ECLI:CZ:NS:2024:11.TDO.1150.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 1150/2023-1333
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2024 o dovolání obviněného V. P. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. 3 To 311/2023, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 138/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 2 T 138/2022, byl obviněný V. P. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl též uložen trest propadnutí věcí, blíže specifikovaných na str. 4 výroku rozsudku.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:
v období nejméně od měsíce července roku 2019 do 24.05.2022 v Českých Budějovicích, v Praze, případně jinde se záměrem nerespektovat zákonná omezení při nakládání s omamnými a psychotropními látkami a přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku si za dosud přesně nezjištěných okolností opatřil přinejmenším od V. M., nar. XY, případně dalších dosud neustanovených osob psychotropní látku pervitin v celkovém množství nejméně 250 g za účelem její distribuce formou prodejů či poskytování koncovým odběratelům za různé protislužby a protihodnoty, jakož i pro vlastní spotřebu, když takto opatřovaný pervitin neoprávněně přechovával, prodával a poskytoval koncovým odběratelům na různých místech na území Českých Budějovic, zejména v místech svého tehdejšího pobytu a v jejich blízkosti, to je v ulici XY č.p. XY, ulici XY č.p. XY, ulici XY č. p. XY, ulici XY č.p. XY, ulici XY č.p. XY, ulici XY č.p. XY, když takto poskytl pervitin:
1 . A. K., nar. XY, v období od prosince 2020 do 17. 5. 2022 nejméně v 5 případech poskytl zdarma pervitin, vždy nejméně po 0,1g,
2. P. B., nar. XY, v období od prosince 2021 do února 2022 v 10 případech v celkovém minimálním množství 10 g,
3. P. B., nar. XY, v období od října 2021 do ledna 2022 v nejméně 30 případech, vždy po 0,5 g, tedy v minimálním množství 15 g,
4. M. V., nar. XY, v období od prosince 2021 do února 2022 v 10 případech v celkovém minimálním množství 6 g, a to za částku 1.000 Kč za 0,6 g,
5. D. P., nar. XY (zvanému K.), v období od října 2021 do dubna 2022 v 5 případech v celkovém minimálním množství 3 g, a to za částku 1.000 Kč za 0,6 g,
6. J. P., nar. XY, v období roku 2021 nejméně v jednom případě nabídl pervitin,
7. P. S., nar. XY, v období od roku 2021 do roku 2022 v 10 případech v celkovém minimálním množství 1 g, a to vždy po 0,1 g,
8. T. V., nar. XY, v období od června 2021 do 24. 5. 2022 v nejméně 10 případech zdarma v nezjištěném celkovém množství,
9. M. Č., nar. XY, v období od června 2021 do října 2021 v nezjištěném počtu případů, maximálně 1x týdně po 0,15 g, tedy v celkovém minimálním množství 1-2 g,
10. D. J., nar. XY, v období od července 2021 do listopadu 2021 nejméně ve 120 případech v celkovém minimálním množství 20-30 g, v průměru 0,1 g denně,
11. L. B., nar. XY, v období od prosince 2021 do dubna 2022 v 6 případech v celkovém minimálním množství 1,1 g, zpočátku za 200-400 Kč za 1 g, následně v množství 0,2 g výměnou za rybu,
12. R. P., nar. XY, v období od května 2021 do 24. 5. 2022 nejméně ve 2-3 případech za částky nejméně 500 Kč za dávku,
13. M. S., nar. XY, v období od letních měsíců 2021 do dubna 2022 v nejméně 50 případech, většinou v množství 0,5 g za 1 000 Kč,
14. V. Š., nar. XY, v období zimních měsíců roku 2021 v nezjištěném počtu případů v celkovém minimálním množství 2 g, a to výměnou za mobilní telefony,
15. O. V., nar. XY (zvanému S.), v únoru roku 2022 v jednom případě v množství 0,5 g za částku 1.000 Kč,
16. J. T., nar. XY, v lednu 2022 v množství 5 g tzv. do komise,
17. J. K., nar. XY, v období konce roku 2021, nejméně 2x, vždy v nezjištěném množství za částku 500 Kč,
18. J. C., nar. XY, v letech 2020-2021, nejméně ve dvou případech, vždy v nezjištěném množství za 1.300-2.000 Kč,
19. J. H., nar. XY, v období od června 2020 do března 2022, v 15 případech, a to v množství 0,5 g–1 g za cenu 1.000-2.000 Kč, tedy v celkovém minimálním množství 7,5 g,
20. M. Ď., nar. XY, v období od března do dubna 2022 nejméně v jednom případě přenechal pervitin v nezjištěném množství,
21. D. S., nar. XY, v období od května 2021 do května 2022, a to přinejmenším dvakrát v nezjištěném množství,
22. T. S., nar. XY, v období od července 2019 do března 2022 nejméně ve 20 případech, několikrát 0,5 g za 1.000 Kč, obvykle 0,25 g za 500 Kč, tedy v celkovém minimálním množství 6 g,
23 . M. H., nar. XY, v průběhu roku 2022 v 5 případech, vždy 0,5 g za 1.000 Kč, tedy v celkovém minimálním množství 2,5 g,
24. J. M., nar. XY, v období přelomu let 2021–2022 v 5 případech, obvykle v množství 0,5 g za různé částky, tedy v celkovém minimálním množství 1,5 g,
a dne 24. 5. 2022 v 14.15 hodin v Českých Budějovicích, po příjezdu vlakem z Prahy do Českých Budějovic, kdy byl kontrolován hlídkou policie ČR, měl u sebe za účelem distribuce dalším osobám narůžovělou krystalickou látku zabalenou v igelitu a uloženou v plastovém sáčku s přítlačnou lištou o celkové hmotnosti 34.650,5 mg, která obsahovala hydrochlorid metamfetaminu s koncentrací metamfetaminové báze 61,2 %, tj. 21.206 mg metamfetaminu,
přičemž pervitin (metamfetamin) je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek vydaného na základě zmocnění podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a je jako psychotropní látka zařazen do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž k nakládání s touto látkou předpokládá zákon zvláštní povolení, které neměl, přičemž si byl vědom, o jakou látku se jedná,
a uvedeného jednání se dopustil, třebaže věděl, že byl rozsudkem Okresního soudu v Českých
Budějovicích ze dne 23. 10. 2020, č. j. 18 T 51/2020-164, jenž nabyl právní moci dnem 1. 3. 2021, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 1. 3. 2021, č. j. 4 To 64/2021-184, odsouzen za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 42 měsíců s vyslovením dohledu probačního úředníka a k trestu propadnutí věci,
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný V. P., rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. 3 To 311/2023, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně napadl obviněný V. P. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., tj. že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném hmotněprávním posouzení.
5. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný namítl, že shledává rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a dále má za to, že ve vztahu ke skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v jeho rámci vytkl, že skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy nebyly správně právně posouzeny, tj. nebyly správně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
6. V prvé řadě poukázal na pochybení soudů, pokud byl zamítnut důkaz výslechem zpracovatelky odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie kpt. Ing. Dagmar Jinderlové podstatný pro rozhodnutí, aniž soudy zdůvodnily, z jakých konkrétních důvodů považovaly daný důkaz za nadbytečný, v důsledku čehož nebylo možné rozhodnout o jeho vině bez důvodných pochybností. Nebylo tak dostatečně prokázáno, že by droga poskytovaná od V. M. v celkovém množství 250 g byla skutečně pervitinem. Obviněný o kvalitě a pravosti drogy pochyboval, proto si opatřil toluen a louh a v PET lahvi vyzkoušel, zda se jedná o pervitin, dospěl však k závěru, že zkoumaná látka pervitinem není. Zpracovatelka odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie vrchní komisařka kpt. Ing. Dagmar Jinderlová analýzou zjistila, že v předmětné PET lahvi se nachází pouze toluen bez přítomnosti jiných látek. Domáhal se proto jejího výslechu k vyjasnění, zda se v reakci s toluenem mohla droga vytratit, zda se vůbec jednalo o zakázanou látku a zda má toluen takové schopnosti. Je totiž podstatné, že pokud mohla být jedna jediná várka drogy od pana M. jinou látkou než pervitinem, existuje zcela důvodná pochybnost, že i ostatními várkami drog mohl pan M. uvádět obviněného v omyl a nemuselo se vůbec jednat o zakázanou látku. Tuto domněnku podporují i výpovědi svědků, kteří tvrdili, že droga byla nevalné kvality, jiné než bílé barvy (růžová, hnědá atd.), byla mokrá a stimulační účinek měla buď velmi slabý nebo žádný.
7. Soud prvního stupně přesto tento důkaz neprovedl pro nadbytečnost s odůvodněním, že o povaze látek nemá na podkladě stávajících důkazů pochybnost, a navíc právní kvalifikace skutku by se nezměnila. S tím obviněný nemůže souhlasit, neboť pokud by se neprokázalo, že zmíněných 250 g bylo skutečně pervitinem, pak by tato skutečnost měla vliv jak na trestnost činu, právní kvalifikaci a míru společenské škodlivosti, tak i na výši trestu. Při stávajících pochybnostech měl proto v tomto směru soud rozhodnout v jeho prospěch. Ani odvolací soud se s těmito jeho námitkami nikterak nevypořádal. Soudy se rovněž zjevně nezabývaly důkazy telekomunikačními záznamy, neboť v opačném případě by nemohly např. v části poskytování drogy svědkyni S. rozhodnout tak, jak rozhodly.
8. Pokud jde o nesprávné posouzení skutku má za to, že se odvolací soud též dopustil nesprávné interpretace zjištěných skutečností, když tvrdí, že nebylo prokázáno, že by se obviněný u V. M. zadlužil, a bylo mu proto vyhrožováno, ačkoliv z telekomunikačních záznamů je zcela zřetelné, že M. po obviněném požadoval vrácení peněz, vyhrožoval mu a naváděl ho, ať „prodá ledvinu“ atp.
9. Co se týče posouzení věrohodnosti svědků, je podle obviněného třeba přihlížet k tomu, že jsou uživateli návykových látek a jejich výpovědi tedy nelze považovat za pravdivé a důvěryhodné. I u hlavních líčení bylo zjevné, že si buďto nic řádně nepamatovali, nebo neustále měnili svá tvrzení o získaném množství drogy, jejich popis událostí nedával logický smysl a byl v rozporu s tím, co tvrdil obviněný. On sám naopak již rok a půl zcela abstinuje od jakýchkoli drog v důsledku pobytu ve vazbě a ve výkonu trestu, a kromě toho se k velké části stíhané trestné činnosti doznal. Nemá tedy žádný důvod lhát právě ve věci výše uvedených svědků. V návaznosti na to vytýká, že i po korekci obžaloby soud prvního stupně přesto nadále částečně vycházel ze skutkového stavu, ve kterém jsou zahrnuti svědci, kteří nevypovídali pravdu a zjevně se mu snažili přitížit, když jej obvinili z většího množství distribuované drogy, než tomu bylo ve skutečnosti.
10. Soud prvního stupně tak podle obviněného nesprávně rozhodl o rozsahu distribuce drogy v případě konzumentů D. J., M. S., M. H., P. B., P. B. a T. S., k jejichž tvrzením rozvádí v podrobnostech své výhrady. Výpověď D. J. shledal nepravdivou, neboť je nelogické, aby mu v daném období poskytl drogu v tolika případech, ani u tohoto svědka nebydlel od dubna do listopadu 2021, neboť v první polovině roku 2021 byl hospitalizován v nemocnici a následně bydlel u M. Č. U J. bydlel v říjnu a listopadu 2021. M. S. poskytl pervitin maximálně třikrát v celkovém množství 0,5 g výměnou za Rivotril. Svědkyně byla v kritické době nezaměstnaná a neměla žádné peníze. Ani pořízené záznamy telekomunikačního provozu nepotvrzují četnou komunikaci mezi obviněným a touto svědkyní. Obdobně je tomu i v případě svědka M. H. , který také nedisponoval peněžními prostředky, za které by mohl pervitin koupit, a kterému nikdy žádnou drogu neposkytl. V případě P. B. měl soud prvního stupně vycházet z výpovědi tohoto svědka, nikoli z tehdejší výpovědi obviněného z přípravného řízení, která byla silně ovlivněna jeho nepříznivým zdravotním stavem, a kterou následně korigoval. V případě P. B. měl soud vycházet z výpovědi obviněného, když při absenci jiných důkazů stála proti sobě dvě odlišná tvrzení a mělo tak být rozhodnuto v jeho prospěch. T. S. si od obviněného pervitin nekupovala, naopak sama si od něj peníze půjčovala, pervitin jí poskytl zdarma. Zjevně tak trestnou činnost nepáchal ze ziskuchtivosti. I s ohledem na jeho účelnou nápravu a pocit spravedlnosti tak považuje za nezbytné, aby byl shledán vinným pouze jednáním, kterého se skutečně dopustil, a které bude prokázáno bez důvodných pochybností, nikoli aby byl odsouzen za jednání, které nespáchal a z čeho byl pouze křivě těmito svědky obviněn.
11. V další části svého mimořádného opravného prostředku projevil obviněný rovněž nesouhlas se závěry znaleckého psychiatrického posudku v tom směru, že jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti nebyly snížené či vymizelé. Již roky má pocit, že žije mimo realitu a trpí bludy a halucinacemi, což potvrdila i celá řada svědků. Na pervitinu byl závislý, užíval jej prakticky každý den, neboť poté nebyl unavený a navzdory svému špatnému zdravotnímu stavu mohl relativně normálně fungovat. Je tak reálné, že v době páchání trestné činnosti byl intoxikován, což mohlo způsobit jeho nepříčetnost. To však nebylo v řízení zkoumáno a postaveno na jisto, a nelze proto stanovit míru ovlivnění rozpoznávacích a ovládacích schopností, tedy zda byl příčetný či nepříčetný. S ohledem na tyto pochybnosti mělo být rozhodnuto v jeho prospěch.
12. Dále se dovolatel věnoval okolnostem významným pro rozhodnutí o druhu a výměře trestu. Poukázal na to, že zvláště s přihlédnutím k tomu, že bylo ve věci rozhodnuto za určité důkazní nouze a při existenci důvodných pochybností o skutkovém stavu a o jeho vině, považuje uložený trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný. Namítá, že v rozhodnutí nebylo reflektováno, že dominantní výchovná funkce trestu již byla částečně naplněna samotným vedením trestního řízení. Rovněž nebylo dostatečně přihlédnuto k tomu, že mu bude přeměněn předchozí podmíněný trest odnětí svobody ve výši 2,5 let na trest nepodmíněný. Celkový trest ve výši 6,5 roku, který shledal příliš vysoký, by mohl mít negativní účinky a neplnil by výchovnou funkci jako trest nižší.
13. Má tedy za to, že z provedených důkazů nelze učinit závěr, že se dopustil trestného činu v rozsahu uvedeném v napadeném rozsudku. Provedenými důkazy nebyl skutek nebo okolnosti skutkové povahy správně zjištěny ani jednoznačně prokázány s nejvyšším možným stupněm jistoty. Učiněná skutková zjištění soudů obou stupňů jsou tak v rozporu s obsahem (nedostatečných) důkazů, na jejichž podkladě své závěry učinily.
14. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 8. 2023, č. j. 3 To 311/2023-1292 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 5. 2023, č. j. 2 T 138/2022-1256 a zprostil jej obvinění, nebo alternativně podle §265k a §265l odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 8. 2023, č. j. 3 To 311/2023-1292 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 5. 2023, č. j. 2 T 138/2022-1256 a přikázal soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
15. Z vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k podanému dovolání vyplývá, že námitky vyjádřené v dovolání uplatnil obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud prvního stupně, tak soud odvolací. Především odmítla tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně
nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam jí připisovat z hlediska skutkového děje.
16. Pokud jde o ověření toho, zda látky zajištěné u obviněného byly vskutku metamfetaminem, resp. zda obviněný od V. M. neobdržel jinou látku než metamfetamin, dospěl správně již soud prvního stupně k závěru, že o povaze látek distribuovaných obviněným nebylo již na podkladě jiných důkazů pochyb. Z výpovědí svědků z řad odběratelů drog bylo ověřeno, že látka, kterou od obviněného V. P. dostali nebo zakoupili, měla účinky obvyklé u pervitinu, byť v některých případech svědkové referovali o nevelké kvalitě této látky. Je tedy zřejmé, že látka distribuovaná obviněným V. P. byla metamfetaminem (pervitinem), což je z hlediska dané právní kvalifikace důkaz zcela dostačující. Rovněž právní kvalifikaci jednání obviněného státní zástupkyně shledala zcela přiléhavou s tím, že provedenými důkazy byla jeho trestná činnost plně prokázána. Ve shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v odůvodnění jeho rozhodnutí uzavřela, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
17. Na vyjádření státní zástupkyně reagoval obviněný v replice, v níž setrval na svých dovolacích námitkách a návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu. Znovu zopakoval své výhrady k některým svědectvím osob, kterým měl poskytovat pervitin, s tím, že existují důvodné pochybnosti o rozsahu jeho viny. Soudy též blíže nezdůvodnily neprovedení důkazu výslechem zpracovatelky odborného vyjádření z oboru kriminalistiky.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
20. Obviněný předně uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v tom, že „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
21. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
22. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí „na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
23. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Ve skutečnosti ale v tomto lze vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to ve vazbě na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obviněný vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
24. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa) .
25. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Těmito dovolacími důvody jsou pak obviněným uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
26. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
27. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
28. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku okresního soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ jak rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17/2002, C. H. Beck), tak v řadě dalších rozhodnutí (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 11 Tdo 170/2022).
29. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten obviněný uplatnil v jeho první a třetí alternativě. Námitky proti učiněným skutkovým zjištěním obsahují nesouhlas dovolatele s tím, že byl uznán vinným na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a důkazů, které oba nižší soudy vyhodnotily podle jeho názoru nesprávně, v důsledku čehož shledal, že stávající skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování a jsou s nimi v rozporu. To platí zejména ve vztahu k námitkám obviněného, že nebylo prokázáno, zda droga poskytovaná od V. M. v množství 250 gramů byla skutečně pervitinem, přičemž vytýká neprovedení důkazu výslechem zpracovatelky odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie kpt. Ing. Dagmar Jinderlové, který k objasnění této skutečnosti navrhl. Rovněž poukazuje, že se soudy nezabývaly důkazy telekomunikačními záznamy (ohledně poskytování drogy svědkyni M. S.). Takto koncipované námitky však směřují jen proti skutkovým zjištěním obsahující nesouhlas obviněného s tím, kterak soudy nižších instancí vyhodnotily ve věci provedené důkazy stran projednávaného skutku, přičemž předkládá vlastní hodnotící úvahy, na jejichž podkladě předkládá vlastní skutkovou verzi, podle které se předmětného jednání nedopustil v přisouzeném rozsahu. Dovolatel se tedy v podstatě domáhá toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem.
30 . Ve vztahu k tvrzenému rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními stran obviněnému přisouzeného množství a kvality opatřené a distribuované drogy pervitin, nutno zdůraznit, že aby mohl nastat zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03). Těmito svými námitkami v podstatě toliko pouze obecně vznáší výhrady k hodnocení důkazů soudy obou stupňů, které podle jeho názoru provedené důkazy neposuzovaly ve vzájemných souvislostech a provedená skutková zjištění nesprávně vyhodnotily.
31. Poukazuje-li obviněný, že nebylo prokázáno, že by droga od V. M. v celkovém množství 250 gramů byla pervitinem, podstatou i těchto námitek je ve skutečnosti brojení proti chybnému hodnocení důkazů soudem prvního stupně a soudem odvolacím, přičemž obviněný soudům v podaném dovolání vytýká nesprávné hodnocení důkazů, předkládá jejich vlastní hodnocení, a teprve na jejich podkladě dovozuje jiné, pro něj příznivější, skutkové, příp. i právní závěry. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nicméně jednoznačně vyplývá, že se množstvím opatřené a distribuované drogy pervitin a její kvalitou pečlivě zabýval.
32. Pokud jde o námitky, týkající se neprovedení navrhovaného důkazu výslechem zpracovatelky odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie kpt. Ing. Dagmar Jinderlové k zodpovězení otázek, zda se v reakci s toluenem mohla droga vytratit, zda se vůbec jednalo o zakázanou látku a zda má toluen takové schopnosti, když má za to, že nebylo dostatečně prokázáno, zda droga poskytovaná od V. M. v celkovém množství 250 g byla skutečně pervitinem, je nutno v tomto ohledu zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).
33. Dle názoru Nejvyššího soudu při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenutý důkaz nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy řádně zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy, resp. návrh na jejich opětovné provedení, by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv.
34. Soud prvního stupně neprovedení navrhovaného důkazu výslechem kpt. Ing. Dagmar Jinderlové jako svědkyně přesvědčivě odůvodnil a důkladně objasnil, přičemž uvedl, že výslech této svědkyně – zpracovatelky odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie není pro dokazování v této věci nezbytný. Pokud smyslem tohoto důkazního návrhu bylo ověření toho, zda látky zajištěné u obviněného byly vskutku metamfetaminem, resp. zda obviněný od V. M. neobdržel jinou látku než metamfetamin, dospěl soud k závěru, že o povaze látek distribuovaných obviněným na podkladě již stávajících důkazů není pochyb. V tomto směru uvedl, že: „Z výpovědí řady slyšených svědků z řad odběratelů drog bylo ověřeno, že látka, kterou od obviněného P. dostali/zakoupili, měla účinky obvyklé u pervitinu, byť v některých případech svědkové referovali o nevelké kvalitě této látky. Je tedy zřejmé, že látka distribuovaná obviněným P. byla metamfetaminem (pervitinem), což je z hlediska dané právní kvalifikace plně postačující. Nadbytečnost provádění navrhovaného důkazu nadto vyplývá i z toho, že právní kvalifikace jednání obviněného podle 2. odstavce §283 tr. zákoníku by byla namístě v každém případě již s ohledem na samotný fakt speciální recidivy obžalovaného ve smyslu §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, která je nezpochybnitelná a nezávislá na tom, jak kvalitní či nekvalitní drogu obviněný V. P. distribuoval“ (k tomu srov. bod 27 str. 9 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
35. Argumentaci soudu prvního stupně doplnil rovněž odvolací soud konstatováním, že : „Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb (§2 odst. 5 tr. ř.), skutkové závěry, ke kterým dospěl, jsou přesvědčivé a mají svůj podklad v obsahu provedených důkazů. … obviněný o zmíněné zkoušce s toluenem referoval podrobně již v přípravném řízení, a to v souvislosti s tím, že při posledním odběru pervitinu od M. na jeho straně vznikly pochybnosti v tom směru, zda jde skutečně o pervitin. Mělo jít tehdy o deset gramů, které měly jinou konzistenci než obvykle, jinou barvu, šlo o látku velice vlhkou. I pokud by tehdejší dodavatel obžalovaného se tohoto snažil v rámci takovéto dodávky drogy podvést, rozhodně by to neznamenalo skutečnost, že již dříve předaných 250 g předmětné látky by ve skutečnosti nebylo drogou. Obžalovaný je pravidelným konzumentem pervitinu a sám přiznává, že výraznou část drogy odebrané od M. si sám aplikoval. Nikdy v předchozím období nenamítal, že by látka dodávaná M. ve skutečnosti nebyla drogou, učinil tak právě až v posledním případě, což i M. sdělil v rámci telefonických hovorů, které byly v předmětné trestní věci zaznamenány. V předchozím období nikdy nic takového svému dodavateli neuváděl, byť s ním byl ve velice čilém telefonickém i osobním kontaktu, jak z provedených záznamů vyplývá. Navíc jsou zde výpovědi svědků z celé řady konzumentů drog, kteří se vyjadřují k charakteru látky distribuované obžalovaným. Prakticky shodně uvedli, že šlo o drogu pervitin, která měla na ně obvyklé účinky. Pouze v některých případech drogu získanou od obžalovaného označovali za méně kvalitní, když doba jejího účinku byla kratší než obvykle. Pochybnosti o tom, že by sám obžalovaný se stal obětí prakticky podvodného jednání ze strany M. odvolací soud nemá a pokud jde o výsledek zkoušky, kterou v souvislosti s posledním odebráním drog od M. prováděl, tak ten nemůže žádným způsobem v podstatných směrech ovlivnit rozhodnutí o vině v projednávané trestní věci“ (k tomu srov. bod 12. str. 6 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
36. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud stran námitky zjevného rozporu skutkových závěrů s provedeným dokazováním a právním posouzením skutku konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek soudu prvního stupně a potažmo na něj navazující usnesení soudu odvolacího, zatíženy nejsou. Okresní soud v Českých Budějovicích realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Krajský soud v Českých Budějovicích, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami se přesvědčivě vypořádal. Pokud na základě toho dovodil, že si obviněný opatřil přinejmenším od V. M. případně od dalších neustanovených osob drogu pervitin v celkovém množství nejméně 250 g za účelem její distribuce formou prodejů či poskytování koncovým odběratelům, jakož i pro vlastní spotřebu, nelze mít k těmto jeho závěrům žádných výhrad.
37. Za relevantní výhradu nelze považovat ani tvrzení dovolatele, že orgány činné v trestním řízení nevyužily možnost zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností, čímž porušily zásadu i dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
38. Zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. Obdobně argumentoval Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 4 Tdo 1572/2016. Z další judikatury lze zmínit například odstavec 22. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018, v němž Nejvyšší soud k uvedené zásadě jednoznačně konstatoval, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit žádný z dovolacích důvodů. Také z judikatury Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení, které má za následek, že „se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ – viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu.
39. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
40. V části svého mimořádného prostředku označeného jako „Nesprávné právní posouzení“ obviněný vyjadřuje nesouhlas s právním hodnocením posuzovaného jednání podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, což by byly námitky jinak podřaditelné pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud nicméně shledal, že dovolání je sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak z jeho obsahu je zřejmé, že proti právnímu hodnocení posuzovaného jednání žádné konkrétní námitky dovolatele nesměřují. Dovolatel totiž i tuto svou argumentaci, kterou lze podřadit spíše pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vystavěl pouze na skutkových okolnostech případu a polemice s hodnocením důkazů.
41. Tvrdí sice, že projednávaný skutek měl být posouzen jinak, nežli oba soudy dovodily, své tvrzení však staví na rozporování skutkových zjištění soudů, které podle něj nesprávně hodnotily provedené důkazy. Tak je tomu, pokud tvrdí, že jeho vina v přisouzeném rozsahu nebyla provedenými důkazy prokázána, přičemž rozporuje zjištění soudů stran počtu případů a množství distribuovaného pervitinu svědkům D. J., M. S., M. H., P. B., P. B. a T. S. Rovněž namítá, že soudy při zjišťování skutkového stavu nesprávně vycházely stran těchto skutečností částečně z tvrzení těchto svědků – uživatelů návykových látek, jejichž věrohodnost zpochybňuje, a vyjadřuje nesouhlas, pokud soudy i o tvrzení těchto svědků opřely své skutkové závěry.
42. Je tak zřejmé, že tyto dovolací námitky primárně nezpochybňují právní posouzení skutku, nýbrž se jimi domáhá převzetí jím předestřené verze skutkových zjištění, ze které pak, podle obviněného, vyvstávají pochybnosti v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustil v přisouzeném rozsahu, tj. ve vztahu ke kvalifikaci podle odst. 2 písm. c) §283 tr. zákoníku. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obsahově nenaplňují.
43. Jen pro úplnost lze dodat, že soud prvního stupně přesvědčivě vysvětlil, z jakého důvodu i tyto obviněným zpochybňované výpovědi svědků shledal nejen za důkazy věrohodné, ale také usvědčující. Tyto důkazy totiž nestojí osamoceně, ale je zřejmé, že soud prvního stupně důkazní situaci objektivizoval i dalšími důkazy. Provedené důkazy hodnotil odpovědným způsobem a pochybnosti, které se provedenými důkazy nepodařilo odstranit, v souladu se zásadou in dubio pro reo hodnotil ve prospěch obviněného.
44. Pouhou polemikou se skutkovými zjištěními se jeví rovněž námitky, jimiž obviněný zpochybňuje závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Jana Tučka, Ph.D., LL.M., že jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti nebyly snížené či vymizelé. Z výslechu znalce v hlavním líčení soud prvního stupně zjistil, že obviněný trpí závislostí na pervitinu, zneužíval benzodiazepiny, jeho osobnost je deprivovaná dlouhodobou toxikomanií. Jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti v době činu však byly zachované. Obviněný je osobou dlouhodobě zneužívající návykové látky, což se mu stalo životní náplní. Ochranné léčení v žádné formě v jeho případě znalec nenavrhl. Jeho pobyt na svobodě označil za rizikový z důvodu zvýšené pravděpodobnosti recidivy. Pokud jde o interní choroby obviněného, ty byly znalci známy, nicméně neměly na znalecké závěry podstatný vliv (bod 19 str. 6 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
45. Ani odvolací soud neshledal důvodné pochybnosti o zachovalých rozpoznávacích a ovládacích schopnostech obviněného v době páchání projednávané trestné činnosti. Poukázal, že obviněný je dlouholetým uživatelem a distributorem drog a lze tedy důvodně předpokládat, že si je dostatečně vědom vlivu konzumovaných drog na své jednání. Nic nenasvědčuje závěru, že jeho psychika byla již natolik narušena, aby nebyl schopen rozpoznat společenskou škodlivost svého protizákonného jednání a své jednání ovládat. Nejde přitom o posuzování příčetnosti obviněného ohledně ojedinělého protizákonného jednání, nýbrž jde o dlouhodobé pokračující neoprávněné nakládání s drogami, tedy jednání, jehož protizákonnosti si obžalovaný i s ohledem na své předchozí postihy byl velice dobře vědom. Ani pořízené záznamy o telekomunikačním provozu nikterak nenasvědčují závěru o jednání nepříčetné osoby. Obviněný byl v intenzivním telefonickém a osobním kontaktu se svým hlavním dodavatelem a se svými odběrateli, přičemž opatřené záznamy telefonátů nepotvrzují, že by šlo o jednání osoby, která je mimo realitu, osoby, která jedná pod vlivem jakýchsi bludů, jak uvádí (k tomu srov. bod 13. str. 6–7 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
46. Obviněný V. P. s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. shledal vadným rovněž výrok o trestu odnětí svobody, přičemž namítá jeho nepřiměřenost. Takové námitky však nelze prostřednictvím důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatnit, neboť nejde o „jiné hmotněprávní posouzení“ ve smyslu tohoto dovolacího důvodu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, bylo možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
47. Pro úplnost Nejvyšší soud nicméně konstatuje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, jejž však obviněný v dovolání neuplatnil, a proto je třeba jen v zájmu úplnosti uvést, že tento dovolací důvod se vztahuje na případy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až 34 tr. zák. (resp. §41, §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002).
48. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) poukázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice . … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
49. Nejvyšší soud musí konstatovat, že otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu neodpovídá stávajícímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod.
50. K tomu lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. na již citované rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se pak zcela explicitně uvádí, že: „Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby ) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.”
51. Je vhodné připomenout, že obviněný byl v dané věci uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, za nějž lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody v rozpětí od dvou do deseti roků. Byl-li obviněnému uložen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, není pochyb o tom, že mu byl uložen přípustný druh trestu a zcela v rámci zákonné trestní sazby, a to navíc v dolní polovině jejího rozmezí. V daném případě rovněž nebyly dány jakékoli okolnosti, které by odůvodňovaly uložení obviněnému mírnějšího trestu odnětí svobody, nadto nespojeného s jeho přímým výkonem, jak je obviněným nastíněno s tím, že výchovná funkce trestu byla částečně naplněna již samotným vedením trestního řízení a že mu bude přeměněn podmíněný trest odnětí svobody z předchozího odsouzení ve výši 2 a půl roku na trest nepodmíněný. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se podává, že při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vyšel ze zásad ukládání trestů zakotvených v §37 a násl. tr. zákoníku, zohledňující okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněného, stupně jeho narušení i možnosti jeho nápravy, přičemž současně odráží rozsah a charakter projednávané trestné činnosti a zejména pak vysokou míru společenské škodlivosti jeho protiprávního jednání.
52. Jak v tomto směru přiléhavě poukázal i odvolací soud, obviněný byl odsouzen opětovně pro poměrně závažnou drogovou trestnou činnost, která byla páchána po dobu téměř tří let ve vztahu k většímu množství konzumentů drog, přičemž v takovémto způsobu života pokračoval i přesto, že v minulosti vykonal poměrně výrazné nepodmíněné tresty odnětí svobody právě pro takovouto trestnou činnost. V předchozím trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 T 51/2020 mu i přes předchozí speciální recidivu soud uložil podmíněný trest odnětí svobody. Obviněný nicméně této šance vůbec nevyužil, když již v době tehdy konaného trestního řízení páchal nyní projednávanou trestnou činnost a v této pokračoval i po pravomocném odsouzení k podmíněnému trestu odnětí svobody (k tomu srov. bod 15 str. 7 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
53. Při ukládání trestu je potřebné brát v úvahu vyváženost represivního a preventivního působení trestu, jehož dosažení musí vést (při zohlednění individuálního postihu konkrétního jednice za jím konkrétně spáchaný delikt) k tomu, aby uložený trest (při uvážení požadavku formulovaného zněním §38 tr. zákoníku stran přiměřenosti trestních sankcí) z hlediska generálně preventivního zajistil ochranný efekt trestu ve vztahu k ostatním potencionálním pachatelům.
54. Nejvyšší soud proto optikou shora prezentovaného závěru přezkoumal přiměřenost uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody a zjistil, že soud prvního stupně, jehož závěry akceptoval i soud odvolací, se jeho uložením nezpronevěřil požadavku přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti trestních sankcí, kdy po zohlednění všech okolností případu a skutečností relevantních pro rozhodování o trestu vysvětlil i úvahy, jimiž se při svém rozhodování řídil a na jejichž základě dospěl k závěru o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. Způsob posouzení všech skutečností významných pro uložení trestu odnětí svobody obviněnému co do jeho výše i nepodmíněnosti, jakož i jeho zařazení do věznice s ostrahou, lze považovat za dostatečný pro zhodnocení všech potřebných hledisek (srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06, a ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12).
55. V neposlední řadě je zapotřebí dodat, že v tomto případě nejde ani o situaci, na niž dopadají závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17 (viz body 49. a násl.), kdy by tak bylo možné dovolací námitky obviněného stran výroku o trestu podřadit pod výše citovaný zákonný dovolací důvod, a to pro nesprávné hmotněprávní posouzení představující svévolné porušení některého z ústavně zaručených základních práv či svobod.
56. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pokud jde o v úvahu přicházející (byť obviněným výslovně neuplatněný), dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, ten je dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Jelikož však Nejvyšší soud – z výše rozvedených důvodů – zjistil, že v napadených rozhodnutích obou nižších soudů nedošlo ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. k porušení zákona, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
57. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 4-11), a rovněž poukazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 4-7). Na podkladě obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost v přisouzeném rozsahu. Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani z toho vyplývající zásada in dubio pro reo , jak je jím namítáno.
58. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného V. P. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných než zákonných důvodů. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 1. 2024
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu