ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.503.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 503/2023-5883
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2023 o dovolání obviněných 1. L. J. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Mírov, 2. M. K. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, 3. P. P. t. č. neznámého pobytu, a 4. Z. N. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2022, sp. zn. 4 To 19/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 4/2021, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. K. odmítá.
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných L. J. a P. P. odmítají.
III. Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu se dovolání obviněného Z. N. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 31 T 4/2021, byli obvinění L. J., M. K. a P. P. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b) a písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný Z. N. pak byl citovaným rozsudkem krajského soudu uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a písm. b), odst. 3 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku.
2. Za uvedené jednání byl obviněný L. J. krajským soudem odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §68 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb po 5.000 Kč, tedy v celkové výši 1.500.000 Kč a podle §70 odst. 1 a §70 odst. 2 tr. zákoníku rovněž tresty propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku nalézacího soudu. Obviněný M. K. pak byl citovaným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku byl jmenovanému obviněnému uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku nalézacího soudu. Obviněný P. P. byl citovaným rozsudkem soudu prvního stupně za jednání výše popsané a za sbíhající se přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2021, sp. zn. 11 T 136/2020, odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, to vše za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2021, sp. zn. 11 T 136/2020, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný Z. N. byl citovaným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen rovněž trest propadnutí části majetku v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku nalézacího soudu.
3. Výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě právní moci nenabyl, neboť byl v zákonné lhůtě napaden odvoláními obviněných L. J., M. K., P. P. a Z. N. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Vrchní soud v Olomouci, který svým usnesením ze dne 23. 5. 2022, sp. zn. 4 To 19/2022, všechna odvolání podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
4. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě se obvinění L. J., M. K., P. P. a Z. N. předmětné trestné činnosti dopustili společně s dalšími osobami (tj. se spoluobviněnými N. A. a D. P.) tím, že:
nejméně od května 2019 do 17. 6. 2020, na různých místech Moravskoslezského a Zlínského kraje, srozuměni s tím, že na trestné činnosti participují také další jednotlivci, obvinění L. J., N. A., M. K. a P. P., nadto podrobně seznámeni se způsobem opatřování léků s obsahem pseudoefedrinu z Rumunska, od ženy označované jako A., s cílem maximalizovat úspěch své činnosti a tím dosáhnout co nejvyššího finančního prospěchu, jakož i s cílem znesnadnit své odhalení a dopadení, vytvořili skupinu osob podílejících se každý svou dílčí úlohou, ve výsledku však společně na procesu opakované a pravidelné nelegální výroby návykové látky pervitin (chemicky definované jako metamfetamin) z prekurzoru pseudoefedrinu, vždy v množství přesahujícím 1.000 gramů v jednotlivém výrobním cyklu, a následném prodeji této drogy, po předchozí dohodě o způsobu vzájemné kooperace a dělbě úloh,
se vědomě jednotlivě podíleli na dosažení společného cíle tím, že
obviněný L. J., prostřednictvím obviněné N. A., pronajal rodinný dům ve XY, XY, v jehož garáži, poté co společně v prodejně M. s.r.o. v XY, v ulici XY, ale též v jiných prodejnách, nakoupili technické vybavení, konkrétně různé typy varných baněk, kádinek i jiných skleněných nádob, rovněž chladiče, trychtýře, odsávací pumpy, digestoř, ventilátory, elektrická míchadla, elektrický mlýnek, topná hnízda, plynový vařič, včetně hadic, sudů, a digitálních vah, a obviněný L. J. i potřebné chemikálie, zejména červený fosfor, kyselinu fosforečnou, jód, kyselinu chlorovodíkovou, hydroxid sodný, toluen, či ředidlo S6005, které do výše pronajatých prostor dopravovali vozidly tov. zn. Audi Q7, RZ: XY a tov. zn. Volkswagen Transporter, RZ: XY, sestavili provizorní zařízení určené k nedovolené výrobě psychotropní látky pervitin,
následně obviněný L. J. osobně navštívil město XY v Rumunské republice, kde se s rumunskou státní příslušnicí jménem C. A. M., označovanou jako A., provozující síť lékáren pod obchodním názvem SC H. H. F. SRL A., dohodl, za úplatu prováděnou v měně Euro, na pravidelných dodávkách léků s obsahem pseudoefedrinu, kdy zajistil, že tablety, za účelem utajeného a bezpečného převozu do České republiky, jakož i následné jednodušší manipulace při výrobě pervitinu, byly lékárnicí C. A. M. zbaveny obalů - blistrů, rozpuštěny ve vodě a uloženy do plastových nádob - kbelíků, s tím, že takto připravenou hmotu - tabletovinu, sestávající z léků značek Parasinus, Revigrip Sinus a Nurofen, obsahující pseudoefedrin hydrochloridu ve snadno extrahovatelné formě, vždy v přepočtu za řádově statisíce korun, dopravil z Rumunska do České republiky
– nejdříve ve více případech obviněný L. J.,
– dále ve třech případech obviněná N. A., a to dne 13. 11. 2019 v počtu nejméně 4 kbelíků, dne 12. 1. 2020 v počtu nejméně 4 kbelíků a dne 9. 2. 2020 v počtu nejméně 4 kbelíků, každý obsahující cca 15 kilogramů tabletoviny,
– dále v jednom případě obviněný L. J. sám dne 8. 3. 2020 nejméně 3 kbelíky, každý obsahující cca 15 kilogramů tabletoviny,
– dále ve třech případech obviněný L. J., prostřednictvím přepravní společnosti POSPIECH SD, s.r.o., a to dne 26. 3. 2020 v počtu 4 kbelíků, každý obsahující cca 30 kilogramů tabletoviny, dne 29. 4. 2020 v počtu 9 kbelíků, každý obsahující cca 15 kilogramů tabletoviny a dne 12. 5. 2020 v počtu 11 kbelíků, každý obsahující minimálně 15 kilogramů tabletoviny a
– naposledy obviněný L. J., prostřednictvím neztotožněného rumunského řidiče nákladního automobilu, dne 15. 6. 2020 v počtu 12 kbelíků, každý obsahující cca 15 kilogramů tabletoviny,
kdy dva z takto přivezených kbelíků, jeden obsahující 14.710 gramů tabletoviny s 2,44 %, tj. 358,63 gramy pseudoefedrinu báze, a druhý 14.360 gramů tabletoviny s 2,53 %, tj. 363,81 gramy pseudoefedrinu báze, z nichž bylo možné dohromady vyrobit 520 gramů metamfetaminu hydrochloridu, dne 29. 4. 2020, na základě žádosti C. A. M., obviněný L. J. předal ve XY samostatně stíhané T. P., za což od ní, jako odměnu za dopravu, obdržel předem sjednanou částku ve výši 40.000 Kč,
a ze zbylé přivezené tabletoviny, postupně uskladněné obviněnými L. J., P. P. a M. K. v garáži rodinného domu ve XY, XY, byla v týchž prostorách, v období od 13. 11. 2019 do 17. 6. 2020, za využití výše zmíněného technického a laboratorního vybavení, včetně chemických látek, s četností několikrát do měsíce, v desítkách případů obviněným L. J., nejméně v jednom případě spolupracujícím s obviněnou N. A., ve třech případech s obviněným M. K., a v jednom případě s obviněným P. P., průběžně, v množství od 1.040 do 2.860 gramů z každého dovezeného množství tabletoviny, vyráběna droga pervitin,
přičemž ze 37 kbelíků obsahujících celkem 615 kilogramů tabletoviny vyprodukovali v období od 13. 11. 2019 do 5. 6. 2020, obvinění L. J., N. A. a M. K. nejméně 10.660 gramů pervitinu, a v posledním výrobním cyklu, probíhajícím od 16. 6. 2020 do 17. 6. 2020, obvinění L. J. a P. P. stejným způsobem, ze 12 kbelíků obsahujících celkem 180 kilogramů tabletoviny, vyrobili dalších 757.476 gramů pervitinu s tím, že ze zbylých 2.761,55 gramů extrahovaného pseudoefedrinu hydrochloridu, z něhož lze, po započítání ztrát, získat 2.034 gramů metamfetaminu hydrochloridu, se jim drogu, z důvodu zadržení Policií ČR, již nepodařilo vyprodukovat,
načež takto úspěšně získaný pervitin obviněný L. J. z menší části užil pro svou vlastní potřebu a z převážné části, vědom si jeho negativních účinků na lidský organismus, zejména na území měst Ostravy, XY, XY či XY, jednak zdarma poskytoval a jednak prodával za částky obvykle se pohybující od 600 do 1.000 Kč za 1 gram, se ziskem nejméně 300 Kč za 1 gram, tedy s celkovým ziskem minimálně 3.425.242.80 Kč,
řadě prodejců i koncových uživatelů drogy, mezi jinými také
- O. B., kterému v období první poloviny roku 2020, opakovaně, za částku ve výši 600 Kč za 1 gram, prodal celkem nejméně 265 gramů pervitinu o blíže nezjištěném množství látky metamfetamin,
- P. N., které v přesně nezjištěné době roku 2019 zdarma poskytl 1 gram pervitinu o blíže nezjištěném množství látky metamfetamin,
- Z. W., kterému v období od 14. 2. 2020 do 8. 4. 2020 opakovaně, prodal celkem nejméně 200 gramů pervitinu o blíže nezjištěném množství látky metamfetamin,
- J. Ch., kterému v období první poloviny roku 2020 opakovaně, za částku ve výši 600 Kč za 1 gram, prodal celkem nejméně 300 gramů pervitinu o blíže nezjištěném množství látky metamfetamin,
- D. L., kterému dne 2. 3. 2020 prodal nejméně 200 gramů pervitinu o blíže nezjištěném množství látky metamfetamin,
- M. P., kterému dne 18. 4. 2020, za částku ve výši 600 Kč za 1 gram, prodal 25 gramů pervitinu o blíže nezjištěném množství látky metamfetamin a
- obviněné N. A., které v období od poloviny roku 2019 do 17. 6. 2020, opakovaně, za částku ve výši 600 Kč za 1 gram, prodal celkem nejméně 180 gramů pervitinu o blíže nezjištěném množství látky metamfetamin,
ale zejména pak spoluobviněným M. K., D. P. a Z. N., s nimiž byl dohodnut na pravidelném odběru pervitinu v řádech desítek až stovek gramů v jednotlivých případech, za částku ve výši 600 Kč za 1 gram, kterážto úhrada se uskutečňovala až po úspěšném prodeji drogy koncovým uživatelům či menším dealerům, kdy takto
- obviněnému M. K., nejméně od měsíce února 2020 do 17. 6. 2020, opakovaně prodal celkem nejméně 926 gramů pervitinu o blíže nezjištěném množství látky metamfetamin,
- obviněnému D. P., od měsíce srpna roku 2019 do 17. 6. 2020, opakovaně prodal celkem nejméně 1.772 gramů pervitinu o blíže nezjištěném množství látky metamfetamin a
- obviněnému Z. N., od měsíce února 2020 do 17. 6. 2020, opakovaně prodal celkem nejméně 3.365 gramů pervitinu o blíže nezjištěném množství látky metamfetamin,
načež obviněná N. A., vědoma si negativních účinků pervitinu na lidský organismus, obratem opatřenou drogu, zejména na území měst Ostravy a XY, se ziskem nejméně 200 Kč za 1 gram, tj. s celkovým ziskem nejméně 36.000 Kč, prodala dalším koncovým uživatelům či menším dealerům, mimo jiné
- I. B., které od roku 2019 do měsíce dubna 2020, za částku od 800 do 1.000 Kč za 1 gram, opakovaně prodala celkem nejméně 80 gramů pervitinu o blíže nezjištěném množství látky metamfetamin a
- P. W., kterému v období od roku 2019 do 17. 6. 2020, za částku od 1.000 do 2.000 Kč za 1 gram, v souhrnu pak za částku ve výši nejméně 150.000 Kč, opakovaně prodala celkem nejméně 100 gramů pervitinu o blíže nezjištěném množství látky metamfetamin,
a obviněný M. K., se ziskem nejméně 200 Kč za 1 gram, tj. s celkovým ziskem minimálně 185.200 Kč, obviněný D. P. se ziskem nejméně 200 Kč za 1 gram, tj. s celkovým ziskem minimálně 354.400 Kč, a obviněný Z. N. se ziskem nejméně 400 Kč za 1 gram, tj. s celkovým ziskem minimálně 1.346.000 Kč, vědomi si negativních účinků pervitinu na lidský organismus, obratem opatřenou drogu, zejména na území měst Ostravy, XY, XY, XY, XY, XY, XY či XY, prodávali, případně též za protislužbu či zdarma předávali většímu počtu dalších koncových uživatelů nebo menších dealerů, kdy takto
obviněný M. K. mimo jiné
- R. F., v březnu roku 2020, v jednom případě, za částku ve výši 6.000 Kč, prodal celkem 10 gramů pervitinu o blíže nezjištěném množství látky metamfetamin a
- M. R., v jarních měsících roku 2020, poskytl za úsluhu v podobě sexuálního styku, a dále též prodal nejméně 11 gramů pervitinu o blíže nezjištěném množství látky metamfetamin,
obviněný D. P. mimo jiné
- S. K. jednak na počátku roku 2020 zdarma předal k jednorázovému užití přesně nezjištěné množství pervitinu, a dále v měsíci červnu 2020 prodal přesně nezjištěné množství pervitinu za částku 4.000 Kč o blíže nezjištěném množství látky metamfetamin a
- D. K. během šesti měsíců v období od srpna 2019 do 17. 6. 2020, opakovaně, s četností přibližně třikrát do měsíce, zdarma předal vždy nejméně cca 0,3 gramu, tj. celkem nejméně 5,4 gramu pervitinu o blíže nezjištěném množství látky metamfetamin,
obviněný Z. N. mimo jiné
- D. G., v období od měsíce února 2020 do 17. 6. 2020, přibližně ve 20 případech zdarma předal k vlastnímu užití cca 0,5 gramu pervitinu o blíže nezjištěném množství látky metamfetamin a
- L. Z., v období od počátku roku 2020 do 17. 6. 2020, v blíže neurčeném počtu případů předal celkem nejméně 50 gramů pervitinu o blíže nezjištěném množství látky metamfetamin,
přičemž tímto svým jednáním získali obvinění společný zisk v celkové výši minimálně 5.346.842.80 Kč,
a samotný obviněný Z. N., bez vědomí a součinnosti s ostatními spoluobviněnými, v jarních měsících roku 2020, během jízdy osobním motorovým vozidlem z Ostravy do XY, které jako taxikář řídil S. T., s vědomím, že se jedná o psychotropní látku, jakož i s vědomím jejích negativních účinků na lidský organismus, zdarma poskytl k dalšímu užití jednu tabletu drogy extáze (MDMA),
a tohoto jednání se obvinění dopustili, ačkoliv žádný z nich nebyl držitelem povolení k nakládání s omamnými a psychotropními látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky nebo s prekurzory podle ustanovení §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb.,
přičemž pervitin, pod jeho mezinárodním nechráněným názvem (INN) v českém jazyce metamfetamin, je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., vydaného na základě zmocnění §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a extáze (MDMA), je uvedena v příloze č. 4 vládního nařízení č. 463/2013 Sb., vydaného na základě zmocnění §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách jako psychotropní látka zařazená do seznamu I podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách,
a ačkoliv byl obviněný Z. N. trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně, vydaného dne 26. 1. 2018, pod sp. zn. 4T 6/2018, pravomocného dne 15. 11. 2018, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu o výměře 300 denních sazeb při výši denní sazby 100 Kč, který byl zaplacen dne 29. 6. 2020.
II.
Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim
5. Proti výše citovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný L. J. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to do všech jeho výroků. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), písm. h), písm. j) a písm. m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a současně mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Konečně pak bylo podle názoru obviněného rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu .
6. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že se svým jednáním nedopustil trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Obviněný se totiž domnívá, že Krajský soud v Ostravě vycházel při právní kvalifikaci jeho jednání z toho, že se na jeho trestné činnosti podílela C. A. M., která byla srozuměna s nelegálností prodeje léků, a to na základě zcela nestandartního způsobu jejich přepravy. Srozumění C. A. M. s nelegálností prodeje léků, resp. jejich dalšího využití, měl obviněný dále potvrdit svým prohlášením „ona dobře ví, co a jak, věří si“, zachyceným v rámci odposlechu vnitřního prostoru vozidla zn. Audi. Jak ovšem vypověděla C. A. M. v průběhu trestního řízení, před prvním prodejem léků obviněnému si u výrobců těchto léků, jejich dodavatelů, jakož i právníků v Rumunsku ověřovala, zda je prodej předmětných léků v požadovaném množství zahraničnímu subjektu legální. Nelegálním se toto jednání stalo až poté, kdy obviněný použil léky v rozporu s jejich určením k výrobě drogy a tuto pak dále distribuoval. O tom, že by prodej daných léků byl v Rumunsku nelegální, nejenže nebyl v průběhu celého trestního řízení učiněn jediný důkaz, ale dokonce o tom, z jakého důvodu jej oba soudy považují za nelegální, není v rozhodnutí soudů nižších stupňů žádná zmínka. Obviněný má přitom za to, že právě právní posouzení toho, zda se v daném případě jednalo o legální prodej léků rumunskou lékárnicí, či o nelegální prodej, má zásadní význam pro posouzení jejího zapojení do organizované skupiny podílející se na výrobě pervitinu. Nadto nebylo podle obviněného ani prokázáno povědomí C. A. M. o existenci jakýchkoli třetích osob participujících na výrobě drogy. Za této situace tedy má dovolatel za to, že skutková zjištění soudu prvního stupně o srozumění C. A. M. s nelegálností prodeje léků obviněnému jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, přičemž tato skutková zjištění jsou určující pro užití přísnější právní kvalifikace protiprávního jednání obviněného, tedy právní kvalifikace podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kdy se protiprávního jednání měl dopustit ve spolupráci s organizovanou skupinou působící ve více státech (tedy zcela zřejmě ve spolupráci s C. A. M. jako členem organizované skupiny působícím v Rumunsku).
7. Obviněný dále namítá, že soudy nižších stupňů v jeho věci rozhodly jinak, než tomu bylo v obdobných případech týkajících problematiky výroby a distribuce drog, v nichž je zcela zřejmý mezinárodní prvek i existence organizované skupiny. Za tímto účelem obviněný odkázal na dosud nepravomocný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve věci obchodování s nápojem Ayahuasca, podle něhož měl obviněný polské státní příslušnosti objednávat koncentrát uvedeného nápoje v Peru, který byl doručován do Polska. Jistou podobnost, pokud se týče mezinárodního prvku, lze shledat též v trestní věci, v níž byl vydán rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2020, sp. zn. 1 T 10/2019, když v dané věci nebylo soudy shledáno, že se se pachatelé dopustili trestné činnosti ve spojení s organizovanou skupinou působící na území více států, přestože se jednalo o cizí státní příslušníky, kteří páchali trestnou činnost na území České republiky, přičemž na činnosti organizované skupiny se zcela zřejmě podíleli i v době, kdy pobývali ve svých domovech v zahraničí. Závěry učiněné v jiných, obviněným poukazovaných drogových věcech pak podle něho svědčí pro jím uvedené tvrzení, že jeho protiprávní jednání bylo nalézacím soudem i soudem odvolacím nesprávně právně posouzeno, když se ani v jeho případě nejednalo o trestnou činnost spáchanou ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
8. Obviněný dále namítá, že nebylo přípustné, aby mu byl uložen trest propadnutí věci, konkrétně mobilního telefonu zn. iPhone, neboť by tímto postupem bylo neoprávněně zasaženo do jeho osobnostních práv. Obviněný poukazuje na to, že žádal o předání dat uložených v jeho mobilním telefonu, zejména fotografie jeho rodiny a dětí v rozsahu cca 17.000 fotografií, které nemá nikde jinde zálohovány. Jelikož do dnešního dne nebylo této jeho žádosti vyhověno, nelze mu předmětný trest uložit, neboť v opačném případě by pozbyl jakoukoli možnost domoci se předání dat uložených v předmětném mobilním telefonu. S uvedenou námitkou se přitom odvolací soud podle dovolatele žádným způsobem nevypořádal.
9. Závěrem svého podání proto obviněný L. J. navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání, zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
10. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 2 To 98/2021, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný M. K., který tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve zněním účinném do 31. 12. 2021, neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
11. Jmenovaný dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že se bez důvodných pochybností nepodařilo prokázat, že by se spoluobviněnými fungovali jako organizovaná skupina, když zcela absentuje plánovité a promyšlené rozdělení úkolů mezi jednotlivými obviněnými. Naopak bylo podle obviněného prokázáno, že sám osoby spoluobviněných až do svého zadržení vůbec neznal, resp. znal jakožto pachatele trestné činnosti pouze spoluobviněného L. J. Spoluobviněného P. P. pak znal pouze jako spoluhráče florbalu a spoluobviněnou N. A. jako přítelkyni spoluobviněného L. J. Stran tzv. mezinárodního prvku neměl obviněný podle svého tvrzení za prokázané, že spoluobviněný L. J. dováží léky obsahující pseudoefedrin z Rumunska. Obviněný nikdy neměl jediný relevantní důkaz o tom, že by v nádobách obsahujících bílou práškovou hmotu měl být pseudoefedrin z ciziny, např. v důsledku označení nádob. Obviněný se přitom domnívá, že jeho komunikace se spoluobviněným L. J. v tomto směru není průkazná, jelikož jmenovaného spoluobviněného považoval za mluvku, který opakovaně sděloval nepravdivé informace, aby se dělal zajímavějším.
12. Obviněný dále namítá, že soudy ve svých rozhodnutích dostatečně nepřihlédly ke skutečnostem, že nemá řádnou významnou drogovou minulost, nebyl uživatelem drog, neměl žádné znalosti či zkušenosti s jejich výrobou či prodejem. Soudy dále nepřihlédly ani k motivu páchání trestné činnosti jeho osobou, kterým byla poměrně těžká životní situace, kdy v důsledku covidové pandemie přišel o stálý zdroj příjmu ze závislé činnosti a byl nucen splácet půjčku z podnikání. Soudy nebraly zřetel ani na to, že se obviněný na trestné činnosti prokazatelně účastnil pouze od 28. 3. 2020 do svého zadržení dne 17. 6. 2020. Rovněž nebylo soudy nezohledněno, že dovolatel jako první a zároveň jediný z obviněných svojí výpovědí provedenou dne 19. 12. 2020 své jednání doznal, poměrně detailně popsal jím páchanou trestnou činnost a zároveň jako jediný odpovídal na otázky orgánů činných v trestním řízení i obhájců.
13. Závěrem svého dovolání proto obviněný M. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
14. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2022, sp. zn. 4 To 19/2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 31 T 4/2021, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný P. P., který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku přitom odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
15. Dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod v úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku předně namítl, že má za to, že jeho podíl na trestné činnosti má za neprokázaný, jelikož ve věci nebyl proveden žádný přímý důkaz či řetězec nepřímých důkazů, které by jeho vinu jednoznačně prokazovaly.
16. Obviněný dále namítá, že nebyl členem organizované skupiny působící ve více státech, jelikož kromě spoluobviněných L. J. a M. K. jej zbylí spoluobvinění neznali, přičemž on sám se činu dopustil pouze se spoluobviněným L. J. Obviněný nadto sám nevykonal žádnou cestu do zahraničí a v dané věci ani nejednal s cizími státními příslušníky. Jeho jednání a součinnost se spoluobviněnými přitom nevykazovaly takovou míru plánovitosti a koordinace, jež by zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu.
17. Závěrem svého dovolání proto obviněný P. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
18. Obviněný Z. N. pak napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě výše citovaná rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve zněním účinném od 1. 1. 2022, neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
19. Jmenovaný dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku předně namítl, že postupem nalézacího soudu došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, jelikož nalézací soud neměl přijmout jeho prohlášení viny, které zahrnovalo mimo jiné i vadnou právní kvalifikací skutku podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Nalézací soud tedy v rozporu se zásadou ex officio nezkoumal, zda byl obviněný rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 26. 1. 2018, sp. zn. 4 T 6/2018, odsouzen pro přečin podle §283 odst. 1 tr. řádu a byl mu uložen peněžitý trest ve výši 30.000 Kč, který dne 29. 6. 2020 obviněný zaplatil, pročež se tak v souladu s §69 odst. 3 tr. zákoníku na něj hledí jako by nebyl odsouzen. Tím došlo k porušení norem hmotného práva, jakož i nesprávnému právnímu posouzení podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož zákonný znak dané kvalifikované skutkové podstaty není naplněn. Soud prvního stupně tedy přijal prohlášení viny obviněného, ačkoliv věděl, že právní kvalifikace podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zde není dána a jakýkoliv trest uložený na základě této vadné právní kvalifikace je nutné považovat za nezákonný, přičemž tato vada nebyla napravena ani soudem druhého stupně na základě obviněným podaného odvolání. Obviněný rovněž poukazuje na to, že neměl zájem prohlásit vinu podle §206c tr. řádu, ale měl zájem o sjednání dohody o vině a trestu ještě před hlavním líčením, kdy výrazným rozdílem v těchto institutech je jistota obviněného. V tomto případě dovolatel prohlásil vinu jen proto, že mu státní zástupce přislíbil, že v závěrečné řeči pro něho navrhne trest odnětí svobody ve výši osmi let, což nakonec neučil, když navrhl trest o rok delšího trvání.
20. Závěrem svého dovolání proto obviněný Z. N. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
21. K podaným dovoláním jednotlivých obviněných zaslal své písemné stanovisko ze dne 16. 9. 2022, sp. zn. 1 NZO 729/2022-43, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který ve svém vyjádření předně uvádí, dovolatelé ve svých dovoláních opakují obhajobu, kterou uplatnili již před nalézacím a odvolacím soudem. S těmito námitkami se přitom již vypořádaly oba nižší soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, přičemž státní zástupce se s argumentací soudů ztotožňuje a v podrobnostech na ni pro stručnost odkazuje.
22. K námitce obviněného L. J. směřující části proti posouzení jeho jednání jako činu spáchaného ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech státní zástupce nad rámec poukazu na závěry soudů nižších stupňů dodává, že s ohledem na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu k výkladu pojmu „organizovaná skupina působící ve více státech“ je subjektivní stránka zahraničních dodavatelů prekurzorů pro výrobu drog bezpředmětná. Pokud by např. český drogový podnikatel organizoval dodávky koky z cizího státu, kde by produkci a předání zajišťovaly děti zcela neznalé dalšího zpracování a jeho nelegálnosti, nemohl by se obviněný hájit tím, že se v onom jiném státě jednalo o dodavatele neznalé trestních souvislostí. Státní zástupce dále poukázal na skutečnost, že zahraniční osoby nemusí být ani identifikovány. Podstatné je, že dovolatel působil na území Rumunska při obstarávání prekurzorů a jednalo se o poměrně sofistikovaný způsob zakrytí povahy zboží, a nikoliv jen o jeho prostý nahodilý nákup od dovolatele v roli běžného zákazníka v kamenném či internetovém obchodu. Obviněným poukazované trestní věci se přitom podle státního zástupce v rozhodné otázce „zahraničního prvku“ výrazně liší, přičemž působení cizinců není kvalifikačním znakem, když rozhodnou je skutková stránka jednání pachatelů, kteří podle popisu skutku věděli, že někteří ze členů organizované skupiny aktivně zajišťují prekurzory pro výrobu pervitinu v Rumunsku a působí tedy „ve více státech“. V této části proto dovolání podle státního zástupce dílem žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá, neboť se nedůvodně domáhá alternativního skutkového zjištění o subjektivní stránce rumunské lékárnice, a dílem je zjevně neopodstatněné, neboť pro právní posouzení skutku je takové alternativní skutkové zjištění bezpředmětné.
23. K námitkám obviněného L. J. směřujícím proti propadnutí mobilního telefonu zn. iPhone státní zástupce konstatuje, že dovolatel neuvádí, jaký zákon a z jakých důvodů brání uložení předmětného trestu. V samotném trestním zákoníku je přitom trest propadnutí věci koncipován bez jakýchkoliv výluk pro věci silně osobní povahy, věci obsahující záznamy rodinného života nebo pro věci, k nimž má rodina dovolatele citový vztah. Státní zástupce rovněž poukazuje na to, že dovolatel odmítl obsah svého mobilního telefonu zpřístupnit orgánům činným v trestním řízení a jeho tvrzení o 1.700 fotografiích tak ani nelze ověřit. Nadto je operační systém užívaný mobilními telefony značky Apple koncipován tak, že fotografie a videa zpravidla ukládá zejména do cloudového úložiště. Pokud dovolatel tuto funkci vypnul nebo fotografie z cloudového úložiště vymazal a zároveň předmětný telefon s těmito fotografiemi užíval k páchání závažné trestné činnosti, zpochybňuje to jeho tvrzení o zvláštním osobním významu těchto záznamů. Z hlediska dovolání odpovídá tato námitka uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, avšak při absenci odůvodnění se podle státního zástupce jeví jako zjevně neopodstatněnou.
24. Stran skutkových dovolacích námitek obviněného M. K. státní zástupce uvádí, že pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, muselo by se jednat o rozhodná skutková zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Taková vadná zjištění však ve věci nejsou a celkový obsah dovolatelových námitek směřuje spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo . Tato zásada je ovšem zásadou procesní, kterou je Nejvyšší soud oprávněn a povinen posoudit pouze v případě, že její porušení nabylo závažnosti porušení ústavního práva obviněného na spravedlivý proces. Z uvedených důvodů má státní zástupce za to, že se ze strany dovolatele jedná pouze o procesní námitky neodpovídající žádnému dovolacímu důvodu.
25. K námitkám obviněného Z. N. státní zástupce uvádí, že z hlediska dovolání je podstatné, že podle §206c odst. 7 tr. řádu nelze skutečnosti uvedené v prohlášení viny napadat opravným prostředkem, přičemž podle §246 odst. 1 písm. b) tr. řádu je obviněný oprávněn napadnout rozsudek odvoláním pro přímo se jej dotýkající výrok, „nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny“. Námitky uvedené dovolatelem Z. N. přitom směřují proti výroku o vině, ohledně něhož se dovolatel zbavil práva podat opravné prostředky, a to včetně dovolání. Z povahy prohlášení viny je podle státního zástupce patrno, proč zákonodárce v takových případech vyloučil možnost podání opravných prostředků a proč i judikatura připustila posouzení takové věci v dovolacím řízení pouze v případě porušení zásad spravedlivého procesu, k čemuž v právě projednávaném případě nedošlo, a nikoliv v případech nesprávného právního posouzení skutku. Nesprávné právní posouzení zde obě strany trestního procesu akceptují výměnou za kratší proces (bonus obžaloby) a mírnější trest (bonus obhajoby). Z hlediska dovolání je podstatné, že dovolání je v této části nepřípustné, neboť soud zde nerozhodl ve druhém stupni (§265a odst. 1 tr. řádu). Pokud obviněný Z. N. argumentuje též zásadou in dubio pro reo , odkazuje státní zástupce na shora uvedený výklad, proč samotné porušení této zásady žádný dovolací důvod založit nemůže.
26. K dovolání obviněného P. P. státní zástupce konstatuje, že ačkoli obviněný předkládá vlastní verzi skutkového stavu, k důkazům, na jejichž základě byly učiněny, nic bližšího neuvádí, nepokouší se je zpochybnit, vyvrátit ani jinak vyložit. Jeho námitka proti skutkovým zjištěním tedy nejenže leží mimo dovolací důvody, ale i z věcného hlediska se jeví jako nezpůsobilá vyvrátit konkrétní hodnocení konkrétních důkazů nižšími soudy.
27. Dovolacímu důvodu zamýšlenému dovolatelem, tedy důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, v nyní platném znění, by mohlo dovolání odpovídat potud, popírá-li dovolatel zahraniční prvek svého jednání vedoucí k nejpřísnější právní kvalifikaci, když považuje za podstatné, že jej neznali rumunští svědci a že nikdy nejel do Rumunska. Takový požadavek však z předmětné právní kvalifikace nikterak neplyne. Pro naplnění znaku „působící ve více státech“ podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku totiž není zapotřebí, aby se obviněný v cizině osobně pohyboval nebo aby tam byl znám místním spolupachatelům nebo svědkům.
28. Státní zástupce tedy v závěru svého vyjádření shrnul, že konkrétní námitky uvedené dovolateli L. J. a P. P. dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné, pročež navrhuje, aby jejich dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Námitky dovolatele Z. N. jsou pak podle státního zástupce dílem zaměřeny proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání nepřípustné, a dílem žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají, stejně jako veškeré námitky dovolatele M. K. Za tohoto stavu tak navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných Z. N. a M. K. v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
29. Vyjádření státního zástupce k dovoláním podaným shora jmenovanými obviněnými bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájcům jednotlivých obviněných k jejich případným replikám, které však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních nebyly tomuto soudu předloženy.
III.
Přípustnost dovolání
30. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
31. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
32. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze jednotlivými obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
33. V souvislosti s obviněnými M. K. a P. P. uplatněnými námitkami Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, zákon vyžadoval, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž byl popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítal, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
34. Současně je namístě připomenout, že v době rozhodování Nejvyššího soudu o podaných dovoláních je již od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v jejímž rámci je dovolací důvod původně uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 – v nezměněné dikci - vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Citovanou novelou pak byl do ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu pod písmenem g) vložen nový dovolací důvod spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Cílem tohoto dovolacího důvodu je přitom kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř . zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Tento do zákona nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení jím nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
35. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
36. Jde-li o obviněným L. J. uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [s účinností od 1. 1. 2022 nově §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu], pak platí, že tento může být naplněn ve dvou alternativách, které spočívají v tom, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se přitom rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v §52 tr. zákoníku, avšak bez splnění podmínek, které zákon přepokládá, tzn. že se jedná o případy, kdy konkrétnímu pachateli nebylo možné za konkrétní trestný čin uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu se týká jen těch druhů trestů, které mají trestní sazbu vymezenou trestním zákoníkem a trest je uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena, včetně nesprávného užití §40 odst. 2 a §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, ročník 2004, sv. 26, pod č. T 617). Předmětný dovolací důvod tedy nenaplňují námitky nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
37. Důvodem dovolání, jenž (vedle jiných důvodů) uplatnil obviněný L. J. podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán některý ze zbylých důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, přestože již v předcházejícím řízení byl dán některý z ostatních dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu.
38. Podle zásady platné pro trestní řízení, podle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), je Nejvyšší soud při svém rozhodování v dovolacím řízení realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb. (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody podaného dovolání lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku (§265f odst. 2 tr. řádu).
39. Ze spisového materiálu vyplynulo, že všem dovolatelům lhůta k podání dovolání v nyní posuzované věci počala běžet až po datu 1. 1. 2022, tj. po účinnosti výše označené novely trestního řádu. Obvinění M. K. a P. P. však ve svém podání přesto odkázali na dovolací důvody ve znění účinném před účinností novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb. Z právě uvedeného je tedy zjevné, že se obvinění (resp. jejich obhájci) dopustili formálního pochybení stran řádného označení dovolacích důvodů podle v době podání účinného znění trestního řádu. Jelikož však námitky, které obvinění M. K. a P. P. uplatnili s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, alespoň po formální stránce odpovídají platným dovolacím důvodům uvedeným nyní v §265b odst. 1 písm. g) nebo písm. h) tr. řádu, ve zněním účinném od 1. 1. 2022 (které ve svém dovolání uplatnil rovněž obviněný L. J. a Z. N.), a u dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu došlo s účinností od 1. 1. 2022 pouze ke změně (posunu) jeho formálního označení, Nejvyšší soud předmětná písemná podání obviněných M. K. a P. P. řádně projednal, byť s poukazem na toto formální pochybení.
40. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
41. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných L. J., M. K., P. P. a Z. N. a splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obvinění L. J. a P. P. ve svých dovoláních vznesly mimo jiné námitky, jež jsou formálně podřaditelné pod jimi fakticky uplatněné dovolací důvody, nicméně tyto Nejvyšší soud vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné. Naproti tomu dovolání obviněného M. K. obsahovalo argumentaci, jíž pod žádné zákonem taxativně stanovené dovolací důvody podřadit v žádném ohledu nelze. Konečně pak dovolání obviněného Z. N. obsahovalo argumentaci podřaditelnou pod jím uplatněný dovolací důvod, avšak z jeho obsahu je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení jmenovaného obviněného a otázka, která má být z podnětu jeho dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
V.1
K dovolacím námitkám obviněného L. J.
42. Jak již bylo konstatováno shora, obviněný L. J. ve svém dovolání podřadil jím vznesené výhrady pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), písm. h), písm. i) a písm. m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Z obsahu podaného dovolání je přitom zřejmé, že obviněný převážnou většinou svých dovolacích námitek rozporuje naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, když ve vztahu k této jsou podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, v důsledku čehož zároveň došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení tohoto skutku. Nadto obviněný vznesl již jen námitku proti přípustnosti jemu uloženého trestu propadnutí věci, přičemž prakticky veškeré tyto námitky uplatnil již ve svém odvolání a tyto byly odvolacím soudem řádně vypořádány.
43. V návaznosti na výše uvedené je třeba znovu připomenout, že těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Naopak Nejvyšší soud je do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (resp. zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní projednávané věci zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl oběma nižšími soudy zjištěn bez důvodných pochybností.
44. Ačkoli dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu opětovně namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků jemu přisouzeného trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, Nejvyšší soud shledal, že obviněným rozporované srozumění lékárnice C. A. M. s protiprávností jejího jednání a potažmo i otázka jejího úmyslného jednání ve spojení s organizovanou skupinou působící na území více států, nepředstavuje námitku směřující proti skutkovému zjištění, které by bylo jakkoli rozhodné pro právní kvalifikaci jednání obviněného podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný totiž existenci mezinárodního přesahu činnosti organizované skupiny ve svých úvahách mylně podmiňuje právě vědomým zapojením lékárnice jako rumunské občanky do trestné činnosti spoluobviněných. Obviněný však zcela pomíjí, že působení organizované skupiny na území více států shledal nalézací soud v právě projednávané věci s ohledem na jednání obviněného jakožto fakticky nejvýše postavené osoby v této skupině, který sjednal s rumunskou lékárnicí koupi tablet již dopředu vyloupaných z blistrů a rozpuštěných v kbelících, přičemž zpočátku i osobně zajišťoval převoz takto vytvořené tabletoviny z Rumunska na území České republiky. Tuto skutečnost přitom obviněný ve svém dovolání nikterak nerozporuje, přičemž Nejvyšší soud na podkladě spisového materiálu ve shodě se závěry odvolacího soudu shledal, že soud prvního stupně posuzoval věrohodnost provedených důkazů ve vztahu k tomuto skutku důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil odpovídající skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny. Nejvyšší soud tedy v dané věci neshledal za potřebné jakkoli rozhodnout otázku srozumění lékárnice C. A. M. s protiprávností jejího jednání, resp. existenci úmyslu této osoby zapojit se do trestné činnosti páchané organizovanou skupinou v čele s obviněným, přičemž ani nalézacím soudem nebyla jmenovaná lékárnice výslovně označena za osobu jednající ve spojení s organizovanou skupinou působící na území více států.
45. Nejvyšší soud tedy veskrze polemické skutkové námitky obviněného L. J. kategoricky odmítl jako irelevantní, neboť jsou toliko projevem jeho urputné snahy zvrátit skutkové závěry nalézacího soudu ve svůj prospěch, k čemuž ovšem obviněným rozporovaná skutková zjištění nejsou nikterak způsobilá, jelikož nejsou jakkoli určující pro naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkového podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
46. Nad rámec výše uvedeného pak Nejvyšší soud pouze pro úplnost dodává, že pokud nalézací soud do odůvodnění svého rozhodnutí zahrnul rovněž závěr o srozumění rumunské lékárnice s nelegálností prodeje léčiva, lze tento závěr označit za zcela souladný s provedenými důkazy, k čemuž nebylo v žádném případě třeba provádět rozbor rumunské právní úpravy, když této lékárnici muselo být již jen s ohledem na povahu její činnosti zcela zřejmé, že prodej objemných směsí několika druhů léčiv rozpuštěných a společně smíchaných v kbelících neoznačených jakýmikoli relevantními údaji o jejich obsahu, nelze považovat za legitimní způsob prodeje léčivých prostředků, jelikož tyto byly ve vztahu k jejich medicínskému využití zcela znehodnoceny.
47. K námitce obviněného stran právního hodnocení ohledně naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty předmětného trestného činu je dále namístě uvést, že zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekurzor nebo jed, a takový čin spáchá ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
48. Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti, a toliko v obecné rovině, připomenout, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“ (na rozdíl od pojmu „organizovaná zločinecká skupina“ ve smyslu §129 tr. zákoníku), pročež je jeho vymezení i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení, a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost. Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, pročež lze tímto způsobem spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Současně se nevyžaduje výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině, když zcela postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Pro účast na organizované skupině není rovněž třeba, aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich úkoly, když naopak postačuje, že se svým jednáním do takové koordinované činnosti začlení a je obeznámen s jejím účelem (k tomu blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, rovněž nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny (k tomu blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017). O organizovanou skupinu působící ve více státech jde tehdy, pokud působí nejméně ve dvou státech, a to případně včetně České republiky (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015). Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný organizovanou skupinou. Zákonnou dikcí „ve spojení“, obsaženou v §283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jsou přitom postiženy i volnější formy vztahu pachatele k uvedené skupině, než je jeho členství ve skupině, a není tak nutno detailně prokazovat naplnění pojmu členství v „organizované skupině“ (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 193/2015, a ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 6 Tdo 526/2013). Zákonná dikce „ve spojení s organizovanou skupinou“, obsažená v §293 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přitom dopadá i na volnější formy vztahu pachatele k takové skupině, než je jeho členství v ní. K naplnění tohoto znaku kvalifikované skutkové podstaty tak může dojít i významnější spoluprací s organizovanou skupinou, jež působí ve více státech, z nichž jedním může být Česká republika, v zásadě srovnatelnou s jeho členstvím v takové skupině (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 42/2022 Sb. rozh. tr.).
49. Promítne-li Nejvyšší soud shora připomenuté závěry své rozhodovací praxe do poměrů nyní projednávané trestní věci, pak je třeba konstatovat, že námitky obviněného L. J. jsou zjevně neopodstatněné a právní posouzení jeho jednání soudy nižších stupňů jako „spáchaného ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ je zcela na místě, když v nyní posuzované věci nalézací soud přiléhavě upozornil na všechny relevantní aspekty ústící v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny působící ve více státech, z nichž jedním byla Česká republika a druhým Rumunsko. Obviněný přitom naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku rozporoval především námitkou, podle které se do činnosti organizované skupiny nezapojil žádný cizí státní příslušník, což spojil se svými skutkovými námitkami zpochybňujícími skutkový stav s ohledem na otázku vědomého zapojení lékárnice C. A. M. do činnosti organizované skupiny. Pro naplnění dané skutkové podstaty podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku je však otázka toho, zda se cizí státní příslušník včlenil do organizované skupiny, zcela nepodstatná. Rozhodným je v dané věci pouze mezinárodní přesah trestné činnosti spočívající v teritoriálním hledisku vztahujícím se k státnímu území, jelikož část trestné činnosti spočívající v dovozu prekurzoru určeného k výrobě pervitinu byla za účelem jejího utajení páchána na území Rumunska, tedy mimo dosah českých orgánů činných v trestním řízení.
50. V nyní posuzované věci přitom soud prvního stupně na stranách 171. až 182. svého rozhodnutí přiléhavě upozornil jak na ustálenou soudní praxi a judikaturu, tak na všechny relevantní aspekty ústící v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny působící ve více státech, jimiž se rozumí nejméně dva státy, kterými byly v právě projednávaném případě Česká republika a Rumunsko. Stran vyžadovaného znaku zapojení nejméně tří osob lze konstatovat, že v daném případě šlo o evidentní zapojení více než tří osob za současného vzájemného rozdělení jejich úloh, přičemž právě dělba těchto úloh zajišťovala úspěšnější dokonání činu, když se na činnosti této organizované skupiny podíleli obviněný L. J. společně se spoluobviněnými N. A., M. K. a P. P. Organizovaná skupina přitom měla jasnou hierarchickou strukturu s rozdělením konkrétních rolí a úloh, když v nadřízené pozici vystupoval právě obviněný L. J., který organizoval činnosti skupiny, zřídil funkční varnu pervitinu, opatřoval chemikálie a prekurzory a účastnil se rovněž na samotném procesu výroby i prodeje vyprodukované drogy, zatímco spoluobvinění N. A., M. K. a P. P. pomáhali obviněnému J. jak s realizací části varů pervitinu, tak zejména se zajištěním odbytu drogy koncovým uživatelům či menším dealerům. Na činnosti organizované skupiny pak v podstatně menší míře participovali také spoluobvinění D. P. a Z. N., kteří ovšem na rozdíl od zbylých členů skupiny nebyli informováni o působení této organizované skupiny na území Rumunska. Naopak spoluobvinění N. A., M. K. a P. P. byli obviněným J. informování o původu tabletoviny určené k výrobě pervitinu, přičemž spoluobviněná N. A. nadto ve třech případech zajistila dopravení kbelíků s tabletovinou z Rumunska do České republiky. Organizovaná skupina pak podle skutkových zjištění nalézacího soudu měla trvalejší charakter, když jako celek fungovala déle než rok a komunikace jejích členů probíhala podle výsledků provedeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu konspirativně a v náznacích, k čemuž obviněný J. spoluobviněné instruoval. Jednání obviněného L. J., jakož i spoluobviněných N. A., M. K. a P. P. tedy zcela jednoznačně naplnilo shora uvedené zákonné znaky, neboť tito obvinění vytvořili organizovanou skupinu, která zajišťovala obstarávání léčiv z území Rumunka, následnou výrobu pervitinu na území České republiky a jeho následnou distribuci na tomto území.
51. Ve vztahu k obviněnému L. J. i zbylým spoluobviněným tedy nalézací soud jasně vymezil, v čem spatřuje činnost organizované skupiny a podíl obviněného na ní. Současně i vrchní soud jednoznačně deklaroval, z jakých důvodů má za to, že daným jednáním byly naplněny zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Celá skupina přitom vykazovala takovou míru plánovitosti své činnosti, že dané okolnosti zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného provedení činu a tím i jeho škodlivost pro společnost. Za tohoto stavu je tedy správný též závěr nalézacího soudu o naplnění subjektivní stránky daného trestného činu v podobě úmyslu přímého ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to i ve vztahu k naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Nejvyšší soud tedy shledal námitky obviněného směřující proti právní kvalifikaci jeho jednání zjevně neopodstatněnými.
52. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud doplňuje, že na uvedeném nemohla ničeho změnit ani snaha obviněného porovnat okolnosti právě projednávaného případu s nepravomocným rozhodnutím učiněným v jiném řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, jenž obviněný označuje pouze jako „věc obchodování s nápojem Ayahuasca“. V prvé řadě je nutno podotknout, že závěry učiněné soudem v prvním stupni v jiném řízení vztahujícím se k drogové trestné činnosti cizinců nemohly v obviněném vzbudit jakékoli důvodné očekávání stran výsledku řízení v jeho vlastní věci. Skutkové okolnosti dané v obviněným poukazovaném řízení byly nadto natolik specifické, že nejenže nemohly být aplikovány na právě projednávanou věc, ale v jejich důsledku bylo poukazované řízení mimořádným způsobem zakončeno prezidentskou milostí, pročež se o odkaz na závěry v něm učiněné nelze jakkoli opírat, a to zvláště za situace, kdy v právě projednávané věci oba soudy nižších stupňů v plné míře respektovaly relevantní a konstantní judikaturu Nejvyššího soudu. Pokud pak obviněný odkázal rovněž na trestní věc, v níž rozhodoval Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 11 Tdo 108/2021, je na místě uvést, že ani v tomto případě není žádný z dovolatelem poukazovaným závěrů aplikovatelný v právě projednávaný případ, přičemž i v rámci tohoto odkazu obviněný vycházel z dezinterpretace skutkového stavu a z jeho již výše Nejvyšším soudem odmítnutého přesvědčení, že shledání naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty spočívajícího ve spáchání trestné činnosti ve spojení s organizovanou skupinou působící na území více států, je rozhodná národnost obviněných. Z popisu skutku obsaženého v odůvodnění dovolatelem citovaného usnesení dovolacího soudu přitom není nikterak patrno, že by se obvinění (byť se jednalo o cizí státní příslušníky) ve spojení s organizovanou skupinou dopouštěli svého jednání na území více států, když v jeho rámci působili pouze na území České republiky.
53. Jde-li pak o zbylé námitky obviněného směřující proti uloženému trestu propadnutí věci, pak je na místě v obecné rovině konstatovat, že námitky vztahující se ke splnění zákonných podmínek pro uložení trestu lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, nicméně Nejvyšší soud shledal předmětnou námitku obviněného stran přípustnosti uložení trestu propadnutí věci zjevně neopodstatněnou.
54. Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že obviněný nepopírá skutková zjištění nalézacího soudu, podle kterých propadnutý mobilní telefon sloužil jako nástroj trestné činnosti, nýbrž pouze bez jakékoli snahy odkázat na jakoukoli judikaturu či i jen zákonné ustanovení prezentuje svůj názor, podle kterého mu měl být vydán obsah tohoto elektronického zařízení a tuto svoji námitku opírá pouze o ničím nepodložené tvrzení, že „zákon zabrání telefonu s osobními fotografiemi jako zásah do osobnostních práv nepřipouští“. S takto obecnou argumentací se ovšem Nejvyšší soud nemohl v žádném případě ztotožnit, ježto je na místě naopak zdůraznit, že každý trest představuje určitý více či méně intenzivní zásah do osobnostních práv obviněného, přičemž trest propadnutí věci nemůže být považován za nezákonný pouze na základě toho, že obviněný namítá, že propadnutá věc fakticky představuje - s ohledem na její obsah - věc zvláštní obliby. V nyní projednávané věci přitom bylo ve vztahu k propadnutému mobilnímu telefonu prokázáno pouze to, že se jedná o věc náležející tomuto obviněnému (srov. §70 odst. 3 tr. zákoníku) a jedná se o nástroj trestné činnosti. Tím se podle §135a tr. zákoníku rozumí věc, která byla určena nebo užita ke spáchání trestného činu, včetně plodů a užitků. Ze skutkových zjištění učiněných nižšími soudy je mimo jakoukoliv pochybnost, že mobilní telefon značky Apple, který obviněný používal při páchání předmětné trestné činnosti (vedením konspirativní komunikace ohledně výroby a prodeje pervitinu), byl nástrojem trestné činnosti ve smyslu výše citovaného zákonného ustanovení, pročež uložení i tohoto druhu trestu bylo naprosto důvodné a zákonné. Obviněný sice neměl povinnost zpřístupnit obsah zajištěného telefonu, a tedy eventuálně poskytnout orgánům činným v trestním řízení důkazy proti své osobě, avšak za situace, kdy toto elektronické zařízení prokazatelně sloužilo k páchání trestné činnosti a ze své povahy jakožto elektronický prostředek s vysokou pravděpodobností obsahuje data zahrnující informace relevantní pro danou trestnou činnost obviněného (např. kontakty na odběratele drog), se obviněný nemůže domáhat navrácení telefonu a tedy ani veškerých v něm uložených dat, jež jsou jeho součástí, a to ani navrácení pouze dočasného za účelem zkopírování libovolných dat uložených v dotčeném přístroji. Jak přitom konstatoval nalézací soud v bodě 124. odůvodnění svého rozhodnutí, obviněný k tomuto zajištěnému telefonu odmítl sdělit přístupové heslo a jeho obsah tak nemohl být orgány činnými v trestním řízení relevantně zjištěn.
55. Jelikož tedy Nejvyšší soud, jak je podrobně uvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou nižších soudů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným L. J. souběžně uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu, nemohl být naplněn ani obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
V.2
K dovolacím námitkám obviněného M. K.
56. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu dále zkoumal, zda též dovolání obviněného M. K. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [byť ve skutečnosti – formálně – odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021], načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, jež jsou taxativně uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Obviněný totiž prostřednictvím svých námitek vznesených v rámci jím podaného mimořádného opravného prostředku opětovně usiluje toliko o zpochybnění skutkových závěrů učiněných nalézacím soudem stran jeho zapojení do trestné činnosti a v návaznosti na to namítá, že jeho jednání nemohlo naplnit zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný nadto ve svém dovolání uvedl výčet skutečností stran jeho osoby, které podle jeho názoru nebyly soudy nižších stupňů dostatečně zohledněny blíže nespecifikovaným způsobem v jeho prospěch, přičemž má zřejmě na mysli jejich zohlednění ve výměře trestu, ačkoli to ve svém dovolání výslovně neuvádí.
57. V této souvislosti Nejvyšší soud znovu odkazuje na výše uvedená teoretická východiska, podle kterých je dovolání ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Jak již bylo konstatováno výše, těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Za případ extrémního nesouladu přitom nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy nižších soudů, splňující požadavky formulované v §2 odst. 6 tr. řádu, ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
58. Z popsaných důvodů je nutno za irelevantní považovat výhrady obviněného, v nichž tento předkládá své tvrzení o tom, že nevěděl o tom, že by byl vyjma spoluobviněného L. J. do trestné činnosti zapojen kdokoli další a nadto ani nevěděl, že spoluobviněným L. J. zajišťovaný prekurzor byl za účelem výroby pervitinu zajišťován z Rumunska. Takovéto námitky je nutno považovat za námitky skutkového charakteru, přičemž obviněný v jejich rámci nikterak věcně nebrojí proti tomu, že by nižšími soudy přijaté závěry nasvědčovaly jakémukoli extrémnímu (resp. zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy tomu, že by rozhodná skutková zjištění soudů nižších stupňů neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo tomu, že by rozhodná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývala, nebo byla dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Obviněný se ve svém dovolání pouze omezil pouze na předložení vlastní verze skutkového stavu, když současně označil závěry, které Krajský soud v Ostravě vyvodil z provedených důkazů, za nedostatečné, aby cestou dovolacího řízení dosáhl pro něho příznivějšího rozhodnutí. Teprve na základě jím požadovaných změn skutkového stavu pak obviněný rozporuje naplnění subjektivní stránky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Takovéto námitky obviněného však s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod jím fakticky uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu, nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
59. V poměrech projednávané trestní věci Nejvyšší soud k tomuto pouze zrekapituluje závěry nalézacího soudu, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací, a podle kterých bylo prokázáno, že se obviněný po předchozím uvážení za účelem zisku podílel jak na uskladňování tabletoviny v garáži rodinného domu ve XY, tak na třech výrobních procesech drogy pervitin, přičemž za účelem prodeje drogy koncovým uživatelům či menším dealerům odebral od spoluobviněného L. J. nejméně 926 gramů pervitinu, což nebylo obviněným v rámci jím podaného dovolání nikterak rozporováno. Obviněný tedy se spoluobviněným L. J. úzce spolupracoval v rámci páchání rozsáhlé trestné činnosti na mnoha různorodých dílčích jednáních spojených s výrobou a prodejem drog, přičemž tato skutečnost odpovídá zjištění, že spoluobviněný L. J. se na obviněného snažil se zvyšující mírou postupně delegovat jak výrobu pervitinu, tak zejména jeho prodej, kterak vyplynulo z výsledků odposlechů telekomunikačního provozu a protokolů o sledování osob a věcí. Obviněný přitom nejenže mohl vědět o původu prekurzoru s ohledem na skutečnost, že se podílel na přebírání dodávek kyblíků s tabletovinou, ale především mu byl spoluobviněným L. J. detailně popsán způsob zajišťování prekurzoru ze zahraničí, byly mu předávány znalosti o výrobě pervitinu a byl též jmenovaným spoluobviněným poučován, jak postupovat při jeho prodeji. Za této situace se nejeví jakkoli uvěřitelným tvrzením obviněného, že sice úzce spolupracoval se jmenovaným spoluobviněným na páchání zvlášť závažné trestné činnosti a řídil se jeho pokyny, ale pouze v důsledku skutečnosti, že jej považoval za mluvku, mu neuvěřil stran původu prekurzoru. Pokud pak obviněný popírá, že by věděl o zapojení kohokoli z dalších spoluobviněných kromě L. J. do trestné činnosti, lze pouze konstatovat, že toto ničím blíže neodůvodněné tvrzení je v přímém rozporu se skutkovými zjištěními nalézacího soudu, podle kterých byl obviněný K. naopak informován o skutečnosti, že spoluobviněný L. J. spolupracuje nejen s ním, ale i s dalšími pravidelnými prodejci drogy. Obviněný přitom sám v hlavním líčení vypověděl, že mu spoluobviněný L. J. sdělil, že mu spoluobviněná N. A. pomáhá s jeho činností, přičemž zároveň s tím byl srozuměn se skutečností, že spoluobviněná N. A. prodává pervitin.
60. Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry nalézacího soudu neměly oporu v provedených důkazech, přičemž k identickému závěru dospěl v napadeném rozhodnutí rovněž soud odvolací. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo . Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění obviněným nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Ke svým skutkovým zjištěním následně nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se Nejvyšší soud plně ztotožňuje, stejně jako tak již dříve učinil soud odvolací.
61. Za zcela irelevantní je pak na místě označit námitku obviněného K., podle níž nebylo nikterak prokázáno, že by byl členem organizované skupiny působící ve více státech. Obviněný sice rozporuje naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ovšem činí tak pouze na základě ryze skutkových námitek a obecných tvrzení, kterými se pokusil bagatelizovat své jednání a deformovat skutková zjištění nalézacího soudu tvrzením, že nevěděl o zapojení jakýchkoli dalších osob do trestné činnosti, se spoluobviněnými vyjma osoby L. J. nespolupracoval, jelikož je neznal, a nevěděl ani o činnosti spoluobviněného J. na území Rumunska, aniž by ve skutečnosti svá tvrzení jakkoli blíže odůvodnil, či i jen uvedl, na základě čeho považuje zcela opačná skutková zjištění nalézacího soudu za nesouladná s výsledky provedeného dokazování, tedy aniž by ve vztahu k nim fakticky namítal existenci extrémního (zjevného) rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Takto formulované námitky ovšem nelze podřadit pod žádným ze zákonných dovolacích důvodů, pročež jako takové nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nad rámec uvedeného pak Nejvyšší soud k obviněným formálně rozporované právní kvalifikaci jeho jednání odkazuje na výše uvedené vypořádání identicky směřované dovolací námitky spoluobviněného L. J. obsažené v bodech 47. až 52. tohoto rozhodnutí.
62. Jde-li o námitky stran nedostatečného zohlednění osobních poměrů obviněného a okolností důležitých pro posouzení závažnosti spáchaného trestného činu, které dovolatel fakticky podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, byly tyto dovolacím soudem kategoricky odmítnuty, jelikož jejich prostřednictvím obviněný fakticky namítl nepřiměřenost trestu uloženého mu nalézacím soudem v důsledku nedostatečného přihlédnutí k jeho osobě, absenci zkušeností s výrobou a prodejem drogy, jeho motivaci v podobě snahy splatit své dluhy, kratšímu zapojení do trestné činnosti a spolupráci s orgány činnými v trestním řízení.
63. Jak již bylo předestřeno výše, ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je za „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno napadené rozhodnutí, možno považovat toliko vady výroku o trestu spočívající v porušení hmotného práva či v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotněprávního. Takovou skutkovou okolností může být např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Pod tento dovolací důvod lze podřadit námitky zaměřené na posouzení otázky, zda byly dva trestné činy (skutky) spáchány ve vícečinném souběhu a zda tedy za okolností uvedených v §43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba dva trestné činy, nebo zda je mezi nimi dán vztah recidivy a za každý trestný čin je tak třeba uložit trest samostatný (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.). Zákonnému pojmu „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“ ve smyslu tohoto dovolacího důvodu naopak nikterak neodpovídá námitka subjektivně pociťované nepřiměřenosti uloženého trestu ze strany obviněného (k tomu srov. Šámal, P., Púry, F. §265b [Důvody dovolání]. In: Šámal, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3166-3167).
64. Námitky vztahující se k druhu a výměře uloženého trestu lze uplatňovat výhradně prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Tento dovolací důvod se však vztahuje toliko na případy, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V projednávaném případě však Krajský soud v Ostravě obviněnému prokazatelně uložil přípustný druh trestu, který byl tímto soudem vyměřen rovněž v rámci předepsané zákonné trestní sazby.
65. Samotná problematika přiměřenosti (proporcionality) uloženého trestu, resp. námitka dovolatele stran údajné subjektivně pociťované nepřiměřenosti uloženého trestu tedy není podřaditelná nejen pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022), ale ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460). Tato zásada byla ostatně opakovaně konstatována v již ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016, aj.). Taktéž v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se explicitně uvádí, že: „ samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu .”
66. Současně je třeba připustit, že výše uvedená zásada neplatí bezvýjimečně. Určitý průlom totiž může nastat ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.). Na podkladě právě uvedeného tedy platí, že zásah Nejvyššího soudu by přicházel v úvahu pouze v případě, že uložený trest (či soustava více souběžně ukládaných trestů) je v natolik extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu, jakož i s dalšími relevantními hledisky, že by daná sankce byla neslučitelná s ústavním principem proporcionality trestní represe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018).
67. V posuzované věci se však o takovouto situaci zcela zjevně nejedná. Obviněný M. K. byl v nyní posuzovaném případě v souladu s §283 odst. 4 tr. zákoníku ohrožen trestem odnětí svobody v zákonné trestní sazbě od desíti do osmnácti let, přičemž soudem prvního stupně mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jedenácti let, tedy ve výměře těsně nad spodní hranicí zákonné trestní sazby. Nalézací soud přitom při ukládání trestu zohlednil konkrétní povahu a závažnost obviněným spáchaného zvlášť závažného zločinu, jeho osobní poměry a dosavadní způsob života, možnosti jeho nápravy, stejně jako jeho chování po spáchání činu, tedy okolnosti obecně předpokládané ustanoveními §37 až §39 tr. zákoníku, přičemž neshledal žádnou polehčující okolnost, když obviněnému naopak přitěžovalo spáchání trestného činu po delší dobu, byl opakovaně trestán a trestné činnosti se navíc dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení. Obviněný následně vznesl identické námitky ve svém odvolání, pročež se těmito se následně v bodě 24. odůvodnění svého usnesení řádně zabýval i Vrchní soud v Olomouci, který konstatoval, že o správnosti a zákonnosti prvostupňového rozhodnutí nelze mít žádných pochyb, uložený trest byl nalézacím soudem řádně odůvodněn a uložen v souladu se zákonem. Z odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů Nejvyšší soud shledal, že si byly při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu, resp. jeho přezkumu, vědomy všech klíčových zásad pro ukládání trestů zakotvených v §37 a násl. tr. zákoníku. Obviněný přitom závěry obou soudů nižších stupňů nikterak nereflektoval, nerozporoval je a ve svém dovolání se omezil pouze na zopakování výčtu skutečností, které měly být podle jeho názoru zohledněny. Část z nich se ovšem zakládá na deformaci skutkových zjištění (tvrzení o krátkodobém zapojení do trestné činnosti či tvrzení o absenci zkušeností s drogami odporující skutkovým zjištěním stran způsobu, jakým se obviněný zapojil do páchané trestné činnosti, když se podílel na třech výrobních procesech drogy a odebral za účelem prodeje od spoluobviněného L. J. celkem 926 gramů pervitinu), část z nich je pro danou věc irelevantní (tvrzení obviněného o motivaci představované snahou splatit své dluhy) a částí se soudy řádně zabývaly, avšak důvodně je shledaly jako nepodstatné s ohledem na průběh trestního řízení (doznání obviněného, které nelze hodnotit jako plné a kvalifikované). Námitka nepřiměřenosti uloženého trestu tedy neodpovídá nejen obviněným uplatněným, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, a to za stavu, kdy nalézací soud obviněnému prokazatelně uložil odpovídající druh trestu a jeho uložení řádným způsobem odůvodnil, přičemž se z hlediska jeho výměry v žádném případě nejedná o trest exemplární, nepřiměřeně přísný a neslučitelný s principy proporcionality trestní represe. Nejvyšší soud tedy nemohl ani tuto námitku obviněného z hlediska zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů vyhodnotit jako oprávněnou.
V.3
K dovolacím námitkám obviněného P. P.
68. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu zkoumal, zda i dovolání obviněného M. K. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [byť ve skutečnosti – formálně – odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021], načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným uplatněným dovolacím důvodům fakticky odpovídají pouze námitky směřující proti naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Nejvyšší soud nicméně tyto námitky vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné, když stran teoretických východisek a právní kvalifikace jednání obviněného lze plně odkázat na výše uvedené vypořádání identicky směřované dovolací námitky spoluobviněného L. J. obsažené v bodech 47. až 52. tohoto rozhodnutí.
69. Nad rámec tohoto odkazu je pak na místě pouze doplnit, že namítá-li obviněný P. P., že se dopustil trestné činnosti pouze se spoluobviněným L. J., nikoli nejméně se dvěma dalšími osobami, přičemž nikdy nevycestoval do zahraničí ani nejednal s cizími státními příslušníky, nelze tuto námitku s ohledem na výše uvedené považovat za opodstatněnou, jelikož obě tyto skutečnosti jsou pro naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku zcela irelevantní. Ze skutkových zjištění nalézacího soudu je totiž zřejmé, že obviněný P. P. vlastní fyzickou aktivitou skutečně spolupracoval při páchání své trestné činnosti pouze se spoluobviněným L. J., s nímž byli v rámci své spolupráce úzce propojeni, když se jmenovaným spoluobviněným společně vyrobili 757.476 gramů pervitinu a 2.761,55 gramů extrahovaného pseudoefedrinu hydrochloridu, z něhož se jim již drogu nepodařilo vyprodukovat z důvodu zadržení Policií ČR, nicméně zároveň byl srozuměn s existencí a fungováním organizované skupiny, tedy se skutečností, že do předmětné trestné činnosti jsou zapojeny i další osoby, když bylo zjištěno, že mu spoluobviněný L. J. opakovaně podrobně popisoval, jakým způsobem se do této činnosti zapojuje spoluobviněný M. K. (což obviněný P. nikterak nerozporuje a naopak ve svém dovolání přiznává). Obviněný nicméně zcela chybně považuje za nezbytné pro závěr o spáchání trestného činu nejméně se dvěma osobami požadavek, aby se fyzicky účastnil na konkrétním místě v konkrétní čas určitého jednání s těmito dvěma osobami, když naopak postačí, aby věděl o jejich zapojení do dílčích jednání, kterými dochází k páchání trestné činnosti. Stejně tak je dostatečné pouze srozumění obviněného se skutečností, že organizovaná skupina, resp. její členové působí za účelem utajení trestné činnosti či zvýšení zisku na území více států, přičemž závěr nalézacího soudu o srozumění dovolatele s touto skutečností obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku nikterak věcně nerozporuje. K naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku není nikterak vyžadováno, aby všichni členové organizované skupiny v rámci dílčích jednání, kterými se podíleli na páchání trestné činnosti, působili každý jednotlivě či společně na území více států. Je tedy zřejmé, že námitky obviněného nejsou nikterak opodstatněné, jelikož v těchto obviněný relevantním způsobem nerozporoval skutečnost, že se vědomě začlenil do organizované skupiny, přičemž fungování této skupiny bylo nastaveno tak, aby bylo minimalizováno riziko odhalení a usnadnilo se páchání trestné činnosti zajišťující finanční příjem všem jejím členům, když nákup léčiv k výrobě pervitinu probíhal v zahraničí. Její členové přitom spolu vzájemně komunikovali konspirativně, na výrobě pervitinu úzce spolupracovali, přičemž současně s tím měli minimálně rámcovou představu o fungování celé skupiny a úkolech jednotlivých osob zapojených do její činnosti.
70. Jako zcela irelevantní pak Nejvyšší soud shledal obviněným blíže neodůvodněnou námitku, kterou tento odmítl veškerá skutková zjištění nalézacího soudu stran jeho podílu na trestné činnosti jako nedostatečně prokázané. Takto formulovanou argumentaci totiž nelze podřadit ani pod obviněným fakticky uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 1. 2021, na který obviněný ve svém dovolání ve skutečnosti formálně odkázal, ale ani pod jakýkoli jiný ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b tr. řádu. Obviněný P. P. totiž fakticky nenamítá, že z provedených důkazů nevyplývají skutková zjištění nalézacího stran jeho trestné činnosti, nýbrž primárně namítá (opětovně) zcela obecně nedostatek důkazů pro své odsouzení, aniž by jakkoli věcně napadal hodnocení provedených důkazů. Za tímto účelem přitom obviněný nepředložil žádnou vlastní věcnou argumentaci, přičemž takovéto námitky nemohly, s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod obviněným uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně upravený v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Pouze okrajově pak Nejvyšší soud dodává, že ze spisového materiálu naopak vyplynulo, že hodnotící úvahy nižších soudů, splňující požadavky formulované v §2 odst. 6 tr. řádu, ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Z obsahu předloženého spisového materiálu je přitom zcela zřejmé, že Krajský soud v Ostravě dostál všem zákonným požadavkům, když v odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě a přesvědčivě objasnil, z jakých důkazů vycházel, jakým způsobem jednotlivé důkazy hodnotil a proč obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b) a písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
V.4
K dovolacím námitkám obviněného Z. N.
71. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu konečně zkoumal, zda i dovolání obviněného Z. N. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h), ve znění účinném od 1. 1. 2022, načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky odpovídají, s ohledem na namítané porušení práva na spravedlivý proces v důsledku přijetí prohlášení viny zahrnujícího zjevně chybnou právní kvalifikaci jednání obviněného, jím uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak z obsahu dovolání obviněného je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení jmenovaného obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
72. Předně Nejvyšší soud k teoretickým východiskům rozhodným pro posouzení dané věci konstatuje, že obecně platí, že podle §206a odst. 1 tr. řádu předseda senátu po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyzve osobu obžalovaného, aby se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě, zejména zda se cítí být nevinen nebo vinen spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě, zda souhlasí s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a s navrženým trestem, případně ochranným opatřením, a které skutečnosti považuje za nesporné; přitom jej poučí o následcích spojených s takovým vyjádřením. Dále jej upozorní na jeho právo prohlásit svou vinu a poučí jej o následcích spojených s takovým prohlášením. Pokud se obžalovaný k těmto skutečnostem vyjádřil již po doručení obžaloby, předseda senátu se jej dotáže, zda setrvává na svém vyjádření nebo zda je chce nějakým způsobem změnit.
73. Podle §206c odst. 1 tr. řádu může obžalovaný prohlásit, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě. Podle odst. 4 citovaného ustanovení soud po prohlášení viny obžalovaným rozhodne, zda takové prohlášení přijímá nebo nepřijímá. Konečně podle odst. 7 citovaného ustanovení platí, že soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem, čemuž odpovídá i dikce §246 odst. 1 písm. b) tr. řádu, podle kterého je rozsudek soudu prvního stupně oprávněn napadnout odvoláním též obžalovaný, a to pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li však o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny.
74. V nyní projednávané věci přitom dovolatel svého práva předpokládaného uvedenými ustanoveními trestního řádu využil, neboť jak plyne z obsahu příslušného spisovaného materiálu, v hlavním líčení konaném dne 3. 8. 2021 prohlásil po výzvě a poučení soudu, kteréžto odpovídaly podstatnými náležitostmi §206c odst. 1 tr. řádu, svoji vinu, veškeré skutečnosti popsané v obžalobě prohlásil za nesporné a souhlasil s tím, aby nebyly v hlavním líčení dokazovány. Nalézací soud následně podle §206c odst. 4 tr. řádu rozhodl, že toto prohlášení viny přijímá, načež obviněného uznal vinným spácháním skutku vymezeného v obžalobě, včetně zde navržené právní kvalifikace daného jednání, a uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody, a to po provedení dokazování zaměřeného výhradně na zjištění okolností relevantních z hlediska ukládaného trestu. Na tomto místě je přitom vhodné zdůraznit, že obviněný nikterak nerozporuje vážnost projevu své vůle, kterým učinil své prohlášení viny, správnost svého poučení či jiné procesní pochybení nalézacího soudu, když své námitky stran nalézacím soudem přijatého prohlášení viny směřuje výlučně proti správnosti v něm obsažené právní kvalifikace jeho jednání.
75. Obviněný následně podal proti rozsudku nalézacího soudu odvolání, které směřoval nejen proti výroku o trestu, ale i proti výroku o vině. Odvolací soud přitom v rámci odůvodnění svého usnesení konstatoval, že mu v dané věci nikterak nepříslušelo přezkoumávat výrok o vině v rozsahu, v jakém soud prvního stupně přijal prohlášení viny obviněného, neboť obviněný v tomto směru nebyl oprávněnou osobou k podání odvolání podle §246 odst. 1 písm. b) tr. řádu.
76. Za takového procesního stavu věci tak mohl obviněný jako dovolatel napadnout svým dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, tedy toliko ve vztahu k výroku o trestu. Pokud i přesto obviněný svými dovolacími námitkami opětovně rozporuje skutková zjištění nalézacího soudu v návaznosti na své tvrzení stran nezákonného přijetí jím učiněného prohlášení viny a absence dokazování, směřuje těmito námitkami pouze proti výroku o vině, tedy proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával postupem podle §254 odst. 1 tr. řádu, přičemž jej neměl povinnost přezkoumat ani postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. řádu. Tyto dovolací námitky obviněného je tedy s ohledem na shora uvedené na místě označit za nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť fakticky směřovaly proti skutečnostem uvedeným v jím dříve (po poradě se svým obhájcem) učiněném - a soudem prvního stupně řádně přijatém - prohlášení viny, kteréžto však podle §206c odst. 7 tr. řádu nelze opravným prostředkem (a to řádným ani mimořádným) napadat.
77. Jelikož však dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, opětovně namítl, že postupem nalézacího soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, Nejvyšší soud předložený případ obviněného Z. N. znovu přezkoumal, jelikož chybná právní kvalifikace jednání učiněná v návaznosti na prohlášení viny může být v některých případech - v souladu s tvrzením obviněného - způsobilá založit porušení jeho práva na spravedlivý proces, zejména pokud je např. takto nesprávně právně kvalifikováno jako trestný čin jednání, které zcela zjevně vůbec není trestným činem, či např. pokud je takovéto jednání právně kvalifikováno zcela zjevně v rozporu se skutkovými zjištěními, stran kterých obviněný učinil prohlášení viny, tedy je-li např. dané jednání nesprávně právně kvalifikováno jako trestný čin, na jehož základě je obviněný ohrožen trestem odnětí svobody s vyšší trestní sazbou. V nyní projednávané věci přitom není nikterak spornou skutečnost, že právní kvalifikace jednání obviněného N. podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, obsažená v jím učiněném a soudem přijatém prohlášení viny, byla chybná, jelikož již ze skutkové věty výrokové části rozsudku nalézacího soudu je zřejmé, že obviněný peněžitý trest, jenž mu byl pravomocně uložen v rámci předchozího odsouzení za obdobnou trestnou činnost, ke dni vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně v nyní posuzované věci již řádně zaplatil, pročež se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen. Tento závěr přitom ve svém rozhodnutí napadeném dovoláním učinil již soud odvolací, a to v bodě 27. odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž Nejvyšší soud se s tímto závěrem plně ztotožňuje.
78. Nejvyšší soud se tak dále zabýval otázkou, zda by zjištěná vada v právní kvalifikaci skutku, jímž byl obviněný N. uznán vinným, mohla zásadně ovlivnit jeho postavení ve smyslu §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu. Respektoval přitom poměrně restriktivní výklad tohoto ustanovení Ústavním soudem, shrnutý zejména v nálezu tohoto soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 3758/13. Ústavní soud k této problematice mimo jiné uvedl, že hranici toho, co je nutno považovat za zásadní ovlivnění postavení obviněného, je nutno hledat právě v tom, jestli bylo nad obviněným správně vysloveno, zda naplnil skutkovou podstatu určitého trestného činu a zda mu byl uložen právě takový trest, jaký mu zákonně uložen být měl. Danou otázku přitom nelze zúžit jen na problematiku uloženého trestu, neboť i bez následného výroku o trestu je sám výrok o tom, že určitá osoba naplnila skutkovou podstatu určitého trestného činu, podle přesvědčení Ústavního soudu v širokém chápání vlastně již určitým trestem v podobě formálně učiněného odsudku jednání pachatele, jenž je evidováno v evidenci Rejstříku trestů.
79. Nejvyšší soud je i přes shora nastíněnou vadu v právním posouzení jednání obviněného Z. N., které se ve svém rozhodnutí dopustil nalézací soud a která nebyla napravena v odvolacím řízení soudem druhého stupně, toho názoru, že v dané věci není nutné přistoupit ke zrušení napadeného rozhodnutí, případně i řízení tomuto rozhodnutí předcházejícího. Obviněný byl totiž v nyní posuzované věci podle §283 odst. 3 tr. zákoníku reálně ohrožen uložením trestu odnětí svobody ve výměře od osmi do dvanácti let, načež mu byl rozsudkem nalézacího soudu uložen trest odnětí svobody v trvání devíti let, tj. ve spodní polovině rozpětí zákonné trestní sazby. Nejvyšší soud se přitom shoduje s oběma nižšími soudy, které obecně neshledaly žádné důvody pro zmírnění obviněnému ukládaného trestu, přičemž takový důvod by pak podle jeho zjištění nebyl dán ani v případě vypuštění právní kvalifikace uvedeného jednání podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a to s ohledem na povahu a závažnost trestného činu spáchaného obviněným, u něhož by i nadále byla zachována nejen stejně přísná kvalifikace jeho jednání podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spočívající ve spáchání trestného činu v postavení člena organizované skupiny, ale rovněž přísnější právní kvalifikace podle §283 odst. 3 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku spočívající ve spáchání trestného činu v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch a to ve velkém rozsahu. S ohledem na povahu a závažnost trestného činu, stejně jako četné přitěžující okolnosti sumarizované v bodě 220. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu lze trest uložený obviněnému N. označit za mírný, když jeho konkrétní výměru nalézací soud odůvodnil zejména s odkazem na doznání obviněného a jím učiněné prohlášení viny. Přestože se tedy soudy nižších stupňů dopustily výše rozvedeného pochybení, případné zrušení jejich rozhodnutí a nové rozhodnutí ve věci by ve prospěch obviněného nezakládalo jakoukoliv změnu z hlediska jeho postavení. V této souvislosti je namístě připomenout, že Nejvyšší soud již dříve judikoval, že není účelné zasahovat kasačním způsobem do pravomocných rozhodnutí soudů nižších stupňů, je-li zjevné, že nové projednání věci by na postavení obviněného nemohlo ničeho změnit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 5 Tdo 833/2022), kterak by tomu bylo i v nyní posuzované věci obviněného N.
80. V daném případě nelze ani shledat, že by obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku vznesl jakoukoli po právní stránce (z pohledu dosavadní judikatorní praxe obecných soudů) významnou právní otázku, natožpak otázku významnou zásadně. Uvedený závěr totiž Nejvyšší soud učinil s přihlédnutím ke své konstantní judikatuře, k čemuž lze odkázat na aplikovatelné závěry jeho usnesení ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 7 Tdo 684/2010 [podle něhož Nejvyšší soud v řízení o mimořádném opravném prostředku zvažuje též otázku, zda je v konkrétní věci zájem na správnosti soudního rozhodnutí natolik významný, aby převážil nad zájmem na stabilitě a nezměnitelnosti pravomocných soudních rozhodnutí; shledá-li, že sice došlo k určitému pochybení v právním posouzení skutku, ale zároveň by již nepřipadalo v úvahu uložení výrazně přísnějšího trestu, odmítne dovolání postupem podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu, neboť projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného] či usnesení ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 7 Tdo 75/2019, a ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1339/2015 [podle nichž nemohla-li nepřesná právní kvalifikace mírněji trestného z obou trestných činů sama o sobě nikterak zásadně ovlivnit postavení obviněného, dovolací soud rozhodne o odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu].
81. Na výše uvedené nemohou mít žádný vliv ani ničím nepodložená tvrzení obviněného stran toho, že měl zájem uzavřít dohodu o vině a trestu, což mu nebylo umožněno a nadto mu mělo být státním zástupcem přislíbeno, že jím bude navrženo uložení trestu odnětí svobody v délce trvání osmi let, což se však nestalo. Pokud totiž státní zástupce obviněného upozorní na možnost využití institutu prohlášení viny podle §206c tr. řádu a spolu s tím jej informuje i o možnosti navržení trestu na spodní hranici zákonné trestní sazby, nelze v tomto sdělení shledávat slib či závazek, že jej státní zástupce v této výši také bez ohledu na jakákoli dodatečná skutková zjištění k osobě obviněného fakticky navrhne, přičemž daný postup ani nezavazuje (neomezuje) nalézací soud, který jako jediný rozhoduje o otázce viny a trestu. Jestliže pak státní zástupce neshledá v souladu s §175 odst. 1 tr. řádu vhodným uzavření dohody o vině a trestu, nejde o odepření jakéhokoli práva svědčícího obviněnému či o jakoukoli formu donucení obviněného využít procesní prostředky zajišťující mu nižší míru jistoty stran výsledku daného řízení. Před rozhodnutím soudu nelze předjímat, jaký druh trestu a v jaké výši bude osobě obviněného, jenž prohlásil vinu podle §206c odst. 1 tr. řádu, fakticky uložen. V případě prohlášení viny obviněným podle §206c odst. 1, 4 tr. řádu postupuje soud při ukládání trestu plně v souladu s podmínkami vymezenými v §38 až §42 tr. zákoníku a až poté, co provede dokazování vztahující se k výroku o trestu a zváží všechny podstatné skutečnosti, může rozhodnout o trestu.
VI.
Závěr
82. V souvislosti s uplatněnou argumentací výše jmenovaných dovolatelů je třeba zdůraznit, že všichni obvinění prakticky veškeré své dovolací námitky uplatnili již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů již řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek jednotlivých obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
83. Oba nižší soudy se přitom s námitkami obviněných v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly, aniž by došlo k porušení práva obviněných na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání jimi vznesených odvolacích námitek, resp. nevyhovujícího odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu, neboť odvolací soud se vypořádal s hlavními procesními i hmotně právními aspekty dané věci, přičemž z jeho argumentace je zjevné, jakým způsobem se vypořádal se zásadními námitkami jednotlivých obviněných. V této souvislosti lze zmínit např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do zákonných podmínek kladených na odůvodnění soudního rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García Ruiz proti Španělsku, č. 30544/96, rozsudek velkého senátu ze dne 21. ledna 1999) . V tomto směru lze poukázat rovněž na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.
84. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněných na spravedlivý proces. Současně byly všechny projednávané skutky správně – až na shora popsanou dílčí výjimku vztahující se k jednání obviněného Z. N. - právně kvalifikovány, jakož i logickým a přesvědčivým způsobem odůvodněny.
85. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jakožto i jemu předcházejícího postupu, dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněného M. K. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, pročež toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Ve věci dovolání obviněných L. J. a P. P. pak nebylo nikterak zjištěno, že by došlo k jakémukoli porušení zákona ve smyslu jimi správně uplatněných dovolacích důvodů, pročež byla dovolání těchto obviněných v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Ve věci dovolání obviněných pak bylo zjištěno, že se nalézací soud dopustil dílem nesprávného právního posouzení předmětného jednání ve vztahu k osobě obviněného Z. N., nicméně toto pochybení ve svém výsledku nikterak nevedlo ke zhoršení postavení jmenovaného obviněného. V této souvislosti je současně zřejmé, že otázka, která by měla být z podnětu podaného dovolání potenciálně řešena, není po právní stránce zásadního významu, pročež Nejvyšší soud toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu odmítl. O odmítnutí všech podaných dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 7. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu