ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.2844.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 2844/2022-133
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce: F. K. , nar. XY, bytem XY, zastoupený Mgr. PhDr. Ladou Hvizdákovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 413/53, proti žalovaným: 1) F. B. , nar. XY, bytem XY, a 2) P. P., nar. XY, bytem XY, oba zastoupeni Mgr. Ondřejem Křičkou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 574/7, o 138 711 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 139/2021, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2022, č. j. 35 Co 130/2022-117, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 5. 2022, č. j. 35 Co 130/2022-117, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 28. 1. 2021, č. j. 47 C 139/2021-104, změnil tak, že žalovaným uložil, aby žalobci společně a nerozdílně zaplatili 138 711 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti rozsudku odvolacího soudu žalovaní podali dovolání. Za dovolacím soudem dosud neřešenou měli otázku, zda jim bezdůvodné obohacení následkem protiprávního užití cizí hodnoty – užívání hydraulického zvedáku – vznikalo i za dobu soudního řízení, v němž se žalobce vůči nim domáhal vydání předmětné movité věci (žalobě bylo vyhověno poté, co odvolací soud dovodil, že nebylo prokázáno uzavření ústní kupní smlouvy, na jejímž základě měl být dotčený zvedák převeden žalobcem na prvního žalovaného), a za dobu, po niž tato věc v exekučním řízení vedeném třetím subjektem (coby oprávněným) vůči žalobci (jakožto povinnému) byla soudním exekutorem pojata do soupisu exekuovaných movitých věcí. Vytýkali též nepředvídatelnost napadeného rozhodnutí a zpochybňovali aplikaci ustanovení §136 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „o. s. ř.“), při určování výše vzniklého bezdůvodného obohacení.
3. Podle §237 zákona o. s. ř., jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
4. Vztah z bezdůvodného obohacení je zákonem i ustálenou rozhodovací praxí pojímán jako objektivní, regulovaný právní úpravou směřující k tomu, aby se nikdo neobohacoval na úkor druhého bez právem aprobovaného titulu. Bezdůvodné obohacení je tedy objektivním stavem, jenž co do svého vzniku zásadně není ovlivněn subjektivními okolnostmi, mezi něž se na straně obohaceného řadí dobrá víra, respektive absence povědomí o tom, že získává na úkor ochuzeného majetkový prospěch (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1095/2022, ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1602/2015, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 975/2013, ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 283/2020, a ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2040/2021; Petrov, J. In: Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, komentář k §2991, marg. č. 47 – 49 a 148) ; subjektivní okolnosti však mohou mít význam pro určení rozsahu, v jakém je obohacený povinen bezdůvodné obohacení vydat (srovnej §3000 až 3004 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. z.“).
5. Jestliže tedy odvolací soud, vycházeje ze skutkového zjištění, že dovolatelé v období od 30. 11. 2016 do 26. 4. 2021 měli předmětný žalobcem vlastněný hydraulický zvedák v držení a používali jej (aniž je k tomu opravňoval způsobilý občanskoprávní titul) při provozování svého podnikání, uzavřel, že jim tím (bez ohledu na probíhající soudní řízení o vydání dotčené movité věci či její pojetí do soupisu exekuovaných movitých věcí) na úkor vlastníka (žalobce) vznikalo bezdůvodné obohacení – následkem protiprávního užití cizí hodnoty (§2991 odst. 2 o. z.) – pročež mu musí vydat, oč se na jeho úkor obohatili, je jeho rozhodnutí zcela konformní s ustálenou judikatorní praxí dovolacího soudu (na níž není důvodu čehokoliv měnit) zdůrazňující objektivní povahu bezdůvodného obohacení; dovolatelům přitom nesvědčí ani subjektivní okolnosti (§3000 a násl. o. z.), jestliže za řízení (vzdor jejich tvrzení) nevyšlo najevo, že by snad, byť neplatně či putativně, sjednali smlouvu, na jejímž základě měli k věci nabýt vlastnické nebo alespoň užívací právo.
6. Možnost určení výše bezdůvodného obohacení prostřednictvím volné úvahy soudu ve smyslu §136 o. s. ř. pak dovolatelé zpochybňují, aniž v uvedeném směru vymezili předpoklady přípustnosti podaného dovolání (nespecifikovali, zda tím kladou otázku řešenou odvolacím soudem odchylně od dosavadní judikatury dovolacího soudu či judikaturou dosud neřešenou nebo řešenou rozdílně, případně, zda jde o otázku, jež má být oproti dosavadní judikatuře dovolacího soudu vyřešena jinak), dovolání je tudíž v této části neprojednatelné (§241a odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud ostatně výši bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání věci bez právního důvodu (protiprávním užití cizí hodnoty) stanovil v souladu s ustálenou judikaturou peněžitou částkou odpovídající částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných věcí, zpravidla formou nájmu, a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen plnit podle nájemní smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, uveřejněný pod č. 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož konkluze jsou použitelné i v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů; k tomu srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3090/2018, a ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3310/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 311/2019, a ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3105/2020). Určení výše bezdůvodného obohacení i za využití volné úvahy v intencích §136 o. s. ř. pak judikatura a priori nevylučuje (srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4454/2015).
7. Vytýkají-li dovolatelé, že rozhodnutím odvolacího soudu byla porušena zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí, neboť odvolací soud navzdory svému odlišnému právnímu názoru nezopakoval dokazování, dlužno předně uvést, že daná námitka vystihuje případ vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jediným způsobilým dovolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) ovšem může být pouze nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej §241a odst. 1 o. s. ř.). K vadám řízení dovolací soud ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédne jen tehdy, pokud z jiných důvodů shledá dovolání přípustným (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014). O takový případ však v projednávané věci nejde. Rozhodnutí odvolacího soudu může být pro účastníka překvapivé a nepředvídatelné jen tehdy, kdyby odvolací soud při svém rozhodování přihlížel k něčemu jinému, než co bylo tvrzeno nebo jinak vyšlo najevo za řízení před soudem prvního stupně nebo co za odvolacího řízení uplatnili účastníci, tedy jen kdyby vzal v úvahu něco jiného, než co je známo také účastníkům řízení, anebo kdyby dané rozhodnutí nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3504/2012, ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 23 Cdo 370/2011, ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1037/2009, či ze dne 15. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 476/2015, publikovaný pod č. 136/2017 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelé si přitom za řízení před odvolacím soudem museli být vědomi odvolací argumentace žalobce podpořené odkazy na vyjádření realitní kanceláře Jaroš Real Estate, s.r.o. či soudního znalce Jiřího Boskovce (v případě listinných důkazů není porušením zásady přímosti občanského soudního řízení, vyvodí-li z nich odvolací soud jiné skutkové závěry než soud prvního stupně, aniž je sám zopakuje – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3061/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 194/2006, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 731/2006, či jeho usnesení ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2463/2012), o něž odvolací soud opřel i svou volnou úvahu o minimální možné výši nájemného za užívání obdobné movité věci, a za jejichž užití, aplikuje ustanovení §136 o. s. ř., určil vzniklé bezdůvodné obohacení.
8. Podané dovolání tedy – se zřetelem k výše vyřčenému – předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. nenaplňuje.
9. Napadají-li snad dovolatelé rozsudek odvolacího soudu též v nákladovém výroku, pak ve vztahu k němu žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle §241a odst. 2 o. s. ř. – neuplatňují; nehledě na to, že proti rozhodnutí odvolacího soudu v částech týkajících se náhrady nákladů řízení dovolání přípustné není (srov. §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
10. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věty první o. s. ř).
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobci žádné účelně vynaložené náklady v dovolacím řízení nevznikly.
12. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 11. 2022
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu