ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.952.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 952/2023-4098
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2023 o dovolání obviněného A. K. , t. č. ve výkonu vazby v Ústavu pro výkon vazby a Ústavu pro výkon trestu odnětí svobody Bratislava, Slovenská republika, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 2 To 78/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 69 T 5/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného A. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 69 T 5/2021, byl obviněný A. K. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání desíti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku krajského soudu. Současně byl obviněnému podle §71 tr. zákoníku uložen trest propadnutí náhradní hodnoty ve výši 13.000 EUR.
2. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podal obviněný A. K. odvolání, kterým napadl výrok o vině i trestu. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Vrchní soud v Olomouci svým usnesením ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 2 To 78/2021, a to tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné.
3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, se obviněný A. K. shora uvedené trestné činnosti dopustil společně s dalšími osobami (tj. se spoluobviněnými R. F., J. R., T. V. a S. D.) tím, že:
v období nejméně od března 2018 do 21. 11. 2018, po předchozí vzájemné domluvě kupovali obvinění J. R. a R. F. od obviněného A. K. kokain, přičemž A. K. kokain získával od neztotožněných osob v zahraničí, kdy k předávkám kokainu docházelo tak, že buďto A. K. tuto omamnou látku přivážel po předchozí domluvě do České republiky, kde jej J. R., případně R. F., předával ve Zlíně, v XY, ve XY, v XY nebo v hotelu XY v obci XY, případně pro kokain J. R. a R. F. jezdili na blíže nezjištěná místa na území Slovenské republiky, nejméně do XY a Bratislavy, podle předchozí domluvy s A. K.,
přičemž takto byly zjištěny jejich vzájemné schůzky nejméně ve dnech 10. 7. 2018, 13. 7. 2018, 30. 8. 2018, 17. 9. 2018, 25. 9. 2018, 3. 10. 2018, 17. 10. 2018, 20. 10. 2018, 27. 10. 2018, 10. 11. 2018, 16. 11. 2018 a 21. 11. 2018, kdy takto odebraný kokain nejméně v množství 260 g následně J. R. využil pro svou potřebu, ale z větší části jej J. R. spolu s R. F. distribuovali koncovým uživatelům zejména ve Zlínském kraji,
přičemž k poslední schůzce mezi A. K. a J. R. došlo dne 21. 11. 2018 v době od 00:13 hodin do 00:32 hodin v obci XY, okres Zlín, a následně bylo u J. R. po jeho zadržení v 05:00 hodin stejného dne při domovní prohlídce nalezeno celkem 70,02 g hydrochloridu kokainu s celkovým obsahem 38,96 g kokainu báze,
přičemž na tomto jednání se dále podílel S. D. tak, že z pozice faktického provozovatele podniku XY ve Zlíně na adrese XY č. p. XY umožnil J. R. využívat prázdnou místnost v zázemí baru, kde J. R. distribuoval kokain koncovým uživatelům a kde také docházelo k aplikaci kokainu, kdy současně sám kokain poskytl nejméně A. J., nar. XY, případně na žádost koncových uživatelů, a to nejméně J. S., nar. XY, zprostředkoval koupi kokainu od J. R.,
a současně se na tomto jednání dále podílel T. V. tak, že nejméně v jednom případě dne 28. 7. 2018 na žádost J. R. zavezl kokain neustanovené osobě do XY, dne 17. 9. 2018 po předchozí dohodě s J. R. předal R. F. finanční částku ve výši 50.000 Kč, přičemž věděl, že se jedná o peníze, za které následně nakoupí R. F. kokain od A. K., a dále dne 16. 11. 2018 zavezl J. R. na jeho žádost do obce XY, přičemž věděl, že účelem této cesty je setkání J. R. s A. K. a předávka kokainu mezi nimi,
a takto jednali přesto, že nikdy nebyli držiteli povolení k zacházení s návykovými látkami podle §4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, přičemž kokain je jako omamná látka uveden v příloze 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které bylo vydáno na základě zákonného zmocnění podle §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše citovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný A. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně má obviněný za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
5. Úvodem svého podání dovolatel vyjádřil přesvědčení, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako zvlášť závažný zločin dle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy jako čin spáchaný ve spojení s organizovanou zločineckou skupinou působící ve více státech. Dovolatel namítá, že se nepodařilo prokázat ani existenci jakékoli organizované skupiny, tedy založení sdružení nejméně tří osob, k čemuž poukazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 11 Tdo 336/2021, v němž je podle jeho mínění ukázkově popsána hierarchická struktura organizované skupiny obžalovaných. V nyní projednávaném případě je ovšem podle obviněného pouze presumována dohoda mezi nejméně třemi osobami a rozdělení úloh mezi členy organizované skupiny. Z provedených důkazů podle dovolatele nevyplývá, že by si měl být jakožto osoba stojící mimo organizovanou skupinu vědom skutečnosti, že by měl působit jako dovozce kokainu pro širokou klientelu, když bylo prokázáno pouze dodání 260 gramů kokainu spoluobviněnému J. R., přičemž již samotné nevysoké množství dodaného kokainu jej podle jeho vyjádření zcela vylučuje ze zapojení v organizované skupině. Podle obviněného se totiž jedná o množství, které může sloužit v daném časovém období k uspokojení potřeb jediné osoby. Aplikace ustanovení §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku tedy byla podle obviněného nepřiléhavá a je ve flagrantním rozporu se zásadou in dubio pro reo . Obviněný na základě výše uvedeného souhrnně namítá, že nebyl minimálně ve formě eventuálního úmyslu srozuměn s tím, že spoluobviněný J. R. bude kokain distribuovat dalším osobám, natožpak to, že kokain bude distribuován na území České republiky i Slovenské republiky. Soudy obou nižších stupňů konstruují podle obviněného jeho trestní odpovědnost na základě jeho národnosti, a nikoli jako odpovědnost za jeho jednání.
6. Podle obviněného pak ustanovení §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku nelze aplikovat ani na základě předpokladu, že mu muselo být jasné, že jím obchodovaný kokain pochází ze zahraničí a on tak svojí trestnou činností navazuje na předchozí mezinárodní trestnou činnost. Dále podle obviněného ani množství kokainu a jeho cena nedosahovaly intenzity naplňující kvalifikační znak podle §284 odst. 3 tr. zákoníku, a to dokonce ještě před účinností novely trestního zákoníku, kterým byla fakticky zdvojnásobena hranice pro posouzení výše škody. Jelikož jednání obviněného nenaplnilo znaky ani mírnějšího zákonného ustanovení, jeví se obviněnému právní kvalifikace jeho jednání podle přísnějšího ustanovení §283 odst. 4 tr. zákoníku jako nepřiléhavá.
7. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci v celém rozsahu, a dále podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 1 NZO 714/2022-20, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem předeslal, že dovolatel primárně zpochybnil skutková zjištění stran svého vědomí o tom, že spoluobviněný J. R. prováděl distribuci zakázaných látek dalším osobám. Tyto námitky postavené na představách obviněného o správném hodnocení provedených důkazů však podle státního zástupce nejsou relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
9. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze podle státního zástupce s jistou dávkou tolerance, když dovolatel i tyto námitky spojuje s vlastními skutkovými tvrzeními a hodnoceními, považovat za relevantně uplatněnou námitku týkající se absence znaku spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněným rozporované a judikaturou vymezené znaky této kvalifikované skutkové podstaty však v daném případě podle státního zástupce naplněny byly. Úlohy mezi jednotlivými obviněnými byly rozděleny tak, že obviněný zajišťoval zdroj kokainu, který nakupoval na Slovensku, zatímco spoluobvinění J. R. a R. F. plnili úlohy při distribuci drogy konečným spotřebitelům. Činnost této skupiny pak v pozici účastníků podporovali též spoluobvinění S. D. a T. V. Z charakteru nedovolené látky – kokainu, kterou nelze vyrobit ze surovin pocházejících ze střední Evropy, logicky vyplývá, že na trestné činnosti se podílely i další osoby působící v Evropě a Latinské Americe. Z hlediska naplnění formálního znaku působení organizované skupiny ve více státech nicméně postačuje, že trestná činnost byla páchána v České republice a na Slovensku, kde podle skutkových zjištění dovolatel kokain opatřoval a v některých případech též předával spoluobviněným. Podle státního zástupce je tudíž bezpředmětná polemika dovolatele o tom, zda lze jakýkoliv prodej kokainu na území České republiky posuzovat coby činnost páchanou ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, jakož i tvrzení obviněného, že jeho trestní odpovědnost je konstruována z jeho národnosti.
10. K námitce dovolatele vztahující se k množství drogy, s níž tento nakládal, státní zástupce konstatuje, že zvlášť přitěžující okolnost spočívající ve spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech lze pachateli přičítat i v případě, že rozsah trestné činnosti jinak odpovídá toliko základní skutkové podstatě podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. V případě stanovení rozsahu drogové trestné činnosti přitom nelze použít výkladového pravidla §138 tr. zákoníku, jak činí obviněný ve svém dovolání, neboť nejde o finanční vyjádření neoprávněně vyrobené nebo distribuované látky. Novelizace §138 tr. zákoníku provedená zákonem č. 165/2020 Sb. tedy není z hlediska právní kvalifikace skutku rozhodná.
11. Po zvážení shora uvedeného státní zástupce dospěl k závěru, že argumentace obviněného částečně neodpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu se jeví jako zjevně neopodstatněná. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání i jiné než navrhované rozhodnutí.
12. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
14. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
16. Obviněný ve svém podání předně odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
17. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
18. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
19. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami Nejvyšší soud dále konstatuje, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
20. S ohledem na tento obviněným uplatněný důvod dovolání je třeba připomenout, že dovolací soud ani na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto je třeba situace, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě předmětného trestného činu.
21. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah dovolatelem uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
22. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
23. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování jeho obsahu, jakož i připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že byť jsou obviněným vznesené dovolací námitky zčásti formálně podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je namístě je odmítnout jako zjevně neopodstatněné.
24. S odkazem na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu obviněný smíšenou argumentací především namítl, že oba soudy nižších stupňů dospěly ke skutkovým zjištěním, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Konkrétně dovolatel brojí proti skutkovým zjištěním, na jejichž základě oba soudy dospěly k závěru, že dovolatel spáchal čin jako člen organizované skupiny (ačkoliv tyto námitky označuje jako námitky směřující ryze proti kvalifikované skutkové podstatě spočívající ve spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech), jelikož reálné provázání obviněného s osobami distribuujícími předmětný kokain je v jednoznačném rozporu s obsahem provedených důkazů, pročež měl nalézací soud postupovat podle zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného.
25. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Za případ extrémního (zjevného) nesouladu přitom nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy nižších soudů, splňující požadavky formulované v §2 odst. 6 tr. řádu, ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
26. K provedenému dokazování Nejvyšší soud podotýká, že Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, shromáždil a následně provedl dostatečné množství důkazů, jejichž následnému hodnocení věnoval odpovídající míru pozornosti. O tom svědčí odůvodnění jeho rozsudku, kde podrobně rozebral, na jakých důkazech založil své rozhodnutí, jakým způsobem provedené důkazy hodnotil, z jakých skutkových závěrů vycházel při hmotněprávním posouzení skutku a jakými právními úvahami se řídil, pokud posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení trestního zákoníku (viz body 32. až 39. odůvodnění rozsudku krajského soudu). Soud prvního stupně tedy postupoval v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, tzn. že provedené důkazy hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž ke svým skutkovým závěrům přiřadil stran všech obviněných i odpovídající hmotněprávní kvalifikace jejich jednání. Vrchní soud v Olomouci se následně jako soud odvolací s argumentací soudu prvního stupně zcela ztotožnil, přičemž nezjistil, že by některý ze stěžejních důkazů nebyl proveden, nebo že by důkazy byly hodnoceny v rozporu s pravidly uvedenými v trestním řádu či pravidly formální logiky. Přes tyto skutečnosti dovolatel inicioval proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně podání mimořádného opravného prostředku, když ve svém dovolání vznesené výhrady podřadil pod dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.
27. Projednávaná trestná činnost byla prokázána celým souborem provedených důkazů zahrnujícím jak výpovědi obviněného, tak spoluobviněných J. R., R. F., T. V. a S. D., dále dlouhé řady svědků z řad uživatelů kokainu, kteří svědčili o získání předmětné omamné látky. Současně soudy obou stupňů vycházely z množství provedených listinných důkazů zachycujících výsledky domovních prohlídek a prohlídky podniku Nobless café & bar, kde pravidelně docházelo k distribuci i přímé aplikaci kokainu. Podstatná skutková zjištění vyplynula rovněž ze znaleckého zkoumání Kriminalistického ústavu a odborných vyjádření Policie ČR, oboru kriminalistiky, odvětví genetiky a biologie, která navíc podstatným způsobem doplnila řada prostorových odposlechů pořízených v tehdejších bydlištích J. R. a R. F., stejně jako záznamy odposlechů telekomunikačních hovorů a monitorovaných schůzek mezi jednotlivými obviněnými. Ze všech provedených důkazů byla vina obviněného A. K., stejně jako všech ostatních spoluobviněných, bez důvodných pochybností prokázána, a to včetně skutečnosti, že obviněný A. K. věděl, resp. musel vědět jak o původu kokainu z Jižní Ameriky, tak o následné distribuci kokainu ze strany spoluobviněných J. R. a R. F. dalším osobám, tedy konečným uživatelům, když se za účelem prodeje kokainu setkával nejen se spoluobviněným J. R., ale rovněž se spoluobviněným R. F. Obviněný přitom v hlavním líčení vypověděl, že o prodeji kokainu spoluobviněným J. R. věděl a nadto např. s tímto spoluobviněným v konverzaci zachycené v rámci realizovaných prostorových odposlechů zcela zjevně ve vztahu k prodeji kokainu řešil skutečnost, že už od "začátku roku protočili 2.000.000".
28. Obviněný A. K. byl společně se spoluobviněnými J. R. a R. F. usvědčen z toho, že v časovém rozmezí od března 2018 do 21. 11. 2018 neoprávněně nakládal s kokainem, když tuto omamnou láku získával od neztotožněných osob v zahraničí, přičemž k předávkám této omamné látky docházelo buď na území České republiky nebo si pro smluvenou dodávku zajížděli po předchozí domluvě s obviněným sami spoluobvinění J. R. či R. F. na území Slovenské republiky. Spoluobviněný Andrej Ryška následně z části získaný kokain užil pro vlastní potřebu a z části jej dále distribuoval koncovým uživatelům ve Zlínském kraji. Všichni obvinění tedy společně neoprávněně nakládali s touto omamnou látkou, a to ve zjištěném množství 260 g, tj. ve značném rozsahu, když tuto zákonnou hranici (definovanou stanoviskem kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněným pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., která je stanovena množstvím 100 g kokainu) obvinění přesáhli více než 2,5krát. Z provedených důkazů tedy bez důvodných pochybností vyplynulo dovolatelovo zapojení do aktivit organizované skupiny operující na území více států, konkrétně nejméně na území České republiky a Slovenské republiky.
29. Pokud tedy dovolatel paušálně namítl, že oba soudy nižších stupňů dospěly ke skutkovým zjištěním pouze na základě domněnek a národnosti obviněného, ačkoli reálné povědomí jeho osoby o činnosti spoluobviněného J. R. podle názoru dovolatele nebylo nikterak prokázáno a z množství pervitinu, s nímž nakládal, mohl mít za to, že jej od něj kupoval spoluobviněný J. R. toliko pro vlastní spotřebu, je na podkladě provedených zjištění konstatovat, že Nejvyšší soud tato tvrzení nesdílí. S odkazem na aktuální znění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutné, aby dovolatel ve svém podání (obsahujícím daný mimořádný opravný prostředek) jasně konkretizoval, jaká skutková zjištění podle jeho názoru odporují obsahu provedených důkazů, resp. které podstatné důkazy soudy nižších stupňů neprovedly, popř. které důkazy jsou podle jeho náhledu procesně nepoužitelné, neboť byly opatřeny či provedeny v rozporu s příslušnou právní úpravou. V projednávaném dovolání však obviněný žádné takto konkrétní výhrady nevznesl, pouze v něm všeobecně předeslal, že závěry soudů nemají oporu v provedených důkazech. Tím však pouze vyjádřil svůj subjektivní nesouhlas s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů, resp. za něj skryl svůj odlišný pohled na výsledky dokazování, se kterými se neztotožnil, neboť neodpovídají jeho očekávání či představám. Takovýto způsob dovolací argumentace je však Nejvyšší soud nucen kategoricky odmítnout, neboť reálná existence zákonného dovolacího důvodu (tj. v tomto případě existence hmotně právních vad) je zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
30. Nad rámec výše uvedených skutkových námitek dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu namítl, že prokázaným trestným jednáním nemohl spáchat dotčený trestný čin ve smyslu zákonného znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, avšak fakticky k tomuto vztahuje pouze argumentaci o nedostatečnosti dílčího závěrů soudů o jeho srozumění se skutečností, že jím obstarávaný a dále prodávaný kokain nakupuje od blíže neurčené osoby na území Slovenské republiky s tím, že tento pochází, resp. je dopravován organizovaně ze států Jižní Ameriky.
31. Nejvyšší soud z obecného hlediska rekapituluje, že organizovanou skupinou se podle ustálené judikatury rozumí sdružení více osob, v rámci které je mezi jednotlivými členy skupiny prováděna určitá dělba úkolů, která vede k propracovanější plánovitosti a koordinovanosti trestné činnosti a tím i ke zvyšování pravděpodobnosti úspěchu a celkové společenské škodlivosti páchané trestné činnosti (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 56/1976-II. a č. 45/1986). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, přitom nikterak nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. Zcela postačuje, že bylo prokázáno, že mezi nejméně třemi trestně odpovědnými osobami (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 45/1986 Sb. rozh. tr.) došlo k součinnosti na realizaci trestné činnosti, která současně vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu (srov. TR NS 69/2010-T 1325-1.). V případě napojení na organizovanou skupinou působící ve více státech mohou být členy organizované skupiny rovněž další osoby přímo neztotožněné, za splnění předpokladu, že trestně stíhané osoby jsou si takové okolnosti vědomy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2011-I. Sb. rozh. tr.). Sám obviněný nemusí být přímo členem organizované skupiny, zcela postačuje jeho volnější spojení s takovou skupinou, např. i tím, že pachatel bydlí a provádí trestnou činnost mimo území států, kde působí organizovaná skupina, ale je s ní v kontaktu prostřednictvím telefonu, e-mailu, kurýra, apod. Více státy, v nichž působí taková organizovaná skupina, se přitom rozumí nejméně dva státy, z nichž jedním může být i Česká republika (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 34/2005 Sb. rozh. tr.).
32. V nyní posuzovaném případě bylo z provedených důkazů bez důvodných pochybností (a to i s ohledem na doznání obviněného a osob spoluobviněných) prokázáno, že minimálně dovolatel se spoluobviněnými J. R. a R. F. vytvořili organizovanou skupinu, v rámci které dovolatel na území Slovenské republiky nakupoval omamnou látku od neztotožněné osoby (kterou označoval jménem Hendrych), jíž následně po předchozí dohodě odprodával buď na území Slovenska nebo ji převážel do České republiky, kde ji spoluobvinění J. R. a R. F. přebírali, a to částečně za účelem vlastní konzumace a částečně za účelem další distribuce. Skutečnost, že předmětná organizovaná skupina působila ve více státech, vyplynula i z mnoha dalších, řádně provedených důkazů, zejména z telefonické komunikace realizované mezi spoluobviněnými, kteří si v rámci ní sdělují, že kokain je do Evropy dovážen z různých států Latinské Ameriky, především prostřednictvím Holandska, ale i dalších zemí, a poté je distribuován do jednotlivých států Evropské unie, včetně Slovenska, kde ji obviněný A. K. nakupoval a dále distribuoval.
33. V návaznosti na výše uvedené nelze než konstatovat, že jednání obviněného ve spojení s organizovanou skupinu působící na území více států bylo z výše uvedených skutkových zjištění nepochybně prokázáno, stejně jako skutečnost, že trestná činnost byla páchána minimálně na území České a Slovenské republiky, přičemž Slovensko bylo toliko jednou z tranzitních zemí, kam byl kokain distribuován. Není proto pochybením, pokud krajský soud na základě provedených důkazů konstatoval, že obviněný A. K. nakupoval danou návykovou látku od osob zabývajících se utajovanou přepravou omamných látek z Latinské Ameriky, tedy od osob, které byly buď členy zločineckých organizací anebo byly s takovými osobami v přímém styku. Stejně tak je zcela na místě závěr, že tyto skutečnosti musely být obviněnému i spoluobviněným J. R. a R. F.mu dostatečně známy, neboť kokain nelze vyrobit ze surovin pocházejících z Evropy, a proto musí být do evropských zemí dovážen a následně distribuován v rámci vysoce organizované trestné činnosti. Zákonnou dikcí „ve spojení s organizovanou skupinou“ jsou přitom postihovány rovněž volnější či zprostředkované formy vztahu pachatele k uvedené skupině. Předmětná právní kvalifikace tedy vyjadřuje jak alternativu spáchání činu osobou, která je členem organizované skupiny, tak variantu spáchání činu osobou stojící vně této skupiny, a tedy mající k ní volnější vztah. Nicméně obviněný A. K., stejně jako spoluobvinění J. R. a R. F. svou činností v rámci organizované skupiny působící nejméně na území České republiky a Slovenské republiky jednoznačně navazovali na předchozí mezinárodně organizovanou trestnou činnost. Tomu nebrání ani skutečnost, že ze skutkových zjištění nevyplynula totožnost všech členů organizované skupiny.
34. Obviněný přitom naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku rozporoval mimo jiné námitkou, podle které byla jeho trestní odpovědnost za dané jednání ve smyslu této právní kvalifikace konstruována toliko z jeho cizí národnosti. V této souvislosti však Nejvyšší soud připomíná, že pro naplnění dané skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku je otázka toho, zda se do organizované skupiny včlenil cizí státní příslušník či nikoli, zcela nepodstatná. Rozhodným je v dané věci pouze mezinárodní přesah trestné činnosti spočívající v teritoriálním hledisku vztahujícím se ke státnímu území, jelikož část trestné činnosti spočívající v prodeji kokainu určeného k jeho další distribuci byla páchána na území Slovenska, tedy mimo dosah českých orgánů činných v trestním řízení.
35. Ve svých navazujících výhradách dovolatel svou trestnou činnost bagatelizoval ve vztahu k rozsahu jím páchané trestné činnosti, jelikož podle jeho mínění není na místě kvalifikovat jeho jednání podle §283 odst. 4 tr. zákoníku, pokud rozsah jeho trestné činnosti nenaplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu podle §283 odst. 3 tr. zákoníku (pozn. Nejvyššího soudu: zcela zřejmě v důsledku písařské chyby přitom obviněný v textu svého dovolání poukázal na trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 3 tr. zákoníku) . K tomuto Nejvyšší soud ve shodě se státním zástupcem konstatuje, že zvlášť přitěžující okolnost spočívající ve spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech lze pachateli přičítat i v případě, že rozsah trestné činnosti jinak odpovídá toliko základní skutkové podstatě podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. K naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku tedy postačí pouze spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech tak jak je rozvedeno výše, přičemž zákon nevyžaduje, aby byl tento čin spáchán zároveň v konkrétním rozsahu. Obviněný přitom podle zcela správných a obviněným nikterak nerozporovaných závěrů nalézacího soudu s kokainem nakládal protizákonně ve značném rozsahu ve smyslu ustanovení §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přičemž pouhým administrativním nedopatřením byl rozsah trestné činnosti v právní větě výroku o vině označen za větší, aniž by ovšem uvedené mělo jakýkoli vliv na správnost závěrů nalézacího soudu a jakkoli se promítlo v rozhodnutím nad rámec této písařské chyby. Pro samotné posouzení rozsahu trestné činnosti obviněného jsou nadto zcela irelevantní změny výkladového pravidla obsaženého v §138 tr. zákoníku, neboť rozsah trestné činnosti nelze kvantifikovat ve vztahu k obviněným poukazované výši „škody“ odvozené od finanční hodnoty neoprávněně vyrobené nebo distribuované látky a skutková zjištění soudů nižších stupňů neumožnila učinit žádných konkrétních závěrů stran finančního prospěchu obviněného z trestné činnosti. Za této situaci je tedy v daném případě pro trestnou činnost obviněného irelevantní i novelizace ustanovení §138 tr. zákoníku provedená zákonem č. 165/2020 Sb.
36. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obviněný ve svém dovolání brojí zejména proti závěrům učiněným soudem prvního stupně, čímž de facto uplatnil shora uvedené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě. Ta je dána tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou nižších soudů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným souběžně uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu, nemohl být naplněn ani obviněným výslovně neuplatněný (nicméně v jím podaném dovolání implicitně vyjádřený) dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
VI.
Závěr
37. V souvislosti s dovolatelem přednesenou argumentací je třeba zdůraznit, že tento své námitky uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi řádně vypořádaly oba soudy nižších instancí. Oba nižší soudy se přitom v nyní přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty stran závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů.
38. Ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Současně byl projednávaný skutek přiléhavě právně kvalifikován, neboť prokazatelně byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
39. Nejvyšší soud tak po provedeném přezkumu napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 2 To 78/2021, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného A. K. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu k porušení zákona, pročež bylo jeho dovolání v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 10. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu