ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.897.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 897/2017-176
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 9. 2017 o dovoláních obviněných O. L. , M. M. , a L. Š. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 12. 2016, sp. zn. 3 To 89/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 10/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných O. L., M. M. a L. Š. odmítají .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 40 T 10/2014, byl obviněný O. L. pod bodem I. uznán vinným pomocí ke zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, obviněný M. M. pod bodem I. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, obviněný L. Š. pod body III. až V. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustili společně s obviněnými D. T., V. U., a obviněným M. V. (v bodě I.), a obviněným P. B., (v bodě III.), tak, že
jako členové skupiny s důkladnou vnitřní strukturou dělby práce, organizované a řízené nejdříve slovenským státním příslušníkem A. A., a následně obviněnou D. T., s cílem získat ze státního rozpočtu neoprávněně nadměrné odpočty daně z přidané hodnoty a zkrátit daňovou povinnost k této dani, v postavení osob ovládajících nebo zastupujících celkem 20 obchodních společností, dále ve výroku uvedených a označených jejich názvem, sídlem, osobou jednatele, jeho datem narození a adresou bydliště, a to konkrétně společnosti Reedy Management, s. r. o. , se sídlem Praha 4, Údolní č. 314/49 (dále jen „společnost Reedy Management “), jednatele G. P., Celebrita, s. r. o. , se sídlem Praha 1, Lodecká č. 1181/4 (dále jen „společnost Celebrita “), jednatel obviněný M. M. , a Autocentrum Na Strži, a. s. , se sídlem Praha 9, Toužimská č. 720 (dále jen „společnost Autocentrum Na Strži “), předseda představenstva obviněný L. Š. , M. V. P. Global Plus, s. r. o. , se sídlem Kladno, Roosleveltova č. 1598, jednatel K. H., Prago-Art Service Praha, s. r. o. , se sídlem Kladno, Rooseveltova č. 1598, jednatel K. H., Eurosport agency, s. r. o. , se sídlem Praha 4, K Vltavě č. 647/63A, jednatel G. C., HK Trading, spol. s r. o. , se sídlem Praha 9, Jandova č. 216/10, jednatel G. C., Production C omfort, s. r. o. , se sídlem Praha 9, Jandova č. 216/10, jednatel G. C., Euro Advertising CZ, s. r. o. , se sídlem Praha 1, Lodecká č. 1181/4, jednatel F. H., Euro Trade Bridge SE , se sídlem, Praha 10, Moskevská č. 1523/63, člen představenstva T. M., Madark, s. r. o. , se sídlem Bratislava, Zámocká č. 3, jednatel obviněný M. V., Biligo, s. r. o. , se sídlem Libošovice-Nepřívěc č. p. 18, jednatel Z. O., HIOS-CZ, s. r. o. , se sídlem Libošovice-Nepřívěc č. p. 18, jednatel Z. O., Zuza for kids, s. r. o. , se sídlem Český Těšín, Viaduktová č. 593/17, jednatel R. L., VATO Impex, s. r. o. , se sídlem Praha 4, Údolní č. 314/49, jednatel V. T., Harimpex, s. r. o. , se sídlem Praha 1, Králodvorská č. 1079/6, jednatel L. S., AURIOLA, s. r. o. , se sídlem Praha 10, Karpatská č. 1185/8, jednatel P. F., V. - Union Kft. , se sídlem Budapest, Szugló utca 82, jednatel G. M. V., Trade Origo Kft. , se sídlem Budapešt, Akácfa utca 7, jednatelka A. K., Flextron Invest, s. r. o. , se sídlem Praha 5, Holečkova č. 798/101, jednatel M. G.,
vytvořili sérii fiktivních účetních případů dokumentujících tvrzená zdanitelná plnění – spočívající v pořízení a prodeji zboží, zejména autodílů, pneumatik a encyklopedií – uvedenými obchodními společnostmi zapojenými do předem připravených řetězců, s deklarovaným finálním dodáním plnění končícím mimo území České republiky, buď na Slovensku nebo v Maďarsku, když v zájmu vytvoření zdání autentičnosti fakturací těchto smyšlených obchodů hradili faktury bezhotovostními převody přes účty, které elektronicky ovládali, nebo hotovostními vklady na příslušné bankovní účty, a následně – využívaje možnosti uplatnit nárok na odpočet daně z přidané hodnoty – od správce daně částečně vylákali a částečně se pokusili vylákat nadměrné odpočty daně z přidané hodnoty a částečně zkrátili a částečně se pokusili zkrátit daňovou povinnost k této dani, a to konkrétně:
I. obviněný O. L. na přelomu let 2009 a 2010 sjednal s insolvenčním správcem společnosti Diderot, s. r. o., se sídlem Praha 9, Cukerní č. p. 234 (dále jen „společnost Diderot “), V. P. odkup celkem 39.577 exemplářů knižní encyklopedie Diderot za částku 400.000 Kč bez daně z přidané hodnoty společností Reedy Management , dohodl kupní smlouvu mezi společnostmi Diderot a Reedy Management datovanou dnem 18. 1. 2010, jejímž předmětem byl převod daných encyklopedií, získal přístup do místa uskladnění těchto encyklopedií a nechal se V. P. zmocnit k jejich předání kupujícímu a k jejich odvozu, k němuž také následně došlo, aniž by ovšem faktura vystavená společností Diderot byla náležitě zařazena do účetnictví společnosti Reedy Management, když místo ní byly do účetnictví této společnosti zařazeny fiktivní faktury vystavené jménem tři jiných společností, a to faktury datované dny 7., 8., 14., 15., 20., 26. a 27. 1. 2010 vystavené jménem společnosti Prago-Art, s. r. o., znějící na cca 1000 kusů fakturovaných encyklopedií Diderot I., na cca 1000 kusů fakturovaných encyklopedií Diderot II., na cca 2.200 kusů fakturovaných encyklopedií Diderot III. a na cca 3.020 kusů fakturovaných encyklopedií Diderot IV., faktura datovaná dnem 29. 1. 2010 vystavená jménem společnosti HK Trading, s. r. o., znějící na 107 kusů encyklopedií Diderot I. a faktury datované dny 4., 11., 12., 18., 21., 22., 25. a 28. 1. 2010 vystavené jménem společnosti Eurosport agency, s. r. o., znějící na cca 2.813 kusů encyklopedií Diderot I., na cca 1.920 kusů encyklopedií Diderot II., na cca 700 kusů encyklopedií Diderot III. a na cca 2.921 kusů fakturovaných encyklopedií Diderot IV., tedy celkově faktury znějící toliko na 15.681 kusů daných encyklopedií, ovšem ve fakturované ceně 13.006.760 Kč,
načež tyto knihy byly v tomtéž zdaňovacím období – tedy v prvním čtvrtletí roku 2010 – „odprodány“ nejdříve v celkovém počtu 15.680 kusů – z toho po 3.920 kusech každého ze čtyř vydaných dílů encyklopedie Diderot – společnosti Euro Advertising, s. r. o. , v níž byly zavedeny do účetnictví v nákupní ceně 13.077.421 Kč a vzápětí „převedeny“ v navýšeném počtu 54.654 kusů – z toho 15.780 kusů encyklopedie Diderot I., 14.680 kusů encyklopedie Diderot II., 15.570 kusů encyklopedie Diderot III. a 8.624 kusů encyklopedie Diderot IV. – na společnost Euro Trade Bridge SE za částku 46.295.712 Kč a z ní – částečně ještě v prvním čtvrtletí roku 2010 a částečně v druhém čtvrtletí téhož roku – byly v opětovně navýšeném počtu 97.216 kusů – v členění 43.904 kusů encyklopedie Diderot I., 22.344 kusů encyklopedie Diderot II., 22.344 kusů encyklopedie Diderot III. a 8.624 kusů encyklopedie Diderot IV. – „převedeny“ na společnost Celebrita za 69.995.520 Kč bez DPH, která větší část z nich – celkem 65.856 kusů, z toho 23.912 kusů encyklopedie Diderot I., 17.640 kusů encyklopedie Diderot II., 15.680 kusů encyklopedie Diderot III a 8.624 kusů encyklopedie Diderot IV – „prodala“ slovenské společnosti Madark, s. r. o. , a ta vykázala jejich prodej maďarské společnosti Trade Origo Kft .,
přičemž takto vytvořený účelový řetězec právnických subjektů sloužící k zakrytí skutečného původu a hodnoty předmětu zdanitelného plnění – encyklopedií Diderot – a k předstírání neuskutečněných obchodů s nimi byl využit k vylákání nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty a ke zkrácení této daně u společnosti Celebrita , když
obviněná D. T. v součinnosti s A. A. řídila účetní operace v uvedeném řetězci obchodních společností a s nimi související peněžní transakce na bankovních účtech, dokumentovala je příslušnými účetními doklady následně předloženými finančním úřadům a pro podání na těchto úřadech připravovala daňová přiznání,
obviněný V. U. při zastupování společnosti Euro Advertising, s. r. o. , před finančními orgány nepravdivě dosvědčil provedení oněch fiktivních zdanitelných plnění spočívajících v předstíraných převodech daných encyklopedií postupně až na společnost Celebrita,
obviněný M. V. v pozici jednatele společnosti Madark, s. r. o ., uhradil hotovostními vklady na účet společnosti Celebrita faktury vystavené společností Celebrita na společnost Madark, s. r. o. , a umožnil vystavit dokumenty znějící na tuto společnost navenek dokládající odkoupení daných encyklopedií od společnosti Celebrita ,
obviněný M. M. jako jednatel společnosti Celebrita doklady o nákupech uskutečněných touto společností v prvním čtvrtletí roku 2010 vykázal převzetí 55.554 kusů encyklopedie Diderot I., II., III. a IV. – z toho po 15.680 kusech encyklopedií Diderot I., II. a III. a 8.624 kusů encyklopedie Diderot IV. – v celkové hodnotě 48.093.696 Kč s daní z přidané hodnoty, ačkoliv ve skutečnosti k žádné dodávce těchto encyklopedií této společnosti v tomto zdaňovacím období nedošlo, a ve vazbě na to v přiznání k dani z přidané hodnoty za tuto společnost za první čtvrtletí roku 2010, podaném dne 26. 4. 2010 na Finančním úřadu pro Prahu 1, se sídlem Praha 1, Štěpánská č. 24, vykázal přijaté zdanitelné plnění ve výši 58.396.544 Kč s daní z přidané hodnoty na vstupu ve výši 11.679.309 Kč a uskutečněná zdanitelná plnění ve výši 19.150.000 Kč s daní z přidané hodnoty na výstupu ve výši 3.830.000 Kč, z čehož vyplýval nadměrný odpočet ve výši 7.849.309 Kč, přičemž přijatá zdanitelná plnění ve výši 40.078.080 Kč s daní z přidané hodnoty na vstupu ve výši 8.015.616 Kč vykázal neoprávněně a společnosti Celebrita by bez započtení předstíraných přijatých plnění v podobě dodávky encyklopedií Diderot vznikla daňová povinnost k dani z přidané hodnoty ve výši 166.307 Kč, v návaznosti na to doklady o nákupech uskutečněných touto společností v druhém čtvrtletí roku 2010 vykázal převzetí 41.552 kusů encyklopedie Diderot I., II. a III. – z toho 28.224 kusů encyklopedie Diderot I. a po 6.664 kusech encyklopedie Diderot II. a III. – v celkové hodnotě 35.900.928 Kč s daní z přidané hodnoty, ačkoliv k žádné dodávce těchto encyklopedií této společnosti v tomto zdaňovacím období nedošlo, a těmito doklady podložil přiznání k dani z přidané hodnoty této společnosti za druhé čtvrtletí roku 2010, podané na Finančním úřadu pro Prahu 1 dne 20. 7. 2010, v němž vykázal přijaté zdanitelné plnění ve výši 35.070.060 Kč s daní z přidané hodnoty na vstupu 7.014.012 Kč a žádná uskutečněná zdanitelná plnění s daní z přidané hodnoty na výstupu, avšak dodání zboží v ceně 60.336.640 Kč do jiného státu Evropské unie, z čehož vyplýval vyčíslený nadměrný odpočet ve výši 7.014.012 Kč, přičemž přijatá zdanitelná plnění v podobě nákupu encyklopedií Diderot v ceně 29.917.440 Kč s daní z přidané hodnoty na vstupu ve výši 5.983.488 Kč uvedl neoprávněně a společnost Celebrita by bez započtení těchto fiktivních přijatých plnění měla nadměrný odpočet toliko ve výši 1.030.524 Kč, čímž obviněný M. M. v součinnosti s uvedenými osobami zkrátil daň z přidané hodnoty za první čtvrtletí roku 2010 o 166.307 Kč a vylákal nadměrné odpočty daně z přidané hodnoty za první a druhé čtvrtletí roku 2010 poukázané ze strany příslušného správce daně – Finančního úřadu pro Prahu 1 – na účet společnosti Celebrita ve výši 13.832.797 Kč ,
II. společnost Reedy Management zavedla do svého účetnictví za měsíc leden roku 2010 přijaté faktury za předstírané dodávky různých druhů pneumatik od společností Biligo, s. r. o. , M.V.P. Global Plus, s. r. o. , Production Comfort, s. r. o. , a Zuza for kids, s. r. o. , z toho od společnosti Biligo, s. r. o. , fiktivní faktury na takové „dodávky“ v hodnotě přijatého plnění 250.770 Kč bez daně z přidané hodnoty, od společnosti M. V. P. Global Plus fiktivní faktury na takové „dodávky“ v hodnotě přijatého plnění 3.012.945 Kč bez daně z přidané hodnoty, od společnosti Production Comfort, s. r. o. , fiktivní faktury na takové „dodávky“ v hodnotě přijatého plnění 1.455.680 Kč bez daně z přidané hodnoty a od společnosti Zuza for kids, s. r. o. , fiktivní faktury na takové „dodávky“ v hodnotě přijatého plnění 14.909.450 Kč bez daně z přidané hodnoty, takto „dodané“ pneumatiky byly dále „převedeny“ na společnost Euro Advertising, s. r. o. , v níž byly zavedeny do jejího účetnictví a dále „prodány“ společnosti VATO Impex, s. r. o. , ve které bylo toto fiktivní plnění rovněž zaneseno do účetnictví, a to spolu s fiktivními přijatými fakturami za různé druhy pneumatik od společnosti Harimpex, s. r. o. , v hodnotě 11.259.044 Kč bez daně z přidané hodnoty, načež tímto způsobem fiktivně získané pneumatiky v tvrzené hodnotě 32.794.520 Kč bez daně z přidané hodnoty byly dále „prodány“ společnosti AURIOLA, s. r. o. , která je „prodala“ maďarské společnosti V.-Union Kft. , jejímž jménem byly vystavené faktury uhrazeny hotovostními vklady na účet společnosti AURIOLA, s. r. o. , provedenými G. M. V. a následně vykázán odprodej stejných pneumatik bulharské společnosti Evromaster Import – Export Ood. , přičemž daný účelový řetězec právnických osob sloužící k předstírání uskutečnění zdanitelných plnění v podobě převodů různých druhů pneumatik byl využit k pokusu o vylákání nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty u společnosti AURIOLA, s. r. o. , když obviněný V. U. podle pokynů obviněného A. A. instruoval k potřebným krokům jednatele společností VATO Impex, s. r. o. , a AURIOLA, s. r. o. , V. T. a P. F., a při zastupování těchto společností před finančními orgány nepravdivě dosvědčil provedení oněch fiktivních plnění,
a obviněná D. T. v součinnosti s A. A. řídila účetní operace v uvedeném řetězci obchodních společností a s nimi související peněžní transakce na bankovních účtech, dokumentovala je příslušnými účetními doklady následně předloženými finančním úřadům a pro podání na těchto úřadech připravovala daňová přiznání, a to včetně daňového přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti AURIOLA, s. r. o. , za měsíc leden roku 2010, podaného dne 25. 2. 2010 na Finančním úřadu pro Prahu 10, se sídlem Praha 10 - Vršovice, Petrohradská č. 1486/6, v němž uvedla přijaté zdanitelné plnění ve výši 67.242.489 Kč s daní z přidané hodnoty na vstupu ve výši 13.450.141 Kč a uskutečněná zdanitelná plnění ve výši 3.255.275 Kč s daní z přidané hodnoty na výstupu ve výši 651.140 Kč, z čehož vyplýval nadměrný odpočet ve výši 12.799.001 Kč, avšak přijaté zdanitelné plnění v podobě nákupu uvedených pneumatik v ceně 32.794.520 Kč s daní z přidané hodnoty na vstupu ve výši 6.558.904 Kč uvedla neoprávněně a společnost AURIOLA, s. r. o. , by bez jeho započtení měla nárok na nadměrný odpočet pouze ve výši 6.240.097 Kč,
čímž se obviněná D. T. za pomoci dalších uvedených osob pokusila neoprávněně vylákat nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty za měsíc leden roku 2010 ve výši 6.558.904 Kč , který nebyl z důvodu zahájené daňové kontroly a pochybností o správnosti vykázaných údajů příslušným finančním úřadem do současnosti z finančních prostředků České republiky vyplacen,
III. ve společnosti Reedy Management byly za měsíc leden roku 2010 zavedeny do účetnictví přijaté faktury za tvrzené, ale reálně neuskutečněné, dodávky různých druhů náhradních dílů na nákladní vozidla značky Tatra od společnosti HIOS-CZ, s. r. o. , v celkové hodnotě 6.248.064 Kč bez daně z přidané hodnoty, načež takto zadokumentované přijaté fiktivní zdanitelné plnění bylo „převedeno“ ze společnosti Reedy Management na společnost Euro Advertising, s. r. o. , která ho zavedla do svého účetnictví a dále „prodala“ společnosti VATO Impex, s. r. o. , v níž bylo rovněž zavedeno do účetnictví a dále „přeprodáno“ za částku 6.212.802 Kč společnosti Autocentrum Na Strži , která následně – ve zdaňovacím období měsíce února roku 2010 – deklarovala jeho odprodej za 7.730.507 Kč maďarské společnosti V.-Union Kft. , jejímž jménem vystavené faktury uhradil hotovostními vklady na účet společnosti Autocentrum Na Strži G. M. V.,
a takto vytvořený účelový řetězec právnických subjektů sloužící k předstírání uskutečnění zdanitelných plnění v podobě převodů náhradních dílů na nákladní vozidla značky Tatra byl využit k pokusu o vylákání nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty u společnosti Autocentrum Na Strži , když
obviněná D. T. v součinnosti s A. A. řídila účetní operace v uvedeném řetězci obchodních společností a s nimi související peněžní transakce na bankovních účtech, dokumentovala je příslušnými účetními doklady vystavenými jménem společností HIOS-CZ, s. r. o. , Reedy Management , Euro Advertising, s. r. o. , a VATO Impex, s. r. o. , následně předloženými finančním úřadům, pro podání na finančních úřadech připravovala daňová přiznání k dani z přidané hodnoty a k dani z příjmů právnických osob, s výjimkou daňových přiznání společnosti Autocentrum Na Strži , a při zastupování společnosti VATO Impex, s. r. o. , před finančními orgány nepravdivě dosvědčila provedení oněch fiktivních plnění,
obviněný V. U. nepravdivě před finančními orgány dosvědčil provedení uvedených fiktivních plnění při zastupování společností Euro Advertising s. r. o. ,
předseda představenstva společnosti Autocentrum Na Strži obviněný L. Š. v přiznání k dani z přidané hodnoty za tuto společnost za měsíc leden roku 2010, podaném dne 23. 2. 2010 na Finančním úřadu pro Prahu 4, se sídlem Praha 4, Budějovická č. 409/1, uvedl přijaté zdanitelné plnění ve výši 9.307.735 Kč s daní z přidané hodnoty na vstupu ve výši 1.859.462 Kč a uskutečněná zdanitelná plnění ve výši 3.168.123 Kč s daní z přidané hodnoty na výstupu ve výši 632.959 Kč, z čehož vyplýval nadměrný odpočet ve výši 1.226.503 Kč, avšak přijaté plnění ve výši 6.212.802 Kč s daní z přidané hodnoty na vstupu ve výši 1.242.560 Kč uvedl neoprávněně a společnosti Autocentrum Na Strži by bez započtení fiktivních přijatých plnění vznikla daňová povinnost ve výši 16.057 Kč,
čímž se obviněný L. Š. pokusil společně s výše uvedenými osobami neoprávněně zkrátit daň z přidané hodnoty za měsíc leden roku 2010 o 16.057 Kč a vylákat nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty za měsíc leden roku 2010 ve výši 1.226.503 Kč , který nebyl z důvodu zahájené kontroly příslušným finančním úřadem do současnosti z finančních prostředků České republiky vyplacen,
přičemž obviněný P. B. , ve snaze pomoci obviněnému L. Š. vyvrátit pochybnosti o správnosti vykázaných údajů a podezření z pokusu zkrátit daň z přidané hodnoty společnosti Autocentrum Na Strži za měsíc leden roku 2010 o 16.057 Kč a vylákat nadměrný odpočet daně z přidaného hodnoty ve výši 1.226.503 Kč za zdaňovací období ledna roku 2010, následně – s ročním časovým odstupem – v daňovém řízení před finančními orgány Finančního úřadu pro Prahu 4, pří ústním jednání dne 28. 2. 2011, záměrně uvedl nepravdivé informace týkající se převzetí a manipulace s náhradními díly na vozidla značky Tatra, které měly dosvědčit pravdivost údajů v předložených fakturách o dodávce oněch náhradních dílů od společnosti VATO Impex, s. r. o. , pro společnost Autocentrum Na Strži ,
IV. společnost Autocentrum Na Strži za měsíc únor roku 2010 zavedla do účetnictví přijaté faktury vystavené společností VATO Impex, s. r. o. , za tvrzené – ale reálně neuskutečněné – dodávky různých druhů náhradních dílů na nákladní vozidla značky Tatra v hodnotě 7.732.661 Kč bez daně z přidané hodnoty, načež – v měsíci dubnu roku 2010 – společnost Autocentrum Na Strži takto přijaté fiktivní plnění dále fiktivně „prodala“ za částku 8.377.056 Kč maďarské společnosti V. - Union Kft. , která vystavené faktury uhradila hotovostními vklady na účet společnosti Autocentrum Na Strži provedenými G. M. V., takže takto vytvořený řetězec obchodních společností posloužil k předstírání zdanitelných plnění v podobě uvedených převodů náhradních dílů na nákladní vozidla značky Tatra a ve vazbě na to byl využit k vylákání nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty u společnosti Autocentrum Na Strži , když
obviněná D. T. v součinnosti s A. A. řídila účetní operace v uvedeném řetězci obchodních společností a s nimi související peněžní transakce na jejich bankovních účtech, částečně tyto operace též dokumentovala příslušnými účetními a daňovými doklady následně předloženými finančním úřadům a na těchto úřadech při jednání jménem společnosti VATO Impex, s. r. o. , v rozporu se skutečností předstírala provedení části z tvrzených převodů náhradních dílů na vozidla značky Tatra,
obviněný V. U. při zastupování společnosti VATO Impex, s. r. o. , před finančními orgány rovněž nepravdivě dosvědčil provedení oněch fiktivních plnění a
předseda představenstva společnosti Autocentrum Na Strži obviněný L. Š. v přiznání k dani z přidané hodnoty za tuto společnost za měsíc únor roku 2010, podaném dne 25. 3. 2010 na Finančním úřadu pro Prahu 4, se sídlem Praha 4, Budějovická č. 409/1, uvedl přijaté zdanitelné plnění ve výši 11.560.477 Kč s daní z přidané hodnoty na vstupu ve výši 2.310.678 Kč a uskutečněná zdanitelná plnění ve výši 3.663.913 Kč s daní z přidané hodnoty na výstupu 732.227 Kč, z čehož vyplýval nadměrný odpočet ve výši 1.578.451 Kč, přičemž přijaté plnění ve výši 7.732.661 Kč s daní z přidané hodnoty na vstupu ve výši 1.546.532 Kč uvedl neoprávněně a společnosti Autocentrum Na Strži by bez započtení fiktivních přijatých plnění v podobě nákupu daných náhradních autodílů vznikl nárok na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty pouze ve výši 31.919 Kč,
čímž obviněný L. Š. v součinnosti s výše uvedenými osobami neoprávněně vylákal nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty za měsíc únor roku 2010 ve výši 1.546.532 Kč , který byl dne 23. 4. 2010 poukázán ze strany příslušného správce daně na účet společnosti Autocentrum Na Strži ,
V. ve společnosti Autocentrum Na Strži bylo za měsíc duben roku 2010 vykázáno přijetí tvrzených – ale reálně neuskutečněných – dodávek různých druhů náhradních dílů na nákladní vozidla značky Tatra od společnosti VATO Impex, s. r. o. , v deklarované hodnotě 1.013.271 Kč bez daně z přidané hodnoty, načež s určitým časovým odstupem – v měsíci září roku 2010 – byly tyto fiktivně dodané náhradní díly na vozidla značky Tatra dále fiktivně prodány za částku 1.097.708 Kč maďarské společnosti V. - Union Kft. , která faktury vystavené společností Autocentrum Na Strži uhradila hotovostními vklady na její účet provedenými G. M. V., a tento řetězec obchodních společností, v rámci jehož obchodních aktivit byla předstírána uvedená zdanitelná plnění ve formě nákupů a prodejů náhradních dílů na vozidla značky Tatra, posloužil k zkrácení daňové povinnosti k dani z přidané hodnoty u společnosti Autocentrum Na Strži , když
obviněná D. T. v součinnosti s A. A. řídila účetní operace v uvedeném řetězci obchodních společností a s nimi související peněžní transakce na jejich bankovních účtech, částečně je též dokumentovala příslušnými účetními a daňovými doklady následně předloženými finančním orgánům a pro podání na příslušném finančním úřadu připravila daňové přiznání společnosti VATO Impex, s. r. o. ,
obviněný V. U. při zastupování společností VATO Impex, s. r. o. , před finančními orgány nepravdivě dosvědčil provedení oněch fiktivních plnění, předseda představenstva společnosti Autocentrum Na Strži obviněný L. Š. v přiznání k dani z přidané hodnoty za tuto společnost za měsíc duben roku 2010, podaném dne 25. 5. 2010 na Finančním úřadu pro Prahu 4 uvedl přijaté zdanitelné plnění ve výši 4.677.830 Kč s daní z přidané hodnoty na vstupu ve výši 934.641 Kč a uskutečněná zdanitelná plnění ve výši 5.084.326 Kč s daní z přidané hodnoty na výstupu ve výši 1.016.080 Kč, z čehož vyplývala vlastní daňová povinnost ve výši 81.439 Kč, přičemž přijaté plnění ve výši 1.013.271 Kč s daní z přidané hodnoty na vstupu ve výši 202.555 Kč uvedl neoprávněně, a společnosti Autocentrum Na Strži by bez započtení fiktivních přijatých plnění vznikla daňová povinnost k dani z přidané hodnoty ve výši 284.094 Kč,
čímž obviněný L. Š. v součinnosti s uvedenými osobami neoprávněně zkrátil daň z přidané hodnoty za měsíc duben roku 2010 o 202.655 Kč ,
přičemž s vědomím toho, že se podílí na činnosti uvedené organizované skupiny, činící kroky cíleně směřující k vylákání nadměrných odpočtů na dani z přidané hodnoty a ke zkrácení daňové povinnosti na této dani,
obviněná D. T. vytvářela smyšlené fiktivní transakce probíhající ve výše uvedených řetězcích, řídila a organizovala účetní operace, ovládala bankovní účty uvedených společností, udílela pokyny obviněnému V. U. k výběru vhodných osob na pozice jednatelů společností, instruovala G. P., B. K., G. M. V., F. H. a obviněného M. V. k peněžním transakcím na bankovních účtech spočívajícím ve výběrech hotovostí z nich a vkladech hotovostí na ně a osobně jednala za společnost VATO Impex, s. r. o. , před finančními orgány a vytvářela daňová přiznání za uvedené společnosti, s výjimkou společnosti Autocentrum Na Strži , a to vše činila ve vztahu ke skutkům popsaným v bodech I. až V.,
obviněný V. U. na základě pokynů od A. A. a obviněné D. T. oslovil a přesvědčil T. M., V. T., L. S. a P. F., aby se stali jednateli výše uvedených společností a zařídil za tyto osoby potřebné náležitosti nutné k zápisu do obchodního rejstříku a založení bankovních účtů, současně těmto osobám odebral veškeré doklady týkající se uvedených společností a přístupových práv k účtům a odevzdal je obviněné D. T., aby tyto účty mohla ovládat, a dále podle pokynů a instrukcí obviněné D. T. zastupoval společnosti Euro Advertising, s. r. o. , AURIOLA, s. r. o. , a VATO Impex, s. r. o. , před finančními orgány, aby dosvědčil skutečné provedení fiktivních plnění těmito společnostmi, vše ve vztahu ke skutkům popsaným v bodech I. až V.,
obviněný O. L. jednající za společnost Reedy Management dohodl s insolvenčním správcem společnosti Diderot kupní smlouvu datovanou dnem 18. 1. 2010, na jejímž základě došlo k převodu knižní publikace encyklopedie Diderot ze společnosti Diderot na společnost Reedy Management , a tak otevřel cestu pro další předstírané převody dané encyklopedie v řetězci společností tvořeném vedle společnosti Reedy Management společnostmi Prago-Art, s. r. o. , HK Trading, s. r. o. , Eurosport agency, s. r. o. , Euro Advertising CZ, s. r. o. , Euro Trade Bridge SE , Celebrita , Madark, s. r. o., a Trade Origo Kft. , a to ve vztahu ke skutku popsanému v bodě I.,
obviněný M. V. , jako jednatel slovenské společnosti Madark, s. r. o. , vkládal v hotovosti finanční prostředky na účet společnosti Celebrita , aby předstíral dodání plnění od této společnosti, a to ve vztahu ke skutku popsanému v bodě I.,
obviněný M. M. , jako jednatel společnosti Celebrit a, podal v případě popsaném pod bodem I. za tuto společnost daňová přiznání u příslušného finančního úřadu,
obviněný L. Š. , jako předseda představenstva společnosti Autocentrum Na Strži , nechal vystavit za tuto společnost fiktivní doklady a zahrnout je do účetní evidence, aby předstíral skutečné provedení jednotlivých fiktivních plnění, prováděl za tuto společnost peněžní transakce předstírající platby za fiktivní plnění a podával za tuto společnost shora uvedená daňová přiznání, vše ve vztahu ke skutkům popsaným v bodech III. až V.,
obviněný P. B. před finančními orgány uváděl nepravdivé údaje, aby dosvědčil skutečné provedení fiktivních zdanitelných plnění pro společnost Autocentrum Na Strži , a to ve vztahu ke skutku popsanému v bodě III., a takto
obviněná D. T. zkrátila daň z přidané hodnoty o 368.962 Kč, vylákala nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 15.379.329 Kč a pokusila se zkrátit daň z přidané hodnoty o 16.057 Kč a vylákat nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 7.785.407 Kč, tedy celkem se pokusila připravit Českou republiku na daních o částku 23.549.755 Kč, a čin spáchala spolu s dalšími jmenovanými osobami, obviněný V. U. pomohl zkrátit daň z přidané hodnoty o 368.962 Kč a vylákat nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 15.379.329 Kč a pomohl k pokusu zkrátit daň z přidané hodnoty ve výši 16.057 Kč a vylákat nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 7.785.407 Kč, tedy celkem pomohl ke zkrácení dané daně a k vylákání nadměrného odpočtu z ní, resp. k pokusu o něj, co do částky 23.549.755 Kč, a čin spáchal spolu s ostatními jmenovanými osobami,
obviněný O. L. pomohl zkrátit daň z přidané hodnoty o částku 166.307 Kč a vylákat nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 13.832.797 Kč, a čin spáchal nejméně se čtyřmi dalšími osobami,
obviněný M. V. pomohl zkrátit daň z přidané hodnoty o 166.307 Kč a vylákat nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 13.832.797 Kč, a čin spáchal nejméně se čtyřmi dalšími osobami,
obviněný M. M. zkrátil daň z přidané hodnoty o 166.307 Kč a vylákal nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 13.832.797 Kč, tedy celkem připravil Českou republiku na daních o částku 13.999.104 Kč, a čin spáchal nejméně se čtyřmi dalšími osobami,
obviněný L. Š. zkrátil daň z přidané hodnoty o 202.655 Kč, vylákal nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 1.546.532 Kč, pokusil se zkrátit daň z přidané hodnoty o 16.057 Kč a vylákat nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 1.226.503 Kč, vše tedy v celkové výši 2.991.747 Kč, a čin spáchal nejméně se dvěma dalšími osobami.
2. Za tyto trestné činy byli dovolatelé odsouzeni tak, že obviněnému O. L. byl podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 a 5 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem . Obviněný M. M. byl podle §240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu sedmi let. Obviněnému L. Š. byl podle §240 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle §84 tr. zákoníku za použití §81 odst. 1 tr. zákoníku a podle §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti roků za současného vyslovení dohledu, a podle §85 odst. 2 tr. zákoníku mu byla současně stanovena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu způsobenou na daních. Podle §73 odst. l tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu pěti let. Podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí finančních prostředků ve výši 1.546.532 Kč na bankovním účtu u RaiffeisenBank, a. s., vedeném v jeho prospěch. Podle §101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo vysloveno ochranné opatření v podobě zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty spočívající v zabrání finančních prostředků ve výši 2.079.157,37 Kč na bankovním účtu u Komerční banky a. s. vedeném pro společnost Celebrita a finančních prostředků ve výši 11.919.946,63 Kč na bankovním účtu u Komerční banky, a. s., vedeném ve prospěch L. Š. staršího.
Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestech obviněných D. T., V. U., M. V. a P. B.
3. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 22. 12. 2016, sp. zn. 3 To 89/2015, odvolání podaná proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně obviněnými D. T., O. L., M. M., L. Š. a P. B. a zúčastněnou osobou L. Š. starším, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k nim
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali obvinění O. L., M. M. a L. Š. prostřednictvím obhájců dovolání.
5. Obviněný O. L. dovolání opřel o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože jednání, kterého se dopustil, bylo soudy neprávně právně posouzeno, neboť nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jestliže na základě plné moci jako zmocněnec společnosti Ready manegement nakoupil výtisky encyklopedie Diderot od správce konkurzní podstaty V. P., nemůže se jednat o nezákonnou činnost. Cena zboží byla zcela obvyklá, zboží bylo řádně převzato, fakturováno a uhrazeno, čímž činnost obviněného skončila. Obviněný neměl jakýkoli vliv na další pohyb a osud předmětného zboží. Závěr o tom, že byl členem organizované skupiny, označil jen za „teorii orgánů činných v trestním řízení“, protože nebyl ničím podložen. V počátku trestního řízení mu bylo nabídnuto, aby ve věci figuroval jako svědek, což odmítl, protože o pohybu zboží ani o organizované skupině nic nevěděl. Obviněný poukázal na to, že i v průběhu hlavního líčení vyšlo najevo, že opakovaně odmítal nabídku policejních orgánů na to, aby uvedl skutečnosti svědčící o činnosti ostatních osob, a že ani policejní orgány nebraly jeho postavení jako obviněného. Navíc v březnu 2010 nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, a tudíž z popsané činnosti ani nemohl mít profit.
6. Vzhledem k tomu, že obviněný tvrdil, že šlo o nákup zboží, který byl řádně proveden a za obvyklou cenu, nelze ho považovat za počátek trestné činnosti. Jestliže soud vychází z konstrukce, že každý, kdo koupil předmětné encyklopedie Diderot, věděl o trestné činnosti a podílel se na ní, pak by nebylo vůbec možné obchodovat. Vzhledem k tomu, že se obviněný O. L. žádné trestné činnosti nedopustil, bylo jeho jednání nesprávně hmotněprávně posouzeno.
7. Z uvedených důvodů tento dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 12. 2016, sp. zn. 3 To 89/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Obvinění M. M. a L. Š. společným podáním uplatnili dovolání z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., které spatřují v extrémním nesouladu, jenž vznikl při hodnocení důkazů. Uvedená vada podle nich spočívá v tom, že soudy své závěry o jejich vině opřely v zásadě o jediný usvědčující důkaz představovaný listinnými důkazy o pohybech na jednotlivých bankovních účtech. Z nich soudy vykonstruovaly závěr o tom, že obvinění museli vědět, že tyto obchodní případy byly fingované a měly jen dovolatele a další osoby obohatit na vráceném nadměrném odpočtu DPH. Tento důkaz stojí osamoceně, není podpořen jinými důkazy, je pro závěr o jejich vině nedostačující. Neexistuje žádné svědectví, které by doložilo jejich vědomost o cíli posuzovaných obchodních případů ani o tom, že by se znali s většinou ostatních spoluobviněných, případně s osobami, které poskytovaly vklady na příslušné účty, jež se jich týkaly. O takových okolnostech nehovořili ani žádní z ostatních spoluobviněných, a tudíž nelze dovodit jejich vědomost o činnosti dalších osob, s nimiž se většinou neznali. Uvedený jediný důkazy tak podle obviněných není v souladu s výše uvedenými důkazními prostředky, a proto jeho hodnocení v jejich neprospěch je v extrémním nesouladu se zásadami formální logiky. Navíc obvinění zpochybnili procesní použitelnost listinných důkazů o pohybech na jednotlivých bankovních účtech, a to s ohledem na procesní pochybení ve vztahu k důkazům provedeným po 30. 11. 2011, čímž by byl rovněž založen extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
9. Vzhledem k těmto vytýkaným skutečnostem, zejména proto, že nebyly ve věci provedeny takové důkazy, které by objasnily subjektivní vztah obviněných M. M. a L. Š. k předmětné činnosti, dovolatelé spatřovali nesprávnost hmotněprávního posouzení v závěru o subjektivní stránce, protože pro závěr, že čin spáchali v přímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, není dostatek podkladů v provedeném dokazování, neboť nelze dovodit, že chtěli porušit nebo ohrozit zájem státu na řádném vybírání daní, neboť jim nebylo prokázáno, že věděli, že jejich jednání v konečném důsledku směřuje proti daňové disciplíně, když navíc z výpisů z jejich účtů neplyne, že by se právě oni jakkoli obohatili.
10. Další výhradou oba obvinění namítali, že žádný ze soudů se nezabýval otázkou případného skutkového omylu ve smyslu §18 odst. 1 tr. zákoníku. Obvinění zdůraznili, že uvedené ustanovení, podle něhož se skutkového omylu dopustí ten, kdo nepředpokládá jako možnou skutkovou okolnost, která je znakem trestného činu, a proto nejedná úmyslně, na jejich činy dopadá, protože oba svoji činnost v rámci daných obchodních případů řádně provedli a před úřady vykázali, a tato byla potvrzena i ostatními spoluobviněnými, s nimiž kromě těchto obchodních případů neměli nic společného, a proto nemohli ani předpokládat, že jejich činnost má vést k daňovému úniku.
11. Obviněný M. M. v rámci jiného hmotněprávního posouzení věci vytýkal i nesprávnost v uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Výši jemu uloženého trestu považoval za extrémně přísnou a neslučitelnou nejen s principem proporcionality trestní represe, ale i s ustanovením §38 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Zdůraznil především délku řízení, které v jeho případě trvalo více než šest let, neboť skutky se měly stát v prvním pololetí roku 2010, ačkoliv se ze skutkového hlediska nejednalo o náročné a komplikované dokazování. Jestliže soudy v takovém případě nepoužily ustanovení §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, pochybily, jelikož nezohlednily nejen délku probíhajícího trestního řízení, kterou dovolatel nezavinil, ale ani to, že na trestné činnosti profitoval nevýznamnou měrou, a nevzaly řádně do úvahy jeho předchozí život, jenž nesvědčí pro nutnost ukládat mu tak citelný trest. Nebylo možné odhlédnout ani od toho, že spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení.
12. Vzhledem k těmto námitkám obvinění M. M. a L. Š. v závěru dovolání navrhli, aby Nejvyšší soud podle 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 12. 2016, sp. zn. 3 To 89/2015, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 40 T 10/2014, ohledně obou dovolatelů v celém rozsahu, a dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný M. M. současně alternativně navrhl, aby mu dovolací soud případně podle §265m odst. 1 tr. zákoníku za použití §58 tr. zákoníku uložil přiměřený trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu. Požádal rovněž, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil nebo přerušil výkon dovoláním napadeného rozhodnutí.
13. Ke všem podaným dovoláním se souhrnně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství.
14. K dovolání obviněného O. L. státní zástupce konstatoval, že dovolatel sice formálně namítá, že skutek, pro který byl odsouzen, nenaplňuje znaky skutkové podstaty žádného trestného činu, avšak ve skutečnosti fakticky toliko odmítal jako nepodloženou tu část skutkových zjištění, podle které koupí encyklopedií Diderot otevřel cestu pro další předstírané převody dané encyklopedie v řetězci obchodních společností, to vše při pomíjení skutkových zjištění rozvedených v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu na jeho straně 190 a násl., která vylučují, že by nákup předmětných encyklopedií mohl být standardním obchodem. Státní zástupce poukázal na fyzický osud publikací, svědčící o tom, že předmětné knihy měly hodnotu nanejvýše sběrového papíru, a že nikdy nebyl učiněn žádný pokus o jejich prodej na knižním trhu, třeba i za velmi nízkou cenu. Za naprosto bezpředmětné z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu státní zástupce označil i tvrzení dovolatele, že mu policisté ve snaze získat důkazy o trestné činnosti dalších obviněných nabízeli, aby ve věci vystupoval pouze jako svědek.
15. Státní zástupce uzavřel, že námitky tohoto obviněného směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a jako takové nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, a to ani z důvodu tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, který obviněný navíc výslovně nenamítal.
16. K dovolacím námitkám obviněných M. M. a L. Š. státní zástupce uvedl, že i ony jsou do značné míry založeny na odmítnutí a ignorování skutkových zjištění rozhodných pro závěr o jejich vině, zejména když obviněný M. M. pomíjí skutkové zjištění, podle kterého jím reprezentovaná společnost Celebrita nemohla nakoupit encyklopedie Diderot v počtu 97.216 kusů a prodat je slovenské společnosti Madark, s. r. o., v množství 65.856 kusů již z toho důvodu, že v takovýchto množstvích zmíněná encyklopedie nikdy fyzicky neexistovala. To vylučuje tvrzení dovolatele, že závěr o jeho vině byl učiněn toliko na podkladě výpisů z bankovních účtů, které však i přesto významným způsobem dokládají fiktivnost popsaných obchodů.
17. Rovněž obviněný L. Š. ignoroval skutková zjištění uvedená zejména na straně 208 a násl. rozhodnutí nalézacího soudu, podle kterých k vývozu náhradních dílů do Maďarska nikdy nedošlo a dojít nemohlo, protože vozidla, která měla dopravu provést, ji nikdy neprovedla nebo vůbec neexistovala, případně jejich technické parametry vylučovaly, aby jimi byly přepraveny náhradní díly v deklarované velikosti, objemu a váze. K závěru o fiktivnosti obchodů s náhradními díly, především stran způsobu, jakým se měly dostat do držení společnosti Autocentrum Na Strži , soud nedospěl na základě výpisů z bankovních účtů, ale primárně podle rozporů ve výpovědích osob, které měly s náhradními díly v prostorách uvedené společnosti disponovat.
18. Státní zástupce shrnul, že námitky obviněných M. M. a L. Š. směřují především proti kvalitě provedeného dokazování a skutkových zjištění, a tudíž neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu a nelze z nich dovodit ani existenci tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Za relevantní nepovažoval ani nekonkrétní a nejasně formulované námitky o údajné nepoužitelnosti procesních úkonů provedených po 30. 11. 2011.
19. Za hmotněprávní a pod zvolený dovolací důvod podřaditelné, ovšem jen s velkou dávkou tolerance, považoval státní zástupce pouze výhrady ohledně požadavku na aplikaci ustanovení §18 tr. zákoníku, k nimž konstatoval, že obvinění ve skutkovém omylu nejednali, pokud oba obvinění uplatňovali v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty nadměrné odpočty na základě fiktivních obchodů, které nikdy neproběhly. Naopak v přímém úmyslu [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] vylákali nadměrný odpočet DPH. K tomu teoreticky nemuseli znát celou historii předmětných obchodů, museli však vědět, že neproběhly obchody, při kterých měli oni sami, resp. s nimi spojené firmy, zboží nakoupit a následně prodat odběrateli mimo území České republiky. Pokud dovolatelé poukazovali na absenci jejich obohacení nebo obohacení jiných osob, pak opět ignorovali zjištění, podle kterého podstatná část finančních prostředků vylákaných ve prospěch společnosti Celebrita skončila na soukromém účtu L. Š. staršího, otce obviněného L. Š. (viz str. 195 rozsudku nalézacího soudu).
20. Obviněným M. M. vytýkanou přílišnou přísnost uloženého trestu a požadavek na aplikaci §58 tr. zákoníku státní zástupce nepovažoval za korespondující s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přesto připomenul, že trestní stíhání bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno dne 12. 8. 2013, přičemž délku trestního stíhání v trvání cca tří let a čtyř měsíců (nikoli šest a více let, jak uvádí dovolatel) nelze považovat za natolik extrémní, aby zakládala porušení dovolatelova práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, které by bylo nutno kompenzovat neuložením nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo jeho uložením pod spodní hranicí zákonné trestní sazby. Uvedené však kompenzovalo to, že trest byl dovolateli vyměřen na samé spodní hranici jeho zákonné trestní sazby uvedené v §240 odst. 3 tr. zákoníku.
21. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných M. M. a L. Š. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná a dovolání obviněného O. L. aby odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
22. Obvinění ani jejich obhájci, jimž bylo vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství zasláno, na ně do doby konání neveřejného zasedání nereagovali, resp. Nejvyšší soud takovou případnou reakci neměl k dispozici.
III. Přípustnost dovolání
23. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání všech obviněných byla podána oprávněnými osobami podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., jsou přípustná, neboť směřují proti rozhodnutím uvedeným v §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., a byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání ve smyslu §265e odst. 1, 2 tr. ř. učinit.
24. Poněvadž dovolání je možné věcnému přezkumu podrobit pouze v případě, že bylo uplatněno v souladu s označenými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud posuzoval, zda dovolání obviněných M. M. , L. Š. a O. L. podaná podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., u obviněných M. M. a L. Š. opřená též o důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s těmito důvody skutečně obsahově korespondují, a tudíž zda na jejich podkladě může Nejvyšší soud napadená rozhodnutí a jim předcházející řízení věcně přezkoumat.
IV. Obecné zásady pro uplatnění dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
25. Vzhledem k tomu, že všichni dovolatelé svá dovolání uplatnili s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obvinění M. M. a L. Š. též podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze ke všem souhrnně uvést následující obecná pravidla sloužící k posouzení, zda byly námitky uplatněny v souladu s důvody, o něž obvinění svá dovolání opřeli.
26. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Podle obsahu dovolání podaného obviněnými M. M. a L. Š. a též vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. věcně přezkoumal, je zřejmé, že obvinění použili uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tzn., že odvolací soud odvolání obviněného považoval za nedůvodné i přesto, že obvinění v předcházejícím řízení spatřovali vady zakládající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
27. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž svá dovolání shodně opřeli všichni tři dovolatelé, je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku lze dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení. Tyto nikoliv právní vady, ale nedostatky ve skutkových zjištěních nelze v rámci dovolání vytýkat prostřednictvím žádného důvodu podle §265b tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 396 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze s odkazem na uvedený dovolací důvod vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
28. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů nestačí, neboť důvod dovolání musí být v tomto mimořádném opravném prostředku skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
29. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jimi učiněná skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02 (N 108/30 SbNU 489), a dále přiměřeně usnesení ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.]. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení ovšem nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 (uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 396 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].
30. Uvedené zásady jsou však limitovány případy, kdy dovolatel namítal porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování, neboť v takovém případě je na základě článků 4, 90 a 95 Ústavy České republiky vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599), uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.]. Tehdy jde o výjimku ze shora vymezených obecných zásad představovanou zjištěním extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, o nějž by se jednalo tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05 (N 167/42 SbNU 407)], což může být za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. [viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99 (N 69/18 SbNU 115), dále ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95 (N 79/4 SbNU 255) nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03 (U 1/32 SbNU 451)]. K takovému pochybení dojde, postrádá-li určitý závěr soudu racionální, skutkovou či logickou oporu v provedeném dokazování, a není rozhodné, zda nějaký konkrétní důkaz je přesvědčivější než důkaz jiný. Typicky proto nemůže při přezkumu napadených rozhodnutí Nejvyšší soud přistoupit k vlastnímu hodnocení toho, který ze svědků je věrohodnější anebo které ze znaleckých vyjádření je přesvědčivější. Takové hodnocení provádí zásadně obecné soudy, které jsou k tomu díky závaznosti zásad ústnosti a přímosti důkazního řízení nejlépe způsobilé [srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06 (N 149/50 SbNU 311), nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14 (ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu dosud neuveřejněný), či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1576/15].
31. Vzhledem k uvedenému bylo nutné nejprve vyloučit, zda se soudy v postupech, na jejichž základě dospěly k závěru o vině obviněných, nedopustily takových procesních pochybení, která by mohla zakládat extrémní nesoulad, a tím porušení zásad spravedlivého procesu, které ve svých dovoláních vytýkali především obvinění M. M. a L. Š. a nepřímo jej výhradami o nedostatcích v provedeném dokazování zmínil i obviněný O. L. . Bylo proto nutné posoudit, zda soudy učiněná skutková zjištění vztahující se k bodům I. ohledně obviněných M. M. a O. L. a k bodům III. až V. ve vztahu k obviněnému L. Š. vzešla z procesu, který netrpí vytýkanými nedostatky.
V. Posouzení správnosti procesních postupů se zřetelem na pravidla spravedlivého procesu
32. Existenci extrémního rozporu mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy obvinění M. M. a L. Š. shodně spatřovali v tom, že skutkový závěr soudů učiněný shodně u obou z nich ve vztahu k činnostem kladeným jim za vinu, že o účelovém obchodování realizovaném ve spolupráci s ostatními spoluobviněnými věděli, není v potřebné míře opřen o důkazy, z nichž by taková skutková okolnost vyplynula, protože nebylo objasněno, že by znali jiné osoby na popsaném jednání zúčastněné, ale tento závěr byl založen pouze na výpisech z jejich bankovních účtů o provedených finančních transakcích. Obviněný O. L. nedostatky v provedeném dokazování shledával v tom, že nebylo dostatečně prokázáno, že by ve věci figuroval jako člen organizované skupiny, ale že šlo jen o teorii, kterou si orgány činné v trestním řízení vytvořily bez potřebného skutkového podkladu. Všichni obvinění tvrdili, že nebylo prokázáno, že obchody z jejich strany řádně neproběhly a že byly jen fiktivní, a setrvávali na tom, že řádně obchodovali a o žádných vzájemných vazbách ani nečestných úmyslech nevěděli. Tuto svou obhajobu uplatňovali v průběhu celého trestního řízení a zejména soudy obou stupňů se s obdobnými skutkovými námitkami obviněných vypořádaly již v předchozích stadiích trestního řízení a reagovaly na ně již v průběhu hlavního líčení.
33. Z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí, a to jak z pospaných skutkových zjištění, tak i z jejich odůvodnění Nejvyšší soud shledal, že ve věci bylo provedeno potřebné dokazování nezbytné k řádnému objasnění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Soudy, zejména soud prvního stupně se všem důkazům, které byly v dané věci provedeny, věnoval a řádně je hodnotil. Tyto důkazy byly posuzovány nejen samostatně, ale i ve svém souhrnu, a výsledky takto provedeného dokazování v odůvodnění napadených rozhodnutí také náležitě rozvedly a vysvětlily, jak jim ukládá §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §125 odst. 1, příp. §134 odst. 2 tr. ř. Pro stručnost lze odkázat na strany 28 až 216 rozsudku soudu prvního stupně, který rozvedl všechny své úvahy, kterými se řídil zejména při hodnocení důkazů a z nich vyvozených skutkových i právních závěrů.
34. Své skutkové závěry přitom soud prvního stupně vystavěl na výpovědích mnoha svědků, zejména L. S., V. S., P. F., V. T., P. W., M. G., G. M. V., E. U., R. H., I. S., tak i osob pracujících v dotčených obchodních společnostech (např. zaměstnanců a řidičů spedičních firem, které měly zajišťovat přepravu zboží z České republiky do zahraničí, osob zpracovávajících zúčastněným společnostem účetnictví, pracovníků finančních úřadů, členů statutárních orgánů společností zapojených do posuzovaných obchodů), jmenovitě především V. P., J. S., L. K., R. N., J. Š., L. K., M. B. a dalších, ale i na mnoha listinných důkazech, zejména účetnictví prověřovaných společností a další dokumentace jimi vedené, a to i za cenu, že si tuto musel opatřit vyžádáním od zahraničních společností, zejména z Bulharska a Maďarska, s nimiž měly tyto společnosti podle jejich tvrzení obchodovat a předmětné zboží vyvážet, výpisech z bankovních účtů, zprávami o výsledcích finančního šetření od finančních úřadů, aj. (viz strany 98 až 123 rozsudku soudu prvního stupně).
35. K výhradám obviněných, že nebylo jednoznačně prokázáno, že se jednalo o fiktivní obchody, soud prvního stupně vycházel z celé škály důkazů, nikoli jen z výpisů z bankovních účtů obviněných, ale v případě všech skutků pod bodem I., III. až V. soudy své rozhodnutí opřely o celý komplex vzájemně se podporujících důkazů. Lze jen ohledně bodu I. zmínit posouzení velkého množství zboží každého ze čtyř dílů encyklopedie Diderot, které v konečném zúčtování nekorespondovalo s počtem svazků, které byly fiktivně obviněným O. L. zakoupeny, což se týká i výsledné ceny stonásobně překračující původní částku. Určující bylo i to, že nebylo v možnostech nejen obviněných, ale ani kohokoli uvedené svazky zakoupit, neboť se jednalo o pracovní verze těchto publikací, které představovaly jen první čtyři díly z celkem dvacetičtyřdílné encyklopedie, k jejímuž dotisku nikdy nedošlo, neboť na majetek společnosti Diderot byl prohlášen konkurz, a nebyly za tohoto stavu určeny k prodeji. Bylo prokázáno, že existovalo celkem pouze 39.577 exemplářů této knižní publikace, jež od správce konkurzní podstaty společnosti Diderot V. P. odkoupil na základě plné moci od společnosti Reedy Management obviněný O. L. za částku 400.000 Kč. Tyto publikace byly převezeny O. L. nejprve do skladových hal pod L. mostem v P., odkud posléze putovaly do areálu společnosti CB Korostenski, s. r. o. , v Českých Budějovicích. Odtud byla většina z nich na přelomu měsíců srpna a září 2010 při vyklízení skladu odprodána jako papírový odpad za cenu 0,10 Kč za kilogram provozovateli tamních sběrných surovin P. N. a jím dále do Rakouska k likvidaci rozdrcením. Nemohlo být proto s těmito knihami nikdy reálně obchodováno. Nárůst počtu z 39.577 kusů na 97.216 kusů rovněž svědčí o fiktivním, jen fakturačním a záměrně podvodném jednání obviněných (viz stranu 35, 38 rozsudku soudu prvního stupně).
36. Obdobně tomu bylo i u náhradních dílů, jež na našem trhu v uvedeném počtu vůbec neexistovaly. Vozidla, která podle jimi předkládaných spedičních smluv měla být k přepravě zboží použita, nebyla v inkriminované době buď vůbec pojízdná, anebo se podle výkazů jízd doložených jednateli či jinými zástupci dotčených spedičních firem nacházela na zcela jiném místě, nadto jejich nosnost a technické parametry reálně nedovolovaly přepravu nákladu v obviněnými tvrzeném objemu (srov. strany 91, 115 až 116, 171 až 172, 208 až 209 rozsudku soudu prvního stupně). Obhajoba obviněných založená na tvrzení, že se mezi sebou v zásadě neznali a nevěděli o dalších článcích „podvodného řetězu“, čímž podkládali svoji argumentaci, že nemohlo jít o organizovanou skupinu a organizovanou trestnou činnost, byla vyvrácena mimo jiné např. zjištěním, že obviněný L. Š. jako předseda představenstva společnosti Autocentrum Na Strži měl pronajatou část areálu – skladové haly společnosti CB Korostenski, s. r. o., v Českých Budějovicích, v nichž byly uloženy knižní výtisky encyklopedie Diderot odkoupené od konkurzního správce obviněným O. L. pro společnost Reedy Management , přičemž kontakt mezi vedením společnosti CB Korostenski, s. r. o. , a L. Š. zprostředkoval obviněný M. M. (viz stranu 192 rozsudku soudu prvního stupně). Společnost CB Korostenski, s. r. o. , přitom vedle skutku pod bodem I. figurovala jako jedna z údajných spedičních firem též u skutků pod body III. až V. Celý tento kruh společností se přitom uzavřel a spojil v osobě L. Š. staršího, na jehož bankovním účtu, resp. na účtu společnosti Oyster Plus, s. r. o. , s nímž jmenovaný jako jediný jednatel a společník této společnosti disponoval, přitom skončila většina finančních prostředků získaných od českého státu na základě neoprávněně uplatněných nároků na nadměrný odpočet DPH a zkrácených daňových povinností k této dani, podvodně vylákaných na základě jednání popsaného pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně. Tyto peníze následně L. Š. starší převedl na svůj soukromý bankovní účet vedený u Komerční banky, a. s. (viz strany 48, 138 cit. rozsudku). Finanční prostředky získané z trestné činnosti popsané pod body III. až V. napadeného rozsudku byly poukázány z účtu společnosti Autocentrum Na Strži na soukromý účet obviněného L. Š. mladšího (viz strany 173 cit. rozsudku).
37. Odvolací soud, který se ze závěry soudu prvního stupně zcela ztotožnil, neshledal v procesním postupu soudu prvního stupně vady svědčící o nedostatcích vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž reagoval na podstatné námitky uplatněné obviněnými v jejich odvoláních, jež jsou v zásadě opakovány i v nyní podaných a posuzovaných dovoláních (viz strany 21 až 37 usnesení soudu druhého stupně). Odvolací soud se přitom neopomenul vypořádat ani s výhradou obviněného M. M. proti procesní použitelnosti některých důkazů provedených v přípravném řízení podle §158 odst. 3, §158a, §160 tr. ř., kterou obviněný rovněž zopakoval, byť mnohem stručněji a v zásadě neúplně a nesrozumitelně, i v dovolání (viz strany 26 až 27 cit. usnesení), ani s výhradami obviněného L. Š. a O. L. ohledně legálnosti jejich jednání. K němu uvedl, že vykazovalo parametry běžného obchodního případu. Odvolací soud reagoval i na obsah tvrzení zaměřených proti závěru o subjektivní stránce, znaleckým posudkům z oboru ekonomika či o uvedení v omyl ze strany A. A., ve vztahu k nimž přisvědčil závěrům vysloveným již soudem prvního stupně, neboť obviněnými vytýkaná pochybení neshledal. Ve shodě se soudem prvního stupně v popsaném jednání obviněných shledal vysoký stupeň „rafinovanosti a promyšlenosti“ i vysokou míru „organizovanosti předmětné trestné činnosti“ s tím, že obhajoba obviněných byla provedeným dokazováním vyvrácena a „jiná verze skutkového děje, než je ta, kterou popsal ve svém rozsudku nalézací soud, prostě neexistuje, stejně jako předmět plnění…“ a pro veškeré jejich jednání „je logicky přijatelné pouze jediné vysvětlení, shodné s tím, k němuž dospěl nalézací soud“.
38. Postup obou soudů tak nevykazuje obviněnými namítaný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, přičemž Nejvyšší soud též zmiňuje, že zejména soud prvního stupně hodnotil všechny obviněnými namítané vady v průběhu trestního řízení, vypořádal se s nimi na podkladě výsledků provedeného dokazování a objasňoval je důkazními prostředky, které vzal za podklad svého rozhodnutí. Nejen že je řádně provedl, ale také důsledně vyhodnotil, a toto hodnocení rozvedl v příslušných pasážích napadeného rozhodnutí, jak již bylo zmíněno výše. Nejvyšší soud shledal, že přezkoumávaná rozhodnutí jsou logická a postrádají prvky svévole (srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 701/09, a ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. III. ÚS 572/14).
39. Nejvyšší soud se zřetelem na obsah dovoláním napadených rozhodnutí shledal, že se soudy s obhajobou obviněných vypořádaly v rámci předchozího řízení a se zřetelem na jimi uváděné skutečnosti stav věci v potřebném rozsahu objasnily. V odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí je dostatek podkladů pro závěr, že soudy nepominuly existenci rozporů mezi jednotlivými důkazy, ale naopak splnily svou povinnost podle §2 odst. 6 tr. ř. zhodnotit věrohodnost a pravdivost každého důkazu jednotlivě. Své závěry konstatovaly ke každému obviněnému. V souhrnu s ostatními důkazy právě tyto výpovědi zkoumaly z hlediska jejich pravdivosti, a to vždy ve vztahu ke konkrétní skutečnosti. Soudy při hodnocení výpovědi svědků závěr o tom, který z nich je věrohodnější, učinily poté, co posuzovaly každou výpověď nikoli osamoceně, ale ve vzájemných souvislostech [srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06 (N 149/50 SbNU 311), nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1576/15]. Přesvědčivě zdůvodnily svůj závěr o vině každého z obviněných, přičemž se opřely o uzavřený řetězec logicky na sebe navazujících důkazů.
40. V tomto postupu soudů nižších stupňů Nejvyšší soud neshledal vady a zjistil, že jejich rozhodnutí jsou logická a postrádají prvky svévole (srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 701/09, a ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. III. ÚS 572/14), podaný výklad je předvídatelný a rozumný, koresponduje s fixovanými závěry soudní praxe a není výrazem interpretační svévole (libovůle). Výkladu, jejž soudy k jednotlivým výhradám obviněného podaly, nechybí smysluplné odůvodnění ani nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů, resp. není v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, neboť vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
41. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud nezjistil v přezkoumávané věci obviněnými namítaný extrémní nesoulad a dospěl k závěru, že soudy učiněné skutkové závěry jsou založeny na principech korespondujících se zásadami spravedlivého procesu podle článku 6 Úmluvy, jež v z hledisek uvedených ve stanovisku Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599), uveřejněném pod č. 40/2014 Sb., uvážil, rozhodl, že dovolateli uváděný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl řádně uplatněn a jejich námitky jej obsahově nenaplňují.
VI. K dovolání obviněného O. L.
42. Jestliže obviněný O. L. v dovolání tvrdil s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že jeho jednání nevykazuje znaky žádného trestného činu, protože nikdy nebyl členem žádné organizované skupiny a o činnosti dalších subjektů nic nevěděl, ani z ní jakkoli neprofitoval, uvedený dovolací důvod nenaplnil, protože nevytýkal vady právní, jak zákon v uvedeném důvodu předpokládá, ale tyto své výhrady činil v rozporu se skutkovými zjištěními, jak byly soudem prvního stupně zjištěny a popsány pod bodem I. V něm bylo zcela konkrétně a jasně vyjádřeno, na základě jakých vzájemných skutečností a propojených řetězců se obviněný jako pomocník uvedeného činu dopustil.
43. Uvedeným způsobem obviněným O. L. popsané výhrady, jež založil na tvrzení o tom, že nemohl být pachatel, protože i v přípravném řízení byl jen v pozici svědka, a že nikdy nic o společném jednání ostatních nevěděl, se nikterak nedotýkají právního vymezení pomocníka podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ani organizované skupiny podle §240 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný jen formálně na tyto hmotněprávní pojmy poukázal, když jeho výhrady primárně nevyplývaly ze soudy učiněných skutkových zjištění, nýbrž z jiných, toliko obviněným vyvozených na základě jeho vlastní verze, která nemá podklad ve výsledcích soudy učiněného dokazování.
44. Jen pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že ze skutkových zjištění, která soudy učinily, vyplynulo, že jednání obviněného O. L. spočívalo v tom, že na základě zmocnění od společnosti Reedy Management nakoupil z konkursní podstaty společnosti Diderot za částku 400.000 Kč 39.577 exemplářů knižní encyklopedie, kterou vyvezl, resp. zajistil její vyvezení ze skladů společnosti Diderot , čímž usnadnil, resp. vytvořením nezbytné platformy pro další podvodné jednání odstartoval trestnou činnost dalších subjektů, které na ni mohly navázat vytvořením zdání reálnosti fiktivních obchodů. Jeho čin byl nezbytným krokem a článkem řetězu vedoucího k vylákání nadměrného odpočtu, které bylo od počátku cílem celé skupiny pachatelů. Celé jednání vykazovalo značnou míru koordinovanosti v zájmu minimalizace rizika prozrazení a stálo na samém počátku, a pro jeho vědomost minimálně o podstatných rysech navazujícího jednání svědčí mimo jiné i to, že správci konkursní podstaty společnosti Diderot tvrdil, že knihy hodlá odkoupit jménem své společnosti Q-max Production, s. r. o. , ačkoli ta obviněnému v dané době již dlouhou dobu nepatřila, a nefiguroval ani v jejích orgánech, když ve skutečnosti koupi realizoval na základě zmocnění společnosti Reedy Management (viz stranu 196 rozsudku soudu prvního stupně). Podvodné, klamavé jednání je tedy zřejmé již na samém prvopočátku. Navíc si musel být velmi dobře vědom, že jakékoli zobchodování rozpracované encyklopedie, u níž nebyla perspektiva jejího dokončení s ohledem na špatnou ekonomickou situaci nakladatelství Diderot , která vyústila v konkurzní řízení a zastavení konkurzu pro nedostatek majetku dlužníka, je zcela nereálné. Její odprodej do sběrných surovin za 0,10 Kč za kilogram, k němuž ve finále došlo, přitom zjevně nemohlo být jeho cílem.
45. Ačkoli tedy míra aktivní účasti obviněného O. L. se v kontextu celého posuzovaného jednání obviněnému jeví jako minimální až nicotná, byl to právě on, bez jehož kroku vedoucího k vyvezení výtisků encyklopedie, které posléze v různě uměle navyšovaném množství se staly předmětem fingovaných obchodních případů, by k celé sérii navazujících činností, ústících ve vylákání nadměrného odpočtu DPH a zkrácení této daně v souhrnu ve velkém rozsahu, nemohlo dojít, neboť právě jeho jednáním stojícím na samém počátku byla trestná činnost dalších obviněných usnadněna a umožněna. Jelikož jiný, poctivý záměr obviněný s knižními výtisky neměl a zcela logicky z důvodů již rozvedených výše ani mít nemohl, je nepochybné, že byl jedním z článků řetězu, které na sebe navazovaly a vedly k jednotnému společnému cíli všech zainteresovaných osob s rozdílným finančním, eventuálně jiným profitem.
46. Nejvyšší soud na podkladě všech uvedených závěrů shledal, že obviněný O. L. v dovolání, jež uplatnil s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vytýkal vady procesní, zaměřené výhradně proti správnosti učiněných skutkových zjištění, čímž uvedený dovolací důvod, ale ani žádný jiný z důvodů podle §265b odst. 1, 2 tr. ř. nenaplnil, a proto jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
VII. K dovolání obviněných M. M. a L. Š.
47. K dovoláním obviněných M. M. a L. Š. je nad rámec již shora uvedeného třeba uvést, že při neexistenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, jehož se oba domáhali, nebylo možné přisvědčit ani jimi uplatněným dalším výhradám zaměřeným proti nesprávnosti závěru o subjektivní stránce nebo na nutnost použít zásadu in dubio pro reo , jednání ve skutkovém omylu podle §18 tr. zákoníku či proti nepřiměřenosti trestu, jak je vytýkal obviněný M. M. .
48. Jestliže obvinění nevytýkali nesprávné posouzení subjektivní stránky, ale domáhali se uvedené nesprávnosti na podkladě vlastního závěru o tom, že soudy nevycházely pro závěry o jejich zavinění ze zásad formální logiky, a tudíž že jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, je třeba uzavřít, že takto formulované výhrady, které nejsou založeny na výsledcích provedeného dokazování, s označeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekorespondují, a to tím spíše, že se v přezkoumávané věci o extrémní nesoulad, jak bylo uvedeno výše v bodě 30. a 31., nejedná.
49. Je třeba jen pro úplnost připomenout, že soud prvního stupně své úvahy vystavěl na učiněných skutkových zjištěních, podle nichž bylo výsledky provedeného dokazování prokázáno, že všichni spoluobvinění vytvořili řetězce, jak jsou ve výroku o vině uvedeny, a v jejich rámci vykazovali obchody se zbožím takovým způsobem, aby jim vznikl nárok na nadměrný odpočet DPH, anebo aby DPH zkrátili, a tím neoprávněně na správci daně, resp. českém státu vylákali daňovou výhodu, eventuálně zkrátili výši DPH, k jejímuž odvodu by jinak byli povinni. Jak u skutků pod body I., tak skutků III. až V. přitom finanční prostředky vylákané na nadměrných odpočtech či zkrácením daně plynuly na účty společností Celebrita a Autocentrum Na Strži a z nich dále na soukromé účty L. Š. mladšího či staršího. Jelikož se jednalo u obou těchto skutků o v zásadě neobchodovatelné zboží, navíc ve zcela nereálných objemech, které nebylo možné ani obviněnými deklarovaným způsobem přepravit a vyvézt do třetích zemí, což se také prokazatelně nestalo, je zřejmé, že obvinění od samého počátku věděli, že se jedná pouze o fiktivní obchodní i platební transakce, které měly sloužit pouze k vyvolání zdání skutečně realizovaných obchodů, ačkoli k „převodům“ zboží docházelo toliko „papírově“, aniž zboží fakticky existovalo a pokud ano, tak v mnohem menším množství, k jehož zobchodování nikdy nedošlo a na počátku stojící společnosti nebyly schopny prokázat způsob jeho nabytí (viz strany 43, 121 až 122a 48 rozsudku soudu prvního stupně). Soud prvního stupně své závěry opřel též o výsledky daňových kontrol a dožádání směřovaná vůči daňovým subjektům či správcům daně ve Slovenské republice, Maďarsku a Bulharsku. Na základě nejen těchto, ale i dalších výsledků provedeného dokazování soud prvního stupně uzavřel, že podstatou obchodování společností jednotlivých obviněných, a tedy i obou dovolatelů, nebyla obchodní činnost, ale snaha vylákat nadměrný odpočet či zkrátit DPH ve prospěch společností Celebrita a Autocentrum Na Strži řízené obviněnými, na němž posléze finančně či jinak profitovali i další zúčastněné subjekty. Ve vztahu k obviněnému M. M. soudy uzavřely, že si musel být vědom neprodejnosti nedokončených encyklopedií za cenu, za kterou je nakoupil, i za tu, za kterou je dále fiktivně odprodal na Slovensko, ale jediným důvodem jejich nákupu spoluobviněným O. L. bylo vytvoření platformy pro karuselový podvodný obchod. Pokud za této situace obvinění M. M. a L. Š. u jednotlivých skutků kladených jim za vinu vytvářeli dokumentaci (účetní, skladovou i jinou) budící zdání uskutečnění zdanitelných plnění s cílem vylákat ze státního rozpočtu neoprávněné nadměrné odpočty DPH nebo tuto daň zkrátit, ačkoli věděli, že se předmětné jimi tvrzené obchodní transakce nikdy neuskutečnily, jednali v přímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jak výslovně (na rozdíl od soudu prvního stupně, který tak učinil jen na podkladě důkladného a podrobného popisu skutkových zjištění) vyjádřil na straně 28 svého usnesení odvolací soud, jenž zdůraznil, že obvinění chtěli způsobem uvedeným v §240 tr. zákoníku porušit zájem chráněný tímto zákonným ustanovením, a jejich úmysl směřoval i ke kvalifikované skutkové podstatě tohoto ustanovení odvislé od výše škody jimi způsobené či zamýšlené (v případě pokusu).
50. Odvolací soud se obdobnými námitkami obviněných L. Š. a M. M. rovněž zabýval (v podrobnostech srov. strany 26 až 31 usnesení odvolacího soudu).
51. Nejvyšší soud proto jen dodává, že nebylo možné přisvědčit tvrzení obviněných L. Š. a M. M. o procesních nedostatcích ohledně subjektivní stránky, protože popis skutkových zjištění vzešlých z provedeného dokazování se opírá o jednotlivé důkazy, které soudy provedly a zhodnotily, a jimiž je závěr o přímém úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zcela podložen.
52. Námitka obviněných M. M. a L. Š. o skutkovém omylu podle §18 odst. 1 tr. zákoníku je rovněž výhradou, která nemá hmotněprávní podklad, protože skutkové okolnosti, jak jsou výše popsány a jak byly soudy správně zjištěny, nemohou zakládat možnost skutkového omylu podle §18 tr. zákoníku, podle něhož nejedná úmyslně ten, kdo při spáchání činu nezná ani nepředpokládá jako možnou skutkovou okolnost, která je znakem trestného činu. Podle tohoto vymezení pachatel jednající v negativním skutkovém omylu neví, že faktická okolnost, která podmiňuje trestnost činu, existuje. Jak již bylo výše uvedeno, o takové okolnosti v dané věci z důvodů podrobně rozvedených shora nejde, protože obvinění ve vztahu k daňovému podvodu jednali cíleně a záměrně.
53. Vzhledem ke zjištěním, která vyšla v provedeném dokazování najevo (viz výše) a skutkovému stavu popsanému ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně v bodech I., III. až V., ve spojení s odůvodněním napadených rozhodnutí, je zřejmé, že tato jejich námitka (stejně jako většina dalších) nerespektuje soudy učiněná a popsaná skutková zjištění a nemá oporu v obsahu spisu a napadených rozhodnutí, ale je pouze účelovou, smyšlenou konstrukcí vytvořenou obviněnými v rámci jejich snahy o dosažení pro ně příznivějšího rozhodnutí ve věci.
54. Protože obvinění pro tuto svoji argumentaci vycházeli zcela neopodstatněně z tvrzení o reálnosti prováděných obchodů a o jejich řádném zdokumentování a doložení ve vztahu ke kontrolním úřadům, ačkoli tyto skutečnosti byly výsledky provedeného dokazování, jež byly shrnuty výše v bodech 35. až 37., spolehlivě vyvráceny a prokázán opak, uvedenou výhradou uvedený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rovněž nenaplnili.
55. Pokud obviněný M. M. v podaném dovolání brojil rovněž proti nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody, který považoval za přísný a uložený v rozporu s §38 odst. 1, 2 tr. zákoníku i ustanovením §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu, ani těmito výhradami důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil.
56. Výrok o trestu je možné prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu namítat, jen pokud jde o vady dotýkající se nesprávného hmotněprávní posouzení, což ve vztahu k podmínkám při ukládání trestu znamená např. pochybení při ukládání souhrnného trestu nebo společného trestu za pokračování v trestném činu apod. Nelze se jeho prostřednictvím domáhat nepřiměřenosti trestu ve smyslu nevyužití polehčujících okolností nebo k nepřihlédnutí ke všem skutečnostem, které obviněný považuje za vhodné, tj. ani proti nevyužití ustanovení §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002 (uveřejněné pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
57. Tyto výhrady nelze prostřednictvím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítat. Jestliže pro nápravu vad ve vztahu k výroku o trestu slouží především důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však obviněný v dovolání neuvedl, nebylo možné z jejich podnětu zkoumat obsah podaného dovolání, ale i přesto je třeba poznamenat, že obviněný by ani tento důvod dovolání nenaplnil, neboť jeho výhrady nesměřovaly proti druhu trestu, který zákon nepřipouští, ani trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným, nýbrž poukazoval jen na jiná pochybení soudu spočívající v nesprávné výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, což nelze v dovolání namítat nejen pod důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale ani prostřednictvím žádného jiného důvodu, a tedy ani podle obviněným uplatněného §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
58. Jestliže se obviněný domáhal mírnějšího trestu se zřetelem na podmínky zákonem vymezené v ustanovení §38 odst. 1, 2 tr. zákoníku, který je sice hmotněprávním ustanovením, určuje však základní principy přiměřenosti ukládaného trestu, protože stanoví, že „sankce je nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele“ a „tam kde postačí uložení trestní sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější“, nelze jej ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit pod „jiné hmotněprávní posouzení věci“. Jde o ustanovení, které vymezuje limity pro určování povahy a závažnosti spáchaného trestného činu stanovené v §39 odst. 2 tr. zákoníku a poměry pachatele, které jsou uvedeny v §39 odst. 1 tr. zákoníku. Jeho praktický význam ožívá při úvahách soudů o uložení trestu podle kritérií §39 tr. zákoníku, tzn. o stanovení druhu a výměry trestu. Je jím konkretizována povaha a závažnost spáchaného činu a poměry pachatele a další hlediska umožňující hlubší individualizaci ukládaného trestu zejména se zřetelem ke zvláštnostem osobnosti pachatele. Uplatňuje se nejen jako určující vodítko při ukládání trestních sankcí, ale i při jejich výkonu (srov. přiměřeně ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1-139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 503 až 505).
59. Citované ustanovení vymezuje pouze obecné principy zastřešující způsob, jak soudy s přihlédnutím k obecným i konkrétním polehčujícím a přitěžujícím okolnostem posuzují přiměřenost zvažované trestní sankce, a navazuje na zásadu proporcionality [viz nález Ústavní soudu v nálezu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03 (N 186/38 SbNU 499)], jež se neomezuje jenom na výměru trestu v rozmezí spodní a horní hranice trestní sazby, nýbrž váže obecné soudy též k tomu, aby i uvnitř tohoto rozmezí zachovávaly maximu trestat podobné případy podobně a rozdílné rozdílně. Vybočení z principu proporcionality při sledování jiných účelů a cílů – typicky ukládáním exemplárních trestů anebo zostřením represe proti cizincům – ve své podstatě narušuje principy rovnosti lidí před zákonem a právo na spravedlivý proces, jakož i křiví cit pro spravedlnost ve společnosti [srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12 (N 119/73 SbNU 827)]. Zásada přiměřenosti (proporcionality) v širším slova smyslu je obecně uznávaný právní princip, který je podstatnou náležitostí právního státu, a je označována též jako zákaz nadměrnosti zásahů do práv a svobod. Uvedené ustanovení na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadá, neboť má jiný smysl, než je zákonem přikládán např. u ustanovení podle §43 tr. zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 8 Tdo 433/2016).
60. Obviněný M. M. uvedené dovolací důvody obsahově relevantními výhradami nenaplnil, protože nevyhověl zásadám pro uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když brojil výhradně proti zhodnocení a posouzení skutečností rozhodných z hlediska obecných zásad určujících výši trestu (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 3 Tdo 257/2013, ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1580/2010, či ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1267/2013).
61. Pro úplnost lze poznamenat, že v posuzované věci se soudy obou stupňů právě hledisky stanovenými v ustanovení §38 a §39 tr. zákoníku zabývaly a zvažovaly otázky proporcionality a všechny další skutečností, k nimž byly povinny přihlížet (viz strany 219 a 220 rozsudku soudu prvního stupně a strany 35 a 36 usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud neshledal žádný exces při vyměření trestu, neboť oba soudy zkoumaly všechny rozhodné podmínky a podrobně rozvedly veškeré okolnosti, které posuzovaly. Vysvětlily i úvahy, jimiž se při svém rozhodování řídily, a na jejichž základě dospěly k závěru o nutnosti uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání pěti let, a odůvodnily i veškeré souvislosti, a to rovněž ve vztahu k souběžnému uložení trestu zákazu činnosti tomuto obviněnému.
62. Nejvyšší soud považuje za vhodné s poukazem na obsah napadených rozhodnutí zdůraznit, že obviněný M. M. byl uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, za nějž byl ohrožen trestní sazbou od pěti do deseti let. Pokud mu soud uložil trest odnětí svobody ve výměře pět let, jde o trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby. Jeho nepodmíněný výkon, tj. výkon přímo spojený s omezením osobní svobody, soudy odůvodnily jednak výší způsobené škody, která překračovala více než dvojnásobně hranici škody velkého rozsahu, a jednak jeho rolí v celém řetězci subjektů zapojených do posuzovaného činu, neboť vystupoval v pozici statutárního zástupce jedné ze společností ( Celebrita ). Na druhou stranu soud v jeho prospěch zohlednil jeho dosavadní trestní bezúhonnost i jeho celkově menší podíl na páchané trestné činnosti ve srovnání s jejími iniciátory D. T., A. A. a V. U., kteří se podíleli na více z posuzovaných skutků současně (srov. stranu 219 rozsudku soudu prvního stupně). O snaze soudů o maximálně možné odstupňování trestních sankcí z hlediska míry aktivní účasti jednotlivých obviněných na posuzovaném jednání s přihlédnutím k osobám pachatelů, jejich osobním i jiným poměrům, atd. svědčí rovněž aplikace moderačního ustanovení §56 odst. 3 tr. zákoníku, na jejímž základě byl obviněný M. M. pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem, ačkoli obecně u něj byly splněny podmínky pro zařazení do věznice s ostrahou (srov. stranu 36 usnesení odvolacího soudu).
63. K výhradě obviněného o délce trestního řízení přesahující 6 roků je třeba uvést, že tato se nezakládá na pravdě, neboť posuzovaný skutek byl spáchán na počátku roku 2010 a odsuzující rozsudek byl soudem prvního stupně vynesen v lednu 2015, tj. po pěti letech od spáchání skutku, a z hlediska testu proporcionality se jeví jako zcela přiměřený a odrážející všechny okolnosti případu, délku trestního řízení nevyjímaje, neboť z hlediska testu proporcionality jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody stěžovatele (článek 8 odst. 2 Listiny), obecně ústavním pořádkem předvídaný, je v souvislosti s délkou řízení ještě proporcionálním zásahem či nikoliv, a tedy je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále pouze za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky. Ochrana práva na přiměřenou délku řízení podle článku 6 odst. 1 Úmluvy, resp. kompenzace jeho porušení, může být dosažena i prostředky, jež jsou vlastní trestnímu právu. Je proto povinností obecných soudů využít všech takových prostředků, které jim trestní právo poskytuje, k tomu, aby vedle práva na osobní svobodu bylo rovněž kompenzováno porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. To vše takovým způsobem, aby byla především zajištěna ochrana základních práv stěžovatele a současně vyloučeno nastoupení mezinárodněprávní odpovědnosti České republiky za porušení závazků plynoucích z Úmluvy.
64. Úvahy obecných soudů o trestu, popřípadě přímo o trestním stíhání v souvislosti s dobou uplynuvší od spáchání činů, resp. s ohledem na délku trestního řízení, musejí být strukturovány do tří rovin. Jednak je to rovina úvah opírajících se o trestněprávní předpisy, dále test proporcionality plynoucí z imperativu právního státu a v něm chápané osobní svobody (rovina ústavní) a nakonec promítnutí délky řízení do případně ukládaného trestu [rovina Úmluvy a mezinárodněprávní odpovědnosti; srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04 (N 67/36 SbNU 707 N 67/36 SbNU 707)].
65. Posoudí-li se trest uložený obviněnému M. M. v posuzované věci, je zřejmé, že i z hlediska testu proporcionality obstál, neboť doba pěti let mezi spácháním činu a vynesením odsuzujícího rozsudku není s ohledem na složitost věci a velké množství do ní zapojených subjektů, jejichž činnost bylo nezbytné náležitě rozkrýt, aby mohla být prokázána jejich vzájemná provázanost, nikterak dlouhá a nepřiměřená okolnostem případu, do něhož byly (byť zčásti fiktivně) zapojeny i zahraniční subjekty. Pokud soud obviněnému uložil trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, je tento postup zcela adekvátní a v souladu se všemi zákonnými i ústavními požadavky a dostatečně odráží veškerá specifika případu.
66. Tento způsob posouzení všech skutečností významných pro uložení trestu odnětí svobody co do jeho výše i nepodmíněnosti včetně zařazení obviněného do příslušného typu věznice lze považovat za přiměřený všem zjištěným skutečnostem [srov. přiměřeně nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06 (N 62/45 SbNU 53), ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12 (N 119/73 SbNU 827), a další, dostupné v databázi NALUS na http://nalus.usoud.cz ].
VIII. Závěr
67. Na základě všech rozvedených pravidel Nejvyšší soud posuzoval obsah dovolání obviněných O. L. , M. M. a L. Š. a u všech dospěl k závěru, že uvedené zásady nerespektovali a svá dovolání zaměřili zásadně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnili, a své argumenty, byť je podmiňovali nedostatky v právním posouzení, založili na skutečnostech nikoliv právní povahy, ale výhradně na vadách směřujících proti skutkovým zjištěním, které učinil především soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování.
68. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl tak, že dovolání obviněných O. L. , M. M. a L. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože je všichni obvinění podali v rozporu se zásadami pro naplnění nejen důvodů §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., ale i všech dalších stanovených v §265b odst. 1, 2 tr. ř.
69. S ohledem na způsob rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal důvod pro postup podle §265o odst. 1 tr. ř., jak požadoval obviněný M. M. .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 9. 2017
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu