ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.165.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 165/2023-857
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2023 o dovolání obviněných 1. Č. V. , nar. XY v XY, bytem XY, nyní bytem a adresa pro doručování XY, a 2. P. K. , nar. XY v XY, bytem XY, nyní bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 3 To 100/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 3 T 46/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Č. V. a P. K. odmítají .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 2. 12. 2021, sp. zn. 3 T 46/2021 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“, popř. „rozsudek nalézacího soudu“), byli obviněný Č. V. (dále jen „obviněný V.“, popř. „dovolatel V.“) a obviněný P. K. (dále jen „obviněný K.“, popř. „dovolatel K.“) uznáni vinnými přečinem chovu zvířat v nevhodných podmínkách podle §302a odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustili tím, že:
v době nejméně od 15. 6. 2020 do 8. 10. 2020 v prostorách zemědělské usedlosti na adrese XY, XY, okres XY, a na přináležejících pozemcích, společně chovali v nevhodných podmínkách větší počet zvířat, konkrétně koní, koček, holubů a psů, kterým nezajistili potřebnou výživu, přístup k napájecí vodě, dostatečný životní prostor, odpovídající zoohygienické podmínky ani adekvátní veterinární péči, pročež byla chovaná zvířata vystavena dlouhodobému hladovění či podvýživě a dehydrataci, trpěla nedostatkem přirozeného pohybu, prostory určené k jejich chovu neposkytovaly daným jedincům přiměřené podmínky pro zajištění biologických potřeb a pro zachování fyziologických funkcí, když
· 15 koní a poníků bylo v rozporu s §5 písm. q) ve spojení s přílohou č. 3 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů, ustájeno v pouhých 8 boxech, každý z nich o výměře 11,076 m ², pročež nem ěli dostatek prostoru, přičemž v boxu číslo 3 byli ustájeni tři koně, v boxu číslo 4 dva koně, v boxu číslo 5 tři koně a v boxu číslo 6 dva koně, boxy byly tmavé, neosvětlené, bez napájecí vody, krmiva a podestýlky,
· 11 koní a poníků bylo umístěno v rozbahněných výbězích, v nichž se nacházely předměty, o které se koně mohli poranit, zde umístění koně neměli přístup k napájecí vodě ani ke krmivu a neměli možnost odpočinku na suchém a čistém místě,
· 6 koček bylo drženo v chladné, tmavé předsíni, ve třech prostorově nedostačujících výbězích o rozměrech 0,78 m délky, 0,6 m šířky a 0,59 m, 0,46 m a 0,42 m výšky, s boudami o rozměru 0,36 m délky, 0,6 m šířky a 0,3 m výšky, tyto prostory nebyly osvětlené, kočky v nich neměly k dispozici napájecí vodu, krmivo ani vhodné a klidné místo pro toaletu, podestýlka byla tvořena novinami, které byly znečištěny výkaly, a chovaným kočkám nebyl umožněn nezbytný volný neomezený pohyb, nebyly dodržovány zoohygienické podmínky pro jejich chov a veterinární péče jim nebyla poskytovaná v odpovídajícím rozsahu,
· holubi byli drženi ve voliérách, králíkárnách a klecích znečištěných mimo jiné nánosy starého i čerstvého trusu, neměli přístup k napájecí vodě, vodě ke koupeli ani ke krmivu, zde umístěné nádoby na krmivo byly znečištěné trusem, holubi neměli k dispozici dostatečný prostor pro prolet, zoohygienické podmínky pro jejich chov nebyly dodržovány a veterinární péče jim nebyla poskytovaná v odpovídajícím rozsahu,
· 13 psů malých plemen bylo chováno ve venkovních kotcích bez podestýlky, znečištěných zčásti již plesnivějícím trusem, psi neměli přístup k napájecí vodě, misky na krmivo byly prázdné, špinavé, některé obsahovaly moč,
· 2 psi malých plemen byli chováni v koupelně obytné budovy, v prostorově nedostatečném ohrazeném prostoru o rozměru 1,5 m x 0,5 m, který byl vystlaný novinami nasáklými močí, bez přístupu k napájecí vodě a krmivu,
přičemž neuspokojivé podmínky chovu přímo ohrožovaly život zvířat a způsobovaly jim vážná poškození zdraví, zejména podvýživu, poškození pohybového aparátu nebo dýchacích cest, dermatologické či neurologické obtíže nebo patologie na zažívacím traktu, následkem čehož zvířata trpěla bolestí a v souvislosti s tím rovněž psychicky strádala, a nevyhovující zoohygienické podmínky dále zapříčinily trvalou skleslost, depresi a inapetenci u nejméně 18 holubů,
a z těchto důvodů bylo rozhodnutími Městského úřadu P., Odboru životního prostředí ze dne 8. 10. 2020, č.j. ŽP: 203.8./60892/2020/Peř a ŽP: 203.8./60927/2020/Peř, nařízeno umístění do předběžné náhradní péče ve vztahu k následujícím zvířatům, u nichž byla zjištěna níže popsaná poškození zdraví:
koně – majitel Č. V.:
1. Bára – výžeh 20/407, nar. 4. 4. 1997, klisna, zjištěno: BCS 1,5 (podvýživa až výrazná vyhublost), nekvalitní srst, na několika místech poranění od pokousání, přerostlá kopyta, neléčená měsíční slepota, prominující vřed na levém oku, bilaterální slepota,
2. Adra – výžeh 2/500, nar. 6. 6. 2002, klisna, zjištěno: BCS 3 (vyhublost), olysalé končetiny v oblasti metakarpů a metatarsů, matná srst, místy s oděrkami,
3. Myjava – výžeh 13/748, nar. 4. 4. 2002, klisna, zjištěno: BCS 2 (výrazná vyhublost), velmi špatná srst, v oblasti hřbetu a kohoutku erytém, přítomnost střevních parazitů,
4. Amor – čip: 203018100000226, nar. 16. 5. 2015, hřebec, zjištěno: BCS 2,5 (výrazná vyhublost až vyhublost), velmi znečištěná a matná srst, kapří propadlý hřbet, deformace hrtanu, pupeční kýla (branka 5 cm),
5. Markýza – čip: 203018100000255, nar. 5. 6. 2015, klisna, zjištěno: BCS 3 (vyhublost), zjevné jizvy po pokousání na krku, biochemický screening svědčí o glukoneogenezi,
6. Meran – čip: 203018100000231, nar. 3. 5. 2014, hřebec, zjištěno: BCS 3 (vyhublost), velmi propadlá záď, ochablé pánevní končetiny, zplstnatělá hříva,
7. Železník – čip: 203018100000235, nar. 12. 4. 2009, hřebec, zjištěno: BCS 2 (výrazná vyhublost), zanedbaná hříva, kštice i ocas, dermatitis, zranění na levé straně krku, trvalá secernace (sekrece) zjevně dlouhodobého charakteru, neupravená kopyta, odřeniny v oblasti kyčelních hrbolů,
8. Amálka – čip: 203018100000240, nar. 2. 4. 2015, klisna, zjištěno: BCS 3 (vyhublost), propadlá záď, neosvalené pánevní končetiny, nekvalitní srst,
9. Mikeš – čip: 203018100000236, nar. 18. 4. 2014, hřebec, zjištěno: BCS 1,5 (podvýživa až výrazná vyhublost), stavba těla neodpovídá věku – velká hlava, malé ochablé tělo, ochablá záď, kapří hřbet, nefyziologické postavení pánevních končetin, znečištěná srst, oděrky,
10. Hubert - čip: 203018100000238, nar. 7. 3. 2014, hřebec, zjištěno: BCS 2 (výrazná vyhublost), nekvalitní srst, luxace čočky levého oka a následná slepota, deformity v rohovině kopyt, endoparazitóza,
11. Azol - čip: 203018100000227, nar. 7. 6. 2014, hřebec, zjištěno: BCS 3,5 (vyhublost až lehká kondice), deformovaná kopyta, podrážděná srst po celém těle, pokousání, poranění kůže po celém těle o velikosti 3 až 5 cm, deformovaná kopyta, absence levého ušního boltce, dermatofytóza,
12. Fuks - čip: 203018100000229, nar. 7. 5. 2013, hřebec, zjištěno: BCS 3 (vyhublost), matná srst, nespecifické onemocnění levého oka, dermatofytóza,
13. Pedro – čip: 203018100000247, nar. 18. 6. 2013, hřebec, zjištěno: BCS 2,5 (výrazná vyhublost až vyhublost), znečištěná hlava, špatná kvalita srsti, deformovaná kopyta, kapří hřbet, propadlá záď, slabé pánevní končetiny, nefyziologický postoj, endoparazitóza,
14. Hrabě - čip: 203018100000230, nar. 12. 3. 2010, hřebec, zjištěno: BCS 2 (výrazná vyhublost), poškozená kůže a srst na mnoha místech, nápadně krátká hříva, okousaný ocas, otok pánevních končetin,
15. Zorinka – čip: 203018100000253, nar. 18. 6. 2016, klisna, zjištěno: BCS 2,5 (výrazná vyhublost až vyhublost), naježená znečištěná srst, rohovina v oblasti korunky popraskaná,
16. Cipísek - čip: 203018100000241, nar. 27. 8. 2012, hřebec, zjištěno: BCS 1 (podvýživa), nekvalitní srst, špatná orientace v prostoru, prošláplé spěnky, rohovina kopyt kraniálně přerostlá, způsobující bolestivost při pohybu na nerovném terénu, endoparazitóza,
17. Hanny - čip: 203018100000248, nar. 25. 2. 2011, klisna, zjištěno: BCS 2 (výrazná vyhublost), kapří hřbet, nefyziologické postavení pánevních končetin, artróza kolenního kloubu, znečištěná
18. Adéla - čip: 203018100000251, nar. 6. 5. 1992, uhynulá nejpozději ke dni 1. 3. 2021, klisna, zjištěno: BCS 2,5 (výrazná vyhublost až vyhublost), purulentní výtok z očí bilaterálně, odřená kůže svědčící o pruritu (svědění), dermatofytóza,
19. Hraběnka - čip: 203018100000246, nar. 3. 5. 2009, klisna, zjištěno: BCS 2,5 (výrazná vyhublost až vyhublost), pokousaná kůže, kapří hřbet, ztráta svaloviny, nekoordinace pánevních končetin,
20. Bláža – čip: 203018100000245, nar. 5. 6. 2010, klisna, zjištěno: BCS 4 (lehká kondice), zacuchaná a zdredovaná kštice, hříva i ocas, v nich velké množství bodláků, nevyčesané dlouhé ocasní žíně způsobující autotraumatizaci, přerostlá rohovina kopyt,
21. Šiml - čip: 203018100000234, nar. 10. 8. 2012, hřebec, zjištěno: BCS 3 (vyhublost), zacuchaná hříva s mnoha bodláky, bilaterálně purulentní výtok z očí, kapří hřbet, propadlá záď, četná poranění po pokousání na krku i bedrech, přerostlá rohovina kopyt v oblasti patek, deformace končetin,
22. Mikina - čip: 203018100000254, nar. 3. 4. 2007, klisna, zjištěno: BCS 3 (vyhublost), propadlý hřbet, bolestivost v oblasti beder,
23. Máňa - čip: 203018100000250, nar. 18. 6. 2015, klisna, zjištěno: BCS 3 (vyhublost), nekvalitní srst, bilaterálně purulentní konjuktivitis, poškozená rohovina kopyt, odřené hlezenní klouby, endoparazitóza,
24. Alan - čip: 203018100000244, nar. 15. 2. 2020, hřebec, zjištěno: BCS 2 (výrazná vyhublost), nekvalitní srst, v místě kohoutku odřená, pupeční kýla (6 cm branka), endoparazitóza,
25. Markýz - čip: 203018100000228, nar. 10. 2. 2020, hřebec, zjištěno BCS 2,5 (výrazná vyhublost - vyhublost), velmi znečištěná srst, mnohočetná zranění, suspektní pokousání,
kůň – majitel P. K.:
Granada - výžeh: 1/546, nar. 12. 4. 2001, klisna, zjištěno: BCS 2 (vyhublost), starší zranění na pravém oku, levé oko snížený vízus, znečištěná matná srst, inkoordinace pánevních končetin, nekvalitní rohovina kopyt,
psi – majitel Č. V.:
1. fena, čip: 900115002000993,
2. fena, čip: 900115002001000,
3. fena, čip: 900115002000978,
4. fena, čip: 953010004581300,
5. fena, čip: 900115002000956,
6. fena, čip: 900115002000977,
7. pes, čip: 900115002000963,
8. fena, čip: 900115002000958,
9. fena, čip: 900115002001047,
10. fena, čip: 900115002001048,
11. pes, čip: 900115002000951,
12. fena, čip: 900115002000986 (dle průkazu původu čip: 900115002000985)
13. fena, čip: 900115002000987,
14. fena, čip: 900115002001028,
15. pes, čip: 900115002001043,
přičemž u všech psů bylo zjištěno BCS 3 (podváha), čemuž odpovídají snadno palpovatelná nebo viditelná žebra, nehmatný tuk, viditelné vrcholky křížových obratlů, lehce prominující pánevní kosti, zřetelný pas a vykasané břicho,
holubi – majitel Č. V., 112 ks,
kříženci Pávíka a nespecifického masného plemene, u těchto byla diagnostikována endoparazitóza, skleslost, deprese, matné načepýřené peří znečištěné trusem, končetiny a prsty obalené trusem,
kočky – majitel Č. V.
1. samice, kříženec Siamské kočky, barva srsti bílá, čip: 203164000083895, stáří cca 5 let, zjištěno starší poranění levého ušního boltce, purulentní konjuktivitis, přerostlé drápky, gastroenteritis (Clostridie a E. coli verotoxigenní), hmotnost 2,5 kg – výrazně snížená hmotnost na základě chronického průjmovitého onemocnění,
2. samice, kříženec Siamské kočky, barva srsti bílá s čokoládovou, čip: 203164000083892, stáří 1 až 2 roky, hmotnost 2,7 kg, přerostlé drápy, mírná konjuktivitis, průjem (Clostridium perfringens), nevhodná strava, malnutrice,
3. samice, kříženec Siamské kočky, barva srsti bílá, čip: 203164000083893, stáří 2 až 3 roky, hmotnost 2,5 kg, vyhublost, přerostlé drápy, průjem (Clostridium perfringens), malnutrice,
4. samice, kříženec Siamské kočky, barva srsti bílá s čokoládovou, čip: 203164000083882, stáří cca 5 let, hmotnost 2,65 kg, konjuktivitis, přerostlé drápy, matná srst,
5. samice, kříženec Siamské kočky, barva srsti bílá s čokoládovou, čip: 203164000083897, stáří cca 2 roky, hmotnost 2,55 kg, přerostlé drápy, výtok z očí, šilhání, gastroenteritis (Clostridie a E. coli verotoxigenní), malnutrice,
6. samec, kříženec Siamské kočky, barva srsti bílá s čokoládovou, čip: 203164000083883, stáří cca 3 až 5 let, hmotnost 3,75 kg, konjuktivitis, rinitis, přerostlé drápy.
2. Za uvedenou trestnou činnost uložil soud prvního stupně podle §302a odst. 1 tr. zákoníku dovolateli V. trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců a dovolateli K. trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku soud oběma obviněným výkon těchto trestů podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Dále oběma obviněným uložil podle §74a odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu držení a chovu zvířat spočívající v zákazu držení a chovu koní, psů, holubů a koček v trvání 8 let. Současně uložil dovolatelům také podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za aplikace §53 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, trest propadnutí věci, a to ve výroku o trestu blíže specifikovaných koní, psů, holubů a koček.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 2. 12. 2021, sp. zn. 3 T 46/2021, podali obvinění společně odvolání, ve kterém napadli rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 3 To 100/2022, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněných zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení soudu druhého stupně ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 3 To 100/2022, podali obvinění prostřednictvím společného obhájce dovolání, ve kterém výslovně neoznačili konkrétní dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Namítají, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nepovažují za správná a úplná, neboť při provádění a hodnocení důkazů došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Jsou toho názoru, že k náležitému objasnění věci nebyly provedeny všechny potřebné důkazy. Nejvyšší soudu musel po prostudování dovolání obviněných konstatovat , že (až na ojedinělé formulační odchylky z důvodu podstaty typu podání – dovolání) obvinění překopírovali do dovolání text svého odvolání bez doplnění nějaké významnější argumentace reagující na rozhodnutí soudu druhého stupně. Tomu svědčí i nezměněná část textu z odvolání na str. 7 dovolání „[k] uvedené věci se obdobně vyjadřuje a odvolává i druhý obžalovaný pan K. Ve svém odvolání napadáme tzv. znalecký posudek pana Dr. Vondříčka…“.
5. Dovolatelé rozporují zejména závěr o nevhodném prostředí pro chov zvířat a tvrzenou nesprávnou výživu a předestírají svůj pohled na věc. Namítají, že tvrzený psychický stres zvířat nezkoumal žádný zvířecí psycholog, který by jej stanovil. Uvádějí, že nebylo přihlédnuto jak k jejich obhajobě, tak i k tvrzení jejich veterinárního lékaře, když nebylo vzato ani v úvahu, že na farmě byly vykonávány nejen pravidelné kontroly ze strany pracovníků veterinární služby, ale i poskytována příslušná péče z hlediska případných nemocí, zranění, parazitních napadení, kterým se žádný chov a chovatel nevyhne. Uvedenou péči zajištoval dlouhodobě F., který na rozdíl od jiných doktorů a správních úředníků, byl osobně se stavem chovaných zvířat seznámen. O vlastní péči svědčí i dodávky krmiv, medicinálních léčiv a nezbytných doplňků pro jednotlivé druhy zvířat.
6. Obvinění dále tvrdí, že soudy nebyla vzata v úvahu otázka sousedských vztahů a jejich dopad na soužití, majetkových vztahů, zájmy jednotlivých osob o uvedené nemovitosti a zásah do chovatelské činnosti ze strany třetí osoby, která použila směs obsahující Salinomicin, který má vliv na březost klisen a vývoj jejich potomků. Namítají, že v uvedené věci bylo umožněno vyjádření svědků, kteří byli ve své podstatě skupinou, ze které někteří projevili zájem o koupi uvedené farmy, a kteří na obviněné podávali různá oznámení a zaměřili se na systematickou dehonestaci vlastníka farmy a chovatele [dovolatele].
7. Následně rozporují zákonnost provedené domovní prohlídky a prohlídku jiných prostor a pozemků, když zpochybňují zejména neodkladnost těchto úkonů ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř., přičemž poukazují na skutečnost, že tyto úkony byly provedeny až 4 měsíce po podání trestního oznámení, takže nelze hovořit o neodkladnosti tohoto úkonu. Podle jejich názoru není zřejmé, na základě čeho bylo dovozeno, že se jedná o neodkladný úkon, když ve vlastním protokolu nic takového uvedeno není. Dále rozporují postup při vydání či odnětí věci (zejména popis jednotlivých zvířat a jejich stavu) z pohledu ustanovení §78 odst. 5 tr. ř. a §85 odst. 4 tr. ř. Rozporují také „vyhlášení ochranné a náhradní péče“. Namítají vadný výklad vyhlášky č. 208/2004 Sb., která řeší standardy ochrany hospodářských zvířat a v této souvislosti rozebírají velikost boxů, pod které se zahrnují i kotce.
8. Stran kvalifikace jejich jednání jako přečinu podle §302a odst. 1 tr. zákoníku, namítají, že otázku nevhodných podmínek, které souvisí s vlastní kvalifikací, nikdo neobjasnil a ani nemohl, neboť k uvedenému neexistuje vlastní výklad, tedy prováděcí vyhláška.
9. Dovolatelé také tvrdí, že ze strany svědků nebyl předložen ani jeden konkrétní, hmatatelný důkaz. Rozporují výpovědi svědků B., M., K., F., J. [správně J.] a R. , z nichž někteří měli zájem o koupi uvedených nemovitostí, přičemž k dohodě nedošlo a začali si všímat toho, že chovaná zvířata žijí v nevhodných podmínkách, aniž by v tomto směru byl předložen jakýkoliv důkaz z jejich strany. Ze svědecké výpovědi S. vyvozují určitou profesní averzi vůči F. Pokud ji budou hodnotit v kontextu, tak lze konstatovat, že v jejich chovu byla zjištěna onemocnění a defekty, které jsou běžně v každém chovu. Rozporují její závěry stran nedostatku jejich chovu a poukazují na určitý psychický nátlak na obviněné z její strany, když tato se neomaleně domáhala za přítomnosti příslušníka Policie ČR vstupu do nemovitosti v závěrečné fázi soudního řízení.
10. Obvinění uvádějí, že stav chovaných zvířat nebyl zdaleka tak kritický a odkazují na vyjádření jiných svědků – V., F., K. a D. Připouští běžné komplikace, běžná onemocnění a drobné rány, přičemž akcentují, že zvířatům byla poskytována a zajištována průběžná péče, kterou považují za přiměřenou, včetně prostoru k ubytování koní.
11. Součástí dovolání je vlastní vyjádření obviněného V., ve kterém akcentuje svůj zájem o chov zvířat, a namítá, že pokud chov koní neodpovídal požadovaným standardům, tak je zajímavé, že toto bylo zjištěno až po 15 letech, a to v době, kdy se objevili zájemci o nemovitost a pozemky. Rozporuje také rozsáhlost inzerce na stranách 268-300 spisu. Namítá absenci fotodokumentace, na které by byla zachycena přerostlá kopyta koní, drápů vyhublých koček a psů. Namítá dále způsob transport zvířat v rámci vydání věcí, kdy podle názoru obviněných došlo k absolutnímu natěsnání holubů do minimálních prostor klecí, kde mohlo dojít k jejich úhynu či zranění. Obvinění považují daný zásah jako zásadní zásah do jejich občanských práv, jako hrubé porušení Ústavy, Listiny, tedy jako zcela neodůvodněný. Uvádějí, že paní S. si vynutila pod pohrůžkami vstup bez zákonného podkladu do nemovitosti s tím, že na to má právo, že má sebou příslušníka kriminální policie, který se neměl [podle obviněných] ani v souladu se zákonem legitimovat. Uvádějí, že trvali na přítomnosti svého právního zástupce, což jim daný kriminalista měl arogantně zamítnout.
12. Rozporují také znalecký posudek pana Dr. Vondříčka [správně zřejmě MVDr. Vodičky]. Jsou toho názoru, že ten nesplňuje ani základní požadavky na znalecký posudek. Podle obviněných vychází posudek ze zcela nedokonalé dokumentace, fotodokumentace, vyhotovených podkladů dodatečně udělaných (antidatovaných). Daný znalec má mít údajně jinou specializaci. Z vlastního výslechu znalce je podle dovolatelů patrné, že uvedené věci věnoval minimální rozsah, nezabýval se otázkou koček, zejm. váhou či jejich světloplachostí. Jako zcela zavádějící vnímají vyjádření znalce k počtu zaměstnanců k takovému chovu zvířat.
13. Obvinění uvádějí, že ve svém dovolání chtějí uvést důvody, které již uvedli v odvolání, ale nebylo k nim přihlédnuto. Jako zásadní pochybení tak shrnují: 1) Jednalo se o zcela neodůvodněné trestní stíhání osob na základě vykonstruovaného obvinění několika osob, které se domluvily ze zištných důvodů. 2) Vlastní zásah a následné procesní úkony nebyly provedeny v souladu se zákonem. 3) Protokol nebyl vypracován a dodán v souladu se zákonem ve stanovené lhůtě. 4) Protokol neobsahoval náležitosti stanovené zákonem, popis, totožnost, charakteristiku, aby nedošlo k záměně. 5) Popis odňatých zvířat byl vyhotoven až dodatečně v časovém odstupu, toto obvinění vyplývá již zcela z výpovědí podjatých osob, majících zájem na zakoupení nemovitostí, stav dokreslují vykonstruované výpovědi údajných svědků, spojené s nálezy psů údajně patřících do vlastnictví obžalovaných, podle tvrzení svědků jako zcela neprokazatelné fikce. 6) Při prohlídkách zásadní skupina oznamovatelů projevila zásadní odpor k místům, nerespektující vztah lidí a zvířat v obytných místnostech. 7) Byla použita zákonem neupravená norma upřesňující nevhodné podmínky. 8) Žádný zákon neupravuje a nevymezuje chov drobných zvířat v domácnosti na úkor obyvatel. 9) Z hlediska rozměrů s odkazem na vyhlášku č. 208/2004 Sb., a příslušné přílohy, nejsou přesně určeny a definovány rozměry kotců, klecí, odborná literatura toto pouze doporučuje. 10) Na základě proběhlých kontrol byly nedostatky odstraňovány. 11) Nebylo přihlédnuto k tomu, že na základě otrav, jak uvedli znalec či veterinární lékař, mohlo dojít i vývojově k poruchám ve fyzickém vývoji u koní. 12) Nebylo důkazně prokázáno zanedbání péče o kopyta koní, drápy psů a koček. [Dále dovolatelé své argumenty číslují opět od čísla deset.] 10) Vlastní fotodokumentací byl vyvrácen názor a tvrzení o nedostatečném krmení. 11) Velikost boxů daná vyhláškou odpovídá požadavkům dané vyhláškou, není ze strany správních orgánů dokumentována velikost, stav koní, poníků atd. 12) Ve prospěch obviněných svědčí výpovědi svědků. 13) Doložitelné doklady k nákupu krmiva. 14) Vyjádření k nemocem ze znaleckého posudku zasahující chovy koní. 15) Nezjištění pochybení z hlediska zdravotního stavu u koní na základě prováděných šetření 2020-2021 atd. 16) Jako neudržitelné je tvrzení o inzertní činnosti nabídek v Bazoši. 17) Tvrzení o vypasené ploše je zcela zavádějící, neboť se jedná o plochu před stájovými boxy.
14. V závěru podaného dovolání obvinění navrhují, aby dovolací soud vydal, že usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 3 To 100/2022 – 783 ze dne 22. 6. 2022 se ruší v celé výrokové části.
15. Součástí dovolání je také jako příloha „10 stran vyjádření F.“, „2 strany vyjádření obviněného V.“, „3 stránky dokladující zakoupení krmiva /příkladmo/“ (č. l. 815 –824).
16. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 1 NZO 865/2022, nejprve stručně zrekapitulovala průběh trestního řízení. Následně uvádí, že obvinění nespecifikují, o jaký dovolací důvod své dovolání opírají. Podle státní zástupkyně je dovolání (vyjma úvodní upravené části) doslovnou kopií společného odvolání obviněných směřujícího proti rozsudku nalézacího soudu, přičemž se všemi v něm prezentovanými námitkami se již oba soudy náležitě vypořádaly. Následně státní zástupkyně stručně námitky dovolatelů zrekapitulovala. Po přezkoumání obsahu dovolání uzavírá, že uplatněné námitky jsou svým obsahovým zaměřením hypoteticky podřaditelné pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a vztahují se k odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. Usnesení odvolacího soudu tak chtěli podle jejího názoru patrně dovolatelé napadnout i podle písm. m) citovaného ustanovení v jeho druhé alternativě, jehož prostřednictvím by teprve poukázali na zmíněné dovolací důvody.
17. Z obsahu podaného dovolání podle státní zástupkyně vyplývá, že obvinění uplatnili námitky, které směřovaly proti správnosti skutkových zjištění, jež učinil soud prvního stupně a z nichž vycházel odvolací soud. Dovolatelé prakticky setrvávají na svých dosavadních tvrzeních z předchozích fází řízení. Obvinění tedy fakticky uplatnili skutkové námitky, jejichž prostřednictvím se primárně domáhali změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zajištění vyvozovali, že se činu v podobě, jak uzavřely oba soudy, nedopustili. V těchto souvislostech státní zástupkyně odkazuje na skutkové a právní závěry, jak je již učinily nalézací i odvolací soud, které přezkoumala a s nimiž se plně ztotožnila. Následně státní zástupkyně předestřela závěry nalézacího a odvolacího soudu.
18. Ohledně námitek k nesprávnému právnímu posouzení skutku státní zástupkyně uvádí, že sice obvinění odkazují na hmotněprávní pojmy, což by mohlo vytrženo z kontextu dovolání vzbuzovat nesprávný závěr, že došlo k napadení hmotněprávních ustanovení, tedy založení dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nicméně zastává názor, že v posuzované věci primární podstata námitek spočívá v neztotožnění se dovolatelů s hodnotícími úvahami soudů. V souvislosti s odkazem na judikaturu Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, uvádí, že byť v posuzované věci nebyl dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. explicitně vyjádřen, obsahová stránka dovolání by mu mohla odpovídat. Následně akcentuje, že §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Rozhodování o rozsahu dokazování spadá výlučně do kompetence soudu a provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního. Státní zástupkyně v tomto směru uzavírá, že pokud dovolatele fakticky namítli nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávně hmotné právní posouzení, tak tento svůj názor ve skutečnosti dovodili zejména z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění. Proto dovolatele soudům nevytýkají vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení.
19. Následně státní zástupkyně rekapituluje závěry nalézacího a odvolacího soudu v otázce zavinění, k objektivní stránce a zejména pak k zákonnému znaku „v nevhodných podmínkách“. Zde se státní zástupkyně ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů a následně rozvádí posuzování (ne)vhodnosti podmínek chovu (s odkazem na odbornou literaturu), přičemž akcentuje, že toto se musí posuzovat přísně individuálně při zohlednění zejména množství a kvality stravy poskytované chovaným zvířatům, zajištění možnosti dostatečného pohybu zvířat, hygienické podmínky chovu a zajištění veterinární péče. Dodává, že podle jejího názoru se nalézací soud otázkou naplnění jednoho ze zákonných znaků skutkové podstaty podle §302a odst. 1 tr. zákoníku velice pečlivě zabýval a vyvodil zcela správný závěr, že jednáním obviněných byl i tento zákonný znak naplněn.
20. Podle státní zástupkyně z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je toho názoru, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněných a proč ji neuvěřily. Podle jejího názoru, důkazy soudy hodnotily v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatelů, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
21. Státní zástupkyně tak dospěla k závěru, že argumentace obviněných neodpovídala jimi, byť explicitně nevyjádřenému, uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. prostřednictvím něhož chtěli poukázat na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., ale ani žádnému dalšímu dovolacímu důvodu uvedenému v §265b tr. ř. Státní zástupkyně proto navrhuje, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupkyně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
22. Na základě výzvy podle §265h odst. 1 tr. ř. doplnili obvinění své dovolání o konkrétně formulovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož jsou toho názoru, že jak rozhodnutí nalézacího, tak i rozhodnutí odvolacího soudu, spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, neboť skutková zjištění jsou ve vzájemném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založeny na procesně nepoužitelných důkazech, které byly provedeny pouze jednostranně, v neprospěch obviněných. Proto zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky přečinu chovu zvířat v nevhodných podmínkách podle §302a odst. 2 tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
23. K další argumentaci dovolatelů uvedené v tomto doplnění dovolání Nejvyšší soud nepřihlížel. Obvinění toto doplnění podávali po uplynutí obecné lhůtě pro dovolání upravené v §265e odst. 1 tr. ř., na základě výzvy nalézacího soudu podle §265h odst. 1 tr. ř. Obvinění měli na základě výzvy podle §265h odst. 1 tr. ř. pouze specifikovat dovolací důvody, které v rámci dovolání uplatňují. Ustanovení §265h odst. 1 tr. ř. primárně slouží k odstranění vady v náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., a to ve lhůtě dvou týdnů. Při stanovení této lhůty, která je lhůtou zákonnou, a proto ji nelze zkrátit ani prodloužit, může dojít i k překročení dvouměsíční lhůty uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. (Draštík, A. a kol. Trestní řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017, §265e tr. ř.). Postup podle §265h odst. 1 tr. ř. však směřuje jen k odstranění nedostatku náležitostí obsahu dovolání, ne například k doplnění toho, aby bylo dovolání podáno i v dalších směrech v souladu se zákonem nebo aby bylo důvodné, resp. aby dovolatel dosáhl jeho věcného projednání a aby mu mohl Nejvyšší soud vyhovět. Proto na základě výzvy podle §265h odst. 1 tr. ř. mohli obvinění toliko označit uplatněný dovolací důvod, když vada podaného dovolání z pohledu ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. spočívala v neoznačení zákonného označení uplatněných dovolacích důvodů.
24. Současně musí Nejvyšší soud akcentovat, že nepřihlížel k té části dovolání, které obsahuje vlastní vyjádření obviněného V. a K., neboť dovolání musí být podáno prostřednictvím obhájce, čímž se rozumí, že dovolání musí argumentačně zpracovat obhájce, nikoliv obviněný. Je tomu tak proto, že podle §265d odst. 2 tr. ř. lze dovolání podat toliko prostřednictvím obhájce. Tento zákonný požadavek vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě nejzávažnějších právních vad, který klade zvýšené nároky na jeho přesné obsahové náležitosti a jinak limituje přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, když právě nedodržení obsahových náležitostí dovolání může vést k odmítnutí dovolání bez jeho věcného přezkoumání [viz §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.]. Povinnost podat dovolání prostřednictvím obhájce, osoby práva znalé, má zaručit podání kvalifikovaného podnětu, aby se věcí mohl zabývat Nejvyšší soud a aby byla zachována rovnost přístupu všech obviněných k Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud ovšem bez ohledu na tento závěr pro jistou přesnost uvádí, že obvinění v tomto vlastním vyjádření, jen fakticky opakují námitky, které uplatnili před soudem prvního stupně a v rámci odvolacího řízení.
III.
Přípustnost dovolání
25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
26. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými, naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
27. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
28. Nejvyšší soud připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
29. Z podaného dovolání obviněných je patrné, že byť konkrétně odkazují na dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak slovně do tohoto důvodu včleňují i dovolací důvod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., viz „… spočívá v nesprávném právním posouzení skutku, neboť skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů…“. Nejvyšší soud tak vyhodnotil, že obvinění materiálně namítají dovolací důvody §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Nejvyšší soud považuje v souvislosti s tímto závěrem za vhodné ještě uvést, že protože obvinění dovolání směřují proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo jako nedůvodné zamítnuto jejich odvolání podané proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, mělo být správně jejich dovolání opřeno rovněž o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho tzv. druhé alternativě ve spojení s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Skutečnost, že dovolatel prostřednictvím obhájce uplatnil pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nikoliv i dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. neshledal Nejvyšší soud natolik závažnou, aby toto bránilo projednání podaného dovolání, když dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. označil obhájce obviněných alespoň slovně. Nejvyšší soud nechce postupovat příliš formalisticky, když z obsahu dovolání tento uplatněný dovolací důvod vyplývá. Je ovšem nutno poznamenat, že skutečnost nutnosti podání dovolání prostřednictvím obhájce, tedy osoby právně vzdělané a erudované, by právě měla takovýmto situacím předejít.
30. Z podaného dovolání obviněného je patrné, že v něm uplatňuje dovolací důvody podle 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dopadá na situace, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném (extrémním) rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. V případě tzv. extrémního rozporu se jedná o situaci, kdy skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy nebo skutková zjištění soudu nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo dokonce skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Z dikce tohoto ustanovení není pochyb o tom, že naznačený zjevný rozpor se musí týkat rozhodných skutkových zjištění, nikoliv každých skutkových zjištění, která jsou vyjádřena ve skutku. Jinak vyjádřeno pro naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se musí jednat o taková skutková zjištění, která jsou rozhodující pro naplnění zvolené skutkové podstaty a bez jejich prokázání by jednání obviněného nebylo postižitelné podle trestního zákona. Je tomu tak proto, že Nejvyšší soud je povolán a vždy byl povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další), tedy takové, které ve svém důsledku mají za následek porušení práva na spravedlivý proces. K tomu je dále ještě vhodné uvést, že v dovolacím řízení není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry a nahrazoval tak činnost soudu prvního stupně, popř. druhého stupně. Nadto lze také poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013) než soudy nižších stupňů. Současně je třeba zdůraznit, že pro naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nestačí pouhé tvrzení o zjevném rozporu obsahu provedených důkazů se zjištěným skutkovým stavem, které je založeno toliko na jiném způsobu hodnocení důkazů obviněným, pro něho příznivějším způsobem. Ohledně procesně nepoužitelných důkazů je nutno uvést, že se musí jednat o procesní pochybení takového rázu, které má za následek nepoužitelnost určitého důkazu, který ovšem musí být pro formulování skutkového stavu z hlediska naplnění zvolené skutkové podstaty podstatný, což znamená, že takové procesní pochybení může zakládat existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, a tudíž zakládat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 Tdo 39/2010). V případě nedůvodného neprovedení požadovaných důkazů se musí jednat o případ tzv. opomenutých důkazů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soud.
31. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř . je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
32. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
33. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v §265a odst. 1 písm. a) až písm. g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až písm. l) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až písm. l) tr. ř. V dané věci přichází v úvahu druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu.
34. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu dovolacích námitek považuje Nejvyšší soud především za vhodné uvést, že obvinění v rámci podaného dovolání uplatňují ve své podstatě stejné námitky jako v řízení před soudy nižších stupňů, přičemž tyto na jejich obhajobu dostatečně reagovaly, tedy zabývaly se jí. V souvislosti s námitkami, které obvinění uplatnili v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je třeba uvést, že v situaci, kdy obvinění v rámci dovolání opakují shodné námitky, které uplatnili před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, jedná se zpravidla o dovolání neopodstatněné [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK), ročník 2002, svazek 17, pod T 408)]. O takovou situaci se v dané věci jedná také.
35. Bez ohledu na shora prezentovaný závěr přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněných. Nejvyšší soud musí předně upozornit, že obvinění primárně vyjadřují nesouhlas s hodnocením důkazů nalézacím a odvolacím soudem, přičemž jejich argumentace nepřekračuje pouhou polemiku se závěry těchto soudů nižších stupňů. Nejvyšší soud z pohledu konkrétně uplatněné dovolací argumentace neshledal, že by rozhodnutí těchto soudů tížila existence zjevného rozporu, jak níže ve svém odůvodnění rozvede. Podané dovolání obviněných je zjevným pokračováním jejich obhajoby, kterou presentovali jak v rámci řízení před nalézacím soudem, tak i soudem odvolacím. Dovolatelé se Nejvyšší soud svojí argumentací snaží zejména přesvědčit, že jejich zvířata byla chována ve vyhovujícím prostředí a byla jim poskytována odpovídající péče. Soudy nižších stupňů zjištěný nevyhovující zdravotní stav zvířat rozporují tím, že tento stav nemusel odpovídat stavu v době zajištění zvířat, dále že některá onemocnění/zranění jsou běžná v chovech, či jsou důsledkem zásahu třetí osoby, nebo byla zaléčena, konzultována s veterinárním lékařem. Obvinění tak chtějí, aby byly důkazy hodnoceny v jejich prospěch v rámci jejich verze. Nicméně Nejvyšší soud musí konstatovat, že soudy nižších stupňů dostatečně v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, v čem spatřují naplnění skutkové podstaty trestného činu, který je obviněným kladen za vinu. Soudy se také řádným způsobem vypořádaly s věrohodností a výpovědí F. a dalších svědků, včetně jejich vzájemných vztahů k obviněným (viz námitka ohledně zájemců o koupi nemovitosti obviněných), přičemž je patrné, že neopomenuly žádný důkaz a zamítnutí návrhů odpovědně zdůvodnily. Proto ani tyto námitky s jistou výjimkou, která bude rozvedena dále, nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ohledně námitek teoreticky podřaditelných pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., lze uvést, že dovolatelé předně rozporují naplnění zákonného znaku „v nevhodných podmínkách“, nicméně i tyto námitky se opět primárně opírají o verzi dovolatelů, v rámci které (jak již bylo výše uvedeno) pouze rozporují soudy zjištěný skutkový stav a z něj vyplývající závěry. Takto formulované námitky nelze také pod zmíněný dovolací důvod podřadit. Dovolatelé svou argumentací tak logicky nemohli naplnit ani výše uvedený dovolací důvod §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
36. Přesto považuje Nejvyšší soud za vhodné na některé námitky obviněných blíže reagovat. Ohledně námitky, že soud nepřihlédl k výpovědi veterinárního lékaře F. lze odkázat na bod 43 rozhodnutí nalézacího soudu, kde soud jeho výpověď podrobně hodnotí, když ve způsobu hodnocení jeho výpovědi nelze spatřovat nějaké známky libovůle či svévole. Lze přitom souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že je značně neuvěřitelné, že by tento svědek měl k obviněným pouze profesionální vztah, zejména když danou veterinární činnost pro ně vykonával prakticky zdarma a dlouhodobě. Z jeho výpovědi je patrné, že nechtěl obviněným z lidského hlediska škodit, nechtěl sdělovat určité nedostatky v jejich hospodaření, o čemž svědčí skutečnost, že při své výpovědi v situacích, kdy by mohl určitým závěrem obviněným přitížit, se vyjadřoval značně vyhýbavě a neurčitě. Rovněž odvolací soud v bodě 30 svého rozhodnutí pak hodnotí věrohodnost výpovědi tohoto svědka právě z pohledu ostatních provedených důkazů. Tento závěr je ostatně dovoditelný i z vyjádřeních F. k rozhodnutí o předběžné náhradní péči a umístění zvířat do předběžné náhradní péče, které je součástí dovolání jako příloha. V této souvislosti lze poukázat na to, že okresní soud měl dostatek informací vypovídající o úrovni chovu, a to zejména ze strany S. či znalce MVDr. Vodičky, což kooperovalo s výpověďmi dalších svědků např. K., J., F. atd., přičemž věrohodností svědků se zabýval okresní soud v bodech 37 a násl. (odvolací soud pak v bodech 36–37 jeho rozhodnutí). Navíc výpovědím svědků a listinným důkazům odpovídají i závěry znaleckého posudku MVDr. Vodičky, ale i fotodokumentace pořízené při domovní prohlídce, když je nezbytné akcentovat, že nalézací soud se zabýval i tvrzenou nekompetentností znalce MVDr. Vodičky (viz bod 44 rozhodnutí nalézacího soudu). Nejvyšší soud považuje v dané souvislosti za nutné akcentovat, že závěry MVDr. Vodičky korespondují se závěry jiných odborníků - viz bod 29 rozhodnutí odvolacího soudu. Tyto námitky dovolatelů tak Nejvyšší soud odmítl jako zcela neopodstatněné.
37. Pokud dovolatelé namítají, že nebyla vzata v úvahu otázka vzájemných sousedských vztahů, majetkových vztahů a zájmů osob, které chtěly dané nemovitosti odkoupit či zásah do jejich chovatelské činnosti ze strany třetí osoby, tak v tomto směru lze pro stručnost odkázat zejména na rozhodnutí soudu prvního stupně, s jehož závěry se Nejvyšší soud opětovně ztotožňuje. Konkrétně se jedná o bod 41 jeho rozhodnutí, kde se soud i vyjadřoval k následkům případné otravy koní, ke které mělo dojít před rokem 2012 a kterou obvinění namítají. K tvrzeného zájmů osob (resp. spiknutí) o koupi nemovitosti obviněných se soud prvního stupně vyjádřil v bodě 37 svého rozhodnutí (také bod 31 rozhodnutí odvolacího soudu) a Nejvyšší soud pro stručnost na tyto body odkazuje, jelikož se s nimi plně ztotožnil. Nalézací soud se správně i zabýval majetkovými poměry obviněných a jejich reálnou možnosti poskytnout zvířatům, které chovali, náležitou péči (viz bod 45 jeho rozhodnutí), přičemž jeho úvahy lze považovat za logické. V tomto směru je třeba zdůraznit, že znalec odhadl náklady na odpovídající péči o tak početné zvířectvo na částku okolo 100 000 Kč měsíčně. Svědkyně B. S., jenž zpracovala odborné vyjádření z oboru veterinární péče, při velké zdrženlivosti odhadla minimální náklady na chov na částku 50 000 Kč měsíčně, což byla nejmenší možná částka. Lze proto uzavřít, že závěr soudů nižších stupňů, že obvinění nebyli prokazatelně schopni finančně zajistit chod statku má oporu v provedených důkazech. Proto zmíněné námitky obviněných tak Nejvyšší soud shledal také jako neopodstatněné.
38. Ohledně námitek dovolatelů týkající se provedené domovní prohlídky, ale i prohlídky jiných prostor a pozemků, považuje Nejvyšší soud za vhodné akcentovat, že k této námitce se již vyjádřil nalézací soud v bodě 46 svého rozhodnutí a následně odvolací soud pak v bodě 38 svého rozhodnutí. Předně lze konstatovat, že obvinění ve vztahu k provedené domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků fakticky jen namítají, že se nejednalo o neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř., byť jejich argumentace je velmi kusá. Nejvyšší soud shledal tuto námitku, byť s jistu dávkou tolerance, podřaditelnou pod zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když obvinění de facto namítají existenci tzv. nezákonného důkazu. Proto přes jistou stručnost dovolací argumentace považuje Nejvyšší soud za vhodné na tuto argumentaci reagovat, ovšem toliko z pohledu uplatněných námitek. Podle §82 odst. 1 tr. ř. domovní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení. Příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Podle §83 odst. 1 tr. ř. nařídit domovní prohlídku může v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Stejné předpoklady se vztahují k prohlídce jiných prostor a pozemků, když ovšem za jistých předpokladů lze provést prohlídku jiných prostor a pozemků bez příkazu (§83a odst. 2 tr. ř.). O takový případ se v dané věci nejedná. Nařídit domovní prohlídku a prohlídku jiných prostor a pozemků lze i před zahájením trestního stíhání ve fázi prověřování za předpokladu, že se jedná o úkon neodkladný a či neopakovatelný (viz výklad v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13, a v nálezu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 2787/13, dále v nálezu ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 362/06, v nálezu ze dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96). Podle ustanovení §160 odst. 4 tr. ř. se za neodkladný považuje úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Za neopakovatelný pak takový úkon, který nebude možno v řízení před soudem provést (pro podrobnější výklad viz nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13).
39. Platí, že pokud je domovní prohlídka nebo prohlídka jiných prostor a pozemků nařízena před zahájením trestního stíhání vyžaduje se, aby bylo prokázáno, že se skutečně jednalo o úkon, který nebylo možno provést po zahájení trestního stíhání vůči osobě, které se úkon týká. Takový závěr musí vyplývat jednak ze skutečné, urgentní či jedinečné potřeby provedení tohoto úkonu, ale zcela samozřejmě musí mít konkrétní odraz v protokolu o takovém úkonu s ohledem na §160 odst. 4 tr. ř. in fine (nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13). Jinak vyjádřeno, aby mohl být příkaz k domovní prohlídce považován za ústavně konformní, musí být vydán i s odůvodněním toho, proč se jedná o úkon neodkladný nebo neopakovatelný (§160 odst. 4 tr. ř.). To samé platí pro protokol o provedení domovní prohlídky, kde má orgán provádějící prohlídku povinnost uvést, na základě jakých skutečností byl úkon jako neodkladný nebo neopakovatelný proveden. Je tomu tak proto, že neodkladnost či neopakovatelnost úkonu je nezbytným atributem pro to, aby důkazní materiál, jenž byl získán před zahájením trestního stíhání, mohl být použitelným pro účely trestního řízení. Řádné odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti procesního úkonu je tedy potřebným předpokladem pro následné posouzení ze strany soudu, zda jde v konkrétním případě o účinný důkaz, který lze využít při rozhodování o vině a trestu obviněného (nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 2787/13). Zde je vhodné odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13, ve kterém zdůraznil materiální hledisko pro posouzení, zdali neodkladnost úkonu domovní prohlídky vyplývá z jejího odůvodnění. Podle tohoto nálezu při tzv. testu účinnosti trojí kontroly je pro posouzení ústavní konformity daného úkonu zásadní, zdali policejní orgán podal řádně věcně i formálně odůvodněný podnět státnímu zástupci a ten pak jako návrh soudci, přičemž všichni tito posuzovali příkaz k domovní prohlídce jako úkon, jehož neodkladnost, resp. neopakovatelnost je zachycena a prokázána ve spisovém materiálu. Ústavní soud zároveň konstatoval, že pochybení spočívající pouze ve formální absenci výslovného označení daného úkonu jako neodkladného nebo neopakovatelného nemusí nutně dosahovat ústavněprávní intenzity, a naopak, v případě, že by jinak formálně bezvadně vyjádřená neodkladnost a neopakovatelnost domovní prohlídky nebyla v konkrétním případě řádně věcně odůvodněna, znamenal by takový úkon porušení základního práva. Pro posouzení ústavní konformity příkazu k domovní prohlídce je nutno zohledňovat širší věcná hlediska, včetně spisového materiálu, dalších okolností případu a procesní charakteristiky řízení. Stejné závěry lze vztáhnout na prohlídku jiných prostor a pozemků.
40. Jak již bylo naznačeno, obvinění zpochybňují, že se jednalo v případě domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků o neodkladný či neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř. Předně je třeba zdůraznit, že v dané věci byly splněny formální předpoklady, když příkaz k domovní prohlídce ze dne 24. 9. 2020, sp. zn 4 Nt 1105/2020, byl vydán soudcem Okresního soudu v Prachaticích, přičemž jeho vydání předcházel podnět policejního orgánu (viz č. l. 15) a návrh státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Prachaticích (viz č. l. 30). Současně je třeba uvést, že jak v podnět policejního orgánu, tak návrh státního zástupce, tak i příkaz, obsahovaly odůvodnění neodkladnosti tohoto úkonu podle §160 odst. 4 tr. ř. Neodkladnost úkonu byla odůvodněna skutečností, že ve věci byly po zahájení úkonu trestního řízení (viz č. l. 1) sice vyslechnuti oznamovatelé (tito byli výslovně označeni), vyžádány zprávy Městského úřadu P., ovšem z důvodu opakované nespolupráce tehdy podezřelých, nebyla možno provést kontrolu chovu zvířat na předmětné farmě ze strany veterinární správy (odkaz na kontrolní zprávy Statní veterinární správy Jihočeského kraje). Přes jisté podezření tak nebylo možno reálně ověřit, zda skutečně dochází k chovu zvířat v nevhodných podmínkách a v jakém rozsahu, takže věc nesnesla odkladu na dobu zahájení trestního stíhání, neboť hrozilo nebezpečí ztráty důkazů. Nejvyšší soud stejně jako soudy nižších stupňů má za to, že v dané věci se skutečně jednalo o neodkladný ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř., neboť bez provedení tohoto úkonu nebylo možno zajistit důkazy důležité pro trestní řízení a tak postavit na jisto, zda je podezření z páchání trestného činu podle §302a tr. zákoníku důvodné a zda v dané věci jsou splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání, když zjištění stavu chovaných zvířat a jejich životních podmínek nebylo v daném okamžiku možné jiným mírnějším způsobem. Stejné závěry lze vztáhnou k příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků. Proto tuto námitku shledal dovolací soudu sice uplatněnou právně relevantním způsobem, avšak zjevně neopodstatněnou.
41. S realizovanou domovní prohlídkou a způsobem jejího provedení pak souvisí další námitka dovolatelů, kteří namítají absenci předložení písemného potvrzení o vydání věci podle §78 odst. 5 tr. ř. ve spojení s §85 odst. 4 tr. ř. I na tuto námitku soudy nižších stupňů adekvátně reagovaly, konkrétně odvolací soud v bodě 38 svého rozhodnutí, kde akcentoval, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly podle §78 tr. ř. Nejvyšší soud se s jeho závěry zcela ztotožňuje. V dané věci jde totiž o to, že k odebrání zvířat nedošlo podle trestního řádu, nýbrž se tak stalo rozhodnutím Městského úřadu P. ze dne 16. 10. 2020. Tím bylo již dne 8. 10. 2010 rozhodnuto o předběžné náhradní péči podle §28c odst. 1 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Ve zbytku pro stručnost Nejvyšší soud na bod 38 rozhodnutí soudu druhého stupně zcela odkazuje.
42. Stran námitek do naplnění zákonného znaku „v nevhodných podmínkách“, je třeba zdůraznit, že rovněž tato uplatněná argumentace je velmi kusá, když obvinění namítají, že nikdo neobjasnil otázku nevhodných podmínek a dále tvrdí, že péče byla v pořádku a dovolávají se svědectví svědka F. Fakticky tedy obvinění jen vyjadřují nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Bez ohledu na strohost použité argumentace a na její skutkovou povahu považuje Nejvyšší soud za nutné odkázat na detailní odůvodnění v bodě 56 rozsudku nalézacího soudu (případně bod 41 rozhodnutí odvolacího soudu), kdy v komparaci s faktickým stavem popsaným v bodě 47 rozhodnutí, je patrné, že tento bylo ze strany obviněných nade vši pochybnost naplněn. Lze souhlasit s názorem prvoinstančního soudu, že je naprosto irelevantní, zdali boxy splňovaly podzákonným předpisem stanovené rozměry, neboť pro věc je rozhodné, že v boxech nebyli chovaní koně ustájení samostatně, neměli dostatečnou podestýlku, v zatmavěném boxu neměli přístup k pitné vodě a dostatečnému množství potravy. V detailech k dalším zvířatům a k výkladu znaku „v nevhodných podmínkách“ viz uvedený bod, se kterým se Nejvyšší soud opět ztotožňuje a pro jistou stručnost na něj odkazuje. V tomto směru lze také odkázat na bod 24 a násl. rozhodnutí odvolacího soudu, který se stavem zvířat v těchto bodech detailně také zabýval, přitom např. v bodě 26 akcentuje, podkladem pro odborné vyjádření byly lékařské zprávy vyhotovené veterinárními lékaři R. (koně), L. (kočky), R. (holubi) a H. (psi), kteří provedli prvotní veterinární ohledání a případně ošetření odebraných zvířat. Ohledně námitky dovolatelů o neprokázaném psychickém stresu zvířat a absenci zvířecího psychologa (viz také bod 30 rozhodnutí odvolacího soudu), lze odkázat na vyjádření MVDr. Vodičky (bod 23 a násl. rozhodnutí nalézacího soudu), ze kterého vyplývají skutečnosti, které představují pro daná zvířata diskomfort, a tudíž i určitou míru stresu. V konfrontaci s bodem 47 rozhodnutí soudu prvního stupně je nepochybné, že u některých zvířat ke stresu zákonitě docházelo, jestliže jim nebyly zajišťovány základní podmínky k životu (viz např. stav chovu holubů).
43. Jestliže dále obvinění namítají, že chov zvířat nebyl tak kritický a podmínky, ve kterých zvířata byla chována, byly odpovídající, pak lze odkázat na body 39–40 rozhodnutí odvolacího soudu, na které Nejvyšší soud plně pro stručnost odkazuje. Na výše uvedeném závěru nemění nic ani doklad o odběru krmiv, který je přílohou zaslaného dovolání, ani účtenky k němu doložené. Předně lze podotknout, že vytýkané chování se mělo stát od 15. 6. 2020 do 8. 10. 2020, kdy dané účtenky jsou (až na jednu, která je z prosince 2020) z roku 2021. Tedy až z období po soudy vytýkaném jednání. Nelze ani přihlížet k zmíněnému potvrzení vystaveném R. H. Z toho není patrné, zda odebrané množství a druhy krmiv jsou výčtem celkovým nebo výčtem zboží za jeden týden. Nad to ani není zřejmé, zda psacím písmem doplněná informace je vyhotovena jmenovaným H. Navíc je nezbytné zdůraznit, že z provedeného dokazování bylo nepochybné, že dovolatelé i v předmětném období určité krmivo kupovali, o čemž nakonec svědčí i výpovědi některých svědků, když ovšem rozhodující je, že ve zcela nedostatečném množství. V tomto směru je nezbytné odkázat na pořízenou fotodokumentaci, vyjádření znalce, ale i na odborné vyjádření S., ze kterých je patrné, že zvířata podvýživou trpěla. O tom nakonec svědčily i výsledky pořízených laboratorních vyšetření zvířat (hlavně koní). Na závěr Nejvyšší soud zdůrazňuje, že posuzování (ne)vhodnosti podmínek chovu se musí posuzovat přísně individuálně při zohlednění zejména množství a kvality stravy poskytované chovaným zvířatům, zajištění možností dostatečného pohybu zvířat, hygienické podmínky chovu a zajištění veterinární péče, když teprve posouzení těchto podmínek uceleně, nikoliv izolovaně, může vést k závěru, zda se jednalo v konkrétním případě o nevhodné podmínky chovu či nikoliv. Takto soudy nižších stupňů v předmětné věci postupovaly.
44. Obecně z pohledu argumentace obviněných Nejvyšší soud musí ještě poznamenat, že jeho úkolem není přezkoumávat provedené dokazování soudy nižších stupňů, které je zejména doménou soudu prvního stupně. Nejvyšší soud připomíná, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Nejvyšší soud disponuje podle §265r odst. 7 tr. ř. pouze omezenou možností dokazování v dovolacím řízení. Tedy může pouze výjimečně doplnit důkazy nezbytné k tomu, aby mohl o dovolání rozhodnout, což není v předmětné věci nutné.
45. Ohledně obecně námitky dovolatelů, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nepovažují za správná a úplná, neboť při provádění a hodnocení důkazů došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., lze uvést, že ani s tímto tvrzením Nejvyšší soud nemůže souhlasit. Z rozhodnutí nalézacího soudu je patrné, že ten se detailně zabýval obhajobou dovolatelů, přičemž postupoval v souladu s §2 odst. 5 a 6 tr. ř., což ostatně konstatoval i odvolací soud v bodě 23 svého rozhodnutí (ohledně volného hodnocení důkazů okresním soudem viz bod 32 rozhodnutí odvolacího soudu). Nalézací soud vyslechl řadu svědků, provedl všechny relevantní a podstatné důkazy rozhodné pro správné a úplně zjištění skutkového stavu věci (ke zjištěnému skutkovému stavu také bod 30 rozhodnutí odvolacího soudu, kde odvolací soud považuje zjištěný skutkový stav za úplný). Pokud důkazní návrhy odmítl, tak toto odůvodnil. Žádané vady ohledně hodnocení důkazů nalézacím soudem nebyly shledány, což potvrdil i soud odvolací (viz bod 33 rozhodnutí odvolacího soudu). Nejvyšší soud nemá ve věci nejmenší pochybnosti, že se vytýkaného jednání dovolatelé dopustili, neshledal ve věci žádných rozporů natož extrémních mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, přičemž je vhodno zopakovat, že námitky stran hodnocení důkazů nezakládají žádný z dovolacích důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Hodnocení důkazů je výsostným právem soudu nalézacího, tedy soudu, který primárně provádí dokazování. Nejvyšší soud i tyto námitky dovolatelů vyhodnotil jako neopodstatněné.
46. Nejvyšší soud považuje rovněž za vhodné uvést, že problematikou stran námitek opětovně uplatněných v dovolání a také problematikou nutností reakce (odpovědí) na stále se opakující otázky (argumentaci) obviněných se zabýval Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, mj. zmínil, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc G. proti Španělsku) . Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
47. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněných bylo podáno z důvodů, které lze částečně podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy ovšem uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné. Zbylé námitky obviněných není možno podřadit pod jimi uplatněný dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněných je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněných, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu