ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.420.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 420/2022-783
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný L. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2021, sp. zn. 5 To 333/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 113/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 27 T 113/2019, byl obviněný L. S. uznán vinným v bodech 1. až 3., 7. až 9. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 10. přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jichž se dopustil skutky popsanými v tzv. skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku.
2. Za tyto přečiny a sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 6 T 73/2018, byl odsouzen podle §206 odst. 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 6 T 73/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Bylo též rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných D. Š., nar. XY, a P. K., nar. XY, a o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 17. 9. 2021, sp. zn. 5 To 333/2021, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájkyně z důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. dovoláním, v němž odvolacímu soudu vytýkal, že ve veřejném zasedání konaném dne 17. 9. 2021 bylo složení senátu 5 To jiné, než tomu bylo při veřejném zasedání dne 7. 9. 2021. V této okolnosti obviněný spatřoval změnu, jež nastala bez jakéhokoliv rozhodnutí nebo vysvětlení, což založilo vadu spočívající v tom, že rozhodoval senát, který nebyl náležitě obsazen.
5. K uvedenému nedostatku obviněný poukázal na protokoly o veřejném zasedání, z nichž se podává, že dne 7. 9. 2021 byl senát 5 To složen z předsedy senátu JUDr. Čestmíra Dudy a soudkyň JUDr. Pavly Růžičkové a JUDr. Danuše Teschlerové. Po odročení tohoto veřejného zasedání dne 17. 9. 2021 však vedle předsedy senátu JUDr. Čestmíra Dudy zasedali jako soudci JUDr. Pavla Růžičková a JUDr. Vladislav Topiarz. Obviněný poukázal na to, že i když dne 7. 9. 2021 nebyla věc meritorně projednána, senát v původním složení činil úkony vedoucí k rozhodnutí ve věci, zejména šlo o předběžné posouzení odvolání a vyhodnocení, zda je meritorně přijatelné. Tím není dána výjimka podle §42 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 6/2002 Sb.“), která by umožnila změnu složení senátu na základě změny rozvrhu práce. Uvedený nedostatek obviněný považoval za porušení zásady zákonného soudce, které představuje jednu ze základních záruk nezávislého a nestranného soudního rozhodování v právním státě, a zdůraznil zásady v tomto směru vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2053/12, s důrazem na zásadu přidělování soudní agendy a určení složení senátu na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce a z toho plynoucí předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu pro účastníky řízení, jak plyne z nálezů Ústavního soudu ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III. ÚS 232/95, ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 93/99, či ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 2769/15.
6. Senát v posuzované věci byl podle obviněného obsazen zcela netransparentním způsobem, když složení senátu se změnilo bez jakéhokoliv vysvětlení, což svědčí o tom, že na Krajském soudě v Ostravě neexistují pravidla pro určení konkrétních soudců, kteří věc projednávají, a je dáno na libovůli předsedy senátu, kterému soudci zařazenému do tohoto oddělení se věc přidělí. Vedoucí soudního oddělení může složení senátu libovolně měnit i v průběhu projednávání věci. Obviněný s odkazem na judikaturu Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/98, a další) zdůraznil význam rozvrhu práce, který musí obsahovat pravidla pro určení, který soudce bude ve věci rozhodovat, jakož i to, že senát v jiném složení může věc projednat jen v případě důvodné absence soudců a zastoupení soudců se stejně jako složení senátů musí řídit předem stanovenými pravidly. Rozvrh práce přitom musí stanovovat i pořadí zastupujících soudců (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 307/03).
7. Podle obviněného odvolací soud v přezkoumávané věci uvedená pravidla nedodržel, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2021, sp. zn. 5 To 333/2021, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podanému dovolání poukázal na to, že výhrady podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. tento důvod obsahově nenaplňují, protože obviněný podle obsahu dovolání zřejmě mínil nenáležité obsazení soudu, o něž jde, když rozhodoval samosoudce místo senátu nebo když byl senát složen z předsedy senátu a z přísedících, ačkoliv měl být složen jen ze soudců nebo naopak. Žádnou takovou vadu však obviněný nenamítal, protože o jeho odvolání rozhodoval senát ve složení odpovídajícím §31 odst. 2 písm. b) tr. ř. Vytýkaná změna ve složení senátu spočívající v nahrazení soudce jiným zákonnému znění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. neodpovídá, nadto by ji ani v případě, že by jej naplňovala, nebylo by možné považovat za důvodnou, protože trestní řád nevylučuje, aby došlo ke změně ve složení senátu v průběhu odvolacího řízení (§328 tr. ř., §219 odst. 3 tr. ř.), a soudům neukládá povinnost změnu složení senátu stranám řízení zdůvodňovat. Obviněný výhrady vymezil pouze obecně, aniž by poukazoval na porušení konkrétního pravidla stanoveného rozvrhem práce Krajského soudu v Ostravě, a jeho tvrzení o netransparentnosti posuzované změny a libovůli řídícího předsedy senátu nejsou ničím podložena. Námitky proto směřují spíše proti kvalitě rozvrhu práce než proti obsazení konkrétního senátu, který vydal napadené rozhodnutí.
9. Ve vyjádření státní zástupce poukázal rovněž na to, že ústavně garantované právo na zákonného soudce podle článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“) slouží k ochraně proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu, nejde však o procesní prostředek ke zvrácení již vydaného rozhodnutí ex post (viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. III. ÚS 710/11). Vzhledem k uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
10. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obhájci obviněného, jenž na ně do okamžiku konání neveřejného zasedání Nejvyšším soudem nereagoval.
III. Přípustnost a další formální podmínky dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek, a proto je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným, tedy osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.]. Z obsahu spisu dále zjistil, že dovolání bylo podáno včas, protože je obviněný uplatnil ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, a u soudu prvního stupně, jenž v této věci rozhodl (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
12. Při splnění těchto základních formálních podmínek Nejvyšší soud posuzoval, zda v dovolání označený důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. [novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb. nedotčený] odpovídá jeho zákonnému vymezení, neboť napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející lze podrobit věcnému přezkoumání jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř.
13. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze uplatnit, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Z uvedené dikce plyne, že tento důvod slouží k nápravě vad týkajících se věcné nepříslušnosti soudu, anebo nesprávného obsazení soudu, a souvisí s otázkou zákonného soudce, která spadá do rámce základního práva na zákonného soudce. Podstata tohoto dovolacího důvodu vychází z práva na zákonného soudce, které je zaručeno článkem 38 Listiny, podle něhož „Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanové zákon“. Tím Listina zakazuje svévolné určování soudce. Podstatou takto vymezeného ústavního práva na zákonného soudce je především ochrana proti účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc. Součástí tohoto základního práva je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z článku 38 odst. 1 Listiny, patří především předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu včetně zastupování ve vztahu k účastníkům řízení.
14. Podstatou náležitého obsazení soudu je především ochrana proti libovůli při určování soudce pro rozhodování v konkrétní věci (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. III. ÚS 711/01), a proto základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a soudce) nemůže být vyčerpáno jen zákonným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III. ÚS 232/95, ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/96, ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/98, a ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 293/98). Význam má proto i náležité obsazení soudu, případně senátu, u něhož je podstatné, zda byl sestaven způsobem vylučujícím účelovost nebo libovůli, na což je třeba usuzovat z ustanovení §29, §31 a §35 zákona č. 6/2002 Sb. Tento pojem je nutné vykládat v souvislosti se způsobem přidělování věci v souladu s rozvrhem práce, jenž byl sestaven ve smyslu §41 a §42 a násl. zákona č. 6/2002 Sb. Ústavní soud k uvedeným zásadám podřadil i požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce, tj. předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu, včetně zastupování, pro účastníky řízení (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/98, ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 293/98, či ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. III. ÚS 182/99).
15. Takto široký výklad se zásadně dotýká práva na zákonného soudce vymezeného v článku 38 odst. 1 Listiny, a proto i výhrady spočívající v námitkách proti tomu, že došlo ke změně v obsazení senátu v průběhu vyřizování věci, je třeba podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., na jehož podkladě je nutno posuzovat důvodnost uvedené námitky (srov. obdobně usnesení Nevyššího soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 8 Tdo 15/2014, ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1507/2015, nebo ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 6 Tdo 969/2017). Nelze se proto ztotožnit s názorem Nejvyššího státního zastupitelství, že uplatněné námitky na označený dovolací důvod nedopadají. Naopak je nutné zdůraznit, že když dojde při rozhodování věci ke změně člena senátu, jenž věc projednává, je třeba posoudit, zda se tak stalo při dodržení zákony a Ústavou garantovaných principů, a proto argument proti tomuto postupu směřující, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. v alternativě, že rozhodoval soud, který nebyl náležitě obsazen.
16. Nejvyšší soud při závěru, že námitky obviněného na důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. dopadají, se dále zabýval na podkladě zjištění plynoucích z obsahu spisu důvodností uplatněných výhrad.
IV. Vlastní posouzení věci
17. Ze spisu Okresního soudu v Opavě sp. zn. 27 T 113/2019 shledal, že Krajskému soudu v Ostravě byla věc obviněného předložena dne 5. 8. 2021 a byla zapsána pod sp. zn. 5 To 333/2021. Veřejné zasedání bylo nařízeno na 7. 9. 2021 (č. l. 654). Podle protokolu o něm sepsaném (č. l. 662), byl předsedou senátu JUDr. Čestmír Duda a soudci JUDr. Pavla Růžičková a JUDr. Danuše Teschlerová, přítomen byl obhájce obviněného Mgr. Ladislav Bárta a státní zástupce, obviněný se nedostavil. Podle sdělení obhájce nebyl schopen účasti na veřejném zasedání ze zdravotních důvodů a požádal o odročení, čemuž bylo vyhověno a veřejné zasedání bylo odročeno na 17. 9. 2021. Konalo se dne 17. 9. 2021 (č. l. 670) ve složení předsedy senátu JUDr. Čestmíra Dudy a soudců JUDr. Vladislava Topiarze a JUDr. Pavly Růžičkové. Uvedené svědčí o tom, že došlo ke změně v obsazení senátu, neboť místo JUDr. Danuše Teschlerové byl přítomen JUDr. Vladislav Topiarz. Podle obsahu spisu nebyla tato změna žádné ze stran sdělena a strany o ní nebyly informovány. Z obsahu protokolu o veřejném zasedání je však zřejmé, že na ni v průběhu projednávání věci nikdo nereagoval, osobně byl přítomen obviněný i jeho obhájce Mgr. Ladislav Bárta, jenž při prvním veřejném zasedání vzal nový termín na vědomí dne 7. 9. 2021. V průběhu veřejného zasedání byla podána zpráva zaměřená na projednávané otázky, byly provedeny závěrečné návrhy a vyhlášeno přezkoumávané rozhodnutí.
18. S ohledem na námitky obviněného v dovolání Nejvyšší soud vyžádal od Krajského soudu v Ostravě vyjádření, v němž předseda senátu 5 To JUDr. Čestmír Duda uvedl, že při odročeném veřejném zasedání dne 17. 9. 2021 jednal krajský soud ve změněném obsazení senátu, protože JUDr. Danuše Teschlerová čerpala dovolenou. Současně zmínil, že uvedená změna byla zřejmá, a obhájce, jenž byl veřejnému zasedání přítomen jak dne 7. 9. 2021, tak i 17. 9. 2021, žádné námitky nevznesl. Proto předseda senátu, když žádné námitky ze strany obhajoby nebyly uplatněny, důvody této změny nesděloval (č. l. 770 spisu). Z Rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě na rok 2021 v aktuálním znění č. Spr 3666/2020 [viz ae8cdfd6-ad78-4c55-aa57-7b22023e8e12 (justice.cz)], se pro senát 5 To podává, že je složen z řídícího předsedy senátu JUDr. Čestmíra Dudy a členů JUDr. Vladislava Topiarze, JUDr. Danuše Teschlerové a JUDr. Pavly Růžičkové, u všech se 100% nápadem. V článku I. je vymezena pravomoc řídících předsedů senátu tak, že kromě jiného organizuje práci v jím řízeném senátě, u senátů, kde jsou zařazeni více než 3 soudci, sestavuje tříčlenný senát, přičemž dbá o rovnoměrné zatížení soudců. Rozhoduje o rozdělení napadlých věcí přidělených do jím řízeného senátu.
19. Na základě uvedených zjištění Nejvyšší soud shledal, že pokud došlo v přezkoumávané věci k tomu, že u veřejného zasedání dne 17. 9. 2021 senát 5 To věc projednal ve změněném složení členů senátu, nejednalo se o postup, který by byl v rozporu s pravidly stanovenými Rozvrhem práce Krajského soudu v Ostravě platným pro posuzované období, protože jak JUDr. Danuše Teschlerová, tak i JUDr. Vladislav Topiarz jsou členy tohoto senátu, přičemž pravomocí řídícího předsedy senátu, v tomto případě JUDr. Čestmíra Dudy, bylo, aby určil z více členů senátu složení tříčlenného senátu pro projednání konkrétní věci. Je mu svěřeno i to, aby věci napadlé do senátu 5 To přidělil konkrétním členům senátu. Ve věci 5 To 333/2021 byl předsedou senátu JUDr. Čestmír Duda, jenž byl o řídící předseda senátu 5 To, a proto mu přináležela i pravomoc rozhodnout o složení tohoto senátu. V této věci bylo podstatné, že původní soudkyně i náhradní soudce byli z téhož senátu, a tedy nebylo nutné postupovat podle článku II. bod 11) citovaného rozvrhu práce, že by musel zastupujícího soudce určovat místopředseda pro věci trestní. Nebylo proto pochybením, jestliže řídící předseda senátu stanovil, že namísto JUDr. Danuše Teschlerové bude dne 17. 9. 2021 zasedat v senátě další člen tohoto senátu JUDr. Vladislav Topiarz. Důvod změny vyplynul z toho, že JUDr. Danuše Teschlerová čerpala v daný den dovolenou, což je okolnost, pro kterou nemůže jinak řádný člen senátu věc projednat [srov. §42 odst. 1 písm. d), e) zákona č. 6/2002 Sb.].
20. Uvedený postup podle Nejvyššího soudu respektoval, že požadavek na nezměnitelnost složení soudního tělesa je součástí zásady bezprostřednosti, která zajišťuje integritu dokazování v trestním řízení, existují však výjimky, které lze stanovit jen zákonem pro případ objektivních překážek, jíž byla ve zkoumané věci dovolená jednoho z členů senátu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2565/19). Uvedená změna měla podklad v zásadách stanovených rozvrhem práce, jenž splňoval kritéria kladená na transparentnost, neboť z něj vyplývají obecná pravidla pro určení konkrétního soudce i soudců senátu, kteří mají ve věci jednat, i způsob pro jejich zastupování a odpovídají i podmínkám vymezeným v §41 až 45 zákona č. 6/2002 Sb. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 2469/15). Z uvedených důvodů Nejvyšší soud vyloučil, že by došlo v případě změny dne 17. 9. 2021 k porušení zásad stanovených pro zákonného soudce, neboť učiněná zjištění svědčí o tom, že senát rozhodoval ve složení stanoveném pravidly určenými rozvrhem práce (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 2053/12).
21. Nejvyšší soud však podotýká, že i když se změnilo složení senátu 5 To, který meritorně projednal věc obviněného dne 17. 9. 2021 v jiném složení, než které zasedalo dne 7. 9. 2021, kdy byla věc na nový jednací den odročena, je třeba zdůraznit, že požadavek na nezměnitelnost senátu v jeho složení z hlediska transparentnosti není ve vztahu ke konečnému vyřízení věci významný. Senát ve složení zasedajícím dne 7. 9. 2021 ve věci nekonal žádná rozhodnutí směřující k meritornímu posouzení odvolání obviněného, jeho jediným úkonem bylo, že po posouzení omluvy obviněného předložené obhájcem toto veřejné zasedání odročil na 17. 9. 2021, a proto změněné složení senátu nepředstavuje porušení zákazu odnětí věci zákonnému soudci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 3693/19).
22. Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nedošlo v posuzované věci k porušení zásad vymezených článkem 38 Listiny, protože shledal, že princip zákonného soudce byl dodržen a uvedený postup krajského soudu korespondoval s podmínkami určenými Rozvrhem práce na rok 2021 (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III. ÚS 232/95). Obviněným vytýkanou změnou v osobě člena senátu 5 To Krajského soudu v Ostravě byl naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
23. Nejvyšší soud však musí dát dovolateli za pravdu v tom, že krajský soud pochybil, když před konáním veřejného zasedání dne 17. 9. 2021 účastníkům tohoto řízení nesdělil, že dojde ke změně ve složení člena senátu, čímž jim upřel možnost se se změnou v obsazení senátu seznámit (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1576/15), čímž by odstranil pochybnosti, jež se do dovolání promítly. Předsedovi senátu nic nebránilo, aby uvedenou změnu v projednávané věci zúčastněným stranám včas signalizoval, nejpozději na ni mohl upozornit při veřejném zasedání dne 17. 9. 2021. Nejedná se však o vadu, kterou by bylo možné podřadit pod označený dovolací důvod, neboť nepředstavuje nedostatek, jenž by sám o sobě svědčil o nenáležitém obsazení senátu.
V. Závěr
24. Nejvyšší soud poté, co ze všech rozvedených důvodů dospěl k závěru, že z obsahu dovolání a z příslušného spisu je dostatečně patrné, že v řízení předcházejícím vydání přezkoumávaného rozhodnutí nedošlo k procesním pochybením dopadajícím na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., podané dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 5. 2022
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu