ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.136.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 136/2023-1936
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2023 o dovoláních obviněného 1) J. K. , nar. XY, bytem XY, a obviněné 2) H. K. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 8 To 250/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 100/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. K. a H. K. odmítají .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 1 T 100/2021, byli obvinění J. K. a H. K. (dále též jen „obvinění“, popř. „dovolatelé“) uznáni vinnými zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb. (dále jen „tr. zákoníku“). Za to byli oba obvinění podle §209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Výkon trestu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému J. K. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let a obviněné H. K. na zkušební dobu v trvání 2,5 roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jim byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozené E. T. S., IČ: XY, se sídlem XY, částku 1 098 148 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 24. 8. 2021 do zaplacení a poškozené V., IČ: XY, se sídlem XY, částku 179 641 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená V., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 8 To 250/2022, podle §256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění dopustili shora označeného zločinu tím, že
1.
obviněný J. K., podnikající na základě živnostenského oprávnění pod IČ: XY, jako vlastník a provozovatel čistírny odpadních vod na pozemku p. č. XY v k. ú. XY, s předmětem podnikání provozování vodovodů a kanalizací a úprava a rozvod vody, uzavřel se společností B. T. S., IČ: XY (nyní E. T. S., IČ: XY) dne 17. 4. 2013 smlouvu o odvádění a vypouštění odpadních vod číslo XY s účinností do 31. 12. 2023 (dále „Smlouva“), na základě které bylo pro závod ve XY, XY, sjednáno, že množství vypouštěných odpadních vod se stanoví odborným výpočtem dle Metodického pokynu Ministerstva zemědělství č. 44929/2011-15000 účinného k 18. 8. 2011, který je součástí Smlouvy, ve Smlouvě byly stanoveny maximální limity pro měření odpadních vod, přičemž při překročení těchto limitů se vypočítala celková cena nákladů spojených s čištěním odpadních vod, přičemž sledovaným limitem byl ukazatel Biochemické spotřeby kyslíku (BSK5), smluvně dohodnutý na 400 mg/l, a dále zejména ukazatel Chemické spotřeby kyslíku (CHSK-Cr), smluvně dohodnutý na 1 000 mg/l, kdy hodnoty obvyklého znečištění odpadních vod byly pro účely výpočtu zvýšených nákladů za čištění odpadních vod pro jednotlivé ukazatele určeny dle Přílohy č. 15 (dle vyhlášky č. 428/2001 Sb.) a výslovně bylo stanoveno, že při překročení stanovených limitů bude k základní ceně připočítán příplatek podle Metodického pokynu ministerstva zemědělství, přičemž bylo ujednáno, že odběry a rozbory vzorků odpadních vod bude zajišťovat akreditovaná laboratoř a tyto zajišťovala akreditovaná laboratoř společnosti ALS C. R. (dále ALS), která prováděla jedenkrát měsíčně odběry vzorků odpadních vod, poté vyhotovila Protokol o zkoušce, který vždy e-mailem zaslala J. K. na jím uvedené e-mailové adresy XY a XY (e-mail obviněné), tudíž oba obvinění byli seznámeni s výsledky Protokolů o zkoušce zpracované ALS a v úmyslu získat neoprávněné finanční prostředky po domluvě použili k fakturaci poškozenému pozměněný Protokol o zkoušce ALS nebo Protokol o zkoušce, který neodebrala ALS, v němž sledované limity CHSK-Cr byly navýšeny, což mělo vliv na výši fakturované částky, o čemž oba obvinění věděli, tedy poškozenému zasílali nepravdivé údaje o znečištění odpadních vod a následně zaslala obviněná z e-mailu H. K.: XY faktury znějící na vyšší částky, než na které měli nárok, přičemž faktury byly poškozeným propláceny, čímž poškozenému vznikla níže uvedená škoda a obvinění jednali následujícím způsobem:
A) po dohodě použili upravené originály Protokolů o zkoušce vyhotovené laboratoří společnosti ALS, kde byly navýšeny hodnoty ukazatele CHSK-Cr v mg/l, což mělo vliv na navýšení fakturované částky, a to v následujících případech:
- za duben 2019 byla u protokolu č. PR1938319 hodnota CHSK-Cr 1 160 navýšena na hodnotu 2 370, čímž byla poškozené způsobena škoda ve výši 136 125 Kč,
- za květen 2019 byla u protokolu PR1947960 hodnota CHSK-Cr 1 170 navýšena na hodnotu 2 350, čímž byla poškozené způsobena škoda ve výši 119 475 Kč,
- za červen 2019 byla u protokolu PR1959803 hodnota CHSK-Cr 2 080 navýšena na hodnotu 3 080, čímž byla poškozené způsobena škoda ve výši 85 500 Kč,
- za červenec 2019 byla u protokolu PR1974494 hodnota CHSK-Cr 1 820 navýšena na hodnotu 3 960, čímž byla poškozené způsobena škoda ve výši 182 970 Kč,
- za srpen 2019 byla u protokolu PR1983836 hodnota CHSK-Cr 1 580 navýšena na hodnotu 2 570, čímž byla poškozené způsobena škoda ve výši 89 100 Kč,
- za listopad 2019 byla u protokolu PR19C2243 hodnota CHSK-Cr 1 060 navýšena na hodnotu 2 060, čímž byla poškozené způsobena škoda ve výši 135 000 Kč,
B) po vzájemné dohodě poškozenému k fakturaci nepředložili originální Protokoly o zkoušce vyhotovené společností ALS, přičemž oba znali výsledky CHSK-Cr z těchto Protokolů a pro účely fakturace použili vlastní odběry, u kterých byla hodnota chemické spotřeby kyslíku (CHSK-Cr) v mg/l vyšší, než naměřila ALS, což oba věděli, výsledky rozborů ALS poškozenému nesdělili, a to vše v úmyslu obohatit se, přičemž takto jednali v následujících případech:
- za září 2019 byl místo protokolu ALS č. PR1997439, kde byla zjištěna CHSK-Cr 1 320, použit vlastní protokol č. PR19A1652, kde byla stanovena hodnota CHSK-Cr 2 120, čímž byla navýšena fakturace o částku 75 951 Kč a v této výši způsobena škoda poškozenému,
- za říjen 2019 byl místo protokolu ALS č. PR19B0059, kde byla zjištěna CHSK-Cr 1 460, použit vlastní protokol č. PR19A9444, kde byla stanovena hodnota CHSK-Cr 1 610, čímž byla navýšena fakturace o částku 17 784 Kč a v této výši způsobena škoda poškozenému,
- za prosinec 2019 byl místo protokolu ALS č. PR19D5137, kde byla zjištěna CHSK-Cr 1 550, použit vlastní protokol č. PR19D6969, kde byla stanovena hodnota CHSK-Cr 1 980, čímž byla navýšena fakturace o částku 48 780 Kč a v této výši způsobena škoda poškozenému,
- za leden 2020 byl místo protokolu ALS č. PR2003441, kde byla zjištěna CHSK-Cr 1 740, použit vlastní protokol č. PR2009359, kde byla stanovena hodnota CHSK-Cr 1 920, čímž byla navýšena fakturace o částku 27 588 Kč a v této výši způsobena škoda poškozenému,
- za únor 2020 byl místo protokolu ALS č. PR2012980, kde byla zjištěna CHSK-Cr 1 740, použit vlastní protokol č. PR2012989, kde byla stanovena hodnota CHSK-Cr 1 800, čímž byla navýšena fakturace o částku 8 337 Kč a v této výši způsobena škoda poškozenému,
- za březen 2020 byl místo protokolu ALS č. PR2024158, kde byla zjištěna CHSK-Cr 1 640, použit vlastní protokol č. PR2024596, kde byla stanovena hodnota CHSK-Cr 2 000, čímž byla navýšena fakturace o částku 45 781 Kč a v této výši způsobena škoda poškozenému,
- za červen 2020 byl místo protokolu ALS č. PR2054891, kde byla zjištěna CHSK-Cr 1 920, použit vlastní protokol č. PR2062410, kde byla stanovena hodnota CHSK-Cr 2 150, čímž byla navýšena fakturace o částku 25 481 Kč a v této výši způsobena škoda poškozenému,
- za červenec 2020 byl místo protokolu ALS č. PR2070013, kde byla zjištěna CHSK-Cr 1 620, použit vlastní protokol č. PR2073797, kde byla stanovena hodnota CHSK-Cr 2 210, čímž byla navýšena fakturace o částku 66 693 Kč a v této výši způsobena škoda poškozenému,
- za srpen 2020 byl místo protokolu ALS č. PR2077835, kde byla zjištěna CHSK-Cr 1 280, použit vlastní protokol č. PR2079020, kde byla stanovena hodnota CHSK-Cr 1 540, čímž byla navýšena fakturace o částku 25 104 Kč a v této výši způsobena škoda poškozenému,
- za září 2020 byl místo protokolu ALS č. PR2087631, kde byla zjištěna CHSK-Cr 1 260, použit vlastní protokol č. PR2089234, kde byla stanovena hodnota CHSK-Cr 1 340, čímž byla navýšena fakturace o částku 8 479 Kč a v této výši způsobena škoda poškozenému,
kdy tímto jednáním v bodě 1. byla poškozené E. T. S., způsobena škoda v celkové výši 1 098 148 Kč,
2.
obviněný J. K. jako provozovatel čističky odpadních vod ve XY, podnikající pod IČ: XY, uzavřel se společností V., IČ: XY, se sídlem XY, dne 27. 12. 2013 smlouvu o čištění vypouštěných odpadních vod č. II/2013 a dne 27. 11. 2016 (dále jen „Smlouva“) uzavřel k této smlouvě dodatek č. 1, v níž bylo ujednáno, že rozbory vzorků odpadních vod bude zajišťovat akreditovaná laboratoř ALS C. R., a že množství vypouštěných odpadních vod se stanoví odborným výpočtem dle Metodického pokynu Ministerstva zemědělství č. 44929/2011-15000 účinného k 18. 8. 2011, ve Smlouvě byly stanoveny maximální limity pro měření odpadních vod, přičemž při překročení těchto limitů se vypočítala celková cena nákladů spojených s čištěním odpadních vod, přičemž sledovaným limitem byl ukazatel Biochemické spotřeby kyslíku (BSK5), smluvně dohodnutý na 400 mg/l, a dále zejména ukazatel Chemické spotřeby kyslíku (CHSK-Cr), smluvně dohodnutý na 1 000 mg/l, kdy hodnoty obvyklého znečištění odpadních vod byly pro účely výpočtu zvýšených nákladů za čištění odpadních vod pro jednotlivé ukazatele určeny dle Přílohy č. 15 (podle vyhlášky č. 428/2001 Sb.) a výslovně bylo stanoveno, že při překročení stanovených limitů bude k základní ceně připočítán příplatek podle Metodického pokynu ministerstva zemědělství, následně na základě ústní dohody s předsedou představenstva V., V. K. bylo v roce 2018 ujednáno, že jedenkrát měsíčně budou odběry vzorků provádět pracovníci této akreditované laboratoře a čtyřikrát měsíčně budou v daném měsíci prováděny odběry vzorků odpadních vod pracovníky čističky odpadních vod a že zjištěné hodnoty Chemické spotřeby kyslíku (CHSK-Cr) budou pro účely fakturace vypočítány průměrem hodnot CHSK-Cr ze všech Protokolů o zkouškách v daném měsíci, přičemž o rozborech vzorků, které byly odebrány ALS či zaměstnanci čističky, byly vyhotoveny ALS Protokoly o zkoušce, které byly na pokyn obviněného zasílány na e-mailové adresy XY a XY (e-mail obviněné), tudíž oba obvinění byli seznámeni s výsledky Protokolů o zkoušce zpracované ALS a v úmyslu získat neoprávněné finanční prostředky po domluvě použili k fakturaci poškozenému pozměněné Protokoly o zkoušce ALS nebo Protokoly o zkoušce vzorku, které odebrali pracovníci čističky (s vyššími údaji o CHSK-Cr v mg/l), a obviněná zasílala ze shora uvedeného e-mailu nepravdivé údaje o znečištění odpadních vod a faktury znějící na vyšší částky, než na které vznikl nárok, přičemž faktury byly poškozenou společností propláceny, a to vše činili v úmyslu obohatit se, přičemž jednali následujícím způsobem:
- v červenci 2019 použili k fakturaci Protokol o zkoušce č. PR 1974493 vystavený ALS, kde místo hodnoty 1 190 CHSK-Cr byla uvedena hodnota 2 690, a dále použili Protokoly o zkoušce č. PR 1975382 a PR 1977586 (vlastní odběry), v nichž byly hodnoty CHSK-Cr navýšeny u Protokolu o zkoušce č. PR 1975382 CHSK-Cr místo 1 040 na 1 750, u Protokolu o zkoušce PR 1977586 místo 1 210 na 1 710, následně z takto upravených hodnot vypočítali průměr ukazatele: hodnotu 1 630, čímž došlo k navýšení fakturace o částku 51 535 Kč a tím byla poškozené způsobena škoda v této výši,
- v září 2019 použili opravený Protokol o zkoušce č. PR 1997441 vystavený ALS, kdy místo hodnoty 1 070 CHSK-Cr uvedli hodnotu 2 070, čímž došlo k navýšení fakturace o částku 25 290 Kč a ke způsobení škody poškozené v této výši,
- v listopadu 2019 použili ve čtyřech případech Protokol o zkoušce vystavený ALS dle vlastních odběrů (PR 19C2251, PR 19C7063, PR19C7064, PR19C9636), kdy u všech protokolů byla navýšena hodnota CHSK-Cr od hodnoty 1 100 do 1 660, čímž došlo k navýšení fakturace o částku 34 043 Kč, a to ke škodě poškozené v této výši,
- v prosinci 2019 použili Protokol o zkoušce vystavený ALS č. PR 19D5135, kde místo hodnoty CHSK-Cr 1 160 použili upravenou hodnotu 1 960 a dále tři protokoly z vlastních odběrů, kde v Protokolu PR 19D5223 místo hodnoty CHSK-Cr 1 260 použili upravenou hodnotu 1 760, v Protokolu PR19D6971 místo hodnoty CHSK-Cr 1 140 použili upravenou hodnotu 1 840, v Protokolu PR19D9453 místo hodnoty CHSK-Cr 1 040 použili upravenou hodnotu 1 740, čímž došlo k navýšení fakturace o částku 68 333 Kč a ke způsobení škody poškozené v této výši,
přičemž uvedeným jednáním v bodě 2. obvinění způsobili společnosti V., IČ: XY, se sídlem XY, škodu ve výši 179 641 Kč,
a jednáním pod body 1. až 2. celkovou škodu ve výši 1 277 789 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 8 To 250/2022, podali oba obvinění prostřednictvím společného obhájce v zákonné lhůtě dovolání, ve kterých odkázali na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Dovolatelé namítli extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, což doprovodili zevrubným teoretickým pojednáním k dané problematice a odkazy na celou řadu nálezů Ústavního soudu. Věnovali se též principu presumpce neviny a pravidlu in dubio pro reo . Druhá část jejich akademického rozboru se týkala zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a principu ultima ratio . V této souvislosti citovali především právní názory vyjádřené ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2010.
6. V konkrétní rovině obvinění vytkli, že odvolací soud se s jejich námitkami vypořádal zcela nedostatečně, povrchně, nezabýval se jejich obsahem, vycházel ze zkreslených představ o skutkovém stavu věci. Jeho argumentaci označili za nelogickou, popírající základní zásady trestního řízení a napadené usnesení hodnotili jako nepřezkoumatelné. Dále vznesli námitky k jednotlivým skutkovým zjištěním.
7. Soudy se zcela nevypořádaly s tím, zda a jaká škoda poškozeným vznikla a jak je možno ji prokázat. Nepochopitelně se spokojily s tím, že porovnaly odběry, resp. hodnoty uvedené ve fakturaci a Protokoly o zkoušce vyhotovené společností ALS, aniž by řešily, jak vůbec docházelo k odběrům vzorků a jejich zpracování. Nezkoumaly ani to, zda určující pro fakturaci byly odběry ALS nebo jiné akreditované laboratoře, kdy i obviněný J. K. doložil, že je osobou oprávněnou k provádění potřebných odběrů a rozborů, a ze smlouvy nevyplývalo, že by akreditovanou laboratoří musela být ALS. Tím se však soudy vůbec nezabývaly, resp. bez dalšího potřebného dokazování rozhodly, že obviněný není akreditovanou laboratoří, kterou podle jejich nepodloženého tvrzení musí být jednoznačně ALS. Dovolatelé upozornili také na to, že soud prvního stupně věc posuzoval způsobem obvyklým u soudu civilního, tedy zda byly odběry prováděny podle smlouvy, a nikoliv zda byla naplněna skutková podstata trestného činu.
8. V souvislosti s odběry a výpočty hodnot pro fakturaci nezajistily orgány činné v trestním řízení nezbytný znalecký posudek či alespoň odborné vyjádření, z něhož by vyplynulo, zda obviněný jednal ve shodě s dohodami, či zda se snažil poškodit obchodní partnery. Je zřejmé, že nalézací soud nebyl schopen pojmout problematiku čištění odpadních vod a rozborů s tímto čištěním souvisejících (rozdíly v hodnotách chemické spotřeby kyslíku u vzorků) a spokojil se s prostou komparací hodnot ve fakturaci a v protokolech ALS.
9. Dovolatelce nebylo žádným způsobem prokázáno, že by byla srozuměna s tím, že dochází k úpravám hodnot, resp. že by se v problematice čištění odpadních vod vůbec vyznala. Vzhledem k její zcela odlišné odbornosti i neuspokojivému zdravotnímu stavu je zřejmé, že úmysl, který je nezbytný pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, nebyl a nemohl být prokázán. Soud stavěl pouze na nesprávném předpokladu, že obviněná musela vědět, že údaje na fakturách neodpovídají skutečnosti. Účelově vyložil také sdělení dovolatele, že se s obviněnou domlouval na vystavování faktur, což nalézací soud automaticky bez dalšího vyhodnotil jako důkaz k jejímu usvědčení z páchání trestné činnosti, přestože ani z tohoto výroku nevyplývalo, že mohla o jakékoliv trestné činnosti vědět a uvědomovat si ji. Názor soudu tak nemá oporu v provedeném dokazování a znamenal by, že každý zaměstnanec, který vyhotoví či zašle nesprávný účetní doklad, se dopouští trestné činnosti. Subjektivní stránka tedy u dovolatelky zcela absentuje.
10. Soudy nevyvrátily ani tvrzení obviněných (podpořené i výpovědí svědka V. S.), že údaje pro fakturaci obdrželi od P. J. Svědecká výpověď E.Š. byla zcela v rozporu se zásadami spravedlivého procesu vyhodnocena tak, že jestliže nepodporuje uplatněnou obhajobu (a svědkyně pouze řekla, že P. J. byl uzavřený a o jeho vztazích s dovolatelem nemá vědomost), je tato nepravdivá. Neuspokojivě se soudy postavily rovněž k otázce zkoumání dat P. J. na různých médiích. Ze spisu vůbec nevyplývá, jaká data byla analytikovi Policie České republiky předána, jak byla pořízena (jednalo se pouze o kopie disku a médií). Též není jasné, proč se soudy nezabývaly obhajobou navrhovaným zjištěním toho, kde jsou data z jeho služebního počítače. Nalézací soud se spokojil s tím, že na jednom disku se hledané soubory nenašly, a toto zjištění mu nepochopitelně a zcela v rozporu se zásadami spravedlivého procesu postačovalo a další návrhy obhajoby zamítl. Tímto postupem zcela ignoroval zásadu in dubio pro reo a absenci provedení důkazů hodnotil v neprospěch obviněných.
11. Soudy podle názoru dovolatelů nerespektovaly ani zásadu subsidiarity trestní represe. Přestože z provedených důkazů bylo zřejmé, že údajní poškození se mohli účinně a spolehlivě dovolávat soudní ochrany a neučinili tak, soudy jim nepochopitelně vyšly vstříc a akceptovaly jejich návrhy a cíle (a to dokonce nad rámec závěrečného návrhu podané obžaloby). Nezabývaly se ani společenskou nebezpečností jednání dovolatelů. Jinak by totiž musely dojít ke zjištění, že pokud vůbec došlo k naplnění znaků trestného činu podvodu, společenská nebezpečnost posuzovaného jednání byla velmi nízká až nepatrná a poškození mohli své nároky uplatnit v občanskoprávním řízení, případně se obrátit na správní orgány. Pokud poškození (resp. jejich zástupci), jak sami ve svých výpovědích uváděli, nesouhlasili s fakturovanými částkami, nebyli nikým nuceni je platit a mohli kdykoliv od smlouvy odstoupit, navrhnout úpravu smluvního vztahu nebo se obrátit na občanskoprávní soud.
12. Soudy obou stupňů nedůvodně odmítly návrhy obhajoby na doplnění dokazování, a tak zcela rezignovaly na svou povinnost provést veškeré dokazování ve prospěch i neprospěch obviněných. Jejich skutkové závěry jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Došlo k porušení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a z tohoto důvodu nemohlo být provedeným dokazováním prokázáno naplnění objektivní i subjektivní stránky trestného činu podvodu.
13. S ohledem na vše výše uvedené dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2022, č. j. 8 To 250/2022-1880, a současně zrušil rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 6. 2022, č. j. 1 T 100/2021-1838, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Břeclavi věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Podle §265h odst. 3 tr. ř. dali obvinění podnět předsedovi senátu soudu prvního stupně, aby podal k Nejvyššímu soudu návrh na odklad výkonu napadených rozhodnutí.
14. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k podaným dovoláním písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Zhodnotila, že dovolatelé správně označili dovolací důvody a jimi uplatněná argumentace jim také odpovídá. Státní zástupkyně zdůraznila, že ve věci bylo provedeno rozsáhlé a velmi podrobné dokazování. Soudům nelze vytknout žádnou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost nebo jednostrannost v hodnotících úsudcích. Námitky obviněných byly již podrobně rozebrány soudem prvního stupně, proto v zásadě není nutné, aby závěry ke skutkovým zjištěním vyslovené byly znovu opakovány, popř. doplňovány další argumentací. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je třeba posuzovat ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně, neboť odvolací soud převzal jako správná skutková zjištění učiněná nalézacím soudem, přičemž nenaznal, že by bylo třeba některé jeho závěry korigovat.
15. V řízení byl objasněn smluvní základ vztahů mezi obviněným J. K. a poškozenými obchodními společnostmi, stejně jako mechanismus stanovení celkové ceny nákladů spojený s čištěním vod, včetně okolností, kdy může být tato navyšována, přičemž sledovaným ukazatelem byl zejména dohodnutý limit chemické spotřeby kyslíku nad 1000 mg/l. Objasněna byla i okolnost odběrů vzorku odpadních vod, včetně okolnosti, že rozbory vzorků bude provádět akreditovaná laboratoř. Bylo zjištěno rovněž množství vypouštěných odpadních vod. Soud reagoval řádně i na obhajobu obviněného, který tvrdil, že za nesprávnou fakturaci může zemřelý P. J. Ta byla vyvrácena nikoliv libovolným úsudkem soudu, ale prostřednictvím jasných důkazů, neboť v osobním počítači P. J. se nepodařilo dohledat žádné materiály, které by mohly být dány do souvislosti s prací pro dovolatele, přičemž nebylo důvodu zkoumat jeho pracovní počítač, neboť sám obviněný ve své výpovědi uvedl, že nemohl s P. J. komunikovat v zaměstnání, neboť by se to dostávalo do rozporu s jeho pracovními povinnostmi. Navíc bylo zjištěno, že dovolatel měl ve svém počítači stažený program, který umožňoval změnu a úpravu v PDF formátu, tj. formátu, v němž byly zasílány protokoly akreditované laboratoře, na základě nichž byla zpracovávána fakturace.
16. Vyvrácena byla i obhajoba obviněného, že měl možnost odebírat vzorky. Ve vztahu k poškozené E. T. S., totiž měla podle smlouvy zajišťovat odběry a rozbory vzorků akreditovaná laboratoř, kterou obviněný neměl. Navíc sám ve své obhajobě uvedl, že je možné odebrat vzorek tak, aby došlo k naměření vyšších hodnot v rámci technického výpočtu, od něhož byly odvozovány fakturované částky. Bylo prokázáno, že ve vztahu k označené společnosti obvinění použili protokoly o zkoušce vyhotovené laboratoří společností ALS, kde byly navýšeny hodnoty ukazatele chemické spotřeby kyslíku, což mělo vliv na navýšení fakturované částky. Poněkud jiná je situace u společnosti V., kde bylo ujednáno, že pouze rozbory vzorků bude zajišťovat akreditovaná laboratoř. Pokud bylo odebíráno více vzorků, bylo objasněno, že vzorky se budou průměrovat. I v tomto případě však obvinění pro fakturaci použili protokoly o zkouškách, ve kterých byly navýšeny hodnoty chemické spotřeby kyslíku, a to jak u odběrů provedených akreditovanou laboratoří ALS, tak i u odběrů vlastních. Bylo tedy jednoznačně prokázáno, že obvinění využili pozměněné ukazatele chemické spotřeby kyslíku, na základě nichž fakturovali poškozeným, kteří nevěděli, že dané údaje jsou odlišné, a vycházeli z toho, že obvinění postupují na základě smlouvy, kterou s nimi uzavřeli.
17. K otázce rozsahu dokazování státní zástupkyně uvedla, že ve věci byly pořízeny důkazy, na základě nichž bylo možné bez pochybností dospět k závěru o vině obviněných. Zdůraznila, že oba soudy se s návrhy obhajoby na doplnění dokazování řádně vypořádaly a zdůvodnily, proč navrhované důkazy neprovedly. Jejich názory nejsou ani v tomto ohledu libovolné, ale transparentní a logické, neboť na navržené důkazy bylo možné nahlížet jako na nadbytečné. V posuzované věci tedy není možné identifikovat kategorii důkazů opomenutých.
18. Pokud jde o subjektivní stránku trestného činu podvodu, státní zástupkyně souhlasila se závěrem soudů o zavinění ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť oba dovolatelé jednali vědomě ve snaze dosáhnout prospěchu, když cíleně manipulovali s výsledky hodnot směrodatných pro technické výpočty, od nichž se odvíjela fakturace. Bylo rovněž prokázáno, že oba jednali ve společném zájmu, tedy jako spolupachatelé podle §23 tr. zákoníku. Státní zástupkyně rovněž neshledala, že by odsouzení obviněných kolidovalo se zásadou subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. Vyzdvihla, že oba zamlčeli podstatné skutečnosti, které byly důležité pro stanovení ceny za poskytované služby. V souvislostech daných v této věci není podstatným to, že k trestné činnosti došlo v rámci obchodních vztahů, ale důležitá je skutečnost, že dovolatelé naplnili znaky trestného činu, na který je třeba reagovat prostředky trestního práva. Pokud by totiž byly oběma poškozeným společnostem známé skutečnosti o manipulaci s údaji směrodatnými pro fakturaci, je zjevné, že by tyto částky obviněným neproplatily.
19. Ze shora uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná.
III. Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle §265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že jsou zjevně neopodstatněná.
IV. Důvodnost dovolání
21. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obvinění v dovolání odkázali na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání tedy spočívá na třech alternativách, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
23. Na základě §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
24. Dovolatelé ve svém mimořádném opravném prostředku vytýkali extrémní rozpor skutkových závěrů soudů s provedenými důkazy, absenci provedení navrhovaných důkazů, nenaplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu obviněnou H. K. a nerespektování zásady subsidiarity trestní represe a principu ultima ratio . Lze tedy konstatovat, že jejich skutkové i hmotněprávní námitky svou povahou odpovídají zákonnému rámci obou shora citovaných dovolacích důvodů. Ani jednu z nich však nebylo možno hodnotit jako opodstatněnou.
25. Úvodem je vhodné vyzdvihnout, že soud prvního stupně věnoval objasnění dané trestní věci zvýšenou pozornost, provedl úplné dokazování, jednotlivé důkazy hodnotil zcela zákonným a logickým způsobem, v souladu s jejich skutečným obsahem, jím přijatá skutková zjištění plně odpovídají detailně zmapovanému důkaznímu stavu a nevyvolávají žádné pochybnosti o jejich správnosti. Své rozhodnutí rovněž vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, důsledně se vypořádal s obhajobou obviněných i jejich důkazními návrhy. Přitom je to právě hlavní líčení, které je těžištěm dokazování v trestním řízení a soud prvního stupně má vzhledem k zásadě bezprostřednosti a ústnosti primárně právo hodnotit provedené důkazy a na jejich základě přijímat odpovídající skutková zjištění.
26. S jednotlivými skutkovými závěry nalézacího soudu nebylo možno než se beze zbytku (v plném rozsahu) ztotožnit, a proto nic nebránilo odvolacímu soudu, aby na příslušné pasáže odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku v podrobnostech pouze odkazoval. Lze zopakovat, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zcela vyčerpávající a jsou v něm podrobně rozebrány veškeré skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci. Odkazem na jeho konkrétní hodnotící úvahy odvolací soud jasně deklaroval svůj náhled na danou problematiku i uplatněné námitky obhajoby, aniž by k tomu musel cokoliv dalšího doplňovat. Jeho rozhodnutí proto není zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti, poněvadž z něj lze bez problémů dovodit, jaké stanovisko k projednávané trestní věci zaujal. Lze doplnit, že takový jeho přístup k odůvodnění rozhodnutí není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož i celkem bohatá judikatura ESLP, s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o řádném opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.). Uvedené závěry platí tím spíše ve vztahu k rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, proto i Nejvyšší soud bude při reakci na vznesené dovolací námitky obviněných využívat odkazů na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s jehož úvahami a vývody se v plném rozsahu ztotožnil.
27. K uplatněným dovolacím námitkám je potřeba nejprve připomenout následující skutečnosti. Podstatou celé této trestní věci je způsob, jakým obvinění na základě předtím naměřených hodnot (tj. množství vypouštěné odpadní vody a míra znečištění jednotlivými prvky) fakturovali ceny za poskytnuté služby oběma poškozeným společnostem. Naopak, předmětem tohoto řízení v zásadě není postup vedoucí ke zjištění shora uvedených parametrů množství a kvality vody, které byly rozhodující pro výpočet ceny nákladů spojených s čištěním odpadních vod s nadstandardním znečištěním na základě metodického pokynu Ministerstva zemědělství definovaného ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Jinak řečeno, hlavním účelem dokazování nebylo zjišťovat, zda příslušná měrná zařízení správně naměřila množství odpadních vod vypouštěných poškozenými společnostmi, jak byly po technické stránce prováděny odběry kontrolních vzorků, případně jakou metodou uskutečnila akreditovaná laboratoř ALS chemický rozbor odebraných vzorků a zda dospěla k odpovídajícím výsledkům ohledně koncentrace jednotlivých ukazatelů nadstandardního znečištění (kdy v posuzovaném případě hrál klíčovou roli limit chemické spotřeby kyslíku CHSK-Cr).
28. K právě uvedenému je potřeba zdůraznit, že pokud by měl obviněný J. K., jakožto profesionál v daném oboru, jakékoliv výhrady k některému z těchto odborných parametrů, jediným (právně nezávadným) řešením bylo projednat tyto záležitosti se zástupci poškozených obchodních společností (případně i se zástupci laboratoře ALS, pokud by vyvstaly pochybnosti o správnosti výsledků jejich rozborů) a dohodnout se s nimi na nápravě vzniklého problému. V žádném případě však nemohl on ani obviněná H. K. věc řešit svévolnou manipulací s hodnotou jednotlivých ukazatelů, jež zcela odporovala dotčeným smluvním ujednáním, navíc byla učiněna bez vědomí poškozených a k jejich finanční újmě. V této souvislosti je vhodné dále odkázat na bod 24. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž je dopodrobna adresována námitka dovolatele týkající se kvantity vypouštěné vody a vysloven zcela správný závěr, že je nutno vycházet z množství odpadní vody uvedeného na jednotlivých fakturách. Koneckonců byli to sami dovolatelé, kteří předmětné údaje do faktur ve vzájemné spolupráci zanášeli a především je využili pro výpočet zvýšených nákladů na čištění odpadních vod vypouštěných poškozenými společnostmi. Lze ještě doplnit, že obvinění v řízení nijak nezpochybnili výsledky laboratoře ALS uvedené v protokolech o zkoušce, které jim byly v pravidelném měsíčním intervalu zasílány.
29. Lze tudíž shrnout, že soud prvního stupně naprosto správně vycházel z napevno daných údajů, tedy množství vypouštěné odpadní vody uvedeného na vystavených fakturách a limitů chemické spotřeby kyslíku CHSK-Cr obsažených v protokolech o zkoušce vypracovaných laboratoří ALS. Předmětem jeho posouzení byl primárně postup obviněných při fakturaci služeb, tedy zjednodušeně řečeno „práce s čísly“, a nikoliv odborné otázky týkající se čištění odpadních vod. Z tohoto důvodu nelze akceptovat dovolací výhrady, že měl být vypracován znalecký posudek nebo alespoň odborné vyjádření za účelem zjištění, zda došlo k trestnému činu či nikoliv, případně že mělo být zkoumáno, jak docházelo k odběrům vzorků a jejich zpracování. Nic takového nebylo v posuzovaném případě potřeba. Nalézací soud se rovněž vyčerpávajícím způsobem vypořádal s námitkou, že obviněný byl sám oprávněn k odběru a rozboru vzorků, a to v bodech 25., 26. a 36. jeho rozsudku způsobem, k němuž nemá Nejvyšší soud žádných výhrad ani dalších doplňujících poznámek.
30. Soud prvního stupně taktéž na základě provedených důkazů (výpovědi svědkyně I. Š., zkoumání dat v osobním počítači P. J.) zcela spolehlivě (bez jakýchkoliv pochybností) vyvrátil obhajobu obviněných spočívající v tvrzení, že údaje na protokolech o zkoušce bez jejich vědomí upravil zemřelý P. J. v úmyslu jim pomoci. I v tomto případě plně postačuje odkázat na vyčerpávající odůvodnění prvostupňového rozsudku v bodě 28. Přesto si nad rámec úvah nalézacího soudu Nejvyšší soud neodpustí poznámku, že tato obhajoba obsahuje celou řadu poměrně nerealistických prvků. Kromě toho, že není vůbec jasné, proč by zemřelý P. J. něco takového z vlastní iniciativy vůbec činil, lze se pozastavit například nad výpovědí dovolatele (reprodukované v bodě 3. rozsudku soudu prvního stupně), že tento zemřelý muž mu pomáhal s technickým výpočtem, jelikož on sám byl v časovém presu. Nejen nalézací, ale i Nejvyšší soud se přesvědčil, že technický výpočet uvedený na č. l. 100 spisu je jednoduchou matematickou operací, která nezabere o moc více než jednu až dvě minuty času. Proto představa, že by obviněný kvůli této záležitosti dojížděl za P.J. do jeho zaměstnání, tiskl a předával mu potřebné dokumenty, za dva až tři dny obdržel výsledky výpočtu a za takovou výpomoc odměnil P. J. částkou 500 Kč, působí poněkud vykonstruovaně a jistě nesvědčí o jakékoliv časové úspoře. Proto se dovolací soud i v tomto ohledu beze zbytku ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.
31. Otázka účasti P. J. na projednávaném skutku tak byla v řízení zcela jednoznačně vyřešena a obhajoba obviněných bez důvodných pochybností vyvrácena. Nebylo tudíž nutno ke zmíněné problematice provádět jakékoliv další dokazování, např. zkoumáním dat ze služebního počítače jmenovaného muže. Zejména za situace, kdy sám dovolatel nejprve vylučoval, že by zemřelý vyvíjel nějaké aktivity v jeho prospěch ze svého služebního počítače, a až poté, co nebylo nalezeno nic v jeho osobním počítači, se začala obhajoba domáhat dalšího dokazování, nic nebránilo soudům obou instancí vznesené návrhy zamítnout, což ve svých rozhodnutích také odpovídajícím způsobem zdůvodnily. Tento postup je přitom zcela konformní s konstantní judikaturou Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05), podle níž není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Třetí z citovaných důvodů pro odmítnutí důkazního návrhu je přitom zcela přiléhavý na požadavek obviněných k provedení shora zmíněného odborného zkoumání. Proto lze vyslovit závěr, že posuzovaná trestní věc nebyla zatížena vadou opomenutého důkazu.
32. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného konstatuje, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a odpovídají výsledkům dokazování, které bylo provedeno v souladu se zákonnými ustanoveními. Soud hodnotil důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu se zásadami uvedenými v §2 odst. 6 tr. ř. a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložil, jak se vypořádal s obhajobou obviněných a proč jí neuvěřil. Neporušil ani obviněnými zmiňovanou zásadu presumpce neviny a z ní vyplývající pravidlo in dubio pro reo . Pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001). Žádné důvodné pochybnosti o vině obviněných v projednávané věci zjištěny nebyly. Souhrn provedených důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku nejen spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku, objektivní i subjektivní stránku označeného zločinu a usvědčují z jeho spáchání obviněné, ale současně rozumně vylučují reálnou možnost jakéhokoliv jiného závěru (k tomu srov. př. rozhodnutí č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Postup a hodnotící úvahy soudů nebyly v kolizi s požadavky ESLP (srov. rozsudky ve věci Lavents proti Litvě ze dne 28. 11. 2002, č. 58442/00, §125 až 126; ve věci Melich a Beck proti České republice ze dne 24. 7. 2008, č. 35450/04, §49), zmiňovanými rovněž v nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2020, sp. zn. II. ÚS 2929/18 (bod 23.), podle něhož zásada presumpce neviny a z ní plynoucí zásada in dubio pro reo vyžadují, aby soudci nevycházeli z předem pojatého přesvědčení, že obviněný spáchal čin, který je mu kladen za vinu, aby důkazní břemeno spočívalo na obžalobě a aby případné pochybnosti byly využity ve prospěch obviněného (obdobně také nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2773/20).
33. Pokud jde o hmotněprávní posouzení skutku, vznesla obviněná H. K. námitku zaměřenou proti naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu. Konkrétně vytkla, že se vzhledem ke své odlišné odbornosti vůbec nevyznala v problematice čištění odpadních vod, poukázala též na svůj špatný zdravotní stav a zdůraznila, že nebyla srozuměna s úpravami hodnot. Takovou argumentaci ovšem nebylo možno akceptovat. Zde je třeba připomenout především znění §23 tr. zákoníku, podle něhož byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama. Spolupachatelství předpokládá spáchání trestného činu společným jednáním a úmysl k tomu směřující. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 36/1973-I. a č. 15/1967 Sb. rozh. tr.). K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání (viz např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 18/1994 Sb. rozh. tr.). Rozhodný je u spolupachatelů společný úmysl, neboť ten musí směřovat k tomu, aby společným jednáním způsobili výsledek uvedený v zákoně. Společný úmysl spolupachatelů musí zahrnovat jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle. Že se v posuzovaném případě jednalo o spolupachatelství v takto vymezeném zákonném rámci ani dovolatelé relevantně nezpochybnili a se zřetelem ke skutkovým zjištěním vymezeným ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a doplněným v jeho odůvodnění tak ani nemohli relevantně učinit.
34. Jak již bylo shora několikrát zdůrazněno, podstata projednávané trestné činnosti tkvěla ve svévolné manipulaci s již dříve zjištěnými daty a následném využití těchto nedovoleně pozměněných číselných údajů při fakturaci služeb čističky odpadních vod, což vedlo k účtování vyšších cen, než na které měla společnost obviněného J. K. nárok. K této činnosti (a jejímu plnému pochopení) určitě nebylo potřeba odborných znalostí v odvětví čištění odpadních vod, proto se na tomto základě nelze zbavit odpovědnosti za zmíněné protiprávní jednání. Nadto soud prvního stupně opakovaně vyzdvihl, že dovolatelka znala výsledky zkoušek, které provedla ALS, neboť příslušné protokoly jí byly zasílány do její e-mailové schránky. Číselné údaje zde uvedené pak byly (resp. měly být) přímo využity pro provedení technického výpočtu a následnou fakturaci cen. Oba obvinění ve svých výpovědích potvrdili, že dovolatelka technické výpočty i fakturaci sama prováděla. Pokud tedy do matematického vzorce pro výpočet zvýšených nákladů zadávala nesprávné (navýšené) číselné hodnoty chemické spotřeby kyslíku, ač jí byly prokazatelně známy hodnoty správné, a zároveň poškozeným zasílala protokoly o zkoušce s pozměněnými (nepravdivými) údaji, ač měla k dispozici protokoly originální, nemohla tak z logiky věci činit jinak než zcela vědomě a záměrně, tedy že chtěla porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákoníkem ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Soud prvního stupně v bodě 29. svého rozsudku rovněž vyvrátil obhajobu obviněné, že se v rozhodném období na fakturaci nepodílela z důvodu svého špatného zdravotního stavu (k danému tématu srov. dále bod 44. rozsudku).
35. Dovolatelé dále požadovali aplikaci zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. K tomu je vhodné předeslat, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován uplatněním zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Společenská škodlivost činu není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke konkrétním znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který není trestným činem pro nedostatek škodlivosti pro společnost, se zásadně uplatní v případech, ve kterých posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
36. Kritérium společenské škodlivosti je doplněno principem „ ultima ratio “, z kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 564/2000, aj.). Při úvaze, zda s přihlédnutím k zjištěné společenské škodlivosti nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, soud zvažuje zejména navazující právní úpravu odpovědnosti za protiprávní čin v oblasti práva správního, občanského, obchodního apod., při zvážení přístupu, že ochrana právních statků má být v prvé řadě uplatňována prostředky těchto jiných právních odvětví, a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení chráněných vztahů naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu, je namístě uplatňovat trestní odpovědnost.
37. Ani v tomto ohledu se Nejvyšší soud s výhradami obviněných neztotožnil. V prvé řadě nemohl souhlasit s jejich poznámkou, že společenská nebezpečnost (v dnešním pojetí „škodlivost“) jejich skutku byla velmi nízká až nepatrná. Naopak zaujal postoj, že v daném případě jde o vcelku obvyklý způsob podvodného jednání spočívající v cíleném uvádění v omyl a zamlčování podstatných skutečností. Nadto způsobená škoda v celkové výši 1 277 789 Kč v zásadě vylučuje jakékoliv úvahy o „nízké až nepatrné“ společenské škodlivosti. Vyvození trestní odpovědnosti dovolatelů nebrání ani fakt, že se posuzovaného skutku dopustili v rámci civilněprávních, resp. obchodněprávních kontraktů s poškozenými subjekty, poněvadž oba se z předmětných smluvních vztahů hrubě vychýlili způsobem beze zbytku naplňujícím skutkovou podstatu zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. V tomto směru je vhodné připomenout např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 5 Tdo 1535/2005, podle kterého ani zásada subsidiarity trestní represe nevylučuje spáchání trestného činu a uložení trestu v případě závažného porušení smluvních povinností, které lze sankcionovat i mimotrestními prostředky, protože trestní zákon chrání též soukromé zájmy fyzických osob (§1 tr. zákoníku). Nelze opominout ani postoj Ústavního soudu, jenž v obecné rovině považuje za nepřípustné, aby prostředky trestní represe sloužily k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy, nicméně pouze za situace, nejsou-li vedle toho splněny všechny předpoklady vzniku trestněprávní odpovědnosti, resp. nejsou-li tyto předpoklady zcela nezpochybnitelně zjištěny (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04).
38. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněných jsou zjevně neopodstatněné. Proto podaná dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
39. Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obou obviněných na přerušení výkonu rozhodnutí, poněvadž dovolatelé nejsou osobami oprávněnými k podání takového návrhu (což nevylučuje, aby k takovému postupu učinili podnět). Předsedkyně senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložila a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu – též s ohledem na výsledek řízení o dovolání – důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu