ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.336.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 336/2021-4974
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2021 o dovoláních obviněných L. Z. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, Z. H. , narozené XY v XY, ve Slovenské republice, státního občana Slovenské republiky, trvale bytem Španělské království, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrava, R. L. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná, D. Z. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, V. B. , narozeného XY v XY, státního příslušníka Kyrgyzstánu, bytem Spolková republika Německo, XY, M. J. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, a K. Š. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY v XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2020, č. j. 5 To 7/2020-4345, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 2/2019, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných L. Z., R. L., D. Z., M. J. a K. Š. odmítají.
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné Z. H. odmítá.
III. Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu se dovolání obviněného V. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 10. 2019, č. j. 50 T 2/2019-3871, pod bodem 1) uznal obviněného L. Z. vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, obviněnou Z. H. vinnou ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, obviněného R. L. vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, obviněného D. Z. ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, obviněného V. B. vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a obviněného M. J. vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Pod bodem 2) uvedeného rozsudku soud prvního stupně uznal obviněného K. Š. vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
2. Uvedených trestných činů popsaných v bodu 1) rozsudku soudu prvního stupně se přitom obvinění L. Z., Z. H., R. L., D. Z., V. B. a M. J. podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustili společně s dalšími obviněnými V. M. a M. B. tím, že:
nejméně od 16. 8. 2017 do 5. 5. 2018 na území České republiky, zejména v Moravskoslezském
kraji, na území Španělského království, Spolkové republiky Německo a na území Slovenské republiky, se společným záměrem získat majetkový prospěch z této činnosti, srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s návykovou látkou kokain, využitelnou pro toxikomanii, ani s ní dále obchodovat, vědomi si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením nedisponují, s cílem maximalizovat úspěch své činnosti a znesnadnit své odhalení a dopadení, vytvořili dobře organizovanou skupinu osob podílejících se každý svou dílčí úlohou ve výsledku společně na opakovaném a pravidelném dovozu této návykové látky ze Španělského království nebo Spolkové republiky Německo do České republiky a jejím následném prodeji zejména v XY, XY, v obci XY ve Slovenské republice a jinde, a po předchozí dohodě o způsobu vzájemné kooperace a dělbě úloh se na dosažení společného cíle vědomě jednotlivě podíleli níže popsaným způsobem:
obviněný L. Z.
opakovaně opatřoval na území Španělského království od dosud nezjištěného zdroje drogu kokain,
takto opatřený kokain sám či společně se Z. H. dělil a balil za účelem jeho přepravy,
kokain ukrýval ve vozidlech určených pro převoz drog,
kokain sám či společně se Z. H. anebo prostřednictvím najatých kurýrů, kterými nejméně ve výše uvedeném období byli G. H., J. K., R. L., D. Z. a M. J., dovážel z území Španělského království nebo Spolkové republiky Německo do České republiky, zejména do XY, na území Slovenské republiky a jinde,
doprovázel kurýry řízená vozidla s drogami,
jednal se zájemci o kokain a těmto předával sim karty za účelem skryté komunikace o drogách a s těmito projednával podmínky a možnosti odběru,
kokain předával jeho odběratelům na území České republiky, Slovenska a Německa,
společně se Z. H. nabízeli možnost dodání dalších drog (marihuany a extáze),
společně se Z. H. užíval výnosů z prodeje návykových látek,
obviněná Z. H.
kokain opatřený L. Z. společně s ním dělila a balila za účelem jeho přepravy,
kokain společně s L. Z. anebo prostřednictvím najatých kurýrů, kterými nejméně ve výše uvedeném období byli G. H., J. K., R. L., M. J. a D. Z., dovážela z území Španělského království nebo Spolkové republiky Německo do České republiky, zejména do XY, na území Slovenské republiky a jinde,
společně s L. Z. doprovázela kurýry řízená vozidla s drogami,
společně s L. Z. se účastnila jednání se zájemcem o kokain a tomuto předávala sim karty za účelem skryté komunikace o drogách,
účastnila se jednání, na nichž L. Z. nabízel odběrateli možnost dodání dalších drog (marihuany a extáze),
společně s L. Z. užívala výnosů z prodeje návykových látek,
obviněný R. L.
upomínal odběratele kokainu o úhradu ceny jimi převzatého kokainu,
od prodejců kokainu v XY přebíral prostředky na úhradu kokainu a zajišťoval jejich doručení L. Z. do Španělska,
zprostředkovával komunikaci mezi L. Z. a prodejci kokainu v XY,
společně s L. Z. doprovázel kurýry řízená vozidla s drogami,
převážel L. Z. na Slovensko za účelem prodeje kokainu slovenskému odběrateli,
obviněný D. Z.
upomínal odběratele kokainu o úhradu ceny jimi převzatého kokainu,
od prodejců kokainu v XY přebíral prostředky na úhradu kokainu a zajišťoval jejich doručení L. Z. do Španělska,
společně s L. Z. doprovázel kurýry řízená vozidla s drogami,
na žádost svého otce převezl kokain vlakem z XY do XY, kde kokain smíchal dohromady za účelem jeho prodeje slovenskému odběrateli,
další kokain přebral v XY od J. J. a tento předal v XY zčásti M. B. a zčásti K. Š.,
aktivně vyhledával další možné pravidelné odběratele kokainu,
obviněný V. B.
s L. Z. a V. M. dojednal podmínky dovozu kokainu ze Spolkové republiky Německo do České republiky,
prostřednictvím V. M. L. Z. sdělil nákupní cenu kokainu ve Spolkové republice Německo a projednal s tímto způsob rozdělení zisku z plánovaného obchodu s kokainem,
ve Spolkové republice Německo zakoupil od nezjištěné osoby jeden kilogram kokainu za cenu 34 000 €,
společně s V. M. v XY naložili kokain do osobního vozu V. B. a tento za přislíbenou odměnu za transport a přislíbený podíl na zisku z prodeje převážel do XY,
dne 5. 5. 2018 kolem 22:40 hodin v areálu obchodního centra Olympie v XY, nedaleko provozovny KFC předal L. Z. kokain za účelem jeho prodeje kupujícímu,
obviněný M. J.
dohodl se s L. Z., že bude za finanční odměnu převážet drogy jako jejich kurýr,
jako kurýr převážel kokain ze Španělska do České republiky, kde kokain předával za účelem jeho dalšího prodeje M. B.,
po zadržení slovenského odběratele na pokyn L. Z. převezl kokain z XY do XY za účelem jeho ukrytí,
kdy takto konkrétně přinejmenším:
• dne 16. 8. 2017 v odpoledních hodinách L. Z. dovezl z území Spolkové republiky Německo do České republiky přesně nezjištěné množství kokainu, ze kterého téhož dne kolem 20:00 hodin v XY, na náměstí XY předal 100 gramů kokainu za účelem dalšího prodeje M. S.,
• dne 22. 9. 2017 L. Z. prostřednictvím kurýrek G. H. a J. K. dovezl nejméně 400 g kokainu ze Španělského království do České republiky, do XY, z čehož přesné nezjištěné množství kokainu předal M. B. za účelem jeho dalšího prodeje, což tento realizoval na území XY, a 300 gramů kokainu vyvezli L. Z. a R. L. za pomocí kurýrek G. H. a J. K. dne 23. 9. 2017 v odpoledních hodinách z České republiky přes hraniční přechod Mosty u Jablunkova do Slovenské republiky, do obce XY, kde nejméně 300 gramů kokainu prodali slovenskému odběrateli M. P.,
• v přesně nezjištěné době až do 12. 11. 2017 do 16:00 hodin L. Z. sám dovezl, anebo prostřednictvím dosud neustanovených kurýrů nechal dovézt, ze Španělského království do České republiky přesně nezjištěné množství kokainu, ze kterého nejméně 500 gramů předal M. B. za účelem jeho dalšího prodeje, což tento realizoval na území XY, a dne 13. 11. 2017 v ranních hodinách nejméně 100 gramů z dovezeného kokainu předal v XY svému synovi D. Z., aby kokain převezl vlakem do Slovenské republiky, do XY, přičemž L. Z. a R. L. do XY na Slovensko cestovali souběžně s vlakem vozidlem VW Passat, modré barvy, registrační značky XY, kde na vlakovém nádraží v XY vyzvedli D. Z. s kokainem a poté již všichni společně jeli uvedeným vozidlem do obce XY, kde L. Z. předal kokain za účelem dalšího prodeje M. P.,
• dne 24. 11. 2017 v čase kolem 23:00 hodin v XY, v Restaurantu XY, se setkali L. Z. a Z. H. s osobou vystupující jako „XY“, kterému L. Z. při osobní schůzce ve vážně míněném úmyslu nabízel možnost dovozu 300 gramů kokainu jako vzorek a pokud by byl „XY“ spokojen s kvalitou vzorku kokainu, tak mu nabízel možnost pravidelných dovozů a prodeje kokainu v množství 1 kilogramu za cenu 40 000 € a také možnost dovozu tablet extáze za cenu 1 € za tabletu,
• dne 3. 12. 2017 okolo 15:40 hodin dovezl L. Z. společně s J. K. ze Španělského království do České republiky hraničním přechodem Rozvadov přesně nezjištěné množství kokainu vozidlem značky Mitsubishi Grandis modré barvy, registrační značky XY, německé imatrikulace, a téhož dne kolem 23:40 hodin z tohoto dovezeného kokainu u hotelu XY v XY, zdarma jako vzorek předal osobě vystupující jako „XY“ 0,745 gramu kokainu o koncentraci kokainu base 73,4 %, což představovalo 0,547 gramu kokainu base,
• dne 6. 12. 2017 okolo 15:30 hodin vyvezli L. Z. a R. L. z České republiky přes hraniční přechod Mosty u Jablunkova do Slovenské republiky, do obce XY 300 gramů kokainu, který L. Z. předal za účelem dalšího prodeje M. P.,
• dne 10. 12. 2017 kolem 12:00 hodin L. Z. společně se Z. H., prostřednictvím kurýra M. J., který užíval vozidlo BMW X3 registrační značky XY, a kterého pro tento účel zajistil M. B., dovezli ze Španělského království do České republiky hraničním přechodem Rozvadov 1 kilogram kokainu, z něhož část byla určena pro prodejce kokainu v XY, konkrétně pro M. B. a další dosud přesně neustanovené odběratele a 200 gramů dovezeného kokainu bylo určeno pro slovenského odběratele M. P. a 100 gramů kokainu bylo určeno pro osobu vystupující jako „XY“, přičemž rozvážení a balení jednotlivých množství pro uvedené prodejce či kupce realizovali dne 11. 12. 2017 v ranních hodinách na penzionu XY v XY, sám L. Z. se Z. H.,
• dne 11. 12. 2017 kolem okolo 11:30 hodin v XY u prodejny podlah XY na ulici XY podle předchozí dohody L. Z. z kokainu dovezeného dne 10. 12. 2017 prodal za částku 4 500 € osobě vystupující jako „XY“ 99,6 gramů kokainu o koncentraci kokainu base 80,8 %, což představovalo 80,48 gramů kokainu base,
• dne 11. 12. 2017 kolem 19:00 hodin vyvezli L. Z. společně s kurýrem R. L. jeho vozidlem VW Passat, modré barvy, registrační značky XY, z České republiky do obce XY ve Slovenské republice, přes hraniční přechod Mosty u Jablunkova, dalších 209,87 gramů z kokainu dovezeného dne 10. 12. 2017, kde kokain za účelem dalšího prodeje předali M. P.,
• dne 12. 12. 2017 kolem 21:45 hodin vyvezl L. Z. prostřednictvím kurýra M. J. z XY v České republice do Spolkové republiky Německo, přes hraniční přechod Rozvadov, vozidlem Ford Mondeo, asi 700 gramů kokainu do města XY,
• dne 16. 12. 2017 vyslal L. Z. svého syna D. Z. vozidlem taxislužby řízeným K. Š. z XY do XY k hotelu XY na ulici XY, kde se D. Z. setkal podle pokynů svého otce L. Z. s jeho německým společníkem J. J., který pak v XY u hotelu XY dne 16. 12. 2017 kolem 05:45 hodin předal D. Z. nejméně 200 gramů kokainu uschovaného ve třech krabičkách o velikosti krabiček cigaret, který následně společně převezli D. Z. a K. Š. podle pokynů L. Z. do XY, kde D. Z. předal 100 gramů z tohoto kokainu za účelem dalšího prodeje M. B. a zbývajících nejméně 100 gramů si za účelem dalšího prodeje ponechal K. Š., který kokain následně předával za účelem dalšího prodeje D. V.,
• dne 21. 1. 2018 kolem 21:47 hodin D. Z. podle pokynů svého otce L. Z. dovezl vozidlem taxislužby řízeným K. Š. ze Spolkové republiky Německo do České republiky přes hraniční přechod Rozvadov přesně nezjištěné množství kokainu, které mu ve Spolkové republice Německo na blíže nezjištěném místě ve městě XY předal jeho otec L. Z. a tento dovezený kokain byl určen k další distribuci v XY pro dosud přesně nezjištěného prodejce,
• dne 4. 5. 2018 ve večerních hodinách v XY u hotelu XY, se sešli L. Z. a Z. H. s mužem vystupujícím jako „XY“, kterému nabídli 1 kilogram vysoce kvalitního kokainu za 46 000 €, a když se na podmínkách tohoto prodeje domluvili, odjeli dne 5. 5. 2018 L. Z. se Z. H. z České republiky do Spolkové republiky Německo, do XY, dohodnout dovoz 1 kilogramu kokainu s V. M. a V. B., kteří obstarali jeden kilogram kokainu v XY, přičemž L. Z. se Z. H. se poté vrátili zpět do České republiky, do XY, kde se dne 5. 5. 2018 kolem 18:50 hodin opět sešli s mužem vystupujícím jako „XY“, kterému opětovně nabídli ke koupi 1 kilogram kokainu za částku 46 000 €, a když se v tomto případě už dohodli na konkrétních podmínkách obchodu, instruovali V. M. a V. B., aby 1 kilogram kokainu dovezli ze Spolkové republiky Německo do XY, což učinili a kolem 22:40 hodin dovezli kokain o čisté hmotnosti 993,9 gramů a koncentraci kokainu base 68,9 %, což představovalo 684,80 gramů kokainu base do areálu obchodního centra Olympie v XY, nedaleko provozovny KFC, kde ho předali L. Z., který ho následně za částku 46 000 € předal muži vystupujícímu jako „XY“, a poté byli všichni na místě zadrženi,
přičemž všichni obvinění takto jednali v úmyslu se obohatit a aniž by byli držiteli povolení k zacházení s návykovými látkami ve smyslu §8 zákona číslo 167/1998 Sb., o návykových látkách a přestože kokain je uveden v příloze číslo 1 seznamu číslo 1 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek (podle §44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách), jako omamná látka zařazená do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách,
a obviněný L. Z. se takového jednání dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ambergu ze dne 16. 10. 2017, spisová značka 9 Cs 106 Js 9752/17, s nabytím právní moci 12. 1. 2018, pro nedovolené držení omamných prostředků a řízení motorového vozidla v silničním provozu za působení omamného prostředku dle §1 odstavec 1, §3 odstavec 1 a §29 odstavec 1 věta první německého zákona o omamných prostředcích (BtMG) a jiné k peněžitým trestům v celkové výměře 3 500 € a zákazu řízení motorového vozidla v délce 1 měsíc,
obviněný D. Z. se takového jednání dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ambergu ze dne 6. 10. 2017, spisová značka 9 Cs 106 Js 9705/17, s nabytím právní moci 25. 11. 2017, pro nedovolené držení omamných prostředků dle §1 odstavec 1, §3 odstavec 1 a §29 odstavec 1 věta první německého zákona o omamných prostředcích (BtMG) k peněžitému trestu ve výměře 600 €.
3. Trestného činu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku popsaného v bodu 2) rozsudku soudu prvního stupně se obviněný K. Š. podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
nejméně od počátku měsíce prosince roku 2017 do 2. 4. 2018 v XY přebíral od L. Z. nebo od tímto pověřených osob návykovou látku kokain, kterou pak opakovaně prodával zčásti D. V. a zčásti dalším neztotožněným osobám a dne 16. 12. 2017 podle předchozí domluvy s L. Z., v úmyslu opatřit sobě a jinému kokain, vycestoval v nočních hodinách svým vozidlem Seat Alhambra, černé barvy, registrační značky XY, společně s D. Z. z XY do XY na XY, k hotelu XY, kde D. Z. v časných ranních hodinách převzal od J. J. nejméně 200 gramů kokainu, který hned poté dovezl zpátky do XY, kde z takto dovezeného kokainu převzal nejméně 100 gramů kokainu za účelem dalšího prodeje v XY, a následně dne 2. 4. 2018 v době kolem 20:11 hodin v XY, na psychiatrickém oddělení Fakultní nemocnice XY, na ulici XY, dle pokynů D. V., předal zde hospitalizovanému J. J. nejméně 15 gramů kokainu o koncentraci kokainu base 64 %, což představovalo nejméně 9,6 gramů kokainu base, oproti zástavě pánských hodinek značky Panerai v hodnotě asi 100 000 Kč,
a tohoto jednání se dopustil i přesto, že byl srozuměn s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s návykovou látkou kokain, využitelnou pro toxikomanii, ani s ní dále obchodovat, vědom si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením nedisponuje, přičemž kokain je uveden v příloze číslo 1 seznamu číslo 1 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek (podle §44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách), jako omamná látka zařazená do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách.
4. Soud prvního stupně obviněným za shora uvedené trestné činy uložil následující tresty: obviněnému L. Z. podle §283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se mobilního telefonu v rozsudku blíže specifikovaného a dále podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se v rozsudku konkretizovaného množství kokainu; obviněné Z. H. podle §283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon ji zařadil podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou, podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se mobilních telefonů v rozsudku blíže specifikovaných a dále podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku i trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou; obviněnému R. L. podle §283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se mobilního telefonu v rozsudku blíže specifikovaného; obviněnému D. Z. podle §283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se mobilního telefonu v rozsudku blíže specifikovaného; obviněnému V. B. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, podle §66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest propadnutí části majetku, a to finanční částky v rozsudku konkretizované, a dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku i trest propadnutí věci týkající se mobilního telefonu v rozsudku blíže specifikovaného a podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to papírové krabice obsahující bílou krystalickou látku v rozsudku blíže specifikovanou, a konečně podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou; obviněnému M. J. za výše uvedený zločin a dále za přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, za něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 10. 2018, č. j. 2 T 5/2018-467, s nabytím právní moci ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 6 To 2/2019, kterým byl zrušen trest uložený mu za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 2. 2018, č. j. 2 T 15/2017-230, s nabytím právní moci dne 30. 3. 2018, podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, přičemž soud prvního stupně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestech z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 10. 2018, č. j. 2 T 5/2018-467, s nabytím právní moci ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 6 To 2/2019, a z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 2. 2018, č. j. 2 T 15/2017-230, s nabytím právní moci dne 30. 3. 2018, a současně zrušil i všechna další rozhodnutí ta tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; a obviněnému K. Š. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se mobilního telefonu v rozsudku blíže specifikovaného.
5. Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně byli uznáni vinnými též spoluobvinění V. M., M. B. a D. V. a byly jim uloženy tresty, jak je v tomto rozsudku blíže konkretizováno.
6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání jednak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě (učinil tak v neprospěch obviněných L. Z., Z. H., V. M. a V. B. do výroku o vině a v neprospěch obviněného M. J. do výroku o trestu), jednak obvinění L. Z., Z. H., R. L., D. Z., V. B., M. J., K. Š. a D. V. Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) o těchto odvoláních rozhodl rozsudkem ze dne 11. 3. 2020, č. j. 5 To 7/2020-4345, tak, že
I. podle §258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d), písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce ohledně obviněných Z. H., V. M., V. B., M. J. a z podnětu odvolání obviněných L. Z., Z. H., V. B., M. J., K. Š. a D. V. napadený rozsudek částečně zrušil
- ohledně obviněných L. Z., Z. H., V. M., V. B. a D. V. ve všech výrocích týkajících se těchto obviněných,
- ohledně obviněných K. Š. a M. J. ve výrocích o trestech odnětí svobody a způsobu jejich výkonu,
II. za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněné L. Z., Z. H., V. M. a V. B. uznal vinnými skutkem, jehož popis jen dílčím způsobem upravil, když jednak v případě obviněné Z. H. vypustil skutkové tvrzení, že to byla ona, kdo při schůzce v XY při dojednávání obchodu s kokainem předala SIM karty za účelem další skryté komunikace, a dále z podnětu odvolatelů upřesnil skutek v popisu osoby vystupující pod skrytou identitou – policejního agenta s uvedením zákonných ustanovení, na základě kterých došlo k jeho činnosti v průběhu skutkového děje; obviněným L. Z. a Z. H. při stejné právní kvalifikaci skutku jako v rozsudku soudu prvního stupně uložil tresty odnětí svobody rovněž ve shodných výměrách, s tím, že obviněnou Z. H. zařadil podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pro výkon tohoto trestu do věznice se zvýšenou ostrahou (další tresty uložené těmto obviněným rozsudkem soudu prvního stupně ponechal beze změny); obviněným V. M. a V. B. při změněné právní kvalifikaci jejich jednání jako pokusu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku uložil tresty odnětí svobody ve vyšší výměře, a to prvně jmenovanému ve výměře 10 (deseti) let se zařazením nově do věznice se zvýšenou ostrahou, a druhému jmenovanému ve výměře 11 (jedenácti) let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou (další tresty uložené obviněnému V. M. rozsudkem soudu prvního stupně ponechal beze změny),
III. obviněnému M. J. uložil za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině v bodu 1) nezměněn, a dále za přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, za něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 10. 2018, č. j. 2 T 5/2018-467, s nabytím právní moci ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 6 To 2/2019, kterým byl zrušen trest uložený mu za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 2. 2018, č. j. 2 T 15/2017-230, s nabytím právní moci dne 30. 3. 2018, podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestech z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 10. 2018, č. j. 2 T 5/2018-467, s nabytím právní moci ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 6 To 2/2019, a z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 2. 2018, č. j. 2 T 15/2017-230, s nabytím právní moci dne 30. 3. 2018, a současně zrušil i všechna další rozhodnutí ta tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
IV. obviněnému K. Š. uložil za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině v bodu 2) nezměněn, podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou (trest propadnutí věci uložený obviněnému rozsudkem soudu prvního stupně ponechal beze změny),
V. podle §259 odst. 1 tr. řádu trestní věc ohledně obviněného D. V. [skutek popsaný v bodu 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně] vrátil soudu prvního stupně,
VI. podle §256 tr. řádu odvolání státního zástupce ohledně obviněného L. Z. a odvolání obviněných R. L. a D. Z. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají nyní obvinění L. Z., Z. H., R. L., D. Z., V. B., M. J. a K. Š. (dále převážně jen „obvinění“, případně „dovolatelé“) dovolání, přičemž obviněný L. Z. tak činí prostřednictvím obhájce JUDr. Stanislava Brtníka, advokáta, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněná Z. H. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Dagmar Hrudové, advokátky, z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu, obviněný R. L. prostřednictvím obhájce JUDr. Maria Hanáka, advokáta, s tím, že důvod dovolání nevymezuje odkazem na konkrétní zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, obviněný D. Z. prostřednictvím obhájce Mgr. Martina Hykla, advokáta, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný V. B. prostřednictvím obhájce Mgr. Ladislava Bárty, advokáta, bez odkazu na konkrétní zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, o něž dovolání opírá, obviněný M. J. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Hany Hučkové, advokátky, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a obviněný K. Š. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Jarmily Lipnické Pešlové, advokátky, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
8. Obviněný L. Z. v podrobnostech vytýká rozsudku odvolacího soudu, že spočívá na nesprávném právním posouzení okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, a to jednak podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tj. spáchání činu ve velkém rozsahu, a dále podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Ve vztahu k množství distribuované drogy odkazuje na svou obhajobu před oběma soudy nižších stupňů a tvrdí, že toto bylo uměle navýšeno prodejem drogy policejnímu agentovi, přestože se jednalo (a podle jeho názoru bylo i bezpochyby prokázáno) o zřejmou policejní provokaci. Pokud jde o naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, namítá, že v daném případě se o organizovanou skupinu nemohlo jednat, neboť jeho jednání chybí znak jakékoli organizovanosti, přičemž na podkladě zjištěných skutkových okolností mělo být vyhodnoceno, zda u obviněných lze nalézt znaky hierarchie a rozdělení specifických dílčích úkolů tak, aby tito tvořili funkční celek ve smyslu organizované skupiny, nebo jen obecně organizaci jako spojení více jednotlivců.
9. Ze shora rozvedených důvodů jmenovaný dovolatel navrhuje (aniž cituje konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2020, č. j. 5 To 7/2020-4345, a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
10. Pro úplnost je třeba uvést, že tento obviněný učinil u soudu prvního stupně dne 30. 9. 2020 další, jím sepsané podání označené jako doplnění dovolání. Vzhledem k tomu, že toto podání nebylo učiněno prostřednictvím obhájce (byť obviněný ve zřejmé snaze o vyvolání dojmu, že tomu tak bylo, v jeho závěru uvádí, že bylo vypracováno za přítomnosti jeho obhájce a v jeho spolupráci, je nutno poukázat na to, že obhájce uvedené skutečnosti nijak nestvrdil, například ani tím, že by k podání připojil svůj podpis), Nejvyšší soud k tomuto nemohl přihlížet [srov. §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu]. Považuje za vhodné navíc dodat, že v tomto podání obviněný v podstatě jen rozvádí stěžejní námitky uplatněné již v dovolání podaném prostřednictvím jeho obhájce, jimiž brojil proti závěru soudů obou stupňů o naplnění znaků kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu, jímž byl uznán vinným, tj. znaků „ve velkém rozsahu“ a „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, jež opírá o shodná tvrzení o policejní provokaci ze strany policejního agenta a neexistenci organizované skupiny založená na vlastních skutkových závěrech na podkladě vlastního hodnocení provedených důkazů.
11. Obviněná Z. H. dovozuje důvodnost podaného dovolání ze skutečnosti, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotněprávním posouzení. Považuje za nepravdivé a neprokázané, že by se dopustila jednání uvedených v rozsudku odvolacího soudu, přičemž má za to, že soudy obou stupňů zcela nesprávně hodnotily provedené důkazy, a to vždy jednostranně a v její neprospěch. V této souvislosti zdůrazňuje, že ji usvědčující výpověď spoluobviněného M. B. ve vztahu k jednání, jehož se měla dopustit dne 10. 12. 2017, je lživá a vědomě křivá, stejně jako není pravdivá ani výpověď spoluobviněného M. J. Odkazujíc na provedené odposlechy přitom tvrdí, že v danou dobu prokazatelně nebyla na místě předávky drogy, kokain nedělila ani nevážila a byla toliko v hotelovém pokoji, z něhož odnášela věci s tím, že celá akce se odehrála za aktivní účasti jen spoluobviněných L. Z., M. B. a M. J. Obdobně namítá, že provedené důkazy byly vyhodnoceny nesprávně a zcela v její neprospěch i v případě skutku ze dne 4. 5. a dne 5. 5. 2018, přestože i policejní agent ohledně tohoto vypovídal v její prospěch. Poukazuje na to, že do hovoru spoluobviněného L. Z. a policejního agenta se nijak nezapojovala, neangažovala a jeden kilogram kokainu tomuto agentovi nenabídla, když pouze pasivně seděla v jejich přítomnosti, a dále, že po celou dobu cesty autem do Spolkové republiky Německo jen mlčela nebo spala a jednání o obstarání drogy se nezúčastnila, nešla do domu obviněného V. B. Je přesvědčena, že z jednoho z provedených odposlechů vyplývá i to, že kurýrku G. H. odrazovala od její činnosti, přičemž vytýká soudům, že tento důkaz nijak nehodnotily, resp. jej interpretovaly v její neprospěch, ačkoli jej měly zohlednit v její prospěch. Za naprostý nesmysl označuje konstatování odvolacího soudu v bodu 45. odůvodnění jeho rozsudku, že si musela být vědoma, čeho se týkaly schůzky, jichž se účastnila; namítá, že sice rozumí česky, avšak daných schůzek se aktivně neúčastnila, do jednání a jakékoli činnosti týkající se drog se nezapojovala a ani spoluobviněnému L. Z. neasistovala při předání drogy a již vůbec mu vědomě neposkytovala krytí. Uvedené námitky pak uzavírá tvrzením, že v jejím případě veškeré důkazy svědčící v její prospěch byly oběma soudy hodnoceny v její neprospěch a v rozporu s tím, o čem skutečně vypovídaly, a to takovým způsobem, aby byla uznána vinnou, přičemž k těm důkazům, které jednoznačně vypovídají o její nevině, nebylo soudy nijak přihlédnuto.
12. Poslední výhradou, kterou tato dovolatelka vznáší, je pak ta, jejímž prostřednictvím namítá, že přestože nebyla splněna zákonná podmínka podle §259 odst. 4 tr. řádu, když odvolání státního zástupce nebylo podáno v její neprospěch, odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o jejím zařazení pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou tak, že ji zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, a tudíž jí byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
13. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněná navrhuje (aniž cituje konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2020, č. j. 5 To 7/2020-4345, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2019, č. j. 50 T 2/2019-3871, ve výrocích o vině a výrocích o trestu v celém rozsahu a přikázal věc (zřejmě soudu prvního stupně) k novému projednání.
14. Obviněný R. L. ve svém dovolání [aniž odkazuje na konkrétní zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, o které se toto opírá], vytýká soudům obou stupňů, že vynesly prakticky totožný rozsudek, ačkoli se dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou, kterou uplatňuje od počátku trestního řízení. Ta spočívá na jeho tvrzení, že obviněný L. Z. jej využil k páchání trestné činnosti s tím, že čtyři cesty, které s ním podnikl v období od 22. 9. 2017 do 11. 12. 2017 na Slovensko, vykonal, aniž by věděl, že převáží jakoukoli drogu. Namítá, že soud prvního stupně se s jeho obhajobou vypořádává velice krátce v bodu 90. odůvodnění jeho rozsudku a odvolací soud s poukazem na telefonické hovory hodnotí provedené důkazy v jeho neprospěch, přestože ani jeden z odposlechů není ve vztahu k němu usvědčujícího charakteru. Shodně jako již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně přitom konkrétně tvrdí, že obviněnému L. Z., svému známému a příteli z mládí, se snažil odvděčit za možnost rehabilitace ve Španělsku, kde nabyl přesvědčení, že tento spoluobviněný obchoduje s citrusy. Dále v podrobnostech uvádí, že pokud jde o skutky ze dne 22. 9. 2017 a 12. 11. 2017, soudy dovozují jeho účast na nich pouze ze skutečnosti, že na Slovensku s hlavním obviněným L. Z. opravdu byl a potkal se i s obviněným D. Z. zdůrazňuje však, že u předávky kokainu z otce na syna, ani u pozdějšího prodeje této drogy na Slovensku nebyl. Poukazuje na to, že až do dne 6. 12. 2017, kdy se měl dopustit posledního skutku, nelze ani z jednoho z odposlechů dovodit jeho vědomost o páchání jakékoli trestné činnosti obviněným L. Z., natož o tom, že tento na Slovensko převáží kokain; tuto informaci poprvé zaznamenal až dne 13. 12. 2017 v 16 hodin po telefonním hovoru s obviněným M. B., jenž ho informoval o zadržení kurýra na Slovensku, na což reagoval sdělením, že o tom nechce nic vědět, a dále přerušením styku s oběma jmenovanými a ukončením aktivit s nimi. Zdůrazňuje, že soudy obou stupňů interpretují důkazy nepřesně, když například soud prvního stupně ve svém rozsudku uvedl, že drogu nalezenou německou policií schoval do kapsy bundy, ačkoli obviněný L. Z. mu ji dal do peněženky.
15. Dále tento dovolatel namítá, že v dané věci se nemůže jednat o organizovanou skupinu, neboť nejsou prokázány nějaké bližší vazby mezi ním a dalšími osobami. Uvádí, že znal pouze obviněného L. Z., kterého do té doby považoval za svého přítele, a zběžně i syna tohoto spoluobviněného, který je spolužákem jeho syna, přičemž s obviněným M. B. komunikoval velice málo. Má rovněž za to, že pokud by měl být uznán vinným, bylo by vhodné zohlednit jeho míru zapojení do předmětné trestné činnosti a skutek překvalifikovat toliko podle §283 odst. 2 tr. zákoníku, případně použít ustanovení §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu. V této souvislosti poukazuje na svoje komplikované zdravotní problémy a též na skutečnost, že k nepodmíněnému trestu odnětí svobody byl odsouzen již před více než dvaceti lety a hledí se na něj jako na osobu netrestanou. Ve vztahu k výměře uloženého trestu odnětí svobody zdůrazňuje i to, že je v zásadním nepoměru s ostatními uloženými tresty odnětí svobody v dané trestní věci, zejména ve srovnání s výměrou tohoto trestu uloženého obviněnému M. B.
16. V závěru svého dovolání obviněný vyslovuje názor, že rozsudky obou soudů nižších instancí jsou nepřezkoumatelné, opírají se o řadu nepřímých důkazů, které však samy o sobě nevytvořily spolehlivý a zejména zákonný podklad pro odsuzující výrok soudů, přičemž opakovaně soudům vytýká, že si obsah telefonních hovorů vyložily zcela jednostranně a pominuly stěžejní rozhovor ze dne 6. 12. 2017, který jednoznačně svědčí o tom, že o trestné činnosti nevěděl. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek (zřejmě jak odvolacího soudu, tak soudu prvního stupně, jak lze usuzovat z dalšího textu jeho návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu) v celém rozsahu zrušil a podle §265l odst. 1 tr. řádu vrátil věc k opětovnému projednání Krajskému soudu v Ostravě se závazným právním pokynem k doplnění dokazování a novému projednání a rozhodnutí.
17. Obviněný D. Z. spatřuje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Namítá přitom, že na základě skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů nelze jednoznačně usuzovat na jeho vinu, a považuje proto právní kvalifikaci skutků popsaných v soudních rozhodnutích za nesprávnou a nerespektující trestněprávní zásadu in dubio pro reo .
18. V dalším textu svého mimořádného opravného prostředku tento dovolatel rozvádí, že nevěděl o obchodování s drogami a pouze slepě plnil příkazy svého otce, jak již uvedl v řízení před oběma soudy nižších stupňů. Jestliže soudy naopak konstatovaly, že o činnosti svého otce prokazatelně věděl (stejně jako celá jeho rodina), z provedených důkazů takové zjištění v žádném případě nevyplynulo, a jedná se tak o uměle vytvořenou konstrukci ze strany státního zastupitelství, kterou soudy převzaly jako pravdivou. Další výhrady pak směřuje vůči uloženému trestu odnětí svobody. Poukazuje na to, že v řízení před soudy obou stupňů navrhoval užití institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody ve smyslu §58 tr. zákoníku, avšak ani jeden ze soudů k jeho užití nepřistoupil, přestože tento je v trestním zákoníku upraven právě pro takové případy jako je ten jeho. Je přesvědčen, že splňuje všechny podmínky stanovené zákonem pro jeho aplikaci, kdy na jeho straně jsou dány takové okolnosti a poměry, které způsobují, že použití normální sazby by bylo nepřiměřeně přísné a jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Zdůrazňuje, že opakovaně projevil lítost, z celé situace se psychicky zhroutil a není ničeho, čeho by ve svém životě litoval více. S odkazem na své námitky k trestu odnětí svobody uplatněné již dříve v závěrečné řeči před soudem prvního stupně a zejména ve svém odvolání uvádí, že mu nebyl uložen přiléhavý trest odnětí svobody, neboť soudy nijak nezohlednily tzv. individuální prevenci, když na něj nahlížely jako na recidivistu a člena organizované skupiny a dostatečně se nezaobíraly rodinným pozadím jeho vztahu s otcem, z něhož je zřejmé, že na rozdíl od všech ostatních spoluobviněných nepáchal trestnou činnost za účelem osobního zisku, nýbrž nevědomky a toliko z pozice vztahu podřízenosti vůči svému otci a touhy zalíbit se mu. Tvrdí, že přestože byl odsouzen v Německu, recidiva v jeho případě je pouze formálně – právní, nikoli faktická, neboť skutky páchal v krátkém časovém období a nebyl schopen rozlišit, že budou posuzovány samostatně různými soudy, navíc ani netušil, že se dopouští trestné činnosti; právě „pokuta“ za zadržení v Německu, jak si fatálně chybně rozsudek vyložil, byla navíc záminkou pro jeho otce, aby jej donutil páchat trestnou činnost. Je přesvědčen i o tom, že též represivní funkce trestu by byla jednoznačně splněna trestem odnětí svobody kratšího trvání, nehledě na to, že v jeho případě byla splněna již samotným průběhem trestního řízení. Dodává, že není ani zločinec, ani reálný recidivista a rovněž není pro společnost nebezpečný, přičemž možnost jeho nápravy je do očí bijící. Domnívá se, že ze zmíněných důvodů soudy měly jemu ukládaný trest odnětí svobody mnohem více individualizovat a zohlednit veškeré shora uvedené okolnosti.
19. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhuje (aniž cituje konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2020, č. j. 5 To 7/2020-4345, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2019, č. j. 50 T 2/2019-3871, a přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám rozhodl a uložil mu trest odnětí svobody za použití §58 tr. zákoníku.
20. Obviněný V. B. po stručné rekapitulaci výrokové části rozsudku odvolacího soudu ve vztahu k jeho osobě uvádí v dovolání pouze to, že je podává proti tomuto rozsudku a odůvodní je následně.
21. Obviněný M. J. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vytýká přitom zejména, že skutky, jimiž byl uznán vinným, nebyly zjištěny způsobem, který odpovídá zásadám spravedlivého procesu, neboť skutková zjištění soudu jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, když postrádají s těmito obsahovou spojitost. Dále namítá, že mu byl uložen zjevně nespravedlivý a nepřiměřený trest.
22. K prvně uvedené výhradě dovolatel poukazuje na to, že od počátku trestního řízení tvrdí, že nevěděl o tom, že mu obviněný L. Z. přibalil do zásilky obsahující lidokain, kterou měl pro něj převézt ze Španělského království do České republiky, i kokain. Zdůrazňuje, že tuto skutečnost potvrdil též jmenovaný spoluobviněný, naopak obviněný M. B. vypovídal lživě a účelově, neboť se chtěl vyhnout vazebnímu stíhání tím, že ve své výpovědi na policii uvede nepravdivé informace o něm a dalších spoluobviněných. Vytýká odvolacímu soudu, že k jeho návrhu neprovedl opětovně ani výslech obviněného L. Z., ani obviněného M. B., jeho námitkami se nezabýval a pouze formálně se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Tvrdí, že se daného protiprávního jednání nedopustil, že skutečnými kurýry byly obviněné J. K. a G. H., a že ani soudy tvrzené množství kokainu, které měl převézt, nevyplývá z provedeného dokazování a nepotvrdil je ani obviněný M. B., přičemž popírá svou vědomost o převozu kokainu rovněž dne 12. 12. 2017 do Spolkové republiky Německo. V rámci druhé uplatněné námitky stran nespravedlivého a nepřiměřeně přísného trestu odnětí svobody, jenž mu byl odvolacím soudem uložen ve vyšší výměře, než v jaké mu byl uložen soudem prvního stupně, a to poté, co odvolací soud shledal, že tento byl nepřiměřeně mírný, vyslovuje názor, že jako polehčující okolnost měla být zohledněna skutečnost, že spáchal pouze dva skutky (dne 10. 12. 2017 a dne 12. 12. 2017) a v organizované skupině zastával podřadnou pozici. S odkazem na tresty odnětí svobody uložené jednotlivým spoluobviněným vzhledem k jejich osobám, postavení v celé věci a míře jejich zapojení má za to, že jako přiléhavý by se v jeho případě jevil trest odnětí svobody ve výměře uložené soudem prvního stupně. Zmiňuje rovněž, že v případě uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody je třeba (v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu) zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele je ještě proporcionálním zásahem, či nikoliv.
23. V závěru dovolání tento obviněný shrnuje, že hodnocení důkazů provedené soudy v dané věci vybočuje z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu do takové míry, že skutková zjištění, která jsou výsledkem tohoto hodnocení, jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy; následkem takto provedeného důkazního řízení je porušení jeho základních práv a svobod, zejména práva na spravedlivý proces, a rozhodnutí soudů jsou v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje proto (aniž cituje konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2020, č. j. 5 To 7/2020-4345, i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2019, č. j. 50 T 2/2019- 3871, a to v celém jejich rozsahu.
24. Obviněný K. Š. v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu setrvale popírá jednak úmysl opatřit sobě nebo jinému kokain tím, že cestoval svým vozidlem společně s obviněným D. Z. za účelem převzetí nejméně 200 g kokainu od J. J., a dále i skutečnost, že přebíral od obviněného L. Z. nebo od jiných osob kokain, který dále distribuoval. Doznává pouze to, že od obviněného D. Z. převzal 100 g kokainu, tento pak předal obviněnému D. V. a podle pokynů tohoto spoluobviněného následně 15 g z uvedeného množství dané drogy předal ve Fakultní nemocnici v Olomouci J. J. trvá přitom na tom, že e-mailová a telefonická komunikace s obviněným L. Z. se týkala pouze možnosti podnikání v oblasti obchodování s ovocem a zeleninou s tím, že i jeho návštěva ve Španělsku se uskutečnila čistě za účelem dovolené. Shodně jako ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vytýká tomuto soudu, že provedené důkazy vyhodnotil způsobem neodpovídajícím skutečnosti, když zejména vyhodnocení provedených odposlechů je zcela extenzivní s tím, že soud tyto doplňuje a interpretuje dle vlastního uvážení tak, aby zjištěný skutkový stav odpovídal znění obžaloby, přičemž takové chybné hodnocení se týká i výpovědí spoluobviněných (zejména výpovědi obviněného M. B., jenž byl veden především snahou obhájit sám sebe) a svědků; naopak jeho výpověď zapadající do rámce výpovědí spoluobviněných L. Z. a D. Z. a výpovědi těchto spoluobviněných hodnotí nesprávně jako nevěrohodné. Ve vztahu k subjektivní stránce daného trestného činu uvádí, že v případě jeho jednání zcela chyběla složka vědění o tom, že obvinění L. a D. Z. se dopouštěli trestné činnosti, a k těmto skutečnostem pak i složka volní; to, že se jedná o protiprávní jednání, mu mohlo být známo až v okamžiku, kdy se od obviněného D. Z. dozvěděl, že tento má v držení kokain, tedy až po cestě z XY do XY.
25. Při vědomí, že Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů nižších instancí, dále tento dovolatel namítá, že v předmětné věci je dán extrémní nesoulad, neboť v jeho případě existují logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, když skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, s tím, že rovněž nedošlo k vyhodnocení stěžejních důkazů, především jím doložené fotodokumentace. Vytýká dále i to, že soud prvního stupně ve svém rozhodnutí řádně nevyložil a neodůvodnil svůj postup a úvahy, a odvolací soud se zákonným způsobem nevypořádal s jeho odvolacími námitkami. Trvá na tom, že jeho jednání tak, jak je popsáno ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, není trestným činem; tímto je pouze v části konstatující jednak převzetí 100 g kokainu od obviněného D. Z., ovšem bez toho, že se tak stalo za účelem dalšího prodeje v XY, a dále předání 15 g kokainu J. J. dle pokynů obviněného D. V. Uzavírá, že pokud by byl uznán vinným pouze ve výše uvedeném rozsahu, pak by tomu musel odpovídat i přiměřený trest.
26. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2020, č. j. 5 To 7/2020-4345, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2019, č. j. 50 T 2/2019-3871, a současně všechna další rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. řádu a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
27. V doplnění dovolání prostřednictvím obhájkyně tento dovolatel vyjadřuje požadavek, aby se Nejvyšší soud zabýval rovněž výpověďmi spoluobviněného M. B., neboť je zřejmé, že tyto jsou zcela účelové s tím, že tento spoluobviněný chce svalit veškerou vinu na ostatní obviněné, aby se pak sám vyhnul výraznému trestu. V této souvislosti poukazuje na to, že ve výpovědích jmenovaného spoluobviněného jsou značné rozpory, a to nejen v rámci nich samotných, ale tyto nejsou souladné ani s provedenými odposlechy. Navrhuje tudíž provedení nové konfrontace mezi ním a tímto spoluobviněným a svoje dobrovolné podrobení se vyšetření polygrafem.
28. K dovoláním obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněných předně uvádí, že soud prvního stupně v dané věci provedl v podstatě všechny v úvahu přicházející důkazy, které také řádným způsobem – nejen jednotlivě, jak to činí někteří z dovolatelů, ale zejména ve vzájemných souvislostech – vyhodnotil, a dospěl k takovým skutkovým závěrům, které z nich (vyjma drobné nepřesnosti, jež byla v rámci dílčí úpravy skutkové věty napravena odvolacím soudem) lze logicky dovodit. Své povinnosti se následně nezpronevěřil ani soud odvolací, který všechna odvolání řádně přezkoumal a s výhradami obviněných, jež jsou z valné části shodné s argumentací v podaných dovoláních, se (shodně jako soud prvního stupně) bezezbytku a správně vypořádal. Státní zástupce v této souvislosti vyslovuje názor, že skutková zjištění soudů obou stupňů jsou správná, provedeným důkazům odpovídající, přičemž v posuzované věci nelze dovodit vadu tzv. extrémního rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů. Zdůrazňuje přitom, že sama nespokojenost dovolatelů s hodnocením důkazů soudy, se skutkovými zjištěními, odsuzujícím rozsudkem a s faktickým nevyhověním uplatněným odvolacím námitkám (či jejich převážné části) není chybou soudů a neznačí, že skutková zjištění jsou vadná a s provedenými důkazy nesouladná (a už vůbec ne extrémně) a že byly porušeny základní zásady trestního řízení a práva, která zákon obviněným garantuje. Dále poukazuje na to, že obdobně nelze mít výhrady ani k úplnosti provedeného dokazování; pokud totiž někteří z obviněných v průběhu trestního řízení vznesli požadavek na doplnění dokazování, soudy takové návrhy nepominuly, těmito se zabývaly a logicky zdůvodnily, proč je považují za nadbytečné, a rozhodnutí soudů proto nemohou být zatížena ani vadou tzv. opomenutých důkazů. Vzhledem k uvedeným skutečnostem má státní zástupce za to, že skutková zjištění soudů je namístě respektovat s tím, že výlučně tato, nikoli vlastní představy obviněných o průběhu skutkového děje, jsou stěžejní pro přisouzení odpovídající právní kvalifikace; v návaznosti na to pak konstatuje, že podstatná část dovolacích námitek prezentovaných obviněnými se s jimi vytýkanými dovolacími důvody zcela míjí.
29. V dalším textu vyjádření se státní zástupce zaměřuje na dovolací argumentaci jednotlivých obviněných. Co se týče dovolání obviněného L. Z., především zdůrazňuje, že pokud v něm tento dovolatel odkazuje na svou dřívější obhajobu vedenou před soudy obou nižších stupňů, aniž by cokoli bližšího uvedl, nelze k takovému obecnému konstatování přihlížet, neboť není úkolem dovolacího soudu domýšlet, co přesně měl obviněný odkazem na v minulosti uplatněnou obhajobu na mysli. K výhradě obviněného proti rozsahu spáchané trestné činnosti, ve formě, v jaké byla uplatněna, uvádí, že ji nelze pod vytýkaný dovolací důvod podřadit; obviněný jejím prostřednictvím totiž zpochybňuje skutková zjištění stran množství dovezené, vyvezené, nabízené, prodané, jinak opatřené či přechovávané drogy, přičemž tvrdí, že její část do rozsahu trestné činnosti započítat nelze, neboť ze strany orgánů činných v trestním řízení se jednalo o nepřípustnou policejní provokaci. S odkazem na příslušné body odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů konstatuje, že taková jeho úvaha postrádá jakýkoli reálný podklad, a tudíž je namístě respektovat skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž obviněný nakládal s kokainem v množství výrazně převyšujícím 1 000 g, a tedy stíhaného jednání se dopustil ve velkém rozsahu (a to i bez jednotlivých případů, v nichž policejní agent figuroval). Druhou námitku tohoto obviněného týkající se spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, pak státní zástupce v zásadě za podřaditelnou pod deklarovaný dovolací důvod považuje, avšak shledává ji zjevně neopodstatněnou. Poukazuje na to, že v posuzovaném případě se do realizace protiprávní činnosti objektivně zapojily více než tři osoby, provedení činu se vyznačovalo pečlivou a promyšlenou přípravou a jasným naplánováním tak, aby byl zaručen úspěšný převoz a prodej drogy, maximální zisk, a aby bylo pokud možno zabráněno odhalení trestné činnosti; jednalo se tedy o řetěz dílčích úkonů více osob, kdy jednotliví obvinění (jak nepochybně vyplývá z provedeného dokazování a na jeho podkladě učiněných skutkových zjištění) měli pevně stanovenou pozici s určením konkrétní úlohy, přičemž v čele stál obviněný L. Z., který disponoval patřičnými kontakty, kokain obstarával a sám či společně s další osobou ho rozděloval a balil. Plánovitost a koordinace mezi obviněnými je zřejmá také ze stylu provedení, kdy komunikaci a domlouvání jednotlivých okolností obstarání a distribuce kokainu kamuflovali různými „šiframi“. Současně větší počet osob podílejících se na obchodu s kokainem, koordinovanost, předem promyšlený způsob provedení a jednotlivé úlohy osob v řetězci ztěžovaly rozkrytí celé skupiny, jež prokazatelně působila ve Španělském království, Spolkové republice Německo, České republice a Slovenské republice. Státní zástupce tak vyslovuje názor, že tento obviněný svým jednáním naplnil znak „spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Konečně k doplnění dovolání sepsanému obviněným, o němž vyjadřuje pochybnosti stran toho, zda je lze považovat za učiněné prostřednictvím obhájce, poukazuje na to, že i v něm uplatněné námitky jsou pouze skutkové a procesní povahy, jež pod žádný dovolací důvod nelze podřadit; současně zdůrazňuje, že k obviněným tvrzené nepřípustné ingerenci orgánů činných v trestním řízení, a tedy vyprovokování protiprávního jednání policejním agentem se již velmi podobně vyjádřily soudy obou stupňů, přičemž pokud jde o samotný výslech policejního agenta jakožto utajeného svědka soudem, tento byl proveden zcela v souladu s ustanovením §102a tr. řádu, když navíc jeho výpověď nebyla jediným usvědčujícím důkazem (o vině obviněných svědčí též obsah odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, výpověď spoluobviněného M. B., výpovědi svědků, záznamy o sledování osob a věcí, kriminalistické expertizy, audiozáznamy a další důkazy). Důvodnou pak neshledává ani tu námitku, jejímž prostřednictvím obviněný zpochybňuje postup soudů, které nevyhověly všem jeho důkazním návrhům, s tím, že ani pochybením ve smyslu tzv. opomenutých důkazů soudní rozhodnutí zatížena nejsou. Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhuje dovolání tohoto obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
30. Pokud jde o dovolání obviněného D. Z., i zde státní zástupce poukazuje na to, že v dovolacím řízení nelze přihlížet k jeho obecným odkazům na vyjádření prezentovaná v předchozích stadiích trestního řízení. Dále uvádí, že vědomost jmenovaného obviněného o té skutečnosti, že převáží kokain, vyplývá jednoznačně mimo jiné například z výpovědi spoluobviněného M. B. a svědčí o ní rovněž provedené odposlechy i výpovědi spoluobviněných L. Z., K. Š. a samotného dovolatele, a tvrdí-li tedy tento opak, pak pouze zpochybňuje soudy učiněná skutková zjištění na podkladě hodnocení provedených důkazů, což jsou námitky, jež pod žádný dovolací důvod nelze podřadit. V podstatě shodný závěr činí i ve vztahu k jeho výhradám o údajně nepřiměřeně přísném trestu odnětí svobody, v jejichž rámci soudům mimo jiné vytýká, že nepostupovaly podle §58 tr. zákoníku. Zdůrazňuje přitom, že v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být – až na zcela výjimečné případy – relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu; oněmi zcela výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, což však trest odnětí svobody uložený dovolateli ještě při spodní hranici zákonné trestní sazby v žádném případě není. K námitce obviněného založené na nevyužití moderačního práva soudu zakotveného v §58 tr. zákoníku, ovšem bez konkretizace některé z alternativ vymezených v citovaném ustanovení, dovozuje, že zřejmě měl na mysli možnost mimořádného snížení trestu odnětí svobody vyplývající z ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku; konstatuje, že ani takovou výhradu však pod jím vytýkaný (ani žádný jiný) dovolací důvod podřadit nelze, neboť v případě aplikace uvedeného ustanovení jde o fakultativní postup soudu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání tohoto obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
31. Stejný návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu státní zástupce činí i ohledně dovolání obviněného M. J. Poukazuje přitom na to, že i tento dovolatel totiž – pokud jde o výhrady ve vztahu k výroku o vině – pouze zpochybňuje hodnocení důkazů soudy a jejich skutková zjištění, jež považuje za extrémně nesouladná s provedenými důkazy. Státní zástupce vyjadřuje přesvědčení, že takovým nedostatkem rozhodnutí soudů obou stupňů zatížena nejsou, a zdůrazňuje, že obviněný je z vědomého páchání trestné činnosti usvědčován výpovědí spoluobviněného M. B., která koresponduje i s dalšími důkazy, mimo jiné s provedenými odposlechy. Dodává, že pod žádný dovolací důvod nelze podřadit ani námitky obviněného týkající se nepřiměřené přísnosti uloženého trestu odnětí svobody.
32. K dovolání obviněného R. L. státní zástupce upozorňuje především na to, že obviněný v něm výslovně žádný dovolací důvod neoznačil, nicméně s ohledem na jím uplatněnou námitku, že v dané věci se nemohlo jednat o organizovanou skupinu, neboť neznal další osoby podílející se na páchání trestné činnosti, lze dovodit, že vytýká nesprávné právní posouzení skutku. Uvedenou námitku pak shledává – s odkazem na své vyjádření k námitce obviněného L. Z. stran naplnění shodného znaku skutkové podstaty předmětného trestného činu – zjevně neopodstatněnou, přičemž nad rámec tam uvedeného doplňuje, že pro naplnění daného znaku není vůbec nutné, aby všechny zúčastněné osoby byly ztotožněny nebo aby se všechny osoby účastnily hlavní trestné činnosti nebo ji alespoň znaly, když postačuje dílčí jednání i méně závažného charakteru, jež ale v rámci plánovitosti a koordinovanosti organizované skupiny zajišťuje dosažení cíle. Obdobně pak pro účast na organizované skupině není třeba, aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich úkoly, ale postačuje, že se svým jednáním do takovéto koordinované činnosti začlení a je obeznámen s jejím účelem. Zbývající dovolací námitky tohoto obviněného, v jejichž rámci zpochybňuje hodnocení důkazů soudy a jejich skutková zjištění a rovněž se domáhá postupu podle §58 tr. zákoníku, pak státní zástupce z hlediska uplatněného (ale i jakéhokoliv jiného) dovolacího důvodu považuje za irelevantní. Vzhledem k uvedeným skutečnostem navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.
33. Ve vztahu k dovolání obviněné Z. H. státní zástupce konstatuje, že rovněž tato v převážné míře polemizuje s hodnocením důkazů soudy a nesouhlasí s jejich skutkovými zjištěními, přičemž realizuje vlastní hodnocení provedených důkazů a výlučně ve vazbě na to činí závěr, že ona sama se do trestné činnosti žádným způsobem nezapojila, a tedy uznána vinnou být neměla; takto formulované námitky (jež navíc jsou vzhledem k provedeným důkazům i nedůvodné) pod obviněnou vytýkané (ani žádné jiné) dovolací důvody podřadit nelze. Co se týče výhrady této obviněné uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, že jí byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, založené v podstatě na námitce porušení zákazu reformationis in peius , vyslovuje názor, že byť taková námitka, resp. v jejím rámci tvrzené pochybení, je dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, není námitkou opodstatněnou. V tomto směru (s poukazem na ustanovení §259 odst. 4 tr. řádu a §254 odst. 3 tr. řádu) zdůrazňuje, že v posuzované trestní věci podal (mimo jiné) odvolání i dozorový státní zástupce a toto zaměřil v neprospěch (mimo jiné) obviněné do výroku o vině s tím, že její jednání mělo být posouzeno přísněji, a to jako dokonaný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, nikoli jako uvedený zločin dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu (vzhledem k takto podanému odvolání státním zástupcem si pak obviněná mohla učinit rámcovou představu o tom, jak se její situace může změnit a tomuto mohla přizpůsobit svou procesní aktivitu v rámci odvolacího řízení). Dále připomíná, že z výše citovaného ustanovení §254 odst. 3 tr. řádu přitom vyplývá povinnost odvolacího soudu přezkoumat výrok o trestu a další výroky, které mají podklad ve výroku o vině, jenž byl napaden odvoláním, a také jim předcházející řízení, a to bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání či nikoli. S ohledem na zmíněné skutečnosti pak státní zástupce vyjadřuje přesvědčení, že v trestní věci jmenované obviněné, jíž byly tresty uloženy výlučně za jeden shora uvedený zvlášť závažný zločin, přitom tato návaznost výroku o trestu na výrok o vině existovala, a odvolací soud proto správně přezkoumal i celý výrok o trestu; zasáhl-li pak do výroku o vině – byť šlo o zásah v podstatě kosmetický – při zrušení výroku o vině a při vyslovení nového výroku týkajícího se otázky trestní odpovědnosti této obviněné musel přezkoumat všechny výroky obsahově navazující na výrok o vině, neboť tyto nemohly za uvedené situace samostatně obstát. Podal-li přitom dozorový státní zástupce odvolání v neprospěch obviněné, odvolací soud nepochybil, pokud uložený trest odnětí svobody zpřísnil v typu věznice, v němž ho má dovolatelka vykonávat. Státní zástupce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.
34. Pokud jde o dovolání obviněného K. Š., státní zástupce uvádí, že jím prezentované námitky se s tvrzeným dovolacím důvodem zcela míjí; dovolání totiž v podstatě zaměňuje za další řádný opravný prostředek a po dovolacím soudu požaduje, aby provedl nové hodnocení důkazů a formuloval jiná skutková zjištění, která by vyzněla v jeho prospěch a vedla pokud možno k ponížení rozsahu trestné činnosti a mírnějšímu trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu. Státní zástupce dále poukazuje na to, že navíc jde o výhrady, s nimiž se oba soudy nižších stupňů bezezbytku vypořádaly a dospěly k opodstatněnému závěru, že obviněný se dlouhodobě podílel na obchodování s kokainem, přestože přesný rozsah zprostředkovaného a prodaného kokainu se v naprosté většině případů nepodařilo zjistit; prokazatelně se však jednalo o 200 g předmětné drogy, které dovolatel převzal v XY od J. J. a převezl do XY a z takto převezeného množství si 100 g drogy za účelem dalšího prodeje ponechal, přičemž přinejmenším 15 g kokainu o koncentraci kokainu base 64 % později předal svědku J. J. Konstatuje, že takto prokazatelně zjištěné množství kokainu nepochybně naplňuje znak „značný rozsah“, čemu pak odpovídá také právní kvalifikace jednání dovolatele jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. K výhradám obviněného týkajícím se nepřiměřené přísnosti uloženého trestu odnětí svobody uvádí, že ani tyto nelze pod žádný z dovolacích důvodů podřadit. Ze zmíněných důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
35. Státní zástupce současně navrhuje, aby Nejvyšší soud o dovoláních obviněných rozhodl ve smyslu §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.
36. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájcům obviněných k jejich případným replikám, které ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
37. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných L. Z., Z. H., R. L., D. Z., V. B., M. J. a K. Š. přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují i obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že s výjimkou dovolání obviněného V. B. dovolání všech obviněných splňují veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
38. Obviněný V. B., jak již bylo zmíněno shora v bodu 20. odůvodnění tohoto usnesení, uvádí v dovolání pouze to, proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje a že je následně odůvodní. Jak vyplývá z referátu ze dne 8. 12. 2020 založeného na č. l. 4897 spisu, předseda senátu soudu prvního stupně vyzval obhájce obviněného Mgr. Ladislava Bártu k odůvodnění dovolání (podaného již dne 29. 9. 2020 a dosud neodůvodněného) ve lhůtě dvou týdnů s tím, že jej upozornil, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Tato výzva pak byla doručena prostřednictvím datové schránky jmenovanému obhájci obviněného dne 8. 12. 2020 (příslušné potvrzení o dodání a doručení do datové schránky je založeno na tomtéž výše zmíněném čísle listu verte). Obhájce obviněného však na uvedenou výzvu nereagoval a dovolání ve stanovené lhůtě (a ani do dnešního dne) neodůvodnil.
39. Nejvyšší soud považuje za potřebné v tomto směru připomenout, že podle §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§59 odst. 3 tr. řádu) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce a příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce jsou povinni v dovolání uvést, zda je podávají ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
40. V posuzovaném případě je zřejmé, že obviněný V. B. ve svém mimořádném opravném prostředku citovaným zákonným požadavkům nedostál a jeho dovolání, v němž vyjma specifikace napadeného rozhodnutí ničeho jiného neuvádí (zejména, který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá, včetně konkrétní dovolací argumentace), tak nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.
41. Ve vztahu k dovoláním ostatních obviněných, jež splňovala veškeré zákonné náležitosti uvedené výše v bodu 37. tohoto usnesení, s ohledem na to, že platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnými uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
42. Jak již bylo uvedeno, obvinění [vyjma obviněného R. L., jenž sice důvod dovolání nevymezil odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, nicméně z obsahu jeho dovolání lze dovodit, že tímto brojí (mimo jiné) proti právnímu posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu] svá dovolání výslovně opírají o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a obviněná Z. H. navíc o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a l) tr. řádu. Ve skutečnosti ale i v dovoláních obviněných L. Z., R. L., D. Z., M. J. a K. Š. lze vysledovat i též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí tito obvinění vztahují i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
43. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že jednak podle §258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d), písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce ohledně (mimo jiné) obviněných Z. H. a M. J. a z podnětu odvolání (mimo jiné) obviněných L. Z., Z. H., M. J. a K. Š. napadený rozsudek částečně zrušil (ohledně obviněných L. Z. a Z. H. ve všech výrocích týkajících se těchto obviněných, ohledně obviněných M. J. a K. Š. ve výrocích o trestech odnětí svobody a způsobu jejich výkonu), a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že (mimo jiné) obviněné L. Z. a Z. H. uznal vinnými skutkem, jehož popis oproti popisu v rozsudku soudu prvního stupně jen dílčím způsobem upravil, a při stejné právní kvalifikaci skutku jako v rozsudku soudu prvního stupně jim uložil tresty odnětí svobody rovněž ve shodných výměrách, s tím, že obviněnou Z. H. zařadil podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pro výkon tohoto trestu do věznice se zvýšenou ostrahou (další tresty uložené těmto obviněným rozsudkem soudu prvního stupně ponechal beze změny), a obviněnému M. J. uložil za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině v bodu 1) nezměněn, a dále za přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, za něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě, jak bylo výše specifikováno, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestech z rozsudku Okresního soudu v Opavě ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě a z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jak bylo rovněž výše konkretizováno, a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a obviněnému K. Š. uložil za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině v bodu 2) nezměněn, podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou (trest propadnutí věci uložený obviněnému rozsudkem soudu prvního stupně ponechal beze změny), a jednak podle §256 tr. řádu odvolání státního zástupce ohledně obviněného L. Z. a odvolání obviněných R. L. a D. Z. zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
44. Tímto dovolacím důvodem je pak jednak obviněnou Z. H. uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (na tento bude zaměřena pozornost níže v té části odůvodnění tohoto usnesení, jež se týká dovolání jmenované obviněné) a dále všemi obviněnými uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
45. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
46. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
47. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
48. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněných neodpovídají jimi uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s výjimkou dovolacích výhrad obviněné Z. H. týkajících se rozhodnutí odvolacího soudu o jejím zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou pro výkon uloženého trestu odnětí svobody [jež však tato dovolatelka nepřiléhavě uplatňuje s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu s tím, že se domnívá, že v důsledku tohoto rozhodnutí odvolacího soudu jí byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští]. K tomu ve vztahu k dovoláním jednotlivých obviněných považuje Nejvyšší soud za potřebné – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – zmínit následující.
49. Obviněný L. Z. ve svém dovolání sice brojí proti právnímu posouzení skutku popsaného v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, s tím, že zpochybňuje, že daný čin spáchal ve velkém rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, ovšem ve vztahu k naplnění citovaných znaků daných kvalifikovaných skutkových podstat primárně rozporuje správnost skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů na podkladě provedených důkazů.
50. Tento dovolatel, pokud jde o znak velkého rozsahu, totiž setrvale (obdobně tak činil již v rámci obhajoby v řízení před soudem prvního stupně a rovněž v rámci odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně) namítá, že množství jím distribuované drogy bylo uměle navýšeno o množství, které prodal policejnímu agentovi, přičemž má za to, že bylo bezpochyby prokázáno, že ze strany tohoto policejního agenta se jednalo o zřejmou policejní provokaci, která je nepřípustná.
51. Jak je zřejmé z bodu 98. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bodu 33. odůvodnění rozsudku soudu odvolacího, oba soudy se uvedenou námitkou obviněného podrobně zabývaly a dospěly k přesvědčivému závěru, že provedenými důkazy bylo bezpečně vyloučeno, že by se v případě použití policejního agenta v dané věci jednalo o nepovolenou ingerenci státní moci ve smyslu policejní provokace, jež by pak měla za následek nesprávné zjištění množství kokainu, s nímž tento obviněný nakládal. Z bodu 117. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je pak zřejmé, že tento soud skutkové zjištění o množství předmětné drogy učinil na podkladě pečlivého hodnocení provedených důkazů, přičemž přestože se lze domnívat, že skutečné množství kokainu, s nímž obviněný společně se spoluobviněnými nakládal, mohlo být větší, důsledně vycházel pouze z takového množství, které bylo nepochybně prokázané. Navíc, jak se podává již z popisu skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu (a v tomto směru též rozsudku soudu prvního stupně), obviněný nakládal s kokainem v množství převyšujícím 1 000 g i bez jednotlivých případů distribuce dané drogy tomuto policejnímu agentovi, a tudíž na podkladě skutkových zjištění soudů obou stupňů se předmětného protiprávního jednání mimo jakoukoli pochybnost dopustil ve velkém rozsahu.
52. K uvedené výhradě obviněného je nadto vhodné pro úplnost doplnit, že pokud tento v souvislosti s ní ve svém dovolání odkazuje v dalším na svou dřívější obhajobu vedenou před oběma soudy nižších instancí s tím, že dále nemá, co by k dané námitce uvedl, nelze k této části jeho dovolání přihlížet. Nejvyšší soud považuje za nutné poukázat v souladu s konstantní judikaturou na to, že nemůže přihlížet k námitkám, které nejsou výslovně uvedeny v dovolání, a tudíž dovolatel nemůže úspěšně dovolací argumentaci opírat o odkaz na skutečnosti tvrzené v rámci jeho obhajoby v předcházejících fázích daného trestního řízení a obsažené v jeho dřívějších podáních, výpovědích či závěrečných řečech učiněných před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, v Sešitě 69 pod č. T 1325, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1264/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 5 Tdo 1189/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012).
53. Rovněž další námitka tohoto dovolatele, jejímž prostřednictvím zpochybňuje, že čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, je primárně založena na jeho nesouhlasu se skutkovými zjištěními, na jejichž podkladě soudy k závěru o naplnění tohoto znaku dané kvalifikované skutkové podstaty dospěly. Jestliže totiž obviněný v tomto směru namítá, že jeho jednání chybí znak jakékoliv organizovanosti, je zjevné, že tak činí v rozporu se skutkovými zjištěními odvolacího soudu (shodnými v tomto ohledu s těmi, jež učinil též soud prvního stupně) vyjádřenými v tzv. skutkové větě výroku o vině jeho rozsudku, podle nichž obviněný a další obvinění Z. H., V. M., V. B., R. L., D. Z., M. J. a M. B. „nejméně od 16. 8. 2017 do 5. 5. 2018 na území České republiky, zejména v Moravskoslezském kraji, na území Španělského království, Spolkové republiky Německo a na území Slovenské republiky, se společným záměrem získat majetkový prospěch z této činnosti, srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s návykovou látkou kokain, využitelnou pro toxikomanii, ani s ní dále obchodovat, vědomi si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením nedisponují, s cílem maximalizovat úspěch své činnosti a znesnadnit své odhalení a dopadení, vytvořili dobře organizovanou skupinu osob podílejících se každý svou dílčí úlohou ve výsledku společně na opakovaném a pravidelném dovozu této návykové látky ze Španělského království nebo Spolkové republiky Německo do České republiky a jejím následném prodeji zejména v XY, XY, v obci XY ve Slovenské republice a jinde, a po předchozí dohodě o způsobu vzájemné kooperace a dělbě úloh se na dosažení společného cíle vědomě jednotlivě podíleli“ způsobem dále ve skutkové větě popsaným, přičemž obviněný „opakovaně opatřoval na území Španělského království od dosud nezjištěného zdroje drogu kokain, takto opatřený kokain sám či společně se Z. H. dělil a balil za účelem jeho přepravy, kokain ukrýval ve vozidlech určených pro převoz drog, kokain sám či společně se Z. H. anebo prostřednictvím najatých kurýrů, kterými nejméně ve výše uvedeném období byli G. H., J. K., R. L., D. Z. a M. J., dovážel z území Španělského království nebo Spolkové republiky Německo do České republiky, zejména do XY, na území Slovenské republiky a jinde, doprovázel kurýry řízená vozidla s drogami, jednal se zájemci o kokain a těmto předával sim karty za účelem skryté komunikace o drogách a s těmito projednával podmínky a možnosti odběru, kokain předával jeho odběratelům na území České republiky, Slovenska a Německa, společně se Z. H. nabízel možnost dodání dalších drog (marihuany a extáze), společně se Z. H. užíval výnosů z prodeje návykových látek“.
54. Oba soudy nižších stupňů se pak předmětnou otázkou podrobně zabývaly rovněž v odůvodnění svých rozhodnutí. Soud prvního stupně tak učinil v bodech 119. (pokud se týká všech dovolatelů) a 123. (co se týče obviněného L. Z.) odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodu 38. odůvodnění svého rozsudku. Aniž by bylo třeba (již z důvodu procesní ekonomie) na tomto místě uvedené pasáže opětovně doslova citovat, je vhodné zdůraznit, že obviněný stál v čele dobře fungující skupiny, jejíž členové se na základě vzájemné dohody a přesně rozdělených úkolů podíleli na dovozu kokainu ze Španělského království a Spolkové republiky Německo do České republiky a jeho následné distribuci na území České republiky a Slovenské republiky. Tento obviněný přitom předmětnou drogu od nezjištěných dodavatelů na území výše jmenovaných cizích států opatřoval, sám, společně s obviněnou Z. H. či za pomoci kurýrů ji dovážel do České republiky a dále i do Slovenské republiky, případně doprovázel kurýry řízená vozidla s drogou, následně drogu dělil a balil, stanovoval, resp. dojednával cenu a podmínky odběru s odběrateli a těmto pak drogu předával. Ze zde rozvedených hodnotících úvah a skutkových závěrů obou soudů je zřejmé, že pojmové znaky organizované skupiny působící ve více státech, za kterou se považuje sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé jeho členy a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho závažnost, resp. společenskou škodlivost (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 568, rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 28. 5. 1976, sp. zn. 4 To 13/76, publikované pod č. 53/1976-II. Sb. rozh. tr., rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 18. 7. 1985, sp. zn. 11 To 51/85, publikovaný pod č. 45/1986 Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 1325), s tím, že tato organizovaná skupina působí ve více státech, jimiž se rozumí nejméně dva státy, z nichž jedním může být i Česká republika (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 569, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 5 Tdo 794/2004, publikované pod č. 34/2005 Sb. rozh. tr.), byly v dané věci naplněny.
55. Na podkladě provedených důkazů (zejména výpovědí svědků, odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, protokolů o sledování osob a věcí, kamerových záznamů, zprávy o použití agenta, audiozáznamů ze schůzek s policejním agentem, výstupů z mezinárodní pomoci, sdělení hotelů a penzionu) totiž bylo nade vši pochybnost zjištěno, že obviněný L. Z. měl vůdčí postavení v dobře organizované skupině osob, které se po předchozí dohodě a v rámci jasné dělby úkolů podílely, a to každá svou dílčí úlohou, na opakovaném a pravidelném dovozu kokainu ze Španělského království a Spolkové republiky Německo do České republiky a následné distribuci této drogy na území České republiky a dále i na území Slovenské republiky. Vzhledem ke konkrétním úlohám jednotlivých obviněných (obviněný L. Z. drogu opatřoval, dovážel, dělil, balil, jednal se zájemci o drogu a určoval podmínky její další distribuce, obviněná Z. H. doprovázela obviněného L. Z. při transportech drogy, podílela se na jejím dělení, vážení, balení a prodeji, komunikovala s kurýrkami a účastnila se jednání s dodavateli a odběrateli, obviněný D. Z. dle pokynů obviněného L. Z. drogu převážel, doprovázel kurýry, vyhledával další možné odběratele a stávající upomínal o úhradu ceny, obvinění R. L. a M. J. zastávali pozici kurýrů, přičemž prvně jmenovaný rovněž upomínal odběratele o úhradu ceny za převzatý kokain a zajišťoval doručení finančních prostředků z prodeje drogy obviněnému L. Z., a obviněný K. Š. přepravoval obviněného D. Z. za účelem transportu a distribuce kokainu dalším osobám) v rámci této organizované skupiny působící ve více státech je rovněž zjevné, že obvinění jednali jako její členové, nikoli jen ve spojení s takovou organizovanou skupinou, jak by však pro naplnění předmětného znaku dané kvalifikované skutkové podstaty postačovalo. Z uvedených vazeb mezi obviněnými tak nepochybně vyplývá, že v posuzované věci se jednalo o skupinu nejméně tří trestně odpovědných osob, která (v období od 16. 8. 2017 do 5. 5. 2018) realizovala danou trestnou činnost kontinuálně, ve vzájemné součinnosti, plánovitě, koordinovaně a na základě určité dělby úkolů, přičemž uvedené okolnosti zvyšovaly pravděpodobnost jejího úspěšného provedení.
56. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je zřejmé, že námitky obviněného, jejichž prostřednictvím zpochybňuje naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ z důvodu absence jakékoliv organizovanosti jeho jednání, tak vycházejí z jeho vlastního (důkazně nepodloženého) skutkového tvrzení, a tudíž po věcné stránce jde o námitku skutkovou, resp. procesní, jež z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze považovat za relevantně uplatněnou. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (stejně jako již soudu prvního stupně), přitom ve vztahu k naplnění uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Tento soud v odůvodnění svého rozhodnutí také podrobně a s náležitou pečlivostí vyložil, jaké závěry z jednotlivých důkazů učinil, a řádně se zabýval rovněž námitkou obviněného (a dalších spoluobviněných) v tomto směru. Skutková zjištění odvolacího soudu (a v tomto ohledu též již soudu prvního stupně), na jejichž podkladě tento učinil ve vztahu (mimo jiné) k obviněnému L. Z. závěr o tom, že daný trestný čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, tak naopak mají plnou oporu v provedených důkazech a ve vzájemném poměru mezi nimi není žádného nesouladu.
57. Obdobně Nejvyšší soud shledal, že rovněž dovolací námitky obviněné Z. H., s výjimkou výhrady týkající se jejího zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou pro výkon trestu odnětí svobody rozhodnutím odvolacího soudu (k níž se Nejvyšší soud vyjádří níže), nelze z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (a ani žádného jiného důvodu dovolání) považovat za relevantně uplatněné. Obviněná totiž jejich prostřednictvím primárně napadá postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci, jak je upraven v ustanoveních §2 odst. 5 a 6 tr. řádu, a snaží se tak zpochybnit správnost skutkových zjištění, o něž soudy opřely svůj závěr o tom, že se dopustila protiprávního jednání posouzeného jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a teprve v návaznosti na to (tedy až sekundárně) namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení předmětného skutku a na nesprávném hmotněprávním posouzení. Tak je tomu v případě, jestliže namítá, že soudy obou stupňů zcela nesprávně hodnotily provedené důkazy, a to vždy jednostranně a v její neprospěch, přičemž zdůrazňuje, že ji usvědčující výpověď spoluobviněného M. B. je lživá a vědomě křivá, stejně jako není pravdivá ani výpověď dalšího spoluobviněného M. J., a provádí vlastní hodnocení provedených důkazů, zejména odposlechů telefonních hovorů a na tomto podkladě pak předkládá vlastní verzi skutkového děje, podle níž se na předmětné trestné činnosti žádným způsobem nepodílela, tj. kokain spolu s obviněným L. Z. nedovážela, tento s ním nedělila, nebalila a nikomu nepředávala a ani se aktivně neúčastnila žádného jednání se zájemci o drogu (včetně toho s policejním agentem, jehož byla toliko pasivním účastníkem), a nepovzbuzovala kurýrku G. H. v její činnosti, když naopak jmenovanou od ní odrazovala.
58. Nejvyšší soud k uvedeným námitkám odkazuje na bod 89. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 44. až 55. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v nichž oba soudy podrobně a naprosto přesvědčivě odůvodnily, proč a na podkladě jakých důkazů dospěly ke skutkovým zjištěním ohledně aktivního a zcela vědomého zapojení této dovolatelky do dané trestné činnosti s tím, že se též řádně zabývaly její obhajobou v tomto směru a vyložily, proč tuto vyhodnotily jako účelovou a v jednoznačném rozporu s provedenými důkazy, a tudíž jí neuvěřily.
59. Jedinou výhradou, již lze podřadit pod jeden z touto obviněnou uplatněných dovolacích důvodů, ovšem pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [nikoliv pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, jak zjevně činí vzhledem k užité formulaci o uložení druhu trestu, který zákon nepřipouští], je její námitka, jejímž prostřednictvím vytýká odvolacímu soudu, že ji pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařadil do přísnějšího typu věznice než soud prvního stupně, čímž změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně v její neprospěch, přestože nebyla splněna zákonná podmínka ustanovení §259 odst. 4 tr. řádu, neboť odvolání státního zástupce v její neprospěch nebylo podáno. Nejvyšší soud však současně shledal, že uvedená námitka spočívající (jak na to přiléhavě poukázal i státní zástupce ve svém vyjádření) v podstatě na tvrzení o porušení zásady reformationis in peius odvolacím soudem je zjevně neopodstatněná.
60. V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že z §259 odst. 4 tr. řádu (mimo jiné) vyplývá , že odvolací soud může změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného. Podle §254 odst. 3 tr. řádu pak platí, že jestliže oprávněná osoba podá odvolání do výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání.
61. V posuzované trestní věci podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání (kromě obviněných L. Z., Z. H., R. L., D. Z., V. B., M. J., K. Š. a D. V.) i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, přičemž tak učinil (mimo jiné) v neprospěch obviněné Z. H. do výroku o vině s tím, že podle jeho názoru soud prvního stupně měl jednání (mimo jiné) obviněné Z. H. právně posoudit nikoli jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž přísněji, a to jako tento zločin dokonaný.
Odvolací soud, přestože v tomto ohledu odvolání státního zástupce nepřisvědčil, zrušil ve vztahu k (mimo jiné) jmenované obviněné rozsudek soudu prvního stupně ve všech výrocích týkajících se této obviněné (výrok o vině přitom zrušil z důvodu dílčí úpravy popisu skutku, jak bylo konkretizováno již výše v bodu 6. odůvodnění tohoto usnesení) a uznal ji vinnou skutkem, jenž právně kvalifikoval shodně jako soud prvního stupně jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za takové situace, jak vyplývá z výše citovaného ustanovení §254 odst. 3 tr. řádu, odvolací soud postupoval správně a v souladu se zákonem, jestliže ve vztahu k této obviněné přezkoumal i celý výrok o trestu, neboť tento po zrušení výroku o vině a novém vyslovení viny nemohl obstát a o trestu bylo nutno rovněž nově rozhodnout. Podal-li přitom státní zástupce odvolání v neprospěch obviněné, odvolací soud měl otevřenou cestu i pro případné zpřísnění ukládaného trestu odnětí svobody, a proto nepochybil, pokud tento zpřísnil ve způsobu jeho výkonu a obviněnou zařadil do přísnějšího typu věznice, tj. do věznice se zvýšenou ostrahou. Je třeba dodat, že své úvahy v tomto ohledu rozvedl v bodu 84. odůvodnění svého rozsudku a řádně odůvodnil, proč v případě obviněné neshledal oproti soudu prvního stupně podmínky pro aplikaci moderačního ustanovení §56 odst. 3 tr. zákoníku.
62. Pokud jde o dovolání obviněného R. L., i tento (obdobně jako obviněný L. Z.) v něm vznáší námitky stran naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ [z čehož lze dovodit, že byť neoznačil dovolací důvod zákonným ustanovením §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, podává dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť vytýká nesprávné právní posouzení skutku], přičemž je přesvědčen, že nejsou prokázány nějaké bližší vazby mezi ním a dalšími osobami, a tvrdí, že znal pouze obviněného L. Z., zběžně i syna tohoto spoluobviněného, který je spolužákem jeho syna, a s obviněným M. B. komunikoval velice málo.
63. Nejvyšší soud k uvedené námitce odkazuje na body 53. až 55. odůvodnění tohoto usnesení týkající se výhrad obviněného L. Z. k témuž znaku kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu a opakuje, že takto pojatými námitkami i tento dovolatel primárně napadá postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci, jak je upraven v ustanoveních §2 odst. 5 a 6 tr. řádu, a snaží se tak zpochybnit správnost skutkových zjištění, o něž soudy opřely svůj závěr o naplnění daného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
64. V této souvislosti je vhodné připomenout, že podle skutkových zjištění obou soudů vyjádřených již v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (s nimiž se v případě tohoto obviněného bezezbytku ztotožnil i soud odvolací) jmenovaný obviněný plnil v dané skupině roli kurýra, jenž rovněž upomínal odběratele kokainu o úhradu ceny za převzatou drogu, přebíral finanční prostředky z prodeje drogy a zajišťoval jejich doručení obviněnému L. Z., zprostředkovával komunikaci mezi tímto spoluobviněným a prodejci kokainu v XY a společně s ním též doprovázel dalšími kurýry řízená vozidla s drogou. K tomu lze odkázat na bod 119. (pokud se týká všech dovolatelů) a bod 125. (co se týče obviněného R. L.) odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 38. a 56. až 62. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
65. Mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu stojí též další skutkové výhrady jmenovaného dovolatele, jimiž (shodně jako již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a předtím i v rámci obhajoby před soudem prvního stupně) zpochybňuje, že by v případě cest vykonaných s obviněným L. Z. věděl, že převáží jakoukoli drogu, přičemž namítá, že soudy obou stupňů hodnotily odposlechy telefonních hovorů zcela jednostranně v jeho neprospěch, přestože ani jeden z nich není ve vztahu k němu usvědčujícího charakteru. Prezentuje přitom vlastní verzi skutkového děje založenou na tvrzení, že byl přesvědčen, že spoluobviněný L. Z. (jehož vozil proto, že se mu chtěl odvděčit za to, že mu umožnil rehabilitaci ve Španělsku) obchodoval s citrusy a až do dne spáchání posledního skutku si nebyl vědom toho, že tento spoluobviněný páchá trestnou činnost, natož že na Slovensko převáží kokain.
66. V tomto ohledu je možné odkázat na bod 90. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 56. až 62. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v nichž se soudy příslušnými námitkami obviněného precizně zabývaly a zcela přesvědčivě, způsobem nevzbuzujícím žádné pochybnosti, se s nimi vypořádaly.
67. Poslední námitkou tohoto obviněného, kterou rovněž nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (a ani žádný jiný z důvodů dovolání), je jeho výhrada k uloženému trestu odnětí svobody. Vyjadřuje přitom nespokojenost s jeho výměrou, a to jednak v důsledku svého tvrzení o chybné právní kvalifikaci svého jednání z důvodu soudy učiněných vadných skutkových zjištění (když má za to, že je namístě zohlednit jeho míru zapojení do trestné činnosti a skutek pak právně posoudit toliko podle §283 odst. 2 tr. zákoníku) a jednak při porovnání s výší trestů odnětí svobody uložených dalším obviněným, a domáhá se mimořádného snížení trestu podle §58 tr. zákoníku. V této souvislosti je vhodné poznamenat, že ačkoli obviněný nekonkretizuje, kterou z alternativ vymezených v §58 tr. zákoníku má na mysli, lze vzhledem k okolnostem posuzovaného případu usuzovat na to, že jí má být ta ve smyslu ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku.
68. Nejvyšší soud považuje za potřebné na tomto místě zdůraznit, že dané námitky, jimiž obviněný brojí proti výměře uloženého trestu odnětí svobody a domáhá se užití moderačního práva soudu zakotveného v §58 odst. 1 tr. zákoníku, tedy mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, tj. namítá vlastně nepřiměřenost jemu uloženého trestu, nelze podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 263/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 6 Tdo 969/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 4 Tdo 890/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1694/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 897/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 6 Tdo 506/2019 aj.). Aplikace uvedeného ustanovení je totiž na volné úvaze soudu (oproti postupu podle §58 odst. 5 tr. zákoníku jde o fakultativní postup soudu, který není povinen dané ustanovení využít). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž platí, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze podřazovat námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle §58 odst. 1 tr. zákoníku uložený trest odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby. Uvedené totiž vyplývá právě ze skutečnosti, že takový postup je ponechán na úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené ustanovením §58 odst. 1 tr. zákoníku splňuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012).
69. Judikatura Nejvyššího soudu při posuzování dovolacích námitek týkajících se výroku o trestu dlouhodobě vychází z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikovaného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Nejvyšší soud v tomto i v řadě dalších rozhodnutí vyložil, že akceptování námitek proti obecným kritériím pro ukládání trestů (byť se týkají hmotněprávního posouzení) jako podřaditelných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu by odporovalo logice a systematice dovolacích důvodů [zejména s ohledem na speciální důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu] a bezpochyby i samotnému úmyslu zákonodárce.
70. Zmíněný výklad Nejvyššího soudu, že otázky nepřiměřenosti trestu nenaplňují žádný z důvodů dovolání, dlouhodobě respektuje ve své judikatuře i Ústavní soud. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba též zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). O žádný takový extrémní případ se ale v posuzované věci, kdy obviněnému byl uložen trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, nejedná, přičemž v tomto směru lze odkázat na správné úvahy a přesvědčivé odůvodnění soudu prvního stupně v bodu 135. jeho rozsudku a v bodu 91. rozsudku odvolacího soudu.
71. Obviněný D. Z. ve svém dovolání, s odkazem ( obdobně jako jeho otec spoluobviněný L. Z.) na svá vyjádření před soudem prvního stupně, závěrečnou řeč a text odvolání tvrdí, že pouze slepě plnil příkazy svého otce a že o obchodování s drogami nevěděl, přičemž namítá, že tato skutečnost ani z provedených důkazů v žádném případě nevyplynula, a jedná se tak pouze o uměle vytvořenou konstrukci ze strany státního zastupitelství, kterou soudy převzaly jako pravdivou; z těchto důvodů pak dovozuje vadné právní posouzení dané věci nerespektující zásadu in dubio pro reo .
72. Takové výhrady rozhodně nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřují výlučně do hodnocení provedených důkazů ze strany soudů a do skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, po stránce věcné uplatňuje námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozuje údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Je třeba zopakovat, že námitky skutkové nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. řádu, a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).
73. Jestliže přitom tento dovolatel rozhodujícím soudům vytýká, že nerespektovaly zásadu in dubio pro reo , pak Nejvyšší soud konstatuje, že taková výhrada směřuje rovněž do hodnocení provedených důkazů a do skutkových zjištění a nejde o námitku, která by se týkala otázky právního posouzení skutku ani otázky jiného hmotněprávního posouzení. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. řádu a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. řádu), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se právě jen otázek skutkových.
74. Nad rámec výše uvedeného konstatování Nejvyšší soud dodává, že pokud obviněný v dovolání odkazuje na svá dřívější vyjádření před soudem prvního stupně, závěrečnou řeč a text odvolání, nelze k této části jeho dovolání, z důvodů blíže rozvedených shora v bodu 52. odůvodnění tohoto usnesení, přihlížet.
75. Konečně Nejvyšší soud považuje k výše uvedeným námitkám skutkového charakteru toliko pro úplnost za vhodné uvést, že z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí také řádně vyložil, jaké závěry z jednotlivých důkazů učinil, a zabýval se i obhajobou obviněného (srov. body 91. a 126. odůvodnění jeho rozsudku). S těmito hodnotícími úvahami a skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého rozsudku (srov. jeho bod 65.).
76. Nejvyšší soud dále shledal, že s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (a též s kterýmkoliv z dalších důvodů dovolání) se míjí i námitky obviněného k uloženému trestu odnětí svobody, jejichž prostřednictvím vytýká soudům, že mu uložily nepřiléhavý trest odnětí svobody, a pochybily, pokud neužily institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody ve smyslu §58 tr. zákoníku (ačkoli ani tento obviněný, obdobně jako obviněný R. L., neuvádí, kterou z alternativ vymezených v §58 tr. zákoníku má na mysli, lze z logiky věci i zde usuzovat na to, že měl na mysli ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku), a to z důvodů již uvedených výše v bodech 68. až 70. odůvodnění tohoto usnesení. Lze doplnit, že ani v případě tohoto dovolatele, jemuž byl uložen trest odnětí svobody při spodní hranici zákonné trestní sazby, přitom rozhodně nejde o případ extrémně přísného trestu. V tomto směru lze odkázat na správné úvahy soudu prvního stupně v bodu 136. odůvodnění jeho rozsudku, jimž plně přisvědčil i soud odvolací v bodu 92. odůvodnění svého rozsudku.
77. Mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (i jakéhokoliv jiného důvodu dovolání) stojí rovněž veškeré dovolací výhrady obviněného M. J. Jestliže totiž tento dovolatel tvrdí, že se dané trestné činnosti nedopustil, neboť nevěděl, že mu obviněný L. Z. přibalil do převážené zásilky i kokain, a v této souvislosti namítá, že usvědčující výpověď spoluobviněného M. B. je lživá a účelová, přičemž zdůrazňuje, že skutečnými kurýry byly J. K. a G. H., je zřejmé, že podstatou jeho dovolací argumentace není zpochybnění právního posouzení skutku ani jiného hmotněprávního posouzení, nýbrž správnosti hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně a na jeho podkladě učiněných skutkových zjištění, jimž přisvědčil (podle názoru obviněného jen formálně) i soud odvolací.
78. Nadto Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že se jedná o námitky nedůvodné, a tudíž ani nezakládající žádný, natož extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry soudu prvního stupně a provedenými důkazy (jak dovolatel tvrdí). Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy (zejména výpovědí spoluobviněného M. B. a odposlechy telefonních hovorů, s nimiž je v souladu), jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Tento soud se v odůvodnění svého rozhodnutí na provedené důkazy podrobně zaměřil, dostatečně vyložil, jaké závěry z jednotlivých důkazů učinil (srov. zejména jeho body 34. až 37., 95. a 129.) a řádně se zabýval i námitkami obhajoby. S těmito hodnotícími úvahami a skutkovými závěry se ztotožnil (byť tak učinil stručně) i soud odvolací v odůvodnění svého rozsudku (srov. jeho bod 64.). Nejvyšší soud nemá, co by oběma soudům v tomto směru mohl vytknout, a s jejich hodnotícími úvahami a skutkovými a právními závěry se ztotožňuje.
79. K otázce tzv. extrémního nesouladu při realizaci důkazního procesu lze s poukazem na aktuální judikaturu Ústavního soudu dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, přičemž extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ extrémního nesouladu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. řádu ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu v dané trestní věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
80. Ve vztahu k námitce obviněného stran formalistického přístupu odvolacího soudu, v rámci níž tomuto vytýká neprovedení jím navrhovaných důkazů, Nejvyšší soud odkazuje na body 36. a 37. odůvodnění jeho rozsudku, v němž řádně odůvodnil, z jakých důvodů zamítl návrhy (mimo jiné) tohoto obviněného na doplnění dokazování.
81. Pod dovolatelem tvrzený dovolací důvod nelze podřadit ani jím vznesené námitky proti nepřiměřené přísnosti uloženého trestu odnětí svobody, který považuje za nespravedlivý. K těmto Nejvyšší soud odkazuje jednak na body 69. a 70. odůvodnění tohoto usnesení týkající se (částečně) obdobných výhrad obviněného R. L. (stejně jako obviněného D. Z.) a dále na bod 140. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a zejména body 87. až 89. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jenž uložil obviněnému souhrnný trest odnětí svobody ve vyšší výměře, neboť přisvědčil odvolání státního zástupce, že výměra souhrnného trestu odnětí svobody uloženého soudem prvního stupně nereflektovala délku uložených trestů z rozsudků, jimiž byl obviněný dříve odsouzen. Ani v případě tohoto obviněného nelze takto uložený souhrnný trest odnětí svobody ve výměře třinácti let považovat za extrémně přísný, když v opise Rejstříku trestů má již sedm záznamů pro majetkovou trestnou činnost, daný trestný čin spáchal jako člen organizované skupiny působící ve více státech (podílející se na její činnosti jako kurýr), navíc ve zkušební době předchozího podmíněného odsouzení, přičemž daný trest odnětí svobody mu byl ukládán za více sbíhajících se úmyslných trestných činů.
82. Pokud jde o dovolání obviněného K. Š., tento s poukazem na extrémní nesoulad mezi zjištěným skutkovým stavem věci a provedenými důkazy (považuje přitom skutková zjištění soudů za pravý opak toho, co je obsahem důkazů) namítá, že soud prvního stupně vyhodnotil provedené důkazy způsobem neodpovídajícím skutečnosti s tím, že vyhodnocení provedených odposlechů telefonních hovorů, které jsou normální a běžnou komunikací, je zcela extenzivní, neboť soud si je doplňuje a interpretuje podle vlastního uvážení tak, aby zjištěný skutkový stav odpovídal znění obžaloby, a ze stejného důvodu je dále chybné i hodnocení výpovědí spoluobviněných, zejména výpovědi obviněného M. B. Současně setrvale (v průběhu celého trestního řízení) popírá, že by se dopustil protiprávního jednání, jímž byl uznán vinným, vyjma té jeho části záležející v převzetí 100 g kokainu od spoluobviněného D. Z., předání tohoto množství dané drogy dalšímu spoluobviněnému D. V. a následném předání 15 g z tohoto množství kokainu J. J. ve Fakultní nemocnici XY; trvá přitom na tom, že e-mailová a telefonická komunikace s obviněným L. Z. se týkala pouze možnosti podnikání v oblasti obchodování s ovocem a zeleninou a že jeho návštěva ve Španělsku se uskutečnila za účelem dovolené, a z těchto důvodů zpochybňuje i úmysl opatřit sobě nebo jinému kokain.
83. Rovněž ohledně uvedených námitek nezbývá Nejvyššímu soudu než konstatovat, že z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se jedná o výhrady irelevantní, jimiž obviněný brojí proti způsobu hodnocení provedených důkazů a správnosti skutkových zjištění, na jejichž podkladě oba soudy dospěly k závěru o vině obviněného zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. I v případě tohoto obviněného je však možné odkázat jednak na popis skutku v tzv. skutkové větě pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a jednak na správné úvahy a přesvědčivé závěry v tomto směru uvedené v odůvodnění jak rozsudku soudu prvního stupně (viz zejména jeho body 96. a 110., 111. a 113.), tak v odůvodnění rozsudku soudu odvolacího (viz jeho body 66. a 67.). Z těchto je jednoznačně zřejmé, že obviněný (jak vyplývá z odposlechů telefonních hovorů, protokolů o sledování osob a věcí, kamerových záznamů z nemocnice a z výpovědí spoluobviněných L. Z., D. Z., M. B. a svědka J. J.) jednak ve dvou případech vezl spoluobviněného D. Z. za účelem převzetí kokainu a jeho následné distribuce a dále sám přebíral a poté opakovaně prodával předmětnou drogu spoluobviněnému D. V. a dalším neztotožněným osobám, přičemž tuto drogu v množství 15 g předal i J. J., jenž se nacházel na psychiatrickém oddělení Fakultní nemocnice XY.
84. Nejvyšší soud shledal, že soudy obou stupňů dospěly na podkladě pečlivě provedeného a úplného dokazování k důkazy plně podloženému, a tudíž zcela opodstatněnému závěru, že obviněný Š. se uvedené trestné činnosti (minimálně v rozsahu popsaném ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) dopustil, přičemž odvolací soud se též řádně zabýval odvolacími námitkami obviněného a přesvědčivě se s nimi vypořádal, a tedy nemá v tomto směru ničeho, co by oběma soudům mohl vytknout. Z těchto důvodů se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit ani s výhradou obviněného o existenci extrémního nesouladu v dané věci. V této souvislosti dodává (s tím, že odkazuje na bod 79. odůvodnění tohoto usnesení, v němž se již k této otázce podrobněji vyjádřil), že případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založen jen na tom, že dovolatel sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem (jemu prospívajícím), jak právě činí tento dovolatel v posuzované věci, přičemž po Nejvyšším soudu požaduje, aby provedl nové hodnocení důkazů (zejména výpovědi spoluobviněného M. B.), případně doplnil dokazování (provedením nové konfrontace mezi ním a tímto spoluobviněným a vyšetřením jeho osoby polygrafem) a učinil jiná skutková zjištění vyznívající v jeho prospěch a vedoucí k závěru o menším rozsahu jeho trestné činnosti a v důsledku toho i k uložení přiměřeného trestu.
85. Z uvedeného požadavku obviněného stran trestu vyplývá, že tento není spokojen ani s výměrou uloženého trestu odnětí svobody. V tomto směru Nejvyšší soud opětovně odkazuje jednak na body 69. a 70. odůvodnění tohoto usnesení (kde se problematikou námitek stran nepřiměřenosti uloženého trestu již detailněji zabýval) s tím, že takovou výhradu nelze pod žádný z dovolacích důvodů podřadit, a dále na bod 90. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jenž za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině nezměněn, obviněnému uložil (vzhledem k menšímu rozsahu trestné činnosti – obchodování s kokainem v množství 200 g) trest odnětí svobody v nižší výměře pěti let a šesti měsíců (při polovině zákonné trestní sazby), neboť shledal, že trest odnětí svobody uložený soudem prvního stupně ve výměře sedmi let (nad polovinou zákonné trestní sazby) je nepřiměřený; takto uložený trest odnětí svobody pak rozhodně nelze považovat za nepřiměřený, natož za extrémně přísný.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
86. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněných L. Z., Z. H., R. L., D. Z., V. B., M. J. a K. Š. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když v případě obviněných L. Z., R. L., D. Z., M. J. a K. Š. jejich dovolací argumentace neodpovídala jimi shodně uplatněnému dovolacímu důvodu, ale ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání, v případě obviněné Z. H. se jednalo o dovolání zjevně neopodstatněné a v případě obviněného V. B. dovolání nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněných na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněných L. Z., R. L., D. Z., M. J. a K. Š. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, dovolání obviněné Z. H. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a dovolání obviněného V. B. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. 7. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.