ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.112.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 112/2023-338
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 2. 2023 o dovolání obviněného V. S. , nar. XY v XY, Ukrajina, státního příslušníka Ukrajiny, v České republice bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 6 To 193/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 2 T 103/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 5. 2022, č. j. 2 T 103/2021-252, byl obviněný V. S. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem obecného ohrožení podle §272 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku (skutek popsaný pod bodem 1) a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (skutek popsaný pod bodem 2). Za spáchání těchto trestných činů byl obviněný podle §272 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, a to za současného vyslovení probačního dohledu, jakož i přiměřené povinnosti ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradit podle svých sil trestnými činy způsobenou škodu. Vyjma toho mu byl okresním soudem podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šesti let. Současně byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost náhrady škody vůči poškozené České kanceláři pojistitelů, IČ: 70099618, sídlem Praha 4, Milevská 2095/5, ve výši 113.720 Kč, jež byla se zbytkem svého nároku na náhradu škody podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podal odvolání jednak obviněný, který jej zaměřil výlučně do výroku o náhradě škody, a jednak státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích, který tak učinil v neprospěch obviněného, a to výhradně do výroku o trestu. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 10. 2022, č. j. 6 To 193/2022-297 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek okresního soudu z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil v celém výroku o trestu a za splnění podmínek podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl, že se obviněnému podle §272 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku ukládá úhrnný trest odnětí svobody ve výměře tří a půl let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a to za současného uložení trestu zákazu činnosti podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let. Naproti tomu odvolání obviněného odvolací soud podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný V. S. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1) dne 23. 4. 2021 v době kolem 23:00 hod. po předchozím požití alkoholických nápojů a bez řidičského oprávnění řídil dodávkové vozidlo tov. zn. Peugeot Boxer, reg. zn. XY, po dálnici D8 z Prahy směrem do místa svého bydliště v XY a jelikož minul sjezd, v prostoru XY.km dálnice D8 se s vozidlem otočil do protisměru, ve kterém dále pokračoval v jízdě, přičemž nebyl řádně osvětlen, kličkoval po celé šíři dálnice a najížděl na ostatní vozidla jedoucí ve správném směru jízdy, jejichž řidiči na něj museli reagovat úhybnými manévry, aby nedošlo ke střetu, čímž ohrozil nejméně sedm osob v těchto vozidlech, a takto v protisměru pokračoval až do prostoru XY. km dálnice D8, kde byl zastaven zasahující policejní hlídkou, do jejichž vozidla téměř narazil a i po zastavení se snažil policejní vozidlo objet a dále pokračovat v jízdě v protisměru, v čemž mu policejní hlídka zabránila, přičemž dechovou zkouškou provedenou policejní hlídkou na přístroji Dräger mu bylo zjištěno ve 23:15 hod. 2,90 promile alkoholu a ve 23:21 hod. 2,91 promile alkoholu,
2) dne 2. 5. 2021 v době kolem 11:55 hod. v XY, na pozemní komunikaci v ulici XY, řídil po předchozím požití alkoholických nápojů osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW 320D, reg. zn. XY, a u domu č. p. XY se v důsledku ovlivnění alkoholem v rozporu s ustanovením §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, plně nevěnoval řízení a pravou přední částí svého vozidla narazil do levé zadní části zaparkovaného motorového vozidla tov. zn. Škoda Fabia, reg. zn. XY, a bez zastavení pokračoval dále v jízdě do ulice XY, kde se opět v důsledku ovlivnění alkoholem plně nevěnoval řízení a trojramennou křižovatku s ulicí XY projel rovně, čímž vyjel mimo vozovku a narazil do oplocení pozemků kolem domů č. p. XY a XY, přičemž dechovou zkouškou provedenou policejní hlídkou na přístroji Dräger mu bylo zjištěno ve 12:04 hod. 3,32 promile alkoholu.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný V. S. napadl výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 2022, č. j. 6 To 193/2022-297, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 5. 2022, č. j. 2 T 103/2021-252, dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výroku o uloženém trestu. Odkázal přitom na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť podle jeho mínění rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o trestu spočívá na „jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“ s ohledem na to, že tímto soudem nebyly řádně zhodnoceny okolnosti mající vliv na rozhodnutí o ukládaném trestu.
5. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že Krajský soud v Ústí nad Labem oproti Okresnímu soudu v Litoměřicích nevzal v potaz jeho aktuální životní situaci, respektive všechny polehčující okolnosti. Stran své současné životní situace dovolatel zdůraznil, že je výlučným živitelem rodiny, která je momentálně přesídlena z Ukrajinské lidové republiky na území České republiky. Obviněný byl řádně zaměstnaný a již v rámci dokazování u soudu prvního stupně doložil pozitivní hodnocení své pracovní činnosti ze strany zaměstnavatele. Stran polehčujících okolností dovolatel dále akcentoval, že dosud nebyl soudně trestán, pročež je přesvědčen, že již samotné trestní řízení, které bylo ze strany okresního soudu ukončeno uložením podmíněného trestu, je pro něj do budoucna dostatečným varováním, které bez pochyb povede k jeho úplné nápravě.
6. V návaznosti na to dovolatel uvedl, že se obává o osud své rodiny, která bude mít bez příjmů plynoucích z jeho zaměstnání existenční potíže. Vyjma toho během hlavního líčení svou vinu v rámci obou projednávaných skutků přiznal a následně usiloval o to, aby podle svých možností plnil finanční závazky, které z nich pro jeho osobu vzešly. Současně akceptoval poučení Okresního soudu v Litoměřicích, že jakákoli další trestná činnost, stejně jako neplnění povinnosti k náhradě způsobené škody či nerespektování podmínek vysloveného probačního dohledu, v jeho případě povedou k rozhodnutí o přeměně podmíněného trestu odnětí svobody v trest nepodmíněný.
7. Závěrem svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 2022, č. j. 6 To 193/2022-297, a přikázal tomuto soudu předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí krajského soudu by znamenal závažný zásah do jeho života, jakož i života jeho rodiny, navrhl současně Nejvyššímu soudu v souladu s §265h odst. 3 tr. řádu odklad vykonatelnosti tohoto rozhodnutí. Souběžně dovolatel vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
8. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 9. 1. 2023, sp. zn. 1 NZO 1053/2022-13, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která úvodem předeslala, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), respektive dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022) věcně neodpovídají. Po seznámení se s obsahem připojeného spisového materiálu naopak vyjádřila plný souhlas s argumentací odvolacího soudu, podle kterého za dané situace nelze obviněnému za spáchání dvou trestných činů (z nichž jeden je dokonce zločinem) vyměřit úhrnný trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, neboť při dominanci přitěžujících okolností toto není zdůvodnitelné.
9. Podle stanoviska státní zástupkyně odvolací soud správně poukázal na skutečnost, že na rozdíl od skutku popsaného pod bodem 2), není znakem skutkové podstaty stíhaného zločinu obecného ohrožení [popsaného pod bodem 1)] ovlivnění obviněného alkoholem, kterak o tom vypovídá rovněž tzv. právní věta. Navíc v projednávaném případě šlo o stav těžké opilosti, což je samo o sobě závažná okolnost, která nebyla akcentována znaky skutkové podstaty příslušného zločinu. Nelze rovněž přehlédnout, že obviněný ujel s dodávkovým vozidlem v protisměru dálnice D8 šest kilometrů, a to v nočních hodinách a bez použití osvětlení, přičemž svojí jízdou bezprostředně ohrozil mimo jiné i dva proti němu zasahující policisty ve služebním motorovém vozidle. Navíc následného závažného jednání se obviněný dopustil již pouhých osm dnů po spáchání tohoto prvého skutku.
10. Vzhledem k tomu, že deklarovaný důvod dovolání nebyl naplněn a meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo vadou, kterou by bylo nutno napravovat cestou dovolání, státní zástupkyně vyhodnotila uložený trest jako zcela přiměřený všem zákonným hlediskům rozhodným pro ukládání trestů, pročež závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby dovolací soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, nicméně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyslovila souhlas i s tím, aby Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání případně i jiné než jí navrhované rozhodnutí.
11. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou dovolatel prostřednictvím svého obhájce tomuto soudu včas doručil. V jejím rámci přitom znovu zopakoval již výše zmíněné argumenty, zejména skutečnost, že od roku 2019 je řádně zaměstnán jako truhlář a montážník nábytku, tedy že na území České republiky řádně pracoval, pravidelně odváděl daně a žil bezúhonným životem. V případě výkonu odvolacím soudem uloženého trestu se však do budoucna obává negativního finančního dopadu na svoji rodinu, neboť ta je na něm ekonomicky závislá.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
13. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, neboť nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
15. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, byl dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívala na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které bylo možné podřadit pod uvedený dovolací důvod, přitom byly zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
16. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
17. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, zákon vyžadoval, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. Ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, bylo možné vznášet rovněž námitky ve vztahu k vadám výroku o trestu, nicméně za relevantní bylo možné posoudit pouze vady spočívající v porušení hmotného práva či v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotněprávního (nikoli tedy námitky stran druhu či výměry trestu).
18. V době rozhodování Nejvyššího soudu o podaném dovolání je přitom již od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci které je dovolací důvod původně uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu - v nezměněné dikci - vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Citovanou novelou pak byl do ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu pod písmenem g) vložen nový dovolací důvod spočívající v tom, že „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “.
19. Podle zásady platné pro trestní řízení, podle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. např. Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), je Nejvyšší soud při svém rozhodování v dovolacím řízení realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb. (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
20. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
21. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu tedy Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného V. S. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněnému, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům taxativně uvedeným v §265b odst. 1 tr. řádu.
22. Jde-li o námitky, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [tj. s účinností od 1. 1. 2022 podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu], pak z jejich obsahu vyplývá, že je zaměřil výhradně proti výroku o trestu, který podle jeho názoru spočívá na „jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“, a to s ohledem na skutečnost, že odvolacím soudem údajně nebyly řádně zhodnoceny veškeré okolnosti mající vliv na rozhodnutí o trestu.
23. Jak již bylo předestřeno výše, ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), resp. dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022), je za „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno napadené rozhodnutí, možno považovat toliko vady výroku o trestu spočívající v porušení hmotného práva či v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotněprávního. Takovou skutkovou okolností může být např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Pod tento dovolací důvod tak lze podřadit námitky zaměřené na posouzení otázky, zda byly dva trestné činy (skutky) spáchány ve vícečinném souběhu a zda tedy za okolností uvedených v §43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba dva trestné činy, nebo zda je mezi nimi dán vztah recidivy a za každý trestný čin je tak třeba uložit trest samostatný (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.). Zákonnému pojmu „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“ ve smyslu tohoto dovolacího důvodu naopak nikterak neodpovídá námitka subjektivně pociťované nepřiměřenosti uloženého trestu ze strany obviněného (k tomu srov. Šámal, P., Púry, F. §265b [Důvody dovolání]. In: Šámal, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3166-3167).
24. Obviněný V. S. ve svém dovolání vyzdvihl přístup Okresního soudu v Litoměřicích, který mu jako soud prvního stupně uložil úhrnný trest odnětí svobody, jehož výkon podmíněně odložil (byť na nejdelší možnou zkušební dobu), a to za současného vyslovení dohledu, vyslovení přiměřené povinnosti k náhradě způsobené škody ve vztahu k poškozené České kanceláři pojistitelů (které podle zjištění okresního soudu způsobil škodu ve výši 133.720 Kč) a uložení zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu. V této souvislosti dovolatel ocenil, že soud prvního stupně ve svých úvahách (vztahujících se k druhu a výměře ukládaného trestu) dostatečně zohlednil nejen přitěžující okolnosti, ale především řadu okolností polehčujících – zejména vedení řádného života jeho osobou v dob předcházející spáchání projednávané trestné činnosti, a to jak v rovině trestněprávní, tak správněprávní (resp. přestupkové), dále jím učiněné prohlášení viny (realizované během hlavního líčení dne 23. 3. 2022, které okresní soud řádně přijal), jakož i jím provedenou částečnou náhrady škody (která ke dni hlavního líčení konaného dne 12. 5. 2022 dosáhla částky 32.000 Kč). Vyjma toho vzal soud prvního stupně na zřetel jeho osobní poměry, když konstatoval, že obviněný je výlučným živitelem rodiny, který byl na území České republiky řádně zaměstnán a ze strany zaměstnavatele pozitivně hodnocen.
25. Dovolatel tedy ocenil humánní přístup okresního soudu, který mu přes faktické projednávání dvou samostatných skutků uložil dostatečně motivační sestavu alternativních trestů, o níž má za to, že dozajista povede k jeho celkové nápravě – ostatně pokud by soudem uložené povinnosti řádně neplnil, je si dostatečně vědom skutečnosti, že je bezprostředně ohrožen rozhodnutím soudu o povinnosti vykonat původně podmíněně odložený trest odnětí svobody. Naproti tomu Krajský soud v Ústí nad Labem, který rozhodoval o odvolání státního zástupce podaného v jeho neprospěch, nevzal výše zmíněné polehčující okolnosti, stejně jako jeho stávající životní situaci dostatečně v úvahu, v důsledku čehož mu uložil trest nepřiměřeně přísný.
26. Nejvyšší soud je však po přezkumu předloženého spisového materiálu – v rozporu s tvrzeními dovolatele V. S. – nucen konstatovat, že odvolací soud se při svých úvahách o druhu a výši ukládaných trestů nedopustil pochybení, pakliže napadený rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu částečně zrušil a nově obviněnému uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře let tří a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, za současného uložení trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř let.
27. V prvé řadě je třeba připomenout, že námitky vztahující se k druhu a výměře uloženého trestu lze uplatňovat výhradně prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu (ve znění od 1. 1. 2022). Tento dovolací důvod se však vztahuje toliko na případy, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V projednávaném případě však Krajský soud v Ústí nad Labem obviněnému prokazatelně uložil přípustné druhy trestu, které byly tímto soudem vyměřeny rovněž v rámci předepsaných zákonných trestních sazeb.
28. Samotná problematika přiměřenosti (proporcionality) uloženého trestu, resp. námitka dovolatele stran údajné subjektivně pociťované nepřiměřenosti uloženého trestu (či trestů), však není podřaditelná ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022), ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460). Tato zásada je opakovaně konstatována rovněž v již ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016, aj.). Taktéž v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se explicitně uvádí, že: „samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu .”
29. Současně je třeba připustit, že uvedená zásada neplatí bezvýjimečně. Určitý průlom totiž může nastat ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.). Na podkladě právě uvedeného tedy platí, že zásah Nejvyššího soudu by přicházel v úvahu pouze v případě, že uložený trest (či soustava více souběžně ukládaných trestů) je v natolik extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu, jakož i s dalšími relevantními hledisky, že by daná sankce byla neslučitelná s ústavním principem proporcionality trestní represe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018).
30. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem pro zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, když její existence je odvozována od samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, jakož i z principu právního státu vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, pak si je třeba klást otázku, zda zásah do osobní svobody pachatele je ještě zásahem proporcionálním či nikoliv. Rovněž Ústavní soud v rámci své judikatury zastává názor, že ukládání trestu obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a pamatuje v této souvislosti zejména na případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu mohou porušit některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného. O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je v důsledku absence odůvodnění nepřezkoumatelné, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je-li založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, popř. zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, a ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17).
31. V posuzované věci obviněného V. S. se však o takovouto situaci zcela zjevně nejedná. Jak vyplývá z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku, Krajský soud v Ústí nad Labem v rámci svých úvah vyjádřil nesouhlas s přístupem Okresního soudu v Litoměřicích stran druhu i výše uložených trestů, včetně povinnosti nahradit poškozené České kanceláři pojistitelů škodu ve výši 113.720 Kč (proti čemuž však dovolatel ve svém písemném podání nebrojí). Okresní soud byl při svých úvahách zjevně veden snahou uložit obviněnému takovou soustavu trestů, prostřednictvím které primárně akcentoval její nápravně-výchovný charakter, a to přesto, že se obviněný ve velmi krátkém časovém období dopustil hned dvou úmyslných trestných činů (z nichž jeden je zločinem), z čehož je patrné, že ke své první kolizi se zákonem na území České republiky zaujal zcela lhostejný postoj. I přes tuto skutečnost okresní soud obviněnému uložil sestavu trestů, ve které nefiguruje trest spojený s bezprostředním odnětím jeho osobní svobody, neboť vyjádřil přesvědčení, že daná sankce je i v této podobě dostatečně subjektivně zacílená tak, aby obviněného vedla k nápravě jeho závadového jednání.
32. Krajský soud v Ústí nad Labem však zaujal stanovisko, že uložením toliko podmíněného trestu došlo ze strany nalézacího soudu ke skutečně nepřiměřenému zvýhodnění obviněného, neboť ani okolnosti případu, ani osoba pachatele (a jeho stávající životní situace) neumožňují, aby mu byl uložen trest odnětí svobody nespojený s jeho přímým výkonem. Nicméně vzhledem k prohlášení viny obviněného, které soud prvního stupně řádně přijal, obviněnému uložil ještě trest při spodní hranici zákonné trestní sazby, byť se již jedná o trest nepodmíněný. Současně odvolací soud vyhověl návrhu státního zástupce (podanému ve prospěch obviněného S.) na souběžné zmírnění uloženého trestu zákazu řízení motorových vozidel z původní výměry pěti let na konečné čtyři roky, a to i přes dvojí závažné porušení povinností obviněného v silniční dopravě.
33. Nejvyšší soud nejprve obecně připomíná, že podle §81 odst. 1 tr. zákoníku může soud podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšující svojí výměrou dobu tří let, pokud vzhledem k osobě a poměrům pachatele (zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu způsobu života a prostředí, ve kterém žije a pracuje), jakož i k okolnostem případu má důvodně za to, že k působení na pachatele, aby v budoucnu vedl řádný život, není třeba jeho výkonu. Předmětná hlediska mají usměrnit úvahu (resp. prognózu) soudu, zda k motivaci pachatele, aby vedl řádný život, je či není nutný přímý výkon trestu odnětí svobody. Ve vztahu k osobě pachatele je nezbytné přihlédnout zejména k jeho osobním, rodinným a majetkovým poměrům, včetně jeho dosavadního způsobu života. Okolnosti případu pak charakterizují spáchaný trestný čin, jeho povahu a závažnost, pročež je v jejich rámci nutné řádně posoudit charakter, dobu, účel, rozsah a způsob provedení trestného činu, stejně jako míru zavinění pachatele, následky jeho jednání, včetně situace, za které došlo ke spáchání trestného činu, apod.
34. Z přiloženého spisového materiálu vyplývá, že obviněný V. S. je výlučným živitelem rodiny, aktuálně přesídlené z Ukrajinské lidové republiky na území České republiky, který je zde řádně zaměstnán a v pracovním poměru je svým zaměstnavatelem pozitivně hodnocen. Z opisů evidence Rejstříku trestů, evidence přestupků, stejně jako lustrací v Centrální evidenci vězněných osob (CEVO) a v Centrální evidenci stíhaných osob (CESO) vyplynulo, že obviněný doposud nebyl ze strany českých soudů a správních orgánů nikterak projednáván pro jednání závadového charakteru.
35. Přesto však je stran určujících okolností pro trestní věc obviněného podstatná faktická převaha okolností přitěžujících, mezi které se řadí nejen konkurence dvou spáchaných úmyslných trestných činů (z nichž jeden je zločinem), ale rovněž velmi závažný stav těžké opilosti v případě obou jeho jednáních, když ve vztahu k rozhodné zákonné trestní sazbě podle §272 odst. 1 tr. zákoníku (zákonem předepsané v rozpětí od tří do osmi let) se jedná o výrazně přitěžující okolnost, nevyčerpanou zákonnými znaky skutkové podstaty zločinu obecného ohrožení, tedy nezatíženou ani případnou překážkou zákazu dvojího přičítání ve smyslu §39 odst. 5 tr. zákoníku.
36. V této souvislosti nelze přehlédnout, že obviněný, ačkoli nevlastní na území České republiky platné řidičské oprávnění, v rámci tohoto zločinu ujel po dálnici cca 6 km v protisměru, a to v noci, bez použití osvětlení, navíc v dodávkovém vozidle, jehož kinetická energie a potenciál způsobení závažných následků byly ve srovnání s běžnými osobními motorovými vozidly znatelně vyšší. Vyjma toho, že obviněný bezprostředně ohrozil účastníky silničního provozu ve čtyřech řádně projíždějících vozidlech, se navíc ve chvíli, kdy byl zastaven zasahující policejní hlídkou, snažil policejní vozidlo objet a dále pokračovat v jízdě v protisměru, v čemž mu následně policejní hlídka zabránila.
37. Za alarmující lze však označit skutečnost, že již dne 2. 5. 2021, tedy po uplynutí pouhých osmi dnů od spáchání předmětného zločinu (kdy předchozí den byl vyslýchán policejním orgánem jako zadržený, načež byl propuštěn na svobodu), znovu usedl za volant motorového vozidla a dopustil se dalšího obecně ohrožujícího přečinu [popsaného pod bodem 2)], a to opět pod vlivem alkoholu, jehož hladina byla dokonce vyšší než v předchozím případě. Vyjma toho dovolateli přitěžuje, že skutkem popsaným pod bodem 2) způsobil hned dvě dopravní nehody, přičemž poté, co narazil do zaparkovaného osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Fabia, v rozporu s povinnostmi řidiče uvedenými v zákoně o silničním provozu své vozidlo nezastavil, neoznačil místo dopravní nehody a nesepsal s poškozeným společný záznam o nehodě, ale dále pokračoval v jízdě, aby vzápětí způsobil druhou dopravní nehodu nárazem do oplocení pozemků okolo dvou zde stojících rodinných domů.
38. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud považuje za vhodné doplnit, že odbornou praxí je rozlišováno celkem šest stupňů intoxikace alkoholem (neboli šest stupňů tzv. ebriety). Podle množství alkoholu v krvi je rozeznáván:
- stav tzv. excitační opilosti (do 0,99 ‰) ,
- stav mírné opilosti (od 1,00 do 1,49 ‰) ,
- střední opilost (od 1,50 do 1,99 ‰) ,
- těžká opilost (od 2,00 do 2,99 ‰) ,
- vážná otrava alkoholem (od 3,00 do 3,99 ‰) a
- riziko smrtelné otravy alkoholem (nad 4,00 ‰)
(srov. Kalina, K. a kol. Základy klinické adiktologie. Praha: Grada, 2008, s. 341-342).
39. Z tohoto přehledu vyplývá, že obviněný V. S. se v případě svého jednání popsaného pod bodem 1) výrokové části rozsudku soudu prvního stupně dopustil trestného činu obecného ohrožení pod silným vlivem alkoholu, neboť dne 23. 4. 2021 mu bylo policejní hlídkou na přístroji Dräger ve 23:15 hod. naměřeno množství 2,90 ‰ alkoholu (a ve 23:21 hod. 2,91 ‰ alkoholu), což odpovídá horní hraniční míře stavu těžké opilosti. Nicméně již o osm dní později, tj. dne 2. 5. 2021, mu bylo v poledních hodinách dechovou zkouškou naměřeno dokonce 3,32 ‰ alkoholu, což již odpovídá stavu závažné otravy alkoholem.
40. V obou případech se přitom jedná o významnou přitěžující okolnost, když v prvém případě, tj. v rámci zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku, není uvedení se do stavu těžké opilosti zákonným znakem této skutkové podstaty. Naopak ve druhém případě uvedení se do „stavu vylučujícím způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost vlivem návykové látky“ sice základní zákonný znak skutkové podstaty přečinu podle §274 tr. zákoníku představuje, nicméně i v tomto případě obviněnému významně přitěžuje, že spodní hranici trestnosti (tj. 1 ‰ alkoholu), se kterou publikovaná judikatura spojuje naplnění tohoto znaku, obviněný překročil více než trojnásobně. Za této situace přitom nelze akceptovat ani tvrzení, že se v životě obviněného jednalo toliko o ojedinělý exces z jinak řádně vedeného života.
41. Jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, soudy obou nižších stupňů při hodnocení tohoto případu řádně přihlédly též k okolnostem polehčujícím – zejména k dosavadnímu bezúhonnému životu obviněného na území ČR a ekonomické závislosti rodiny na jeho příjmech, jakož i jeho snaze o alespoň částečnou náhradu způsobené škody či prohlášení jeho viny podle §206c tr. řádu, které okresní soud přijal (přestože toto doznání nelze přeceňovat, neboť vina obviněného byla spolehlivě prokázána již důkazy obstaranými v přípravném řízení, pročež prohlášení viny toliko usnadnilo řízení před soudem). Nicméně tím, že Okresní soud v Litoměřicích při hodnocení výše uvedených skutečností fakticky zohlednil toliko polehčující okolnosti, aniž by docenil význam řady zásadních okolností přitěžujících (byť je v odůvodnění svého rozhodnutí formálně vyjmenoval), osobu dovolatele v daném případě skutečně nedůvodně zvýhodnil.
42. Jelikož se obviněný dopustil dvou úmyslných trestných činů (z nichž jeden je zločinem, pročež soud nebyl limitován omezeními plynoucími z §55 odst. 2 tr. zákoníku), musel být ukládaný trest v souladu s §43 odst. 1 tr. zákoníku trestem úhrnným. Vzhledem k dominanci přitěžujících okolností pak nebylo možné, aby odvolací soud uložil obviněnému trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby vážící se ke zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku jako závažnějšímu z obou sbíhajících se trestných činů, tedy ve výměře tří let. Vzhledem k výše uvedeným polehčujícím okolnostem však obviněnému uložil trest odnětí svobody převyšující spodní hranici zákonné trestní sazby toliko o šest měsíců.
43. Lze jistě pochopit, že dovolatel brojí proti takto vyměřenému trestu odnětí svobody, neboť výkon trestu, soudem vyměřeného nad hranici tří let, již nelze podmíněně odložit a rozdíl mezi podmíněným a nepodmíněným trestem odnětí svobody je pro jeho osobu zcela zásadní. Nicméně odvolací soud byl stran otázky bezprostředního výkonu uloženého trestu limitován ustanovením §81 odst. 1 tr. zákoníku, a proto ze zákona neměl možnost, aby na obviněného působil ještě trestem podmíněným. Je rovněž zřejmé, že pobyt ve vězeňském prostředí bude mít dopad nejen na osobu obviněného, ale i na jeho rodinu. Tato skutečnost však nemůže být v případě natolik závažného dvojího přestoupení právního řádu České republiky důvodem pro to, aby obviněnému byla ukládána v rozporu s platnou právní úpravou pouze sestava tzv. alternativních trestů. Popsané přitěžující okolnosti jsou natolik závažného charakteru, že význam okolností polehčujících, na které dovolatel ve svých podáních opakovaně poukazuje, v celkovém kontextu věci ustupuje do pozadí (byť k nim oba soudy nižších instancí, tedy i soud odvolací, řádně přihlédly). S ohledem na tato hlediska byl přístup soudu prvního stupně ze strany odvolacího soudu zcela oprávněně vyhodnocen jako neudržitelný, v důsledku čehož krajský soud správně nepravomocně uložený podmíněný trest odnětí svobody zrušil a nahradil jej trestem nepodmíněným.
44. Podobně také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel byl obviněnému uložen zákonně, neboť k předmětné trestné činnosti došlo v obou případech při neoprávněném řízení motorového vozidla, nehledě na to, že – jak již bylo konstatováno výše – spáchání zločinu popsaného pod bodem 1) nevedlo ze strany obviněného k jeho subjektivní sebereflexi, když již po uplynutí několika málo dnů řídil motorové vozidlo opětovně pod značným vlivem alkoholu. Je pouze otázkou šťastné shody okolností, že obviněný svým krajně bezohledným jednáním nezpůsobil závažnou dopravní nehodu s následky na zdraví či životech osob, které se v danou dobu ocitly na místech jeho extrémně riskantní jízdy. Přesto došlo ze strany odvolacího soudu k úpravě délky uloženého trestu zákazu řízení motorových vozidel z původních pěti let na konečné čtyři roky, a to s ohledem na souběžné uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, jehož doba výkonu, která má z hlediska realizace jednotlivých sankcí přednost, se nezapočítá do výkonu pravomocně uloženého trestu zákazu činnosti.
45. Nelze tedy označit za chybu, napravil-li Krajský soud v Ústí nad Labem v návaznosti na odvolání okresního státního zástupce výše rozvedená pochybení Okresního soudu v Litoměřicích stran uložených trestů. Ze strany odvolacího soudu přitom byly obviněnému uloženy jednoznačně přípustné druhy trestů, které byly vyměřeny v rámci zákonných trestních sazeb, pročež jsou zcela souladné s platnou právní úpravou, stejně jako se zásadou proporcionality trestné represe. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v projednávané věci nebylo nikterak zjištěno, že by uložené sankce byly v extrémním nesouladu se zákonnými hledisky pro ukládání trestu, pročež nebylo dotčeno ani právo obviněného na spravedlivý proces.
46. Uložení toliko podmíněného trestu odnětí svobody (byť ve spojení s dalšími alternativními tresty) by ve vztahu k osobě obviněného nebylo dostatečnou zárukou individuálního předcházení jeho další trestné činnosti. Ostatně ani na uložený nepodmíněný trest odnětí svobody nelze pohlížet jako na garanci úspěšné resocializace obviněného, pokud se on sám z vlastní vůle nerozhodne vést po svém propuštění na svobodu řádný život, a i nadále nebude usměrňovat svoji nestřídmou konzumaci alkoholických nápojů. Skutečnost, že dovolatel ve svém písemném podání brojí především proti uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, je určitým znamením pro skutečnost, že jej Krajský soud v Ústí nad Labem postihl z hlediska individualizace trestní represe dostatečně citelně, což do budoucna posiluje naději na to, že po svém propuštění z výkonu trestu bude dostatečně motivován vyhýbat se jakémukoli dalšímu deliktnímu jednání – obzvláště ve vztahu k řízení motorových vozidel všeho druhu pod vlivem alkoholu, popř. jiných omamných látek.
47. Lze tedy shrnout, že zákonné podmínky pro uložení výše uvedených trestů byly ze strany Krajského soudu v Ústí nad Labem bezezbytku respektovány, pročež nelze výslednou sestavu trestů za žádných okolností hodnotit jako nepřiměřeně přísnou či dokonce exemplární. Naopak lze konstatovat, že v projednávané věci se odvolací soud v rámci své rozhodovací činnosti nikterak nezpronevěřil imperativům přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti ukládaných trestních sankcí. Z tohoto důvodu rovněž nebylo možné akceptovat ani doprovodný návrh obviněného na odklad vykonatelnosti jím podaným dovoláním napadeného rozhodnutí.
VI.
Závěr
48. Obviněný V. S. ve svém dovolání vznesl toliko námitku nepřiměřeně přísné sestavy (soustavy) jemu pravomocně uložených trestů, přičemž faktickou podstatou jeho námitek je pouhá polemika se závěry Krajského soudu v Ústí nad Labem, jenž mu však uložil tresty zákonné, plně odpovídající všem pravidlům dle platné právní úpravy, jež nelze v žádném ohledu považovat za tresty excesivní či ryze exemplární. Vznesené námitky stran jeho odlišného pohledu na uložené tresty tak nemají procesní sílu odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí krajského soudu, pročež Nejvyšší soud neshledal důvod k zásahu do závěrů učiněných odvolacím soudem, kterými tento soud modifikoval závěry soudu nalézacího stran způsobu výkonu či výměry ukládaných trestů, a to při plném respektování zásady proporcionality trestní represe, jakož i ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu.
49. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 2022, č. j. 6 To 193/2022-297 (ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 5. 2022, č. j. 2 T 103/2021-252) nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), resp. podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022), ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. řádu (a to jak ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak ve znění účinném od 1. 1. 2022), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného V. S. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 8. 2. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu