ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.423.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 423/2023-307
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2023 o dovolání obviněného J. K. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 1. 2023, sp. zn. 4 To 566/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 66/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 4 T 66/2021, byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanáct) měsíců, přičemž podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 (dvacet) měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 20 (dvacet) měsíců.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
dne 27. září 2020 v době kolem 14:50 hodin v katastru obce XY jako účastník hromadné jízdy motocyklů nazvané XY, při jízdě po silnici II. třídy č. 154 ve směru od obce XY na obec XY na neregistrovaném motocyklu tov. zn. Jawa Stadion S 11, VIN XY, v prostoru km 33,621, a to křižovatky s místní komunikací vedoucí k závodu XY, v rozporu s §4 písmeno a), písm. b) a §11 odst. 1 zákona číslo 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, přejel v mírné pravotočivé zatáčce do protisměru, kde se tečně střetl s levým bokem protijedoucího mopedu tov. zn. Puch Maxi S, VIN XY, řízeného poškozeným P. H., nar. XY, který v důsledku střetu vozidel a následného pádu na komunikaci utrpěl tržnou ránu v krajině levého obočí délky 4 cm, zhmoždění měkkých tkání levého kolena, tržné rány na levém bérci a zlomeninu těla levé loketní kosti uprostřed s posunem, přičemž zranění spočívající ve zlomenině těla levé loketní kosti uprostřed s posunem si obvykle vyžádá následnou dobu léčení kolem osmi až deseti týdnů.
3. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl rozsudkem ze dne 2. 1. 2023, sp. zn. 4 To 566/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. k odvolání obviněného napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného, při nezměněném výroku o vině, odsoudil podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 1 (jeden) rok, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 20 (dvaceti) měsíců, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na 1 (jeden) rok.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Podle dovolatele skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy nebyly správně právně posouzeny, tj. nebyly správně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva a taktéž shledává extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy.
5. Dovolatel konkrétně namítal, že soudy nedůvodně preferovaly závěry obsažené ve znaleckých posudcích, a to bez kritického zhodnocení provedených důkazů, které skutkový děj popisovaly výhodněji pro obviněného. Soudy bez jakéhokoliv relevantního odůvodnění přehlédly rozpory, jež v řízení prezentoval obviněný (zejména pak ve svých odvolacích námitkách). Závěry znalců sice mohou být věrohodnějším důkazním prostředkem než výpovědi jednotlivých svědků, avšak svědecké výpovědi nelze bez dalšího ignorovat a vycházet výhradně ze zjištění znaleckých posudků. Tato úvaha má podle dovolatele silnou spojitost s aplikací zásady in dubio pro reo .
6. U střetu nebyli přítomni žádní svědci (vyjma poškozeného, který má zájem na řešení věci) a nelze věc zjednodušovat tak, jak činí odvolací soud a stanovit jako zjištěné, že se obviněný nacházel v protisměru jízdy. Skutečnost, že se obviněný nacházel v protisměru vychází výlučně ze zjištění znalců. Lze souhlasit s odvolacím soudem, že uvedená skutečnost (tedy zda se obviněný nacházel v protisměru) hraje velkou roli při hodnocení skutkového děje, avšak podle názoru obviněného toto zjištění ještě nezakládá vznik jeho trestní odpovědnosti. Nelze automaticky presumovat zavinění obviněného kvůli tomu, že se nacházel v protisměru jízdy (jak to činí soudy obou stupňů). Jediné, z čeho je možné vycházet ve vztahu k zavinění, je sdělení znalce, který uvedl, že příčinou byla pravděpodobně „nesprávná technika jízdy“. Není však vyloučena ani jiná příčina jeho jízdy v protisměru (např. jeho zdravotní indispozice, technická závada na motocyklu).
7. V projednávaném případě znalecké závěry obsahují nepřesnosti nebo přinejmenším existují důvodné pochybnosti, proč lze pochybovat o jednotlivých znaleckých závěrech (zejména u Ing. Uttla, který své závěry nebyl schopen absolutně obhájit a v rámci výslechu své chyby raději sváděl na policisty provádějící ohledání místa činu), když ze svědeckých výpovědí vyplývá jiný popis skutkového děje.
8. Obviněný má dále za to, že i trest snížený odvolacím soudem je nepřiměřeně přísný. Předmětnou nehodou též obviněný utrpěl výrazná zranění. Pro obviněného je velmi těžké pochopit, proč je trestán za skutek, který ani neví, že spáchal, a to v důsledku amnézie. Soud by měl podle dovolatele uvedenou skutečnost považovat za velice významnou při ukládání trestu a měl by dokonce i zvážit, zda od uložení, alespoň některého druhu trestu, neupustit. Obviněný poukazoval již v předcházejícím řízení, že uložený zákaz řízení je pro něj (a i pro celou jeho rodinu), téměř likvidační. Dovolatel navíc stále není v pořádku po zdravotní stránce.
9. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 4 To 566/2022 – 267, ze dne 2. 1. 2023, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 4 T 66/2021-232, ze dne 17. 8. 2022, a obviněného zprostil obvinění nebo alternativně zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 4 To 566/2022 – 267, ze dne 2. 1. 2023, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 4 T 66/2021-232, ze dne 17. 8. 2022, a ve smyslu ustanovení §46 tr. zákoníku přistoupil k upuštění od potrestání (nebo alespoň trest obviněného přiměřeně snížil) nebo alternativně zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 4 To 566/2022 – 267, ze dne 2. 1. 2023, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 4 T 66/2021-232, ze dne 17. 8. 2022, a vrátil věc Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. Dovolatel rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud v souvislosti s ustanovením §265o tr. ř. odložil nebo přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání (zejména pak odklad výkonu trestu zákazu řízení), jelikož tento výkon způsobí (a již způsobuje) obviněnému citelné zásahy do jeho osobní sféry.
10. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že obviněnému jde primárně o nesouhlas s tím, jak byly hodnoceny důkazy, především pak usvědčující znalecké posudky ve spojení s výpovědí poškozeného, a nesouhlasí s tím, že na základě provedených důkazů považují soudy jeho trestnou činnost za prokázanou bez důvodné pochybnosti. Z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí však vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly stanovenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Není chybou, pokud soudy pracují se znaleckými posudky v podstatě jako s usvědčujícími důkazy. Platí totiž, že znalecké důkazy nestojí osamoceně, naopak korespondují navzájem a odpovídají též výpovědi poškozeného. Pakliže je obsah soudy zmíněných usvědčujících důkazů porovnán s učiněnými skutkovými zjištěními, je zřejmé, že mezi nimi zjevný rozpor ve shora naznačeném smyslu neexistuje. Učiněná skutková zjištění totiž v provedených důkazech podklad mají. Závažné vnitřní rozpory státní zástupce nezjistil. Důkazy byly řádně hodnoceny a z nich dovozená skutková zjištění jsou adekvátní – vina byla prokázána bez důvodné pochybnosti.
11. Pokud jde o výhrady obviněného týkající se tvrzené nepřiměřené přísnosti trestu, tuto argumentaci nelze přiřadit pod žádný dovolací důvod (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 11 Tdo 530/2002, sp. zn. 5 Tdo 149/2003 či sp. zn. 11 Tdo 817/2014). V kontextu problematiky přiměřenosti uloženého trestu je zásah dovolacího soudu možný, v podstatě jen pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. To však v přezkoumávaném případě není, neboť se blíží spodní hranici zákonné sazby (odnětí svobody), resp. je na dolní hranici zákonné sazby (zákaz činnosti).
12. S ohledem na shora uvedené státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
15. Jak již bylo shora zmíněno, obviněný své dovolání podal s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), podle něhož se dovolání podávalo, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto důvodu bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo že šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti právních závěrů bylo možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemohl měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
16. Tyto zásady bylo možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Listiny a články 36 a 38 Úmluvy), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a pokud je zjištěno svévolné hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
17. V době rozhodování Nejvyššího soudu je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v nezměněné dikci) je vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Vložen byl pod písmenem g) nový důvod, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
18. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení, nikoli v době činu (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
19. Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), konkrétně (zkráceně) namítal, že soudy nedůvodně preferovaly závěry obsažené ve znaleckých posudcích, které obsahují nepřesnosti, přehlédly rozpory, jež v řízení prezentoval obviněný, a věc nelze zjednodušovat jen tak, že obviněný se nacházel v protisměru jízdy a kvůli tomu nelze automaticky presumovat jeho zavinění na posuzované dopravní nehodě.
20. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu a rozhodnutí soudů nižších stupňů shledal, že dovolání obviněného je v této části sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), avšak namítané vady pod uplatněný, ale ani žádný jiný, dovolací důvod nelze podřadit. Obviněný ve skutečnosti námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, zpochybňuje správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustil. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
21. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojený s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Českých Budějovicích, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Českých Budějovicích na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
22. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
23. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele byly podrobně rozebrány v rámci nalézacího i odvolacího řízení, při kterém je již uplatňoval, přičemž soudy nižších stupňů se jimi dostatečně zabývaly. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již zcela vyčerpávajícím způsobem reagováno u soudů nižších instancí. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (viz body 9.-17.), a rovněž poukazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz zejména body 36.-46.). Na podkladě obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaných závěrů potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost.
24. Lze tak shrnout, že není sporu o tom, že ke střetu motocyklu řízeného obviněným s mopedem poškozeného P. H. došlo tak, že obviněný přejel do protisměrného jízdního pruhu. Tato skutečnost jednoznačně vyplývá nejen ze svědecké výpovědi samotného poškozeného, ale též z výpovědi svědka V. S., jakož i ze znaleckého posudku Ing. Milana Uttla a z dalších listinných důkazů. Ostatně obviněný s ohledem na amnézii toto ani nemůže nijak vyloučit. Soudy se také dostatečně vypořádaly s určitými nesrovnalosti stran konečného místa polohy obviněného po dopravní nehodě a se stavem poškození jeho přilby. S ohledem též na popis způsobu jízdy obviněného před nehodou poškozeným jsou jen ryze spekulativní úvahy dovolatele, že k jeho jízdě v protisměru mohlo dojít např. v důsledku technické poruchy či zdravotní indispozice, když z provedeného dokazování nic takového nebylo objektivně zjištěno.
25. K námitce dovolatele stran nepřiměřenosti uloženého trestu, kdy primárně brojí proti trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů, který mu byl uložen ve výměře jednoho roku, Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu (např. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [ve znění účinném do 31. 12. 2021; nyní §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.], tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem pro trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Nejvyšší soud pouze pro úplnost doplňuje, že s ohledem na to, že obviněnému byly tresty uloženy při spodních hranicích zákonných sazeb (viz zejména body 22. a násl. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), nelze za žádných okolností dospět k dovolatelem tvrzené nepřiměřené přísnosti trestů.
26. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných než zákonných důvodů. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
IV.
Podnět k odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí
27. Pokud jde o podnět, který obviněný učinil v rámci svého dovolání, tedy aby předseda senátu Nejvyššího soudu za podmínek §265o odst. 1 tr. ř. odložil nebo přerušil výkon rozhodnutí, proti kterému podal dovolání, Nejvyšší soud uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu (na rozdíl od návrhu učiněného předsedou senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř.) však není obligatorní a k aplikaci citovaného ustanovení by bylo třeba přistoupit v situaci, pokud by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však takové důvody pro odklad výkonu trestu nezjistil, a proto, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, tomuto nevyhověl a s ohledem na vlastní rozhodnutí o dovolání případným (negativním) výrokem nerozhodl (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 5. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu