ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2476.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 2476/2021-136
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného J. Š. , narozeného XY, bytem v XY, proti povinnému I. S. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Milanem Kružíkem, advokátem se sídlem v Brně, Běhounská 2/22, pro 660 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 81 EXE 1094/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2021, č. j. 20 Co 367/2020-107, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Městský soud v Brně usnesením ze dne 10. 9. 2020, č. j. 81 EXE 1094/2011-92, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, vedené soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov, pod sp. zn. 137 EX 17901/10, na základě usnesení téhož soudu ze dne 3. 3. 2011, č. j. 81 EXE 1094/2011-13.
2. Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel ze zjištění, že exekučním titulem je v souzené věci směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2010, č. j. 3 Cm 465/2009-9, kterým bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněnému J. Š. směnečný peníz 660 000 Kč s 6% úrokem od 2. 6. 2009 do zaplacení ze směnečného peníze, směnečnou odměnu 2 197 Kč a náklady řízení (soudní poplatek) 26 490 Kč. Ačkoliv směnečný platební rozkaz nabyl právní moci 9. 3. 2010, povinný svou povinnost stanovenou exekučním titulem nesplnil. Odvolací soud poznamenal, že je mezi účastníky sporné, co je právním důvodem směnkou zajištěné pohledávky, takže vymáhání směnečného závazku nelze bez dalšího posoudit jako nepřípustné. Odvolací soud se také ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, pokud jde o posouzení zdravotního stavu povinného a jeho adekvátní obrany v době doručení exekučního titulu.
3. Povinný napadl usnesení krajského soudu dovoláním, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Povinný podrobně popsal průběh řízení před vydáním napadeného rozhodnutí s tím, že podle jeho názoru odvolací soud nesprávně posoudil:
a) přípustnost obrany povinného, pokud jde o překážku nuceného vymáhání pravomocně přiznané pohledávky z důvodu zneužití práva coby důvodu pro zastavení exekuce,
b) existence a uložení vysvětlovací povinnosti účastníka řízení nezatíženého břemenem tvrzení a břemenem důkazním,
c) okolnosti, za nichž lze uzavřít, že povinný (bez svého zavinění) neměl možnost efektivní procesní obrany dlužníka v nalézacím řízení a vyhodnocení relevance navržených důkazních prostředků, a
d) obranu směnečného dlužníka v exekučním řízení v souvislosti s neexistencí kauzální pohledávky.
4. Pokud jde o přípustnost dovolání, povinný odkázal na §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.), který citoval. Poté přípustnost spojil s následujícími otázkami:
„1) Je nedostatek dobré víry oprávněného, zneužití práva, příp. výkonu práva v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku důvodem pro zastavení exekučního řízení (ať již podřaditelné pod důvod vytčený v ust. §268 odst. 1 o. s. ř. nebo §3 o. s. ř., ve spojení s ust. §6 odst. 1, §8 a §3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), vztahují-li se tyto skutečnosti k zahájení a vedení exekučního řízení?
2) Lze na řízení exekuční vztahovat závěry Nejvyššího soudu o vysvětlovací povinnosti protistrany tehdy, pokud účastník řízení nesoucí břemena tvrzení a důkazní, který objektivně nemá přístup k informacím a důkazním prostředkům, z nichž pro sebe odvozuje příznivé následky, přednese alespoň „opěrné body“ své argumentace?
3) Má soud v případě, že mezi účastníky vznikne spor o skutkový stav, relevantní pro právní posouzení věci, využít institutu vysvětlovací povinnosti strany nezatížené důkazním břemenem (zvláště tehdy, jestliže skutečnosti uváděné účastníkem, jemuž by případně měla být povinnost uložena, si odporují)?
4) Je pro případ nemožnosti, resp. neschopnosti účastníka řízení se v nalézacím řízení bránit ze zdravotních důvodů podmínkou nutnou zbavení (popř. omezení) způsobilosti k právním úkonům (svéprávnosti)?
5) Jestliže ust. §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. bylo i judikaturou vyloženo tak, že za určitých výjimečných okolností umožňuje zabývat se hmotněprávním nárokem uplatněným v nalézacím řízení, které předcházelo vydání exekučního titulu, jak má postupovat exekuční soud, má-li pochybnosti o tom, zda navržený důkazní prostředek může vést ke zjištění, zda jsou takové podmínky naplněny?
6) Jestliže zánikem kauzální pohledávky je založena obrana povinného, který je dlužníkem ze směnky zajišťující splněnou pohledávku, lze ve smyslu §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. tuto obranu přijmout i v případě, jestliže (původně k zamýšlení směnkou zajišťovaná) pohledávka vůbec nevznikla?“
5. K otázce 1) uvedl, že nedostatek dobré víry nebo zneužití práva jsou důvodem pro zastavení exekuce. Jestliže uplatnění pohledávky v nalézacím řízení má požívat ochrany v případě, že je činěno poctivě, musí stejná zásada platit i pro řízení exekuční. V souvislosti s výkladem k tomuto bodu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 20 Cdo 4044/2019.
6. K otázce 2) uvedl, že odvolací soud se odklonil od judikatury Nejvyššího soudu - rozsudku ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010, a to v tom směru, že nevyhodnotil jako relevantní úvahy o zneužití práva, resp. výkonu práva v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku, a proto se těmito úvahami ani nezabýval.
7. K otázce 3) povinný dodal, že nenamítá nedostatečné zjištění skutkového stavu, „ale toliko otázku týkající se aplikace procesních předpisů na jeho zjišťování“. Protože i exekuční soud je vázán §125 odst. 1 o. s. ř., může uložit vysvětlovací povinnost straně nezatížené důkazním břemenem, a to i bez návrhu.
8. K otázce 4) uvedl, že omezením svéprávnosti se výčet skutečností ovlivňujících procesní způsobilost nevyčerpává. Jsou-li na straně účastníka dány okolnosti obdobné, je třeba k nim také přihlédnout. Současně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 449/2018, ve spojení s §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
9. K otázce 5) povinný uvedl, že odvolací soud akceptoval neprovedení důkazu znaleckým posudkem (resp. znaleckým vyjádřením) k jeho zdravotnímu stavu, „když tento důkaz měl směřovat k ozřejmění vyloučení možnosti efektivní procesní obrany dovolatele“. Tento procesní postup shledává povinný jako hraničící se zásahem do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť odvolací soud zároveň konstatoval, že tvrzená skutečnost (zdravotní stav povinného) nebyla prokázána.
10. K otázce 6) povinný uvedl, že tato otázka nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Má současně za to, že zajistit lze i pohledávku budoucí, resp. takovou, o níž není jisto, zda vůbec a případně kdy vznikne. V okamžiku, kdy je jisto, že zajišťovaná pohledávka nevznikne, pomíjí i účel zajištění. Proto je třeba v exekučním řízení připustit obranu směnečného dlužníka (povinného) i v případě, kdy zde kauzální pohledávky vůbec není a uplatněním směnky by směnečný věřitel získal plnění, které by mu jinak nenáleželo.
11. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se mění usnesení soudu prvního stupně tak, že se exekuce zastavuje, popř. aby zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
12. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
13. V souvislosti s výkladem ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolací soud opakovaně uvedl, že důvody, pro které je namístě výkon rozhodnutí (exekuci) prohlásit za nepřípustný (nepřípustnou), se typicky spojují s vadami exekučního titulu – pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost, jež zakládá důvod zastavení výkonu (exekuce) podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. – s pochybeními při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), s rušivými okolnostmi při provádění výkonu rozhodnutí (exekuce), případně se specifickým jednáním povinného. Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení exekuce) musí jít o takové okolnosti, pro které další provádění exekuce je způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je výkon rozhodnutí, resp. exekuce (jakožto procesní institut) vybudován, anebo je protichůdné účelu, který se jím sleduje (§261 o. s. ř.), totiž zajistit splnění povinnosti vyplývající z vykonávaného (exekučního) titulu. V případech prohlášení nepřípustnosti výkonu rozhodnutí (exekuce) musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem výkonu totiž je, aby byl proveden, nikoli zastaven. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je poskytována povinnému, a která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1508/98, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 467/2020).
14. Judikatura Ústavního soudu, jejíž závěry Nejvyšší soud převzal (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, nebo ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. 20 Cdo 881/2021, ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 806/2020, ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3478/2020, ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2162/2020, či ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 20 Cdo 52/2020), připouští, že výjimečně může dojít k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. i v případě soudního rozhodnutí, jestliže by exekuce vedla ke zjevné nespravedlnosti nebo byla v rozporu s principy právního státu. Prostor pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění přisouzeného exekučního titulu je již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, nebo bod 16. nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17).
15. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v tom směru, že důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je dán i v případě specifického jednání oprávněného, které je zneužitím práva a může spočívat v podání tzv. šikanózního exekučního návrhu. Tím se rozumí takový návrh, jehož podání není primárně motivováno snahou domoci se plnění (tj. není respektován esenciální smysl a účel exekuce, oprávněný jím primárně nesleduje ochranu svého subjektivního práva), ale má sloužit k postihu povinného z jiného důvodu, např. zatížit jej náhradou nákladů řízení, jako reakce na legální využití důkazních prostředků k prokázání tvrzení (protiprávního jednání protistrany) v jiném sporu mezi účastníky apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 20 Cdo 925/2021, ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2245/2020, ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3405/2018, ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 562/2018, ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3599/2017, ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 366/2016, nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14). Důvodem pro zastavení exekuce tedy může být jednání či naopak nečinnost oprávněného před zahájením exekuce, pokud v přímém spojení s exekučním návrhem vede nikoliv k prosazení práva stanoveného exekučním titulem, ale sleduje se jím zcela jiný účel, jímž je poškození povinných jiným způsobem než samotnou realizací exekučního titulu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3405/2018).
16. Nejvyšší soud též judikoval, že směnečný závazek je zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku, z čehož mj. vyplývá, že plněním na zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka ze zajišťovací směnky; stejně tak plněním na zajišťovací směnku nezaniká zajištěná pohledávka. Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se projeví v okruhu tzv. kauzální námitek, jimiž se v souladu s čl. I §17 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, dlužník ze zajišťovací směnky může bránit povinnosti ze směnky plnit. [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 (uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006 (uveřejněný pod číslem 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 690/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5332/2015].
17. Okolnost, že šlo o směnku zajišťovací, a že tedy věřiteli může náležet z ekonomického hlediska plnění jen jednou, se ovšem projeví tím, že v rozsahu proplacení zajišťovací směnky se dlužník ubrání případnému nucenému vymožení exekučním titulem přiznané zajištěné pohledávky námitkou plnění na zajišťovací směnku. Byla-li exekuce nařízena, je zjištění o proplacení zajišťovací směnky důvodem pro její zastavení podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.; obdobně je třeba postupovat, je-li v exekuci vymáhán závazek ze zajišťovací směnky a je zjištěna úhrada směnkou zajištěné pohledávky [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 (uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 690/2010, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2564/2011, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4188/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1585/2017, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2008, sen. zn. 3 VSOL 115/2008].
18. V projednávané věci je exekučním titulem směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2010, č. j. 3 Cm 465/2009-9, kterým bylo povinnému (žalovanému) uloženo zaplatit oprávněnému (žalobci) směnečný peníz ve výši 660 000 Kč spolu se 6% úrokem ode dne 2. 6. 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 2 197 Kč a náklady řízení ve výši 26 490 Kč; rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 3. 2010 ve věci samé a dne 23. 3. 2010 ohledně nákladů řízení a ve věci samé je vykonatelné ode dne 9. 3. 2010 a ohledně nákladů řízení ode dne 23. 3. 2010. Povinný v návrhu na zastavení exekuce a v průběhu exekučního řízení namítal, že směnka, na jejímž podkladě byl exekuční titul vydán, zajišťovala závazek na úhradu kupní ceny za dodávky zboží z Číny, která byla skutečně zaplacena, a že je tedy vymáháno dvojí plnění, resp. plnění nedluhu, což je v rozporu s dobrými mravy, se zásadou poctivého obchodního styku a ze strany oprávněného bylo podání exekučního návrhu zneužitím práva. Dále povinný tvrdil, že nemohl využít procesní prostředky v nalézacím řízení z důvodu svých dlouhodobých zdravotních problémů.
19. Odvolací soud (a rovněž soud prvního stupně) uzavřel, že povinný neprokázal, že by plnil na zajišťovací směnku, ani že by po vydání směnečného platebního rozkazu došlo k úhradě směnkou zajištěné pohledávky nebo že by její úhrada byla po povinném vymáhána. Odvolací soud ani neshledal, že by byl dán důvod pro zastavení exekuce pro zneužívající jednání oprávněného a v tomto ohledu je jeho rozhodnutí v souladu se shora citovanou judikaturou dovolacího soudu, neboť nebylo prokázáno, že by podání exekučního návrhu bylo motivováno jinak než snahou vymoci pravomocně přisouzené plnění ani že by přisouzené plnění nebylo po právu či bylo natolik zjevně nespravedlivé, že by vykonání exekučního titulu bylo v kolizi se základními principy demokratického státu.
20. Povinný v dovolání soudům vytýká, že neprovedly jím navržené důkazy, a tedy nesprávně (neúplně) zjistily skutkový stav. Tím ovšem rozporuje skutková zjištění soudů, resp. namítá údajné vady řízení při dokazování, které však nejsou způsobilým předmětem dovolacího přezkumu (viz §241a odst. 1 o. s. ř.). Nad rámec uvedeného dovolací soud uvádí, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o důkazních návrzích rozhodnout, a pokud jim nevyhoví, musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, čemuž v souzené věci soudy dostály, kdy soud prvního stupně zejména konstatoval, že povinným označené důkazní prostředky směřují k prokázání obchodní transakce mezi společností PSP COMP s. r. o. a jejím obchodním partnerem z Číny, nesouvisí však s otázkou úhrady směnkou zajišťovaného závazku.
21. Pokud se týče dovolací otázky, zda je pro případ nemožnosti či neschopnosti účastníka řízení se v nalézacím řízení bránit ze zdravotních důvodů nutnou podmínkou zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům (svéprávnosti), Nejvyšší soud konstatuje, že na této otázce rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Soud prvního stupně uzavřel, že z předložených důkazů nevyplynulo, že by povinný v době vydání směnečného platebního rozkazu či v exekučním řízení nebyl schopen se orientovat či jednat přiměřeně situaci, a odvolací soud následně sice uvedl, že z obsahu spisu nevyplývá, že by povinný byl zbaven či omezen ve své způsobilosti k právním úkonům, resp. svéprávnosti, především však dospěl k závěru, že povinným tvrzené dlouhodobé zdravotní problémy neovlivnily jeho procesní způsobilost při doručování exekučního titulu, neboť z předložených důkazů vyplývá, že období hospitalizace povinného nespadá ani se blíže časově nepřimyká době, kdy byl exekuční titul doručován.
22. Nejvyšší soud proto dovolání v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
23. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 1. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu