ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.1144.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 1144/2022-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. R. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, IČO 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a nemajetkové újmy a žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Co 470/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2020, č. j. Nco 45/2020-157, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 7. 2020, č. j. Nco 45/2020-157, rozhodl, že soudce Městského soudu v Praze JUDr. Pavel Slavíček a zastupující soudci JUDr. Milan Chmelíček, JUDr. Jana Šrédlová a JUDr. Jiří Körbler nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Co 470/2016.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání.
Podle ustanovení §16 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Pojem „nadřízený soud“, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních, a nelze jej zaměňovat s pojmem „odvolací soud“ (srovnej též stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod č. 48 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1996). Rozhoduje-li tudíž vrchní soud o vyloučení soudce krajského soudu (nebo krajský soud o vyloučení soudce okresního soudu), není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu. Skutečnost, že tento nadřízený soud je i odvolacím soudem vůči soudu, o jehož soudci rozhoduje, není rozhodná (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001 sp. zn. 29 Odo 641/2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4885/2017).
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti těmto rozhodnutím občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1, §243b o. s. ř.), aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení žalobce v dovolacím řízení (srovnej §241b odst. 2 o. s. ř., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3711/2016).
Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že zastavení dovolacího řízení zásadně předchází výzva k zaplacení soudního poplatku, případně zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, v intencích projednávané věci k zaplacení soudního poplatku dovolatele znovu nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků.
K tomu je nezbytné podotknout, že Nejvyšší soud eviduje přes 200 řízení o dovoláních žalobce, z nichž drtivá většina je zastavována nebo je dovolání žalobce odmítáno (jen v roce 2021 se jednalo například o řízení vedená pod sp. zn. 20 Cdo 2026/2021, 30 Cdo 2002/2021, 30 Cdo 1881/2021, 27 Cdo 914/2021, 30 Cdo 753/2021, 27 Cdo 677/2021, 30 Cdo 655/2021, 30 Cdo 527/2021, 27 Cdo 432/2021, 30 Cdo 205/2021). V mnohých z těchto řízení se žalobce opakovaně neúspěšně domáhal též osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů (např. sp. zn. 27 Cdo 432/2021).
I z obsahu procesního spisu v této věci se podává, že dovolatel opakovaně soudům předkládá své žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Tyto žádosti jsou zamítány nebo jsou řízení o těchto žádostech zastavována. Takové jednání žalobce lze označit za obstrukční a sudičské (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016).
Nejvyšší soud považuje v intencích projednávané věci za důležité také poznamenat, že návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 3084/18).
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2022
Mgr. David Havlík
předseda senátu