ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.2441.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 2441/2022-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyň a) GRAIN a. s. , se sídlem ve Višňové, Poustka 97, PSČ 464 01, identifikační číslo osoby 64829901, a b) VAKO - HP, s. r. o. , se sídlem v Říčanech, Nová 1542/10, PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 25079638, obou zastoupených Mgr. Janem Matznerem, advokátem, se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, PSČ 460 05, proti žalované MONETA Money Bank, a. s. , se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1442/1b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25672720, o zaplacení 9.857.648 Kč s příslušenstvím a o zaplacení 6.561.968 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 57 C 8/2021, o dovolání obou žalobkyň proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2022, č. j. 15 Co 122/2022-167, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] V projednávané věci:
1) Obvodní soud pro Prahu 4 usneseními ze dne 12. 4. 2021, č. j. 57 C 8/2021-51 a 57 C 8/2021-52, vyzval žalobkyně, aby do 45 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatily soudní poplatek za řízení vedené v projednávané věci, a poučil je, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno.
2) Podáními doručenými soudu 28. 5. 2021 žalobkyně navrhly, aby jim bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (č. l. 55 a 60 spisu).
3) Soud žalobkyně vyzval, aby učinily prohlášení o svých majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech pro osvobození od soudních poplatků (č. l. 62 verte).
4) Žalobkyně po výzvě soudu – opakovaně – požádaly o prodloužení lhůty k tomu, aby učinily prohlášení o svých majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech pro osvobození od soudních poplatků (č. l. 65 a 69).
5) Poté, kdy žalobkyně učinily prohlášení o svých majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech pro osvobození od soudních poplatků (č. l. 73 a 97), soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 7. 2021, č. j. 57 C 8/2021-105, rozhodl, že se žalobkyním osvobození od soudních poplatků nepřiznává.
6) Rozhodnutí soudu prvního stupně, podle něhož se žalobkyním nepřiznává osvobození od soudních poplatků, Městský soud v Praze (k odvolání obou žalobkyň) potvrdil usnesením ze dne 9. 9. 2021, č. j. 15 Co 281/2021-115.
7) Podáním doručeným soudu 23. 9. 2021 (č. l. 120) žalobkyně požádaly o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku „o 30 dnů ode dne podání této žádosti“.
8) Podáním doručeným soudu 22. 10. 2021 (č. l. 124) žalobkyně navrhly, aby bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení trestního řízení vedeného u Krajského ředitelství policie Libereckého kraje pod sp. zn. KRPL-49763-164/TČ, a opětovně požádaly o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku „tak, že budou povinné jej zaplatit ve lhůtě 14 dnů ode dne právní moci rozhodnutí, podle něhož bude pokračováno v přerušeném řízení, nebo do 14 dnů ode dne právní moci zamítnutí výše uvedeného návrhu žalobkyně na přerušení řízení“.
9) Soud žalobkyně usneseními ze dne 14. 12. 2021, č. j. 57 C 8/2021-127 a 57 C 8/2021-128, opakovaně vyzval, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatily soudní poplatek za řízení vedené v projednávané věci, a poučil je, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno.
10) Podáním doručeným soudu 27. 12. 2021 (č. l. 131) žalobkyně „s ohledem na aktuální nedostatek disponibilních finančních prostředků a zejména s ohledem na skutečnost, že zatím soudem nebylo rozhodnuto o návrhu žalobkyň na přerušení řízení ze dne 22. 10. 2021“, opětovně požádaly o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku „do 15. 1. 2022“.
11) Podáním doručeným soudu 14. 1. 2022 (č. l. 135) žalobkyně znovu požádaly o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku „o 20 dní“, a to „především z důvodu, že dosud nebylo rozhodnuto o žalobkyněmi podaném návrhu na přerušení řízení“.
[2] Obvodní soud pro Prahu 4 poté usnesením ze dne 17. 1. 2022, č. j. 57 C 8/2021-137:
1) Zamítl žádost žalobkyň z 27. 12. 2021 a ze 14. 1. 2022 o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku (výrok I.).
2) Zamítl návrh žalobkyň na přerušení řízení do pravomocného skončení trestního řízení vedeného u Krajského ředitelství policie Libereckého kraje pod sp. zn. KRPL-49763-64/TČ (výrok II.).
3) Zastavil řízení (výrok III.).
4) Rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
[3] Podáním doručeným soudu 19. 1. 2022 žalobkyně navrhly, aby soud prvního stupně (dodatečně) rozhodl o jejich žádostech o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku a (opětovně) stanovil novou lhůtu pro zaplacení soudního poplatku. Nato Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 3. 2. 2022, č. j. 57 C 8/2021-154, zamítl žádosti žalobkyň o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku z 22. 10. 2021 a z 19. 1. 2022.
[4] K odvolání žalobkyň, které napadly správnost III. a IV. výroku usnesení soudu prvního stupně (č. l. 137), Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 4. 2022, č. j. 15 Co 122/2022-167, potvrdil III. a IV. výrok usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[5] Proti usnesení odvolacího soudu podaly obě žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[6] Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává:
1) Poplatková povinnost podle §4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká mj. podáním žaloby, odvolání nebo dovolání. Se vznikem poplatkové povinnosti nastává i splatnost poplatku (§7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Pro případ, kdy poplatník svou poplatkovou povinnost nesplní již při podání žaloby (odvolání, dovolání), může tak učinit v dodatečné lhůtě, přičemž podle §9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích nebyl-li soudní poplatek zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho úhradě a stanoví mu lhůtu, po jejímž uplynutí řízení zastaví (nejde-li o některou z výjimek, kdy soud může jednat a rozhodnout i bez zaplacení soudního poplatku). K zaplacení poplatku po marném uplynutí této lhůty se však již nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, uveřejněné pod číslem 120/2019 Sb. rozh. obč., ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1841/2019, ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2825/2019, ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3581/2019, nebo ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 20 Cdo 466/2020).
2) Lhůta k zaplacení soudního poplatku je soudcovskou propadnou lhůtou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 483/2020, a dále nález Ústavního soudu ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. III. ÚS 49/01, nebo ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07).
3) Stanovení soudcovské lhůty k zaplacení soudního poplatku v délce alespoň 15 dnů s následkem zastavení řízení v případě marného uplynutí lhůty není nepřiměřené ve vztahu k možnosti uplatnit u soudu tvrzené právo, neboť jde již o lhůtu náhradní pro případ nesplnění povinnosti zaplatit soudní poplatek společně s podáním návrhu. Samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a žalobcům v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnili již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jejich pasivity (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1334/18, nebo ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, z nichž vychází i judikatura Nejvyššího soudu, viz např. usnesení ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1841/2019).
4) Návrh účastníka na prodloužení soudcovské lhůty nemůže soud bez dalšího pominout, naopak by se k němu měl procesně relevantním způsobem vyjádřit (srov. závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1998, sp. zn. 20 Cdo 827/98, ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1588/2003, nebo ze dne 17. 7. 2018, sp. zn. 32 Cdo 404/2018).
5) Pomine-li soud prvního stupně žádost o prodloužení lhůty a řízení zastaví, může odvolací soud usnesení věcně potvrdit jen za předpokladu, že žádost o prodloužení lhůty sám posoudí a dospěje k závěru, že je neoprávněná, popř. že jí bylo fakticky (bez vydání usnesení, a to oddálením vyvození zákonem předpokládaných důsledků o lhůtu požadovanou účastníkem k doplnění) soudem prvního stupně vyhověno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1899/2000, nebo ze dne 17. 7. 2018, sp. zn. 32 Cdo 404/2018, jež je možné aplikovat mutatis mutandis i na soudcovskou lhůtu k zaplacení soudního poplatku).
[7] Jestliže soud prvního stupně dovolatelky opakovaně vyzval k zaplacení soudního poplatku (č. l. 51 a 52, resp. č. l. 127 a 128) a jestliže jim ke splnění poplatkové povinnosti stanovil lhůty 45, resp. 15 dnů od doručení výzev (přičemž je v obou výzvách řádně poučil, že nebude-li soudní poplatek zaplacen, bude řízení zastaveno), je jeho rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku – resp. napadené rozhodnutí odvolacího soudu, který rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné – v souladu s právě citovanými závěry ustálené rozhodovací praxe.
[8] Odchylku od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu pak neodůvodňuje ani skutečnost, že soud prvního stupně v usnesení ze dne 17. 1. 2022, č. j. 57 C 8/2021-137, zamítl jen 2 ze 4 návrhů dovolatelek na prodloužení lhůt k zaplacení soudních poplatků.
[9] Ačkoli totiž soud prvního stupně rozhodl o návrzích dovolatelek na prodloužení lhůt k zaplacení soudních poplatků z 22. 10. 2021 a z 19. 1. 2022 teprve „dodatečně“ (usnesením ze dne 3. 2. 2022, č. j. 57 C 8/2021-154), nelze pominout, že jsou všechny čtyři žádosti dovolatelek o prodloužení lhůt k zaplacení soudních poplatků obsahově obdobné. Rozhodnutím o 2 ze 4 žádostí tedy soud prvního stupně fakticky vypořádal žádosti z 22. 10. 2021 a z 19. 1. 2022.
[10] Nadto všechny čtyři návrhy na prodloužení lhůt k zaplacení soudních poplatků věcně posoudil i odvolací soud, který dospěl k závěru, že žádosti dovolatelek nejsou důvodné, neboť zaplacení soudního poplatku „pod různými záminkami oddalují již více než rok“ a jejich postup není ničím jiným než „obstrukcemi“, resp. „zjevným zneužíváním procesních institutů“.
[11] V poměrech projednávané věci pak nelze přehlížet ani skutečnost, že v žádostech o prodloužení lhůt k zaplacení soudních poplatků z 23. 9. 2021 a z 27. 12. 2021 dovolatelky žádaly o prodloužení lhůty „o 30 dnů“, resp. „do 15. 1. 2022“. Rozhodl-li tedy soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 1. 2022, č. j. 57 C 8/2021-137, tak, že se řízení (pro nezaplacení soudního poplatku) zastavuje, ve skutečnosti žádostem dovolatelek o prodloužení lhůt k zaplacení soudních poplatků vyhověl. Fakticky (aniž by o tom vydal rozhodnutí) totiž posečkal až do termínů, o které dovolatelky žádaly v podáních z 23. 9. 2021 a z 27. 12. 2021.
[12] Přípustnost dovolání nezakládá konečně ani dovolatelkami předestřená argumentace, jejímž prostřednictvím brojí především proti tomu, že soud prvního stupně zastavil řízení v projednávané věci (pro nezaplacení soudního poplatku), aniž by před tím rozhodl (samostatným usnesením) o návrhu dovolatelek na přerušení řízení.
[13] Považují-li totiž dovolatelky za „hrubě nespravedlivé a v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudních rozhodnutí, když soud prvního stupně rozhodl o jejich žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku současně se zamítavým rozhodnutím o návrhu na přerušení řízení, a o některé žádosti dokonce až po vydání tohoto rozhodnutí, čímž jim byla upřena možnost podle výsledného rozhodnutí o návrhu na přerušení řízení soudní poplatek zaplatit“, přehlížejí, že k přerušení řízení podle §109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dochází teprve v důsledku rozhodnutí soudu. Paralela, kterou dovolatelky předestírají s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 29 Cdo 1392/2020, není přiléhavá. Skutečnost, že soud zamítl návrh dovolatelek na přerušení řízení do pravomocného skončení trestního řízení vedeného u Krajského ředitelství policie Libereckého kraje pod sp. zn. KRPL-49763-164/TČ, se přitom – sama o sobě – nijak nedotýká poplatkové povinnosti, kterou za podání žaloby stanoví zákon o soudních poplatcích.
[14] I v tomto směru je tedy napadené rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byly jako věcně správné potvrzeny odvoláním napadené výroky rozhodnutí soudu prvního stupně, v souladu s výše citovanou ustálenou rozhodovací praxí.
[15] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
| Poučení:
| Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
| |
V Brně dne 11. 10. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu