ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.1015.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 1015/2023- 2789
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 11. 2023 o dovoláních, která podali obviněný Ing. Radek Svoboda , nar. 7. 4. 1970 v Liberci, trvale bytem Světlá pod Ještědem, Hodky 60, obviněná právnická osoba – obchodní společnost GALLOS, s. r. o. , IČ: 25047485, se sídlem České mládeže 461, Liberec VIII, a nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného Ing. Radka Svobody a obviněné právnické osoby – obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 4 To 60/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 7/2020, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. Radka Svobody a právnické osoby – obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., odmítají .
II. Podle §265l odst. 2 tr. ř. per analogiam se z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce doplňuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 4 To 60/2022, o chybějící výrok spočívající v tom, že podle §256 tr. ř. se odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podané v neprospěch obviněných Ing. Radka Svobody a obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 53 T 7/2020, zamítají .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 53 T 7/2020, byli pod bodem I. obviněný Ing. Radek Svoboda a obviněná právnická osoba obchodní společnost GALLOS, s. r. o., uznáni vinnými zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), v případě obviněné právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., s odkazem na §7 a §8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen t. o. p. o.). Za to byl obviněný Ing. Radek Svoboda odsouzen podle §256 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, přičemž podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Obviněné právnické osobě – obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., byl podle §256 odst. 2 tr. zákoníku za použití §15 odst. 1 a §18 odst. 1 a 2 t. o. p. o. ve spojení s §68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb s výší denní sazby 1 000 Kč, celkem ve výši 200 000 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká republika zastoupená Ministerstvem životního prostředí odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Pod bodem II. byli další obvinění Milan Kovář, Radek Groh, Ing. Pavel Zimmer, Jiří Vohnout a obviněné právnické osoby obchodní společnosti Vohnout - THERMOCOLOR, s. r. o., Mydlochova stavební, s. r. o., BVS HK, s. r. o., a Tria Stav, s. r. o., podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutek, v němž byl obžalobou spatřován zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, v případě obviněných právnických osob za použití §7, §8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) t. o. p. o. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Česká republika zastoupená Ministerstvem životního prostředí odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný Ing. Radek Svoboda, obviněná právnická osoba obchodní společnost GALLOS, s. r. o., státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, a to v neprospěch obviněných Ing. Radka Svobody, právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., a dále i v neprospěch všech obviněných fyzických a právnických osob, které byly rozsudkem soudu prvního stupně zproštěny obžaloby. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací z podnětu odvolání státního zástupce rozhodl podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 a §259 odst. 1 tr. ř. o zrušení zprošťujícího výroku rozsudku soudu prvního stupně a o vrácení věci v rozsahu zrušení soudu prvního stupně k novému rozhodnutí a dále podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných Ing. Radka Svobody a právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o. O odvoláních státního zástupce podaných v neprospěch obviněných Ing. Radka Svobody a právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., odvolací soud výslovně nerozhodl, ačkoli z odůvodnění usnesení odvolacího soudu je zřejmé, že toto odvolání nebylo rovněž shledáno důvodným.
3. Skutek, pro který byli obvinění Ing. Radek Svoboda a právnická osoba obchodní společnost GALLOS, s. r. o., uznáni vinnými, ve stručnosti spočívá v tom, že při zadání veřejných zakázek „Zateplení obvodových konstrukcí objektu ZŠ a MŠ v XY č. p. XY“ v hodnotě 7 646 000 Kč bez DPH a „Zateplení obvodových konstrukcí objektu Obecního úřadu v XY“ v hodnotě 4 324 000 Kč bez DPH, které byly realizovány v podlimitních zjednodušených řízeních podle §25 a §38 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), jejichž zadání a administraci projektu i následný výkon technického dozoru investora na stavbě zajistila na základě mandátních smluv obchodní společnost D. CZ, s. r. o., za kterou jednal odděleně trestně stíhaný Ing. P. J., obviněný Ing. Radek Svoboda v pozici jednatele obviněné právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., se dohodl se samostatně stíhanými Ing. P. J. a Bc. D. K. na přidělení těchto zakázek obviněné právnické osobě obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., a k dosažení tohoto cíle se vzájemně informovali a koordinovali svůj postup tak, že obviněný Ing. Radek Svoboda ve spolupráci s Ing. P. J. se podílel na vytvoření nabídkových rozpočtů pro všechny další soutěžící (obviněné právnické osoby, které byly obžaloby zproštěny, zastoupené fyzickými osobami obviněných rovněž zproštěných obžaloby), jejichž rozpočty obsahovaly vyšší ceny, v zájmu toho, aby v soutěži zvítězila právě obviněná právnická osoba obchodní společnost GALLOS, s. r. o., s nejnižší nabízenou cenou díla. Samostatně stíhaný Ing. P. J. pak zajistil předání těchto rozpočtů ostatním soutěžitelům, jednatelé těchto dalších obchodních společností podali oficiální nabídky do zadávacího řízení s rozpočty za dílo vyhotovené obviněným Ing. Radkem Svobodou. Poté dne 16. 9. 2013 samostatně stíhaní Ing. P. J. a Bc. D. K. jako členové komise pro otevírání obálek a členové hodnotící komise se podíleli na výběru obviněné právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., jako nejvhodnějšího uchazeče u obou zakázek, za což měli oba jmenovaní přislíbený finanční prospěch, každý ve výši 25 % z čistého zisku z těchto veřejných zakázek. Výběr uchazeče o výše uvedené veřejné zakázky tak byl proveden v rozporu především s ustanovením §6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, ukládajícím povinnost transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.
II. Dovolání obviněných
4. Proti usnesení odvolacího soudu podali obviněný Ing. Radek Svoboda a obviněná právnická osoba obchodní společnost GALLOS, s. r. o., prostřednictvím společného obhájce dovolání, v němž namítli existenci dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Oba obvinění polemizovali se závěrem soudů nižších stupňů, že se činu dopustili jako členové organizované skupiny, neboť role samostatně stíhaného Bc. D. K. byla podle nich zcela marginální, na údajné tvrzené trestné činnosti se přímo nepodílel, což také vedlo soud prvního stupně nejprve k rozhodnutí o zastavení jejich trestního stíhání z důvodu promlčení. Po zrušení tohoto rozhodnutí soudem odvolacím se podle přesvědčení obviněných soud prvního stupně cítil vázán právním názorem vysloveným odvolacím soudem, ačkoli se o spáchání činu členy organizované skupiny nemohlo jednat s ohledem na roli samostatně stíhaného Bc. D. K., kterého znal místostarosta obce XY jako energetického auditora. Právě na základě jeho doporučení se administrátorem zakázky stal samostatně stíhaný Ing. P. J. V souvislosti s tímto znakem kvalifikované skutkové podstaty dovolatelé dále namítli, že v odposlechu a záznamu telefonického hovoru mezi Ing. P. J. a Bc. D. K. ze dne 2. 9. 2013 se sice hovoří o nějakém R., ale chybí v něm jakákoli souvislost s údajnou trestnou činností a rovněž nevypovídá o jakékoli roli Bc. D. K. v předmětné trestné činnosti. Obvinění konstatovali, že sice Bc. D. K. byl členem hodnotící komise, ale veřejnou soutěž nijak nemohl ovlivnit ani ji fakticky neovlivňoval, neboť jím prováděný energetický audit s tvrzenou trestnou činností nesouvisel, členem hodnotící komise se stal proto, aby starosta nemusel hledat jinou osobu a navíc tato komise nemohla vybrat jiný vítězný subjekt, neboť jediným hodnotícím kritériem byla cena, takže neměl vliv na výběr vítěze soutěže. Dovolatelé v této souvislosti citovali ustanovení §129 tr. zákoníku a namítli, že Bc. D. K. neměl fakticky žádnou funkci, nemohlo se jednat o rozdělení funkcí a dělbu činností mezi pachateli a rozhodně se nejednalo o soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 3 Tdo 684/2014, a ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 6 Tdo 244/2018, dovolatelé dovodili, že pouhá existence třetí osoby nemůže prokázat existenci organizované skupiny, proto první rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž zastavil trestní stíhání z důvodu promlčení, bylo správné, a to i z důvodu, že do výběrového řízení, které bylo veřejně přístupné, se mohl přihlásit kdokoli, přitom ani podle zadávací dokumentace nebylo požadováno pět účastníků, resp. nabídek, a k platnosti soutěže postačovali dva účastníci. Obě zakázky byly totiž v režimu podlimitního řízení podle §25 zákona o veřejných zakázkách ve znění účinném do 31. 12. 2013. Podle dovolatelů jsou proto závěry odvolacího soudu ve vztahu k počtu účastníků soutěže mimo zákonné podmínky veřejné soutěže.
6. Obvinění dále namítli, že závěr o jejich vině byl učiněn i na podkladě procesně nepoužitelného důkazu, jímž jsou soubory uložené na NASS Synology patřící obviněné právnické osobě obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., v této souvislosti poukázali na znalecký posudek prof. Ing. Vladimíra Smejkala, CSc., LL.M., DrSc. Dovolatelé sice připustili, že znalecký posudek je nutno hodnotit v kontextu dalších provedených důkazů, nicméně namítli, že orgány činné v trestním řízení se snažily zachránit použitelnost důkazu i vědomě nepravdivými tvrzeními pracovnice kriminalistického ústavu, což potvrdil právě znalecký posudek prof. Ing. Vladimíra Smejkala, CSc., LL.M., DrSc., jehož závěry odvolací soud bagatelizuje, když poukazuje na skutečnost, že NASS Synology byl zajištěn předtím, než byla učiněna jakákoli zjištění z listin vydaných obcí XY, takže od zajištění dat na úložišti NASS Synology s těmito daty nemohlo být manipulováno, neboť skutečnosti vyplývající z listin vydaných obcí XY, vztahující se k těmto datům, nebyly známy ani v době zajištění dat, ani v době zpracování znaleckého posudku Kriminalistickým ústavem Praha. Obvinění nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že data uložená na datovém úložišti NASS Synology byla opatřena a přechovávána způsobem nezpochybňujícím spolehlivost na něm obsažené informace, tudíž i znalecký posudek Kriminalistického ústavu Praha je plnohodnotným důkazem, přičemž správnost jeho závěrů potvrzuje i řada dalších důkazů (zejména odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu a zajištěné listinné důkazy). Podle přesvědčení obviněných mohlo neodbornou manipulací s daty na úložišti dojít k jejich poškození, nestažení všech dat zde uložených, stejně jako mohlo dojít ke změně uložených dat. Obvinění dále namítli, že nebylo zjištěno, jak se rozpočty dostaly na úložiště NASS Synology, zda se na jejich uložení podílel obviněný Ing. Radek Svoboda. Rovněž nebylo prokázáno jakékoli propojení dovolatelů s dalšími soutěžiteli ani okolnosti, za nichž měly být předány tyto rozpočty, případně jakákoli komunikace mezi soutěžiteli.
7. Závěrem svého dovolání proto obviněný Ing. Radek Svoboda a obviněná právnická osoba obchodní společnost GALLOS, s. r. o., shodně navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a sám rozhodl o zastavení jejich trestního stíhání z důvodu uvedeného v ustanovení §11 odst. 1 písm. b) tr. ř.
III. Dovolání nejvyššího státního zástupce
8. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l) a m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť v citovaném usnesení Vrchního soudu v Praze chybí výrok, jímž by bylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podaném v neprospěch obviněných Ing. Radka Svobody a obviněné právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., a dále proto, že s ohledem na tento stav bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku státního zástupce proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., ačkoli v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu prvního stupně došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
9. Nejvyšší státní zástupce úvodem podaného dovolání zdůraznil, že skutek byl obžalobou oproti rozsudku soudu prvního stupně popsán šířeji. O jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně v neprospěch obviněných Ing. Radka Svobody a právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., fakticky nebylo rozhodnuto odvolacím soudem. Pouze z odůvodnění jeho usnesení lze dovodit, že odvolací soud neshledal důvodnou jeho námitku, že skutek, pro který byli tito obvinění uznáni vinnými, měl být právně posouzen i jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu se zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. S tímto závěrem odvolacího soudu se nejvyšší státní zástupce neztotožnil. Ve vztahu k chybějícímu výroku o odvolání státního zástupce v neprospěch obviněných Ing. Radka Svobody a právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., nejvyšší státní zástupce citoval z rozhodnutí uveřejněného pod č. 34/2000 Sb. rozh. tr. S poukazem na toto publikované rozhodnutí byl proto dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatněn analogicky a poukázal v této souvislosti na závěry vyplývající z rozhodnutí uveřejněného pod č. 14/2005 Sb. rozh. tr. i na usnesení ze dne 17. 6. 2021, sp. zn. 11 Tdo 434/2021, v nichž byl tento dovolací důvod v obdobné situaci akceptován.
10. Ve vztahu k právnímu posouzení jednání obou obviněných i jako zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že poskytnutí dotace hrazené byť částečně z rozpočtů EU bylo explicitně vázáno na skutečnost, že dodavatel vzejde z transparentního a nediskriminujícího výběrového řízení realizovaného v souladu se zákonem o veřejných zakázkách a Závaznými postupy pro zadávání zakázek spolufinancovaných ze zdrojů EU. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že všichni uchazeči o zakázku vyhotovili, použili a předložili nepravdivé doklady. Byl tedy porušen i účel zákona o veřejných zakázkách, a to zajistit a ochránit pravidla fair play veřejné soutěže s cílem dosáhnout optimální ceny zakázky i ochrany veřejných prostředků. Podle nejvyššího státní zástupce byl mylný závěr soudů nižších stupňů, že pokud mají být naplněny znaky trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 tr. zákoníku, musí být prokázána škoda ve smyslu rozdílu mezi cenou zakázky a rozsahem provedených prací. Přitom toto zákonné ustanovení nechrání zadavatele veřejné zakázky ani poměr kvality a ceny vysoutěženého díla, ale finanční zájmy EU, které obvinění svým jednáním jednoznačně podle nejvyššího státního zástupce porušili. Vztah uchazečů o veřejnou zakázku a zadavatele veřejné zakázky chrání ustanovení §256 tr. zákoníku, zatímco trestný čin podle §260 tr. zákoníku chrání finanční zájmy EU, přičemž tato ochrana vyplývá z Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství ze dne 26. 7. 1995. Vznik škody ve smyslu rozdílu mezi vysoutěženou cenou díla a skutečnou hodnotou díla není obligatorním znakem základní skutkové podstaty §260 tr. zákoníku. Pokud odvolací soud poukazoval na závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020, a ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 Tdo 156/2022, a konstatoval, že nebyla prokázána účast příjemce dotace na předmětném protiprávním jednání obviněných, spočívajícím ve zmanipulování výběrového řízení na veřejnou zakázku s cílem dosáhnout na evropské veřejné prostředky, zdůraznil v této souvislosti i nutnost zkoumat další podmínky trestnosti tohoto jednání, a to společenskou škodlivost činu, otázku zda vyhotovení, použití nebo předložení nepravdivého, nesprávného nebo neúplného dokladu nebo uvedení nepravdivého nebo hrubě zkresleného údaje je objektivně způsobilé ohrozit chráněný finanční zájem EU.
11. Nejvyšší státní zástupce připomněl, že ani tato výše zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu nevylučují jednočinný souběh trestných činů podle §256 a §260 tr. zákoníku za předpokladu, že souvislost s čerpáním finančních prostředků z evropských rozpočtů je bezprostřední, přičemž tato bezprostřední souvislost je ovlivňována především dobrou vírou žadatele a příjemce dotace. Nejvyšší státní zástupce namítl problematičnost těchto závěrů, které fakticky negují možnost spáchání úmyslného trestného činu podle §260 odst. 1 tr. zákoníku někým jiným než speciálním subjektem z řad příjemce dotace či alespoň v součinnosti s ním. V tomto případě nejvyšší státní zástupce zpochybnil závěr o dobré víře příjemce dotace obce XY, neboť sám odvolací soud v bodě 24. odůvodnění svého usnesení uvedl konkrétní okolnosti, které provázely netransparentní postup zadavatele a příjemce dotace, resp. osob za něj vystupujících. Tyto skutečnosti, které sice ještě neodůvodnily vyvození jejich trestní odpovědnosti, podle jeho názoru vylučují dobrou víru na straně příjemce dotace. Přitom není rozhodující, že se tato obec prostřednictvím osob, které za ní jednaly, záměrně přímo nepodílela na nezákonném zmanipulování výběrového řízení na předmětné veřejné zakázky, že nenaplnila všechny znaky skutkové podstaty zločinu podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
12. Okolnost, že postup představitelů obce XY při zadávání předmětných veřejných zakázek byl provázen antedatacemi zásadních rozhodnutí hodnotících komisí, paralelním jednáním dvou hodnotících komisí v jeden den s jedním rozdílným členem podle nejvyššího státního zástupce již dobrou víru na straně příjemce dotace vylučuje. Právě pro tyto okolnosti se podle nejvyššího státního zástupce nelze ztotožnit s neposouzením skutku i jako zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku. Pro takový závěr svědčí i skutečnost, že každý skutek má být posouzen podle všech zákonných ustanovení, která na něj dopadají, pokud není dán u takového jednočinného souběhu vzájemný poměr speciality, subsidiarity nebo faktické konzumpce. Tvrzení o přetržení příčinné souvislosti dobrou vírou příjemce dotace podle nejvyššího státního zástupce nemá žádnou oporu v platném právu, naopak je nutno poukázat na možnost využití tzv. živého nástroje ve smyslu §22 odst. 2 tr. zákoníku, které lze na tento případ aplikovat. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že plošné přistoupení na tuto argumentaci by znamenalo nepřípustné a v trestním zákoně nestanovené zúžení podmínek trestnosti u obou základních skutkových podstat trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 2 tr. zákoníku na speciální subjekt ve smyslu §114 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoli není u tohoto zákonného ustanovení vyžadováno splnění podmínek konkrétního či speciálního subjektu. Odvolací soud tak podle nejvyššího státního zástupce svými požadavky v tomto směru porušil zásadu legality. Přitom zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení ve smyslu §114 tr. zákoníku k dovození trestní odpovědnosti musí vyžadovat přímo zákon. Dovozování způsobilosti obviněného stát se pachatelem trestného činu podle §260 tr. zákoníku na základě toho, zda speciální postavení, které není zákonem vyžadováno, měl jeden z potenciálních spolupachatelů, proto nemá podle přesvědčení nejvyššího státního zástupce žádnou oporu v platné hmotněprávní úpravě. Dobrá víra na straně žadatele o dotaci nemůže proto přetrhnout příčinnou souvislost či kontinuitu jednání pachatelů, byť nejsou přímými žadateli o dotaci z finančních prostředků EU.
13. Nejvyšší státní zástupce dále připomněl i závazky plynoucí České republice ze směrnice Evropského parlamentu a rady ze dne 5. 7. 2017 č. 2017/1371 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy EU, zejména z čl. 3 odst. 2 písm. b), podle něhož je Česká republika povinna postihovat mimo jiné i protiprávní jednání související se zadáváním veřejných zakázek, jsou-li spáchány s cílem poškodit finanční zájmy EU a zajistit takto pachateli neoprávněný prospěch. Rovněž zdůraznil, že smyslem ustanovení §260 tr. zákoníku je i poskytnutí ochrany tržním vztahům ohroženým protiprávní jednání souvisejícím se zadáváním veřejných zakázek. Z těchto závazků nejvyšší státní zástupce dovodil, že objekt trestného činu podle §260 tr. zákoníku byl jednáním obviněných zasažen již v důsledku vytvoření možnosti nesprávného použití finančních prostředků EU, ačkoli k tomuto následku ani nemuselo dojít. Přitom obviněný Ing. Radek Svoboda slíbil vyplatit administrátorovi Ing. P. J. a jeho spolupachateli Bc. D. K. každému 25 % z čistého zisku z uvedených veřejných zakázek. Ačkoli nebylo tvrzeno, že došlo k předražení zakázek, je nepochybné, že tyto osoby hodlaly použít výnos z trestné činnosti z vyplacených finančních prostředků ze zdrojů EU k vlastnímu obohacení. Nejméně o tento podíl na zisku uvedených osob mohla být obě díla provedena levněji.
14. K argumentaci týkající se neprokázané součinnosti obviněných s příjemcem dotace a pravděpodobně i k otázce naplnění subjektivní stránky u obviněných nejvyšší státní zástupce namítl, že zavinění je nutno posuzovat ve vztahu k osobě konkrétního obviněného, zda chtěl porušit chráněný zájem v trestním zákoně či byl s takovým následkem alespoň srozuměn. Vědomí nebo vůle třetích osob je v tomto směru zcela nerozhodná, rozhodné je, zda obvinění věděli, že takto chráněný zájem mohou ohrozit, a zda chtěli tohoto následku dosáhnout nebo s ním byli alespoň srozuměni. Okolnost, že příjemce dotace o jejich trestném jednání nevěděl, nemůže mít na posouzení subjektivní stránky ve formě úmyslného zavinění žádný zásadnější vliv. Přitom vědomost obviněných, že část vysoutěžených zakázek bude proplacena z finančních prostředků EU, byla nesporná a vyplývala přímo ze zadávací dokumentace k oběma veřejným zakázkám, kterou převzali. Trvat za všech okolností na prokázání součinnosti příjemce dotace s pachateli stojícími vně okruhu osob z řad zadavatele (příjemce dotace) ve vztahu k naplnění objektivní nebo subjektivní stránky trestného činu podle §260 tr. zákoníku by vedlo k neudržitelným důsledkům, neboť dohoda mezi účastníky zadávacího řízení kvalifikovaná podle §256 tr. zákoníku totiž není jediným v úvahu přicházejícím závadným jednáním v oblasti zadávání veřejných zakázek. Předložení nepravdivých dokladů se uchazeč o veřejnou zakázku může dopustit i bez dohody s ostatními uchazeči o takovou zakázku či bez dohody se zadavatelem zakázky. Obdobná situace může nastat v jednacím řízení bez uveřejnění, v němž je osloven jediný dodavatel, který může předložit nepravdivé doklady, aby zakázku získal, aniž by se tímto dopustil jednání naplňujícího znaky skutkové podstaty trestného činu podle §256 nebo §257 tr. zákoníku. Ani v takovém případě nelze akceptovat beztrestnost takovéhoto jednání jako trestného činu podle §260 tr. zákoníku jen proto, že příjemce dotace byl v dobré víře.
15. V návaznosti na tyto závěry nejvyšší státní zástupce konstatoval, že hmotněprávní nesprávné vyloučení právní kvalifikace takového jednání jako trestného činu podle §260 tr. zákoníku s odkazem na dobrou víru příjemce dotace nebude mít za důsledek, že příjemce dotace nebude vystaven povinnosti vrátit finanční prostředky poskytovateli dotace, resp. příslušnému finančnímu úřadu. Zda došlo k porušení podmínek poskytnutí dotace a vzniku povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně podle §44a odst. 3 písm. d) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, totiž závisí na posouzení poskytovatelem dotace, což by mělo za následek, že Česká republika bude vymáhat plnění u příjemce dotace, který se ze své odpovědnosti za dodržení podmínek poskytnuté dotace nemůže vyvinit, aniž by tyto peněžní prostředky byly vymáhány v adhezním řízení od skutečných pachatelů trestného činu.
16. S vědomím výše uvedeného nejvyšší státní zástupce dovodil, že obvinění Ing. Radek Svoboda a právnická osoba obchodní společnost GALLOS, s. r. o., naplnili i veškeré zákonné znaky zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, přičemž pokud soud prvního stupně neposoudil jejich jednání i jako tento trestný čin, zatížil své rozhodnutí vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
17. Nejvyšší státní zástupce konečně navrhl, aby vzhledem k nejednoznačné judikatuře Nejvyššího soudu k této otázce byla věc vyřešena postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, postoupením k rozhodnutí velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu.
18. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. částečně zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 4 To 60/2022, a to v rozsahu, v jakém jím bylo a mělo být rozhodováno o odvoláních státního zástupce týkajících se obviněných Ing. Radka Svobody a právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Vyjádření k podaným dovoláním
a) Vyjádření obviněných Ing. Radka Svobody a právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o.
19. Obviněný Ing. Radek Svoboda a právnická osoba obchodní společnost GALLOS, s. r. o., přisvědčili argumentaci v dovolání nejvyššího státního zástupce, že soud druhého stupně opomněl rozhodnout o zamítnutí odvolání státního zástupce, které podal v jejich neprospěch. Ve vztahu k tvrzení nejvyššího státního zástupce, že měli být uznáni vinnými i zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku namítli, že zakázka byla provedena dokonce za nižší než obvyklou cenu, tudíž závěr o poškození finančních zájmů EU považují za absurdní. Oba obvinění znovu popřeli, že by došlo k nějaké dohodě mezi soutěžiteli o zakázky s tím, že takováto dohoda ani nebyla prokázána provedeným dokazováním, dokonce nebylo ani tvrzeno, že by předložili v rámci veřejné soutěže jakékoli nepravdivé doklady. Ve vztahu k tvrzené škodě poukázali na závěry plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020, a ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 Tdo 156/2022, s tím, že tyto závěry odpovídají i judikatuře Evropského soudu, který považuje za škodu pouze tu část dotace, která by jinak nebyla vyplacena. Námitky nejvyššího státního zástupce svědčí o nepřiměřené snaze kriminalizovat určitá jednání jako trestný čin podle §260 tr. zákoníku, aniž jsou pro to splněny veškeré zákonné podmínky. Přitom nejvyšší státní zástupce v rozporu se závěry odvolacího soudu řešil otázku dobré víry zadavatele, aniž pro tyto odlišné závěry měl oporu v provedeném dokazování. Žádná odpovědná osoba jednající za obec XY se na jakékoli trestné činnosti nepodílela, nelze ani dovozovat nepoctivost či absenci dobré víry na straně těchto osob. Závěrem svého vyjádření navrhli dovolání nejvyššího státního zástupce odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nebo jej zamítnout podle §265j tr. ř.
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce
20. K dovoláním obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který výhrady obviněných označil za neopodstatněné. Ve vztahu k argumentaci obviněných ustanovením §129 tr. zákoníku státní zástupce připomněl, že naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spočívá v kvalitativně nižší míře součinnosti mezi spolupachateli. Není proto pro tuto právní kvalifikaci podstatné, že Bc. D. K. či jiný člen organizované skupiny nenaplňoval pojmové znaky vymezené v §129 tr. zákoníku ve smyslu, že mu nebyla přidělena žádná funkce a že se ani nepodílel na soustavném páchání úmyslné trestné činnosti. Státní zástupce v této souvislosti zdůraznil znaky organizované skupiny, jak jsou rozebrány v rozhodnutích uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek trestních (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 5. 1976, sp. zn. 4 To 13/76, uveřejněné pod č. 53/1976-II. Sb. rozh. tr., R 45/1986). Ze strany obviněných došlo k záměně pojmu organizovaná skupina a pojmu organizovaná zločinecká skupina. Dále státní zástupce zdůraznil, že obě veřejné zakázky splňovaly podmínky použití zjednodušeného podlimitního řízení ve smyslu §25 písm. b) zákona o veřejných zakázkách. Přitom i v případě, že veřejný zadavatel nebyl povinen zadat veřejnou zakázku podle zákona o veřejných zakázkách, byl povinen dodržet zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace upravené v §6 odst. 1 tohoto zákona. Opodstatněné neshledal státní zástupce ani námitky dovolatelů vztahující se k použitelnosti dat zajištěných na datovém nosiči NASS Synology, přičemž poukázal na to, že znalecký posudek zpracovaný na žádost obhajoby soudy nižších stupňů provedly a vysvětlily, proč jeho závěry neakceptovaly, tudíž nejde o opomenutý důkaz ani nedošlo k deformaci tohoto důkazu. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
21. Obvinění i nejvyšší státní zástupce vyslovili souhlas s tím, aby Nejvyšší soud za podmínek §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. učinil i jiné než jimi navrhované rozhodnutí.
V. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
22. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
23. Úvodem je nutno připomenout, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by mu bylo možné podřadit uplatněné výhrady, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).
24. Obvinění Ing. Radek Svoboda a právnická osoba obchodní společnost GALLOS, s. r. o., uplatnili shodně v rámci jimi podaných dovolání dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., ačkoli správně měli uplatnit dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě s odkazem na jimi uplatněné dovolací důvody, neboť jejich odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně byla odvolacím soudem podle §256 tr. ř. zamítnuta.
25. Nejvyšší státní zástupce podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání a uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a ve druhé alternativě §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s tím, že v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
26. Dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může být úspěšně uplatněno za situace, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod je určen k nápravě významných pochybení v procesu dokazování, jejichž následkem došlo k porušení práva na spravedlivý proces, která vedla k nesprávným skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a ovlivnila právní posouzení skutku. Naopak tento dovolací důvod nemohou naplnit námitky, jimiž dovolatel soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů, které sám interpretuje odlišně od soudů ve věci rozhodujících a na základě své vlastní verze průběhu skutkového děje se domáhá právního posouzení. Zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a jejich obsahem, který jako jednu z alternativních vad tohoto důvodu dovolání uplatnili obvinění, však musí vyplývat z hodnotících úvah soudů prvního a druhého stupně při srovnání s konkrétním důkazem a informacemi, které z něho lze čerpat. Tento zjevný rozpor však nelze tvrdit v případech, v nichž soudy dospěly ke svým skutkovým zjištěním po logicky přijatelném vyhodnocení výsledků dokazování a dovolatel se pouze snaží prosadit jinou v úvahu přicházející variantu hodnocení důkazů (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
27. Dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) je možno úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou citovaného dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tomu tak zejména v případě, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad pro závěr o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Na základě tohoto dovolacího důvodu však nelze přezkoumávat správnost a úplnost skutkového stavu podle §2 odst. 5 tr. ř. či prověřovat zákonnost provedeného dokazování ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., neboť jde o úpravu procesních pravidel. Nejvyšší soud se tak zásadně nemůže odchýlit od skutkového zjištění soudů prvního a druhého stupně, k němuž dospěly po provedeném dokazování (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
28. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který uplatnil nejvyšší státní zástupce, spočívá v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Chybějícím výrokem v rozhodnutí odvolacího soudu může být neexistence výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z více souběžně podaných opravných prostředků, o nichž tento soud rozhodoval. Za chybějící výrok je tak nutno označit, pokud odvolací soud nerozhodl o odvolání státního zástupce ve vztahu k některému z obviněných, jak se to stalo v tomto konkrétním případě, neboť ve výroku rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok o tom, jak bylo rozhodnuto o odvoláních státního zástupce v neprospěch obviněných Ing. Radka Svobody a právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o. Nestačí, že v odůvodnění rozhodnutí odvolací soud konstatoval, že v tomto směru odvolání státního zástupce neshledal důvodným.
29. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ten může být naplněn ve dvou variantách. Podle první z nich jde o případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Druhá varianta je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání v uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., přesto tento soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Obvinění Ing. Radek Svoboda a právnická osoba obchodní společnost GALLOS, s. r. o., měli uplatnit tento dovolací důvod s odkazem na jimi uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce tento dovolací důvod uplatnil s poukazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když dovodil, že skutek, kterým byli obvinění uznáni vinnými, měl být právně kvalifikován nejenom jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ale i jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, přičemž oba tyto zločiny byly podle něj spáchány v jednočinném souběhu.
b) K námitkám obviněného Ing. Radka Svobody a právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o.
30. O odmítnutí dovolání obviněných rozhodl Nejvyšší soud, jak bude dále vysvětleno, z důvodu, že jimi uplatněné námitky zčásti vůbec neodpovídaly uplatněným ani jiným dovolacím důvodům a zčásti se jednalo o námitky zjevně neopodstatněné. Ve shodě s vyjádřením nejvyššího státního zástupce k dovoláním obviněných je nutno připomenout, že obviněný Ing. Radek Svoboda i právnická osoba obchodní společnost GALLOS, s. r. o., byli uznáni vinnými zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přičemž znak kvalifikované skutkové podstaty měli naplnit jako členové organizované skupiny. Organizovanou skupinou se přitom rozumí sdružení více (nejméně tří) osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivými členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení tohoto trestného činu, a tím i jeho škodlivost a závažnost (viz rozhodnutí publikovaná pod č. 45/1986 a č. 53/1976-II. Sb. rozh. tr.). Přitom není v rámci organizované skupiny nutná existence vnitřní organizační a hierarchicky uspořádané struktury se vztahy nadřízenosti a podřízenosti ani její zaměření na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, což jsou charakteristické znaky kvalitativně závažnější organizované zločinecké skupiny ve smyslu §129 tr. zákoníku, kterou je nutno odlišovat od organizované skupiny, která není přímo definována trestním zákoníkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 5 Tdo 655/2023, uveřejněné pod č. 33/2023 Sb. rozh. tr.). V tomto směru uplatněné námitky obviněnými nemohly být shledány důvodnými, neboť z provedeného dokazování není pochyb o tom, že obviněný Ing. Radek Svoboda, jednatel obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., v jejím zájmu a v rámci její činnosti úmyslně jednal tak, aby získal (ve shodě se samostatně stíhaným administrátorem zakázky Ing. P. J. a osobou Bc. D. K., který administraci zakázky Ing. P. J. zprostředkoval, přičemž oba následně působili i jako členové komise pro otevírání obálek i členové hodnotící komise) předmětné veřejné zakázky realizované v podlimitních zjednodušených řízeních podle §25 a §38 zákona o veřejných zakázkách. Ing. Radek Svoboda přitom přislíbil samostatně stíhaným Ing. P. J. a Bc. D. K. každému 25 % čistého zisku z předmětných veřejných zakázek, a to za vítězství právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., v těchto soutěžích. Za tímto účelem všichni tři vzájemně koordinovali svůj postup, vzájemně se informovali o krocích nezbytných k získání těchto veřejných zakázek, přičemž Ing. Radek Svoboda se nejméně podílel i na vypracování nabídkových rozpočtů dalších soutěžitelů, a to podle pokynů administrátora předmětné zakázky Ing. P. J. Při takto učiněných skutkových zjištěních soudů nižších stupňů nelze akceptovat námitku o marginální roli samostatně stíhaného Bc. D. K. S touto námitkou obviněných se ostatně odvolací soud vypořádal již v bodě 21. svého usnesení. Nevznikají tak žádné pochybnosti o tom, že obvinění jednali jako členové organizované skupiny, proto námitky dovolatelů proti této právní kvalifikaci podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nemohly být shledány důvodnými, stejně jako navazující námitky, v nichž dovolatelé namítali, že jejich trestní stíhání mělo být zastaveno z důvodu předpokládaného v ustanovení §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. Odmítnout je nutno i tvrzení obou dovolatelů, že zákon o veřejných zakázkách nevyžadoval v případě zjednodušeného podlimitního řízení účast nejméně 5 zájemců, neboť podle ustanovení §38 odst. 1 zákon o veřejných zakázkách po celou dobu své účinnosti vyžadoval tento minimální počet zájemců.
31. Přisvědčit nelze ani námitkám obviněných o nepoužitelnosti důkazu, souboru dat uložených na NASS Synology pro obviněnou právnickou osobu obchodní společnost GALLOS, s. r. o. Ve vztahu k námitkám obou dovolatelů, v nichž odkazovali na závěry znaleckého posudku prof. Ing. Vladimíra Smejkala, CSc., LL.M., DrSc., který na jejich žádost vypracoval, a který byl jako důkaz proveden v rámci odvolacího řízení, je nutno opět odkázat na rozhodnutí odvolacího soudu, neboť zcela shodné námitky obvinění uplatnili již v řádném opravném prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se věcně správně a argumentačně přesvědčivě vypořádal soud druhého stupně především v bodech 15. až 17. svého usnesení. Rovněž o původu dat uložených na NASS Synology a jejich originalitě žádné důvodné pochybnosti nevznikly, byť se obvinění snaží tvrdit opak.
c) K námitkám nejvyššího státního zástupce, které byly shledány důvodnými
32. Zcela důvodnou byla shledána námitka nejvyššího státního zástupce uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., že v rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok, kterým by bylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce podaném v neprospěch obviněných Ing. Radka Svobody a právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o. Odvolací soud skutečně o takto podaném odvolání nerozhodl, ačkoli v odůvodnění svého usnesení je označil za nedůvodné. Je nutno přisvědčit nejvyššímu státnímu zástupci, že z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že pokud je týmž rozsudkem soudu prvního stupně rozhodnuto ohledně více obviněných a státní zástupce podá odvolání ohledně všech nebo několika obviněných a jestliže odvolací soud zruší nebo změní rozsudek jen ohledně některých z nich, protože jen ohledně nich považuje odvolání státního zástupce za důvodné, zatímco u zbývajících obviněných pokládá odvolání státního zástupce za nedůvodné, musí to ve svém rozhodnutí vyjádřit výrokem, jímž odvolání státního zástupce podané ohledně těchto zbývajících obviněných zamítne (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 1999, sp. zn. 8 Tz 129/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34/2000). Nejvyšší soud nemá důvod se od této judikatury v posuzované věci jakkoli odchylovat. Odvolání jako řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně tvoří jediný celek, a to ve vztahu ke konkrétnímu předmětu řízení a konkrétní osobě (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2021, sp. zn. 11 Tdo 434/2021). Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy napadené rozhodnutí odvolacího soudu zatíženo vadou spočívající v absenci výroku, jímž by bylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce v neprospěch obviněných Ing. Radka Svobody a právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., jak ve svém dovolání správně namítl nejvyšší státní zástupce. Odvolací soud pochybil, pokud nerozhodl o odvolání státního zástupce v neprospěch těchto obviněných, které shledal nedůvodným, a to způsobem předpokládaným v ustanovení §256 tr. ř.
33. Na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch těchto obviněných Nejvyšší soud v souladu se zásadami rychlosti a hospodárnosti řízení přistoupil k tomu, že napravil dovolatelem vytýkané pochybení a podle §265 l odst. 2 tr. ř. per analogiam a sám doplnil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 4 To 60/2022, o chybějící výrok spočívající v tom, že podle §256 tr. ř. se odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podané v neprospěch obviněných Ing. Radka Svobody a obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 53 T 7/2020, zamítají. Se souhlasem nejvyššího státního zástupce a obviněných tak mohl učinit podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i v neveřejném zasedání.
d) K námitkám nejvyššího státního zástupce, které nebyly shledány důvodnými
34. Oproti tomu neshledal Nejvyšší soud důvodnou námitku nejvyššího státního zástupce uplatněnou v rámci dovolacího důvodu podle §256b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve které tvrdil, že jednání obviněných mělo být posouzeno nejenom jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a při veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ale i jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu. S vědomím takto uplatněné argumentace nejvyšším státním zástupcem i jeho požadavku, aby věc byla vyřešena postupem předpokládaným v ustanovení §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, postoupením k rozhodnutí velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, je nutno uvést, že tento postup neshledal Nejvyšší soud důvodným. K námitkám nejvyššího státního zástupce lze konstatovat, že se nelze ztotožnit s jeho tvrzením o nejednoznačné judikatuře Nejvyššího soudu ve vztahu k možnosti jednočinného souběhu výše uvedených trestných činů. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020, i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 Tdo 156/2022, které bylo schváleno k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek trestních na zasedání trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 20. 9. 2023 s právní větou „Jestliže zadavatel veřejné zakázky a příjemce dotace z rozpočtu Evropské unie pověřil administrací této zakázky a zorganizováním výběrového řízení zprostředkovatele, který nezajistil dodržení pravidel výběrového řízení a vybral předem domluveného uchazeče o veřejnou zakázku, může se tento uchazeč za splnění dalších podmínek jako spolupachatel nebo účastník dopustit trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1 tr. zákoníku. V takovém případě obvykle nebude přicházet v úvahu jeho trestní odpovědnost i za trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1 tr. zákoníku.“ Tato právní věta a její závěry zcela dopadají na případ obviněného Ing. Radka Svobody a obviněné právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o. Rozhodně v této trestní věci nelze dovodit vědomou a úmyslnou účast příjemce dotace, resp. osob za příjemce dotace jednajících, na jednání, které by směřovalo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 tr. zákoníku, ostatně takovýto závěr nečinila ani podaná obžaloba. S vědomím výše uvedeného proto námitky státního zástupce, který požadoval posouzení jednání obviněného Ing. Radka Svobody a obviněné právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., i jako tohoto trestného činu, nelze shledat opodstatněnými, neboť jejich jednání bylo správně posouzeno pouze jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. V tomto směru lze zcela odkázat na argumentaci uplatněnou v odůvodnění ve výše citovaných usneseních Nejvyššího soudu, v nichž byla řešena zcela obdobná problematika.
35. Soud prvního stupně i soud odvolací ve svých rozhodnutích vyložily důvody, pro které nelze dovodit, že by jednání obviněných přímo směřovalo k neoprávněnému použití nebo zadržování finančních prostředků pocházejících z rozpočtů Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu. Rovněž nelze prokázat a dovodit, že by posuzovaným jednáním došlo k neoprávněnému použití nebo zadržování majetku pořízeného z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem. S ohledem na zjištění týkající se realizace předmětných veřejných zakázek obviněnou právnickou osobou obchodní společností GALLOS, s. r. o., pak nelze ani prokázat, že by došlo k neoprávněnému použití prostředků pocházejících z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů jí spravovaných, v jehož důsledku by došlo ke vzniku značné škody, přičemž v tomto směru ani nebyl proveden žádný důkaz, který by prokazoval vznik jakékoli škody realizací předmětné veřejné zakázky touto obchodní společností.
36. V nyní projednávané věci soudy obou stupňů uzavřely, že nedošlo k jednání, které by bylo možné právně kvalifikovat jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku mimo jiné i z důvodu, že zadavatel veřejné zakázky a příjemce dotace z rozpočtu Evropské unie, kterým byla obec XY, pověřila administrací této zakázky a zorganizováním výběrového řízení zprostředkovatele, společnost D. CZ, s. r. o., za níž jednal Ing. P. J. Zadavatel veřejné zakázky nevěděl o jeho jednání, které narušilo pravidla výběrového řízení v rámci této veřejné soutěže. Porušení těchto pravidel však soudy obou stupňů správně právně kvalifikovaly pouze jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přičemž přesvědčivě vysvětlily důvody, které je k tomuto závěru vedly. Námitky nejvyššího státního zástupce, který nesouhlasil s právními závěry soudů nižších stupňů, proto bylo nutno i s ohledem na výše konstatovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítnout.
VI. Závěrečné shrnutí
37. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněných Ing. Radka Svobody a právnické osoby obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněná. Dovolání nejvyššího státního zástupce bylo shledáno důvodným ve vztahu k chybějícímu výroku v usnesení odvolacího soudu, neboť nebylo výslovně rozhodnuto soudem druhého stupně o odvolání státního zástupce v neprospěch těchto obviněných proti rozsudku soudu prvního stupně. Chybějící výrok v tomto usnesení odvolacího soudu byl Nejvyšším soudem doplněn podle §265 l odst. 2 tr. ř. a odvolání státního zástupce v neprospěch obviněných Ing. Radka Svobody a právnické společnosti obchodní společnosti GALLOS, s. r. o., byla zamítnuta podle §256 tr. ř. Ve zbytku nebylo podané dovolání nejvyšším státním zástupcem shledáno důvodným, pokud namítal existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a neposouzení skutku, který byl kladen obviněným za vinu, i jako zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku. Protože oba obvinění i nejvyšší státní zástupce souhlasili s projednáním věci v neveřejném zasedání, mohl tak Nejvyšší soud učinit podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 11. 2023
JUDr. Bohuslav Horký
předseda senátu