny nebo výslovné přistoupení ke skupině, není nutné, aby se všichni její členové navzájem znali a aby byli obeznámeni s úkoly jiných členů. Postačí představa člena organizované skupiny o tom, že existují další osoby zapojené různým způsobem do trestné činnosti, přičemž obviněný N. tuto představu nepochybně měl (viz bod 46. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Jeho činnost spočívající v opakované ostraze objektu vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem nelze tudíž právně kvalifikovat pouze jako pomoc k trestnému činu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, byť je v tomto ustanovení hlídání při činu výslovně uvedeno jako příklad jednání pomocníka, ale dopadá na jiné formy jednání, kdy pomocník se nepodílí přímo na páchání trestného činu. Obviněný N. se však svým opakovaným jednáním přímo zapojil do činnosti organizované skupiny, spočívající ve výrobě marihuany ve velkém rozsahu a přestože jeho dílčí role spočívala „pouze“ v ostraze objektu a nikoli v samotném pěstování konopí a následné výrobě marihuany, je třeba jeho jednání, kterého se dopustil právě jako člen organizované skupiny, právně kvalifikovat jako spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku k uvedenému trestnému činu.
54. K námitkám obviněného J. N. ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu Nejvyšší soud znovu připomíná, že námitky vůči druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Obviněnému N. byl uložen trest na samé dolní hranici trestní sazby podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, kdy soud I. stupně při ukládání trestu přihlédl ke všem zákonným hlediskům rozhodným pro stanovení druhu a výměry trestu uvedeným v §39 odst. 1,2,3 tr. zákoníku, jakož i k přitěžujícím okolnostem i k míře jeho účasti na trestné činnosti. U obviněného nebyly shledány zákonné důvody pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. S výměrou uloženého trestu se ztotožnil i soud odvolací a taktéž Nejvyšší soud jej považuje za trest zákonný, odpovídající charakteru i rozsahu trestné činnosti, jakož i osobě obviněného a jeho trestní minulosti, kdy je třeba přihlédnout zejména ke skutečnosti, že se obviněný trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení za jinou trestnou činnost, což ho však neodradilo od páchání další, ještě závažnější trestné činnosti.
55. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené proto uzavírá, že obvinění D. M., J. H., L. H. a R. M. podali dovolání z jiných důvodů, než je uvedeno v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jimi podaná dovolání odmítl. Jelikož ve věci obviněného J. N. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
56. Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o žádosti obviněných J. H., L. H. a J. N. o odložení nebo přerušení výkonu trestu odnětí svobody, když s ohledem na způsob rozhodnutí o podaných dovoláních nebyl ve věci k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu shledán důvod (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 140/2018).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 10. 11. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková