ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.1342.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1342/2021-18148
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 6. 2022 o dovoláních obviněných 1. P. F. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, a 2. J. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 4 To 58/2020, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 17/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. F. a J. Š. odmítají .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2019, č. j. 43 T 17/2006-16864, byli oba obvinění uznáni vinnými zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §252a odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. (ve znění účinném do 30. 6. 2006). Za to byl obviněný P. F. odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let a podle §73 odst. 1 a 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve státní správě a funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let. Obviněný J. Š. byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest v počtu 400 denních sazeb s výši denní sazby 5 000 Kč, tedy v celkové výši 2 000 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání jeden rok a podle §73 odst. 1 a 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let. Podle §101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání finančních prostředků jako výnosu z trestné činnosti. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. potom bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
2. Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním oba obvinění v celém jeho rozsahu a státní zástupce ve výroku o trestu v neprospěch obviněného J. Š. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 12. 2020, č. j. 4 To 58/2020-18020, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. z podnětu odvolání obou obviněných napadený rozsudek v celém rozsahu a nově rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že uznal oba obviněné vinnými zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Za to odsoudil obviněného P. F. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let a podle §73 odst. 1 a 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve státní správě a funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let. Obviněný J. Š. byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb s výši denní sazby 1 000 Kč, tedy v celkové výměře 400 000 Kč a podle §73 odst. 1 a 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let. Dále bylo rozhodnuto podle §101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku o zabrání jako výnosu z trestné činnosti specifikovaných finančních prostředků a podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. Odvolání státního zástupce bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudů obvinění dopustili, tím, že
obviněný P. F. v době od 1. 1. 2003 do 9. 8. 2004 jako náměstek ministra pro XY na Ministerstvu pro místní rozvoj ČR (dále jen „MMR“), v době od 10. 8. 2004 do 19. 9. 2004 jako vrchní ředitel Sekce XY na MMR, v době od 20. 9. 2004 do 31. 12. 2004 jako zaměstnanec sekretariátu vrchní ředitelky Sekce XY na MMR, v době od 24. 7. 2003 do 9. 11. 2004 jako člen a předseda Rady Nadace pro XY (dále jen „NRR“), v níž na základě plné moci zastupoval jejího zřizovatele MMR, a v době od 15. 9. 2004 do 31. 5. 2005 jako jediný člen a předseda představenstva společnosti R. F. (dále jen „RF“), a
obviněný J. Š. v době od listopadu 2004 do září 2005 jako jednatel společnosti R. i. a. P. (dále jen „RIAP“),
ve vzájemné vědomé součinnosti s dalšími osobami, a to obviněný P. F. zejména se samostatně stíhaným obviněným O. D., a již pravomocně odsouzeným R. Š., a obviněný J. Š. zejména se samostatně stíhaným obviněným O. D., a již pravomocně odsouzenou K. J. (nyní K.), případně dalšími osobami, v úmyslu obohatit na základě níže popsaného zločinného plánu tyto již pravomocně odsouzené a další osoby ke škodě České republiky – MMR získáním finančních prostředků, které se nacházely na účtech společností kontrolovaných MMR prostřednictvím NRR v likvidaci a které pocházely z prostředků převedených Komisí Evropských společenství České republice z fondů PHARE, určených na podporu ekonomického rozvoje a podnikání vybraných regionů, konkrétně finančních prostředků v aktivech společností Č. p. f. (dále jen „ČMPF“), ve výši nejméně 144 mil. Kč a R. p. f. (dále jen „RPF“), ve výši nejméně 85 mil. Kč,
obviněný P. F. pod záminkou transformace NRR svým vlivem a záměrným udržováním MMR a svých nadřízených v mylném přesvědčení, že transformace NRR a na ni navázaných subjektů probíhá v souladu se státem sledovaným cílem, ačkoli věděl, že tomu tak ve skutečnosti není, neboť se sám na realizaci podvodného plánu podílel, přestože v době od 24. 7. 2003 do 9. 11. 2004 bylo jeho úkolem řídit a průběžně kontrolovat likvidaci NRR a efektivní průběh transformace na ni navázaných subjektů s cílem dosažení jejich finančního vstupu do nové struktury v rámci působnosti MMR, vědomě zneužil své funkce a níže podrobně popsaným protiprávním jednáním umožnil samostatně stíhanému obviněnému O. D., bratrovi jeho přítele a dřívějšího obchodního partnera I. D., a odsouzenému R. Š., což byl jeho přítel a dřívější obchodní partner a aktuálně i jeho poradce jako náměstka ministra, v rozporu s oprávněnými ekonomickými zájmy státu (MMR) neomezeně a bez jakékoli možnosti účinné obrany státu ovládnout výše uvedená aktiva společnosti ČMPF (jejímž jediným společníkem byla RPF a která byla zakladatelem a jediným akcionářem společnosti RF) a společnosti RPF (jejímž jediným společníkem byla NRR) a s takto podvodně získanými finančními prostředky následně prostřednictvím dalších níže uvedených osob, stojících mimo strukturu MMR, ke škodě státu nakládat a zastřít původ či jinak usilovat o to, aby bylo podstatně ztíženo zjištění majetkového prospěchu získaného trestnou činností,
obviněný J. Š. jako jednatel nastrčené společnosti RIAP, s cílem realizace zamýšleného podvodného plánu, bez vědomí a bez předchozího souhlasu vedení MMR, uzavřel po předchozí dohodě a ve vzájemné součinnosti se samostatně stíhaným obviněným O. D. jako likvidátorem RPF, která byla jediným vlastníkem ČMPF, smlouvu ze dne 2. 12. 2004, na jejímž základě došlo k protiprávnímu převedení 100% obchodního podílu RPF ve společnosti ČMPF (která jako jediný akcionář společnosti RF ovládala nejméně 144 mil. Kč na jejím bankovním účtu) na společnost RIAP, a poté, co odsouzený R. Š. prodejem RPF docílil toho, že NRR se po ztrátě vlastnictví RPF už nemohla úspěšně domáhat úhrady doplatku kupní ceny novým majitelem ČMPF, protože RPF vlastnila fyzická osoba mimo strukturu NRR, podle předem připraveného plánu po předchozí dohodě a ve vzájemné součinnosti zejména se samostatně stíhaným O. D., a již odsouzenou K. J., uzavřel jako jednatel společnosti RIAP dne 14. 3. 2005 s odsouzenou K. J. smlouvu o převodu 100% obchodního podílu ve společnosti ČMPF i s jejími aktivy, tj. především zůstatkem na bankovním účtu a finanční hotovosti v pokladně, na základě které odsouzená K. J. zakoupila za podhodnocenou cenu 1 100 000 Kč celý obchodní podíl ve společnosti ČMPF, čímž získala kontrolu nad veškerými aktivy ČMPF a RF, a od tohoto okamžiku už nebyla ničím vázána a mohla v rozporu s oprávněnými ekonomickými zájmy státu (MMR) neomezeně a bez jakékoli možnosti účinné obrany státu s takto podvodně získanými finančními prostředky ke škodě státu nakládat a zastřít původ či jinak usilovat o to, aby bylo podstatně ztíženo zjištění majetkového prospěchu získaného trestnou činností,
a uvedeného jednání se dopustili konkrétně tím, že:
- dne 24. 9. 2003 na jednání dvoučlenné Rady NRR, tvořené obviněným P. F. a B. K. (který byl od roku 1998 likvidátorem NRR), se obviněný P. F. zasadil o to, aby k účelu realizace transformace systému společností NRR byla přijata nabídka společnosti ILA, s. r. o. (dále jen „ILA“), v níž byl jednatelem a společníkem O. D. a druhým společníkem byl přítel obviněného P. F. I. D., která poté na základě mandátní smlouvy uzavřené s NRR vypracovala tzv. Transformační plán, jenž se stal podkladem pro úspěšnou realizaci podvodného plánu, který následně obviněný P. F. prosadil a nechal schválit u vedení MMR,
- téhož dne 24. 9. 2003 poté, co Rada NRR rozhodla o zrušení společnosti RPF s likvidací, se na návrh obviněného P. F. stal likvidátorem RPF O. D.,
- dne 30. 9. 2003 se opět na návrh obviněného P. F. stal O. D., i jednatelem ČMPF (vedle B. K., který tuto funkci vykonával od 28. 1. 1999 do 31. 7. 2004),
- dne 12. 12. 2003 na jednání Rady NRR ve stejném složení bylo likvidátorovi RPF O. D. uloženo pokračovat ve spolupráci s poradcem NRR společností ILA (kde byl O. D. jednatel a společník) na dopracování a realizaci Transformačního plánu podle zásady oddělení bonitních aktiv (v RPF) a nebonitních aktiv (v ČMPF včetně akciového podílu ve společnosti A. R.) s cílem transparentního prodeje společnosti ČMPF respektované třetí straně vyhovující jak MMR, tak i českému státu,
- dne 30. 12. 2003 byly na pokyn obviněného P. F. uzavřeny dohody o skončení tzv. ovládacích smluv, které NRR zajišťovaly, aby mohla přímo ovládat RPF a ČMPF, kdy dohodu mezi NRR a RPF uzavřeli B. K. jako likvidátor NRR a O. D. jako likvidátor RPF a dohodu mezi RPF a ČMPF uzavřeli O. D. jako likvidátor RPF a B. K. jako jednatel ČMPF,
- dne 13. 2. 2004 na jednání Rady NRR ve stejném složení za účasti odsouzeného R. Š. jako poradce náměstka ministra a O. D. za společnost ILA a jako likvidátora RPF, obviněný P. F. informoval o pověření svého poradce odsouzeného R. Š. koordinací všech aktivit souvisejících s transformací, u něhož měly být shromážděny všechny relevantní materiály, a Radou byly schváleny teze Transformačního plánu vypracovaného společností ILA, kde je jako cíl transformace navržen nový subjekt, převod jeho vlastnictví na stát (MMR), zajištění adekvátní kontroly ze strany MMR a poskytnutí administrativní, informační a metodologické podpory, a dále je navrženo soustředění bonitních aktiv (zejména hotovosti) v RPF a nebonitních aktiv v ČMPF, prodej ČMPF vhodnému zájemci (1. až 2. čtvrtletí 2004) a až následně převod nového subjektu na stát (3. až 4. čtvrtletí 2004),
- dne 15. 4. 2004 na jednání Rady NRR za stejné účasti jako v předchozím případě obviněný P. F. informoval o schválení Transformačního plánu na poradě ministra, byl projednán další postup realizace transformace, bylo rozhodnuto o převedení všech závazků a pohledávek ve vztahu k CVP do RPF s tím, že vztahy k CVP budou vypořádány v zásadě prostřednictvím RPF, jehož likvidátor (O. D.) zajistí vytvoření potřebné rezervy v RPF pro případ negativního výsledku arbitráže, ČMPF založí akciovou společnost se základním kapitálem 2 mil. Kč a do nové akciové společnosti vloží ČMPF všechny volné finanční prostředky, jediným členem představenstva bude obviněný P. F., dozorčí rada bude jmenována dle dispozic MMR, jednatel ČMPF (O. D.) připraví ve spolupráci s AK F. darovací smlouvu, kterou projednají s legislativním odborem MMR a poté předloží ke schválení obviněnému P. F., a po převedení nové akciové společnosti na stát bude ČMPF prodán za fair price,
- dne 29. 6. 2004 byla po předchozím schválení Radou NRR založena jednatelem ČMPF O. D., společnost RF se základním kapitálem 144 mil. Kč (nikoli se základním kapitálem 2 mil. Kč, jak vyplývalo ze závěrů jednání Rady NRR dne 15. 4. 2004) s tím, že společnost vydá 144 ks kmenových akcií na jméno v listinné podobě, každá o jmenovité hodnotě 1 mil. Kč, kdy emisní kurs všech upsaných akcií v celkové výši 144 mil. Kč se zakladatel ČMPF zavázal splatit do 14 dnů od podpisu zakladatelské listiny peněžitým vkladem na účet u banky, a současně byly schváleny Stanovy RF, představenstvo, jehož jediným členem se stal obviněný P. F., a dozorčí rada ve složení I. H., L. K. a odsouzený R. Š.,
- dne 30. 6. 2004 na jednání Rady NRR, po rezignaci B. K. ke dni 31. 7. 2004 na žádost obviněného P. F. pod záminkou nežádoucí kumulace funkcí – s odkazem na Právní posouzení AK B. ze dne 8. 6. 2004 (v němž se ale doporučuje převést pouze část obchodního podílu ČMPF na jiný subjekt a tím vyřešit neprávní stav, provést odvolání jednatelů a likvidátora spřízněných subjektů a jmenování nových, a také to, že před provedením transformace by mělo být jednoznačně známo, jaké budou kontrolní mechanismy, pravidla nakládání s majetkem atd., což z valné části akceptováno nebylo a mj. funkce byly opět záměrně kumulovány) – byl na návrh obviněného P. F. likvidátorem NRR jmenován k 1. 8. 2004 odsouzený R. Š.,
- dne 1. 7. 2004 převedl O. D., jako jednatel ČMPF částku 144 mil. Kč z aktiv této společnosti na účet RF u ČSOB z důvodu úpisu 144 ks kmenových akcií emitenta RF o jmenovité hodnotě 1 akcie 1 mil. Kč, na úhradu upsaného základního kapitálu ve výši 144 mil. Kč, přestože předmětné finanční prostředky měly být podle závěrů jednání Rady NRR z 15. 4. 2004 převedeny do nově vzniklé akciové společnosti, tedy až po jejím zápisu do obchodního rejstříku, k němuž došlo až 15. 9. 2004,
- dne 16. 8. 2004 na jednání Rady NRR, která jednala v novém složení, stále za předsednictví obviněného P. F., ač byl dne 9. 8. 2004 odvolán z funkce náměstka ministra a jmenován do funkce vrchního ředitele Sekce XY, byl na návrh obviněného P. F. jmenován jednatelem RPF k 1. 9. 2004 odsouzený R. Š.,
- dne 15. 9. 2004 byla RF zapsána v obchodním rejstříku, obviněný P. F. se stal jediným členem představenstva (s podpisovým právem), odsouzený R. Š. členem dozorčí rady a jediným akcionářem byla společnost ČMPF,
- dne 17. 9. 2004 byl obviněný P. F. odvolán z funkce vrchního ředitele a dne 20. 9. 2004 byl přijat nový Statut NRR, dle něhož mj. Rada NRR navrhuje způsob dispozice s likvidačním zůstatkem,
- na přelomu září a října 2004 předložil O. D. hromadnou akcii RF nahrazující zmíněných 144 ks kmenových akcií o jmenovité hodnotě 1 akcie 1 mil. Kč, na MMR k podpisu obviněnému P. F., který ji z titulu své funkce předsedy představenstva RF podepsal a vrátil O. D., čímž mu umožnil, aby si ji odnesl a ponechal u sebe, aby se jí posléze mohla zmocnit odsouzená K. J., o čemž odpovědné osoby MMR záměrně nebyly nikým informovány,
- dne 19. 10. 2004 obviněný P. F. se záměrem zachovat mylný dojem, že transformace NRR a na ni navázaných subjektů probíhá v pořádku, a s cílem zakrýt pravý původ převáděných finančních prostředků ze společnosti RF, kam byla trestným jednáním popsaným shora převedena aktiva ČMPF ve výši nejméně 144 mil. Kč, ač byl dne 9. 8. 2004 odvolán z funkce náměstka ministra a dne 17. 9. 2004 i z funkce vrchního ředitele Sekce XY na MMR a byl tak pouhým zaměstnancem sekretariátu, zneužil své funkce a jako statutární orgán RF uzavřel s O. D., jako jednatelem společnosti ILA tzv. Smlouvu o administraci, podle níž objednatel (s předmětem činnosti mj. organizačních a ekonomických poradců) údajně potřeboval od společnosti ILA zajistit poradenské služby v oblasti ekonomického a finančního poradenství, zajištění a správu komunikace a komunikační agendy s regionálními investičními poradci objednatele, zpracování a správu podkladů pro jednání investičního výboru objednatele a zejm. správu účtů, správu a evidenci majetku dle pokynů statutárního orgánu RF, za což se zavázal platit dodavateli za služby roční smluvní odměnu ve výši 0,6 % z celkového objemu účetních aktiv objednatele RF, tvořených zejména aktivy ČMPF určenými na podporu ekonomického rozvoje, malého a středního podnikání vybraných regionů severní Moravy a Slezska (plus DPH), kdy obviněný P. F. jako pouhý pracovník sekretariátu MMR, navíc odcházející, vlastně za nadcházejícího – údajně během několika dnů – majitele RF, na základě této smlouvy fakticky založil mezi RF a ILA takové vztahy, že vyloučil ingerenci státu, a to pouhý den před podpisem a datací níže uvedené darovací smlouvy,
- dnem 20. 10. 2004 je datován návrh Smlouvy o bezúplatném převodu akcií, jejímž předmětem je darování a převod 144 kmenových akcií na jméno v listinné podobě o jmenovité hodnotě 1 mil. Kč na jednu akcii poř. č. 1 až 144, emitované společností RF, které jsou vydány jako hromadná akcie č. 1 nahrazující jednotlivé akcie poř. č. 1 až 144; podle smlouvy dárce ČMPF, zast. jednatelem O. D., daruje a obdarovaný ČR – MMR tímto akcie přebírá a strany podpisem smlouvy stvrzují, že při jejím podpisu dárce akcie obdarovanému rubopisoval a předal; dále je ve smlouvě mj. uvedeno, že všechna ujednání a podmínky budou závazné pro právní nástupce a postupníky účastníků, dále v ní dárce prohlašuje, že dozorčí rada RF udělila souhlas s bezúplatným převodem akcií na obdarovaného, a jako osoba zmocněná obdarovaným k jednání ve všech věcech, které se týkají této smlouvy, její realizace a plnění, je uvedena V. J., která tak mohla činit veškeré úkony jménem obdarovaného v souvislosti s touto smlouvou; smlouva je podepsána O. D. dne 20. 10. 2004, podpis ministra J. P. je uveden bez data – dle ověřovací knihy Magistrátu hlavního města Prahy byl ověřen dne 7. 3. 2005, přičemž informaci o tom, kde se aktuálně hromadná akcie nachází, smlouva neobsahuje, ačkoli jejím podpisem má obdarovaný deklarovat, že ji převzal,
- koncem října 2004 byl tento návrh darovací smlouvy doručen MMR tak, že jej O. D. předal obviněnému P. F., který jej předal náměstkyni ministra V. J., a ta jej poté předala ministrovi, přičemž na MMR se poté rozhodnutí o podpisu darovací smlouvy a o způsobu dalšího postupu z různých důvodů pozdrželo, a přestože ze smlouvy vyplývalo, že akcie dosud v úschově uložena není, což bylo obviněnému P. F. známo, záměrně žádné adekvátní kroky k její záchraně neučinil,
- dnem 9. 11. 2004 je datována Informace pro ministra, kterou podepsala V. J., ale fakticky ji měl sestavit obviněný P. F., kde se upozorňuje na doručení výzvy Krajského soudu v Ostravě likvidátorovi NRR (která byla odsouzenému R. Š. doručena dne 2. 11. 2004), připomíná se již dříve předložená darovací smlouva, 144 mil. Kč v RF, naléhavost podepsání darovací smlouvy a rychlého ustavení Rady NRR, která musí urychleně rozhodnout o dalším postupu transformace soustavy ČMPF/RPF s tím, že návrh transformace je připraven,
- dne 24. 11. 2004 uděluje O. D. jako likvidátor RPF plnou moc obviněnému J. Š. k jeho zastupování na mimořádné valné hromadě společnosti B. O., konané dne 1. 12. 2004, jíž se obviněný J. Š. zúčastní,
- dne 2. 12. 2004 po předchozí dohodě a ve vzájemné součinnosti s obviněným J. Š. s cílem realizace zamýšleného podvodného plánu, bez vědomí a bez předchozího souhlasu vedení MMR, samostatně stíhaný O. D., z titulu svého postavení likvidátora RPF, která byla jediným vlastníkem ČMPF, podepsal smlouvu s nastrčenou společností RIAP, za kterou jednali obviněný J. Š. a samostatně stíhaný P. B., na jejímž základě došlo k protiprávnímu převedení 100% obchodního podílu RPF ve společnosti ČMPF (která jako jediný akcionář RF ovládala nejméně 144 mil. Kč na jejím bankovním účtu) na společnost RIAP za podhodnocenou kupní cenu 1 mil. Kč, splatnou do 31. 12. 2004, s tím, že pokud do konce roku 2005 nebude převedeno na ČR – MMR bezúplatným převodem zmíněných 144 ks kmenových akcií RF (vydaných jako hromadná akcie č. 1), které jsou k okamžiku podpisu této smlouvy v majetku ČMPF, činí cena za převod podílu dle této smlouvy 145 mil. Kč, a v takovém případě musí být doplatek ceny ve výši 144 mil. Kč doplacen na účet převodce RPF do 30. 3. 2006; v závěrečných ustanoveních smlouvy je pak stanoveno, že akcie budou uloženy do advokátní úschovy T. U., ze které budou uvolněny ČR – MMR po předložení originálu smlouvy o bezúplatném převodu akcií na ČR – MMR (ačkoli podpisem této smlouvy měl obdarovaný deklarovat, že předmětnou akcii již převzal), a že výkon akcionářských práv bude po dobu úschovy vykonávat zaměstnanec ministerstva V. J., přičemž smluvní volnost převést zakoupený obchodní podíl ČMPF účelově nebyla smlouvou nikterak omezena a ustanovení smlouvy jsou záměrně formulována v trpném rodě a neurčitě, bez jasného adresáta povinností, platební lhůty jsou neodůvodněně dlouhé a ve smlouvě se hovoří i o tom, že do narovnání vztahů s CVP, nejdéle však do 30. 4. 2005, zůstane jednatelem ČMPF O. D. – hromadná akcie však nikdy do advokátní úschovy nebyla uložena, neboť O. D. si ji poté, co mu ji obviněný P. F. podepsal a předal, záměrně ponechal u sebe, o čemž vláda ČR ani MMR – na rozdíl od obviněného P. F., neboť s O. D. i s odsouzeným R. Š. úzce spolupracovali a jednali ve vzájemné součinnosti – nemohli vědět, přičemž tato smlouva se v lednu 2005 dostala k pracovníkům MMR, kteří tak byli utvrzeni v tom, že akcie je v bezpečí, a proto v klidu řešili další postup,
- podhodnocená kupní cena ve výši jen 1 mil. Kč za převod obchodního podílu ČMPF (v hodnotě nejméně 144 mil. Kč) ve skutečnosti nebyla uhrazena společností RIAP, ale z vlastních prostředků převáděné společnosti ČMPF, a to tak, že nejprve O. D., den před podpisem smlouvy 1. 12. 2004 vybral částku 1 mil. Kč z účtu ČMPF u ČSOB, ihned následující den 2. 12. 2004 P. B. předal O. D. 1 mil. Kč v hotovosti a poté, co dne 22. 12. 2004 O. D. předal obviněnému J. Š. pokladní hotovost ČMPF ve výši 1 422 200,50 Kč, obratem obviněný J. Š. vložil 1 mil. Kč na účet RPF u ČSOB, aby tak vzbudili zdání, že kupní cena byla společností RIAP zaplacena, ačkoli se ve skutečnosti jednalo jen o fingované transakce, které měly zakrýt to, že převedli ČMPF s veškerými aktivy za její vlastní finanční prostředky na nastrčenou společnost RIAP, aby se posléze RF i se zůstatkem na účtu ve výši nejméně 144 mil. Kč mohla zmocnit odsouzená K. J. a dále s ním nakládat,
- dnem 2. 12. 2004 jsou datovány i zdánlivě starostlivé dopisy O. D. a odsouzeného R. Š. adresované ministrovi, v nichž upozorňují na protiprávní stav struktury NRR a na výzvu Krajského soudu v Ostravě, který stanovil k nápravě lhůtu do ledna 2005, kdy odsouzený R. Š. v dopise mj. uvádí, že dne 4. 11. 2004 byla vyhlášena veřejná obchodní soutěž na prodej ČMPF, prodej však nelze dokončit, dokud nedojde k převodu RF na MMR, a naléhavě žádá o dokončení převodu, a O. D. v dopisu rovněž uvádí, že na prodej ČMPF byla již vypsána veřejná obchodní soutěž, že originály smlouvy o bezúplatném převodu CP jsou již k dispozici na MMR, nicméně není mu v současné době známo, zda je smlouva již podepsána a zda jsou akcie RF již v majetku MMR, či ještě v majetku ČMPF, z toho důvodu nelze ani pokračovat v obchodní veřejné soutěži, a proto prosí o zajištění co nejrychlejšího převodu akcií RF do majetku MMR, a to přesto, že věděli, že předmětnou hromadnou akcii má O. D. stále u sebe a že téhož dne podepsal smlouvu, na základě které společnost ČMPF protiprávně prodává,
- dne 17. 12. 2004 proběhlo jednání Rady NRR, a přestože v té době už byla smlouva o prodeji společnosti ČMPF (a tedy i RF s veškerými aktivy) O. D. podepsána, o čemž věděli nejen O. D., ale i odsouzený R. Š. a nepochybně i obviněný P. F., neboť všichni tři vzájemně úzce spolupracovali, o této skutečnosti záměrně nikoho neinformovali, k tomu došlo až na dalším jednání Rady dne 10. 1. 2005, kdy teprve členové Rady reagovali na informaci o prodeji ČMPF, přičemž O. D., ani odsouzený R. Š. na jednání nijak neprojevili ani svou starost s akceptací smlouvy o darování akcií ministerstvem, ačkoli to údajně měl být vůbec největší problém celé transformace, a ani zpráva společnosti ILA ze dne 31. 12. 2004 o postupu transformace za období 1. 6. až 31. 12. 2004 se o smlouvě, na jejímž základě O. D. prodal ČMPF společnosti RIAP, záměrně nezmiňuje,
- dne 22. 12. 2004 podepsali smlouvu o prodeji ČMPF (a tedy i RF s veškerými aktivy) za společnost RIAP obviněný J. Š. a samostatně stíhaný P. B.,
- dne 31. 12. 2004 obviněný P. F. odchází z MMR, ale dále zůstává jediným členem představenstva RF, jímž je až do 31. 5. 2005, kdy mu po odvolání z funkce členství v představenstvu zaniklo,
- dne 3. 1. 2005 obviněný P. F. se záměrem zachovat mylný dojem, že transformace NRR a na ni navázaných subjektů probíhá v pořádku, a s cílem zakrýt pravý původ převáděných finančních prostředků ze společnosti RF, kam byla trestným jednáním popsaným shora převedena aktiva ČMPF ve výši nejméně 144 mil. Kč, zneužil své funkce a jako statutární orgán RF, ač mu již skončil pracovní poměr u MMR, uzavřel s O. D., jako jednatelem společnosti ILA, dva dodatky k tzv. Smlouvě o administraci, kde v Dodatku č. 1 se snižuje odměna na 0,3 % z celkových finančních aktiv objednatele a 0,3 % z ostatních účetních aktiv a v Dodatku č. 2 se kromě rozšíření a specifikace služeb v oblasti investičního poradenství stanoví pro dodavatele paušální odměna 95 000 Kč měsíčně plus zvláštní odměna ve výši 5 % z celkového objemu finančních prostředků, které se podaří dodavateli získat pro další rozvoj objednatele, a současně v tomto dodatku obviněný P. F. zavázal RF k povinnosti dát se zastupovat společností ILA při všech jednáních s orgány státní správy a samosprávy, vládními i nevládními agenturami, orgány a reprezentanty EU, kraji, obcemi, potencionálními investory, manažerskými skupinami a dalšími subjekty, která budou pro realizaci a dokončení transformace nezbytná, a následně obviněný P. F. neoprávněně převedl ve dnech 6. 1. až 15. 4. 2005 z účtu RF na účet společnosti ILA vedený v eBance, a. s., jako odměnu za údajné práce pro společnost RF celkem nejméně částku 874 229 Kč,
a dále obviněný P. F. v období od listopadu 2004 až do srpna 2005 zneužil svého postavení ve společnosti RF, když z takto získaných prostředků RF pobíral odměnu, kterou nejprve poukazoval sám sobě z účtu RF u ČSOB (kde měl dispoziční právo od 13. 10. 2004 do 29. 4. 2005 a poté od 2. 5. 2005 měla dispoziční právo odsouzená K. J.), kdy dne 13. 5. 2005 po změně stanov a zrušení jeho dispozičního práva k účtu zaslal ČSOB žádost o zablokování účtu RF, v podstatě kromě svých výplat, a i poté pobíral tuto odměnu na základě příkazů k úhradě odsouzené K. J. z účtu RF u ČSOB a posléze u J&T Banky, a. s. (kde měla odsouzená K. J. od založení účtu dne 30. 5. 2005 dispoziční právo), přičemž takto obdržel z výnosu z trestné činnosti neoprávněně celkem částku ve výši nejméně 273 884 Kč,
- dne 14. 1. 2005 O. D., jako likvidátor společnosti RPF smluvně převedl celý obchodní podíl RPF ve společnosti B. O. za částku 280 000 Kč, uhrazenou při podpisu smlouvy, společnosti S., zast. obviněným J. Š.,
- dne 24. 1. 2005 jednatelé RIAP obviněný J. Š. a P. B. jmenují do funkce jednatele ČMPF I. W., současně je vyznačena změna sídla ČMPF na sídlo shodné s RIAP, jsou zrušeny stanovy a přijato nové úplné znění zakladatelské listiny ČMPF,
- dne 1. 2. 2005 O. D., jako likvidátor RPF založil pro společnost RPF účet v J&T Bance, a. s., kam dne 4. 2. 2005 převedl 85 mil. Kč z účtu RPF u ČSOB, dne 10. 2. 2005 O. D. dojednal v notářské kanceláři sepsání notářského zápisu o prodeji RPF a dne 11. 2. 2005 odsouzený R. Š. jako likvidátor NRR na základě uzavřené smlouvy prodal odsouzenému R. H. 100% obchodní podíl v RPF za 58 mil. Kč, čímž odsouzený R. H. získal kontrolu nad částkou 27 mil. Kč z majetku RPF (neboť cenu 58 mil. Kč za RPF uhradila na účet NRR dne 28. 4. 2005 J&T Banka, a. s., která si následně tuto částku zinkasovala z účtu společnosti A. P.),
čímž se odsouzený R. H. v součinnosti s dalšími osobami, zejm. odsouzeným R. Š. a odděleně stíhaným O. D. a za vědomého přispění obviněného P. F., ke škodě České republiky, zastoupené MMR, a oprávněných finančních a ekonomických zájmů Evropských společenství – Evropské unie nezákonně obohatil o částku 27 000 000 Kč,
a poté navazují kroky směřující k zastření původu finančních prostředků vyvedených z aktiv RPF, podrobně specifikované, včetně konkrétního jednání odsouzených R. Š. a R. H., v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 4 To 69/2014, při nichž odsouzení R. H., K. F., A. M. S. a J. M. znali původ finančních prostředků a jednali ve snaze jejich pravý původ zakrýt,
- dne 21. 2. 2005 na jednání Rady NRR její předseda J. F. informoval o tom, že likvidátor NRR odsouzený R. Š. prodal RPF soukromé osobě v době nepřítomnosti předsedy Rady i přes předběžné výhrady k takovému kroku na předchozím jednání, Rada vyjádřila znepokojení nad postupem likvidátora a rozhodla o odvolání odsouzeného R. Š. z této funkce a o jmenování nového likvidátora, vyjádřila i výhrady ke smlouvám se společností ILA a rozhodla o právních krocích, které mají zabránit příp. zneužití veřejných prostředků spravovaných NRR,
- a protože k dokonání zločinného plánu s aktivy ČMPF bylo třeba, aby se NRR již nemohla domáhat splnění podmínek smlouvy ze dne 2. 12. 2004, a to úhrady doplatku kupní ceny ve výši 144 mil. Kč novým majitelem ČMPF společnosti RPF, a aby ČMPF (a tím i akcie RF a její aktiva zejm. 144 mil. Kč na účtu) byla převedena na někoho, kdo už nebude nijak vázán původní smlouvou a bude moci naopak začít aktivně nakládat s finančními prostředky na účtu RF a mít pro to ospravedlňující legendu (což u obviněného J. Š. potažmo P. B. možné nebylo), tak poté, co odsouzený R. Š. prodejem RPF docílil toho, že NRR se po ztrátě vlastnictví RPF už nemohla úspěšně domáhat úhrady doplatku kupní ceny novým majitelem ČMPF, protože RPF už vlastnila fyzická osoba mimo strukturu NRR (odsouzený R. H.), podle předem připraveného plánu po předchozí dohodě a ve vzájemné součinnosti s obviněným J. Š., odděleně stíhaným O. D., případně dalšími osobami, se znalostí všech výše uvedených skutečností a faktu, že hromadná akcie nikdy do advokátní úschovy T. U. uložena nebyla, neboť si ji O. D. ponechal u sebe, aby se jí následně mohla zmocnit odsouzená K. J., o čemž vláda ČR ani MMR nemohli vědět, uzavřela odsouzená K. J. dne 14. 3. 2005 s obviněným J. Š. a P. B., jednajícími za RIAP, smlouvu o převodu 100% obchodního podílu ve společnosti ČMPF i s jejími aktivy, tj. především zůstatkem na bankovním účtu a finanční hotovosti v pokladně, na základě které zakoupila za podhodnocenou cenu 1 100 000 Kč celý obchodní podíl ve společnosti ČMPF, přičemž jde o velmi lakonickou smlouvu obsahující jen 4 články, která neobsahuje žádnou zmínku o nějakých konkrétních aktivech ani o akcii či akciích, a aby nevznikla pochybnost o tom, zda jako sekretářka měla dostatek prostředků na takovou transakci, uzavřela dne 1. 3. 2005 se svým zaměstnavatelem společností F. H. fingovanou smlouvu o půjčce na částku 1 mil. Kč, v níž jsou stanoveny splátky 6 716 Kč měsíčně a splatnost je stanovena až do 10. 3. 2019,
- téhož dne 14. 3. 2005 je datován právní posudek V. P., že odsouzená K. J. není vázána povinností předat akcii bezúplatně MMR, a současně odsouzená K. J. informuje MMR (resp. ministra), že návrh smlouvy o bezúplatném převodu akcie zanikl, odvolala z funkce jednatelů ČMPF O. D. a I. W. a jmenovala jednatelkou sebe,
- dne 22. 3. 2005 (v den podání trestního oznámení na odsouzeného R. Š.) pak převzala odsouzená K. J. jako vlastník ČMPF a členka představenstva RF od O. D. předmětnou hromadnou akcii, kterou poté odmítla MMR vydat a s níž disponovala až do zajištění orgány činnými v trestním řízení (v listopadu 2005),
čímž odsouzená K. J. v součinnosti s dalšími osobami, zejm. s obviněným J. Š., odděleně stíhaným O. D. a za vědomého přispění obviněného P. F. dosáhla ovládnutí výše uvedeného zůstatku finančních prostředků, kdy už nebyla ničím vázána a mohla v rozporu s oprávněnými ekonomickými zájmy státu (MMR) neomezeně a bez jakékoli možnosti účinné obrany státu s takto podvodně získanými finančními prostředky ke škodě státu nakládat a zastřít původ či jinak usilovat o to, aby bylo podstatně ztíženo zjištění majetkového prospěchu získaného trestnou činností, a nezákonně se tak ke škodě ČR, zastoupené MMR, a oprávněných finančních a ekonomických zájmů Evropských společenství – Evropské unie obohatila nejméně o částku 144 000 000 Kč,
a poté navazují kroky směřující k zastření původu finančních prostředků vyvedených z aktiv ČMPF, podrobně specifikované, včetně konkrétního jednání odsouzené K. J., v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 4 To 69/2014, při nichž odsouzená K. J. a odsouzená J. M. znaly původ finančních prostředků a jednaly ve snaze jejich pravý původ zakrýt, a to odsouzená K. J. mj. tím, že po získání finančních prostředků z aktiv ČMPF v původní výši 144 mil. Kč trestným jednáním, ve snaze zakrýt pravý původ těchto prostředků, převedla dne 1. 6. 2005 z bankovního účtu RF vedeného u ČSOB, částku ve výši 143 387 638 Kč na bankovní účet téže společnosti, který si dne 30. 5. 2005 pro tento účel založila v J&T Bance, a. s., a poté dne 22. 6. 2005 jako vlastník ČMPF a členka představenstva RF uzavřela s I. D., jako jednatelem společnosti ILA, Dohodu o ukončení Smlouvy o administraci a finančním vypořádání, na základě které I. D. za společnost ILA fakturou ze dne 24. 8. 2005 č. 6030105 neoprávněně požadoval od RF uhradit částku 1 009 764 Kč, a odsouzená K. J. dala dne 9. 9. 2005 J&T Bance, a. s., hromadný pokyn k úhradě, na jehož základě byla dne 15. 9. 2005 převedena uvedená finanční částka z účtu RF na účet společnosti ILA vedený v eBance, a. s., jako odměna za údajné práce pro RF, přičemž na základě usnesení policejního orgánu ze dne 23. 9. 2005 byla tato částka zajištěna jako výnos z trestné činnosti.
4. Lze doplnit, že soud prvního stupně již dříve ve věci obviněných P. F. a J. Š. a dalších obviněných O. D., R. Š., K. J. (nyní K.), R. H., K. F., A. M. S., J. M. a P. B. rozhodl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2011, č. j. 43 T 17/2006-11775, jímž byli uznáni vinnými O. D. a K. J., zatímco ostatní obvinění byli zproštěni obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. K odvolání dvou obviněných, státního zástupce v neprospěch všech obviněných ve zprošťující části a proti výrokům o trestu v odsuzující části a poškozené rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2013, č. j. 4 To 71/2012-12389, tak, že napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Dne 17. 3. 2014 byla ze společného řízení vyloučena trestní věc obviněného O. D. pod sp. zn. 43 T 1/2014. Městský soud v Praze pak rozhodl rozsudkem ze dne 25. 3. 2014, č. j. 43 T 17/2006-12931, tak, že oba dovolatele a samostatně stíhaného P. B. zprostil obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. Z podnětu odvolání státního zástupce podaného v jejich neprospěch byl i tento rozsudek zrušen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2015, č. j. 4 To 69/2014-13820, v celé zprošťující části a ohledně obviněných P. F., J. Š. a P. B. byla věc vrácena Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, současně bylo rozhodnuto o vině a trestu ostatních obviněných. Tito si podali dovolání, o kterých Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 10. 2. 2016, č. j. 7 Tdo 1257/2015-244 tak, že je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Dne 12. 10. 2015 bylo rozhodnuto o spojení trestní věci obviněného O. D. zpět ke společnému řízení, následně byla dne 4. 12. 2019 trestní věc obviněného O. D. opětovně vyloučena ze společného řízení (nadále vedena pod sp. zn. 43 T 7/2019) a zároveň byla vyloučena ze společného řízení i trestní věc obviněného P. B. (nadále vedena pod sp. zn. 43 T 8/2019). Ve věci dovolatelů pak bylo rozhodnuto již shora popsanými rozhodnutími.
Dovolání P. F.
5. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný P. F. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Namítal, že závěr o jeho účasti na věci, podle kterého měl pod záminkou Transformačního plánu vytvořit podmínky a záměrně umožnit vyvedení finančních prostředků z dispozice MMR s cílem obohatit sebe a ostatní, nebyl prokázán, nýbrž vyvrácen. Dovolatel byl pouze v logice obžaloby uměle přiřazen k jednání osob, na jejichž jednání se nepodílel, ani podílet nemohl, neboť již byl mimo sféru rozhodování o věci.
6. Smyslem Transformačního plánu bylo zamezit trestnému jednání správců finančních fondů, které bylo tolerováno předchozím vedením MMR, tedy izolovat dosavadní správce fondů a veškeré zbylé finanční prostředky vložit do akciové společnosti a jedinou akcii této společnosti darovat MMR. Na plánu se podílel, avšak v průběhu jeho realizace byl postupně odvolán z funkce náměstka ministra, ředitele Vrchní sekce a nakonec s ním byl ukončen jeho zaměstnanecký poměr v MMR. Nejpozději k datu 9. 11. 2004, kdy byl odvolán z Rady NRR, neměl žádnou možnost ovlivnit realizaci Transformačního plánu. Nemohl mít tedy na vývoj událostí žádný vliv, který mu ani v trestním řízení nebyl prokázán. Dále poukázal na proces uzavírání darovací smlouvy, kterou doručil v říjnu 2004 do sekretariátu ministra pro místní rozvoj, ministr J. P. ji předal k posouzení svému poradci V. K., jenž doporučil, aby nebyla akceptována a proces realizace darovací smlouvy se tak zastavil. Tím se zastavila i realizace Transformačního plánu tak, jak byla původně naplánována. K. J. využila nečinnosti MMR, získala hromadnou akcii RF, ovládla RF, a získala přístup k účtu společnosti, na kterém bylo složeno 144 mil. Kč. Obviněný namítal, že se tak z jeho strany nejednalo o protiprávní jednání s cílem nastalého následku. V době vzniku Transformačního plánu nemohl vědět a předpokládat, že dojde k vládní krizi a uzavření politické dohody o výměně ministerstev mezi politickými stranami.
7. Dále obviněný tvrdil porušení jeho práv na obhajobu a spravedlivý proces, a to s ohledem na neprovedení výslechu svědků O. D., T. R. a V. P. (po zproštění mlčenlivosti ze strany ČMPF) a s ohledem na akceptaci práva k odepření výpovědi jako svědka již odsouzené K. J. Zdůraznil, že se jednalo o čtyři hlavní svědky, kteří byli činní v otázce prodeje ČMPF, vydání akcie a ovládnutí RF včetně ovládnutí účtů. Jejich výpovědi by měly podstatný vliv na posouzení jednání dovolatele, jeho poměr na celé věci včetně právního zhodnocení. Výslech O. D., jako svědka po jeho vyloučení z probíhajícího hlavního líčení nebo alespoň konstatování jeho dřívější výpovědi jako obviněného a výslech odsouzené K. J. označil za rozhodné skutečnosti k posouzení míry jeho účasti a zavinění. Měl také za to, že v případě odsouzené K. J. nebylo dáno absolutní právo možnosti odepřít výpověď. Poukázal na fakt, že při použité právní kvalifikaci a faktické nemožnosti podat návrh na povolení obnovy řízení v neprospěch odsouzené by měla jako svědkyně vypovídat a využít možnosti odepřít výpověď pouze v okamžiku, kdy by si mohla způsobit trestní stíhání sama sobě. V dané věci však již byla odsouzena a nejedná se o skutečnosti, které by nebyly pokryty jejím odsouzením. Co se týče výslechů T. R. a V. P. jako právních zástupců ČMPF, obviněný konstatoval, že je na likvidátorovi a jednateli otázka zproštění povinnosti mlčenlivosti. Navíc uvedené právní služby poskytovali předtím, než se v dalším průběhu stali obhájci odsouzené K. J. a obviněného O. D.
8. Namítl extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a zjištěnými skutečnostmi s tím, že výroku napadeného rozsudku neodpovídalo výsledné právní posouzení dané věci. Jako příklad uvedl svoji odměnu za výkon funkce člena představenstva RF ve výši 273 884 Kč, kterou nemohl neoprávněně čerpat, neboť byla v rozsahu nižšího průměru obvyklé odměny podle Českého statistického úřadu a byla odsouhlasena J. F. Ve světle judikatury Ústavního soudu týkající se práva na spravedlivý proces (viz rozhodnutí ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 455/05-1 a II. ÚS 215/99) poukázal na skutečnost, že nebyly provedeny zcela zásadní důkazy, které opakovaně navrhoval, tedy uvedené výslechy osob. Dále namítal libovůli obecných soudů, kterou shledal ve svévolném hodnocení nepřímých důkazů. V této souvislosti a s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3622/10-1, uvedl, že soudy byla přijata logika nabídnutá obžalobou, známá pod zkratkou „od samého počátku“, která byla zvolena pro překlenutí důkazní nouze. Poukázal na myšlenkovou zaujatost odvolacího soudu vyplývající z odůvodnění jeho rozhodnutí, jímž zrušil přechozí zprošťující rozsudek ve věci, kdy posoudil odmítavě důkaz svědčící o snaze dovolatele o ochranu majetku státu. Konkrétně se jednalo o postup spočívající v zajištění schvalování jednotlivých kroků poradou ministra a jeho pokusy různými cestami dosáhnout toho, aby byla podepsána darovací smlouva a převzata akcie, což odvolací soud posoudil jako možné kroky pro zastření podvodného úmyslu a vytvoření si alibi. Vytrvalá snaha dovolatele dokončit proces darování akcie MMR, ač prokázána, nebyla v dalším řízení náležitě vzata v úvahu, byť znamenala přerušení jakékoli myslitelné kauzality jeho jednání a následku. Tato zásadní obhajoba mu byla naopak připsána k tíži.
9. Závěrem obviněný P. F. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně včetně rozhodnutí na něj navazujících a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dovolání J. Š.
10. Rozsudek soudu druhého stupně napadl dovoláním prostřednictvím obhájce rovněž obviněný J. Š. a opřel jej o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) s tím, že rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, neboť nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu. Popřel, že by se dopustil jednání uvedeného v napadeném rozsudku. Jako jednatel společnosti RIAP sice podepsal obě dohody o převodu obchodního podílu, ale nečinil tak v úmyslu kohokoli jiného ani sebe obohatit, uvést někoho v omyl nebo využít něčího omylu.
11. Obviněný zdůraznil, že veškeré jeho úsilí směřovalo k tomu, aby se společnost S., v níž byl místopředsedou představenstva, stala společníkem společnosti B. O. Společnost S., vyráběla závěsné důlní lokomotivy a obviněný chtěl využít kontaktů a zkušeností společnosti B. O., v této oblasti. Využíval proto každou příležitost, aby mohl se společníky této společnosti jednat, z toho důvodu se pravidelně účastnil valných hromad, a to na základě plné moci likvidátora RPF. Uvedl, že nerozumí, proč bylo jeho jednání trestné, pokud se na základě plné moci od O. D., zúčastnil valné hromady společnosti B. O., dne 1. 12. 2004, když se těchto valných hromad společnosti B. O. účastnil pravidelně od počátku roku 2003. Následně aniž by byl informován o možném pozadí celého případu zakoupil prostřednictvím společnosti RIAP obchodní podíl ve společnosti ČMPF na základě nabídky O. D. Domníval se, že takovým počínáním zlepší svou pozici za společnost S., ve vztahu ke společnosti B. O.
12. Jelikož neznal R. Š. ani P. F., uvedl, že nemůže obstát závěr, podle kterého následně došlo k odprodeji obchodního podílu ve společnosti ČMPF v době, kdy již R. Š. prodal jiný obchodní podíl v jiné společnosti, v níž byl likvidátorem. Obviněný nemohl být informován o tom, jaké R. Š. uzavírá smlouvy. Dále konstatoval, že před nákupem obchodního podílu společnosti RIAP ve společnosti ČMPF měl jen kusou informaci o hospodářské situaci této společnosti, O. D., mu sdělil, že tam byly akcie, které měly být darovány státu, takže v majetku prakticky nic nebylo, přičemž obviněný nehodlal bránit darování akcií státu. Předmětem převodu byl obchodní podíl v ČMPF se všemi aktivy, ale i se všemi pasivy, a poté, co podepsal kupní smlouvu za společnost RIAP, začali na něj útočit věřitelé společnosti ČMPF. Mezi pasiva patřil nevyřešený obchodní spor se společností CVP, který vyústil v arbitráž, kdy Česká republika uhradila uvedené společnosti několik desítek mil. Kč. Objevily se také problémy se závazkem vůči společnosti Steel tile, na jehož uspokojení nebyly žádné finanční prostředky. Jeho úsilí, které realizoval na více frontách, poté vyústilo v možnost odkoupení obchodních podílů ve společnosti B. O., proto již nebylo nutné držet obchodní podíl ve společnosti ČMPF společností RIAP. Obviněný chtěl obchodní podíl vrátit O. D., což bylo v trestním řízení jednoznačně prokázáno. V této souvislosti uvedl, že by se uvedeným způsobem nechoval někdo, kdo by měl zájem zneužít Transformační plán, o jehož existenci navíc neměl žádnou informaci.
13. Dodal, že k vyvrácení tvrzení o podhodnocené kupní ceně za obchodní podíl nabídl důkaz účetní závěrkou společnosti ČMPF, přičemž tato společnost byla v letech 2004 i 2003 ve ztrátě. Poukázal na skutečnost, že nikdy nebyl zpracován znalecký posudek na cenu převáděného obchodního podílu. Odvolací soud proto dospěl k nesprávnému závěru, pokud po provedení důkazů účetní závěrkou společnosti ČMPF za rok 2004, kde byla vytvořena rezerva na převod akcií na Českou republiku, považoval tuto závěrku a důvodovou zprávu k ní za zastírací manévr. Předmětnou účetní závěrku zpracoval jednatel společnosti ČMPF, nikoli společnost RIAP jako společník. Proto pokud by se jednalo o zastírací manévr, byl by to zastírací manévr O. D., nikoli obviněného, a zároveň by to mohl být zastírací manévr vůči obviněnému, aby neviděl do pozadí celé záležitosti. V takovém případě by byla pro nedostatek prokázání subjektivní stránky trestného činu vyloučena jeho trestní odpovědnost za úmyslný trestný čin. Podvodný úmysl vylučuje i skutečnost, že ještě v únoru 2005 společnost ČMPF potvrzovala vytvoření rezervy na darování 144 akcií České republice. Obviněný tak nevnímal akcie coby součást majetku společnosti. Konstatoval, že v řízení nebylo prokázáno, že by chtěl někoho obohatit. K. J. vůbec neznal a ani pro takovou úvahu vůči O. D. není důvod.
14. Jako za nepatřičnou označil obviněný argumentaci Vrchního soudu v Praze, že platbou 500 000 Kč v hotovosti porušil zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, neboť pro porušení předmětného ustanovení proti němu nebylo vedeno jakékoliv řízení a nebyl za něj sankcionován. V použití této argumentace pak spatřoval usilovné hledání čehokoli, co by mohlo prokázat jeho vinu.
15. Obviněný dále označil za nesprávnou úvahu soudu, že uhradil cenu za převod obchodního podílu ve společnosti ČMPF z prostředků této obchodní společnosti. Bylo-li by tomu tak, ve společnosti by tyto finanční prostředky v pokladně společnosti nebo na jejich účtech musely chybět. Předmětný 1 mil. Kč zde ovšem nechyběl (po provedené inventuře ze strany orgánů činných v trestním řízení), takže skutečně byl převod obchodního podílu hrazen z prostředků obviněného a samostatně stíhaného P. B. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že odvolací soud v odstavci 65. odůvodnění svého rozsudku uvedl, že dne 1. 12. 2004 převedl O. D., částku 1 mil. Kč z účtu společnosti do pokladny společnosti, načež o několik řádků níže uvedl, že to byli obviněný a P. B., kdo tuto transakci provedli.
16. Obviněný rekapituloval podle jeho názoru nesprávný závěr soudu, že nákup obchodního podílu byl proveden za prostředky této obchodní společnosti. Současně se jednalo o prakticky jediné tvrzení, které soud použil ke zdůvodnění závěru o jeho vině. Soud také nepříliš přesně rozlišoval role ve společnosti ČMPF, ve které byl jednatelem O. D., který nakládal s majetkem společnosti RIAP coby společník, jejímž jednatelem byl obviněný. Obviněný ze své pozice nemohl znát pozadí celé záležitosti, neměl informace o protiprávnosti převodu učiněného smlouvou o převodu obchodního podílu datovanou dne 2. 12. 2004, přičemž nebylo nijak prokázáno, že by takovou informaci o protiprávnosti transakce měl. Smlouvu neformuloval, takže mu ani nelze klást k tíži, že smlouva záměrně užívá trpný rod a nejasné formulace. Navíc ji mělo MMR k dispozici v lednu 2005 a její pracovníci se nad formulací měli pozastavit a ověřit, zda je akcie uložena v úschově u T. U., nicméně tak neučinili. Po celou dobu, po kterou byla společnost RIAP společníkem ve společnosti ČMPF, nedošlo k jakémukoliv zmenšení majetku. Následně po zjištění problémů spojených se společností a skutečnosti, a že k cíli, tedy ovládnutí společnosti B. O., společností S., mohlo dojít jinak a snadněji, pokoušel se obchodní podíl prodávajícímu vrátit. Protože se mu to nepodařilo, prodal jej K. J., kterou předtím neznal, neměl k ní žádný vztah a nechtěl ji obohatit. Nepřímý úmysl u úmyslného trestného činu tedy nebyl prokázán, pouze předpokládán.
17. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
18. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného P. F. uvedl, že dovolatel fakticky předložil vlastní skutkovou verzi, podle které smyslem Transformačního plánu zpracovaného z jeho iniciativy byla v podstatě ochrana finančních prostředků společností kontrolovaných MMR. Uplatněná dovolací argumentace tak směřuje výlučně do oblasti skutkových zjištění a neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. Zdůraznil, že existenci extrémního rozporu nelze dovozovat pouze z toho, že soud hodnotil důkazy jiným způsobem a vyvodil z nich jiná skutková zjištění, než která by odpovídala představám dovolatele o správném hodnocení důkazů.
19. Státní zástupce poukázal na fakt, že dovolatel pouze zopakoval tvrzení, se kterými se již vypořádaly soudy obou stupňů. Co se týče darovací smlouvy, tak z okolností uvedených v rozsudcích soudů nevyplynula uváděná vytrvalá snaha obviněného dokončit proces darování akcie MMR, která by vylučovala jeho součinnost s dalšími spoluobviněnými nebo zakládala přerušení jakékoli myslitelné kauzality jednání a následku. Naopak bylo namístě učinit závěr, že při nestandartním předání návrhu darovací smlouvy zamlčel podstatnou skutečnost, že předmětná hromadná akcie se fakticky nachází v držení O. D., kterému ji sám po jejím podpisu předal. Tato skutečnost nebyla uvedena ani v návrhu darovací smlouvy, kde bylo napsáno, že podpisem návrhu ministr stvrzuje převzetí uvedené akcie. Podle názoru státního zástupce pak právě tyto skutečnosti umožnily provedení dalších transakcí vedoucích k ovládnutí finančních prostředků odsouzenou K. J. Průběh událostí nebyl ovlivněn ani tím, že v rozporu s tvrzením dovolatele o odmítnutí darovací smlouvy tehdejší ministr J. P. nejpozději dne 7. 3. 2005 smlouvu podepsal.
20. Ve vztahu k dovolací námitce, že ke spáchání protiprávního jednání došlo až v době, kdy nebyl obviněný v žádné funkci, ve které by mohl ovlivňovat průběh transformace, státní zástupce konstatoval, že soudy se jí zabývaly již v původním řízení a označily ji za vyvrácenou. Bylo shledáno, že i po odchodu z MMR nadále realizoval koordinační schůzky s některými spoluobviněnými, současně odvolací soud poukázal i na další momenty v jeho jednání svědčící o jeho srozumění s podstatou kroků činěných těmito dalšími osobami a vylučujícími, že by jednal v dobré víře. Jednání obviněného tak bylo nutným a podstatným článkem řetězu sofistikovaných činností jednotlivých pachatelů směřujících k vyvedení finančních prostředků z dispozice České republiky – MMR ve prospěch soukromých osob, přičemž bez jeho účasti by kroky činěné dalšími spoluobviněnými vůbec nebylo možno realizovat. V této souvislosti upozornil na činnosti obviněného v rámci funkcí zastávaných na MMR i NRR, mj. samotné prosazení Transformačního plánu a následnou nečinnost spočívající v nepředávání podstatných informací a zamlčování skutečně realizovaných kroků. Nepochybně tak byla dána příčinná souvislost mezi jednáním dovolatele a vzniklou majetkovou škodou, i když na finálních krocích se již fyzicky nepodílel.
21. Státní zástupce nesouhlasil ani s tvrzením, že by důkazní řízení trpělo vadou spočívající v tzv. opomenutých důkazech. S odkazy na judikaturu Ústavního soudu uvedl, že není nutné provést všechny navrhované důkazy, avšak v takovém případě je nezbytné adekvátní zdůvodnění takového počínání. Soud nalézací se k důvodům zamítnutí důkazních návrhů vyjádřil poměrně stručně, obsáhle se však k nadbytečnosti provádění dalších důkazů vyjádřil soud odvolací (v odstavcích 61. až 62. odůvodnění jeho rozsudku), přičemž s tam uvedenou argumentací se státní zástupce ztotožnil. O. D., se k věci podrobně vyjádřil v postavení obviněného včetně okolností prodeje společnosti ČMPF. Odsouzená K. J. byla oprávněná odepřít výpověď ve smyslu §100 odst. 2 tr. ř. k okolnostem trestné činnosti, na které se sama podílela, i když již za tuto trestnou činnost byla pravomocně odsouzena. K tomuto uvedl, že výpověď svědka nelze vynucovat s odkazem na nepřípustnost jeho opětovného trestního stíhání pro překážku rei iudicatae, neboť za uvedených okolností může přinést informace o důkazech, jež by mohly založit důvod k obnově řízení v neprospěch obviněného v již skončeném řízení. T. R. a V. P. ve věci působili jako obhájci K. J. a obviněného O. D. Státní zástupce konstatoval, že i za teoretického zproštění mlčenlivosti svými klienty není jasné, jaké okolnosti týkající se jednání samotného obviněného by tyto osoby mohly jako svědci svými smysly vnímat. Dodal, že ze skutkové věty vyplývá, že se dovolatel osobně nepodílel na finálních úkonech souvisejících s ovládnutím společnosti ČMPF, avšak nepochybně se podílel na vytvoření hromadné akcie a jejím ponechání v dispozici O. D., od kterého K. J. akcii převzala.
22. Závěrem státní zástupce uvedl, že dovolací námitky neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nejsou ani způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu ke skutkovým zjištěním z důvodu vad důkazního řízení představujících porušení práva dovolatele na spravedlivý proces. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
23. K dovolání obviněného J. Š. státní zástupce konstatoval, že dovolatel odmítl podstatnou část skutkových zjištění učiněných soudy a fakticky předložil vlastní skutkovou verzi, podle které veškeré jeho aktivity týkající se společnosti ČMPF směřovaly pouze k tomu, aby se společnost S., stala společníkem společnosti B. O. Zdůraznil, že zpochybnil-li obviněný existenci subjektivní stránky, učinil tak na základě vlastní skutkové verze o okolnostech koupě a prodeje podílu ve společnosti ČMPF společností RIAP, o čemž svědčila i skutečnost opakovaného tvrzení o tom, že jeho úmysl, popř. vědomost o určitých rozhodných skutečnostech, nebyly prokázány. Pouze tím zopakoval námitky, na které již reagoval odvolací soud tak, že nákup podílu ve společnosti ČMPF společností RIAP neměl technicky nic společného s nákupem podílu ve společnosti B. O. Státní zástupce dodal, že údaj o účasti obviněného na valné hromadě společnosti B. O., dne 1. 1. 2004 byl ve skutkové větě rozsudku uveden nadbytečně, což však nezakládá vadnou právní kvalifikaci skutku nebo vadu jiného hmotněprávního posouzení.
24. Státní zástupce označil rovněž za ryze skutkového charakteru polemiku dovolatele s dílčím skutkovým zjištěním, podle kterého cena za převod obchodního podílu ve společnosti ČMPF na společnost RIAP byla zaplacena z vlastních prostředků ČMPF. Uvedl, že toto zjištění nemělo pro závěr o vině zásadní význam, neboť uvedený převod byl pouze jednou z transakcí směřujících k ovládnutí částky 144 mil. Kč, což bylo podstatou trestné činnosti. Konstatoval, že skutkové zjištění, podle kterého byl převod společnosti ČMPF na společnost RIAP financován z vlastních prostředků společnosti ČMPF, není v žádném, natož extrémním rozporu s provedenými důkazy. V této souvislosti odkázal na argumentaci uvedenou v bodě 66. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. V reakci na překročení zákonného limitu platby v hotovosti uvedl, že takový odkaz sám o sobě nebyl příliš přesvědčivý, odvolací soud však současně poukázal na okolnosti provedeného výběru částky 1 mil. Kč v inkriminované době z účtu ČMPF a na nelogičnost údajného postupu obviněného. Zároveň tvrzení, že cena obchodního podílu ve výši 1 mil. Kč nebyla podhodnocená, je pouze opakováním skutkových námitek, na které již reagoval odvolací soud.
25. Státní zástupce konstatoval, že dovolací námitky směřovaly výlučně do oblasti skutkových zjištění a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu ani žádnému jinému obsahově neodpovídaly. Podotkl, že dovolatel neučinil ani formálně součástí dovolání námitku tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými zjištěními, existence takového rozporu pak z námitek ani po obsahové stránce nevyplynula. Poukázal na skutečnost, že obviněný nesouhlasil s hodnocením důkazů soudy a předložil vlastní verzi, kterou označil za jednoznačně prokázanou.
26. Závěrem státní zástupce uvedl, že dovolací námitky obviněného J. Š. pro svůj skutkový charakter obsahově neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. a nejsou ani způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu ke skutkovým zjištěním z důvodu extrémního rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy, popř. porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Obecná východiska
27. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že obě dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána osobami k tomu oprávněnými, tj. obviněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňují náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak jsou zjevně neopodstatněná.
28. Pokud jde o obviněnými uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, bylo s odkazem na něj možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřovalo-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídaly pouze námitky, v nichž se tvrdilo, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazoval znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nebylo možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve.
29. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, byly zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náležely tzv. opomenuté důkazy, situace kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patřily sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvořily případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jednalo se o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad bylo nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
30. K tomu je potřeba zmínit, že s účinností od 1. 1. 2022 je tento dovolací důvod (shodného obsahu) podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. označen písm. h) téhož ustanovení, přičemž pod písm. g) byl zařazen dovolací důvod nový, jenž je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Je zřejmé, že vymezení tohoto důvodu v zásadě úzce navazuje na soudní praxí vymezená pochybení, popsaná v předchozím odstavci, která ovšem nyní nejsou součástí extenzivního výkladu některého z dovolacích důvodů [podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021], ale přímým obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
K dovolání P. F.
31. Pokud jde o námitky předložené obviněným P. F., konstatuje Nejvyšší soud následující. Jestliže dovolatel v podstatě uvedl, že smyslem Transformačního plánu bylo izolovat dosavadní správce fondů a veškeré zbylé finanční prostředky vložit do akciové společnosti a jedinou akcii darovat MMR, dále rozvedl následné okolnosti týkající se darovací smlouvy a tvrdil, že po svém odvolání neměl na vývoj událostí žádný vliv, prezentoval tím vlastní skutkovou verzi. Jeho argumentace se s ohledem na výše naznačené výklady svou podstatou s obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021 míjí, nicméně lze ji podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Žádné pochybení, podřaditelné pod toto ustanovení, však ve věci obviněného P. F. shledat nelze. Především je nutné uvést, že dovolací námitky jsou v podstatě pouze opakováním námitek obviněného, které uplatňoval v průběhu celého trestního řízení, a soudy obou stupňů se s nimi řádně vypořádaly. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je dostatečně patrné, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly. Je zřetelná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Existence případného zjevného či extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
32. Svá skutková zjištění soudy opřely především o listinné důkazy (listinné důkazy jsou detailně vypočteny v odstavci 78. odůvodnění rozsudku prvního stupně, jedná se především o listiny týkající se realizace transformace, realizované podle Transformačního plánu vypracovaného společností ILA), které korespondují s výpověďmi některých svědků a znaleckými posudky. Soudy obou stupňů podrobně zdůvodnily, proč neuvěřily verzi obviněného, která byla provedenými důkazy vyvrácena. Obviněný svou vinu popřel s odkazem na údajný smysl předmětného Transformačního plánu, přičemž nejpozději k datu 9. 11. 2004, kdy byl odvolán z Rady NRR, neměl již žádnou možnost ovlivňovat realizaci tohoto plánu.
33. Zde je zaprvé důležité konstatovat, že z důkazů vyplynulo, že při realizaci Transformačního plánu bylo postupováno netransparentně a v některých případech v rozporu s rozhodnutími Rady NRR a v rozporu s právní analýzou AK B., což mělo za následek postupné ovládnutí rozhodných pozic v transformovaných fondech některými rozhodnými osobami (především O. D. a R. Š.) a následné nezákonné vyvedení finančních prostředků z předmětných fondů z dosahu státu představovaného MMR do výlučné dispozice dalších fyzických osob. Obviněný byl přitom osobou (do určité doby) zodpovědnou za plánovaný převod finančních prostředků na stát. Bylo prokázáno, že již od jara 2004, kdy byl MMR předložen Transformační plán, začalo docházet k netransparentním krokům, které nadto nebyly řádně dokumentovány. Konkrétně je pak potřeba zmínit, že obviněný podepsal předloženou hromadnou akcii společnosti RF, nahrazujících 144 ks kmenových akcí a předal ji O. D. bez vědomí, kde se bude akcie do převzetí MMR nacházet či jakým způsobem by mělo dojít k jejímu převzetí, a neinformoval o tom MMR. Dále uzavřel za RF se společností ILA bez vědomí kterékoliv osob z Rady NRR či jiných osob Smlouvu o administraci, kterou zavázal RF k placení odměn společnosti ILA, ačkoli věděl, že rozhodování o osudu transformace včetně další správy fondu již náleží novému vedení MMR. Vlastní návrh darovací smlouvy o převodu hromadné akcie emitované RF, který nebyl předběžně projednán legislativním odborem MMR ani s ním nebyli seznámeni ostatní členové Rady NRR, předal nestandardně, bez řádné evidence (mimo podatelnu) ministru J. P., přičemž smlouva neobsahovala informaci, kde se aktuálně hromadná akcie nachází, ačkoliv obdarovaný (MMR) jejím podpisem deklaroval její převzetí.
34. Posléze byl obviněný skutečně postupně odvoláván z dosavadních funkcí, nicméně stále jako člen Rady NRR a jediný člen a předseda představenstva společnosti RF nesl až do prosince 2004 formální odpovědnost za transparentní průběh transformace. I v této době činil řadu dalších netransparentních kroků souvisejících s majetkem fondů, případně s takovými kroky neseznámil osoby z nového vedení MMR. Bylo prokázáno, že i po odchodu obviněného z MMR nadále probíhaly koordinační schůzky mezi ním a bratry D. a R. Š. Dále byla prokázána skutečnost, že jeho jednání poté, co se dozvěděl o údajném napadení Transformačního plánu odsouzenou K. J. (odmítla hromadnou akcii darovat MMR dopisem ze dne 19. 5. 2005), nevypovídalo o tom, že by byl skutečně zaskočen. Nekontaktoval osobně O. D., R. Š., ani další osoby jednající v té době za MMR (viz odstavec 49. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Jeho podpis figuroval na seznamu akcionářů, jenž byl součástí notářského zápisu z valné hromady ze dne 14. 4. 2005, což vypovídá o tom, že s odsouzenou K. J. musel aktivně spolupracovat na přípravě podkladů pro uvedenou valnou hromadu, avšak ministru sdělil pouze informace neúplné a zavádějící. Je rovněž potřeba uvést, že účet RF u ČSOB se pokusil zablokovat až 13. 5. 2005, tedy o měsíc později a až do srpna 2005 pobíral odměnu z prostředků RF od odsouzené K. J. V žádné fázi se pak nezajímal o informace týkající se účetnictví společnosti ČMPF. Obviněný tedy ani po odhalení nezákonného jednání svých dosavadních spolupracovníků nereagoval adekvátně na daná zjištění, přičemž soudy učinily závěr, že takové chování neodpovídá tomu, že by po celou dobu jednal v dobré víře a v zájmu uchránit veřejné prostředky (viz odstavec 50. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
35. Stran subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu byl dovozen nepřímý úmysl ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve formě minimálního srozumění s tím, že v důsledku jeho jednání (jako osoby, jejímž úkolem bylo z titulu daných funkcí na MMR a NRR řídit a průběžně kontrolovat efektivní průběh transformace, za což nesl odpovědnost) a za současného přispění třetích osob mohlo být realizováno vyvedení finančních prostředků a státu tak způsobena škoda představovaná hodnotou těchto finančních prostředků, byť nezákonné vyvedení prostředků z fondů sám nerealizoval. Jeho jednání v sobě zahrnovalo jak aktivní jednání, tak i nečinnost v podobě nepředávání podstatných informací a zamlčování skutečných realizovaných kroků, mj. toho, kde se akcie aktuálně nachází, přičemž takové jednání bylo v příčinné souvislosti s nastalým následkem v podobě vzniklé majetkové škody. Bezpochyby pak v návaznosti na výše uvedené prokázané skutečnosti jednání obviněného nesvědčí o jeho dobré víře v řádný průběh transformačních kroků.
36. Soudy v této souvislosti neuvěřily verzi obviněného, kterou jim předkládal. Zejména jeho údajné varování před nespecifikovaným ohrožením i nabádání k podpisu darovací smlouvy posoudily jako zastírací manévr. Podobně obviněný namítal skutečnost, že v říjnu 2004 doručil do sekretariátu ministra pro místní rozvoj návrh darovací smlouvy, přičemž ministr J. P. darovací smlouvu předal k posouzení svému poradci V. K., který doporučil, aby nebyla akceptována a proces její realizace se tak zastavil, a tím i realizace Transformačního plánu. Nicméně i zde lze soudy důvodně shledaly netransparentnost jeho chování, když (jak již bylo řečeno) zamlčel, kde se fakticky nachází hromadná akcie, tj. v držení O. D., kterému ji sám po jejím podpisu předal, navíc za situace, kdy smlouva obsahovala ustanovení, podle něhož obdarovaný podpisem deklaroval její převzetí, což nenastalo. I tato skutečnost následně umožnila provedení dalších transakcí. S těmito závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje.
37. Ani námitka obviněného stran neprovedení důkazů a zásahu do jeho práva na spravedlivý proces není s to uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021 naplnit, lze ji však rovněž podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění od 1. 1. 2022. I tuto námitku ovšem Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou. Obviněný ve svém dovolání odvolacímu soudu vytkl, že neprovedl jím navrhované důkazy, a to výslech svědka O. D., výslechy svědků T. R. a V. P. a výslech již odsouzené K. J., v čemž spatřoval závažný zásah do svého práva na obhajobu a spravedlivý proces. K tomuto je však namístě uvést, že se soudy obou stupňů s důkazními návrhy obhajoby řádně vypořádaly, tedy je neopomenuly. Soud prvního stupně v odstavci 79. odůvodnění svého rozsudku uvedl, že doposud provedené dokazování považuje za zcela dostačující pro zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a má za to, že by již nemohly mít na závěry podstatný vliv. Soud odvolací v odstavcích 61. až 62. odůvodnění svého rozsudku dospěl ke stejnému závěru, tedy že tyto důkazy již nemohou přispět k objasnění dalších skutečností, které by mohly mít vliv na závěry o vině obou obviněným. Uvedl, že výslechy dalších osob, které by měly dosvědčit zejména to, že s obviněným osobně nejednaly, se jeví jako nadbytečné, neboť obviněnému nejsou kladeny za vinu osobní kontakty, předběžné dohody nebo aktivní spolupráce s dalšími osobami, které se do skutku postupně zapojovaly zejména koncem roku 2004 a v průběhu roku 2005, pro tuto fázi se dovozuje pouze jeho vědomí o podstatě dalších kroků a srozumění s nimi, stejně jako s možnými škodlivými následky těchto kroků.
38. Obviněný O. D., se pak k věci podrobně vyjádřil v postavení obviněného, a to včetně okolností prodeje společnosti ČMPF (viz odstavec 7. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Jeho opakovaný výslech byl odmítnut, neboť soud měl k dispozici velmi rozsáhlý důkazní materiál a nebylo možné očekávat, že by svědeckou výpověď podal, popř. že by mohla přinést nová zjištění významná pro posouzení věci. Dokazování již bylo provedeno v rozsahu, který umožnil rozhodnutí bez důvodných pochybností, a další dokazování by za uvedených okolností vedlo k neopodstatněným průtahům v nepřiměřeně dlouhém řízení (viz odstavec 28. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nelze se tedy ztotožnit s názorem, že by jeho další výslech přinesl rozhodné skutečnosti k posouzení míry účasti a zavinění obviněného. Stejný závěr lze shledat i vůči odsouzené K. J. Nadto je potřeba akceptovat, že byla oprávněna odepřít výpověď podle §100 odst. 2 tr. ř., tedy za situace, jestliže by výpovědí mohla způsobit nebezpečí trestního stíhání sobě, a to i pokud již byla pravomocně odsouzena. Její svědecká výpověď byla zamítnuta, neboť svědka nelze nutit k výpovědi s odkazem na nepřípustnost jeho opětovného trestního stíhání pro překážku rei iudicatae. Stále může přinést informace o důkazech, jež by byly s to založit nové právní posouzení předchozí věci (případně odhalení další trestné činnosti), a založit tak důvod k obnově řízení v neprospěch obviněné v již skončeném řízení (viz odstavec 29. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Lze připomenout, že smyslem a účelem ustanovení §100 odst. 2 tr. ř. je průmět ústavní maximy zákazu donucování k sebeobvinění podle čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod do oblasti práva jednoduchého a odmítnutí akceptace odepření svědecké výpovědi by mohlo otevřít prostor pro ústavně nesouladnou procesní taktiku orgánů činných v trestním řízení umožňující obcházení tohoto zákazu (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2004, sp. zn. III. ÚS 26/03). Co se týče výpovědí T. R. a V. P. jako právních zástupců ČMPF, lze se ztotožnit s názory soudů, že ani po zproštění mlčenlivosti by neměly vliv na závěr o vině obviněného, která byla spolehlivě prokázána, a tudíž se také jeví jako nadbytečné. V postupu soudů obou stupňů tak nelze shledat obviněným tvrzená pochybení.
39. V tomto směru lze dále poukázat na již delší dobu ustálenou judikaturu (např. nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95 nebo ze dne 24. 3. 1998, sp. zn. II. ÚS 122/96, usnesení ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05), ze které vyplývá, že soudy nejsou povinny vyhovět všem návrhům účastníků řízení a naopak sám soud musí rozhodnout o tom, jakými důkazními prostředky bude objasňovat okolnosti, které jsou důležité pro náležité zjištění skutečného stavu věci a pro správné posouzení viny či neviny obviněného. Pokud tedy soudy dospěly v projednávaném případě k závěru, že rozsah provedených důkazů je postačující pro spolehlivé rozhodnutí ve věci a s důkazy navrženými obviněným se řádně vypořádaly, pak postupovaly v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Je přitom namístě akcentovat, že právo na spravedlivý proces, jehož se obviněný dovolává, není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je "pouze" zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní nesoulad mezi právními závěry soudů a vykonanými skutkovými zjištěními, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Nejvyšší soud s ohledem na uvedené neshledal obviněným tvrzený zásah do jeho práva na spravedlivý proces, který by odůvodnil zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování.
40. Lze tedy uzavřít, že v případě obviněného P. F. nelze shledat extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, z nichž v napadeném rozsudku vycházel Vrchní soud v Praze. V extrémním rozporu není ani v této souvislosti namítané zjištění, že obviněný nečerpal neoprávněně odměnu za výkon funkce člena představenstva RF, neboť tato pocházela z výnosu z trestné činnosti. Skutková zjištění soudů mají tedy odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry (převážně) ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil, případně doplnil skutková zjištění nalézacího soudu. Zároveň nelze shledat ani vadu řízení spočívající v existenci tzv. opomenutých důkazů či namítané libovůle obecných soudů při svévolném hodnocení nepřímých důkazů. Pokud obecné soudy posoudily údajnou snahu dovolatele o ochranu majetku státu spočívající v zajištění schvalování jednotlivých kroků poradou ministra a pokusy o dosáhnutí toho, aby byla podepsána darovací smlouva, jako kroky pro zastření podvodného úmyslu, nejednalo se o jejich myšlenkovou zaujatost, nýbrž o hodnocení důkazů, které jim přísluší. Obviněný byl neodmyslitelnou součástí vysoce sofistikované trestné činnosti, která byla realizována celou řadou jednotlivých kroků, a bez jehož přispění by kroky činěné dalšími osobami nemohly být uskutečněny. Dílčí kroky pak soudy musely posuzovat jako jeden celek v jejich vzájemné souvislosti. Proto je obviněnému kladena za vinu skutečnost, že se podílel na vytvoření hromadné akcie a jejím ponechání v dispozici O. D., od kterého ji posléze převzala odsouzená K. J. (nikoli osobní účast na úkonech souvisejících s finálním ovládnutím společnosti ČMPF). Nelze tedy přisvědčit námitce dovolatele, že by byla přijata logika „od samého počátku“ pro překlenutí důkazní nouze.
K dovolání J. Š.
41. Obviněný J. Š. své námitky směřoval proti posouzení subjektivní stránky dovozovaného trestného činu, tedy by obecně vzato byly pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021 podřaditelné, svou dovolací argumentaci však vystavěl především na nesouhlasu se skutkovým stavem věci, jak byl zjištěn soudy obou stupňů. Jeho tvrzení je tak možné podřadit pod nový dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění od 1. 1. 2022, jenž je dán, jak již bylo zmíněno výše, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněnému však nebylo namístě přisvědčit.
42. Podle skutkové verze obviněného bylo jeho jednání od počátku vedeno snahou, aby se společnost S., stala společníkem společnosti B. O., přičemž velice obsáhle popsal okolnosti týkající se koupě a prodeje podílu ve společnosti ČMPF společností RIAP, jejímž byl jednatelem. Nezpochybnil, že podepsal smlouvy o převodu podílu v ČMPF, nicméně nečinil tak údajně v úmyslu sebe ani jiného obohatit, uvést někoho v omyl nebo využít něčího omylu. Jak však vyplynulo z provedeného dokazování, obviněný sice i spolupracoval se samostatně stíhaným O. D., ve vlastním zájmu, jímž bylo získat obchodní podíl ve společnosti B. O., avšak koupě ČMPF společností RIAP neměla pro nákup podílu v B. O., společností S., technicky nic společného. Kroky, které činil obviněný, konkrétně samotný nákup ČMPF společností RIAP za peníze ČMPF a její další prodej odsouzené K. J., činil vědomě na popud O. D., v jeho zájmu, na základě jeho instrukcí, při vědomí jejich podvodného charakteru (viz odstavec 69. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Obviněný se vědomě podílel na pochybných transakcích zastírajících jejich skutečný důvod a přímo souvisejících s majetkem státu, který představovala hromadná akcie v hodnotě 144 mil. Kč. Tyto okolnosti byly zjištěny zejména na podkladě řady listinných důkazů a některých svědků. Dovolatel věděl o existenci předmětné hromadné akcie, což nemůže zvrátit ani odkaz na účetní závěrku ČMPF ze dne 20. 2. 2005, ve které bylo uvedeno, že byla vytvořena finanční rezerva pro převod 144 akcií v nominální ceně 144 mil. Kč, které budou bezúplatně převedeny do vlastnictví státu. Z dokazování vyplynulo, že se obviněný o účetnictví společnosti nezajímal (V. Š. který vedl účetnictví pro ČMPF, uvedl, že s nikým z vedení RIAP nikdy nejednal a J. Š. v životě neviděl, viz odstavec 17. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a z prokázaného jednání O. D., který za účetnictví jako jednatel odpovídal, je evidentní, že šlo z jeho strany o zastírací manévr (viz odstavec 70. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Neobstojí ani skutečnost, že chtěl obchodní podíl vrátit, neboť na takové jeho jednání je nutné ve světle provedeného dokazování nahlížet jako na zastírací manévr. Ani námitka, že neformuloval smlouvu, kterou měli navíc přezkoumat pracovníci MMR a ověřit, zda je hromadná akcie uložena v úschově u T. U., ani konstatování, že nedošlo ke zmenšení majetku společnosti ČMPF v době, kdy byla společnost RIAP jejím společníkem, na tomto závěru nemůže nic změnit, neboť předmětem zájmu je komplexní chování samotného obviněného tak, jak bylo popsáno výše.
43. Stran subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu, nelze než dospět k závěru, že obviněný J. Š. musel být přinejmenším srozuměn [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] s tím, že potenciální majetek státu představovaný hromadnou akcií v hodnotě 144 mil. Kč může být z jeho dosahu odstraněn a tomuto může být způsobena úměrná škoda, přičemž současně se jiné osoby obohatí. Tudíž muselo jít z jeho strany o jednání minimálně ve formě nepřímého úmyslu (odstavec 79. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Není pravdou, že nepřímý úmysl byl pouze předpokládán, nikoli prokázán. Ačkoli by obviněný neznal kompletní pozadí celé záležitosti (jak tvrdí), věděl, že škodlivý následek předvídaný trestním zákoníkem mohl svým jednáním způsobit a předmětné převody byly činěny minimálně se srozuměním o jejich protiprávnosti a důsledky z nich plynoucími. Jeho námitky týkající se zavinění tak jsou (kromě toho, že jsou primárně skutkové povahy) zcela bezpředmětné. Do skutkové věty byla zahrnuta i informace o účasti obviněného dne 1. 12. 2004 na valné hromadě společnosti B. O., přičemž v souladu s názorem státního zástupce Nejvyšší soud konstatuje, že tento údaj byl skutečně nadbytečný, nicméně dokresluje pozadí jednání obviněného jako celku, a především nezakládá vadu, která by mohla vést k zásahu Nejvyššího soudu.
44. Ve vztahu k dovolací námitce, že nákup obchodního podílu společnosti ČMPF neproběhl za podhodnocenou kupní cenu, Nejvyšší soud uvádí, že identickou námitkou se již zabýval odvolací soud v odstavci 68. odůvodnění svého rozsudku. Učiněný závěr byl výsledkem dokazování, jímž bylo prokázáno, že společnost ČMPF ovládala prostřednictvím akcie jako jediný akcionář nově založené společnosti RF částku 144 mil. Kč a existence a výše závazků ČMPF se v té době jevila s ohledem na probíhající jednání MMR s CVP sporná. Z kupní smlouvy vyplynulo, že společnost ČMPF měla v té době na účtu minimálně 144 mil. Kč, obviněný se před koupí společnosti jinak nezajímal o její účetnictví a nezkoumal její hospodářský stav. Na tomto faktu nemění nic ani skutečnost, že nebyl zpracován znalecký posudek o ceně obchodního podílu. Závěr o nepoměru mezi uvedenou finanční částkou (144 mil. Kč) a údajnou kupní cenou (1 mil. Kč) je tak podle Nejvyššího soudu správný bez ohledu na tvrzení obviněného, že subjektivně nevnímal akcie coby součást majetku společnosti. Toto skutkové zjištění tak není v extrémním rozporu s provedenými důkazy, ani nevylučuje prokázaný podvodný úmysl obviněného, neboť s případným obohacením jiných osob musel být, jak již bylo ostatně podrobně uvedeno, minimálně srozuměn.
45. Obviněný také zpochybnil závěr soudu, že cena za převod obchodního podílu ve společnosti ČMPF byla uhrazena z prostředků této společnosti. Totožnou námitku uplatnil již v rámci svého řádného opravného prostředku a odvolací soud se s ní také odpovídajícím způsobem vypořádal. Uvedl, že vysvětlení podaná obviněným i samostatně stíhaným O. D., se jeví jako nevěrohodná a logicky bylo možné považovat uvedené transakce za fingované (odstavec 66. odůvodnění jeho rozsudku). V této souvislosti je potřeba poukázat na chronologický běh událostí. Již 1. 12. 2004 samostatně stíhaný O. D., vybral z účtu převáděné společnosti ČMPF částku 1 mil. Kč za účelem jejího vložení do pokladny společnosti ČMPF, aniž by blíže vysvětlit důvod pro takový postup. Následující den, tedy 2. 12. 2004, samostatně stíhaný P. B. vybral z pokladny společnosti RIAP částku 1 mil. Kč v hotovosti. Dne 22. 12. 2004 obviněný podepsal O. D., převzetí pokladní hotovosti 1 422 200,50 Kč ve společnosti ČMPF a stejný den vložil na účet RPF částku 1 mil. Kč. Lze souhlasit s nelogičností tvrzeného postupu obviněného, který tvrdil, že společně se samostatně stíhaným P. B. vložili na účet společnosti RIAP částku 1 mil. Kč v hotovosti, aby posléze uvedenou částku z účtu společnosti nejprve převedli do pokladny této společnosti, ze které by celkovou částku 1 mil. Kč vybral P. B. 2. 12. 2004 v hotovosti, a až 22. 12. 2004 tuto částku obviněný složil na účet společnosti RPF. Ve vztahu k související námitce, že pro překročení zákonného limitu platby v hotovosti platbou 500 000 Kč podle zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů, proti obviněnému nebylo vedeno žádné řízení a nebyl za něj ani sankcionován, Nejvyšší soud toliko konstatuje, že v této souvislosti bylo zdůrazněno, že postup obviněného byl nejen nelogický, ale zároveň v rozporu se zákonem, přičemž dané tvrzení soudy zasadily do celého kontextu provedených transakcí. Je tedy potřeba akcentovat, že smyslem uvedených transakcí bylo zakrýt, že převod společnosti ČMPF proběhl za její vlastní finanční prostředky. Současně je nutno přisvědčit názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že uvedený převod byl pouze jednou z transakcí směřujících k ovládnutí částky 144 mil. Kč jako k samotné podstatě trestné činnosti. Nelze tedy dospět ani k závěru, že by předmětné skutkové zjištění bylo v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
Souhrnně k oběma dovoláním
46. Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, z nichž v napadeném rozsudku vycházel Vrchní soud v Praze, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor, který obviněný J. Š. ostatně ani nenamítal. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry (převážně) ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil.
47. V podrobnostech Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Na základě výše uvedeného pak Nejvyšší soud shledává nutným zdůraznit, že soudy nižších stupňů provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., které hodnotily způsobem odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., přičemž lze uzavřít, že o správnosti skutkových zjištění soudů nižších stupňů nevznikly žádné důvodné pochybnosti a že skutkový stav byl zjištěn v rozsahu, který byl potřebný pro vydání rozhodnutí. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů vyvodily z provedených důkazů odpovídající skutkové a právní závěry, když při zdůvodnění svých rozhodnutí dodržely ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř.
Závěrečné shrnutí
48. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněných neodpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. Je ovšem podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, Nejvyšší soud ji nicméně shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
49. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 17. 12. 2020, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 16. 12. 2021 a v dovolacím řízení tak nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 6. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.