ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2268.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 2268/2022-538
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Contipro a.s. , se sídlem v Dolní Dobrouči, č.p. 401, identifikační číslo osoby 60917431, zastoupené doc. JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praze 1, V Jámě 699/1, proti žalovaným 1) Biopol GN s.r.o. , se sídlem v Praze 8, Thámova 402/4, Karlín, identifikační číslo osoby 26214768, 2) Patron ca, s.r.o. , se sídlem v Praze 8, Thámova 402/4, Karlín, identifikační číslo osoby 27113078, oběma zastoupeným Mgr. Petrem Sedlatým, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, o ochranu před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 3/2019, o dovolání žalobkyně a žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2021, č. j. 3 Cmo 187/2020-459, takto:
I. Dovolání se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 6. 2020, č. j. 21 Cm 3/2019-332, uložil žalovaným povinnost zdržet se tvrzení, že zákazníci se na ně obracejí se stížnostmi na doplněk krmiva Geloren (výrok I), uložil žalovaným povinnost zdržet se šíření tvrzení, že zákazníci se na ně obracejí se stížnostmi na želatinový doplněk krmiva pro koně (výrok II), uložil žalované 1) povinnost zdržet se a) označování doplňku stravy Barny´s Triple Blend Extra Silný nápisem „Product of Canada“, b) šíření tvrzení, že je divizí Pharma United, Inc., Kanada, c) užívání plastického reliéfního nápisu „Premium Quality“ ve spojení s kanadským javorovým listem v souvislosti s výrobkem Barny´s Triple Blend Extra Silný (výrok III), uložil žalované 2) povinnost zdržet se a) označování veterinárního přípravku Alavis Triple Blend Extra Silný nápisem „Product of Canada“, b) šíření tvrzení, že je divizí LightHouse International, Inc., Kanada (výrok IV), uložil žalované 1) povinnost uveřejnit po dobu 1 měsíce od právní moci rozsudku na webových stránkách www.barnys.cz omluvu ve znění specifikovaném ve výroku za uveřejnění upozornění, že se na žalovanou obracejí zákazníci se stížnostmi a dotazy na želatinový doplněk krmiva pro koně Geloren (výrok V ve spojení s výrokem XV), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované 1) uveřejnit omluvu za uveřejnění doporučení lidem neužívat doplňky krmiva pro zvířata (výrok VI), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované 2) uveřejnit omluvu za uveřejnění inzerce obsahující doporučení nenechat se ošidit želatinovými doplňky krmiva plnými éček (výrok VII), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované 1) uveřejnit omluvu za označování výrobku Barny´s Triple Blend Extra Silný označením „Product of Canada“ a „Premium Quality“ s kanadským javorovým listem (výrok VIII), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované 2) uveřejnit omluvu za označování výrobku Barny´s Triple Blend Extra Silný označením „Product of Canada“ (výrok IX), zastavil řízení o specifikovaných nárocích (výroky X až XIII) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok XIV).
K odvolání všech účastnic odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I až IX, XIV a XV potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považoval za dostatečná a jež v odvolacím řízení nedoznala změn, podle kterých žalované na webových stránkách uveřejnily v roce 2018 texty (včetně reklamního sdělení) obsahující shora uvedené výroky, přičemž k jejich odstranění nepřistoupily dobrovolně, nýbrž pod vlivem probíhajícího soudního řízení.
Výrobky žalovaných, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly původně vyráběny kanadskou obchodní společností v Kanadě, minimálně od roku 2016 však jsou vyráběny žalovanými ve Slovinsku a nejsou při jejich výrobě použity suroviny pocházející z Kanady. Existence původní specifické kanadské receptury nebyla v řízení zjištěna, když sporné výrobky obsahují běžné potravinářské složky v obvyklých dávkách a oproti jiným podobným výrobkům uváděným na český trh není jejich složení nijak výjimečné či unikátní. Žalované jsou propojeny osobou shodného akcionáře s kanadskými obchodními společnostmi. Nebylo však prokázáno, že by tyto společnosti vykonávaly jakoukoli činnost (krom vlastnictví ochranných znmek s poskytnutí licence k nim), která by měla s výrobky žalovaných reálně cokoli společného a z nichž by mohla vyplývat mimořádná (tj. větší než obvyklá) kvalita jejich výrobků.
Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že uveřejnění výroků týkajících se „stížností“ zákazníků na želatinový doplněk krmiva, resp. výrobek Geloren (specifikovaných ve výrocích I a II rozsudku soudu prvního stupně) představuje jednání žalovaných v nekalé soutěži podle §2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.), v podobě zlehčování podle §2984 o. z., když formulací textu a kontextem, do něhož bylo upozornění zasazeno, žalované podsouvaly spotřebiteli, že doplňky krmiva, nadto konkrétními doplňky krmiva, je šizen, ačkoli postačovalo pouhé upozornění, že výrobek Geloren nevyrábějí apod. Rozhodně neměly žádný důvod tvrdit, že se na ně zákazníci obracejí „se stížnostmi“ na výrobek Geloren, i kdyby to byla pravda. Tím totiž zákazníkům podsouvaly, že existují důvody, pro které si lze na konkurenční výrobek stěžovat. Šířit takové sdělení soutěžiteli obecně vzato nepřísluší. Žalované nebyly k takovému jednání donuceny ani v důsledku šíření propagačních letáků ze strany žalobkyně srovnávajících množství účinných látek výrobků účastnic (o čemž bylo mezi účastnicemi vedeno řízení u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 54 Cm 4/2019) ve smyslu oprávněné obrany soutěžitele podle §2984 odst. 2 o. z. Průměrný spotřebitel si tak mohl pod sdělením žalovaných představit i žalobkyni a její výrobky, čímž žalovaní evokovali situaci, že zákazníci jsou nespokojeni s výrobky žalobkyně, což mohlo žalobkyni přivodit újmu.
Tímto jednáním žalovaných vznikla dle odvolacího soudu žalobkyni nemajetková újma spočívající v poškození pověsti jejích výrobků. Vzhledem k míře šíření předmětných sdělení a rozsahu vzniklé újmy má žalobkyně právo na její odčinění poskytnutím přiměřeného zadostiučinění podle §2894 odst. 2 a §2988 o. z. ve formě omluvy (specifikované ve výroku V rozsudku soudu prvního stupně) požadované po žalované 1).
Nemajetková újma a právo na její odčinění (omluvou specifikovanou ve výroku VI rozsudku soudu prvního stupně) však žalobkyni podle odvolacího soudu nevznikly samotným uveřejněním doporučení žalované 1), aby lidé neužívali doplňky krmiva pro zvířata, protože mohou být pro lidi závadné a zdraví nebezpečné. Tvrzení o škodlivosti výrobků pro lidi nemůže vést průměrného spotřebitele k rozhodnutí, že přestane kupovat výrobky určené pro zvířata. Žádná nemajetková újma žalobkyně tak v této souvislosti nebyla zjištěna. Obdobně nebyla nemajetková újma žalobkyně (odčinitelná omluvou specifikovanou ve výroku VII rozsudku soudu prvního stupně) spočívající v poškození pověsti jejích výrobků a s tím souvisejícím úbytkem zákazníků zjištěna ani v důsledku uveřejnění inzerce žalované 2), obsahující upozornění, aby se zákazníci nenechali ošidit želatinovými doplňky krmiva plnými éček, když prodej výrobků žalobkyně prostřednictvím předmětných webových stránek se nesnížil, naopak se zvýšil.
Ve vztahu k vytýkanému používání kanadských symbolů u výrobků žalovaných a tvrzení žalovaných jako o divizích kanadských společností (specifikovaných ve výrocích III a IV rozsudku soudu prvního stupně) dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že uvádění takovýchto informací v souvislosti s výrobky žalovaných představuje nekalosoutěžní klamavé označování výrobků podle §2978 odst. 1 o. z., neboť tyto informace jsou způsobilé vyvolat ve spotřebitelích mylnou domněnku o původu zboží nebo o zvláštním charakteristickém znaku nebo zvláštní jakosti. V myslích spotřebitelů informace o spojení výrobků s Kanadou vyvolává představu o čistě přírodních, přesto kvalitních produktech, které jsou jim nabízeny. Takové spojení žalovaných ani jejich výrobků však v řízení zjištěno nebylo. Pro možnost použití takovéhoto tvrzení o původu nejsou rozhodující majetkoprávní nebo korporátní vztahy, ale vztahy z pohledu spotřebitele skutečné, tedy zakládající reálný podíl „kanadského partnera“ na vzniku, výrobě a distribuci výrobků takto označených. Je totiž nutné preferovat situaci, kdy jasné označení „původu zboží“ poskytne spotřebitelům více informací a větší kontrolu nad jejich volbou, a tak jim poskytne ochranu před nevědomým nákupem výrobků, jejichž kvalita může být i jiná, než kterou si spotřebitel spojuje s evokující „zemí původu“. Označení používaná žalovanými jsou v tomto smyslu nepravdivá, neboť mohla u spotřebitelů evokovat vyšší jakost, a tím přispět k nižším prodejům výrobků žalobkyně a způsobit jí tak újmu.
Požadovaná omluva (specifikovaná ve výrocích VIII a IX rozsudku soudu prvního stupně) za tvrzený vznik nemajetkové újmy používáním těchto označení žalovanými však žalobkyni nemohla být podle odvolacího soudu přiznána, neboť žalobkyně tuto újmu dostatečně nespecifikovala a veškerá její tvrzení zůstala pouze v rovině obecných tvrzení, bez vztahu ke konkrétní závadné situaci, která byla v řízení prokázána.
Rozsudek odvolacího soudu napadla v rozsahu, v jakém odvolací soud potvrdil výroky VI, VII, VIII a IX rozsudku soudu prvního stupně, žalobkyně dovoláním, které považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení jí formulovaných otázek hmotného a procesního práva, o nichž má za to, že nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny nebo při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu a prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalované se k dovolání žalobkyně vyjádřily v tom smyslu, že je považují za nepřípustné a navrhují je odmítnout.
Rozsudek odvolacího soudu napadly v rozsahu, v jakém odvolací soud potvrdil výroky I, II, III, IV, V a XV rozsudku soudu prvního stupně dovoláním rovněž žalované, které je považují za přípustné podle §237 o. s. ř., pro řešení jimi formulovaných otázek hmotného a procesního práva, jež nebyly dle jejich názoru v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny, případně „jsou řešeny rozdílně“, a pro existenci vady řízení. Uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř. Žalované navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu a v odpovídajícím rozsahu rovněž rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání žalovaných vyjádřila v tom smyslu, že je považuje za nepřípustné, popřípadě za nedůvodné, a navrhuje je odmítnout, popřípadě zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání byla podána v zákonné lhůtě a oprávněnými osobami, zastoupenými advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda jsou dovolání přípustná.
Dle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání žalobkyně není přípustné.
Přípustnost dovolání žalobkyně nezakládá její otázka hmotného práva, zda je v rozporu s dobrými mravy soutěže a může žalobkyni přivodit újmu jednání, jímž jeden soutěžitel varuje spotřebitele, aby nekonzumovali výrobky určené pro zvířata.
Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k ustálenému závěru, podle kterého založil-li odvolací soud svůj závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku současně na dvou či více na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvody ostatní. Jinak řečeno, pokud obstojí jeden z důvodů, na nichž odvolací soud své rozhodnutí založil a pro nějž odvolací soud nároku žalobkyně nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobkyně nijak projevit, což činí její dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4722/2017).
Odvolací soud přitom ve shodě se soudem prvního stupně odůvodnil svůj závěr o neopodstatněnosti nároku žalobkyně na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění formou omluvy požadované v souvislosti s tímto varováním žalované 1) nikoli (pouze) tím, že by jednání žalované nebylo způsobilé přivodit žalobkyni újmu v hospodářské soutěži, nýbrž (především) zjištěním, že v důsledku jednání žalované žádná konkrétní tvrzená nemajetková újma žalobkyni nevznikla. Tento důvod nevyhovění nároku žalobkyně přitom nebyl (nemohl být, jak rovněž zdůvodněno níže) dovoláním žalobkyně úspěšně zpochybněn.
Dovolání žalobkyně nečiní přípustným ani její otázka, zda postačují skutková zjištění odvolacího soudu v souvislosti s uveřejněním inzerce žalované 2), obsahující upozornění, aby se zákazníci nenechali ošidit želatinovými doplňky krmiva plnými éček, k právnímu závěru, že žalobkyni nevznikla majetková újma.
Dovolací soud ve svém rozhodování formuloval závěr, podle kterého (podle soukromoprávní úpravy odčinění nemajetkové újmy účinné od 1. 1. 2014) je nutno (ve smyslu §2894 odst. 2 o. z.) rovněž v případě jednání v nekalé soutěži rozlišovat mezi podmínkami vzniku (zvláštních) deliktních práv (nároků) k ochraně proti nekalé soutěži (tj. zejm. práva, aby se rušitel svého jednání zdržel nebo aby odstranil závadný stav), jichž se dotčená osoba může případně domáhat i tehdy, bylo-li její postavení v hospodářské soutěži (pouze) ohroženo, oproti (obecnému) deliktnímu závazku k odčinění nemajetkové újmy poskytnutím přiměřeného zadostiučinění, jehož podmínkou je, aby nemajetková újma, jež má být právě poskytnutím přiměřeného zadostiučinění odčiněna, na straně poškozeného skutečně (v příčinné souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním škůdce) vznikla (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 327/2021, popř. též jeho usnesení ze dne 30. 3. 2020, sp. zn. 23 Cdo 4263/2019, nebo rozsudek ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1773/2021).
Zároveň dovolací soud ve svém rozhodování dovodil, že samotná otázka, zda (odčinitelná) nemajetková újma poškozenému (skutečně) vznikla či nikoliv, je otázkou skutkovou, nikoli právní, kterou proto nelze zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení věci (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.) a která tudíž nemůže založit ani přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 193/2013, ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo 268/2020, a ze dne 18. 12. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1870/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2481/2021).
Žalobkyně tak svojí otázkou ve skutečnosti zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu o vzniku své nemajetkové újmy, a tudíž neuplatňuje (jediný možný) dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. Uplatněním tohoto dovolacího důvodu není zpochybnění samotného hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014).
Obdobný závěr platí i ve vztahu k otázce žalobkyně, jejímž prostřednictvím zpochybňuje závěr odvolacího soudu o nezjištění konkrétní nemajetkové újmy na její straně v důsledku nedostatečného tvrzení o okolnostech vzniku této újmy, jež jí měla být způsobena označováním výrobků žalovaných informacemi o jejich kanadském původu. Jak uvedeno shora, samotný závěr odvolacího soudu o tom, zda nemajetková újma poškozenému vznikla, je otázkou skutkovou, přičemž skutková zjištění odvolacího soudu nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit. Na tom nic nemění, zda takový skutkový závěr odvolacího soudu je důsledkem nedostatečného tvrzení o konkrétních okolnostech, v nichž žalobkyně spatřovala vznik nemajetkové újmy. Na podkladě takto uplatněné dovolací argumentace, která ve své podstatě míří na závěr soudů o zjištěném skutkovém stavu, nelze přípustnost dovolání založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1336/2020).
Namítá-li pak žalobkyně v této souvislosti, že se jí nedostalo poučení podle §118a odst. 1 o. s. ř. o povinnosti tvrdit všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí věci, uplatňuje touto argumentací ve skutečnosti vadu řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, nebo ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2398/2021). Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. však nemohou založit námitky týkající se případných vad řízení. Ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Přípustnost dovolání tedy nemohou založit samotné námitky proti vadnému procesnímu postupu soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1304/2017).
Celkově pak závěr odvolacího soudu o neexistenci nemajetkové újmy žalobkyně v souvislosti s některými vytýkanými jednáními žalovaných v sobě neobsahuje žádný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními odvolacího soudu (resp. jeho následným právním posouzením věci), neboť závěry odvolacího soudu se v této otázce odvíjí od výsledku hodnocení provedených důkazů a nejedná se tak o projev svévole či excesu na poli dokazování a právního posouzení věci, jimiž by mohlo být porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Rovněž dovolání žalovaných není přípustné.
Přípustnost dovolání nezakládají otázky žalovaných, kterými se táží, zda se v poměrech nekalé soutěže uplatní zásada poctivosti a zda se žalobkyně může domáhat ochrany proti nekalé soutěži, k níž došlo v důsledku jejího protiprávního jednání, neboť odvolací soud se takto formulovanými otázkami žalovaných nezabýval (zabývat nemusel) a napadené rozhodnutí na těchto otázkách nezávisí. Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nelze podrobit dovolacímu přezkumu správnost (neexistujícího) právního názoru odvolacího soudu, na němž odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, a není tak splněna jedna ze základních podmínek přípustnosti dovolání stanovených v §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, nebo ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013).
Žalovaní prostřednictvím takto formulovaných otázek vytýkají odvolacímu soudu nedostatečné zohlednění skutečnosti, že sama žalobkyně nabízela své výrobky, jež jsou doplňky zvířecího krmiva, ke konzumaci lidem. Odvolací soud se však uvedenými otázkami nezabýval (nemusel zabývat) proto, že nároku žalobkyně uplatněnému v souvislosti s naříkaným doporučením žalovaných, aby lidé neužívali doplňky zvířecího krmiva, nevyhověl z jiného důvodu (nebyla zjištěna existence nemajetkové újmy žalobkyně).
Odvolacímu soudu pak není možno vytknout ani to, že by při posouzení nekalosoutěžní povahy výroku žalovaných o stížnostech zákazníků na výrobek Geloren (resp. na želatinový doplněk krmiva) nezohlednil tvrzení žalovaných o jejich obraně proti nepřípustné srovnávací reklamě žalobkyně. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu tak odvolací soud učinil posouzením podmínek oprávněné obrany soutěžitele podle §2984 odst. 2 o. z., přičemž odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v tomto směru neodchýlil (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 13. 9. 1935, sp. zn. Zm II 157/35, uveřejněný pod č. 5362/1935 Sbírky rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských, a ze dne 3. 11. 1931, sp. zn. Rv I 1239/30, uveřejněný pod č. 11142/31 Sbírky rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 32 Odo 1318/2004, nebo podle účinné právní úpravy srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1773/2021, nebo jeho usnesení ze dne 26. 9. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3649/2021).
Dovolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ani ve vztahu k žalovaným vytýkanému nedostatečnému poměřování ochrany proti nekalosoutěžnímu zlehčování podle §2984 odst. 1 o. z. se základním právem na svobodu projevu podle čl. 17 Listiny základních práva a svobod. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně zohlednil možnosti, jakými žalované mohly (v rámci jejich práva na svobodný projev) uvést soutěžně přijatelným způsobem na pravou míru obsah účinných látek jejich výrobků, věcně možnosti upozornit na rozdíl mezi veterinárními přípravky a doplňky krmiva, stejně jako na skutečnost, že Geloren není produktem žalovaných. Odvolací soud v tomto směru zohlednil věcný základ předmětných výroků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1551/2011), kontext, ve kterém byly tyto výroky proneseny (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14), stejně jako zjištění, co bylo účelem těchto výroků (kritiky) žalovaných (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1551/2011). Odvolací soud proto žalovanými předestřenou otázku posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1924/2012, nebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, či jeho nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 823/11, a na něj navazující rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 120/2013).
Dovolání žalovaných nečiní přípustným ani otázka, zda je nekalosoutěžně klamavé takové jednání, kdy soutěžitel na etiketě výrobku uvádí místo jeho původu a současně uvádí reklamní údaj odkazující na reálnou tradici a historickou spjatost s odlišnou zemí, neboť přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nemůže založit v dovolání formulovaná otázka, vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3349/2017, ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4171/2017, ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3244/2018, či ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 23 Cdo 395/2019).
Odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí nevyšel ze zjištění, že by výrobky žalované měly reálnou kanadskou tradici a historickou spjatost s touto zemí, nýbrž dospěl naopak ke zjištění, že výrobky žalovaných jsou vyráběny ve Slovinsku, při jejich výrobě nejsou použity suroviny pocházející z Kanady, nebyla zjištěna žádná specifická kanadská receptura a akcionářsky spjaté společnosti v Kanadě nevykonávají žádnou činnost, která by měla s výrobky žalovaných reálně cokoli společného a z nichž by mohla vyplývat mimořádná (tj. větší než obvyklá) kvalita výrobků žalovaných.
Přípustnost dovolání žalovaných nezakládá ani jejich námitka, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalované touto námitkou nepředkládají žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí, nýbrž tvrdí tím jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jak uvedeno již shora, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. může založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní, kterými nejsou námitky dovolatele ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu. Vada řízení sama o sobě přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3500/2019, uveřejněný pod číslem 46/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1453/2014, ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4905/2014, či ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3295/2017).
Ze stejného důvodu nečiní dovolání žalované 1) přípustným ani jí vytýkaná vada řízení spočívající v porušení pravidel tzv. koncentrace řízení.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně a žalovaných podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2022
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu