ECLI:CZ:NS:2024:11.TDO.1182.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 1182/2023-599
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2024 o dovolání obviněného A. Š. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 8. 2023, č. j. 5 To 110/2023-569, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 32 T 68/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného A. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 3. 2. 2023, č. j. 32 T 68/2022-494, ve spojení s v záhlaví označeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen „dovolací soud“) byl obviněný A. Š. (dále jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (skutek pod bodem 1.) a přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku (skutek pod bodem 2.), jichž se – podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů – dopustil následovně:
1.
v přesně nezjištěném období od září 2021 do 3. listopadu 2021 si obstaral za účelem distribuce dalším osobám látku metamfetamin (pervitin), který je látkou uvedenou v seznamu č. 5 –psychotropní látky, v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu se zněním zákona č. 167/98 Sb., o návykových látkách a jednak látku konopí (marihuanu) využitelnou k toxikomanii, přičemž konopí (marihuana) a pryskyřice z konopí jsou látky uvedené v seznamu č. 3 – omamné látky, v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a delta-9-tetrahydrokanabinol (THC) je látkou uvedenou v seznamu č. 4 – psychotropní látky, v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu se zněním zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, to vše s vědomím, že se o takové látky jedná, které uschoval ve svém bydlišti v XY, okres XY, a motorovém vozidle značky Nissan Double CAB registrační značky XY,
přičemž v přesně nezjištěné době od září 2021 do 3. 11. 2021 nejméně v jednom případě poskytl v místě bydliště v garáži L. M. zdarma přesně nezjištěné množství pervitinu (metamfetaminu), který jej užil šňupáním,
přičemž dne 3. 11. 2021 v 12.55 hodin po jeho zadržení zásahovou jednotkou Policie ČR při pokusu o útěk z místa svého bydliště v korytu vodního toku XY na úrovni domu č. p. XY u něj byly při osobní prohlídce zajištěny mimo jiné plastová dóza s obsahem bílé krystalické látky o hmotnosti 17,49 gramů a plastový uzavíratelný sáček s bílou krystalickou látkou o hmotnosti 0,87 gramů, přičemž odborným vyjádřením Policie ČR OKTE z oboru kriminalistika, odvětví chemie, bylo zjištěno, že tato krystalická látka obsahuje 76 % metamfetaminu báze, což v celkovém množství 18,36 gramů představuje 13,95 gramů metamfetaminu báze a současně u něj byla zajištěna digitální váha,
jednak při domovní prohlídce, provedené dne 3. 11. 2021 v místě jeho bydliště na adrese XY č. p. XY, bylo zajištěno mimo jiné celkem 448,95 gramů sušiny konopí, přičemž odborným vyjádřením Policie ČR OKTE z oboru kriminalistika, odvětví chemie, bylo prokázáno, že tato sušina obsahuje 46,24 gramů delta-9-tetrahydrokanabinolu (THC), dva plastové uzavíratelné sáčky s bílou krystalickou látkou o hmotnosti 2,3 gramu, přičemž odborným vyjádřením Policie ČR OKTE z oboru kriminalistika, odvětví chemie, bylo zjištěno, že tato látka obsahuje 1,77 gramu metamfetaminu báze, a dále plastová dóza se zbytky metamfetaminu, 191 prázdných uzavíratelných plastových sáčků, zapékací mísa se zbytky metamfetaminu, dva plastové kelímky se zbytky metamfetaminu a čtyři digitální váhy,
jednak při prohlídce jiných prostor, provedené dne 12. 11. 2021 v objektu motorového vozidla značky Nissan Double CAB, registrační značky XY, které v té době užíval, bylo zajištěno mimo jiné celkem 797,41 gramů sušiny konopí, přičemž odborným vyjádřením Policie ČR OKTE z oboru kriminalistika, odvětví chemie, bylo zjištěno, že tato sušina obsahuje 25,18 gramů delta-9-tetrahydrokanabinolu (THC),
tedy celkové množství zajištěných návykových látek a věcí bezprostředně souvisejících s jejich distribucí, které dalece převyšovalo množství pro běžnou osobní spotřebu a potřebu jednotlivce,
a uvedeného jednání se dopustil i přesto, že trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 9. 2019, čísla jednacího 19 T 132/2019 - 128, který nabyl právní moci dne 15. 11. 2019, byl odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, se stanovením zkušební doby v trvání dvou let, tedy do 15. 11. 2021, přičemž usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. 9. 2022, č. j. 19 T 132/2019-232, které nabylo právní moci dne 22. 9. 2022, bylo rozhodnuto o nařízení výkonu trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců do věznice s ostrahou
2.
v přesně nezjištěném období, nejméně však dne 3. 11. 2021 v XY, okres XY, jednak v místě svého bydliště v domě č. p. XY, jednak ve vnitřních prostorech vozidla Nissan Double CAB, registrační značky XY, jehož byl uživatelem a jednak bezprostředně při sobě, měl pro svou vlastní spotřebu uschováno celkem 10,23 gramů tablet a krystalické látky s celkovým obsahem 3,42 gramů MDMA báze, přičemž takto bylo u něj konkrétně zajištěno:
a) při jeho zadržení policejním orgánem dne 3. 11. 2021 v 12.55 hodin při pokusu o útěk z místa svého bydliště v korytu vodního toku XY na úrovní domu č.p. XY plastový uzavíratelný sáček s bílou krystalickou látkou o hmotnosti 1,54 gramů, přičemž odborným vyjádřením Policie ČR OKTE z oboru kriminalistika, odvětví chemie, bylo zjištěno, že tato krystalická látka obsahuje 1,2 gramu MDMA báze,
b) při domovní prohlídce, provedené dne 3. 11. 2021 v místě jeho bydliště na adrese XY č. p. XY, tableta o hmotnosti 0,44 gramu a bílá krystalická látka o hmotnosti 0,45 gramu s obsahem MDMA, kdy odborným vyjádřením Policie ČR OKTE z oboru kriminalistika, odvětví chemie, bylo zjištěno, že uvedená tableta a bílá krystalická látka obsahují celkem 0,35 gramu MDMA báze,
c) při prohlídce jiných prostor, provedené dne 12. 11. 2021 v objektu motorového vozidla značky Nissan Double CAB, registrační značky XY, které v té době užíval, plastový sáček s částečně rozdrcenými tabletami hnědé barvy o celkové hmotnosti 7,8 gramu, přičemž odborným vyjádřením Policie ČR OKTE z oboru kriminalistika, odvětví chemie, bylo zjištěno, že tyto tablety obsahují 1,87 gramu MDMA báze,
přičemž methyltenamfetamin (MDMA) je látkou uvedenou v příloze č. 4 – psychotropní látky, seznamu č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu se zněním zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a tohoto jednání se dopustil s vědomím, že se o takovou látku jedná.
2. Za uvedené trestné činy odvolací soud obviněnému – na podkladu jeho odvolání – podle §283 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, uložil úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců a podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej pro jeho výkon zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále obviněnému uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, které podrobně vymezil v příslušném výroku svého rozsudku.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to jak do výroku o vině, tak i do výroku o trestu, podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Karla Sedláčka, advokáta, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
4. Obviněný úvodem svého dovolání namítá, že v řízení před soudy nižších stupňů došlo k zásadním pochybením, která spočívají v nesouladu právního posouzení věci se skutkovými zjištěními, jenž dosahují intenzity porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), jakož i dalších mezinárodních lidskoprávních dokumentů. S odkazem na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (podle níž pod obviněným uplatněný dovolací důvod spadají i případy, kdy je zjištěn extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci a případy nehodnocení stěžejních důkazů) namítá, že skutek (pozn. resp. skutky) zjištěné soudy nižších stupňů byly nesprávně posouzeny jako trestné činy. Soudy se podle něj dále dopustily subjektivního, extenzivního a libovolného výkladu, přičemž závěr, že se dopustil výše označených trestných činů postrádá oporu v dokazování. Trest, který mu byl za tyto trestné činy uložen, je pak podle jeho přesvědčení v rozporu s přiměřeností výše trestu, když nebyly soudy nižších stupňů vzaty v potaz tresty, které mu již byly dříve uloženy.
5. Pokud jde o tvrzený extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a vyvozenými právními závěry a svévolné hodnocení důkazů, obviněný uvádí, že si je vědom konstantní judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021), podle níž se téměř nelze dovolávat přezkumu skutkových zjištění učiněných soudy v předcházejícím řízení, neboť by toto již kolidovalo se samotnou podstatou dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku, kdy je posuzováno pouze hodnocení, zda byl skutek správně právně posouzen a kvalifikován v souladu s příslušnými ustanoveními trestního zákoníku. Navzdory tomu má obviněný za to, že skutkový stav, který byl zjištěn soudy nižších stupňů, jakož i na něj navazující právní posouzení, neodpovídají provedenému dokazování a závěrům soudů o jeho vině, neboť zde nebyl proveden jediný důkaz, který by spolehlivě prokázal, že se dopustil skutků uvedených v obžalobě. Naopak se domnívá, že ve věci bylo provedeno několik přímých důkazů, které vylučují závěr o tom, že se dopustil výše popsané trestné činnosti. Za této situace je proto nutné přezkoumat postup obou soudů nižších stupňů.
6. Co se týče objektivní stránky trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, připomíná, že v dané věci vypověděli shodně všichni svědci, že jim není známo, že by se obviněný dopustil této trestné činnosti. Soudy obou stupňů nicméně tyto svědecké výpovědi nepovažovaly za věrohodné, a to s ohledem na osoby svědků, kteří jsou uživateli omamných a psychotropních látek. Takové hodnocení má obviněný za velmi předpojaté, zcela nelogické a neakceptovatelné. Veškeré závěry obecných soudů týkající se posouzení věrohodnosti svědků by měly spočívat na objektivních kritériích (k čemuž odkazuje na vybraná rozhodnutí Nejvyššího soudu). Soudy obou stupňů nadto nerozvedly svou subjektivní přesvědčenost o nevěrohodnosti těchto svědků, což obviněný považuje za flagrantní porušení svého práva na spravedlivý proces v návaznosti na zásadu in dubio pro reo , neboť žádné další důkazy, které by prokazovaly jeho vinu, již provedeny nebyly a není dána tedy objektivní okolnost, ze které by bylo možné dovodit, že svědci nejsou věrohodní. Obviněný zde uvádí příklad svědků M. a M., z jejichž výpovědí plyne, že od něj v rozhodné době již drogy nepořizovali.
7. Obviněný dále poukazuje na výpověď svědkyně D. (pozn. bývalé partnerky obviněného, která s ním měla nejprve sdílet společnou domácnost a poté se pravidelně zdržovat v obydlí obviněného), z níž plyne – a to navzdory přesvědčení soudů obou stupňů, že tato už v rozhodné době u obviněného nebydlela – že svědkyně měla v obydlí obviněného stále své osobní věci. V přípravném řízení konkrétně uvedla, že z věcí zajištěných při domovní prohlídce mohly být některé její (např. váhy, brčka a další). Přítomnost osobních věcí svědkyně v obydlí obviněného podle něj vyvrací závěr soudů nižších stupňů, že tato u něj v rozhodné době již nebydlela. Tento závěr podporuje i výpověď svědka M., který sdělil, že žil nad obžalovaným a ví, že svědkyně D. skutečně v rozhodné době u tohoto žila. Obdobně se vyjádřil i svědek K. a svědkyně Ž. Svědkyně D. pak v přípravném řízení při podání vysvětlení dne 4. 11. 2021 (jakkoliv k úřednímu záznamu o tomto nelze přihlížet jako k důkazu) uvedla, že některé z věcí zajištěných u obviněného jsou její a tyto konkrétně vyjmenovala, včetně jejich umístnění v obydlí obviněného. Obviněný se tak domnívá, že jelikož nelze spolehlivě vyloučit, které omamné a psychotropní látky nalezené v jeho bydlišti patřily svědkyni D., pak závěr soudů nižších stupňů, že všechny tyto látky a související nástroje náležely obviněnému nemá jednoznačnou oporu o provedené důkazy, a naopak je s těmito v silném rozporu. Uvedená námitka přitom podle mínění obviněného odpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu.
8. Obviněný taktéž připomíná, že se částečně doznal k trestné činnosti a uvedl i které z nalezených látek jsou jeho, a to i u těch, u kterých jejich vlastnictví nemuselo být jednoznačné (např. látky zajištěné v garáži nebo v motorovém vozidle). Kategoricky však odmítl vlastnictví části předmětů a tablet extáze, jakož i MDMA v sypké formě a vah, které byly v jeho obydlí nalezeny.
9. Dále obviněný zdůrazňuje, že soudy nižších stupňů některé svědecké výpovědi považují za jednoznačně pravdivé bez dalšího a jiné zase za jednoznačně nepravdivé, a to bez jakýchkoliv objektivních okolností a zdůvodnění. Takové hodnocení se jeví obviněnému jako zcela nepřezkoumatelné a účelové. Jestliže svědek M. uvedl, že v garáži u obviněného si ,,šňupl“ pervitin, který byl volně ležící, pak zcela schází časový údaj kdy se tak stalo, jakož i důkaz o tom, že šlo skutečně o pervitin, kde se přesně nacházel, v jakém množství jej měl svědek užít a jaké účinky u něj jeho užití vyvolalo. Soudy nižších stupňů přesto vyhodnotily tuto část výpovědi svědka M. bez dalšího jako pravdivou a vyvodily z tohoto závěry zcela v neprospěch jeho osoby, a to navzdory tomu, že uvedený svědek byl v roce 2022 hospitalizován na psychiatrii pro stav vyvolaný nadměrnou intoxikací marihuany a pervitinu, a jeho výpověď vlivem tohoto stavu mohla být neúmyslně zkreslena. Naopak část výpovědi svědka M. o tom, že svědkyně D. bydlela v rozhodnou dobu u obviněného, soudy nepovažovaly za pravdivou, a to bez dalšího objektivního zdůvodnění a podložení případnými provedenými důkazy. Tyto závěry soudů obou stupňů se jeví jako zcela nepodložené a nepřezkoumatelné a stojící v rozporu s provedenými důkazy.
10. Obviněný opět zdůrazňuje, že v celém řízení nebyl proveden jediný důkaz, který by prokázal, že by distribuoval omamné a psychotropní látky. Soudy nižších stupňů dovodily z jeho trestní minulosti, že měl množství nalezené marihuany a pervitinu zcela určitě k distribuci, byť k takovému závěru nebyl proveden žádný důkaz, který by toto prokázal a soudy tedy vyslovily jeho vinu ve zcela výrazném rozporu se zásadou in dubio pro reo (k tomu obviněný odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Skutečnost, že zajištěné látky nebyly určeny pro distribuci podle obviněného dokládá i to, že některé tablety extáze byly rozdrceny, a tedy byly nevhodné k distribuci. Jiný důkaz o tom, že by obviněný distribuoval omamné a psychotropní látky přitom proveden nebyl a z výpovědí svědků se podává přesně opačný závěr. Soudy nižších stupňů si tak zcela účelově a extenzivně vyložily, že nalezené množství ,,určitě muselo“ být k distribuci.
11. Obviněný proto shrnuje, že nebylo prokázáno, že se dopustil výše uvedených trestných činů, přičemž nelze pominout skutečnost, že množství omamných a psychotropních látek u něj nalezených, které již naplňuje znak „většího rozsahu“ podle §284 odst. 3 tr. zákoníku, přesáhlo hranici tohoto znaku o pouhé 0,02 g. Zde obviněný odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. II. ÚS 658/14, stran zásady in dubio pro reo a míry objasnění skutkového stavu věci v trestním řízení.
12. V kontextu výše uvedeného se obviněný nemůže ztotožnit ani s výší uloženého trestu odnětí svobody, a to v návaznosti na tresty uložené mu již dříve rozhodnutími soudu prvního stupně ve věcech sp. zn. 19 T 132/2019 a 20 T 145/2020. Odvolací soud podle něj pominul, že mu již dříve byl uložen podmíněný trest odnětí svobody ve výměře 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušení dobu tří let, který mu bezpochyby bude přeměněn. Ve výsledku je tak odsouzen na dobu 7 let a 3 měsíců, kdy takový trest je vzhledem k jeho osobě zcela nepřiměřený a extrémně represivní, nereflektující individuální okolnosti a jeho osobu, jakož i proporcionalitu trestní represe. Jinou funkci trestu, než funkci represivní, takový trest podle něj neplní. Na podporu svého stanoviska obviněný odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. III. ÚS 1250/12, z něhož vyplývá požadavek pregnantního hodnocení všech individuálních okolností dané věci.
13. Závěrem svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i všechna rozhodnutí tomuto předcházející, podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil v celém rozsahu a vrátil k novému projednání.
14. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Martina Havlíková (dále jen „státní zástupkyně“), která po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněného k této uvádí následující.
15. Námitky vyjádřené v dovolání podle mínění státní zástupkyně obviněný uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud prvostupňový, tak soud odvolací. Především státní zástupkyně odmítá tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti uplatnil, podle státní zástupkyně kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Jednání obviněného přitom bylo prokázáno výpovědí svědků D. a M. Z výpovědi svědkyně D. vyplynulo, že byla partnerkou obviněného a od září 2020 se v jejich domácnosti vyskytovaly jak pervitin, který opakovaně nakupovali, tak i marihuana a extáze. V době zadržení obviněného s ním již nebydlela a nic o pervitinu, který měl při zadržení u sebe, nevěděla. Pokud jde o poskytnutí pervitinu svědku M., obviněný sám u hlavního líčení popsal, že pokud svědek M. uvedl, že u něj v garáži „sjížděl lajnu“, tak pervitin tam nechal volně položený. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že pokud pachatel ponechal omamnou nebo psychotropní látku volně přístupnou a umožnil tak jiné osobě, aby tuto látku užila a nijak jí v této činnosti nebránil, pak je nutno takové jednání hodnotit stejně jako by této osobě uvedenou látku přímo nabídl. Obhajoba obviněného byla vyvrácena rovněž skutečností, že při zadržení zásahovou jednotkou při útěku dne 3. 11. 2021 měl u sebe 18,36 gramů pervitinu a digitální váhu. Při domovní prohlídce bylo v místě jeho bydliště zajištěno mimo jiné 448,95 gramu sušiny konopí, 4 digitální váhy a množství prázdných uzavíratelných plastových sáčků. Při prohlídce automobilu, který užíval pak 797,41 gramů sušiny konopí. Toto množství zajištěných návykových látek a věcí bezprostředně souvisejících s jejich distribucí, které mnohonásobně převyšuje množství pro běžnou osobní spotřebu jednotlivce podle státní zástupkyně – ve shodě se závěry soudů nižších stupňů – jasně prokázaly (společně s trestní minulostí obviněného, kdy minulá trestná činnost se týkala prodeje pervitinu), že byly obviněným nelegálně jinak jinému opatřeny, respektive získány s cílem jejich další distribuce. Jednání obviněného bylo tedy provedenými důkazy prokázáno, přičemž použitou právní kvalifikaci má státní zástupkyně za zcela přiléhavou.
16. Státní zástupkyně proto uzavírá, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné a aby tak Nejvyšší soud rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
17. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice . Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
19. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
20. Obviněný své dovolání opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž z obsahu jeho dovolací argumentace je zjevné, že tak činí s odkazem na extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými a právními závěry. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke kodifikaci jeho dosavadní rozhodovací praxe stran doktríny tzv. extrémního, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04), a do trestního řádu byl novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, začleněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu , ve znění účinném od 1. 1. 2022 , jenž je nově vymezen tak, že dopadá na situace, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ( první varianta ) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ( druhá varianta ) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ( třetí varianta ). Dosavadnímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak nově s účinností od 1. 1. 2022 odpovídá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
21. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
22. V dovolacích námitkách obviněného lze dále identifikovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť vedle námitek skutkových [jež lze uplatnit pouze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu] tento obecně rozporuje i právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným.
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ( první alternativa ) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ( druhá alternativa ). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
24. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
25. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací argumentace obviněného žádnému z jím uplatněných, ale ani jiných zákonných dovolacích důvodů neodpovídá. To proto, neboť obviněný nenamítá zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestných činů, jimiž byl uznán vinným a obsahem provedených důkazů [ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu], ale brojí toliko proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů s tím, že nabízí jejich vlastní hodnocení, které je odlišné od hodnocení, k němuž tyto dospěly. Teprve na základě takto formulovaného vlastního hodnocení má obviněný skutková zjištění a následné právní posouzení skutku za nesprávná. Takovým způsobem však dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu účinně uplatnit nelze, neboť je to soud, který hodnotí provedené důkazy a zjišťuje skutkový stav věci v souladu se zásadami zakotvenými v §2 odst. 5 a 6 tr. řádu, nikoliv obviněný. Pokud obviněný v dovolání uplatnil čistě právní argumentaci, tj. takovou, která nebyla založena na předkládání vlastní verze skutkového děje, jíž neodpovídá právní posouzení skutku soudy nižších stupňů, platí, že tuto Nejvyšší soud pro její nekonkrétnost nemohl akceptovat. Ani v úvahu hypoteticky přicházející dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu tudíž dovolací námitky obviněného nebyly s to naplnit. V souladu s §265i odst. 2 tr. řádu uvádí Nejvyšší soud – stručně – k jednotlivým dovolacím námitkám obviněného následující.
26. Úvodem je třeba konstatovat, že obviněný fakticky znovu opakuje svoji obhajobu uplatněnou v podaném odvolání a snaží se domoci odlišného náhledu na provedené dokazování, než jaký učinily soud prvního stupně a posléze soud odvolací. Podstatou jeho námitek je tak především obecné tvrzení o porušení jeho procesních práv, práva na spravedlivý proces a pravidla in dubio pro reo , je přesvědčen, že skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů nemůže obstát, neboť tyto neprovedly jediný důkaz, který by spolehlivě prokázal, že se dopustil jednání, jímž byl uznán vinným.
27. První část konkrétních námitek obviněného se pak týká nenaplnění objektivní stránky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Svůj závěr obviněný staví na tvrzení, že všichni svědci uvedli, že jim není známo, že by se uvedené trestné činnosti dopouštěl, resp. že by měl něco společného s drogami.
28. Na tomto místě je třeba připomenout, že rozsudek odvolacího soudu obviněnému – oproti rozsudku soudu prvního stupně, jenž byl v dané části odvolacím soudem zrušen a obviněný byl uznán vinným skutkem tak, jak je popsán shora – nekladl ve vztahu k jednání pod bodem 1. za vinu, že by se dopouštěl distribuce omamných a psychotropních látek i vůči dalším (blíže neurčeným) osobám, vyjma svědka M. Na druhou stranu však dospěl k závěru o přechovávání látek uvedených pod bodem 1. výroku o vině jeho rozsudku za účelem jejich další distribuce obviněným (oproti látkám uvedeným pod bodem 2., ohledně nichž nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že je obviněný nedržel pro vlastní potřebu). Tvrdí-li obviněný, že řada svědků měla vyloučit jeho vztah k drogové trestné činnosti, pak platí, že tato jeho námitka neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu proto, neboť z výpovědí daných svědků (které podle něj soud prvního stupně nesprávně a čistě subjektivně hodnotil) neplynou žádná rozhodná skutková zjištění ve smyslu daného ustanovení. Jinými slovy tito toliko tvrdí, že si pouze nejsou vědomi spojení obviněného s drogami.
29. Je třeba připomenout, že závěr o vině obviněného tím, že u sebe přechovával pervitin a marihuanu určené pro další osoby soud prvního stupně vyvodil z toho, že obviněný se jednak pohyboval mezi uživateli omamných a psychotropních látek, bylo u něj celkem zajištěno množství marihuany odpovídající 1 246 běžným dávkám a pervitin odpovídající 130 běžným dávkám této drogy, jakož i z toho, že v bydlišti obviněného bylo zajištěno velké množství tzv. dealeráků (uzavíratelných plastových sáčků sloužících typicky i pro uchovávání omamných a psychotropních látek) a čtyři digitální váhy [srov. bod 19. rozsudku soudu prvního stupně]. Sám obviněný nadto u hlavního líčení vypověděl, že drogy – krom těch, které se našly při domovní prohlídce – patřily jeho osobě, nakoupil je prý výhodně díky množstevní slevě (srov. bod 18. rozsudku soudu prvního stupně). Tyto hodnotící úvahy prvostupňového soudu akceptoval i odvolací soud, který v bodu 19. svého rozsudku nejprve zrekapituloval závěry soudu prvního stupně a následně se s jeho závěrem o tom, že uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují, že látky popsané pod bodem 1. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu byly určeny k další distribuci obviněným, zcela ztotožnil.
30. Je tedy zřejmé, že závěr o naplnění objektivní stránky daného trestného činu soud prvního stupně a následně odvolací soud vybudovaly na základě výše uvedených a nepopiratelných skutkových zjištění, dílem nadto včetně vlastního doznání obviněného, že část látek skutečně patřila jeho osobě (čímž bylo přesvědčivě vyvráceno jím tolik protežované tvrzení svědků, že „neměl s drogami nic společného“). Hodnocení svědeckých výpovědí, jichž se obviněný dovolával, tak bylo soudem prvního stupně (viz bod 19. jeho rozsudku) vypořádáno v kontextu jeho vlastní výpovědi, pročež logickému a skutkovými zjištěními podepřenému závěru soudu nižších stupňů o nevěrohodnosti této části svědeckých výpovědí nemá Nejvyšší soud co vytknout.
31. Druhá část dovolací argumentace obviněného se týká otázky, zda všechny látky zajištěné v jeho obydlí skutečně náležely právě jeho osobě, anebo část z nich patřila svědkyni D., která byla následně také stíhána pro drogovou trestnou činnost. Ačkoliv svědkyně uvedla, že v rozhodné době se již u obviněného nezdržovala, ten má za to, že v řízení byly provedeny důkazy svědčící o opaku a tyto nebyly řádně hodnoceny.
32. K uvedené námitce považuje Nejvyšší soud za nezbytné říci, že klíčové pro posouzení viny obviněného jednáním uvedeným pod bodem 1. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, není to, zda u obviněného svědkyně v rozhodné době žila nebo ne, ale komu náležely látky, které byly v obydlí obviněného zajištěny. U obviněného bylo při zadržení (tj. při útěku) zajištěno 18,36 g pervitinu a v jím užívaném vozidle následně 797,41 g marihuany. Vlastnictví těchto látek přitom obviněný nijak nezpochybnil, resp. se k tomuto doznal (srov. bod 18. rozsudku soudu prvního stupně). V obydlí obviněného pak bylo zajištěno celkem 448,5 g marihuany a dva plastové uzavíratelné sáčky s obsahem 2,3 g pervitinu, přičemž podle obsahu protokolu o provedení domovní prohlídky bylo v obydlí obviněného zajištěno jednak výše uvedené množství marihuany (v gauči, na televizní skříni a v krabici na schodech v předsíni) a dále dva sáčky, z toho jeden o hmotnosti 3,1 g, jenž byl nalezen na digitální váze a druhý o hmotnosti 3,2 g, nacházející se v dámské bundě (srov. č. l. 35 a 35 verte, stopy 20 a 36). Z výpovědi svědkyně D. pak vyplynulo, že drogy patřící její osobě se mohly nacházet v jejích osobních věcech a na místech, která uvedla (viz bod 4. rozsudku soudu prvního stupně), přičemž tomuto popisu svědkyně odpovídal nález pervitinu v dámské bundě, nikoliv však nález dalších látek. Jestliže tedy soud prvního stupně a posléze odvolací soud na základě těchto provedených důkazů dospěly k závěru, že obviněnému lze klást k tíži dva plastové uzavíratelné sáčky s obsahem 2,3 g pervitinu, lze tento jejich závěr označit za neodpovídající provedenému dokazování (co do množství látky, již lze přisuzovat obviněnému a počtu nalezených sáčků). Jde však jednak o rozpor jenž je ve prospěch obviněného, a to vzhledem k nižšímu množství pervitinu, než jaké odpovídalo výsledkům domovní prohlídky a především je zcela bez významu co do hodnocení otázky viny obviněného, a to s ohledem na zbývajících 18,36 g pervitinu a 1 245,91 g marihuany, které lze bezpečně spojit přímo s jeho osobou.
33. Nadto lze doplnit, že obviněný dále explicitně popírá vlastnictví zajištěného MDMA (viz výše bod 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně). K této otázce se ale zcela adekvátně vyslovily oba soudy nižších stupňů v bodech 20. svých rozsudků. Zde oba soudy připomněly obsah telefonického hovoru obviněného a svědkyně D., v němž tento svědkyni přesvědčoval, aby uvedla, že zajištěné MDMA náleží jí, díky čemuž by jednání obviněného naplňovalo – s ohledem na nižší rozsah trestné činnosti dané množstvím MDMA s nímž disponoval – pouze základní skutkovou podstatu přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, nikoliv též kvalifikovanou skutkovou podstatu téhož trestného činu podle §284 odst. 3 tr. zákoníku.
34. Nejvyšší soud proto k této části dovolací argumentace obviněného uzavírá, že učiněná skutková zjištění soudu prvního stupně a odvolacího soudu vykazují pouze dílčí nepřesnost, která se nijak nepromítla do právního posouzení skutku a nelze proto v tomto směru uvažovat o „rozhodném skutkovém zjištění, které je určující pro naplnění znaků trestného činu“ ve smyslu §283 odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první alternativě. Ani tato část dovolací argumentace obviněného proto neodpovídá jím uplatněnému, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Jde-li pak o námitku týkající se vlastnictví MDMA, platí, že v tomto ohledu obviněný pouze (opětovně) prosazuje vlastní hodnocení provedených důkazů, které však ve světle skutkových zjištění soudů nižších stupňů nemůže jakkoliv obstát.
35. Pouze na okraj lze dodat, že namítá-li obviněný ve svém dovolání, že hranici většího rozsahu překročil v případě MDMA jen o 0,02 g (tj. že toto množství překročilo judikatorně stanovenou hranici podle níž se za větší rozsah ve smyslu §284 odst. 3 tr. zákoníku považuje 3,4 g MDMA ve formě volné báze – srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, Tpjn 301/2013, uveřejněné pod č. 15/2014 Sb), platí, že o podřazení této jeho námitky pod v úvahu přicházející dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu by bylo možno uvažovat jen v případě, kdy by obviněný toto prosté konstatování doplnil o příslušnou právní argumentaci. A protože tak obviněný neučinil a současně platí, že Nejvyššímu soudu nepřísluší jakkoliv domýšlet obsah dovolací argumentace, která je pro svou neurčitost nepřezkoumatelná (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014), nemohl jinak, než i v této části dovolání obviněného odmítnout jako neodpovídající žádnému z jím uplatněných, ale ani jiných zákonných dovolacích důvodů.
36. Třetí námitka obviněného se týká hodnocení svědeckých výpovědí, které podle něj soudy hodnotily selektivně (když některé považují bez dalšího za pravdivé, jiné bez dalšího za nepravdivé, a to bez uvedení důvodů). Obviněný také brojí proti hodnocení výpovědi svědka M., kdy podle něj není zřejmé, kdy si měl svědek pervitin v garáži užívané obviněným šňupnout, zda vůbec šlo o pervitin, popř. v jakém množství tuto látku svědek užil. Poukazuje i na hospitalizaci svědka v psychiatrické nemocnici a rovněž namítá, že části výpovědi tohoto svědka soudy uvěřily (jde-li o užití pervitinu v garáži užívané obviněným) a části ne [totiž že svědkyně D. v rozhodné době bydlela u obviněného].
37. I k této dovolací námitce obviněného je úvodem třeba říci, že neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu, když jde opětovně pouze o předkládání vlastního hodnocení důkazů (pomine-li Nejvyšší soud, že krom výpovědi svědka M. ani obviněný neuvádí, které další svědecké výpovědi má obviněný na mysli). Pokud jde o hodnocení výpovědi svědka M., která obviněného usvědčuje z části jednání popsaného pod bodem 1. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, platí, že touto námitkou se již dříve zabýval odvolací soud. Ten svědka nově v odvolacím řízení při veřejném zasedání vyslechl a jeho výpověď přesvědčivě vyhodnotil, a to nikoliv izolovaně, ale především ve světle dalších důkazů, včetně výpovědi obviněného učiněné u hlavního líčení, který uvedl, že pervitin nechal v garáži volně položený, ale nepočítal s tím, že si svědek pervitin „šňupne“ (srov. bod 18. rozsudku odvolacího soudu). Lze jen dodat, že množství svědkem užité látky není z hlediska právní kvalifikace jednání obviněného jako zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jakkoliv relevantní, a to zvláště s ohledem na množství pervitinu a marihuany přechovávaných za účelem jejich další distribuce obviněným.
38. Obviněný dále v dovolání tvrdí, že z žádného provedeného důkazu neplyne, že by drogy distribuoval. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že v tomto směru obhajoba obviněného zjevně směřuje proti popisu skutku, resp. jeho části v rozsudku soudu prvního stupně, kterou následně odvolací soud zrušil (viz bod 28. tohoto usnesení). Lze tak jen dodat, že v případě MDMA, ohledně nějž obviněný tvrdil, že nebylo určeno k distribuci, platí, že soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že bylo určeno pouze pro jeho vlastní potřebu (viz body 20. rozsudku soudu prvního stupně i odvolacího soudu). V případě zbývajících látek, tj. marihuany a pervitinu, však naopak shledaly, že s ohledem na jejich množství a další zjištěné skutečnosti (viz bod 29. tohoto usnesení) byly tyto získány s cílem jejich další distribuce (srov. body 19. rozsudku soudu prvního stupně i odvolacího soudu). I v této části je tak dovolání obviněného vystavěno na prezentaci vlastní verze skutkového stavu, odlišné od toho, jak jej zjistily na základě provedených důkazů soudy nižších stupňů. Tím se daná dovolací námitka obviněného vymyká všem zákonným dovolacím důvodům.
39. Souhrnně tak možno k této skupině dovolacích námitek obviněného uvést, že (v rozporu s odlišným náhledem obviněného) podle Nejvyššího soudu soudy obou stupňů zjistily skutkový stav věci zcela v souladu s pravidly upravujícími dokazování v trestním řízení (zejména §2 odst. 5, 6 tr. řádu a §89 tr. řádu) a své hodnotící úvahy a závěry logicky a přesvědčivě odůvodnily v souladu s požadavky plynoucími z §125 odst. 1 tr. řádu.
40. V obecné rovině lze rovněž připomenout, že právo na spravedlivý proces, jehož porušení obviněný namítá, není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je totiž zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
41. Jestliže obviněný ve svém dovolání tvrdí, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo , Nejvyšší soud považuje za vhodné v této souvislosti připomenout, že tato zásada vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v článku 40 odst. 2 Listiny a §2 odst. 2 tr. řádu a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. řádu), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se otázek skutkových. Z této zásady se podává, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05).
42. Obviněný setrvale přehlíží, že jím tvrzené pochybnosti, spočívající ve skutečnosti v prosazování vlastní verze skutkového stavu věci odlišné od toho, jak byl na základě provedených důkazů zjištěn soudy nižších stupňů, u těchto ve vztahu k otázce jeho viny nepanovaly. Jestliže totiž oba soudy nižších stupňů nabyly na základě provedeného dokazování vnitřního přesvědčení, majícího kvalitu praktické jistoty, o tom, že obviněný se předmětného protiprávního jednání dopustil (přičemž dostatečně a přesvědčivě vyložily, z jakých důvodů k takovému jednoznačnému závěru dospěly), pro uplatnění uvedeného pravidla nebyl v této trestní věci dán žádný důvod.
43. Konečně poslední část dovolání obviněného spočívá ve zpochybňování přiměřenosti jemu uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Tuto obviněný spatřuje v tom, že odvolací soud při ukládání trestu v nyní projednávané trestní věci nezohlednil všechny jemu uložené a doposud nevykonané tresty. Jak ale Nejvyšší soud zjistil, odvolací soud tresty uložené ve věcech vedených u soudu prvního stupně pod sp. zn. 19 T 132/2019 a 20 T 145/2020, při stanovení druhu a výměry trestu uloženého obviněnému v nyní projednávané trestní věci vzal v potaz – což je zřejmé jak z odůvodnění jeho rozhodnutí, tak i ze skutečnosti, že obviněnému byl odvolacím soudem uložen trest odnětí svobody výrazně v dolní polovině trestní sazby stanovené v §283 odst. 2 tr. zákoníku (viz bod 23. jeho rozsudku). A nelze ani souhlasit s tvrzením obviněného, že rozsudkem odvolacího soudu je fakticky odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 3 měsíců, když tato výměra odpovídá součtu všech jeho dosud nevykonaných trestů uložených v různých trestních věcech a za odlišnou trestnou činnost.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
44. Obviněný A. Š. se podaným dovoláním dožadoval kasace v záhlaví označeného rozsudku odvolacího soudu, potažmo i rozsudku soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že dovolací argumentace obviněného neodpovídala žádnému dovolacímu důvodu a Nejvyšší soud současně zjistil, že napadená soudní rozhodnutí nevykazují vady, které by jej opravňovaly k jejich zrušení podle §265k odst. 1 tr. řádu, odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. 1. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu