ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.118.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 118/2023-1959
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2023 o dovolání obviněného B. B. , narozeného XY v XY, státního příslušníka Černé Hory, v České republice bytem XY, v Černé Hoře bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2022, č. j. 4 To 59/2021-1823, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 4/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného B. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále také jako „soud prvního stupně“) ze dne 5. 11. 2021, č. j. 53 T 4/2021-1644, byl obviněný B. B. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání jednak zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a c) tr. zákoníku, jednak zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) a c) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
ve vzájemné součinnosti s dalšími osobami a členy organizované skupiny působící nejméně na území České republiky a Srbské republiky ve složení nejméně Z. S., nar. XY, M. R., nar. XY, M. G., nar. XY, B. Š., nar. XY, B. B., osoby srbské národnosti jménem S. a O. z XY, osoby srbské národnosti jménem Z. žijící ve Španělsku a dalších neustanovených osob srbské národnosti, se podílel na jednotlivých dílčích činnostech spočívajících v pronájmu prostor pro pěstování konopí setého fiktivně slovenské firmě, na stavebních úpravách v pěstírně, na zřízení a fungování samotné pěstírny, na zajištění vozidel a řešení problémů s fungováním pěstírny,
přičemž v přesně nezjištěné době, nejméně od jara 2018 za přispění Z. S. a B. B. došlo k zajištění pronájmu zemědělské stavby bez č.p./č.e. stojící na pozemku parc. č. XY nacházejícím se na adrese XY, kdy smlouva o pronájmu byla uzavřena na dobu určitou od 1. 7. 2018 do 30. 6. 2019 fiktivně za účelem zřízení skladu se společností A. I. G., IČ: XY, se sídlem XY, Slovensko, za kterou měl jednat její jednatel J. Ch., nar. XY, kdy v průběhu jara 2018 před zahájením pěstování konopí došlo ke stavebním úpravám uvedeného objektu zejména v podobě zarovnání podlahy, zatemnění oken, zazdění několika dveří a následně k instalování potřebné technologie sestávající se mimo samotných sazenic konopí setého, zejména z půdního substrátu a speciálních živných roztoků, rovněž z 300 ks závěsných svítidel s výbojkami o příkonu 600 W a předřadníků, 16 ks protipachových uhlíkových filtrů, vlnovkového potrubí, 8 ks ventilátorů vzduchotechniky, 35 ks lopatkových ventilátorů a 6 ks ponorných čerpadel umístěných v plastových kádích, přičemž takto vzniklou velkokapacitní indoor pěstírnu konopí setého následně poté, v přesně nezjištěné době nejméně počátkem července 2018 zásahem provedeným do zapojení elektroinstalace v hlavní rozvodné skříni transformátoru areálu, napojili utajenou neměrnou odbočkou na elektrizační soustavu, díky čemuž elektrický proud tekoucí do objektu nebyl nikde zaznamenáván,
přičemž srbští zahradníci, kteří byli zajištěni blíže neustanovenými členy skupiny v Srbsku, v pěstírně v přesně nezjištěné době nejméně od července 2018 do 5. 2. 2019 opakovaně a skrytým způsobem pěstovali několik tisíc kusů prošlechtěného kultivaru rostliny konopí setého s vysokým podílem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC) v množství převyšujícím 1.000 g, kdy záměrem vedoucích článků skupiny – nejméně osoby jménem S., Z. S. a B. B. bylo realizovat nejméně dva pěstební cykly s výnosem okolo 100 kg sušeného konopí, tzv. marihuany v jednom cyklu, a takto získanou marihuanu následně prodat v Rakousku či Německu za částku 4.000 EUR za kilogram,
kdy v prvním pěstebním cyklu realizovaném nezjištěnými osobami srbské národnosti (zahradníky) došlo k odcizení většiny pěstovaného konopí neznámými osobami a další snaha o novou produkci marihuany vysázením dalších rostlin konopí byla zmařena pěstebním nezdarem, nicméně v druhém pěstebním cyklu, který jako zahradníci zajišťovali M. G. a B. Š., došlo k pěstování nejméně 2.373 ks rostlin konopí setého, kdy tato činnost byla dne 5. 2. 2019 před sklizní přerušena zákrokem policie, kdy po sklizení a vysušení mělo konopí hmotnost 124.953,6 g a jeho toxikomansky využitelná část dosahovala hmotnosti 95.790 g, obsahující průměrně 13,44-18,26% účinné látky delta-9-THC, což představuje minimálně 15.702,9 g absolutního delta-9-THC,
dále bylo dne 5. 2. 2019 v obývané místnosti v nemovitosti na adrese XY, nacházející se vedle pěstírny, z uvedené produkce zajištěno dalších celkem 280,12 g sušené rostlinné hmoty s procentuálním zastoupením účinné látky delta-9-THC průměrně 11,82-18,83%, což představuje celkem 43,05 g absolutního delta-9-THC, dále v objektu pěstírny na pozemku p.č. XY již sklizené rostliny konopí a oddělené toxikomansky využitelné části, které se nacházely ve fázi sušení, které po dosušení byly o celkové hmotnosti 849,6 g s procentuálním zastoupením účinné látky delta-9-THC průměrně 5,62-9,82%, což představuje celkem 63,38 g absolutního delta-9-THC, a dále M. R. z produkce pěstírny odvezl a v bytě na adrese XY, a přechovával rostlinnou hmotu o hmotnosti 138,59 g s procentuálním zastoupením účinné látky delta-9-THC průměrně 15,37-20,01%, což představuje celkem 21,83 g absolutního delta-9-THC, a rostlinnou hmotu o hmotnosti 14,63 g s procentuálním zastoupením účinné látky delta-9-THC průměrně 8,73%, což představuje celkem 1,28 g absolutního delta-9-THC,
přičemž M. R., který do objektu pěstírny pravidelně dojížděl vozidlem Ford Focus Combi, které mu prostřednictvím Z. S. zajistili V. N. a P. K., na činnost zahradníků dohlížel a řídil ji, prováděl zde kontrolu, zásobování zahradníků potravinami, odvážel je do restaurace na jídlo, příp. je převážel do svého bydliště, kde tito vykonávali osobní hygienu, řešil problémy týkající se chodu pěstírny a o těchto ihned informoval Z. S., který řešil problémy s dluhy za leasing pachateli používaného vozidla zn. Škoda Superb i za pokuty, měl zajišťovat bezpečnost získaných finančních prostředků a prováděl kontrolu pěstování, kdy B. B. jednal s dalšími členy skupiny ze srbské strany, kdy zejména zajišťoval předávání finančních prostředků na chod pěstírny na základě pokynů od osoby srbské národnosti jménem S.;
zisk z obou pěstních cyklů tak měl dle záměru pachatelů představovat prodejem 1 kg marihuany za částku 4.000 EUR dle tehdy platného kurzu částku 20.560.000 Kč, nicméně zjistitelné náklady vynaložené na celkový provoz pěstírny a výrobu marihuany činily za oba pěstební cykly částku okolo 2.972.271 Kč, takže očekávaný prospěch pachatelů měl dosahovat částky okolo 17.587.772,90 Kč,
a obžalovaný B. B. takto jednal bez patřičného oprávnění a s vědomím, že se jedná o konopí a marihuanu, kdy delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC) náleží mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (příloha č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek) a konopí patří mezi omamné látky zařazené do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (příloha č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek),
obžalovaný dále tím, že věděl o neoprávněném odběru elektrické energie po dobu fungování pěstírny tak způsobil společnosti EG.D., a.s., IČ: 28085400, se sídlem Lidická 1873/36, Brno (dříve E.ON Distribuce, a.s.), škodu odcizením elektrické energie nejméně ve výši 1.451.825,55 Kč.
2. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za využití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a dále mu podle §228 odst. 1 tr. řádu uložil povinnost nahradit poškozené společnosti EG.D., a.s., IČ: 28085400, se sídlem Lidická 1873/36, Brno, majetkovou škodu ve výši 1.451.825,55 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázal poškozenou se zbytkem jejího nároku na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Týmž rozsudkem soud prvního stupně rozhodl podle §226 písm. b) tr. řádu o zproštění obžaloby spoluobviněného F. T. pro skutek, který byl v obžalobě právně posouzen jako účastenství na zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c), §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a c) tr. zákoníku a účastenství na zločinu krádeže podle §24 odst. 1 písm. c), §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný i státní zástupce. Vrchní soud v Olomouci (dále také jako „odvolací soud“) o nich rozhodl rozsudkem ze dne 15. 3. 2022, č. j. 4 To 59/2021-1823, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil, a to ohledně obviněného v celém rozsahu (výrok I.); dále za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným ze spáchání jednak zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a c) tr. zákoníku, jednak zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) a c) tr. zákoníku (výrok II.). Dále podle §256 tr. řádu část odvolání státního zástupce podanou do výroku ohledně obviněného F. T. zamítl (výrok III.). V ostatních výrocích rozsudek soudu prvního stupně zůstal nezměněn (výrok IV.).
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Filipa Červenky, advokáta, dovolání směřující proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, v němž uplatňuje dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.
5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný předně stručně rekapituluje dosavadní průběh řízení. V kontextu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu nejprve uvádí, že výše způsobené škody byla určena v rozporu se zásadami hmotného práva, především pak §137 tr. zákoníku a §2952 o. z., podle nějž se hradí skutečná škoda, což má podle obviněného vliv na správné právní posouzení skutku. V tomto postupu soudů nižších stupňů shledává rovněž porušení svého práva na spravedlivý proces.
6. Nesprávné právní posouzení skutku dále shledává v popisu skutku ve výroku napadeného rozsudku, neboť tento podle něj neodpovídá užité právní kvalifikaci, konkrétně pak co do posouzení jeho jednání jako spáchaného ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Konstatuje, že veškerá jeho činnost i činnost zúčastněných osob měla probíhat na území České republiky a že jediná skutečnost, která domněle zakládá určitý mezinárodní prvek, je jejich zahraniční původ a údajný záměr prodat konopí v Německu a Rakousku. Dodává, že k prodeji ve skutečnosti nedošlo, a že tudíž nebyl naplněn tento znak skutkové podstaty.
7. Ve vztahu ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle §283 tr. zákoníku také namítá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že ve vztahu k nim soudy nedůvodně neprovedly navržené důkazy, a dále opětovně namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
8. V podrobnostech pak k těmto dovolacím důvodům předně uvádí, že se závěry soudů nižších stupňů nedůvodně rozcházejí se závěry Krajského soudu v Brně, které tento učinil ve věci vedené pod sp. zn. 40 T 2/2020. Soudy nižších stupňů totiž ze závěrů Krajského soudu v Brně vycházely, neboť tento pod uvedenou spisovou značkou projednával totožnou trestnou činnost, přičemž řízení bylo vedeno proti jiným osobám z organizované skupiny vymezené ve skutkové větě rozsudku. V tomto ohledu taktéž namítá, že jak výše očekávaného majetkového prospěchu, tak výše způsobené škody zjištěná v jeho věci se rozchází s výší očekávaného prospěchu a výší škody zjištěnou ve zmíněném řízení u Krajského soudu v Brně.
9. Obviněný se dále vyjadřuje ke skutečnostem ohledně jeho kontaktu se srbskou stranou, konkrétně tzv. S. ze Srbska, které byly zjištěny prostřednictvím mezinárodní justiční spolupráce. Namítá, že se obsah sdělení Interpolu Bělehrad neshoduje s informacemi uvedenými v úředním záznamu Policie ČR ze dne 2. 6. 2021, a že informace o jeho tvrzeném kontaktu s touto osobou není v daném sdělení obsažena. Závěr ohledně jeho kontaktu s tzv. S. z Bělehradu, k němuž soudy nižších stupňů dospěly, je pak podle něj ve zjevném rozporu s provedenými důkazy.
10. Obviněný rovněž vznáší námitku tzv. procesně nepoužitelného důkazu, a to ve vztahu k postupu zjištění výše škody způsobené shora uvedenou trestnou činností. Především pak namítá, že soudy nižších stupňů pochybily, když rozsah neoprávněného odběru energií určily za pomoci odborných vyjádření a také vyjádření poškozené, a nikoliv na podkladě znaleckých posudků. V tomto ohledu poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 3363/14, který se obdobnou problematikou zabýval.
11. Vadu tzv. opomenutých důkazů spatřuje v postupu soudů nižších stupňů, kdy tyto dokazování nedoplnily o jím navržené důkazy listinou, která potvrzuje jeho zaměstnání, dále výslechem svědků M. T. a P. Š. a provedením konfrontace mezi svědkem Z. S. na jedné straně a obviněnými P. K. a V. N. a svědkem J. P. na straně druhé. Namítá, že zejména výpověď svědka S. je stěžejní pro posouzení jeho viny a že je v rozporu s tvrzeními obou obviněných P. K. i V. N., jakož i s tvrzením svědka J. P.
12. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání vyhověl a rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. řádu zruší napadený rozsudek odvolacího soudu, a to v návaznosti na rozsudek soudu prvního stupně, a dále aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. K dovolání obviněného se vyjádřil JUDr. Pavel Kučera, Ph.D., státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po úvodní stručné rekapitulaci dosavadního řízení ve věci nejprve uvádí, že obviněný ve svém dovolání ze dne 21. 6. 2022 označil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Předně se vyjadřuje k námitce obviněného ohledně nesprávně zjištěné výše škody. K tomu uvádí, že argumentace obviněného odporuje závěrům vyjádřeným v rozhodnutí Ústavního soudu, na něž obviněný odkazuje. Nadto konstatuje, že soudy nižších stupňů při zjišťování výše způsobené škody nikterak nepochybily, když vycházely ze dvou odborných vyjádření Kriminalistického ústavu. Výše škody tak byla zjištěna komplexně na základě provedených důkazů, především pak na podkladě odborných vyjádření (srov. body 52. až 54. rozsudku soudu prvního stupně a bod 80. rozsudku odvolacího soudu), a nikoliv na podkladě stanoviska poškozené společnosti, jak tvrdí obviněný.
14. Co se týče obviněným namítaného zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, k tomu státní zástupce uvádí, že zjevný rozpor v posuzované věci neshledal. Naopak je toho názoru, že obviněnému jde primárně o nesouhlas s tím, jakým způsobem byly hodnoceny důkazy, a rovněž s tím, jaká skutková zjištění byla z důkazů vyvozena. Připomíná, že tzv. zjevný rozpor je dán tehdy, pakliže skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, nebo by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. K tomu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021. Dále konstatuje, že z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí vyplývá, že soudy naopak postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. řádu, přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky podle §125 odst. 1 tr. řádu a jsou jako taková plně přezkoumatelná. Důvodné pochybnosti o vině proto neshledává. Zároveň dodává, že pokud přeci jen existují jisté nesrovnalosti, pak se netýkají zjištění významných pro naplnění skutkových podstat shora uvedených trestných činů, pročež nemají žádný vliv na závěry týkající se viny obviněného.
15. K námitce tzv. opomenutých důkazů uvádí, že v posuzované věci tato vada neexistuje. Připomíná, že není povinností soudů vyhovět veškerým důkazním návrhům stran trestního řízení, nýbrž že je jejich povinností na tyto pouze reagovat a vypořádat se s nimi takovým způsobem, aby v dostatečné míře odůvodnily, proč jim nevyhověly. Podle státního zástupce v posuzované věci soudy nižších stupňů na uplatněné důkazní návrhy reagovaly a vypořádaly se s nimi řádně (srov. body 34., 51. a následující rozsudku odvolacího soudu v návaznosti na rozsudek soudu prvního stupně).
16. K výtce obviněného ohledně nedostatku znaku spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech uvádí, že je neopodstatněná, přičemž odkazuje na bod 62. rozsudku odvolacího soudu a bod 68. rozsudku soudu prvního stupně.
17. Státní zástupce s ohledem na shora uvedené uzavírá, že je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné, a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu.
18. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice , kterou však do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
20. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
21. Obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa) . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
22. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady spatřované v napadených rozhodnutích. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Obdobný, ryze formální odkaz stejně tak není dostačující pro založení povinnosti přezkumu rozhodnutí dovolacím soudem ani ve vztahu k dalším dovolacím důvodům jmenovaným v §265b odst. 1 tr. řádu, nýbrž i ve vztahu k těmto je zapotřebí řádně vymezit právní vady, které obviněný v napadených rozhodnutích spatřuje.
23. Z textu dovolání obviněného lze dovodit, že míří na obě varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. První alternativa , tj. vada tzv. nesprávného právního posouzení skutku, je podle obviněného dána tím, že závěr vyslovený odvolacím soudem ve skutkové větě výroku napadeného rozsudku podle něj neodpovídá užité právní kvalifikaci. Konkrétně považuje za nesprávné posouzení svého jednání jako jednání spáchaného ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, neboť podle něj veškerá činnost zúčastněných osob měla probíhat na území České republiky a jediná skutečnost, která domněle zakládá určitý mezinárodní prvek, je jejich zahraniční původ a údajný záměr prodat konopí v Německu a Rakousku. Dodává, že k prodeji ve skutečnosti nedošlo, a že tudíž nebyl naplněn tento znak skutkové podstaty. Zároveň považuje za nesprávné podřazení jeho jednání pod skutkovou podstatu uvedenou v §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť soudy podle něj určily výši očekávaného majetkového prospěchu mylně a v rozporu s obsahem provedených důkazů. V tomto ohledu odkazuje na závěry učiněné ve shora vymezeném rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 40 T 2/2020.
24. Co se týče druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tj. vadu jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, ta byla podle názoru obviněného naplněna postupem odvolacího soudu, který určil výši škody v rozporu se zásadami hmotného práva, zejména §137 tr. zákoníku a §2952 občanského zákoníku, podle kterých se hradí skutečná škoda. Takový postup má podle obviněného vliv na správné právní posouzení skutku, tj. je podle něj naplněna i první alternativa tohoto dovolacího důvodu, kdy navíc v tomto postupu shledává porušení svého práva na spravedlivý proces.
25. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání dále výslovně opírá o dovolací důvod v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu , který je s účinností od 1. 1. 2022 určen k nápravě zásadních (extrémních) vad ve skutkových zjištěních a jeho smyslem je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento nově zařazený dovolací důvod věcně vymezuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
26. Z dovolací argumentace obviněného lze vysledovat, že svým dovoláním míří hned na všechny tři alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť výslovně namítá jak tzv. zjevný rozpor, tak použití tzv. procesně nepoužitelných důkazů, jakož i neprovedení tzv. opomenutých důkazů. Tzv. zjevný rozpor spatřuje v procesním postupu odvolacího soudu, který dospěl k závěrům odlišným od závěrů Krajského soudu v Brně, které tento učinil ve shora uvedeném řízení vedeném pod sp. zn. 40 T 2/2020. Závěry učiněné v těchto dvou řízeních se podle něj neodůvodněně rozcházejí. Obviněný dále spatřuje tzv. zjevný rozpor mezi skutkovým zjištěním ohledně jeho kontaktu se srbskou stranou, konkrétně tzv. S. ze Srbska, ke kterým soudy nižších stupňů dospěly na základě informací získaných prostřednictvím mezinárodní justiční spolupráce, a provedeným dokazováním. Dále za tzv. procesně nepoužitelné důkazy považuje důkazy, které byly provedeny v souvislosti se zjišťováním výše škody způsobené jím spáchanou trestnou činností, a to především odborné vyjádření a rovněž vyjádření poškozené, neboť má za to, že výše škody měla být zjištěna za pomoci znaleckého posudku. Co se týče tzv. opomenutých důkazů, za ty považuje důkazy listinou, která potvrzuje jeho zaměstnání, dále výslechem svědků M. T. a P. Š. a provedením konfrontace mezi svědkem Z. S. na jedné straně a obviněnými P. K. a V. N. a svědkem J. P. na straně druhé.
27. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
28. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného, jejichž prostřednictvím namítá nesprávné právní posouzení skutku i jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, tzv. zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, použití tzv. procesně nepoužitelných důkazů i vadu tzv. opomenutých důkazů , uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu částečně neodpovídají a částečně jim sice odpovídají, avšak jsou zjevně neopodstatněné. K jednotlivým dovolacím argumentům – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
29. K námitce nesprávného právního posouzení skutku, tj. dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, které obviněný spatřuje v podle něj mylném závěru ohledně spáchání shora vymezené trestné činnosti ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, konstatuje Nejvyšší soud, že se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou.
30. Z provedeného dokazování bylo podle soudu prvního stupně zjištěno, že se obviněný posuzovaného jednání dopouštěl ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, neboť tento vzal za prokázané, že se trestné činnosti dopustila skupina minimálně osob srbské národnosti, která svou činnost vykonávala na území České republiky, přičemž nedovolená látka měla být distribuována v Rakousku a Spolkové republice Německo (srov. bod 68. rozsudku soudu prvního stupně). Rostliny konopí byly pořízeny v Rakousku (srov. bod 17. rozsudku soudu prvního stupně). Nadto vybavení pěstírny zajišťovala srbská strana, a to včetně zhotovení tzv. černé přípojky elektrické energie (srov. bod 68. rozsudku soudu prvního stupně). Tzv. zahradníci byli pro práci zajištěni v Srbsku (srov. bod 22. rozsudku soudu prvního stupně), mj. prostřednictvím tzv. S. z Bělehradu (srov. bod 39. rozsudku odvolacího soudu a bod 68. rozsudku soudu prvního stupně) a svědek M. R. pobýval v rozhodné době přinejmenším dvakrát v Rakousku (srov. bod 68. rozsudku soudu prvního stupně a bod 62. rozsudku odvolacího soudu). Soud prvního stupně proto na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že v posuzované věci byl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (srov. bod 68. rozsudku soudu prvního stupně), čemuž přisvědčil i odvolací soud (srov. body 62. až 63. rozsudku odvolacího soudu). Argumentace obviněného, že jeho jednání bylo posouzeno jako spáchané ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech pouze na základě zahraničního původu jejich členů a zamýšleného prodeje konopí ve Spolkové republice Německo a v Rakousku, je proto nedůvodná. Jak totiž vyplývá ze shora uvedeného, soudy tento znak kvalifikované skutkové podstaty nedovodily izolovaně na podkladě obviněným uváděných skutečností, nýbrž na podkladě komplexního řetězce jednotlivých důkazů a skutkových zjištění.
31. Ve vztahu ke znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dále odvolací soud konstatoval, že se vzájemně konzumuje se znakem skutkové podstaty podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Z tohoto důvodu také odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části zrušil a jednání obviněného nově právně posoudil „toliko“ jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku (k odůvodnění srov. body 66. až 68. rozsudku odvolacího soudu).
32. Co se týče námitky obviněného ohledně zjištěné výše škody, ve vztahu k ní lze odkázat na §137 tr. zákoníku a jeho výklad. Podle tohoto zákonného ustanovení se při stanovení výše způsobené škody primárně vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává (tzv. cena obvyklá), a teprve v případě, kdy výši škody není možné zjistit tímto způsobem, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, tzn. hledisko účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. Tpjn 304/2005). „Pro stanovení výše škody podle kritérií uvedených v §137 si musí orgány činné v trestním řízení opatřit potřebné důkazy, kterými mohou být v jednodušších věcech doklady od poškozeného, popřípadě odborné vyjádření, anebo (ve složitějších případech) znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady.“ (FRYŠTÁK, M. §137. In ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář, 1. vyd., Praha: C. H. Beck, 2021).
33. V posuzované věci byla výše škody způsobené shora vymezenou trestnou činností určena prostřednictvím odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika Kriminalistického ústavu Policie České republiky (č. l. 998-1017), dále z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví biologie, chemie a fyzikální chemie Kriminalistického ústavu Policie České republiky, a teprve v návaznosti na to z vyjádření poškozené, která však z těchto odborných vyjádření při výpočtu výše jí způsobené škody vycházela (srov. bod 52. rozsudku soudu prvního stupně a bod 80. rozsudku odvolacího soudu). Soud prvního stupně proto vycházel z objektivně zjistitelných údajů, a nikoliv z potenciálně subjektivního vyjádření poškozené, jak namítá obviněný (srov. body 53. rozsudku soudu prvního stupně). Jak ostatně uvádí státní zástupce, soudy nižších stupňů nadto určily výši způsobené škody v menším rozsahu, než byla představa poškozené společnosti, pročež postupovaly také v souladu se zásadou in dubio pro reo.
34. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 3363/14, na který obviněný odkazuje, v bodě 24. uvádí: „Zjištěná výše škody totiž (…) nemůže být založena čistě na výpočtu podle vyhlášky bez dalšího. Už vůbec nemůže být založena na odborném vyjádření společnosti, která může být pro svůj vztah k jedné ze stran trestního řízení vyloučena, resp. takto provedený důkaz může být shledán nepřípustným. V trestních věcech by naopak měl být zásadně přibrán znalec, u kterého nejsou důvody pro jeho vyloučení. K přibrání znalce se obecný soud nemusí uchýlit, jen pokud jeho přibrání není možné, například z důvodů atypičnosti případu a objektu, kde došlo k neoprávněnému odběru, jako ve věci pod sp. zn. III. ÚS 1374/11 . Důvody pro nepřibrání znalce však musí být zvlášť závažné a obecné soudy je musí náležitě odůvodnit.“ Obviněný však opomíjí zmínit, že se v případě této věci posuzované Ústavním soudem jednalo o situaci, kdy jako důkazní prostředek pro zjištění výše způsobené škody posloužilo odborné vyjádření společnosti, jejímž jediným společníkem byla stejně jako v případě společnosti, která v takovém řízení vystupovala jako poškozená, jejich mateřská společnost ČEZ, a. s., pročež mohla být vzhledem k jejímu vztahu k poškozené vyloučena z věci. Podle Ústavního soudu proto nebylo namístě z tohoto odborného vyjádření vycházet. Důkaz z něj získaný podle něj nebyl z důvodu potenciálního vyloučení dané společnosti přípustný (srov. bod 22. zmíněného nálezu Ústavního soudu), a proto dovodil, že v takovém případě bylo na místě přibrat znalce. V nyní posuzované věci však takový vztah k poškozené ED.G., a.s., dán nebyl, neboť Kriminalistický ústav Policie České republiky je orgánem na poškozené zcela nezávislým.
35. Nejvyšší soud proto ve vztahu k této námitce uzavírá, že neshledal vadu tzv. nesprávného právního posouzení skutku, potažmo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, tj. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ani vadu tzv. procesně nepoužitelného důkazu, tj. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho druhé alternativě , neboť soud prvního stupně vycházel při zjišťování výše škody, jež byla relevantní pro určení správné právní kvalifikace skutku obviněného, z přípustných důkazních prostředků, které hodnotil komplexně a v jejich vzájemných souvislostech. Z rozsudku soudu prvního stupně tak jednoznačně vyplývá, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. Postupoval tak v souladu s příslušnými ustanoveními tr. řádu, zejména §2 odst. 5 a 6 a rovněž §125, jakož i v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.
36. Takové výhrady obviněného navíc nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřují výlučně do rozsahu provedeného dokazování, hodnocení provedených důkazů ze strany soudů a především pak do skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve jeho druhé alternativě , po stránce věcné v této části dovolání uplatňuje námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a to v souladu s jím předkládanou verzí skutkového děje.
37. Vadu tzv. zjevného rozporu, tj. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první alternativě, spatřuje obviněný též v procesním postupu odvolacího soudu, který dospěl k závěrům odlišným od závěrů Krajského soudu v Brně, které tento učinil ve shora uvedeném řízení vedeném pod sp. zn. 40 T 2/2020 (tedy v jiné trestní věci). Závěry učiněné v těchto dvou řízeních se podle něj neodůvodněně rozcházejí. Obviněný považuje podřazení jeho jednání pod skutkovou podstatu uvedenou v §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku za nesprávné, neboť soudy podle něj určily výši očekávaného majetkového prospěchu mylně a v rozporu s obsahem provedených důkazů. V tomto ohledu odkazuje na závěry učiněné ve shora vymezeném rozhodnutí Krajského soudu v Brně.
38. K uvedené námitce obviněného je předně potřeba uvést, že dikce §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku hovoří o úmyslu získat majetkový prospěch velkého rozsahu, nikoliv o jeho skutečném získání. Jak konstatoval již odvolací soud, z provedeného dokazování vyplývá, že členové organizované skupiny, včetně obviněného, zřídili tzv. indoorovou pěstírnu konopí, kde pěstovali 2.373 kusů nalezených rostlin konopí, přičemž tato činnost byla přerušena až dne 5. 2. 2019 zákrokem policie, a to před sklizní. Rostlina konopí však obsahuje účinnou látku THC již v raných i středních fázích růstu, přičemž ke sklizni tak může dojít fakticky v jakékoliv fázi kultivačního procesu. Důvodem pro odložení sklizně je tak pouze snaha vytěžit z rostliny co největší množství omamné látky (srov. body 58. až 60. rozsudku odvolacího soudu). V tomto ohledu je tak zapotřebí jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, posoudit jako dokonaný trestný čin, a to rovněž ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě uvedené v §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srov. bod 70. rozsudku soudu prvního stupně a bod 61. rozsudku odvolacího soudu). Ze zajištěných 2.373 kusů rostlin bylo podle odborného vyjádření z odvětví chemie, biologie, elektrotechnika získáno 95,97 kg toxikomansky využitelné části, která obsahovala minimálně 15.702,9 g absolutního delta-9-THC (srov. bod 7. rozsudku soudu prvního stupně). Soud prvního stupně operoval při výpočtu očekávaného prospěchu se dvěma pěstebními cykly, neboť alespoň dva cykly měly být podle provedeného dokazování dokončeny (srov. bod 44. rozsudku odvolacího soudu a bod 33. rozsudku soudu prvního stupně), přičemž od celkového očekávaného zisku z prodeje – částky 20.560.000,- Kč, zcela správně odečetl náklady vynaložené na technologii (srov. body 49. a 50. rozsudku soudu prvního stupně). Prokázaný očekávaný rozsah tak stanovil na 17-18 milionů Kč, což odpovídá užité právní kvalifikaci jednání obviněného, potažmo určená výše očekávaného prospěchu dokonce značně převyšuje dolní hranici prospěchu velkého rozsahu ve smyslu §138 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zákoníku (srov. bod 71. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s bodem 70. až 75. rozsudku odvolacího soudu).
39. Nejvyšší soud proto přisvědčil soudu prvního stupně, že tento nemohl být vázán způsobem hodnocení důkazů, které provedl jiný senát téhož soudu v obsahově související věci, avšak vedené pod samostatnou spisovou značkou (srov. bod 30. rozsudku soudu prvního stupně). Takový postup by totiž byl v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, jakož i s ústavním principem nezávislosti soudů vyjádřeným v čl. 81 a 82 Ústavy. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud připomíná, že soudy jsou vázány pravomocným rozhodnutím jiného soudu či jiného státního orgánu pouze v případech posuzování tzv. předběžných otázek ve smyslu §9 tr. řádu, a to navíc pouze tehdy, pokud se nejedná o posouzení viny obviněného.
40. V tomto ohledu dovolání obviněného tudíž také nemohlo obstát, neboť jeho námitky představují po stránce věcné námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se opět primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozuje tzv. zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedeného dokazování ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nesprávné právní hodnocení ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, které však pouze formálně deklaruje. Tzv. zjevný rozpor pak opírá o odlišné závěry soudu prvního stupně ve srovnání se závěry Krajského soudu v Brně učiněnými ve věci vedené pod sp. zn. 40 T 2/2020 (tedy v jiné trestní věci). Opomíjí však, že soud není takovými závěry v projednávané věci vázán. O tzv. zjevný rozpor se tak fakticky ani nemohlo jednat. Nejvyšší soud proto s ohledem na uvedené tuto námitku obviněného rovněž nepovažuje za relevantně uplatněnou.
41. Obviněný dále shledává tzv. zjevný rozpor mezi tvrzením ohledně jeho kontaktu se srbskou stranou, konkrétně tzv. S. ze Srbska, který byl zjištěn prostřednictvím mezinárodní justiční spolupráce, a provedeným dokazováním. Namítá, že se obsah sdělení Interpolu Bělehrad neshoduje s informacemi uvedenými v úředním záznamu Policie ČR ze dne 2. 6. 2021, a že informace o jeho tvrzeném kontaktu s touto osobou, není v daném sdělení obsažena.
42. K této námitce Nejvyšší soud uvádí, že kontakt obviněného se srbskou stranou, mj. s osobou tzv. S. z Bělehradu, podle informací z trestního spisu nebyl zjištěn pouze prostřednictvím mezinárodní justiční spolupráce, nýbrž vyplývá i z výpovědí svědků, zejména pak svědka M. R. (srov. bod 19. rozsudku soudu prvního stupně) a svědka Z. S. (srov. bod 17. rozsudku soudu prvního stupně a bod 46. rozsudku odvolacího soudu), s jejichž věrohodností se soud prvního stupně řádně vypořádal, jak bude uvedeno dále především ve vztahu k námitce tzv. opomenutých důkazů (srov. bod 53. rozsudku odvolacího soudu). Obecně o zapojení tzv. S. z Bělehradu do činnosti organizované skupiny svědčí nejen úřední záznam Policie ČR ze dne 2. 6. 2021, který vychází z informací, jež mu byly zjevně známy z jeho operativně pátrací činnosti, ale svědčí o něm rovněž svědecké výpovědi svědků Z. S., M. R. a M. G. (srov. bod 38. rozsudku soudu prvního stupně a bod 46. rozsudku odvolacího soudu). Soudy nižších stupňů tak při formulování těchto závěrů nevycházely izolovaně pouze z – podle obviněného problematického – úředního záznamu Policie ČR ze dne 2. 6. 2021, nýbrž z komplexně provedeného dokazování. Nadto spisový materiál z řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 2/2020 nebyl v projednávané věci prováděn jako důkaz, nýbrž byl pouze v rámci hlavního líčení předložen (srov. protokol z hlavního líčení na č. l. 1602), přičemž jak státní zástupce, tak obhájci obviněných netrvali na provedení a konstatování konkrétního listinného důkazu. Nejvyšší soud tak nemohl přisvědčit námitce obviněného, že by závěr soudů nižších stupňů ohledně jeho spolupráce se srbskou stranou, mj. s tzv. S. z Bělehradu, byl v tzv. zjevném rozporu s provedeným dokazováním. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první alternativě tak ani v tomto případě neshledal.
43. Vadu tzv. procesně nepoužitelných důkazů, tj. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v jeho druhé alternativě, spatřuje obviněný v použití důkazů, které byly provedeny v souvislosti se zjištěním výše škody způsobené jím spáchanou trestnou činností, a to především odborného vyjádření a rovněž vyjádření poškozené, neboť má za to, že výše škody měla být zjištěna prostřednictvím znaleckého posudku. V takovém postupu spatřuje mimoto i porušení jeho práva na spravedlivý proces. V této souvislosti odkazuje na shora uvedený nález Ústavního soudu.
44. V tomto ohledu může Nejvyšší soud odkázat na shora uvedenou argumentaci, která zazněla v kontextu obviněným namítané vady tzv. nesprávného právního posouzení skutku, potažmo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, tj. v kontextu dovolacího důvodu podle §265 odst. 1 písm. h) tr. řádu (viz zejména bod 33. tohoto usnesení). Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal vadu použití tzv. procesně nepoužitelných důkazů. Soudy nižších stupňů, resp. především soud prvního stupně, určily výši škody prostřednictvím odborných vyjádření vyhotovených subjekty zcela nezávislými na poškozené společnosti ED.G., a.s., a až v návaznosti na tyto zohlednily vyjádření poškozené, kterážto však výši škody určila právě v souladu s těmito odbornými vyjádřeními. Jelikož u zhotovitele odborných vyjádření v posuzované věci nebylo dáno riziko jeho vyloučení pro vztah k věci, jako tomu bylo ve věci posuzované Ústavním soudem ve zmíněném nálezu, nebyl zde dán důvod pro to, aby tato odborná vyjádření byla považována za tzv. procesně nepoužitelné důkazy. Nejvyšší soud tak přisvědčil odvolacímu soudu, který konstatoval, že v posuzované věci byly veškeré důkazy provedeny zákonným způsobem a byly procesně relevantní (srov. bod 29. rozsudku odvolacího soudu). Dovolací argumentaci obviněného proto ani ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v jeho druhé alternativě, nelze označit jako relevantně uplatněnou.
45. Co se týče tzv. opomenutých důkazů, za ty obviněný považuje důkazy listinou, která potvrzuje jeho zaměstnání, dále výslechem svědků M. T. a P. Š. a provedením konfrontace mezi svědkem Z. S. na jedné straně a obviněnými P. K. a V. N. a svědkem J. P. na straně druhé. Jak již bylo uvedeno, namítá, že zejména výpověď svědka S. je stěžejní pro posouzení jeho viny a že je v rozporu s tvrzeními obou obviněných P. K. i V. N., jakož i s tvrzením svědka J. P.
46. K problematice tzv. opomenutých důkazů lze uvést, že jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03, a další). Neúplnost provedeného dokazování a vadu spočívající v neprovedení všech navrhovaných důkazů však nelze spatřovat jen v tom, že soud některý důkaz neprovede, neboť není povinen každému takovému návrhu vyhovět. Nutno dodat, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve své třetí alternativě navíc předpokládá, že se musí jednat o podstatné nedůvodně neprovedené navrhované důkazy, jež mají vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.
47. Co se týče důkazu listinou, která potvrzuje jeho zaměstnání, dále výslechem svědků M. T. a P. Š. a provedením konfrontace mezi svědkem Z. S. na jedné straně a obviněnými P. K. a V. N. a svědkem J. P. na straně druhé, tyto odvolací soud zamítl jako nadbytečné. Takový postup zdůvodnil tím, že již bylo beze všech důvodných pochybností prokázáno, že obviněný svým jednáním popsaným ve výroku rozsudku naplnil všechny znaky skutkové podstaty shora uvedených trestných činů (srov. bod 20. rozsudku soudu prvního stupně) a že tedy tyto důkazy nejsou pro závěr o prokázání viny obviněného podstatné. Návrh na výslech svědka M. T. odvolací soud zamítl, neboť svědek odmítl vypovídat jak v přípravném řízení, tak v hlavním líčení (srov. bod 28. rozsudku soudu prvního stupně a bod 52. rozsudku odvolacího soudu). Dále návrh na výslech svědka P. Š. pak zamítl odvolací soud s odkazem na to, že by provedení tohoto důkazu nemělo vliv na ustálení skutkového stavu dané věci, neboť tento svědek sice v minulosti na základě nájemní smlouvy užíval kancelářské prostory a sociální zařízení v přízemí budovy XY, specifikované ve skutkové větě, avšak již dne 29. 6. 2018 smlouvu vypověděl – tj. v rozhodné době danou nemovitost neužíval (srov. bod. 53. rozsudku odvolacího soudu). Soud prvního stupně se rovněž řádně vypořádal s kritériem věrohodnosti důkazů a jednotlivých svědků (srov. body 34. a 54. rozsudku odvolacího soudu a body 47. a 48. rozsudku soudu prvního stupně) i věrohodnosti samotného obviněného (srov. bod 40. rozsudku soudu prvního stupně). Zejména pak výpověď svědka Z. S., jehož především obviněný považuje za nevěrohodného, byla podle soudu prvního stupně podporována i dalšími důkazy, a nestojí proto osamoceně (srov. bod 32. rozsudku soudu prvního stupně a bod 53. rozsudku odvolacího soudu). Obviněným navrhovaná konfrontace proto není nutná z hlediska posouzení jeho viny. Je to naopak obhajoba obviněného, která byla přesvědčivým způsobem vyvrácena (srov. bod 47. rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud konstatoval, že by obviněným navrhovaná konfrontace mezi svědky nepřinesla nic nového, neboť věrohodnost a pravdivost tvrzení svědka Z. S. již byla soudem prvního stupně řádně vyhodnocena (srov. bod 53. rozsudku odvolacího soudu). Tento svědek totiž popsal jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení, v podstatě shodně, jakým způsobem se obviněný na projednávaném jednání účastnil (srov. bod 37. rozsudku odvolacího soudu a bod 17. rozsudku soudu prvního stupně). Této argumentaci odvolacího soudu lze s ohledem na shora uvedené přisvědčit. Nutno dodat, že se ve vztahu k problematice tzv. opomenutých důkazů jedná o opakující argumentaci obviněného, s níž se již povšechně vypořádaly oba soudy nižších stupňů (srov. mimo jiné bod 37. rozsudku odvolacího soudu).
48. Nejvyšší soud plně souhlasí s uvedenými závěry soudů nižších stupňů a dodává, že se v tomto případě nejedná o nedůvodně neprovedené podstatné důkazy ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dále připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. řádu). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy nižších stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. řádu vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou obviněného i věrohodností jednotlivých svědků (srov. body 30., 33., 34. a 53. rozsudku odvolacího soudu).
49. Soudy nižších stupňů s ohledem na ucelenost provedeného dokazování podle Nejvyššího soudu správně vyhodnotily důkazní návrhy obviněného jako zjevně nadbytečné. S ohledem na procesní ekonomii a hospodárnost řízení tak Nejvyšší soud shledává postup soudů nižších stupňů správným a zákonným, jakož i odůvodnění zamítnutí těchto důkazních návrhů považuje za řádné. Co se tedy týče uvedených důkazních návrhů obviněného, nelze podle Nejvyššího soudu přisvědčit argumentaci obviněného spočívající v tom, že se jedná o tzv. opomenuté důkazy .
50. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Nejvyšší soud uzavírá, že v posuzované trestní věci neshledal vadu tzv. opomenutých důkazů (materiálně nahlíženo), neboť důkazy, které obviněný za opomenuté považuje, byly soudy nižších stupňů hodnoceny v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, příp. provedeny v souladu s §2 odst. 5 tr. řádu, a pokud byly těmito soudy zamítnuty, bylo tak učiněno pro jejich neúčelnost a nadbytečnost, přičemž takový svůj postup řádně zdůvodnily, jak bylo uvedeno shora. Především – což je z hlediska posuzovaného dovolacího důvodu stěžejní – pak neshledaly potřebu doplnit dokazování o obviněným navržené důkazy proto, že je nepovažovaly za dostatečně relevantní a podstatné pro posouzení otázky viny. Nejvyšší soud se i v tomto ohledu ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů, podle nichž by uvedené důkazy nebyly s to přinést taková skutková zjištění, která by vedla k odlišnému závěru ohledně viny obviněného a ohledně naplnění znaků skutkové podstaty shora vymezených trestných činů.
51. V obecné rovině lze rovněž připomenout, že právo na spravedlivý proces , jehož porušení obviněný namítá, není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
V.
K návrhu na přerušení výkonu napadeného rozhodnutí
52. Nejvyšší soud nepřehlédl, že obviněný ve svém podání současně navrhl, aby předseda senátu dovolacího soudu přerušil výkon rozsudku odvolacího soudu. K uvedenému návrhu Nejvyšší soud uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. řádu před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu (mimo jiné) odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad či přerušení výkonu usnesení odvolacího soudu nezjistil, a z tohoto důvodu, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
53. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného B. B. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného uplatněným dovolacím důvodům zčásti neodpovídala a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. 3. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu