ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.485.2022.3
sp. zn. 4 Tdo 485/2022- 1198
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 6. 2022 o dovolání obviněného J. S. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 6/2020, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 7 T 6/2020 byl obviněný J. S. uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině daného rozsudku.
Za uvedené jednání byl obviněný J. S. odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 a půl roku. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené AAAAA (pseudonym), nar. XY, zastoupené matkou Š. Ř., nar. XY, bytem XY, nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně počínaje dnem 1. 1. 2020.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená AAAAA, nar. XY, zastoupená matkou Š. Ř., nar. XY, odkázána s nárokem na bolestné na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 7 T 6/2020, podal obviněný J. S. a poškozená AAAAA odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, tak, že obviněného J. S. uznal vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„v přesně nezjištěné době od 1. 2. 2019 do 20. 3. 2019 v domku ev. č. XY v osadě XY, u obce XY, okres Kolín, v průběhu doučování matematiky poškozenou nezletilou AAAAA, nar. XY, nejméně ve třech případech lechtal, v prvním případě ji sahal pod tričko na prsa a přes oblečení na přirození, posléze ji sahal pod oblečení na přirození, čemuž se bránila tím, že ho bouchala, v dalších případech jí i do půli nohou svlékl kalhoty a kalhotky, které se snažila si obléci, v čemž ji zabraňoval tím, že ji držel za ruce, líbal ji na ústa a na přirození a do přirození ji strkal prst, kterým pohyboval, což bylo poškozené nepříjemné a jeho jednání se bránila tím, že jej kopala, máchala rukama a snažila se jej od sebe odstrčit, křičela, že je jí to nepříjemné, načež utekla do přízemí chaty, zatímco jí obžalovaný říkal, že to musí zůstat mezi nimi, že kdyby přestala docházet na doučování, udělá chybu, protože jí matematika nejde, t e d y: jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, spáchal takový čin pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a na dítěti mladším patnácti let.“
Za uvedené jednání byl obviněný J. S. odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dobu 3 let. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené AAAAA, nar. XY, zastoupené matkou Š. Ř., nar. XY, bytem XY, nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně počínaje dnem 1. 1. 2020.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená AAAAA odkázána s nárokem na bolestné na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, podal dovolání státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, a to v neprospěch obviněného a výlučně do výroku o trestu. Obviněný dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, nepodal. Na základě dovolání Nejvyššího státního zástupce byl usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 4 Tdo 929/2021, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, zrušen a věc byla vrácena Vrchnímu soudu v Praze k novému rozhodnutí. Vrchní soud v Praze poté rozsudkem ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, nově rozhodl tak, že při pravomocném výroku o vině a o náhradě nemajetkové újmy a bolestného z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, obviněného J. S. odsuzuje podle §185 odst. 3 k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, podal následně dne 20. 2. 2022 obviněný J. S. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jaromíra Hladíka dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) g) a h) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, uvádí, že si dne 22. 3. 2021 na základě plné moci zvolil jako svého druhého advokáta Mgr. Jaromíra Hladíka. Dne 6. 1. 2022 byl tomuto obhájci doručen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, který byl vyhlášen po dvou veřejných zasedáních odvolacího soudu ve dnech 9. 11. 2021 a 14. 12. 2021 s vyhlášením odsuzujícího rozsudku. O nařízeném veřejném zasedání nebyl obhájce Mgr. Hladík vyrozuměn. Fakticky se tuto skutečnost dozvěděl až doručením zmíněného rozsudku. Proto byl hned 8. 1. 2022 učiněn dotaz u Vrchního soudu v Praze, proč nebyl k veřejnému zasedání pozván. Ze strany Vrchního soudu v Praze se objevila snaha zpochybnit platnou plnou moc obhájce Mgr. Hladíka k zastupování obviněného uváděním, že nebyla předložena nová plná moc a že tak zaniklo předchozí zmocnění. Je tedy potom otázkou, proč byl obhájci Mgr. Hladíkovi doručován rozsudek odvolacího soudu, když mu zaniklo právní zastoupení. Další otázkou je skutečnost, že Vrchní soud v Praze jednal u veřejného zasedání s prvním advokátem Mgr. Pytlíkem, kterému by rovněž dle tohoto tvrzení plná moc zanikla. Z uvedeného je proto patrné, že veřejná zasedání proběhla bez účasti obhájce Mgr. Hladíka v rozporu s ustanovením §41 odst. 3 tr. ř.
Dále obviněný pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýká soudu druhého stupně skutečnost, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy. Uvádí, že orgány činné v trestním řízení odmítly provést základní důkaz, který by svědčil ve prospěch obviněného, a to provedení vyšetřovacího pokusu, při kterém by bylo zjištěno, zda je možné spáchat uvedený trestný čin, jak tvrdí poškozená. K témuž dovolacímu důvodu připomíná i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví dětská gynekologie, jehož výsledek rozporuje způsob provedení činu. Tímto posudkem bylo zjištěno, že poškozená neměla poraněnou panenskou blánu. Zjištění rovněž odporuje tomu, že by se skutku dopustil tak, jak popisuje poškozená, pokud uváděla, že ji strkal prst do přirození, se kterým pohyboval.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. poté namítl, že nejsou naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu tak, jak je deklarováno rozsudkem soudů, a že skutek tak byl nesprávně právně posouzen jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ač nebyly naplněny veškeré znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 7 T 6/2020, zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu výkonu trestu odnětí svobody do rozhodnutí o podaném dovolání a současně ze zdravotních důvodů.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, podal následně dne 6. 3. 2022 obviněný J. S. prostřednictvím svého dalšího obhájce Mgr. Miroslava Pytlíka dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Má za to, že Vrchní soud v Praze se nijak důsledně nezabýval tím, zda jsou či nejsou dány okolnosti vážící se k jeho osobě, které by mohly svědčit o tom, že uložení trestu v režimu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku by mohlo obstát. Je přesvědčen, že v rozhodované věci zákonné podmínky pro aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku byly a nadále jsou naplněny a odvolací soud pochybil, jestliže bez další argumentace možnost aplikace tohoto ustanovení vyloučil nesprávným hmotně právním posouzením věci. Obviněný zdůraznil, že se dne 19. 1. 2022 podrobil náročnému operativnímu zákroku na páteři, je upoután na invalidní vozík, dne 13. 1. 2022 u něj byly diagnostikovány závažné problémy se srdcem, když byl odeslán k hospitalizaci a operaci a jeho manželka byla dne 20. 1. 2022 stižena mozkovou mrtvicí a je na část těla ochrnutá. Žádá proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021 a aby věc přikázal Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám ve věci rozhodl a uložil mu trest za užití §58 odst. 1 tr. zákoníku.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že pokud se obviněný domáhá v rámci nyní podaného dovolání přezkumu výroku o vině, je v tomto rozsahu dovolání nepřípustné, jelikož předchozí dovolání podal pouze nejvyšší státní zástupce, a to pouze do výroku o trestu. Pokud jde poté o námitky obviněného proti výroku o trestu, obviněný zpochybňuje tento výrok výlučně proto, že mu nebyl ukládán trest za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku a trest uložený bez tohoto moderačního ustanovení považuje vzhledem ke svému zdravotnímu stavu za nepřiměřeně přísný. Tyto námitky subsumoval pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V této souvislosti je třeba obrátit pozornost na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, v jejímž smyslu námitky obviněného ohledně odvolacím soudem neaplikovaného ustanovení §58 tr. zákoníku nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak ani žádný jiný.
Jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že v jeho případě bylo porušeno právo na obhajobu, a to postupem Vrchního soudu v Praze, neboť tento nevyrozuměl o konání dvou veřejných zasedání obhájce obviněného Mgr. Jaromíra Hladíka, který jej zastupoval na základě plné moci ze dne 22. 3. 2021. K veřejným zasedáním konaným dne 9. 1. 2021 a 14. 12. 2021 byl obeslán pouze druhý obhájce Mgr. Miroslav Pytlík. Státní zástupkyně souhlasí s názorem obviněného a uvádí, že v dané věci právo na obhajobu skutečně porušeno bylo, neboť dovolatel neměl po určitou dobu v řízení obhájce, ač ho mít měl. Jestliže odvolací soud rozhodoval v dané věci ve veřejném zasedání, aniž by o tomto zasedání všechny dovolatelem zvolené obhájce řádně a včas uvědomil, porušil tímto postupem ústavně zaručené právo na obhajobu. Pokud odvolací soud o odvolání dovolatele rozhodl, aniž by měl prokázáno, že lhůta k přípravě byla poskytnuta všem zvoleným obhájcům, a tímto svým postupem neumožnil jednomu ze zvolených obhájců uplatnění jeho práv, rozhodl za současného porušení ústavně zaručeného práva na obhajobu podle článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod předčasně (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2000, sp. zn. III. ÚS 312/98). V případě, v němž si obviněný zvolil obhájce a orgány činné v trestním řízení postupovaly, jakoby se tak nestalo, lze dovodit, že dovolatel v řízení obhájce neměl, ač jej ze zákona mít měl, a to ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 11 Tdo 636/2002). Odvolací soud tedy pochybil, pokud o veřejných zasedáních konaných dne 9. 11. 2021 a 14. 12. 2021 nevyrozuměl obhájce Mgr. Jaromíra Hladíka. Státní zástupkyně dodává. Že zdůvodnění odvolacího soudu, proč nebyl o nařízení veřejného zasedání vyrozuměn Mgr. Jaromír Hladík, se nejeví být přesvědčivým, neboť vychází z formalistického výkladu ustanovení §41 odst. 5 tr. ř. Navíc dovolatel správně poukázal na to, že s prvním advokátem Mgr. Miroslavem Pytlíkem odvolací soud komunikoval, resp. tohoto vyrozuměl o konání veřejného zasedání, přičemž podle názoru Vrchního soudu v Praze i tomuto měla zaniknout plná moc k zastupování podle §41 odst. 5 tr. ř. ve výkladu, jak jej provedl odvolací soud. Postup vůči oběma zvoleným obhájcům byl tedy různý, což samo o sobě svědčí o nepřesvědčivosti argumentů Vrchního soudu v Praze, kterými zdůvodňoval, proč o konání veřejného zasedání nevyrozuměl obhájce Mgr. Jaromíra Hladíka.
Vzhledem ke shora uvedenému proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že ve věci je třeba rozhodnout způsobem předpokládaným v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítl, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy. Uvedl, že orgány činné v trestním řízení odmítly provést základní důkaz, který by svědčil v jeho prospěch, a to provedení vyšetřovacího pokusu, při kterém by bylo zjištěno, zda je možné spáchat uvedený trestný čin tak, jak tvrdí poškozená.
Dalším dovolacím důvodem uplatněným v dovolání obviněného je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný zde namítá, že ze strany jeho jednání nejsou naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu tak, jak je deklarováno rozsudkem soudů, a že skutek tak byl nesprávně právně posouzen jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ač nebyly naplněny veškeré znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu.
Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, bylo vydáno po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu, který usnesením ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 4 Tdo 919/2021, zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, jímž byl obviněný J. S. uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Důvodem kasačního zásahu Nejvyššího soudu bylo zpochybnění správnosti užití institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku.
Ve smyslu přípustnosti dovolání je důležité zmínit, že předchozí dovolání podal pouze státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, a to v neprospěch obviněného výlučně do výroku o trestu. Obviněný J. S. dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, nepodal. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 4 Tdo 919/2021, byl z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, zrušen pouze výrok o trestu, přičemž pouze o něm nově rozhodoval Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021. Je tedy zřejmé, že pokud se obviněný domáhá v rámci nyní podaného dovolání přezkumu výroku o vině, a to v rámci uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., jde v tomto rozsahu o dovolání nepřípustné, neboť svým mimořádným opravným prostředkem mohl napadnout pouze výrok o trestu.
Pokud jde poté o námitky obviněného proti výroku o trestu, tyto namítl prostřednictvím svého druhého obhájce Mgr. Pytlíka. Obviněný je přesvědčen, že Vrchní soud v Praze se nijak důsledně nezabýval tím, zda jsou či nejsou dány okolnosti vážící se k jeho osobě, které by mohly svědčit o tom, že uložení trestu v režimu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku by mohlo obstát a trest uložený bez tohoto moderačního ustanovení považuje vzhledem ke svému zdravotnímu stavu za nepřiměřeně přísný. Tyto námitky obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Proti výroku o trestu lze zásadně podat dovolání jen z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k jeho naplnění, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nejvyšší soud proto konstatuje, že obviněným uplatněné námitky ohledně odvolacím soudem neaplikovaného ustanovení §58 tr. zákoníku nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak ani žádný jiný (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 263/2016 ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 4 Tdo 890/2016, ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1051/2014 a ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 6 Tdo 969/2016).
Zásah ze strany Nejvyššího soudu by přicházel v úvahu pouze, pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Výše uvedené ovšem nelze aplikovat na projednávanou věc, když Nejvyšší soud na základě svého předchozího rozhodnutí ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 4 Tdo 919/2021, naznal, že pro aplikaci ustanovení §58 tr. zákoníku nebyly splněny zákonné podmínky. Navíc je třeba zdůraznit, že veškeré skutečnosti ohledně zdravotního stavu obviněného a jeho manželky, které zmiňuje v dovolání, nastaly až po rozhodnutí Vrchního soudu v Praze dne 14. 12. 2021, tudíž k nim nemohlo být přihlédnuto v rámci úvah o ukládaném trestu.
Posledně obviněný ve svém dovolání podaném prostřednictvím obhájce Mgr. Hladíka namítl, že došlo k porušení jeho práva na obhajobu, jelikož Vrchní soud v Praze nevyrozuměl jeho obhájce Mgr. Jaromíra Hladíka (který jej zastupoval na základě plné moci ze dne 22. 3. 2021) o konání dvou veřejných zasedání dne 9. 1. 2021 a 14. 12. 2021. O konání těchto veřejných zasedání byl obeznámen pouze obviněného druhý obhájce Mgr. Miroslav Pytlík. Tuto námitku podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Za porušení práva na obhajobu ve smyslu trestního řádu nelze považovat pouze situaci, kdy v případech nutné obhajoby obviněný obhájce neměl, neboť si ho nezvolil, případně mu nebyl ustanoven, ale také případy, kdy v řízení před soudem neměl jednoho ze dvou či více obhájců, např. již jen proto, že tento obhájce nebyl o prováděném úkonu vyrozuměn (a nedošlo k tomu, že by obviněný jednoho obhájce k přijímání písemností zmocnil, či byl určen předsedou senátu), neboť nepřítomnost tohoto druhého obhájce za situace, kdy nebyl o úkonu vyrozuměn, má pro obviněného v řízení ten důsledek, že nemůže realizovat prostřednictvím tohoto obhájce, kterého podle zákona měl mít svá obhajovací práva (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 927/2002).
Podle §37 odst. 3 tr. ř. platí, že pokud si obviněný zvolí dva nebo více obhájců a orgánu činnému v trestním řízení zároveň neoznámí, kterého z těchto obhájců zmocnil k přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení, určí jej předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce; své rozhodnutí oznámí všem zvoleným obhájcům.
Nejvyšší soud dodává, že v tomto případě nebyla ze strany orgánů činných v trestním řízení řešena otázka zvolení obhájce k příjímání písemností a vyrozumívání o úkonech a odvolací soud až do konání veřejných zasedání (ve dnech 9. 1. 2021 a 14. 12. 2021), vyrozumíval oba obhájce obviněného. Za situace, kdy obviněný sám neurčil, kterého z obhájců zmocnil k přijímání písemností a vyrozumívání, měl v souladu s ustanovením §37 odst. 3 tr. ř. takové určení provést předseda senátu. Pokud odvolací soud takovou volbu neučinil, byl povinen o všech úkonech ve věci vyrozumívat oba obhájce a oběma také doručovat ve věci přijatá rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 6 Tdo 542/2018). V projednávaném případě tak došlo k porušení práv obviněného na obhajobu.
Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší soud z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil z podnětu dovolání obviněného J. S. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021 v celém rozsahu. Současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.
Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody pro postup podle §265o tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 6. 2022
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu