ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.876.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 876/2022-648
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce A. K. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , IČO: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, o nahrazení projevu vůle směřujícího k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 7 C 88/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. listopadu 2021, č. j. 22 Co 145/2021-619, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 468 Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Purkyta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 11. 2021, č. j. 22 Co 145/2021-619, rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 24. 3. 2021, č. j. 7 C 88/2018-530, v části výroku I., v níž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na žalobce, zrušil a v uvedeném rozsahu řízení zastavil a ve zbývající části daného výroku – v níž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY na žalobce – jej potvrdil; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku, zda znaleckými posudky podepřené závěry o ceně odňatých pozemků – implikující konkluze o výši žalobcem uplatňovaného restitučního nároku na náhradu za odňaté a pro zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, stanovené překážky nevydané nemovitosti – bylo lze učinit bez výslechu znalců, případně bez provedení revizního znaleckého posudku, lišily-li se soudy hodnocené posudky v úvahách znalců o aplikovatelnosti srážek ve smyslu přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. , o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Měla za to, že se odvolací soud při řešení nadnesené otázky odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, ze dne 27. 6. 1968, sp. zn. 2 Cz 11/68, uveřejněného pod č. 92/1968 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 33 Odo 988/2004 a ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2197/2016.
3. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.
4. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Vytýká-li ovšem dovolatelka prostřednictvím přednesené otázky hodnocení provedeného dokazování soudy nižšího stupně – zejména posudků znalce Ing. Petra Neradila a znaleckého ústavu Grant Thornton Valuations, a.s. – polemizuje tím zjevně se skutkovými a nikoliv právními závěry. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3420/2015, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2515/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 998/2016, dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1766/16, bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2050/17, bod 17), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím uvedené polemiky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze.
6. Odvolací soud se ostatně svým postupem nikterak nezpronevěřil oné judikatuře, jež označuje znalecký posudek za jeden z důkazních prostředků (§125, §127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení §132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené hodnocení soudem podle zásad §132 o. s. ř. nepodléhají; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, posuzuje, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a zda nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud přitom nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To však neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem, že jej musí bez dalšího převzít. Má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku; zákon (§127 odst. 2 o. s. ř.) přitom nestanovuje předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010, ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2009/2011, ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5359/2007, jakož i dovolateli odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 28 Cdo 589/2014). Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, pak neznamená, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jenž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4556/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 915/2019, či usnesení téhož soudu ze dne 8. 9. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1962/2021). Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce (srov. §127 věty poslední o. s. ř.). V posuzovaném případě totiž odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku přesvědčivě a logicky vysvětlil, že závěry svědčící dle posudku znaleckého ústavu Grant Thornton Valuations, a.s. pro aplikaci srážek z ceny odňatých pozemků (ve smyslu přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. , ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. ) nevycházejí ze stavu těchto pozemků v době jejich odnětí (t. j. v době jejich vyvlastnění rozhodnutím MěNV Ostrava, odboru výstavby, ze dne 20. 3. 1965), nýbrž ze stavu dřívějšího (podávajícího se z leteckých snímků ortofotomap z let 1954 – 1955 či ze směrného územního plánu města Ostravy z roku 1962 věnovaného řazení odňatých pozemků do ploch bytové výstavby), pročež své konkluze o ceně odňatých pozemků v souladu s ustálenou rozhodovací praxí založil na znaleckém posudku Ing. Petra Neradila reflektujícím jejich stav v okamžiku odnětí (srov. k tomu judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž je z hlediska ocenění odňatých pozemků v řízení o náhradu za nemovitosti nevydané pro překážky stanovené zákonem č. 229/1991 Sb. rozhodný jejich stav v okamžiku odnětí státem – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4758/2016, ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1816/2013, ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4047/2017, a ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1227/2015).
7. Skutkovou a nikoliv právní povahu má konečně i (bez vymezení zákonných předpokladů přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř.) předestíraná polemika dovolatelky se závěry odvolacího soudu o rozsahu, v němž dle platné územně plánovací dokumentace mají vydávané náhradní pozemky (parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY) charakter pozemků stavebních. Ani prostřednictvím této kritiky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze.
8. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že podané dovolání předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. nenaplňuje.
9. Nejvyšší soud se zabýval přípustností dovolání i ve vztahu k nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu; proti nim však dovolání objektivně – ze zákona – přípustné není [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017].
10. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), podané dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věty první o. s. ř).
11. V situaci, kdy Nejvyšší soud bezprostředně přikročil k rozhodnutí o dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o současně podaném návrhu na odložení vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí (ve smyslu §243 o. s. ř.), jenž sdílí osud meritorně neprojednatelného dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobce patří odměna advokáta ve výši 1 740 Kč [srov. §6 odst. 1, §7 bod 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§13 odst. 4 téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), dohromady ve výši 2 468 Kč.
13. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 5. 2022
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu