ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.1050.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 1050/2021-12677
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2022 o dovolání, které podala obviněná S. H. , nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 3 To 12/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 6/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné S. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 41 T 6/2019 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byla obviněná S. H. (dále také jen „obviněná“) uznána vinnou zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020, jehož se dopustila podle skutkových zjištění jmenovaného soudu tím, že
„1/ společně se samostatně trestně stíhaným obž. J. C., nar. XY, jehož vina dosud nebyla zákonným způsobem prokázána a bude předmětem samostatného projednání a rozhodnutí, se podílela na krácení daně z přidané hodnoty (DPH) tak, že jako statutární orgán společnosti S. C., IČ: XY, jejíž jednatelkou byla v době od 15. 10. 2013, za tuto společnost nejméně v období ledna 2014 až března 2014 od společnosti M. T., IČ: XY, se sídlem v XY, XY, jejímž jednatelem byl v době od 2. 7. 2012 do 24. 3. 2014 samostatně trestně stíhaný obž. J. C., pořizovala motorová vozidla, která dále prodávala, a to včetně DPH, společnosti ADVANTAGE CARS s.r.o., ačkoliv věděla, že tato vozidla pochází z jiných členských států Evropské unie (JČS EU) a byla přinejmenším srozuměna s tím, že J. C., jako jednatel společnosti M. T. neplní povinnosti uložené zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zejména že pořízení motorových vozidel v JČS EU ve smyslu §16 nebo §17 odst. 6 písm. e) nebo §19 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, správci daně do podaného přiznání k DPH nezahrnul nebo přiznání k DPH vůbec nepodal, přičemž v úmyslu znepřehlednit fakturační toky mezi společností S. C. a společností M. T. před správcem daně obž. S. H. finanční prostředky za úhradu motorových vozidel od společnosti ADVANTAGE CARS s.r.o. z účtu společnosti S. C. v hotovosti vybrala a ve prospěch společnosti M. T. prováděla úhradu vozidel hotovostně, přičemž se jednalo konkrétně o následující vozidla:
|
Vozidlo
|
VIN vozidla
| DUZP
| Číslo dod. faktury
| Cena bez
DPH [Kč]
| DPH [Kč]
| Cena včetně
DPH [Kč]
|
| Porsche Cayenne Diesel
| XY
| 03.01.2014
| 140101
| 1 628 099,17
| 341 900,83
| 1 970 000,00
|
| Audi A5 2.0 TDI Quattro
| XY
| 03.01.2014
| 140102
| 855 371,90
| 179 628,10
| 1 035 000,00
|
| Mercedes Benz C 220 CDI
| XY
| 10.01.2014
| 140103
| 663 636,36
| 139 363,64
|
803 000,00
|
| BMW 330i Cabrio
| XY
| 14.01.2014
| 140105
| 566 115,70
| 118 884,30
|
685 000,00
|
| Mercedes Benz SLK 200 BE
| XY
| 15.01.2014
| 140107
| 627 656,58
| 131 850,42
|
759 507,00
|
| Audi A6 Avant 3.0 TDI Quattro
| XY
| 17.01.2014
| 140110
| 1 110 743,80
| 233 256,20
| 1 344 000,00
|
| Bentley Continental GT V8
| XY
| 21.01.2014
| 140112
| 4 233 884,30
| 889 115,70
| 5 123 000,00
|
| Rolls Royce Phantom
| XY
| 27.01.2014
| 140114
| 3 074 208,00
| 645 792,00
| 3 720 000,00
|
| Bentley Continental GT V12
| XY
| 07.02.2014
| 140201
| 3 272 727,27
| 687 272,73
| 3 960 000,00
|
| Porsche Carrera S Cabrio 991
| XY
| 10.02.2014
| 140202
| 2 314 049,59
| 485 950,41
| 2 800 000,00
|
| Porsche Cayenne Diesel
| XY
| 17.02.2014
| 140204
| 1 585 123,97
| 332 876,03
| 1 918 000,00
|
| BMW 530d xDrive
| XY
| 19.02.2014
| 140205
| 1 008 074,38
| 211 695,62
| 1 219 770,00
|
| Jaguar F Type 5,0l V8 Kompresor
| XY
| 24.02.2014
| 140207
| 2 127 272,73
| 446 727,27
| 2 574 000,00
|
| Range Rover Sport HSE TDV6
| XY
| 25.02.2014
| 140208
| 1 402 479,34
| 294 520,66
| 1 697 000,00
|
| Ferrari 458 Italia
| XY
| 25.02.2014
| 140209
| 3 518 826,45
| 738 953,55
| 4 257 780,00
|
| Land Rover Vogue 4,4 SDV8
| XY
| 26.02.2014
| 140210
| 2 227 438,02
| 467 761,98
| 2 695 200,00
|
| Bentley Continental GT V8
| XY
| 03.03.2014
| 140301
| 3 800 000,00
| 798 000,00
| 4 598 000,00
|
| Porsche Cayenne
| XY
| 05.03.2014
| 140303
| 1 345 379,20
| 282 620,80
| 1 628 000,00
|
| Audi A6 3,0 TDI
| XY
| 07.03.2014
| 140304
| 1 114 876,03
| 234 123,97
| 1 349 000,00
|
| Porsche Panamera 4S
| XY
| 10.03.2014
| 140305
| 1 701 652,89
| 357 347,11
| 2 059 000,00
|
| Mercedes Benz CDI 4M L
| XY
| 10.03.2014
| 140306
| 1 579 338,84
| 331 661,16
| 1 911 000,00
|
| Land Rover Vogue SDV8 4,4
| XY
| 12.03.2014
| 140307
| 2 185 123,97
| 458 876,03
| 2 644 000,00
|
| Range Rover Sport TDV6 HSE
| XY
| 17.03.2014
| 140308
| 1 408 264,46
| 295 735,54
| 1 704 000,00
|
| Mercedes Benz GL350 CDI 4M
| XY
| 19.03.2014
| 140309
| 2 185 123,97
| 458 876,03
| 2 644 000,00
|
| Audi A4 Allroad 2,0 TDI Quattro
| XY
| 02.03.2014
| 140310
| 786 776,20
| 165 223,00
|
952 000,00
|
| BMW 535i Touring
| XY
| 21.03.2014
| 140311
| 1 030 934,00
| 216 566,00
| 1 247 500,00
|
| Nissan GT-R Black Edition
| XY
| 25.03.2014
| 140312
| 1 571 074,38
| 329 925,62
| 1 901 000,00
|
| Range Rover Evoque TD4
| XY
| 25.03.2014
| 140313
| 1 056 198,35
| 221 801,65
| 1 278 000,00
|
| Ferrari 458 Italia Spyder
| XY
| 26.03.2014
| 140314
| 4 860 330,58
| 1 020 669,42
| 5 881 000,00
|
| Porsche Panamera Turbo
| XY
| 26.03.2014
| 140315
| 3 221 487,60
| 676 512,40
| 3 898 000,00
|
| Range rover Autobiography 4,4 SD
| XY
| 28.03.2014
| 140320
| 2 681 425,62
| 563 099,38
| 3 244 525,00
|
| Land Rover Discovery SDV6 HSE
| XY
| 31.03.2014
| 140321
| 1 063 739,67
| 223 385,33
| 1 287 125,00
|
| Porsche 911 Carrera
| XY
| 31.03.2014
| 140322
| 1 880 165,29
| 394 834,71
| 2 275 000,00
|
| Mercedes Benz GL 450 4M
| XY
| 28.03.2014
| 140319
| 1 215 289,26
| 255 210,74
| 1 470 500,00
|
| Mercedes Benz GL 350 CDI 4M
| XY
| 28.03.2014
| 140318
| 2 140 743,80
| 449 556,20
| 2 590 300,00
|
| Mercedes Benz GL 350 CDI
| XY
| 27.03.2014
| 140317
| 1 576 033,06
| 330 966,94
| 1 907 000,00
|
| Audi Q7 4,2 TDI Quattro
| XY
| 27.03.2014
| 140316
| 940 909,09
| 197 590,91
| 1 138 500,00
|
| | | | 69 560 573,82
| 14 608 132,40
| 84 168 707,02
|
kdy z těchto prodejů náleželo přiznat a odvést DPH za leden 2014 ve výši 2.679.791,19 Kč, za únor 2014 ve výši 3.665.758,27 Kč a za březen 2014 ve výši 8.262.582,94 Kč, celkem tedy ve výši 14.608.132 Kč,
2/ společně se samostatně trestně stíhaným obž. J. C., nar. XY, jehož vina dosud nebyla zákonným způsobem prokázána a bude předmětem samostatného projednání a rozhodnutí, se podílela na krácení daně z přidané hodnoty (DPH) tak, že jako statutární orgán společnosti S. C., IČ: XY, jejíž jednatelkou byla v době od 15. 10. 2013, za tuto společnost nejméně v období května 2014 až září 2014 od společnosti N. P., IČ: XY, se sídlem v XY, XY, jejímž jednatelem byl v době od 23. 4. 2014 do 19. 8. 2016 samostatně trestně stíhaný obž. J. C., pořizovala motorová vozidla, která dále prodávala, a to včetně DPH, společnosti ADVANTAGE CARS s.r.o., ačkoliv věděla, že tato vozidla pochází z jiných členských států Evropské unie (JČS EU) a byla přinejmenším srozuměna s tím, že J. C., jako jednatel společnosti N. P. neplní povinnosti uložené zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zejména že pořízení motorových vozidel v JČS EU ve smyslu §16 nebo §17 odst. 6 písm. e) nebo §19 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, správci daně do podaného přiznání k DPH nezahrnul nebo přiznání k DPH vůbec nepodal, přičemž v úmyslu znepřehlednit fakturační toky mezi společností S. C. a společností N. P. před správcem daně S. H. finanční prostředky za úhradu motorových vozidel od společnosti ADVANTAGE CARS s.r.o. z účtu společnosti S. C. v hotovosti vybrala a ve prospěch společnosti N. P. prováděla úhradu vozidel hotovostně, a dále prováděla také vklady na účet č. XY, který nebyl J. C. pro účely DPH ve smyslu §96 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, správci daně sdělen jako účet užívaný pro ekonomickou činnost, přičemž se jednalo konkrétně o následující vozidla:
|
Vozidlo
|
VIN vozidla
|
DUZP
|
Číslo dod. faktury
|
Cena bez
DPH [Kč]
|
DPH [Kč]
|
Cena včetně
DPH [Kč]
|
| Ferrari FF
| XY
|
12.05.2014
|
140502
|
5 983 471,01
|
1 256 528,91
|
7 240 000,00
|
| BMW Z4 2,8i
| XY
|
21.05.2014
|
140508
|
909 090,91
|
190 909,09
|
1 100 000,00
|
| Mercedes Benz SL 63AMG
| XY
|
26.05.2014
|
140509
|
2 516 388,00
|
528 612,00
|
3 045 000,00
|
| Range Rover Sport TDV6
| XY
|
28.05.2014
|
140510
|
1 495 867,77
|
314 132,23
|
1 810 000,00
|
| Mercedes Benz S450 CDI
| XY
|
02.06.2014
|
1401
|
615 702,48
|
129 297,52
|
745 000,00
|
| Aston Martin Vanquish
| XY
|
02.06.2014
|
1402
|
4 827 694,21
|
1 013 815,78
|
5 841 510,00
|
| BMW 320i Coupé
| XY
|
16.06.2014
|
1406
|
429 752,07
|
90 247,93
|
520 000,00
|
| BMW X5 3,0d, najeto 90.696km
| XY
|
25.06.2014
|
1407
|
691 735,54
|
145 264,46
|
837 000,00
|
| Audi RS6 Avant
| XY
|
25.06.2014
|
1408
|
2 331 822,31
|
489 682,69
|
2 821 505,00
|
| Mercedes Benz S350 CDI 4M
| XY
|
26.06.2014
|
1409
|
1 145 390,40
|
240 609,60
|
1 386 000,00
|
| Range Rover Sport HSE
| XY
|
28.06.2014
|
1410
|
1 906 611,57
|
400 388,43
|
2 307 000,00
|
| Mercedes Benz S500
| XY
|
27.06.2014
|
1411
|
2 669 834,71
|
560 665,29
|
3 230 500,00
|
| Range Rover Sport TDV6
| XY
|
11.07.2014
|
1414
|
589 148,76
|
123 721,24
|
712 870,00
|
| BMW 335i Cabrio
| XY
|
15.07.2014
|
1415
|
452 892,56
|
95 107,44
|
548 000,00
|
| VW Multivan 2.0 TDI
| XY
|
15.07.2014
|
1416
|
752 801,65
|
158 088,35
|
910 890,00
|
| Range Rover Autobiography SDV8
| XY
|
17.07.2014
|
1417
|
2 588 578,51
|
543 601,49
|
3 132 180,00
|
| Audi A6 3,0 TDI Quattro
| XY
|
21.07.2014
|
1418
|
900 090,91
|
189 019,09
|
1 089 110,00
|
| Mercedes Benz GL 350 BT 4M
| XY
|
21.07.2014
|
1419
|
2 135 669,42
|
448 490,58
|
2 584 160,00
|
| Mercedes Benz S500 4M
| XY
|
23.07.2014
|
1420
|
3 158 495,87
|
663 284,13
|
3 821 780,00
|
| Land Rover Evoque Pure
| XY
|
24.07.2014
|
1421
|
914 818,18
|
192 111,82
|
1 106 930,00
|
| BMW X5 4,0d
| XY
|
25.07.2014
|
1422
|
1 710 165,29
|
359 134,71
|
2 069 300,00
|
| Bentley Flying Spur V8
| XY
|
25.07.2014
|
1423
|
4 500 454,55
|
945 095,46
|
5 445 551,00
|
| Fiat Roller Team Magnifico Garage
| XY
|
25.07.2014
|
1424
|
1 485 148,76
|
311 881,24
|
1 797 030,00
|
| Mercedes Benz S 350 CDI
| XY
|
08.08.2014
|
1426
|
2 131 404,96
|
447 595,04
|
2 579 000,00
|
| BMW 335i Cabrio
| XY
|
08.08.2014
|
1427
|
702 479,34
|
147 520,66
|
850 000,00
|
| Range Rover Vogue TDV6
| XY
|
18.08.2014
|
1429
|
2 086 223,14
|
438 106,86
|
2 524 330,00
|
| Škoda Superb Combi 4x4
| XY
|
18.08.2014
|
1430
|
752 809,92
|
158 090,08
|
910 900,00
|
| Lamborghini Aventador
| XY
|
02.08.2014
|
1431
|
8 755 371,90
|
1 838 628,10
|
10 594 000,00
|
| Mercedes Benz S 350 CDI
| XY
|
21.08.2014
|
1432
|
2 299 173,55
|
482 826,45
|
2 782 000,00
|
| Mercedes Benz S 350 CDI
| XY
|
22.08.2014
|
1433
|
2 295 041,32
|
481 958,68
|
2 777 000,00
|
| Porsche 911 Carrera S Cabrio
| XY
|
25.08.2014
|
1434
|
2 848 760,33
|
598 239,67
|
3 447 000,00
|
| Porsche Panamera Diesel
| XY
|
27.08.2014
|
1436
|
2 360 330,58
|
495 669,42
|
2 856 000,00
|
| Porsche Targa 4S
| XY
|
27.08.2014
|
1437
|
3 191 735,54
|
670 264,46
|
3 862 000,00
|
| Range Rover Sport SDV8
| XY
|
27.08.2014
|
1438
|
1 943 801,65
|
408 198,35
|
2 352 000,00
|
| Porsche Panamera 4S
| XY
|
28.08.2014
|
1439
|
2 225 619,83
|
467 380,16
|
2 692 999,99
|
| BMW 330d, najeto 143.269km
| XY
|
12.09.2014
|
1440
|
319 834,71
|
67 165,29
|
387 000,00
|
| Audi A4 2,0 TDI, najeto 106.000km
| XY
|
15.09.2014
|
1441
|
320 247,93
|
67 252,07
|
387 500,00
|
| BMW 550i GT xDrive
| XY
|
17.09.2014
|
1442
|
1 611 570,25
|
338 429,75
|
1 950 000,00
|
| Ferrari Italia 458 Spider
| XY
|
18.09.2014
|
1443
|
4 221 487,60
|
886 512,40
|
5 108 000,00
|
| Škoda Octavia III Combi 2,0 Amb.
| XY
|
22.09.2014
|
1444
|
465 289,26
|
97 710,74
|
563 000,00
|
| Porsche Cayenne Diesel S
| XY
|
23.09.2014
|
1445
|
1 723 044,00
|
361 956,00
|
2 085 000,00
|
| BMW X5 3,0 d xDrive
| XY
|
26.09.2014
|
1447
|
1 553 719,01
|
326 280,99
|
1 880 000,00
|
|
Škoda Superb Combi 2,0 TDI, najeto 198.000km
|
26.09.2014
|
1448
|
293 388,43
|
61 611,57
|
355 000,00
|
| Range Rover Sport 3,0 SDV6
| XY
|
27.09.2014
|
1449
|
1 380 914,40
|
290 085,60
|
1 671 000,00
|
| Mercedes Benz S350 CDI 4M L
| XY
|
29.09.2014
|
1450
|
3 285 123,97
|
689 876,03
|
3 975 000,00
|
| | | |
91 478 997
|
19 211 047,8
|
110 211 047,8
|
a dále se jednalo o následující vozidla:
|
Vozidlo
|
VIN vozidla
| DUZP
| Číslo dod. faktury
| Cena bez
DPH [Kč]
| DPH [Kč]
| Cena včetně
DPH [Kč]
|
| Porsche Paramera Turbo
| XY
| 09.05.2014
|
140501
|
2 206 611,57
|
463 388,43
|
2 670 000,00
|
| Ferrari F12 Berlinetta
| XY
| 14.05.2014
|
140503
|
7 500 000,00
|
1 575 000,00
|
9 075 000,00
|
| BMW X5 4,0d xDrive
| XY
| 14.05.2014
|
140504
|
838 796,00
|
176 204,00
|
1 015 000,00
|
| Audi A3 Sportback 1,4 Fsi
| XY
| 16.05.2014
|
140505
|
570 657,02
|
119 837,97
|
690 495,00
|
| VW Polo Blue GT 1,4
| XY
| 21.05.2014
|
140506
|
471 487,60
|
99 012,40
|
570 500,00
|
| Audi A8 3,0 TDI
| XY
| 21.05.2014
|
140507
|
1 144 628,10
|
240 371,90
|
1 385 000,00
|
| BMW M5
| XY
| 06.06.2014
|
1403
|
1 842 975,21
|
387 024,79
|
2 230 000,00
|
| Audi S6 Avant
| XY
| 09.06.2014
|
1404
|
1 595 619,83
|
335 080,16
|
1 930 700,00
|
| Audi A4 Avant
| XY
| 12.06.2014
|
1405
|
656 198,35
|
137 801,65
|
794 000,00
|
| VW Golf 7 1,4 Tsi
| XY
| 07.07.2014
|
1412
|
405 041,32
|
85 058,68
|
490 100,00
|
| Porsche Macan Turbo
| XY
| 29.09.2014
|
1451
|
2 043 801,65
|
429 198,35
|
2 473 000,00
|
| | | |
19 275 816,65
|
4 047 978,34
|
23 323 795,01
|
přičemž tato vozidla byla z JČS EU pořízena společností M. T., IČ:XY, se sídlem XY, XY, jejímž jednatelem byl v době od 2. 7. 2012 do 24. 3. 2014 obž. J. C., a následně byla prostřednictvím společnosti N. P. dodána společnosti S. C.,
kdy z těchto prodejů náleželo přiznat a odvést DPH ve výši 4.963.996,64 Kč za květen 2014, ve výši 3.929.878,32 Kč za červen 2014, ve výši 4.114.594,21 Kč za červenec 2014, ve výši 6.634.477,93 Kč za srpen 2014, a ve výši 3.616.078,80 za září 2014, celkem tedy ve výši 23.259.026 Kč,
tímto jednáním byla tedy České republice, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu se sídlem Praha 1, Štěpánská 619/28, způsobena škoda celkem ve výši 37.867.158 Kč “.
2. Za tento trestný čin byla obviněná odsouzena podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, přičemž pro výkon tohoto trestu byla zařazena podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Byl jí také uložen trest zákazu činnosti podle §73 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu v obchodních korporacích a družstvech v trvání 5 let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl Finanční úřad pro hlavní město Prahu odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněná i státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze odvolání, jež Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 3 To 12/2021, zamítl podle §256 tr. ř.
II.
4. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 3 To 12/2021 (dále také jen „napadené usnesení“), napadla obviněná dovoláním z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Uvedla, že soud prvního stupně po provedeném dokazování selektivně vybral důkazy, které mají údajně svědčit o její vině, a zcela pominul důkazy svědčící o opaku. Odvolací soud se pak s takovým nezákonným hodnocením důkazů ztotožnil. Oba soudy nižších stupňů hodnotily důkazy svévolně bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, čímž také porušily podle obviněné zásadu in dubio pro reo . Skutkové zjištění, že prodej vozidel společnosti S. C. (později V. T.) byl pouze formální a účelový, považuje za zcela nesprávný. Dovezená vozidla společnostmi J. C. byla prodána její společnosti, přičemž obviněná je následně zobchodovala s klienty (zejména se společností ADVANTAGE CARS, s. r. o.) včetně všech nezbytných formalit. Obchody se společnostmi J. C. proto nebyly fiktivní, navíc, když na nich společnosti obviněné dosahovaly slušného zisku – průměrné, řádně daněné zisky byly okolo 200.000 Kč měsíčně. Obviněná přitom dále uvedla, že v rozhodném období společnost V. T. prodávala i nakupovala vozy v obchodních vztazích k jiným společnostem, čímž je opět vyvráceno učiněné zjištění, že se jednalo pouze o účelové převody zboží. Rovněž další učiněná zjištění označila za nesprávná. Z provedeného dokazování podle ní vyplynulo, že v rámci obchodní činnosti měla společnost S. C., pronajaty nebytové prostory sloužící k podnikání, kde obchodní činnost reálně prováděla. Žádné zaměstnance nepotřebovala, když jako statutární orgán zvládala činnosti předmětných společností sama. Dále mj. uvedla, že vozidla byla po kontrole a procedurálních úkonech bezprostředně odvážena do provozovny konečného klienta společnosti ADVANTAGE CARS, s. r. o., či jiného klienta, aby se zamezilo jejich poškození či krádeži (vozidla se v místě předání nehromadila), a proto nepotřebovaly společnosti S. C. a V. T. pro svou činnost skladovací prostory, jak se mylně domníval soud prvního stupně. Výpovědí svědka V. pak byl podle ní prokázán také ekonomický důvod, proč si společnost ADVANTAGE CARS s. r. o. nedovážela vozidla sama a používala, resp. do dnes používá spolupracující společnosti, které zajišťují nákup vozidel v zahraničí. Soudy obou stupňů však podle obviněné nevzaly v úvahu samotný princip koupě a prodeje automobilů.
5. Obviněná dále namítla, že v bodě 1. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nebyla vzata v potaz skutečnost, že J. C. byl z funkce jednatele společnosti M. T. odvolán ke dni 24. 3. 2014, a nemůže tedy nést odpovědnost za plnění daňových povinností této společnosti, kterou měl za měsíce únor a březen 2014 plnit nový jednatel. I přes tuto objektivně existující skutečnost jsou částky DPH (z tohoto období) započítány do celkové škody. V bodě 2. skutkové věty, odstavci třetím, kde je uvedeno, že za měsíce květen 2014 až září 2014 společnosti N. P. náleželo přiznat a odvést DPH ve výši celkem 23.259.026 Kč, přičemž nebyla podle ní vzata v potaz skutečnost, že na daňových přiznáních je uvedeno DPH ve výši 23.213.898 Kč, tedy bylo přiznáno ve stejné výši, která byla stanovena znalcem Ing. Burianem. Následně pak za měsíce říjen a listopad 2014 bylo přiznáno DPH v částce o 5,7 mil. Kč vyšší, než byla daňová povinnost stanovena jmenovaným znalcem. Ani tato skutečnost nebyla soudy obou stupňů vzata v úvahu a celá částka byla započtena do celkové výše škody, přestože částky uváděné v daňových přiznáních jsou vyšší než částky stanovené za konkrétní období znalcem.
6. Dále zdůraznila, že obě její společnosti po říjnu 2014, resp. po únoru 2015 (tj. po ukončení spolupráce se společnostmi obviněného C.) pokračovaly v podnikání, tudíž opět uvedla, že nešlo o účelové schránky, jak se snažila tvrdit obžaloba. Důkazem o pokračující činnosti obou společností jsou daňová přiznání provedená soudem v hlavním líčení a rovněž obhajobou předložené tabulky. Zcela důvěřovala obviněnému C., že jeho společností plní daňové povinnosti, rovněž tyto společnosti nebyly uvedeny v evidenci nespolehlivých plátců. Za této situace pro ni podle jejích slov nebylo možné zjistit opak. Dále uvedla, že i přes ukončení spolupráce s firmami J. C. v únoru 2015 společnost (neuvedla jakou) odvedla na dani z příjmu právnických osob částku přes 300 000 Kč, tedy dosahovala zisku i bez spolupráce se jmenovaným. Utlumení spolupráce tedy neznamenalo konec činnosti její společnosti, naopak společnost podniká v oboru stále a dosahuje přiměřeného zisku.
7. Následně se vyjádřila k stanovené výši škody, která podle jejího názoru byla zjištěna nesprávně. Výše škody byla orgány činnými v trestním řízení opakovaně snižována, přičemž namítla, že se ani jeden ze soudů nižších stupňů nevypořádal se značným rozporem mezi škodou zjištěnou soudem (totožná se škodou tvrzenou obžalobou) a škodou nárokovanou poškozeným. Podstatnou vadu řízení pak spatřovala v tom, že projednávání údajné trestné činnosti obviněného C. bylo vyloučeno k samotnému řízení a toto nebylo dosud ukončeno, přičemž údajné jednání jmenovaného obviněného má být podle ní výchozím bodem jejího odsouzení, neboť by nastala paradoxní situace, kdyby neměla žádného spolupachatele a ona sama byla za spolupachatelství odsouzena.
8. Dále upozornila, že správce daně v rámci adhezního řízení žádnou škodu neuplatnil, provedl hloubkovou kontrolu účetnictví společnosti V. T., při které neshledal žádná pochybení, a finanční prostředky zajištěné na základě vydaných zajišťovacích příkazů vrátil.
9. V průběhu hlavního líčení pak navrhovala doplnění znaleckého posudku, resp. zpracování revizního znaleckého posudku, avšak tento její návrh byl zamítnut. Znalecký posudek vypracovaný Ing. Burianem přitom podle ní trpí podstatnými vadami, přičemž v tomto směru mj. odkázala na její odvolací námitky k znaleckému posudku. Tyto však podle ní nebyly zkoumány, což také považuje za podstatnou vadu řízení. Nevyjasnění těchto námitek má za následek nedostatek zavinění na její straně. Rovněž považovala za důležité uvést, že oba soudy zcela pominuly skutečnost, že od počátku spolupracovala s příslušnými finančními úřady a předložila jim veškeré účetní podklady. Upozornila přitom, že celá obžaloba byla postavena na jí předložených účetních dokladech. Pokud by páchala trestnou činnost, rozhodně by nespolupracovala s příslušnými orgány a nedodávala by jim důkazy proti sobě.
10. Namítla, že závěr o subjektivních znacích trestného činu se nezakládá na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Závěr o zavinění ve formě spolupachatelství soudy učinily na základě nedoložené spekulace, že je obviněný C. otcem jejího životního partnera. Zopakovala, že nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o jejím zavinění, přičemž byly ignorovány důkazy svědčící v její prospěch. Dále uvedla, že z hlediska principu presumpce neviny musí být závěr o zavinění pachatele, který je závěrem právním, vždy prokázán výsledky provedeného dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Neodmyslitelnou součástí práva na spravedlivý proces je právo na úplné projednání věci soudem. Při respektování těchto zásad nelze mít za to, že trestní řízení vedené soudem proti její osobě bylo vedeno spravedlivě a umožnilo také spravedlivé rozhodnutí. Důvodné pochybnosti o skutkovém stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.) neodstraňoval soud zákonným postupem. Odvolací soud pak nekriticky převzal skutková zjištění soudu prvního stupně.
11. Obviněná také namítla porušení jejího práva navrhovat důkazy. V rozporu s jejím návrhem na doplnění dokazování ani jeden ze soudů neprovedl výslech svědka J. C. (původně spoluobviněného). Odmítly provést také další znalecký posudek z oboru ekonomika, který by odstranil chyby znaleckého posudku vypracovaného Ing. Burianem, přičemž nový znalecký posudek považuje za nezbytný k řádnému stanovení výše škody údajně spáchané jejím jednáním. Soudem prvního stupně totiž nebyla stanovena skutečná škoda a odvolací soud tento postup považoval za správný.
12. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a podle §265l tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
13. K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) tak, že námitky obviněné jsou formulovány vůči procesu dokazování provedeného soudy nižších stupňů, a proto neodpovídají požadavkům na hmotněprávní povahu námitek uplatnitelných v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Ačkoli totiž obviněná formálně proklamovala hmotněprávní vady, ve skutečnosti se domáhala revize skutkových zjištění. Pokud pak v některých pasážích zmiňovala absenci požadovaného zavinění a výše škody, činila tak podle státního zástupce v obecné poloze, aniž by z její strany následovala adresná argumentace s hmotněprávními výhradami, a nikoli jen polemika se skutkovými zjištěními. Státní zástupce následně zvýraznil učiněná skutková zjištění stran toho, jak byla trestná činnost páchána. Konstatoval, že obviněná ani adekvátně neargumentovala založením tzv. extrémního nesouladu, námitku stran porušení principu in dubio pro reo rovněž nelze označit za námitku hmotněprávního charakteru. Napadáním hodnocení důkazů obviněná podle státního zástupce kopírovala obhajobu uplatněnou v dřívějších fázích procesu. Námitky se tak staly předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu a byly tímto soudem precizně vypořádány. K námitkám ohledně neakceptování návrhu na doplnění dokazování státní zástupce uvedl, že nejde o předvídaný případ tzv. opomenutých důkazů.
14. Státní zástupce s ohledem na všechny důvody navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Souhlasil přitom s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
15. Obviněná své dovolání poté dne 14. 12. 2021 doplnila o znalecký posudek ze dne 22. 9. 2021 stran posouzení ve věci problematiky stanovení daňové povinnosti, resp. daně na výstupu k dani z přidané hodnoty předmětnými společnostmi. V tomto doplněném dovolání současně provedla analýzu zmíněného znaleckého posudku. V podání ze dne 3. 1. 2022 označené jako „Doplnění dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2021, č. j. 3 To 12/2021 – reakce na vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství č. j. 1 NZO 767/2021-14 k dovolání obviněné“ uvedla, že jeho podstatou je rozbor nedostatku určujícího znaku trestného činu, kterým je existence, resp. neexistence škody, která měla vzniknout jejím zaviněným jednáním. Rozebírala učiněná skutková zjištění stran výše škody a porovnávala je se závěry z jí předloženého znaleckého posudku ze dne 22. 9. 2021, když zároveň k znaleckému posudku Ing. Ondřeje Buriana, který byl v řízení jako důkaz proveden, uvedla, že neodpovídá skutečnosti. Rovněž v tomto podání vyjádřila svůj nesouhlas s názorem, že společnost V. T. byla účelově „obstaranou“ společností, která měla zacelit mezeru v jakémsi řetězci, a nahrazovala pouze činnost společnosti S. C. Uplatnila také námitku extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
III.
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
17. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 3 To 12/2021, je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněná je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
18. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněnou vznesené námitky svým obsahem vyhovují jí uplatněnému důvodů dovolání.
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
20. Dlužno dodat, že zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upraven další (nový) dovolací důvod, podle nějž lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
21. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. [dříve písm. l)] je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
IV.
23. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněné směřovaly výlučně do oblasti dokazování a učiněných skutkových zjištění, když namítla nesprávné hodnocení provedených důkazů, a tedy i nesprávně učiněná skutková zjištění, a to zejména ve vztahu k jejímu úmyslnému zavinění a k výši škody. Takové námitky dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho obsahovém vymezení do 31. 12. 2021 [dnes písm. h)], uplatněnému v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [dnes písm. m)], neodpovídají, jelikož teprve z těchto skutkových (procesních) výhrad vyvozovala závěr o nesprávném právním posouzení skutku, resp. o absenci subjektivní stránky a dalších znaků předmětné skutkové podstaty. Přicházelo by v úvahu formálně podřadit takové námitky pod nově vymezený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak Nejvyšší soud v posuzované věci zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní kvalifikaci neshledal, a nemá tak důvod do závěrů soudů nižších stupňů zasahovat. O zjevný rozpor se přitom jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). Možno dodat, že obviněná výslovně ani nenamítla tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, resp. namítla ho až ve svém podání ze dne 3. 1. 2022 (viz níže).
24. K tomu je dále vhodné uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že již Městský soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, na základě jakých důkazů uznal obviněnou vinnou ze spáchání předmětného skutku a jak je hodnotil. Jím učiněná skutková zjištění, se kterými se ztotožnil odvolací soud, mají odpovídající obsahové zakotvení v důkazech, které hodnotil v souladu s jejich obsahem, přičemž nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.) a své hodnotící závěry dostatečně vysvětlil. Nelze tedy činit závěr, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna.
25. Nutno ještě dodat, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Nadto lze také poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
26. Vznesla-li obviněná námitky stran neprovedení důkazů navrhovaných obhajobou, tyto lze formálně podřadit pod nově vymezený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak opodstatnění jim Nejvyšší soud nepřiznal. Jednak již soud prvního stupně odůvodnil, proč považoval za nadbytečný návrh na doplnění dokazování výslechem samostatně trestně stíhaného J. C., jednak se následně odvolací soud vypořádal s těmito procesními námitkami, v nichž obviněná namítla porušení jejího práva navrhovat důkazy (zejména bod 17. až 21. napadeného usnesení). Konkrétně k novému znaleckému posudku (či jeho doplnění) odvolací soud uvedl, že není v daném případě způsobilý k ovlivnění meritorního rozhodnutí, jeho výroku o vině, trestu či náhradě škody, přičemž ani vlastním výpočtem nedospěl k jiným částkám než znalec a soud prvního stupně. Zaznamenal toliko drobnou nesrovnalost, která však znamenala, že měla být škoda ještě o částku 1.735,54 Kč vyšší (bod 21. napadeného usnesení).
27. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací námitky obsahově odpovídaly těm odvolacím, přičemž odvolací soud se s nimi řádně vypořádal. Problematikou stran námitek opětovně uplatněných v dovolání a také problematikou nutností reakce (odpovědí) na stále se opakující otázky (argumentaci) obviněných se zabýval Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, mj. zmínil, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc G. proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
28. Učinila-li přitom obviněná v dovolání pouhý odkaz na odvolací námitky, k tomu je třeba konstatovat, že dovolací soud se může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly formulovány a vyjádřeny konkrétně a přímo v textu dovolání. Z těchto důvodů dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uvedené v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících etapách řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012). Tyto námitky se měly týkat vypracovaného znaleckého posudku Ing. Ondřeje Buriana, znalce z oboru ekonomika, přičemž odvolací soud žádné podstatné vady, které by měly vliv na výpočet daňového úniku, neseznal. Uvedl navíc, že „znalecký posudek z oboru ekonomiky pro objasnění věci žádnou zásadní roli nehraje. Je účelný toliko z hlediska jakési sumarizace zajištěných účetních dokladů, údajů z daňových přiznání, upozornění na příslušné daňové povinnosti, tedy na praktickou aplikaci zákona o dani z přidané hodnoty, z něhož by však soud vycházel i bez pomoci znalce, a konečně pak znalecký posudek může sloužit k výpočtu DPH z předmětných obchodů, která měla být správně státu odvedena, což ovšem opět není nic, co by vyžadovalo odbornou způsobilost a co by soud bez znaleckého posudku při znalosti základních matematických operací nebyl schopen sám určit.“ (bod 21. napadeného usnesení). K námitkám ohledně vad znaleckého posudku se pak vyjádřil dále v bodě 22. až 24. napadeného usnesení.
29. I s dalšími jejími námitkami, vztahujícími se zejména k zavinění obviněné, se odvolací soud zabýval (bod 27. a následující napadeného usnesení), tedy mj. s tím, zda vedla řádně účetní agendu, zda ji lze činit odpovědnou za jednání jejího obchodního partnera a další. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že na úmysl obviněné lze usuzovat zejména (avšak nikoli pouze) z toho, že finanční prostředky za úhradu motorových vozidel od společnosti ADVANTAGE CARS s. r. o. z účtu společnosti S. C. vybírala v hotovosti a hotovostně pak také prováděla úhradu vozidel společnosti M. T. i N. P., u níž rovněž prováděla vklady na účet této společnosti, který nebyl správci daně sdělen jako účet pro ekonomickou činnost, čímž došlo k znepřehlednění vzájemných finančních toků (viz bod 43. soudu prvního stupně). Jak přitom uvedl již odvolací soud, nelze přijmout obhajobu obviněné, že jí nepřísluší určovat, na jaký účet chce její dodavatel fakturu zaplatit, když na samotných fakturách bylo uvedeno číslo bankovního účtu registrovaného u správce daně. Nejvyšší soud se ztotožňuje také s tvrzením odvolacího soudu, že lze rovněž pochybovat o skutečném respektování limitů pro hotovostní platby v případě rozúčtování kupní ceny na několik pokladních dokladů ve dnech po sobě jdoucích. Pokud jde o zisk společnosti S. C., kterým obviněná operovala, pak tento je třeba vnímat i optikou celkového rozsahu poskytovaných zdanitelných plnění a relativně zanedbatelných marží (bod 27. napadeného usnesení). I s další, důkladnou argumentací odvolacího soudu stran naplnění subjektivní stránky, kterou se vypořádal s jejími námitkami, se Nejvyšší soud ztotožňuje. Závěr soudů o přinejmenším eventuálním úmyslu obviněné je proto třeba označit za správný.
30. Na tomto místě lze konstatovat, že obviněná uplatnila ve svém doplnění dovolání ze dne 14. 12. 2021 argumentaci opřenou o znalecký posudek stran „Posouzení ve věci problematiky stanovení daňové povinnosti, resp. daně na výstupu k dani z přidané hodnoty předmětnými společnostmi“ ze dne 22. 9. 2021. Vycházela tak z nového důkazu ze dne, který následoval až po vydání napadeného usnesení odvolacího soudu. Nejvyšší soud k tomu jednak uvádí, že toto doplnění dovolání bylo Nejvyššímu soudu doručeno až po uplynutí lhůty k podání dovolání, takže k němu nelze přihlížet (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 692/20), jednak zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadeného rozhodnutí i řízení mu předcházejícího se posuzuje podle skutkového i právního stavu platného v době, kdy bylo rozhodnutí učiněno , popřípadě kdy bylo konáno řízení, jež mu předcházelo. Tzv. nova (nové skutečnosti a důkazy, jež nebyly předmětem řízení před soudy nižších stupňů) proto nejsou v dovolacím řízení přípustná (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 2/1996 Sb. rozh. tr.). K tomu je také nad rámec výše uvedených obecných východisek nezbytné zdůraznit, že proces hodnocení důkazů je doménou nalézacího soudu, i odvolací soud do něj může zasáhnout zcela výjimečně, a to v případech, kdy soud prvního stupně nepostupoval v souladu s trestním řádem, zejména pak se zásadou volného hodnocení důkazů. Tím spíš je omezená pozice Nejvyššího soudu, který rozhoduje o mimořádném opravném prostředku, neboť ten při svém rozhodování (i vzhledem k zákonné úpravě – viz §265o odst. 2 tr. ř.) žádné dokazování a tím ani vlastní hodnocení důkazů zpravidla neprovádí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 92/2018). Z tohoto důvodu se Nejvyšší soud takovou argumentací nemohl zabývat. Obdobné platí i ve vztahu k pozdějšímu podání ze dne 3. 1. 2022, v němž mj. výslovně namítla tzv. extrémní nesoulad.
31. Nejvyšší soud opakuje, že soudy nižších stupňů učinily správný závěr o tom, že se obviněná dopustila popsaného skutku, k čemuž měly dostatek důkazů, z nichž učiněná skutková zjištění jsou logická a přesvědčivá, ve svém souhrnu nevyvolávají pochybnosti o vině obviněné a odůvodňují závěr o naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. V podrobnostech Nejvyšší soud na obě rozhodnutí soudů nižších stupňů odkazuje.
32. Závěrem s ohledem na argumentaci obviněné Nejvyšší soud dodává, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení, či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněné(ho). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). Ty byly přitom v dané věci dodrženy.
33. Pro úplnost je možno uvést, že obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [dnes m) tr. ř.] v jeho druhé alternativě [bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání podle písm. g) tr. ř., nyní h) tr. ř.]. Jelikož však Nejvyšší soud nesdílí názor obviněné, že odvolací soud pochybil, jestliže odvolání zamítl, nemohl být tento dovolací důvod věcně naplněn. Je proto možné uzavřít, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 3 To 12/2021, ani jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 41 T 6/2019, netrpí vytýkanými vadami, a zásah ze strany Nejvyššího soudu tak není namístě.
34. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 4. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu