ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2880.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 2880/2021-116
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobce R. N., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem, se sídlem v Praze, Vinohradská 1215/32 proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 176 667 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 21/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, č. j. 91 Co 78/2021-92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se podanou žalobou domáhal zadostiučinění ve výši 176 667 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 107 C 132/2009 a následně u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 98/2012. Řízení trvalo devět let a deset měsíců.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. 12. 2020, č. j. 23 C 21/2020-71, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 53 000 Kč s příslušenstvím (výrok I). Dále rozhodl, že žaloba, co do částek 176 667 Kč s příslušenstvím a úroků z prodlení z částky 53 000 Kč za den 24. 2. 2020, se zamítá (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), v celém rozsahu, včasným dovoláním (§240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném, dále jen „o. s. ř.“, dílem pro vady a dílem jako nepřípustné odmítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čemž dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3).
Dovolání není dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení.
Co do námitek dovolatele týkajících se posouzení kritérií postupu orgánu veřejné moci během řízení, jednání poškozeného a významu předmětu řízení pro poškozeného [§31a odst. 3 písm. c), d), e) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“)], neobsahuje podané dovolání řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), kterážto vada brání tomu, aby v rozsahu uvedených námitek, mohlo být dovolání projednáno.
Má-li být totiž dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ).
K ostatním dovolacím námitkám týkajícím se rozhodnutí ve věci samé, dovolací soud předesílá, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud při přezkumu výše či formy zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v §31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), přičemž výslednou částkou (formou) se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená. Dovolací soud tedy posuzuje jen správnost základních úvah soudu ohledně aplikace toho kterého kritéria, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2933/2009; rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ). Jinými slovy, v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, posuzuje dovolací soud v zásadě jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše či formy přiměřeného zadostiučinění (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5483/2015), tedy například to, zdali byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního chování účastníka, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10 %, o 20 % nebo o 30 % (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1612/2009).
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. tak nemohou založit námitky dovolatele týkající se výchozí základní částky za jeden rok řízení. Nesouhlasí-li dovolatel s tím, že základní částku ve výši 15 000 Kč je třeba přiznat ve všech případech, kdy se nejedná o extrémně dlouhé řízení, pak na takovém řešení právní otázky napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř. nezáviselo. Z napadeného rozhodnutí současně nevyplývá, že by se odvolací soud při posouzení výše základní částky odchýlil od dovolatelem označené judikatury v tom smyslu, že neposuzoval konkrétní okolnosti daného případu. Jak bylo předesláno, přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas dovolatele s výší přiznaného zadostiučinění (byť vychází z jeho subjektivního přesvědčení, že posuzované řízení v jeho věci již extrémně dlouhé bylo), neboť ta se odvíjí od okolností každého případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu §237 o. s. ř. To se týká i stanovení základní částky.
Ani námitka dovolatele, že by snížení základní částky nemělo přesahovat 50 %, přípustnost dovolání podle §237 nezakládá. Nejvyšší soud sice v minulosti vyslovil závěr, dle nějž by mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním, zároveň však uvedl, že s přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci, budou-li se vymykat standardním situacím, lze ve výjimečných případech uvažovat o zvýšení či snížení i ve větším rozsahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009 , proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11 , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1320/2011 ). Nadto obecný závěr, podle kterého by snížení nebo zvýšení základní částky nemělo přesahovat 50 %, se týká každého z posuzovaných kritérií samostatně, tedy v celkovém rozsahu může toto snížení přesáhnout 50 % (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3995/2011), nehledě na to, že z výše uvedeného vymezení vyplývá, že v konkrétním případě i ve vztahu k jednotlivému kritériu může korekce přesáhnout 50 % a nelze tak v žádném případě hovořit o maximální výši, jak uvádí dovolatel.
Ohledně námitek dovolatele týkajících se posouzení jednotlivých, samostatně posuzovaných skutečností, v nichž odvolací soud spatřoval naplnění kritéria složitosti řízení [§31a odst. 3 písm. b) OdpŠk], trpí podané dovolání již shora uvedeným nedostatkem spočívajícím v neoznačení judikatury, od níž se měl odvolací soud při řešení právní otázky odchýlit, v důsledku čehož trpí podané dovolaní vadou bránící jeho projednání (v rozsahu uvedených námitek). Odkazuje-li pak dovolatel na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1112/2011 není z podaného dovolání zřejmé, od jakého řešení právní otázky se právě ve vztahu k tomuto rozhodnutí měl odvolací soud odchýlit. Z dovolatelem citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009, pak nevyplývá (a ani z žádného jiného), že by posuzované řízení bylo možno považovat za složité pouze v případě zapojení mezinárodního prvku či nutnosti vypracovat znalecký posudek.
Konečně přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka nedostatku poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nestojí na závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno. Odvolací soud pouze zjištěný skutkový stav z hlediska kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného [§31a odst. 3 písm. e) OdpŠk] jinak právně posoudil. Ve vztahu k právnímu posouzení uvedeného kritéria však dovolání řádné vymezení dovolacího důvodu a předpokladů přípustnosti dovolání neobsahuje, jak je uvedeno shora.
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 3. 2022
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu