ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.538.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 538/2023-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2023 o dovolání R. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2022, sp. zn. 61 To 751/2022, jako soudu stížnostního, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 4 Nt 26047/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání R. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. U snesením policejního orgánu Policie České republiky, Obvodního ředitelství Policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 1. oddělení, ze dne 14. 9. 2022, č. j. KRPA-185806-49/TČ-2022-001371, bylo postupem podle §159a odst. 1 tr. ř. odloženo prověřování R. K., ( dále jen „R. K.“ nebo „dovolatel“) pro podezření ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, spočívajícího v tom, že:
„Od přesně nezjištěné doby v říjnu 2020 do 15. 12. 2021, v XY, v bytě na adrese XY, svou matku poškozenou V. K., nar. XY, která ho vzala na milost pod vlivem emocí vztahu mezi matkou a synem, a která ho nechala u sebe v bytě bydlet asi od roku 2017, když nechtěla, aby tzv. skončil na ulici, protože trpí duševní poruchou, a to chronickou paranoidní schizofrenií, a není schopen se o sebe sám starat a poté, co přišel o zaměstnání v říjnu roku 2020, kdy byl stále doma, dlouhodobě týral psychicky, fyzicky a materiálně tím způsobem, že na ní slovně útočil, jak je neschopná, že ho svou přítomností terorizuje, osočoval ji z nepravdivých věcí, sprostě jí nadával, ničil osobní věci, jako tablet, elektrické kabely, vyhodil jí rádio, sebral mobilní telefon, až si nově zakoupené věci při odchodu z bytu musela schovávat u sousedky z obavy, aby jí je nezničil, ničil jí nádobí, které po ní házel nebo je házel na zem, poléval ji tekutinami vychrstnutím z hrnku, a stříháním kabelů, sebráním mobilního telefonu, odcizením kabelu od pevné linky či přerušením spojení WiFi, jí bránil v komunikaci s okolím, odcizil jí kabel k televizi, čímž ji nemohla používat, opakovaně jí kroutil ruce za záda, strkal do ní, a ač byl finančně zajištěný, nepřispíval na chod domácnosti a nechal se tak živit z důchodu a úspor své maminky, která se bála o peníze říct z důvodu dalších ataků ze strany syna, a tímto jednáním v poškozené V. K. vyvolával opakovaně strach a psychickou nepohodu, a jen proto, že je poškozená V. K. z psychologického hlediska osobností integrovanou, emočně dostatečně stabilní a přiměřeně odolnou proti zátěži, a také, že ataky byly ukončeny tím, že byl p. R. K. hospitalizován dne 15. 12. 2021 v PN XY, kde je dosud, nedošlo u poškozené k rozvinutí syndromu týrané osoby, který by se jednoznačně pokračováním společného soužití, rozvinul“.
2. Dne 21. 9. 2022 byl Obvodnímu soudu pro Prahu 8 doručen návrh Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 na uložení ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě podezřelému R. K. podle §99 odst. 1 tr. zákoníku s odůvodněním, že ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vyplývá, že R. K. trpí chronickou paranoidní schizofrenií, kdy uvedené onemocnění jej zcela ovlivňovalo při páchání jednání, pro které bylo původně zahájeno trestní řízení, a které je jednáním jinak trestným. V důsledku onemocnění posuzovaného jsou zcela vymizelé jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti. Pobyt jmenovaného na svobodě je nebezpečný a je navrhováno uložení ústavní ochranné léčby.
3. Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl o tomto návrhu usnesením ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 4 Nt 26047/2022, tak, že R. K. uložil podle §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě.
4. O stížnosti R. K. proti tomuto usnesení rozhodl Městský soud v Praze jako soud stížnostní usnesením ze dne 22. 12. 2022, sp. zn. 61 To 751/2022, tak, že tuto podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení stížnostního soudu podal R. K. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. ř., tj., že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném hmotněprávním posouzení, a bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
6 . V mimořádném opravném prostředku dovolatel uvedl, že uložení ochranného léčení soud prvního stupně odůvodnil tím, že podle znaleckého posudku trpí chronickou paranoidní schizofrenií, když i „z výslechu posuzovaného, stejně tak z jeho projevu u veřejného zasedání, je zjevné, že s ohledem na stav posuzovaného je třeba uložit ochranné léčení v ústavní formě, neboť posuzovaný trpí zjevně bludnými představami, které ovlivňují jeho smýšlení a chování, v důsledku čehož je jmenovaný bez patřičného léčení nebezpečný pro své okolí.“
7. Dovolatel uvedl, že u veřejného zasedání i v rámci stížnosti proti rozhodnutí soudu prvního stupně navrhoval, aby bylo zjištěno, v jakých řízeních je veden jako poškozený, ať už jde o řízení ve stádiu předsoudním či soudním. Tento návrh soudy zamítly s odůvodněním, že „ze znaleckého posudku se podává, že vzhledem k tomu, že R. K. trpí závažnou duševní chorobou, která se mj. projevuje chorobnými změnami myšlení a vnímání, je jeho celková obecná věrohodnost snížena.“ Na základě toho soud prvního stupně dovodil, že stran těchto trestních řízení si vymýšlí, protože trpí duševní poruchou, čímž implikoval, že kdo trpí duševní poruchou, nemůže mluvit pravdu. Takový návrh však podle dovolatele nelze zamítnout pouze s odkazem na existenci duševní poruchy, aniž by se soud pokusil takové skutečnosti alespoň elementárním způsobem ověřit, když k tomuto postačí pouze nahlédnout do Centrální evidence stíhaných osob, kde jsou mj. vedeny údaje o poškozených.
8. Zároveň dovolatel vyslovil pochybnosti o správnosti znaleckého posudku, zejména stran stanovené diagnózy. Uvedl, že k diagnostikování paranoidní schizofrenie, kterou má trpět, dochází zpravidla v rané dospělosti, k čemuž u něj nedošlo. Jelikož by se v tomto případě jednalo o nestandardní případ, soudy měly tuto otázku osvětlit například doplněním ze strany znalce či jeho výslechem. Současně zdůraznil, že jestliže se soud prvního stupně nezabýval tím, z jakého důvodu jeho ošetřující lékařka nepoznala, že neužíval předepsanou medikaci, buď byla nesprávně stanovena diagnóza nebo byla lékařská péče zanedbána. Pro vyjasnění výše uvedených sporných skutečností dovolatel navrhoval vyhotovení revizního znaleckého posudku. Pokud se tak nestalo, jsou dány vážné pochyby o správnosti znaleckého posudku, z něhož bylo soudy vycházeno. Nelze proto za správný považovat závěr, že jsou splněny podmínky pro uložení ochranného léčení.
9. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2022, sp. zn. 61 To 751/2022, i rozhodnutí jemu předcházející, tj. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 4 Nt 26047/2022, a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení.
10. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že dovolatel své dovolání formálně opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a k) tr. ř., přičemž v jeho textu nerozlišuje, ke kterému dovolacímu důvodu se jednotlivé části jeho argumentace vztahují. Jeho podání je též obsahově prakticky identické se stížností proti prvostupňovému rozhodnutí.
11. Po zákonném vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 státní zástupce uvedl, že na rozdíl od dřívější právní úpravy současné znění ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně umožňuje, aby za určitých podmínek byl dovoláním napadán i skutkový základ soudního rozhodnutí. Vytýkat však lze pouze takové vady důkazního řízení, které se vztahují ke skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu. Skutkové námitky dovolatele se týkají okolností, které považuje za významné z hlediska podmínek pro uložení ochranného opatření, a dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy obsahově neodpovídají.
12. Ani ve vztahu k podmínkám pro uložení ochranného léčení dovolatel nevznáší žádné námitky, kterými by vytýkal zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy, když toliko zpochybňuje závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, podle kterých trpí paranoidní schizofrenií. Pokud vytýká, že došlo k diagnostikování paranoidní schizofrenii až v pozdějším věku a uvádí, že lékařka nerozpoznala, že neužíval předepsané léky, nejsou tato zcela nepodstatná tvrzení způsobilá znevěrohodnit podrobně a kvalitně vypracovaný znalecký posudek. K návrhu na opatření revizního znaleckého posudku státní zástupce uvedl, že soud k jeho vypracování přistoupí pouze za podmínek §109 tr. ř., když pouhý nesouhlas dovolatele se závěry znaleckého posudku nemůže být důvodem pro takový postup. Otázka, zda dovolatel v nějakých jiných řízeních vystupuje jako poškozený, je z hlediska podmínek pro uložení ochranného léčení absolutně bez významu. Důkazní řízení tedy netrpí ani vadou spočívající v tzv. opomenutých důkazech.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod tedy slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé. Vzhledem k existenci „skutkového“ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. již není důvod k tomu, aby s odkazy na judikaturu Ústavního soudu byl tento dovolací důvod vykládán rozšiřujícím způsobem, a aby v jeho rámci byl prováděn i skutkový přezkum.
14. S ohledem na výše uvedené státní zástupce uvedl, že podané dovolání je založeno výlučně na námitkách skutkových. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze zařadit žádnou z námitek dovolatele, neboť žádný z jím vznesených argumentů nesměřuje vůči nesprávnému právnímu posouzení skutku, ani proti jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. K uplatnění námitek týkajících se nesplnění hmotněprávních podmínek pro uložení ochranného opatření je určen speciální dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán v případě, že nejsou splněny zákonem stanovené podmínky pro uložení ochranného opatření. Ani ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu dovolatel neuvedl žádné námitky, které by pod tento důvod mohly spadat, když nevznáší žádné konkrétní výhrady, týkající se nesplnění některé z podmínek §99 odst. 1 tr. zákoníku pro uložení ochranného psychiatrického léčení. Dovolání je založeno výlučně na zpochybnění skutkového zjištění, podle kterého dovolatel trpí duševní chorobou. Podle státního zástupce všechny zákonné podmínky pro uložení uvedeného ochranného opatření byly splněny, přičemž zejména odvolací soud se s jednotlivými podmínkami pro uložení ochranného léčení v odůvodnění svého rozhodnutí beze zbytku vypořádal
16. Protože dovolatel nevznesl žádné námitky, které by byly obsahově podřaditelné pod některý z formálně deklarovaných dovolacích důvodů, státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které dovolatel dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2021, na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
19. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
20. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
21. Dovolatel R. K. uplatnil mj. důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, spočívající v tom, že „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
22. Námitky, jimiž dovolatel projevuje nesouhlas se skutkovými zjištěními, podle nichž trpí duševní chorobou, a které považuje za podstatné z hlediska podmínek pro uložení ochranného opatření, však tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. To platí zejména ve vztahu k námitkám obviněného, že soudy svůj závěr o uložení ochranného léčení psychiatrického odůvodnily tím, že trpí chronickou paranoidní schizofrenií, pokud odmítá argumentaci soudu, že z jeho výslechu a z jeho projevu u veřejného zasedání je zjevné, že trpí bludnými představami, které ovlivňují jeho smýšlení a chování, v důsledku čehož je bez patřičného léčení nebezpečný pro své okolí. Stejně tak pokud vytýká, že soud implikuje závěr, že kdo trpí duševní poruchou nemůže mluvit pravdu, zpochybňuje závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, podle nichž trpí paranoidní schizofrenií, což odůvodňuje tím, že u něj k dané diagnóze nestandardně došlo až v pozdějším věku, namítá, že se soudy nezbývaly tím, že ošetřující lékařka nepoznala, že neužíval předepsanou medikaci a další. Taková vadná zjištění však v posuzované věci dána nejsou.
23. Lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci vyúsťujícím v závěr o naplnění zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení není dán žádný rozpor (ten ostatně dovolatel ani nenamítal). Soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů, přičemž mimo výpovědí dovolatele vycházely zejména ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Vlastimila Tichého, MUDr. Petra Navrátila, PhDr. Jiřího Klose, Ph.D. a Mgr. Denisy Dokulilové na č. l. 32 - 53, jakož i z listinných důkazů - vyšetřovacího spisu KRPA-185806/TČ-2022, i z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 4 Nt 26047/2022. Z lékařské zprávy z PN XY na čl. 11-12 spisu soud dále zjistil, že R. K. je v současnosti hospitalizován v PN XY, a to z důvodu, že byl agresivní vůči své matce, zpacifikovat jej musela až policie. Je agresivní fyzicky i psychicky vůči své matce, sociálně selhává, má narušené rodinné vztahy. Kromě toho trpí bludnými představami ve vztahu k lékařce L. B., státním zástupcům a jeho bývalým studentům, o kterých je přesvědčen, že mu záměrně škodí. Ze strany PN XY na něj bylo podáno trestní oznámení pro stalking a nebezpečné vyhrožování, avšak jednání bylo v závěru vyhodnoceno jako přestupek, nicméně i to potvrzuje jeho způsob myšlení a chování. Rovněž byl podán návrh na omezení svéprávnosti R. K. k Obvodnímu soudu pro Prahu 8, o kterém zatím nebylo pravomocně rozhodnuto. Ze zprávy se dále podává, že R. K. rovněž píše dopisy na různé instituce, kde líčí své bludné představy, jak kdo kde po něm jde a škodí mu. Jak bylo soudem zjištěno, spolupráce na léčení ze strany jmenovaného je v současnosti mizivá, je umístěn na oddělení zvýšené péče, a to pro svou masivní psychotickou produkci a riziko agrese (bod 9 str. 2 odůvodnění usnesení soudu prvního stupně). Soudy proto dospěly na podkladě provedených důkazů k závěru, že se R. K. ve stavu nepříčetnosti dopustil činu jinak trestného (str. 1 usnesení soudu prvního stupně) a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný (str. 1 usnesení soudu prvního stupně, str. 4 napadeného usnesení), proto jsou dány podmínky k uložení ochranné léčby psychiatrické ve formě ústavní podle §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Ve vztahu k podmínce nebezpečnosti pobytu R. K. na svobodě bylo na základě výše již citovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie jednoznačně prokázáno, že R. K. trpí chronickou paranoidní schizofrenií, v jejímž důsledku nebyl v době spáchání prověřovaného jednání příčetný, jelikož jeho schopnosti rozpoznat protiprávnost jednání a toto jednání následně ovládat, byly v důsledku zjištěné poruchy zcela vymizelé. Onemocnění má trvalý ráz – lze částečně ovlivnit některé příznaky, nicméně choroba jako taková má trvalý ráz a v daném případě je chorobná symptomatika prakticky setrvalá. Jak z posudku dále vyplynulo, zároveň byl jeho pobyt na svobodě shledán jako nebezpečný pro jeho okolí. Prognóza vývoje onemocnění je závislá na spolupráci a úspěšnosti psychiatrické léčby, došlo ale patrně k chronifikaci onemocnění, a tudíž je jeho prognóza resocializace nepříznivá.
24. K opomenutí důkazů, které dovolatel dále namítal, a to jednak ohledně zjištění, v jakých řízeních figuruje jako poškozený k posouzení jeho věrohodnosti, jednak stran vypracování revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, je vhodné uvést, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
25. Výtky obviněného směřující proti úplnosti provedeného dokazování neshledal dovolací soud opodstatněnými. Posuzovaná trestní věc není stižena vadou opomenutých důkazů, neboť soud prvního stupně v bodě 5. odůvodnění rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil, proč zamítl návrh dovolatele na doplnění dokazování v podobě zjištění, v jakých řízeních figuruje jako poškozený, a to s ohledem na jeho evidentní nadbytečnost, neboť tento důkaz neshledal pro rozhodnutí ve věci podstatný. Mimo to je zjevné, že i z hlediska podmínek pro uložení ochranného léčení je tento důkaz zcela bez významu. Odvolací soud, který se s těmito závěry zcela ztotožnil, rovněž uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb (§2 odst. 5 tr. ř.). Odvolací soud současně v bodě 18. vyložil, z jakých důvodů nevyhověl návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku shora, když konstatoval, že revizní posudek by uložil soudu prvního stupně vypracovat v případě, pokud by stěžovatel předložil oponentní posudek v této jeho věci (viz §109 tr. ř.), který by byl ve zjevném rozporu se závěry znaleckého posudku ze dne 29. 8. 2022, což se nestalo. Lze dodat, že: „rozsah dokazování závisí na úvaze soudu, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit stav dokazování, přičemž posuzuje důvodnost návrhu na doplnění dokazování (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 6 Tdo 373/2017). Není tedy povinností soudu, aby akceptoval jakýkoliv důkazní návrh. Jestliže odmítne provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. V konkrétním případě se obvodní soud i městský soud s úvahou, proč nedoplnily dokazování požadovaným způsobem, dostatečně vypořádaly.
26. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
27. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na „nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“ . S ohledem na povahu napadeného usnesení Městského soudu v Praze a charakter shora již blíže rozvedených dovolacích námitek, je zřejmé, že nesměřují, a ani ve skutečnosti nemohou směřovat proti právnímu posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Právním posouzením skutku se rozumí jeho kvalifikace, případně kvalifikace jiné okolnosti skutkové povahy podle příslušných ustanovení hmotného práva. Právní posouzení skutku pak spočívá v řešení otázek, zda skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.
28. Jiným hmotněprávním posouzením, než posouzením skutku ve smyslu výše uvedeného dovolacího důvodu, je zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví. Jiné hmotněprávní posouzení potom teoreticky zahrnuje i otázky ukládání ochranného léčení. Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je významný zejména vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o uložení ochranného léčení, aniž byly splněny zákonné podmínky pro jeho uložení. Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení zákonných podmínek ukládání ochranného léčení v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Domníval-li by se tedy dovolatel, že v jeho případě nebyly dány zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení, mohl je v rámci dovolání úspěšně uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., a nikoli též prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2003, sp. zn. 5 Tdo 1133/2003). Ostatně jak bylo výše již konstatováno, dovolatel uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
29. Z obsahu dovolání je nicméně zřejmé, že dovolací námitky jsou založeny výlučně na námitkách skutkových, nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o uložení ochranného psychiatrického léčení, a deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obsahově nenaplňují.
30. V této souvislosti je třeba rovněž připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit, a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).
31. Jak výše uvedeno, k uplatnění námitek týkajících se nesplnění hmotněprávních podmínek pro uložení ochranného opatření je určen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. na který dovolatel rovněž odkázal, a který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
32. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda okolnosti skutkové povahy byly správně posouzeny z hlediska podmínek stanovených zákonem pro uložení ochranného opatření. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. tedy jsou skutková zjištění nalézacího, případně též odvolacího (stížnostního) soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 3 Tdo 1095/2003).
33. Přestože dovolatel formálně a obecně namítá nedostatek zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení, jeho námitky směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel soudům vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo nesprávným hodnocením provedených důkazů (ve věci zpracovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Vlastimila Tichého, MUDr. Petra Navrátila, PhDr. Jiřího Klose, Ph.D. a Mgr. Denisy Dokulilové, zpochybňující zejména tezi stanovené diagnózy, z níž vyplývá opačný závěr, než k jakému dospěly soudy, opírající se o tvrzení, že ochranné léčení není v jeho případě namístě, a tudíž chybí podklad pro závěr, že trpí jakoukoli duševní poruchou). Tyto námitky, jimiž v podstatě předkládá vlastní verzi skutkového děje a činí odlišné skutkové závěry od zjištění soudů, nejsou pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., podřaditelné, neboť na podkladě zpochybnění skutkových závěrů dovolatel dovozuje, že nejsou splněny podmínky pro uložení ochranného léčení. Ani ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu neuvedl žádné relevantní námitky, které by pod tento důvod mohly spadat, když nevznáší žádné konkrétní výhrady týkající se nesplnění některé z podmínek §99 odst. 1 tr. zákoníku pro uložení ochranného psychiatrického léčení.
34. T restní zákon stanoví hmotněprávní podmínky pro uložení ochranného léčení v §99 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v §40 odst. 2 a §47 odst. 1 tr. zákoníku, nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Podle §99 odst. 4 tr. zákoníku podle povahy nemoci a léčebných možností soud uloží ochranné léčení ústavní nebo ambulantní. Ochranné opatření podle §96 odst. 1 tr. zákoníku nelze uložit, není-li přiměřené povaze a závažnosti pachatelem spáchaného činu a nebezpečí, které od pachatele v budoucnu hrozí pro zájmy chráněné trestním zákonem, jakož i osobě pachatele a jeho poměrům. Podle §96 odst. 2 tr. zákoníku újma způsobená uloženým a vykonávaným ochranným opatřením nesmí být větší, než je nezbytné k dosažení jeho účelu.
35. Vždy je přitom třeba mít na zřeteli, že účel ochranného léčení, jímž je ochrana společnosti mimo jiné před nebezpečnými duševně chorými osobami s cílem jejich opětovného zařazení do běžného života, navazuje na obecný účel ochranných opatření, jímž je individuální prevence s akcentem na nápravu a zajištění (zneškodnění). Konečným účelem je odstranění nebezpečí dalšího porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákoníkem, tedy vyléčení pachatele, anebo alespoň snížení takového nebezpečí dalšího porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákoníkem, tedy dosažení alespoň takového léčebného efektu, kdy pobyt pachatele na svobodě není již nebezpečný (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1157).
36. Podstatnou okolností, kterou je třeba při ukládání ochranného léčení posuzovat, je nebezpečnost pobytu pachatele činu jinak trestného na svobodě ve smyslu §99 odst. 1 tr. zákoníku, k níž je nutné zkoumat nejenom povahu jednání, které vykazuje v daném případě znaky činu jinak trestného, ale závěr o pravděpodobnosti možného opakování takového jednání musí být zjišťován též s ohledem na stupeň duševní poruchy pachatele, příp. jeho dosavadní recidivní projevy, které mohou vytvářet stav nebezpečí pro společnost při ponechání takového pachatele na svobodě. Pobyt takové osoby na svobodě musí být nebezpečný pro zájmy chráněné trestním zákoníkem i pro budoucnost. Tato podmínka je splněna, jestliže je vysoce pravděpodobné, že nepříčetná osoba, která spáchala čin jinak trestný, by mohla pod vlivem duševní poruchy spáchat znovu závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákoníkem. Splnění této podmínky je třeba posoudit na základě zjištění o povaze a chování nepříčetné osoby, a to na základě posudku znalce z oboru psychiatrie, i o tom, zda duševní porucha je takového rázu, že obava z nebezpečnosti pobytu nepříčetné osoby na svobodě je pro budoucnost v uvedeném smyslu dána. Musí být splněna i v době rozhodování soudu o ochranném léčení (srov. rozhodnutí č. 58/1968, č. 11/1974, č. 23/1979 a č. 3/2000 Sb. rozh. tr.).
37. K formě ochranného léčení, jež bylo dovolateli jako ústavní uloženo, je třeba uvést, že podle §99 odst. 4 tr. zákoníku soud uloží ochranné léčení podle povahy nemoci a léčebných možností ve formě ústavní nebo ambulantní. Při ukládání formy ochranného léčení je nutné vždy pečlivě zvažovat jak povahu choroby a léčebné možnosti, tak i povahu a závažnost trestné činnosti a povahu a závažnost nebezpečí, které do budoucna ze strany léčené osoby hrozí zájmům chráněným trestním zákonem. Ambulantní forma ochranného léčení přichází do úvahy zejména u těch osob, u nichž vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem lze očekávat, že účel léčení bude splněn i při pobytu léčené osoby na svobodě (přiměřeně srov. rozhodnutí č. 30/1972 Sb. rozh. tr.), což je v případech, kdy je nebezpečí, které u léčené osoby hrozí, odstraněno nebo alespoň zásadním způsobem omezeno i touto formou. Pokud tyto podmínky splněny nejsou, je nutné přistoupit k nařízení ústavní formy ochranného léčení.
38. V posuzované věci Nejvyšší soud při zkoumání, zda soudy nižších stupňů tyto zásady respektovaly, shledal, že z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně (zejména z jeho stran 2 a 3) a usnesení soudu druhého stupně (z jeho stran 2 až 5), vyplývá, že oba soudy se zákonnými podmínkami uložení ochranného léčení pečlivě zabývaly, podrobně popsaly závěry znaleckého posudku a vyložily, proč dospěly k závěru, že obviněný trpí duševní poruchou ve smyslu §123 tr. zákoníku a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.
39. Soudy nižších stupňů zvažovaly rozhodné skutkové okolnosti, protože, jak vyplynulo z výše již citovaného usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Obvodního ředitelství Policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 1. oddělení ze dne 14. 9. 2022, č. j. KRPA-185806-49/TČ-2022-001371, byla podle §159a odst. 1 tr. ř. odložena trestní věc vedená proti dovolateli R. K. pro podezření ze spáchání činu jinak trestného, a to zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, protože jej spáchal pod vlivem duševní poruchy, paranoidní schizofrenie, která je z hlediska lékařského závažnou duševní poruchou neléčitelného charakteru. V otázce nepříčetnosti pachatele bylo vycházeno ze závěrů znaleckého posudku Ústřední vojenské nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha, z oboru zdravotnictví, psychiatrie a klinická psychologie.
40. Oba soudy se rovněž řádně zabývaly i tím, zda v případě R. K. je dána druhá zákonná podmínka, tj. zda jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Zejména s poukazem na závěry znaleckého posudku vypracovaného shora zmíněným ústavem, ale též v kontextu celého dokazování přitom dospěly k závěru, že případné nebezpečí pro společnost nepostrádá nezbytnou míru reálnosti, poukázaly (zejména soud prvního stupně) na to, že obviněný si předmětnou duševní poruchu není schopen připustit a objektivně na ni nahlížet, a zdůraznily, že jednání, pro něž byl odsouzen, nebylo nějakým marginálním porušením zákona. Na základě závěrů tohoto posudku nelze soudu prvního stupně vytknout, že dospěl k závěru o nebezpečnosti pobytu dovolatele na svobodě. S ohledem na výše uvedené je tak nutno konstatovat, že obava z ohrožení společnosti a zákonem chráněných hodnot, vyplývající z duševní nemoci dovolatele, tedy v mezidobí od spáchání činu do rozhodování soudu o ochranném léčení, nepominula.
41. V tomto směru obvodní soud zdůraznil, že se zatím u R. K. přes jeho pobyt v psychiatrické nemocnici a nasazení medikace nepodařilo vytvořit ani základní náhled na to, že skutečně trpí nějakým psychickým onemocněním. Rovněž je zde riziko, že se jmenovaný bude chovat v důsledku svého psychického onemocnění a pocitu, že je mu permanentně ubližováno, agresivně vůči svému okolí a zejména vůči své matce, k čemuž již v nedávné minulosti došlo a mohlo by v tom být ze strany posuzovaného pokračováno zejména s ohledem na skutečnost, že jeho matka si nepřeje vzhledem k jeho předchozímu chování vůči ní, aby u ní bydlel, což opětovně shledává jako útok vůči své osobě. Soud prvního stupně tedy důvodně rozhodl o uložení ochranného psychiatrického léčení v ústavní formě s tím, že dovolatel musí nejprve absolvovat ústavní část léčby, v rámci které musí dle svých možností a typu onemocnění získat alespoň základní náhled na onemocnění, které u něj bylo diagnostikováno a také na potřebu braní léků, které bude muset i v budoucnu užívat (str. 3 bod 12. odůvodnění usnesení soudu prvního stupně).
42. V návaznosti na to Městský soud v Praze uvedl, že o uložení ochranného léčení bylo rozhodnuto poté, co bylo spolehlivě doloženo splnění podmínek stanovených zákonem pro jeho uložení. V daném konkrétním případě se Obvodní soud pro Prahu 8 náležitě vypořádal se všemi aspekty, které je třeba, při tomto druhu rozhodování, vzít v potaz. Odborné závěry znaleckého posudku Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice Praha, že choroba, paranoidní schizofrenie s bludnou produkcí, ovlivňuje veškeré postoje a skutky dovolatele, shledal jasné a srozumitelné. Pobyt posuzovaného na svobodě je z psychiatrického hlediska nebezpečný, je indikována ústavní ochranná léčba, dovolatel není schopen samostatného života (prakticky neustále se projevuje konfliktně), onemocnění má trvalý ráz. Lze tedy, dle názoru stížnostního soudu, uzavřít, že bez ústavní léčby může dovolatel, který si nepřipouští svůj chorobný stav, odmítá léčbu, jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání, způsobit v zátěžové situaci i něco tragického (str. 4 bod 17. odůvodnění usnesení městského soudu).
43. Z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí rovněž vyplývá, že závěr o uložení ochranného léčení ústavního, tzn. s omezením osobní svobody dovolatele, soudy učinily i při respektu k zásadě přiměřenosti ve smyslu §96 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Z hlediska tohoto zákonného vymezení zejména stížnostní soud (viz bod 12. a násl. jeho usnesení) bral do úvahy, že jde o krajní řešení, pro které vycházel z toho, že tato forma ochranného opatření je mimořádně závažným omezením osobní svobody léčeného, zvažoval velmi důkladně jeho podmínky mimo jiné i se zřetelem na určitou proporcionalitu mezi nebezpečím ze strany dovolatele na straně jedné a omezením jeho svobody na straně druhé. Bral v potaz i závislost mezi spáchaným činem a intenzitou ochranného léčení, které v mírnější formě nemělo potřebný dopad na chování dovolatele, což doložil konkrétními skutkovými okolnostmi. Stížnostní soud tak v souladu se soudem prvního stupně důvodně uzavřel, že u R. K. neexistuje jiná eventualita, jak omezit konkrétní obavu, pro kterou může být nařízeno (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. IV. ÚS 502/02, a ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 3654/10).
44. Nejvyšší soud k této vylučující podmínce navíc uvádí, že na projednávanou věc nedopadá, resp. vše, co soudy bylo zjištěno a výše rozvedeno a popsáno, svědčí o tom, že uložení ústavního ochranného léčení psychiatrického z objektivního hlediska pro dovolatele nepředstavuje nepřiměřené omezení, neboť toto objektivní hledisko svědčí zcela pro zájem na ochraně jeho zdraví. Požadovaná přiměřenost se v tomto konkrétním případě odvíjí i od potencionálních možností vzniku dalších nebezpečných situací daných neschopností dovolatele získat náhled na svou zdravotní situaci a sám si poradit se svými velice závažnými zdravotními problémy a léčbu respektovat. Tyto závěry vyplývají zejména z předchozích zkušeností, při nichž veškeré mírnější způsoby formy léčby selhaly. Nejvyšší soud bral do úvahy, že právě hrozba nebezpečí ze strany pachatele je hlavní skutečností, která tento závažný zásah do jeho základních práv opodstatňuje. Nebezpečí, které při ponechání dovolatele jako nepříčetné osoby na svobodě z jeho strany hrozí, převažuje nad újmou, kterou utrpí v důsledku výkonu ústavní ochranné léčby, při níž se navíc zlepší i jeho osobní zdraví, byť za cenu dočasné ztráty osobní svobody (viz již shora uvedený nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. IV. ÚS 502/02).
45. Z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí je zřejmé, že soudy obou stupňů podmínky pro uložení ochranného psychiatrického léčení v potřebné míře zvažovaly, posoudily podle učiněných zjištění všechny podstatné okolnosti a dospěly k závěrům, které mají oporu ve shora citovaném znaleckém posudku Ústřední vojenské nemocnice z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Není pochyb o tom, že podmínky pro uložení ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě podle §99 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku byly splněny. Výhrady obviněného proti uložení ochranného léčení ve formě ústavní, nehledě na to, že je nelze podřadit pod žádný zákonný dovolací důvod, Nejvyšší soud shledal zcela nedůvodnými.
IV.
Závěrečné shrnutí
46. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání R. K., proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 7. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu