ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.593.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 593/2023-788
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 7. 2023 o dovolání obviněného M. J. , nar. XY v XY, bytem XY v XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 12 To 3/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 11/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 53 T 11/2022 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný M. J. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným dvěma zločiny znásilnění podle §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že:
1. v přesně nezjištěné době zhruba od ledna 2021 do července 2021, na blíže nezjištěných místech v XY v XY a v jeho okolí, jakož i v domě č. p. XY a č. p. XY v XY v XY, ve kterých bydlel společně se svou sestrou a jejími nezletilými syny, za účelem vlastního sexuálního uspokojení, nejméně v pěti případech vykonal intrafemurální pohlavní styk zasouváním svého penisu mezi jeho stehna a orální pohlavní styk vkládáním svého penisu do jeho úst na svém nezletilém synovci AAAAA (pseudonym), nar. XY, jehož věk znal, kterému rovněž sahal na jeho obnažený penis,
zneužil přitom důvěry nezletilého a svého postavení pramenícího z jejich příbuzenského vztahu, své psychické i fyzické převahy, které použil i přes verbalizovaný nesouhlas nezletilého a jeho prosby, aby svého jednání zanechal, obav nezletilého ze zveřejnění zážitků, za které se styděl a jeho výhrůžek, že o něm jeho matce sdělí nepravdivé informace, v důsledku čehož nezletilý nebyl plně schopen rozpoznat smysl jeho jednání a adekvátním a účinným způsobem se mu bránit,
2. a) v přesně nezjištěných dnech v době od jara 2021 do října 2021, na blíže nezjištěných místech v XY v XY a v jeho okolí, jakož i v domě č. p. XY a č. p. XY v XY v XY, které obýval, za účelem vlastního sexuálního uspokojení, sahal na obnažený penis nezletilého BBBBB (pseudonym), nar. XY, který mu stimuloval a nejméně v pěti případech na něm vykonal anální pohlavní styk zasunutím svého penisu do jeho konečníku,
b) dne 2. 10. 2021 v době od 20:00 hod. do 20:30 hod. na přesně nezjištěném místě v okolí domu č. p. XY v XY v XY, když doprovázel nezletilého BBBBB, nar. XY, jehož věk znal, do místa jeho bydliště, za účelem vlastního sexuálního uspokojení mu nejprve svlékl tepláky a slipy, na zem položil montérkovou bundu a vyzval ho, aby si na ni lehnul; následně si sám rozepnul zip u montérkových kalhot, vytáhnul si z nich penis, který si nejprve stimuloval rukou a poté, co si zezadu přilehnul k nezletilému ležícímu na boku, na něm vykonal anální pohlaví styk, čímž mu způsobil fisuru análního otvoru, která se projevovala krvácením a bolestivostí po dobu dvou až tří dnů,
zneužil přitom nejen strachu nezletilého z jeho výhrůžek, že by se mu ostatní smáli a jeho matka by mohla mít problémy pro případ, že by se o jeho jednání kdekoliv zmínil, ale i omezené znalosti sexuální problematiky nezletilého, odpovídající jeho věku, pro něhož nebylo jeho jednání pochopitelné a čitelné, jakož i své rozumové a fyzické převahy, kterou použil i přes verbalizovaný nesouhlas a projevenou nelibost nezletilého, jehož navíc manipuloval ve smyslu utajení svého počínání a drobně jej uplácel, v důsledku čehož nezletilý nebyl schopen rozpoznat smysl jeho jednání a adekvátním a účinným způsobem se mu bránit .
2. Za uvedené zločiny uložil soud prvního stupně obviněnému podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněného pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku obviněnému dále uložil ochranné sexuologické léčení v ústavní formě.
3. Podle §228 odst. 1 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost nahradit nezletilému AAAAA nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč, a nezletilému BBBBB nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč.
4. Současně podle §226 písm. a) tr. ř. nalézací soud obviněného zprostil obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zločin znásilnění podle §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal, pro nějž byl obviněný stíhán. Trestného jednání se měl obviněný dopustit tím, že:
v přesně nezjištěné době ke konci podzimu 2020, v dětském pokoji domu č.p. XY v XY v XY, ve kterém bydlel společně se svou sestrou a jejími nezletilými syny, za účelem vlastního sexuální uspokojení, na svém nezletilém synovci CCCCC (pseudonym), nar. XY, jehož věk znal, v jednom případě vykonal anální pohlavní styk, zneužil přitom dosavadní neznalosti sexuální problematiky nezletilého, odpovídající jeho věku, rozumové a mravní úrovni, jeho důvěry a svého postavení pramenícího z jejich příbuzenského vztahu, své fyzické i psychické převahy, strachu nezletilého z jeho možného odvetného jednání, v důsledku čehož nezletilý nebyl schopen rozpoznat smysl jeho jednání a adekvátním a účinným způsobem se mu bránit .
5. Podle §229 odst. 3 tr. ř. pak byl poškozený nezletilý CCCCC odkázán se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních .
6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřoval do odsuzující části. Odvolání podala i státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci v neprospěch obviněného do zprošťujícího výroku a s ním souvisejícího výroku o nepřiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy. Dále podal odvolání poškozený CCCCC do výroku o náhradě škody. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem dne 14. 2. 2023, sp. zn. 12 To 3/2023 (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“), tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek k odvolání obviněného zrušil ve výroku o vině pod body 1. a 2., a v celém výroku o trestu, ve výroku o ochranném léčení a ve výroku o náhradě nemajetkové újmy týkající se poškozených AAAAA a BBBBB. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že:
– v přesně nezjištěné době zhruba od ledna 2021 do července 2021, na blíže nezjištěných místech v XY v XY a v jeho okolí, jakož i v domě č.p. XY a č.p. XY v XY v XY, ve kterých bydlel společně se svou sestrou a jejími nezletilými syny, za účelem vlastního sexuálního uspokojení, nejméně v pěti případech vykonal intrafemurální pohlavní styk zasouváním svého penisu mezi jeho stehna a orální pohlavní styk vkládáním svého penisu do jeho úst na svém nezletilém synovci AAAAA, narozeném XY, jehož věk znal, kterému rovněž sahal na jeho obnažený penis,
zneužil přitom důvěry nezletilého a svého postavení pramenícího z jejich příbuzenského vztahu, své psychické i fyzické převahy, které použil i přes verbalizovaný nesouhlas nezletilého a jeho prosby, aby svého jednání zanechal, obav nezletilého ze zveřejnění zážitků, za které se styděl a jeho výhrůžek, že o něm jeho matce sdělí nepravdivé informace, v důsledku čehož nezletilý nebyl plně schopen rozpoznat smysl jeho jednání a adekvátním a účinným způsobem se mu bránit,
– v přesně nezjištěných dnech v době od jara 2021 do října 2021, na blíže nezjištěných místech v XY v XY a v jeho okolí, jakož i v domě č.p. XY a č.p. XY v XY v XY, které obýval, za účelem vlastního sexuálního uspokojení, sahal na obnažený penis nezletilého BBBBB, narozeného XY, který mu stimuloval a nejméně v pěti případech na něm vykonal anální pohlavní styk zasunutím svého penisu do jeho konečníku,
– dne 2. 10. 2021 v době od 20:00 hod. do 20:30 hod. na přesně nezjištěném místě v okolí domu č.p. XY v XY v XY, když doprovázel nezletilého BBBBB, narozeného XY, jehož věk znal, do místa jeho bydliště, za účelem vlastního sexuálního uspokojení mu nejprve svlékl tepláky a slipy, na zem položil montérkovou bundu a vyzval ho, aby si na ni lehnul, následně si sám rozepnul zip u montérkových kalhot, vytáhnul si z nich penis, který si nejprve stimuloval rukou a poté, co si zezadu přilehnul k nezletilému ležícímu na boku, na něm vykonal anální pohlavní styk, čímž mu způsobil fisuru análního otvoru, která se projevovala krvácením a bolestivostí po dobu dvou až tří dnů,
zneužil přitom nejen strachu nezletilého z jeho výhrůžek, že by se mu ostatní smáli a jeho matka by mohla mít problémy pro případ, že by se o jeho jednání kdekoliv zmínil, ale i omezené znalosti sexuální problematiky nezletilého, odpovídající jeho věku, pro něhož nebylo jeho jednání pochopitelné a čitelné, jakož i své rozumové a fyzické převahy, kterou použil i přes verbalizovaný nesouhlas a projevenou nelibost nezletilého, jehož navíc manipuloval ve smyslu utajení svého počínání a drobně jej uplácel, v důsledku čehož nezletilý nebyl schopen rozpoznat smysl jeho jednání a adekvátním a účinným způsobem se mu bránit .
7. Za uvedený zločin uložil soud druhého stupně obviněnému podle §185 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněného pro výkon uloženého trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku dále obviněnému uložil ochranné sexuologické léčení v ústavní formě.
8. Podle §228 odst. 1 tr. ř. pak byla obviněnému odvolacím soudem uložena povinnost nahradit poškozeným AAAAA nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč a BBBBB nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč.
9. Podle §258 odst. 1 písm. c) tr. ř. odvolací soud napadený rozsudek k odvolání státní zástupkyně zrušil ve zprošťujícím výroku o vině a ve výroku o náhradě nemajetkové újmy týkající se poškozeného CCCCC. Podle §259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu zrušení zprošťující části napadeného rozsudku vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Odvolání poškozeného CCCCC podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
10. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 12 To 3/2023, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání do všech výroků. Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Následně obviněný podrobně rozebral zvolený dovolací důvod v obecně rovině, když poukázal i na teoretická východiska extrémního nesouladu. Poté poukázal na jednotlivá skutková zjištění soudů nižších stupňů, když ovšem podle jeho názoru zjištěný skutkový stav neobstojí. Obviněný má za to, že soudy nižších stupňů k řešení věci přistupovaly s tendencí ho odsoudit a v rámci důkazního řízení přehlédly celou řadu nelogičností a okolností poukazujících na to, že poškození jsou nevěrohodní. Konkrétně poukazuje na výpověď matky poškozeného BBBBB, které se nepodařilo vysvětlit, proč zjištěné poranění konečníku svého syna řešila až s několikadenním odstupem a nikoli ihned po zjištění tohoto zranění. Akcentuje, že v řešeném případě nejsou k dispozici žádné přímé důkazy, kterými by bylo např. zjištění genetických stop na prádle poškozeného BBBBB. Obviněný tak má za to, že soudy také nehodnotily vzájemné vztahy poškozených, které nasvědčují tomu, že mohlo dojít k dohodě motivované svým obsahem proti němu. Dovolatel se domnívá, že jeho právo na spravedlivý proces bylo porušeno tím, že nebylo vyhověno jeho důkaznímu návrhu na provedení revizního znaleckého posudku. Znalecké posudky, ze kterých soudy vycházely, považuje za tendenční a nesprávné. Následně odkázal na svoji předchozí obhajobu a veškeré své argumenty předložené nalézacímu i odvolacímu soudu v průběhu celého trestního řízení.
11. V závěru podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 53 T 11/2022-623 ze dne 29. 11. 2022 a rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 12 To 3/2023 ze dne 14. 2. 2023 a sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že se obžaloby zprošťuje.
12. Dovolatel zároveň podal podnět na odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Obviněný uvedl, že věří, že možný výsledek dovolacího řízení může být pro něj úspěšný, a proto má za to, že není vhodné uskutečnit výkon rozhodnutí napadeného dovoláním. Dovolatel proto požádal o to, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil nebo přerušil výkon rozhodnutí, proti kterým bylo podáno dovolání.
13. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 1 NZO 432/2023, nejprve shrnula průběh trestního řízení, argumentaci dovolatele a uplatněný dovolací důvod. Státní zástupkyně odmítla tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Vyslovuje přesvědčení, že veškeré námitky, které obviněný vznesl, podle jejího názoru kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam jí připisovat z hlediska skutkového děje.
14. Má za to, že jednání obviněného bylo především prokázáno zcela věrohodnou výpovědí poškozeného AAAAA, podporovanou závěry znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, z něhož vyplynulo, že obecná věrohodnost poškozeného se jeví jako zachovalá a že u něho nebyly zjištěny žádné intelektové, kognitivní či osobnostní handicapy a zvláštnosti, které by tuto schopnost snižovaly či blokovaly. I další znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví pedopsychiatrie potvrdil to, že v souvislosti s trestnou činností, která byla na poškozeném páchána, tento trpěl přechodnou duševní poruchou v podobě akutní stresové reakce a po ukončení sexualizovaného chování ze strany obviněného se u nezletilého poškozeného AAAAA rozvinula přechodná porucha přizpůsobení. V neprospěch obviněného pak svědčí podle názoru státní zástupkyně i závěry znaleckého posudku z oboru psychiatrie, klinické psychologie a sexuologie, v němž bylo uvedeno, že po vyšetření obviněného byla zjištěna sexuální deviace typu homosexuální pedofilie, tedy erotickou preferenci prepubertálních chlapců. Parafilie pak byla motivačním hlediskem spáchání inkriminovaného trestného činu. Jednání obviněného pak bylo prokázáno i výpovědí svědkyně Z. J. Rovněž v případě poškozeného nezletilého BBBBB byl obviněný usvědčen věrohodnou výpovědí tohoto poškozeného podporovanou závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví pedopsychiatrie a psychologie, stejně jako u poškozeného AAAAA.
15. Státní zástupkyně zdůrazňuje, že i podle znalkyně z oboru školství, kultury, odvětví psychologie je nezletilý poškozený BBBBB schopný správně vnímat prožitou událost, tuto si zapamatovat a následně reprodukovat. Nebyly u něj zjištěny sklony ke lhavosti, fabulacím, fantazírování a jiným způsobům vážného zkreslování skutečnosti. V dané souvislosti podle jejího názoru nelze přehlédnout i závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistiky z odvětví genetiky a biologie, kdy na vnitřní i vnější straně bundy obviněného byly zjištěny znaky profilu DNA bukálního stěru poškozeného nezletilého BBBBB, což je v souladu s jeho výpovědí, při které mj. uvedl, že v sobotu večer leželi s obviněným na boku na zemi na reflexní bundě obviněného. Jednání obviněného tedy bylo provedenými důkazy prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá.
16. Vzhledem k uvedené argumentaci státní zástupkyně v závěru vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Dále navrhuje, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným, naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
19. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
20. Nejvyšší soud připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
21. Z podaného dovolání obviněného je patrné, že dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dopadá na situace, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném (extrémním) rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. V případě tzv. extrémního rozporu se jedná o situaci, kdy skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy nebo skutková zjištění soudu nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo dokonce skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Z dikce tohoto ustanovení není pochyb o tom, že naznačený zjevný rozpor se musí týkat rozhodných skutkových zjištění, nikoliv každých skutkových zjištění, která jsou vyjádřena ve skutku. Jinak vyjádřeno pro naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se musí jednat o taková skutková zjištění, která jsou rozhodující pro naplnění zvolené skutkové podstaty a bez jejich prokázání by jednání obviněného nebylo postižitelné podle trestního zákona (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 7 Tdo 243/2023). Je tomu tak proto, že Nejvyšší soud je povolán a vždy byl povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další), tedy takové, které ve svém důsledku mají za následek porušení práva na spravedlivý proces. K tomu je dále ještě vhodné uvést, že v dovolacím řízení není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry a nahrazoval tak činnost soudu prvního stupně, popř. druhého stupně. Nadto lze také poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013) než soudy nižších stupňů. Jinak vyjádřeno, pro naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nestačí pouhé tvrzení o zjevném rozporu obsahu provedených důkazů se zjištěným skutkovým stavem, které je založeno toliko na jiném způsobu hodnocení důkazů obviněným, pro něho příznivějším způsobem. Ohledně procesně nepoužitelných důkazů je nutno uvést, že se musí jednat o procesní pochybení takového rázu, které má za následek nepoužitelnost určitého důkazu, který ovšem musí být pro formulování skutkového stavu z hlediska naplnění zvolené skutkové podstaty podstatný, což znamená, že takové procesní pochybení může zakládat existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, a tudíž zakládat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 Tdo 39/2010). V případě nedůvodného neprovedení požadovaných důkazů se musí jednat o případ tzv. opomenutých důkazů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soud.
22. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněných dovolacích námitek považuje Nejvyšší soud především za vhodné uvést, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje z velké části stejné námitky jako v řízení před soudy nižších stupňů, přičemž tyto na jeho obhajobu dostatečně reagovaly, tedy zabývaly se jí. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je třeba uvést, že v situaci, kdy obviněný v rámci dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnila před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, se jedná zpravidla o dovolání neopodstatněné [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK), ročník 2002, svazek 17, pod T 408)]. O takovou situaci se v dané věci jedná.
23. Jak již bylo konstatováno, obviněný namítá existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a provedenými důkazy. Především lze mít za to, že uplatněná argumentace fakticky nepřekračuje pouhou polemiku s hodnocením důkazů soudů nižších stupňů. Proto lze tuto argumentaci podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen s velmi velkou dávkou tolerance. Těžiště námitek obviněného je totiž fakticky založeno toliko na pouhém nesouhlasu se způsobem hodnocení provedených důkazů (otázka věrohodnosti poškozených) soudy nižších stupňů, přičemž obviněný jen předkládá vlastní pro něho příznivější verzi, kterou však soudy nižších stupňů posoudily za vyvrácenou provedenými důkazy. Nejvyšší soud ještě musí zdůraznit, že byť dovolatel uvádí, že dovolání směřuje do všech výroků rozsudku soudu druhého stupně, tak toto mohl směřovat jen do pravomocné odsuzující části, když výrok o vrácení věci není podřaditelný pod rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř.
24. Bez ohledu na shora uvedené lze konstatovat, že obviněný zejména rozporuje skutkový závěr soudů nižších stupňů, že poškození jsou věrohodní, když rovněž namítá, že soudy nevysvětlily, proč matka poškozeného BBBBB řešila poranění svého syna až s určitým časovým odstupem. Současně poukazuje na skutečnost, že v projednávané věci nebyly k dispozici přímé důkazy nebo že soudy nehodnotily vzájemné vztahy poškozených. Zároveň rovněž rozporuje zamítnutí důkazního návrhu na provedení revizního znaleckého posudku pro nadbytečnost, aniž by ovšem dovolatel blíže uvedl, jaký znalecký posudek má na mysli, tedy zda požadavek na revizní znalecký posudek týkající se poškozených či znalecký posudek týkající se obviněného (znalecký posudek z oboru zdravotnictví, z oboru psychiatrie, klinické psychologie a sexuologie). Lze se toliko domnívat, že dovolatel odkazuje na zamítnutí jeho důkazního návrhu uplatněného v rámci řízení před soudy nižších stupňů stran požadavku na provedení revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, z oboru psychiatrie, klinické psychologie a sexuologie týkající se jeho osoby. V dané souvislosti považuje ještě Nejvyšší soud za nutné uvést, že pokud obviněný odkazuje na svoji obhajobu, kterou uplatnil před soudy nižších stupňů, je tento odkaz z hlediska přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu zcela bezpředmětný, neboť vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, jenž je založen na přesně stanovených dovolacích důvodech, je povinnosti dovolatele nejen v rámci dovolání výslovně označit uplatněné dovolací důvody, ale i také je podložit příslušnou dovolací argumentací. Jinak vyjádřeno, v rámci podaného dovolání nelze toliko odkázat na obsah podaného odvolání, popř. na obhajobu uplatněnou v rámci řízení před soudem prvního stupně, obviněný musí výslovně tvrzené skutečnosti rozvést v podaném dovolání, neboť Nejvyšší soud se v dovolacím řízení může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., tedy musí být uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Z těchto důvodů je bezpředmětný odkaz obviněného na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012).
25. Ve vztahu k tvrzenému naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí Nejvyšší soud akcentovat, že v projednávané věci neshledal rozpor mezi provedeným dokazováním a zjištěným skutkovým stavem, natož extrémní. Zde se sluší především poznamenat, že existenci extrémního rozporu není možno dovozovat jen z toho, že soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že obviněný se trestné činnosti dopustil. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišně než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014). Zároveň je nutné zdůraznit, že §2 odst. 5 tr. ř. ani §2 odst. 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak pro relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Důležité je, že soudy při hodnocení důkazů dodrží ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., tedy hodnotí provedené důkazy, jak jednotlivě, tak zejména v jejich souhrnu. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu 21. 1. 2009 sp. zn. 3 Tdo 55/2009).
26. Nejvyšší soud považuje za vhodné z pohledu námitek obviněného, skutečně toliko na podporu závěru, že v případě dovolatele skutečně nejde o případ tzv. extrémního nesouladu, v jeho výkladu Ústavním soudem, za nutné uvést, že soud prvního stupně k náležitému objasnění věci provedl všechny potřebné důkazy tak, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Tyto následně hodnotil, jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Zde je nezbytné zdůraznit, že soud prvního stupně zcela logicky předestřel své úvahy ohledně hodnocení použitých důkazů. V tomto směru lze poukázat na přesvědčivé precizní a zejména detailní písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz body 7–52 rozsudku soudu prvního stupně), přičemž na obhajobu obviněného nakonec i velmi podrobně reagoval soud druhého stupně (viz body 16–27 rozsudku soudu druhého stupně), a Nejvyšší soud pro stručnost na jejich úvahy zcela odkazuje. Nad rámec těchto úvah je nutno akcentovat, že na rozdíl od obviněného soudy jednání dovolatele posuzovaly komplexně, když nelze skutečně pominout, že se jednalo o souhrn svědeckých výpovědí, výpovědí znalců, audiozáznamů výslechů poškozených a listinných důkazů (lékařské zprávy, fotodokumentace apod.), společně se znaleckými posudky, které je nutno hodnotit komplexně jako jeden soubor, a nikoliv izolovaně, jak to činní dovolatel v rámci podaného dovolání, který pouze prosazuje svoji verzi skutkového stavu a veškerá svoje skutková zjištění staví na své verzi skutkového děje.
27. Nejvyšší soud musí nad rámec uvedeného konstatovat, že soud prvního stupně, jakož i soud druhého stupně se s věrohodností poškozených řádně a pečlivě vypořádal (viz body 21–22, 26–27, 51 rozsudku soudu prvního stupně, body 17, 21, 23 rozsudku soudu druhého stupně), Nejvyšší soud se s těmito závěry plně ztotožnil, a proto na rozsudky soudů nižšího stupně plně odkazuje. Nad rámec tohoto závěru je nutno zdůraznit, že v průběhu celého řízení nebyl zjištěn žádný motiv pro to, aby poškození lhali ohledně jednání, kterého se na nich obviněný dopustil, přičemž ani samotný obviněný neuvádí důvod, proč by měli poškození důvod ve vztahu k jeho osobě lhát, a především takový důvod ani z provedeného dokazování nevyplynul. Nelze také pominout, že na trestnou činnost dovolatele se přišlo zcela náhodou (zranění poškozeného BBBBB). Navíc věrohodnost poškozených podporují nejen závěry znaleckých posudků ohledně jejich osob, ale i objektivně zjištěné zranění poškozeného BBBBB.
28. Nejvyšší soud nemůže ani přisvědčit kusé námitce obviněného stran toho, že se nepodařilo vysvětlit matce poškozeného BBBBB, proč poranění konečníku syna řešila s několikadenním odstupem. Tvrzení obviněného je zcela liché. Ve vztahu k této námitce dovolací soud uvádí, že např. soud druhého stupně v bodě 23 se touto námitkou obviněného podrobně zabýval a jeho úvahy lze považovat za logické a přesvědčivé. Navíc lze mít za to, že postup matky poškozeného nepochybně odpovídal jednak jejímu šoku z celé události, když sexuální napadení dítěte osobou, kterou zná a ke které má důvěru, je vždy velmi překvapivé a řada osob, které se o tomto dozví, neví, jak okamžitě adekvátně reagovat, když ovšem nelze pominout, že svědkyně ihned poškozenému zakázala, aby navštívil další poškozené (obviněný měl stejné bydliště jako ostatní poškození) a obviněného (matka poškozeného musela jít do práce) a věc řešila ihned v pondělí s dětskou psycholožkou, tedy s osobou, u které logicky předpokládala vzhledem k jejímu vzdělání doporučení, jak má ve věci postupovat. Takový postup je zcela logický a nevzbuzuje žádné pochybnosti o věrohodnosti výpovědi poškozeného BBBBB ani jeho matky, a tím vůbec o spáchání zločinu znásilnění na poškozeném.
29. Hodnocení, zdali byly nebo nebyly k dispozici přímé důkazy, např. poukazované zjištění genetických stop na prádle poškozeného BBBBB, je záležitostí spadající do gesce nalézacího soudu, popř. v zákonem daných případech soudu odvolacímu. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že i poukazovanými DNA stopami se zabýval již vrchní soud v odvolacím řízení v bodě 24 rozsudku, kdy je možno na jeho úvahy plně odkázat.
30. Rovněž stran vztahů mezi poškozenými, lze konstatovat, že těmto se věnovaly soudy nižšího stupně dostatečně, kdy výpovědí poškozených je zřejmé, co z nich každý viděl, co si mezi sebou sdělili či spíše nesdělili. O jejich věrohodnosti pak bylo pojednáno v bodě 27 tohoto usnesení. Nad rámec všeho již konstatovaného Nejvyšší soud akcentuje, že podstatným důkazem byl i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinické psychologie a sexuologie, v němž byla konstatována homosexuální pedofilie u obviněného. Navíc je třeba opětovně podpůrně zdůraznit, že z provedených důkazů nevyplývá žádný důvod, proč by poškození měli zájem ohledně jednání obviněného nepravdivě vypovídat, když také nelze pominout objektivně zjištěné zranění poškozeného BBBBB.
31. Dovolatel dále namítá, že soudy nevyhověly jeho návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku. Bez ohledu na skutečnost, že obviněný neupřesnil, o jaký konkrétní revizní znalecký posudek se jedná (blíže viz bod 24 tohoto rozhodnutí), lze mít za to, že obviněný namítá existenci tzv. opomenutého důkazu. Ohledně opomenutých důkazů je třeba uvést, že tyto jsou kategorií důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§125 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny). O opomenuté důkazy se jedná i za procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci [srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04 (N 208/43 SbNU 323), ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09 (N 254/55 SbNU 455), či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09 (N 60/56 SbNU 643), a další]. Nejedná se však o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích (srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 972/09).
32. V souvislosti s dovolatelem navrhovaným revizním znaleckým posudkem je třeba poukázat na bod 52 rozsudku soudu prvního stupně (dovolací soud se toliko domnívá, že obviněný měl na mysli tento znalecký posudek), ve kterém soud detailně odůvodňuje, proč takový návrh považoval za nadbytečný. Akcentoval především skutečnost, že v řízení bylo nade vši pochybnost prokázáno, že o správnosti znaleckého posudku nevznikly v rámci celého trestního řízení žádné pochybnosti a pouze subjektivní dojem dovolatele o jeho nesprávnosti není s to zavdat důvod k vypracování revizního znaleckého posudku, pokud o správnosti znaleckého posudku není pochyb. Závěry soudu nalézacího potvrdil i odvolací soud (viz bod 22 rozsudku odvolacího soudu).
33. Ohledně namítaného porušení práva na spravedlivý proces obviněným lze uvést, že rovněž tato námitka nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obecně je ovšem třeba připustit, že vzhledem k výkladu Ústavního soudu porušení práva na spravedlivý proces může zakládat naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz stanovisko Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014, bod 14 a 26, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. ÚS II. 669/05). O takový případ se ovšem v dané věci nejedná, když lze konstatovat, že soudy nižších stupňů ohledně obviněného provedly dokazování v nezbytném rozsahu, přičemž skutkové závěry soudů mají oporu v provedených důkazech, kdy při jejich hodnocení nedošlo k žádné deformaci provedených důkazů, tyto byly hodnoceny v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., takže skutkový stav byl zjištěn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí soudů ve vztahu k tomuto obviněnému pak odpovídá §125 odst. 1 tr. ř. Nad rámec shora uvedeného je dále nutno uvést, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám dovolatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (viz usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Tyto zásady byly v daném řízení dodrženy a respektovány.
34. Nejvyšší soud považuje na závěr rovněž za vhodné uvést, že problematikou stran námitek opětovně uplatněných v dovolání a také problematikou nutností reakce (odpovědí) na stále se opakující otázky (argumentaci) obviněných se zabýval Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, mj. zmínil, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc G. proti Španělsku) . Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
35. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného bylo podáno částečně z důvodů, které lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť s velkou dávkou tolerance, kdy ovšem uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné.
36. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
37. Nejvyšší soud závěrem uvádí, že neshledal důvod pro odklad či přerušení výkonu trestu u obviněného podle §265o odst. 1 tr. ř., a proto nerozhodl o odkladu výkonu trestu odnětí svobody. Zde se sluší poznamenat, že návrh na odklad výkonu rozhodnutí či jeho přerušení podle §265h odst. 3 tr. ř. může podat toliko předseda senátu soudu prvního stupně, když pouze v případě podání takového návrhu je nutno o tomto návrhu rozhodnout, a to ať již negativně či pozitivně. V dané věci ovšem předseda senátu soudu prvního stupně takový návrh věci neučinil. V případě navrhovaného postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. se jedná toliko o podnět obviněného, o kterém nemusí být rozhodováno, ať již pozitivně či negativně předsedou senátu Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 7. 2023
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu