ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.239.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 239/2023-504
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. B. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. 12 To 39/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soud v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 22 T 5/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 7. 2022, č. j. 22 T 5/2022-390, byl obviněný M. B. (dále také jen „obviněný“) pod bodem 1. a) uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu loupeže podle §21 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) k §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, pod body 2. a), 3. a) pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, pod body 1. b), 2. c) přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a konečně pod body 1. c), 2. b), 3. b) přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se obviněný dopustil jednáními popsanými ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, přičemž jednání pod bodem 1. (k němuž obviněný vztahuje své dovolání) se dopustil tím, že:
v Liberci, ulici XY dne 9. 12. 2021 kolem 20.00 hodin, poté, co přelezl 180 cm vysoký plot a rozbil skleněnou výplň okna koupelny v přízemí, vlezl do rodinného domu č.p. XY, kde v prvním patře fyzicky napadnul P. D., nar. XY, kterého se slovy „peníze a zlato“ opakovaně udeřil do oblasti hlavy dlaní sevřenou v pěst, přitlačil jej na zeď, a poté mu nejméně 2x udeřil hlavou o zárubeň dveří a obutou nohou ho prudce kopnul do pravé části obličeje, až jej srazil na zem, kde ho jednou rukou přidržoval a druhou rukou jej dlaní sevřenou v pěst nejméně desetkrát udeřil do hlavy; následně poškozeného odvedl do obývacího pokoje, kde jej posadil na židli, vzal si kuchyňský nůž s délkou čepele cca 15 cm, který mu zezadu přiložil ke krku s tím, že bude počítat od dvaceti do nuly, a pokud mu nevydá peníze nebo zlato, tak ho píchne, protože nemá co ztratit, neboť se vrátil z Valdic a žije na ulici; poté začal prohledávat úložné prostory v obývacím pokoji, přičemž z krabičky, na kterou ho poškozený sám ze strachu upozornil, vzal nejméně zlatý řetízek; v obdobném jednání pokračoval i v přízemních místnostech, kam poškozeného donutil dojít, tyto prohledal, ale vzhledem k tomu, že nic nenašel, poškozeného odvedl zpět do prvního patra, kde v malé místnosti vedle obývacího pokoje prohledal skříňku a vzal z ní dvě stříbrné pamětní medaile z lyžařského mistrovství světa a návštěvy prezidenta O. v České republice, přičemž z peněženky poškozeného, která ležela na stole vedle skříňky, si vzal finanční hotovost ve výši nejméně 1.500,- Kč; po poškozeném i nadále požadoval další cennosti a finanční hotovost, přičemž v obývacím pokoji zapálil záclonu a poškozenému bránil, aby ji uhasil; pak poškozeného odvedl do vedlejší místnosti, kde po něm opětovně požadoval vydání cenností, přičemž zapálil šanon ležící na parapetu; v okamžiku, kdy si uvědomil, že u poškozeného další finanční hotovost ani cennosti nenalezne, převrátil skříň v obývacím pokoji a z domu utekl; krom toho, že P. D. na odcizených věcech způsobil škodu ve výši nejméně 1.500,- Kč a poškozením okna další škodu ve výši 1.500 Kč, v důsledku jeho fyzického útoku poškozený utrpěl povrchní tržně zhmožděné rány a oděrky na temeni hlavy zasahující do podkoží, mnohočetné hematomy a oděrky v obličeji – na hřbetu nosu, na čele nad kořenem nosu, nad levým obočím a v levém vlasovém koutu, na levé tváři, v týlní krajině a na levém spánku, brýlový hematom vpravo, mnohočetné oděrky v oblasti pravého spánku - zlomeninu boční stěny horní čelisti vpravo s krvácením do čelistní dutiny a průnikem vzduchu do měkkých tkání podkoží, otok měkkých tkání v oblasti pravé strany obličeje, podkožní prokrvácení měkkých tkání v oblasti pravého lícního oblouku, na čele vlevo a v týlní krajině vlevo, dvě povrchní řezné rány na krku vlevo vzadu délky cca 7 a 5 cm zasahující do podkoží, tj. zranění, která si vyžádala ošetření v Krajské nemocnici Liberec, přičemž vzhledem k charakteru napadení, mechanismu útoku, oblastem těla, proti nimž byl útok veden, věku a fyzické kondici poškozeného, jen dílem náhody u něho nedošlo ke vzniku poranění mnohem závažnějších ve smyslu komplikované fraktury, nitrolebního krvácení, podpavoučnicového krvácení či zhmoždění mozkové tkáně, tedy poranění mající charakter poškození životně důležitého orgánu.
2. Za tyto trestné činy byl obviněný podle §173 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále obviněnému uložen trest zákazu pobytu v okrese Liberec na dobu 7 let.
3. Dále byla obviněnému podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) uložena povinnost nahradit škodu poškozeným - Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky částku 8.399 Kč, Kooperativa pojišťovně, a. s., částku 21.107 Kč a poškozenému P. D. částku 503.000 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný a také státní zástupkyně v neprospěch obviněného. O obou odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. 12 To 39/2022 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného i státní zástupkyně napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu zákazu pobytu a též ve výroku o náhradě škody ohledně poškozeného P. D. Podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozenému P. D. na náhradě škody poškozenému částku 500.000 Kč.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný své námitky zaměřil výlučně proti výroku o vině, a to pouze v části týkající se skutku ad 1.
6. Obviněný popírá, že by tento skutek spáchal on. Skutková zjištění ohledně skutku ad 1. jsou podle obviněného zjevně v rozporu s obsahem provedených důkazů. Namítá, že jediným a navíc nepřímým usvědčujícím důkazem je genetická stopa na zapalovači nalezeném v domě poškozeného D. Popis pachatele, který učinil poškozený D., se podle obviněného v žádném případě neshoduje s jeho osobou.
7. Podle obviněného má nalézací soud nepochybně právo hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, toto však musí být založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Při tomto hodnocení nemůže soud postupovat libovolně; jeho vnitřní přesvědčení o správnosti či nesprávnosti určité okolnosti musí být odůvodněno objektivními skutečnostmi, které soud řádně zjistí a musí být jejich logickým důsledkem. Obviněný argumentuje také zásadou in dubio pro reo .
8. Dále obviněný rozporuje právní kvalifikaci předmětného jednání ad 1. jako pokus zvlášť závažného zločinu loupeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Poukazuje na znalecký posudek MUDr. Radovana Havla z oboru zdravotnictví, odvětí soudní lékařství, podle něhož šlo toliko o ublížení na zdraví prosté. Bez dalších podrobností pak obviněný uvádí, že v jeho věci nelze hovořit o pokusu trestného činu dle citované kvalifikované skutkové podstaty.
9. V závěru svého dovolání obviněný cituje několik rozhodnutí vrcholných soudů, aniž by z nich činil konkrétní závěry pro svoji věc (nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 463/2000, nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94; nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95).
10. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud odvolacímu soudu přikázal, aby věc potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebude-li moci při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned ve věci rozhodnout ve smyslu §265m tr. ř.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve shrnul dovolací argumentaci obviněného a následně se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
12. Obviněný podle státního zástupce v podstatě pouze opakuje skutečnosti, které již na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního řízení, a s nimiž se již nižší soudy správným a dostatečným způsobem vypořádaly (nalézací soud na str. 4 a násl. rozsudku a odvolací soud na str. 6 a násl. rozsudku). Již tento fakt podle judikatury Nejvyššího soudu indikuje neopodstatněnost podaného dovolání. S odůvodněními rozsudků se státní zástupce ztotožňuje a plně na ně odkazuje.
13. Doplňuje, že pachatelství obviněného ve vztahu k loupeži bezpečně vyplývá z nalezení jeho stop DNA na místě činu v situaci, kdy ze žádného důkazu nevyplynula reálná možnost přenosu stop jiným způsobem než právě jeho vlastním pohybem v místě a době spáchání činu. S nálezem stop DNA koresponduje výpověď poškozeného, byť explicitně obviněného neidentifikoval; koresponduje s tím i obviněným používaný modus operandi, jakož i ta okolnost, že se obviněný v rozhodnou dobu zdržoval v místě/obci útoku; odpovídají tomu též závěry znaleckého zkoumání z oborů psychologie a psychiatrie. Stopa DNA coby objektivní důkaz tedy není důkazem osamoceným.
14. Pochybnosti podle státního zástupce nelze mít ani o právní kvalifikaci, protože s ohledem na intenzitu a surový způsob napadení poškozeného, jakož i s ohledem na fyzický stav (věk) poškozeného, vznik těžké újmy na zdraví reálně a přímo hrozil, přičemž nenastal jen z důvodů nezávislých na vůli obviněného. To vyplývá bezpečně mj. ze závěru znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Kvalifikovaná skutková podstata loupeže (ve stadiu pokusu) je tudíž naplněna jednoznačně.
15. Soudy podle státního zástupce postupovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky §125 odst. 1 tr. ř.. Navrhuje proto dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Souhlasí, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
17. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
19. Obviněný v podaném dovolání výslovně uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
21. Dovolací důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
23. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
24. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný jím brojí pouze proti výroku o vině , a to jen pokud jde o skutek ad 1. Tvrdí, že tohoto skutku se nedopustil on. Namítá, že je usvědčován jen jediným nepřímým důkazem (stopa DNA na zapalovači nalezeném na místě činu), což pro závěr o jeho vině nepostačuje. Dovolává se aplikace zásady in dubio pro reo . Předmětné jednání ad 1. podle něj není pokusem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
25. Nejvyšší soud úvodem konstatuje, že obviněný v podaném dovolání prakticky výlučně opakuje obhajobu, kterou uplatňoval již v řízení před nalézacím a odvolacím soudem a s níž se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly, jak bude podrobněji rozebráno níže. V takovém případě je přitom zpravidla nutné dovolání označit za zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
26. K námitce, že pachatelem jednání ad 1. není obviněný, je třeba uvést, že se jedná o námitku skutkové povahy. V dovolacím řízení je zásadně třeba vycházet ze stabilizovaných skutkových zjištění, k nimž na podkladě provedeného dokazování došel nalézací a odvolací soud. Námitky týkající se rozsahu provedeného dokazování, hodnocení důkazů a správnosti a úplnosti učiněných skutkových zjištění, na nichž je dovolání obviněného převážně založeno, lze (za podmínek tam stanovených) opřít o v trestním řádu nově zakotvený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
27. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu však ani po 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily.
28. Ze tří okruhů vad dokazování, na něž pamatuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný namítá toliko zjevný rozpor provedených důkazů s učiněnými skutkovými zjištěními. O tento zjevný rozpor se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011, shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 3 Tdo 824/2022).
29. Konfrontuje-li Nejvyšší soud argumentaci obviněného se shora uvedenými východisky, pak musí konstatovat, že obviněný nepředkládá Nejvyššímu soudu žádnou konkrétní argumentaci, která by byla způsobilá naplnit uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný totiž neoznačuje žádná konkrétní skutková zjištění, která by měla být ve zjevném rozporu s provedenými důkazy (tedy by z nich nevyplývala při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení). Už jen proto je třeba uzavřít, že argumentace obviněného se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí.
30. Toliko nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že námitkám obviněného směřujícím proti zjištěnému skutkovému stavu nelze přisvědčit ani věcně. Obviněný vychází z premisy, že jediným usvědčujícím důkazem ve vztahu ke skutku ad 1. je nepřímý důkaz v podobě zapalovače nalezeného na místě činu, na němž bylo zjištěno DNA obviněného. Tato premisa však provedenému dokazování neodpovídá. Obviněný je vedle tohoto důkazu usvědčován řadou dalších nepřímých důkazů, které ve svém souhrnu dovolují bez důvodných pochybností učinit závěr, že se skutku ad 1. (stejně jako skutků ad 2. a ad 3.) dopustil právě obviněný. V tomto duchu se s obhajobou obviněného pečlivě vypořádal jak soud nalézací (v bodech 4. - 6. a 13. odůvodnění rozsudku), tak soud odvolací (v bodech 20. a 21. odůvodnění rozsudku).
31. Z pečlivých odůvodnění obou rozsudků, která jsou v souladu s §125 odst. 1 tr. ř. a na něž Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje, lze ve stručnosti uvést následující. Obviněný je kromě nálezu předmětného zapalovače se stopami DNA částečně usvědčován také popisem pachatele a jeho jednání ze strany poškozeného, to při vědomí toho, že poškozený obviněného jako pachatele jednoznačně neidentifikoval, resp. že sama o osobě by výpověď poškozeného k usvědčení nestačila. Rámcově a ve spojení s dalšími důkazy však z tohoto popisu lze vycházet. Pokud jde o nepřesnost v hodnocení postavy obviněného, soudy (zejména vrchní soud – viz bod 21. odůvodnění) přesvědčivě vysvětlily, proč mohl poškozený vzhledem k situaci a podmínkám na místě činu vnímat postavu pachatele zkresleně. Neobvyklý průběh skutkového děje, kdy přistižený pachatel loupeže neutekl a namísto toho zaútočil, pak koresponduje s osobností obviněného, jak byla zjištěna znaleckým posudkem z oboru psychiatrie a psychologie. Konečně obviněného usvědčuje shodný modus operandi, jaký použil i u jednání ad 2. a ad 3., k nimž se doznal, či skutečnost, že se v rozhodné době v blízkosti místa činu pohyboval.
32. Nejvyšší soud tedy může uzavřít, že závěry nižších soudů, že se skutku ad 1. dopustil obviněný M. B., jsou založeny na přesvědčivém dokazování, při němž soudy v žádném případě nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a nedopustily se žádného, natož zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními.
33. Pro úplnost Nejvyšší soud z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dodává, že obsahem dovolání obviněného nejsou námitky týkající se procesně nepřípustných důkazů, ani námitky týkající se opomenutí důkazních návrhů. Vady tohoto charakteru v projednávané věci neshledal ani Nejvyšší soud.
34. Jestliže obviněný ve svém dovolání zmiňuje zásadu in dubio pro reo , pak Nejvyšší soud s odkazem na vlastní judikaturu a judikaturu Ústavního soudu připomíná, že se jedná o zásadu procesní a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu.)
35. Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud zdůrazňuje, že zásada in dubio pro reo je zárukou pro obviněného, že v případě, že po provedení a zhodnocení veškerých dostupných důkazů nebude možné se jednoznačně přiklonit k jedné nebo druhé verzi skutkového děje, bude vždy rozhodnuto ve prospěch obviněného (nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02). Naproti tomu pouhé odlišné hodnocení důkazů ze strany obviněného nepostačuje pro závěr o pochybení soudů při hodnocení provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).
36. V projednávané věci nalézací soud po provedeném dokazování zjevně žádné důvodné pochybnosti o tom, že se jednání ad 1. dopustil právě obviněný, neměl. Za takové situace tedy soud postupoval správně, jestliže zásadu in dubio pro reo neaplikoval.
37. Konečně se Nejvyšší soud zaměřil na námitky obviněného proti právní kvalifikaci jednání ad 1. Právní kvalifikaci tohoto jednání jako pokus zvlášť závažného zločinu loupeže podle §21 odst. 1 tr. žákoníku k §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku obviněný odmítá. Poukazuje na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, podle něhož šlo toliko o prosté ublížení na zdraví (nenaplňující kvalifikovanou podstatu §173 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku).
38. Námitky proti právní kvalifikaci lze obecně vzato projednat v rámci obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněným uplatněná námitka je však námitkou opakovanou, s níž se již správným a vyčerpávajícím způsobem vypořádaly oba nižší soudy (srovnej bod 14. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu včetně tam uvedených odkazů na přiléhavou judikaturu a bod 23. rozsudku odvolacího soudu).
39. Jak správně uvedly oba nižší soudy, z hlediska právní kvalifikace jednání ad 1. není podstatné, jaká zranění obviněný poškozenému nakonec způsobil, nýbrž to, jaká zranění mu útokem způsobit mohl (za předpokladu, že jednal alespoň v nepřímém úmyslu). Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství (o jehož závěry se v dovolání opírá i obviněný) vyplývá, že způsob vedení útoku vůči poškozenému (zahrnující mj. údery a kopy do hlavy) měl potenci způsobit poškozenému podstatně závažnější zranění, která by představovala těžkou újmu na zdraví, a to tím spíše, že poškozený měl v době útoku již přes 70 let a prakticky se nebránil. Oba nižší soudy se náležitě zabývaly otázkou subjektivní stránky, protože v případě pokusu přísnějšího trestného činu je vyžadován úmysl. Došly přitom k závěru, že obviněný si i jako laik musel být vědom toho, že může svým jednáním způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví, ale byl k tomu lhostejný, což svědčí o jeho zavinění ve vtahu k těžšímu následku přinejmenším ve formě úmyslu nepřímého podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
40. Nejvyšší soud proto z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uzavírá, že právní kvalifikace jednání obviněného ad 1. je správná a námitky obviněného jsou tak zjevně neopodstatněné.
41. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného zčásti nelze podřadit pod obviněným uplatněné dovolací důvody, ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů; zčásti se pak jedná o námitky zjevně neopodstatněné.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
42. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
43. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu