ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.823.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 823/2022-588
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 10. 2022 o dovolání obviněného M. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Ruzyně, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2022, sp. zn. 11 To 2/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 40 T 46/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 40 T 46/2021, byl obviněný M. Š. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že vědom si své špatné finanční situace, zejména exekučních řízení vedených proti němu u Obvodního soudu pro Prahu 1 a Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 EXE 6543/2015, 49 EXE 4951/2012, 49 EXE 1235/2013, 54 EXE 5470/2013, 54 EXE 317/2013, 49 EXE 6166/2011, 54 EXE 1049/2017, 54 EXE 2620/2014, 54 EXE 5303/2016, 49 EXE 737/2016, 54 EXE 3733/2016, 49 EXE 1369/2014, 54 EXE 2932/2012, 49 EXE 5718/2012, 49 EXE 2313/2012, 54 EXE 2073/2011, 54 EXE 4707/2010, 54 EXE 4715/2011, 49 EXE 6383/2011, 49 Nc 4757/2007, různými exekučními úřady, čímž nebyl schopen své stávající dluhy splácet, přesto,
1. dne 15. 5. 2017 na adrese XY č. p. XY, XY, soudní okres Praha - západ, v úmyslu sebe nebo jiného obohatit, pod falešným příslibem zisku z prodeje pozemků v katastrálním území XY, které prezentoval jako stavební, obratem prodejné, vylákal od poškozeného D. A., nar. XY, finanční zápůjčku ve výši 1.500.000 Kč za účelem jejich nákupu, na kterém se měl údajně sám podílet, a následného okamžitého prodeje předmětných pozemků, zápůjčku se zpětně zavázal uhradit do 31. 8. 2017, pokud pozemky neprodá, přičemž z jeho majetkových poměrů vyplývalo, že je v tíživé finanční situaci a sám tuto skutečnost při sjednání zápůjčky záměrně neuvedl, ač si musel být vědom, že nebude schopen sjednaný závazek s ohledem na svoji finanční situaci uhradit, což vyplývá i z jeho následného vyhýbavého chování vůči poškozenému, kdy předmětné pozemky neprodal, nečinil k tomu odpovídající kroky a nic ze zápůjčky neuhradil, a tímto jednáním způsobil poškozenému škodu ve výši 1.500.000 Kč,
2. dne 12. 7. 2017 tamtéž, v úmyslu sebe nebo jiného obohatit, pod příslibem, že se stane jeho společníkem v realitní kanceláři, vylákal od D. A., nar. XY finanční zápůjčku ve výši 400.000 Kč za účelem nákupu obytných kontejnerů, ve kterých měla být zřízena kancelář, jíž se zavázal uhradit do 31. 12. 2017, přičemž z jeho majetkových poměrů vyplývalo, že je v tíživé finanční situaci, a sám tuto skutečnost při sjednání zápůjčky záměrně neuvedl, ač si musel být vědom, že nebude schopen sjednaný závazek s ohledem na svoji finanční situaci uhradit, což vyplývá i z jeho následného vyhýbavého chování vůči poškozenému, kdy finanční prostředky z této zápůjčky užil pro vlastní potřebu, obytné kontejnery nepořídil, poškozený se nestal jeho společníkem v realitní kanceláři, a do současné doby nic neuhradil, čímž způsobil poškozenému škodu ve výši 400.000 Kč.
2. Za tento zločin, jakož i za sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 25 T 67/2019, který nabyl právní moci dne 29. 2. 2020, byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 25 T 67/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto podle 228 odst. 1 tr. ř. o náhradě škody.
3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 3. 2022, sp. zn. 11 To 2/2022, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II. Z obsahu dovolání obviněného
4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu obviněný podal prostřednictvím obhájce z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, v němž namítal, že soudy obou stupňů nedůvodně neprovedly jím navrhované podstatné důkazy, jimiž by vyvrátil tvrzení soudů, že od poškozeného vylákal zápůjčku 1.500.000 Kč a že nečinil odpovídající kroky, aby ji uhradil.
5. Napadená rozhodnutí, podle nichž tvrzená zápůjčka nebyla uhrazena, obviněný považoval za nesprávná, neboť v souladu se svou dosavadní obhajobou konstatoval, že uvedená částka byla použita jako investice do pozemků a byla vložena na účet advokátní úschovy. Obviněný s touto částkou nikdy nedisponoval jako se svými prostředky, jak soudy vadně uvedly. Byl realitní makléř, a proto pozemky aktivně nabízel. Pokud soudy této jeho obhajobě neuvěřily, a uvádějí, že to není pravdivé sdělení, činí tak bez toho, aby k této skutečnosti provedly dostatečné dokazování. Své tvrzení, že aktivně nabízel pozemky k prodeji, obviněný doložil poukazem na jím oslovené investory, a to L. M., nar. XY, bytem XY, ředitele kanceláře C. XY, a S. V., nar. XY, jednatele společnosti I. G., IČO: XY, jenž měl zájem pozemky zastavět, rozdělit a prodat s vyšším výdělkem. Rovněž M. Ch., nar. XY, bytem XY, jevil o tyto pozemky zájem pro jejich zástavbu a následný prodej s několikanásobným výdělkem.
6. Soudy se touto obhajobou obviněného dostatečně nezabývaly, přestože pro závěr, že „podstatou skutku je skutečnost, že aktivně nenabízel pozemky“, měly při hlavním líčení nebo nejpozději při veřejném zasedání jím navrhované důkazy provést, v opačném případě nebylo dokazování dostatečné a závěry soudů jsou neopodstatněné. Obviněný poukázal i na cenové mapy založené v trestním spise, které zpracoval ve speciálním softwaru, jejž používají realitní kanceláře k ocenění nemovitostí, podle nichž byla cena pozemků stanovena na zhruba 12 milionů korun. Pokud by poškozený spolu s manželi L. prodal pozemky za jejich reálnou cenu, nemohl by být nikdo z nich na tomto prodeji ztrátový.
7. Obviněný rovněž vytkl soudům, že v rámci dokazování k jeho návrhu nenechaly zpracovat znalecký posudek, který požadoval k určení obvyklé ceny pozemků v den jejich prodeje, jejž však soudy označily za nadbytečný, a k cenovým mapám vůbec nepřihlížely.
8. Za nesprávný a vyplývající z nedostatečného dokazování obviněný považoval závěr soudů, že se jednalo o poskytnutí zápůjčky, a to i přesto, že sám poškozený si byl vědom toho, že se jedná o investici do pozemků. Poškozený se dobrovolně bez nátlaku nebo nepravdivých informací od obviněného rozhodl své finanční prostředky investovat, obviněný byl pouhým zprostředkovatelem investice. V takovém případě je stav finanční situace obviněného zcela irelevantní. Z uvedených důvodů soudy nesprávně převod finančních prostředků poškozeného na bankovní účet advokátní úschovy považovaly za zápůjčku obviněnému, přestože nebyl ani stranou kupní smlouvy k pozemkům. Obviněnému tedy není zřejmé, jak mohlo dojít k přenechání zastupitelné věci jemu, aby ji podle libosti užil. Poškozený věděl, že investuje do pozemků a že peníze získá zpět po jejich prodeji.
9. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2022, sp. zn. 11 To 2/2022, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Zároveň požádal s odkazem na zjevné porušení zákona ze strany soudu prvního stupně a odvolacího soudu o přerušení výkonu trestu podle §265o odst. 1 tr. ř.
III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
10. Podle státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se dovolání obviněného vztahuje pouze k dílčímu útoku v bodě 1. výroku o vině s tím, že obviněný v něm uplatnil takřka shodnou argumentaci, jíž se zabývaly a dostatečně ji vypořádaly soudy obou stupňů. Soud prvního stupně v bodě 20. odůvodnění svého rozsudku vyložil důvod, pro který dovolatelem navržené dokazování znaleckým zkoumáním hodnoty obchodovaných pozemků k datu 23. 2. 2021 považoval za bezpředmětné. Podle státní zástupkyně dovolatel svoji argumentaci staví na bagatelizaci vytýkaného jednání přesto, že rozhodná skutková zjištění o sjednání podvodné zápůjčky plynou z výsledků provedeného dokazování i podrobných hodnotících úvah soudů. Skutečnost, že se v daném případě jednalo o zápůjčku, a nikoliv o obviněným tvrzenou investici poškozeného, vyplývá nejen z jeho prohlášení o uznání dluhu, ale také z výpovědi svědků M. L. a M. B. staršího, jimž obviněný tvrdil, že částku 1.500.000 Kč uhradil on sám. Soudy správně poukázaly na to, že kdyby obviněný od počátku považoval poškozeného za investora, neměl by důvod o takové skutečnosti neinformovat svědka M. L.
11. K tvrzení obviněného, že pozemky koupí a rychle je prodá se ziskem, státní zástupkyně zdůraznila, že z výsledků provedeného dokazování vyplynulo, že pozemky nebyly v celém svém rozsahu určeny ke stavebním účelům, o čemž však obviněný poškozeného neinformoval, přesto že se jednalo o významný faktor ziskovosti přislíbeného obchodu. Zmínila, že zjištění soudu vypovídají o tom, že obviněný byl v takto deklarované pozemkové obchodní záležitosti nečinným, a na přímé dotazy M. L. či poškozeného reagoval vyhýbavě a opakovaně klamavě sliboval, že prodej je již připraven. Pro správnost závěru o podvodném jednání svědčí i vysoká míra zadluženosti obviněného v době sjednávání předmětného „obchodu s pozemky“, o které poškozený neměl tušení. V rozporu s touto skutečností se obviněný vydával za movitého realitního makléře. V opačném případě by mu poškozený svoje finance nikdy nezapůjčil. Učiněné skutkové závěry proto státní zástupkyně považuje za správné, nevykazující vady ve smyslu porušení principů zakotvených v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Z uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
12. Obviněný, jemuž bylo vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství v opise zasláno, na ně do konání neveřejného zasedání o podaném dovolání nereagoval.
IV. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
V. Obecně k důvodům dovolání
14. Napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející Nejvyšší soud může přezkoumat jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý z důvodů vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. Obviněný dovolání podal s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., a Nejvyšší soud posuzoval, zda námitky obviněného odpovídají jejich zákonnému vymezení.
15. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo navrhované podstatné důkazy ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 8 Tdo 1377/2021).
16. Důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uplatnit, když napadená rozhodnutí a jim předcházející řízení vykazují vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [shodně jako dřívější §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné vytýkat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Uvedený důvod neslouží k přezkoumání správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřování rozsahu provedeného dokazování a správnosti hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
17. Tyto zásady je možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Listiny a články 36 a 38 Úmluvy), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
18. Podle obsahu námitek obviněný dovolání zaměřil pouze proti výroku pod bodem 1., což vymezuje jeho rozsah, v jehož rámci mohl Nejvyšší soud dovolání přezkoumat (§265i odst. 3 tr. ř.), neboť není povolán k revizi těch výroků, které nejsou dovoláním napadány. Rovněž je třeba zdůraznit, že obviněný útoku pod bodem 1. nevytýkal vady hmotněprávního posouzení, použité právní kvalifikace ani jiných otázek spočívajících v hmotněprávní problematice, jak by odpovídalo důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a proto, i když uvedený důvod v dovolání označil, nepodložil jej takovými argumenty, které by jeho zákonnému vymezení odpovídaly. Nejvyšší soud proto neměl v dovolání podklad pro to, aby se zabýval správností použité právní kvalifikace, protože obviněný nesplnil předpoklad, že označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. Obsah dovolání však svědčí o tom, že jím obviněný směřoval proti skutkovému závěru soudů v bodě 1., že částka, kterou předal poškozenému D. A., nebyla zápůjčka, jak shledaly soudy, ale investice do pozemků, jíž si neponechal, ale byla uložena v advokátní úschově, čímž vyjadřoval, že nešlo o podvodné vylákání předmětné částky. Kdyby byly pozemky prodány, získal by svou investici zpět včetně zisku. Rovněž vytýkal neprovedení jím navrhovaných důkazů, což jsou argumenty, jež lze podřadit pod důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť tvrdil, že nebyla řádně objasněna povaha předané částky 1.500.000 Kč, což je „rozhodná skutková okolnost mající určující význam“ pro naplnění znaků zločinu podvodu podle §209 odst. 1 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, a výhradou, že soudy nedoplnily podle požadavků obviněného dokazování, splňuje podmínky, že „navrhované podstatné důkazy nebyly nedůvodně provedeny“. Uvedené koresponduje s důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto Nejvyšší soud posuzoval, zda jsou tyto námitky důvodné.
VI. K námitkám obviněného
19. Výhrady obviněného zaměřené proti nedostatkům ve skutkových zjištěních, resp. jeho tvrzení odlišná od toho, jaký skutkový závěr soudy z výsledků provedeného dokazování učinily, jsou opakováním jeho dosavadní obhajoby, na niž soudy nižšího stupně reagovaly, a na objasnění obviněným vytýkaných skutečností soustředily provádění důkazů, o čemž svědčí obsah odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí. V takové situaci není povinností Nejvyššího soudu, aby při správnosti postupů soudů nižších stupňů znovu opakoval veškeré argumenty, které byly již rozvedeny, nýbrž postačuje jen stručné zdůvodnění správnosti postupů soudů nižších stupňů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
20. Obviněným tvrzená námitka, že soudy rozhodné skutečnosti vztahující se k dílčímu útoku pod bodem 1. neobjasnily a pochybily, jestliže neprovedly důkazy podle jeho požadavku, nemá podklad v obsahu spisu ani v přezkoumávaných rozhodnutích. Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že soud prvního stupně objasňoval rozhodné okolnosti tak, aby zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Zabýval se obhajobou obviněného, na niž reagoval, a s námitkami obviněného se vypořádal. Především se zabýval tím, za jakých okolností a z jakých důvodů obviněný vylákal od poškozeného částku 1.500.000 Kč, protože to jsou zásadní skutečnosti rozhodné pro závěr, zda lze v činu pod bodem 1. shledat naplněnými znaky skutkové podstaty zločinu podvodu. Za tím účelem soud vyslechl poškozeného D. A. a svědka M. L. a předestřel stranám listinné důkazy, zejména smluvní dokumenty k zápůjčce peněz, uznání dluhu, obsah e-mailové komunikace mezi obviněným a poškozeným D. A., případně mezi obviněným a právní zástupkyní poškozeného JUDr. Simonou Raškovou, územně plánovací dokumentace a další (viz body 1. až 17., 21. rozsudku soudu prvního stupně). Uvedené důkazy soud hodnotil postupem podle §2 odst. 6 tr. ř., neboť je posuzoval jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, z čehož je zjevné, že se nesoustředil jen na některé z provedených důkazů, ale jejich použitelnost a přesvědčivost zkoumal ve všech vzájemných vztazích.
21. Odvolací soud dokazování považoval za provedené v potřebném rozsahu a se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil. Považoval na jeho podkladě za vyvrácené tvrzení obviněného, že se nejednalo o zápůjčku, nýbrž o investici, jejímž byl pouhým zprostředkovatelem. Zdůraznil navíc, že nebýt vlastní iniciativy poškozeného, neměl by zřejmě pro svou „investici“ částky 1.500.000 Kč do pozemků dosud žádný právní podklad, neboť to byla snaha poškozeného, na jejímž podkladě obviněný pro předání předmětné částky předložil smluvní podklad, i když se tomu obviněným bránil. Uznání dluhu podepsal až po naléhání poškozeného, aby tím dodatečně stvrdil, že od poškozeného uvedenou částku obdržel, a současně tím deklaroval, že nešlo o podíl na společné investici do nemovitostí (viz body 19. až 22. usnesení odvolacího soudu).
22. K námitkám obviněného je třeba uvést, že z dokazování vyplynulo, že nelze přisvědčit jeho verzi, že s poškozeným jednal jako s jedním z investorů, protože pro toto tvrzení ve věci nesvědčí žádné z objasněných skutečností. Důkazy bylo prokázáno, že obviněný se podílel na tom, že M. L. s manželkou zakoupili na základě kupní smlouvy ze dne 30. 11. 2016 (č. l. 85 až 88 spisu) na doporučení obviněného od prodávajícího P. P. pozemky zmíněné v bodě 1. výroku, a rozvedené v bodě 4. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Část kupní ceny ve výši 1.500.000 Kč byla ke dni 15. 5. 2017 připsána na účet advokátní úschovy (č. l. 95 spisu). Do této úschovy byla tato částka zaslána na popud obviněného poškozeným (č. l. 30 spisu), což má význam pro posouzení jednání obviněného vůči poškozenému, který do těchto skutečností nebyl obviněným zcela zasvěcen, protože obviněný pro to, aby od poškozeného předmětnou částku získal, mu uváděl jiné skutečnosti, než o které fakticky v daných souvislostech šlo. Zejména předstíral, že se poškozený bude sám podílet na uvedené investici, na pozici investora, ač ve skutečnosti tomu tak nebylo, protože se v uvedeném záměru jeho jméno neobjevilo, a ani kupující a posléze majitel předmětných pozemků M. L. s manželkou o tom, že předmětné peníze (podstatnou část kupní ceny) do úschovy vložil právě poškozený, jehož neznal, a nikoliv obviněný.
23. Podle výsledků provedeného dokazování soudy důvodně shledaly, že obviněný, aby mohly být pozemky zakoupeny, a on sám vlastní prostředky na to, aby zaplatil svůj podíl, neměl, pod nepravdivým tvrzením (že bude mít prospěch z prodeje pozemků jako spoluinvestor), na poškozeném D. A. vylákal částku 1.500.000 Kč. Nepravdou o tom, že poškozený bude investorem do pozemků, které jsou lukrativní, a jejich zobchodováním se bude podílet na zisku, poškozeného nalákal, aby podle jeho pokynu složil uvedenou částku do advokátní zálohy, z níž však obviněný obratem tuto částku použil na uhrazení kupní ceny za pozemky, jejichž vlastníkem se stal M. L. s manželkou. Podvodné bylo i tvrzení, že pokud se pozemky nepodaří zhodnotit, tak poškozenému uvedenou částku navrátí, protože když částku 1.500.000 Kč předal na úhradu kupní ceny a vlastní prostředky neměl, nemohl uvedený slib dodržet. V těchto souvislostech obviněný poškozenému zatajil, že je zatížen mnoha exekucemi a že v roce 2017, kdy ke spáchání činu došlo, jeho dluhy dosahovaly výše 1.500.000 až 2.000.000 Kč. Z uvedeného důvodu obviněný vlastní prostředky neměl, a že nebyl schopen co do povahy pozemků i co do vlastních možností zajistit prodej, případné navrácení částky tak, jak sliboval. Pokud by poškozený o těchto reálných okolnostech věděl, nikdy by mu žádné peníze za popsaných podmínek nepředal (viz body 18., 19. téhož rozsudku). Soud proto dospěl k závěru, že obviněný sofistikovaným způsobem vylákal v bodě 1. od poškozeného částku 1.500.000 Kč, o niž jiného obohatil. Přičemž je třeba zmínit, že obviněný tak zneužil důvěry poškozeného vyplývající z toho, že mu obviněný dříve zprostředkoval prodej bytu. Obviněný právě své vědomosti o tom, že poškozený disponuje finančními prostředky (získané z prodeje bytu), pro popsané podvodné účely zneužil. Proto, že se ze strany obviněného ve vztahu k poškozenému nejednalo o poctivý podíl na společném investování do pozemků, jak se obviněný snaží i v dovolání předstírat, šlo u poškozeného o podvodné jednání. Pro tento závěr svědčí i další okolnosti, které s výsledků provedeného dokazování vyplynuly, zejména to, že obviněný dával nejen poškozenému, ale i svědku M. L. mnoho falešných slibů a lživých informací. Tvrdil jim mimo skutečný stav věci, že se jedná o stavební pozemky obratem prodejné (nikdy nebyly prodány), že do toho vložil vlastní peněžní prostředky (žádné neměl), že věc spěchá, že účast poškozeného ošetří dodatečně smluvně (nikdy k tomu nedošlo, až na uznání dluhu), že poškozený se bude podílet na provozu realitní kanceláře, ač takový záměr neměl (viz body 22., 23. rozsudku).
24. Nejvyšší soud uvedené závěry považuje za korespondující s výsledky provedeného dokazování. Z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí plyne, že soudy při prováděném dokazování postupovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. a nepominuly případnou existenci rozporů mezi jednotlivými důkazy. Zkoumaly věrohodnost a pravdivost každého důkazu jednotlivě a poté je posuzovaly v souhrnu s ostatními důkazy, a to vždy ve vztahu ke konkrétní skutečnosti, aniž by se dopustily excesu v podobě selektivního či jinak neobjektivního hodnocení důkazů. Rovněž měly na zřeteli, aby hodnocení toho, který ze svědků je věrohodnější, vzešlo z procesu založeného na zásadě ústnosti a přímosti důkazního řízení. Posuzovaly důsledně všechny proti sobě stojící výpovědi dovolatele a poškozeného, jakož i dalších svědků, včetně obsahu listinných důkazů, jež hodnotily jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a zvažovaly jejich pravdivost ze všech v úvahu přicházejících hledisek.
25. Podle závěrů soudů Nejvyšší soud shledal, že soudy měly k dispozici potřebné důkazy, které byly způsobilé prokázat trestné jednání obviněného. Postupovaly podle pravidel vymezených v §2 odst. 5, 6 tr. ř. a svá rozhodnutí odůvodnily způsobem stanoveným v §125 odst. 1 a §134 odst. 2 tr. ř. Není proto možné přisvědčit námitkám obviněného vzneseným v dovolání, že soudy závěry o tom, z jakého důvodu mu byla částka 1.500.000 Kč předána, neobjasnily. Naopak z obsahu napadených rozhodnutí je zřejmé, že v přezkoumávané věci dostály všem svým povinnostem, neboť v průběhu prováděného dokazování zajistily obviněnému spravedlivé soudní řízení při respektu ke všem procesním zásadám stanoveným trestním řádem tak, aby náležitě objasnily skutkový stav bez důvodných pochybností.
26. Za stavu, kdy podstatné okolnosti pro závěry o vině obviněného byly v potřebné míře zjištěny, se nelze ztotožnit s tím, že by soudy nedůvodně nevyhověly návrhům obviněného na doplnění dokazování. Pokud soud prvního stupně neshledal potřebným vyhovět návrhu obviněného a provádět důkaz výslechy S. V. a M. Ch., kteří měli potvrdit, že obviněný vyvíjel aktivitu směřující ke koupi a následnému prodeji předmětných pozemků, jde o závěr podložený výsledky provedeného dokazování, protože uvedená okolnost neměla význam pro to, že obviněný od poškozeného podvodně vylákal částku 1.500.000 Kč tvrzením nepravdivých okolností. Z dokazování vyplynulo, že obviněný nepravdivě tvrdil, že by poškozená spolu s manželi L. prodal pozemky. Pokud by totiž pozemky byly prodány, výtěžek z jejich prodeje by patřil výhradně manželům L., kteří jediní byli vlastníky těchto pozemků, obviněnému jako zprostředkovateli by zřejmě plynul výtěžek v podobě neurčené dohody. Rozhodně by však žádná výhoda z takového prodeje nepřicházela v úvahu pro poškozeného, neboť ten nebyl žádnou oprávněnou osobou, která by z prodeje mohla mít jakýkoliv zisk, neboť smluvně se na ničem nepodílel.
27. Skutečnost, že pozemky obviněný někomu nabízel, je proto ve vztahu k postavení a situaci poškozeného zcela marginální a nemá význam pro závěr o jeho vině, a to i kdyby o pozemky uvedené osoby projevily zájem, neboť tato okolnost sama o sobě nevedla k realizaci slibu obviněného, že budou zhodnoceny a výhodně se ziskem prodány, včetně slibovaného finančního prospěchu poškozeného. Žádné další kroky k tomuto cíli ze strany obviněného totiž fakticky nesměřovaly. Uvedená okolnost nemohla zvrátit závěr, že obviněný namísto toho podával poškozenému a M. L. lživé informace. Nedošlo ani k podpisům rezervačních smluv, které by před prodejem „na spadnutí“ byly nutné (viz bod 17. cit. rozsudku). Z obdobného důvodu soud nepovažoval za potřebné obviněným navrhované znalecké zkoumání hodnoty pozemků k datu 23. 2. 2021, neboť pro trestněprávní posouzení dílčího útoku pod bodem 1. je rozhodné, co poškozenému sliboval před poskytnutím peněžních prostředků, a že tyto okolnosti se týkaly nepravdivých skutečností, když obviněný fakticky jednal s jiným záměrem.
28. Nejvyšší soud ze všech těchto důvodů shledal, že když soudy neprováděly obviněným požadované dokazování, nejedná se o důkazy nedůvodně neprovedené, protože soud splnil stanovené povinnosti a své názory v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí rozvedl a vysvětlil, proč návrhům obviněného nebylo možné vyhovět. Nejde ani o tzv. opomenuté důkazy, o něž by se jednalo tehdy, kdyby ve vlastních rozhodovacích důvodech o nich ve vztahu k jejich zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, a další). Současně je vhodné připomenout, že rozsah dokazování nemůže být bezbřehý, soud nemusí vyhovět všem důkazním návrhům stran a je limitován rozsahem „nezbytným pro rozhodnutí“. Soudy přitom musí dbát zásady vyhledávací a objasňovat všechny okolnosti případu, jež jsou podstatné (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 1974/11, či ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. III. ÚS 2447/09, aj.), což soudy činné ve věci respektovaly.
29. Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že ze všech ve věci provedených důkazů vyplynulo, že obhajoba obviněného stojí osamoceně, že obviněný uvedl poškozeného v omyl a peníze od něj podvodně vylákal, aby sebe nebo jiného obohatil, jak předpokládá skutková podstata zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Lze připomenout roli obviněného v uvedených vztazích navozující zdání zhodnocení vkladu prodejem nemovitostí v rámci předstírané investiční akce. Ve skutečnosti však obviněný oficiálně v žádném obchodněprávním vztahu nefiguroval. Poškozenému i M. L. tvrdil, že on je spoluinvestorem, byť ve vztahu ke každému z nich použil jinou fabulaci konvenující jejich postavení a úloze, kterou v jeho záměru zastávali. Chtěl je přesvědčit a utvrdit o své solventnosti a důvěryhodnosti, aby od nich vylákal investice do pozemků, na něž sám finanční prostředky neměl. Faktem je, že díky jeho snaze se M. L. s manželkou stali majiteli těchto pozemků, do nichž poškozený vložil svých 1.500.000 Kč, takže jim úbytek na majetku nenastal, nebyli však obohaceni o zisk, jenž jim obviněný sliboval. V této souvislosti lze jen pro úplnost uvést, že škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Přičemž oběma rozhodné skutečnosti zatajil, i to, že motivací mu byla vidina možného budoucího obohacení a generování vlastního zisku na úkor finančního zatížení jiných osob. Obviněný ve skutečnosti žádný vklad do pozemků neučinil, neboť na něj neměl ani peníze. Ve vztahu k M. L. vystupoval jako spoluinvestor, zatímco vůči poškozenému D. A. jednak jako spoluinvestor a jednak jako zprostředkovatel zajišťující vstup poškozeného do investičního záměru realizovaného ještě se třetí osobou, a rovněž do podnikatelských aktivit obviněného na trhu s nemovitostmi, které byly rovněž vyfabulovány a lživě konstruovány tak, aby umocnil důvěru poškozeného a vyvolal v něm ochotu svěřit mu své finance. Oba jmenované uváděl v omyl i ohledně svého působení v realitní kanceláři, neboť jak vyplynulo z výpovědí M. B. ml. a st., obviněný neodváděl kvalitní práci, chyboval v zásadních věcech. Obviněný tak svým jednáním uváděl poškozeného D. A. i M. L. v omyl, byť škodu způsobil zásadně D. A., který si díky své iniciativě (na obviněném zcela nezávislé) později zajistil alespoň následné zapojení do realizace prodeje pozemků v pozici zástavního věřitele po dohodě s manželi L. jakožto investory.
30. Obviněný si byl všech rozhodných skutkových okolností vědom a pro případ, že dojde ke škodlivému následku, s ním byl tímto srozuměn [§15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku]. Ze všech skutečností vyplývá správnost závěru soudů, že obviněný dílčím útokem pod bodem 1. společně s dílčím útokem pod bodem 2. naplnil znaky pokračujícího zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným.
VII. Závěr
31. Nejvyšší soud po zhodnocení všech rozhodných skutečností shledal, že námitky v dovolání uplatněné podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou důvodné, a proto Nejvyšší soud, když tyto závěry mohl učinit pouze na základě obsahu spisu a odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí, dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
32. S ohledem na tyto závěry Nejvyššího soudu nebyl zákonný podklad pro to, aby bylo rozhodováno o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí, jak obviněný rovněž požadoval.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. 10. 2022
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu