ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.2756.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 2756/2022-816
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyň a) O. K. , narozené XY, bytem v XY, b) I. K. , narozené XY, bytem v XY, obou zastoupených JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 5/28, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupené JUDr. Ľubomírem Fockem, advokátem se sídlem v Praze 1, Náprstkova 276/2, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 12 C 42/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. června 2022, č. j. 25 Co 129/2022-783, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 2. 2022, č. j. 12 C 42/2019-750, nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY (dále „předmětné pozemky“), které jsou ve vlastnictví České republiky, podle ustanovení §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále „zákon o půdě“ (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 8. 6. 2022, č. j. 25 Co 129/2022-783, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyním k rukám jejich zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 13.215,- Kč (výrok II.).
Soudy nižších stupňů, vázány právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v rozsudku ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3166/2020 (uvedený rozsudek, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, je přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ), vyšly ze zjištění, že žalobkyně jsou osobami oprávněnými ve smyslu ustanovení §4 zákona o půdě a domáhají se vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté, jejichž naturální restituci brání zákonem o půdě předvídané překážky (§11a odst. 1 zákona o půdě). Protože shledaly dosavadní postup žalované ve vztahu k žalobkyním liknavým, vyhověly požadavku uspokojit restituční nárok žalobkyň mimo zákonem předpokládaný postup. Konstatovaly přitom, že předmětné pozemky jsou vhodné k převodu na žalobkyně. Jelikož hodnota požadovaných pozemků vybraných žalobkyněmi jako pozemků náhradních, nepřevyšovala v době rozhodnutí hodnotu dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobkyň, uložily žalované povinnost uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu předmětných pozemků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, považujíc je za přípustné ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu (reprezentované v dovolání konkretizovanými rozhodnutími). Domnívá se, že předmětný pozemek parc. č. XY je nevhodný k převodu oprávněným osobám jako pozemek náhradní. Upozornila na problémy při zemědělském obhospodařování uvedeného pozemku související s jeho tvarem, umístěním v blízkosti plánované výstavby rodinných domů, jakož i jeho lokalizací v oblasti ohrožené častými záplavami. Podotkla, že nárokovaný pozemek lze zemědělsky obhospodařovat z méně než poloviny jeho celé rozlohy, o čemž dle názoru žalované svědčí pobírání zemědělských dotací pouze na 45 % jeho celkové výměry. Poukázala rovněž na nájemní smlouvu, jíž byl požadovaný pozemek pronajímán k nezemědělským účelům. Dále má za to, že převodu předmětného pozemku parc. č. XY na žalobkyně brání ustanovení §6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 503/2012 Sb.“), jelikož vybraný pozemek je dotčen plánovanou obytnou zástavbou, přičemž není vyloučeno, že daný pozemek bude touto výstavbou zasažen v rozsahu větším, než odvolacím soudem uvažovaných 21 m 2 , a že bude sloužit k vybudování pozemních komunikací. Zdůraznila také, že žalobkyněmi zvolený pozemek je územním plánem kategorizován jako „NP – přírodní plocha“, což umožňuje realizovat na něm toliko drobnou zemědělskou činnost. Vyzdvihla veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických vztahů z důvodu zachování přístupu k vodní nádrži Jesenice a zajištění údržby jejích břehů. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud vzhledem k možnému převodu vlastnického práva k předmětnému pozemku parc. č. XY odložil právní moc napadeného rozsudku.
Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřily.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné (§237 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání není přípustné, neboť žalovanou nastolená právní otázka „vhodnosti“ pozemku, jenž žalobkyně nárokují k převodu jako náhradní pozemek za pozemky nevydané pro zákonnou překážku podle zákona o půdě, již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, odvolací soud se od judikaturou přijatého řešení neodchýlil a není žádného důvodu tuto otázku dovolacím soudem znovu posoudit odchylně.
Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky, jež by byly – nebýt liknavého či svévolného postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – zařaditelné do veřejné nabídky (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015).
Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§11a odst. 1 zákona o půdě) je nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanovení §11 odst. 1 zákona o půdě a v ustanovení §6 zákona č. 503/2012 Sb. či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srovnej dovolatelkou citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005). Tedy ani oprávněná osoba, vůči níž Pozemkový fond (žalovaná) postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle ustanovení §11a zákona o půdě), se nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (a ve správě Státního pozemkového úřadu). V rozsudku ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, Nejvyšší soud dále uzavřel, že je na soudu, aby v každé jednotlivé věci vždy s ohledem na její konkrétní okolnosti posoudil, zda pozemky vybrané oprávněnou osobou jako náhradní, jsou pro uspokojení jejího restitučního nároku vhodné, a to ke dni vyhlášení jeho rozhodnutí (§154 odst. 1 o. s. ř.).
Odvolací soud se výše rozvedených judikatorních východisek zjevně přidržel, dovodil-li se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem dané věci, že předmětný pozemek parc. č. XY je vhodný k převodu na žalobkyně, coby pozemek náhradní. Přisvědčit nelze námitce dovolatelky, že tvar zmíněného pozemku vylučuje jeho zemědělské obhospodařování, neboť v řízení bylo zjištěno, že nárokovaný pozemek je jako zemědělský evidován i fakticky užíván, přičemž v tomto směru není rozhodné, zda a popřípadě v jakém rozsahu jsou ve vztahu k danému pozemku pobírány zemědělské dotace. Úvaha dovolatelky o nemožnosti zemědělského obhospodařování označeného pozemku z důvodu jeho situování v blízkosti plánované zástavby rodinných domů a v lokalitě, kde může docházet k častým záplavám, je pak ryze spekulativní. K dovolatelkou tvrzené okolnosti, že v přítomné věci převažuje nad restitučním nárokem žalobkyň na vydání předmětného pozemku parc. č. XY veřejný zájem na zachování stávajících vlastnických poměrů, jeví se vhodným připomenout, že veřejný zájem na nevydání požadovaného pozemku parc. č. XY v řízení nebyl shledán. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu, jež dovolacímu přezkumu nepodléhají (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), se totiž – oproti mínění žalované – nepodává, že by dotčený pozemek byl nezbytný pro zajištění přístupu k vodní nádrži XY a údržby jejích břehů. Skutečnost, že sporný pozemek je územním plánem obce zařazen do kategorie „NP – přírodní plocha“ přitom nepředstavuje žádnou zákonem předpokládanou či judikatorně dovozenou překážku vydání pozemku oprávněné osobě jako pozemku náhradního (k tomu srovnej dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2067/2020). Argumentaci dovolatelky, že na předmětný pozemek parc. č. XY dopadá výluka dle ustanovení §6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., jelikož by na označeném pozemku mohla být v budoucnu vybudována pozemní komunikace v souvislosti s bytovou výstavbou na okolních pozemcích, pak lze pokládat za hypotetickou a ničím nepodloženou. Vycházeje ze soudy zjištěného skutkového stavu (jenž nelze revidovat v dovolacím řízení, v němž je rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu omezen výlučně na otázky právní) lze dovodit, že na označeném pozemku není plánovaná žádná stavba dopravní infrastruktury. Pokud jde o dovolatelkou tvrzenou existenci nájemní smlouvy, jejíž uzavření si žalovaná vymínila v souvislosti s realizací zeleného pásu a vyústění gravitační dešťové stoky na části sporného pozemku, nejedná se o okolnost, jež by svědčila o zemědělské neobhospodařovatelnosti daného pozemku a jež by bránila vydání pozemku oprávněným osobám jako pozemku náhradního. Právo nájmu přitom není tím právem, jež by zatěžovalo pozemek ve prospěch třetí osoby a znamenalo jeho nevhodnost převodu na oprávněnou osobu. Obecně platí, že práva a povinnosti z nájemního poměru přecházejí na nabyvatele pronajaté věci.
Vyplývá-li z obsahu dovolání také to, že žalovaná nesouhlasí s polemikou odvolacího soudu o osobní charakteristice oprávněných osob ve vztahu k hospodářskému využívání pozemků převáděných oprávněným osobám jako pozemků náhradních, je třeba uvést, že nastíněnou tezi odvolací soud vyslovil nad rámec svých úvah jako podpůrnou, rozhodnutí na ní nespočívá, pročež ani její případná nepřiměřenost nemá vliv na věcnou správnost rozhodnutí odvolacího soudu.
Odkázala-li dovolatelka na závěry dovozené v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2729/2018, a ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3824/2018, pak jde o rozhodnutí, jež byla vydána za poměrů nikoliv srovnatelných s poměry nyní projednávané věci. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2729/2018, byl nepřevoditelným shledán pozemek (coby náhradní za pozemky, jež oprávněným osobám dle zákona o půdě nebylo lze vydat), na němž se nachází toliko malá část rybníka a jeho okrajový břeh, přičemž zbývající převážná část rybníka a k němu náležející technická zařízení měla zůstat ve vlastnictví odlišného subjektu (právě tyto skutkové okolnosti přitom vedly dovolací soud k zaujetí názoru, že posuzované vodní dílo tvoří funkční celek, který by neměl mít z hlediska právní jistoty i samotného provozování rozdílné vlastníky); v individuálních skutkových poměrech této věci nebylo bez významu ani to, že takovýto pozemek byl bezúplatně převeden do podílového spoluvlastnictví šesti žalobců v poměru fakticky obtížně určitelných ideálních podílů jako např. 9327/329306 (což za dané situace mohlo působit problémy při hospodaření s ním). Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3824/2018, byl vydán za situace, kdy požadované náhradní pozemky byly schváleným územním plánem zařazeny do plochy pro výrobu v kamenolomu a coby územní rezervy pro dobývací prostor lomu.
Zcela nepřiléhavý je pak odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1675/2006, neboť v odkazované věci se dovolací soud vyjádřil v rámci sousedského sporu k otázce možnosti nabytí vlastnického práva k hraničnímu pozemku dovolatelkou v souvislosti s chybným zápisem údajů a zákresem vlastnických hranic v katastru nemovitostí.
Napadené rozhodnutí není v rozporu ani s rozhodovací praxí, podle níž lze ve výjimečných případech pod výluku podle ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě podřadit per analogiam i situaci, kdy by oprávněná osoba naturální restitucí získala „vyprázdněné“ vlastnické právo z důvodu převažujícího veřejného zájmu (veřejnoprávní regulace), který by v praxi realizaci žádné ze složek vlastnického práva neumožňoval; o takovou situaci jde zejména tam, kde jsou nemovitosti veřejným statkem, tedy jsou-li kupř. dotčeny institutem veřejného užívání (např. veřejné prostranství, pozemní komunikace), kdy by se restituentu mělo dostat toliko tzv. holého vlastnictví [k tomu srovnej dovolatelkou citované nálezy Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. III. ÚS 1961/15, ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, a ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14 (označené nálezy, stejně jako dále uvedené rozhodnutí Ústavního soudu, jsou přístupné na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ), a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3923/2014, dále pak např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 28 Cdo 220/2014, a ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4024/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3831/2017]. O takový případ ovšem v posuzované věci nejde. Předmětný pozemek parc. č. XY podle skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, není součástí veřejného prostranství a ani není zatížen jiným obdobným způsobem.
Rozhodnutí odvolacího soudu nekoliduje ani s dovolatelkou odkazovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2958/2020, jenž se otázkou vhodnosti pozemků nárokovaných jako náhradních k uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby podle zákona o půdě zabývá (v souladu s ustálenou judikaturou) právě se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem konkrétního případu, jež jsou s přítomnou právní věcí nesouměřitelné.
Na nyní projednávanou věc pak se zřetelem k odlišným individuálním skutkovým okolnostem nedopadají dovolatelkou poukazované závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 113/2020, týkající se otázky působnosti zákona o půdě. Ostatně v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, jež by bránily zemědělskému obhospodařování nárokovaného pozemku.
Protože dovolatelka brojí proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, zabýval se dovolací soud přípustností dovolání i ve vztahu k části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech prvostupňového řízení, a ve vztahu k výroku II. o nákladech odvolacího řízení. Proti označeným výrokům však není dovolání objektivně – ze zákona – přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Jelikož dovolání žalované není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s ustanovením §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno.
V situaci, kdy Nejvyšší soud v přiměřené lhůtě přikročil přímo k rozhodnutí o dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o dovolatelkou současně podaném návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí [§243 písm. b) o. s. ř.], jenž tak sdílí osud (nepřípustného) dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srovnej zejména nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 10. 2022
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu