ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.103.2024.1
sp. zn. 28 Cdo 103/2024-335
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce P. J. , zastoupeného JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o převodu zemědělských pozemků oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 294/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 10. 2023, č. j. 17 Co 88/2023-305, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 228,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Purkyta, advokáta se sídlem v Praze, náměstí 14. října 496/13.
Odůvodnění:
1. Shora označeným rozsudkem (výrokem v bodě 1/) Krajský soud v Hradci Králové (dále jen jako „odvolací soud“) rozsudek Okresního soudu v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 28. 2. 2023, č. j. 9 C 294/2020-249, potvrdil v jeho prvních dvou výrocích (1/ a 2/), jimiž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu (v tam uvedeném znění) o bezúplatném převodu blíže označených pozemků v katastrálním území XY [coby náhradních zemědělských pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“], změnil ve výroku v odstavci 3) tak, že nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok 2/ rozsudku odvolacího soudu), a současně rozhodl o nákladech před soudem prvního stupně a nákladech odvolacího řízení (výrok 3/ rozsudku odvolacího soudu).
2. Rozsudek odvolacího soudu v jeho celém rozsahu, výrocích 1) – 3), napadla dovoláním žalovaná. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na vyřešení otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené. Podle mínění dovolatelky odvolací soud nesprávně a v rozporu s ustálenou judikaturou vyhodnotil otázku naplnění předpokladů, za nichž se oprávněná osoba může domáhat uspokojení svého restitučního nároku na převod zemědělského pozemku mimo rámec veřejných nabídek náhradních pozemků, tedy žalobou na vydání konkrétního pozemku. Žalobci (jeho právním předchůdcům) vytýká nedostatečnou aktivitu, namítajíc, že se neucházel o převod pozemků z veřejných nabídek a po dlouhou dobu byl pasivní i co do případného přecenění restitučního nároku. Za nesprávný proto považuje dovolatelka soudy učiněný závěr o svém liknavém a svévolném postupu při uspokojování daného restitučního nároku. Geometrickými plány nově oddělené části pozemků, které byly rozhodnutími soudů žalobci přiřknuty, nepovažuje za pozemky k vydání vhodné, namítajíc, že jejich oddělení od původních pozemků není účelné, znemožní jejich zemědělské obhospodařování a že nebylo „zcela najisto“ prokázáno, že (ani tyto nově oddělené části pozemků) nebudou dotčeny veřejně prospěšnými stavbami.1.
2. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř.
3. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
4. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. §241a odst. 1, věta první, o. s. ř.).
5. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. §242 odst. 3, věta první, o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).
6. K problematice poskytování jiných (náhradních) zemědělských pozemků oprávněným osobám v režimu zákona č. 229/1991 Sb. lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního soudu – viz dále) o uplatnitelnosti nároku žalobou na převod konkrétního pozemku i mimo rámec veřejných nabídek pozemků (§11a zákona č. 229/1991 Sb.) v situaci, kdy stát (dříve Pozemkový fond České republiky, jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 žalovaná, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) v uvedeném směru řádně neplní svou povinnost tak, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a lze-li jeho počínání označit za liknavé, diskriminační či dokonce svévolné (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05).
7. K uspokojení nároku oprávněné osoby mimo proces veřejných nabídek (§11a zákona č. 229/1991 Sb.) lze tedy přistoupit tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možno postup žalované (dříve jejího předchůdce) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, kdy se oprávněná osoba i přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3546/2017, nebo ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 71/2020).
8. Zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby a postupu žalované (jejího předchůdce – Pozemkového fondu České republiky) je především otázkou skutkových zjištění (jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů), s nimiž je pak úzce provázáno i posouzení, byl-li postup žalované (jejího předchůdce) při uspokojování nároku oprávněné osoby stižen některým ze shora uvedených defektů (liknavost, libovůle, svévole či diskriminace) a kdy učiněný hodnotící závěr lze pak v dovolacím řízení přezkoumat toliko v případech, kdyby úvaha soudů nižších stupňů byla nepřiměřená (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1787/2015, a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015).
9. Na dalších žalovanou předestřených otázkách (zejm. zda žádost o přecenění restitučního nároku podaná nezmocněnou osobou může vést k naplnění podmínek pro úspěšné podání žaloby o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu náhradních pozemků, zda Pozemkový fond České republiky stíhala poučovací povinnost ve vztahu k takovéto osobě, aby přeložila doklad svého zmocnění, či zda se žalobce může v obdobné situaci domáhat nahrazení projevu vůle cestou podané žaloby), dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v nyní posuzované věci založeno není (a tedy ani z pohledu ustanovení §237 o. s. ř. na jejich řešení nezávisí), a proto ani tyto otázky přípustnost podaného dovolání založit nemohou. V této souvislosti lze poukázat na soudy učiněná zjištění, nikterak excesívní, jak ve vztahu k žádosti o přecení restitučního nároku ze 14. 4. 2004 (jíž učinil svým jménem otec žalobce P. J. coby tehdejší nositel restitučního nároku) i ohledně jí předcházející žádosti z 12. 2. 1994 (jíž tehdy podal P. J. prokazatelně jako zmocněnec paní B. J. na základě plné moci a kdy uvedená okolnost byla i Pozemkovým fondem České republiky považována za nespornou, jak plyne ze současně odkazované korespondence tohoto předchůdce žalované).
10. K další dovoláním předestřené otázce hmotného práva upínající se k posouzení, zda oprávněné osobě (žalobci) přiřknuté pozemky jako náhradní jsou pozemky „vhodnými“ (převoditelnými) k uspokojení restitučního nároku podle zákona č. 229/1991 Sb., lze pak uvést následující.
11. Vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky (ve vlastnictví státu, s nimiž je příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad), jež by byly potenciálně zařaditelné do veřejné nabídky (srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015).
12. V rámci posouzení, je-li ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, je v prvé řadě významné, zda jeho převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních §11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. a §6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., dále zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda není převod z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019), zda lze pozemek obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Tato hlediska jest nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015).
13. Není-li pozemek vhodný k vydání oprávněné osobě v celé své výměře, ale jeho převoditelnost je dána k části oddělené geometrickým plánem, lze oprávněné osobě vydat soudním rozhodnutím takto oddělenou část (kdy se pak geometrický plán stává nedílnou součástí rozsudku); k tomu přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021, uveřejněný pod číslem 13/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále přiměřeně srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1875/2020, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3843/2019; z rozhodovací praxe Ústavního soudu srov. zejm. nález ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 1778/2021).
14. Odvolací soud se výše rozvedených judikatorních východisek, od nichž není důvodu se odchylovat ani v nyní posuzované věci, zjevně přidržel, aproboval-li konkluze soudu prvního stupně o převoditelnost pozemků identifikovaných ve výroku 1) prvostupňového rozsudku (včetně k němu se vztahujícímu technickému výroku 2/) a přehodnotil-li závěry ve vztahu k pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (o jehož vydání rozhodl měnícím výrokem 2/ rozsudku).
15. Převoditelnost k náhradní naturální restituci byla soudy zkoumána na základě individuálních skutkových zjištění ve vztahu ke každému pozemku, ve světle všech relevantních kritérií, kdy soudům nelze vytknout ani nepřiměřenost v jejich úvahách. Soudy učiněná skutková zjištění (jejichž kritika – jak již výše uvedeno – nepředstavuje uplatnění způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1, věty první o. s. ř. a jejím prostřednictvím tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze; k tomu znovu srovnej již shora citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) neskýtají důvod k obavám žalované ani stran účelnosti rozdělení pozemků a možnosti jejich obhospodařování či k tomu, není-li některý z pozemků (jeho geometrickým plánem oddělená část) dotčena veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou dopravní infastruktury coby překážkou převoditelnosti ve smyslu §6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. (s výjimkami uvedenými v bodech 1. – 4. tohoto ustanovení). Výše odkazovaná judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu pak také stvrzuje konkluzi o možnosti vydat oprávněné osobě i jen (geometrickým plánem) oddělenou část parcely (překážkou vydání nedotčenou) či pozemek využitý (s účinností od 1. 1. 2019 i jen platnou územně plánovací dokumentací dotčený; srov. §6 odst. 1 písm. b/ bod 4. zákona č. 503/2012 Sb., ve znění zákona č. 229/2019 Sb.) stavbou technické infrastruktury (srov. přiměřeně např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 565/2018), jde-li jinak o pozemek k danému účelu vhodný (je-li možné jeho zemědělské využití a nebrání-li jeho převodu jiná překážka).
16. Ze shora uvedeného vyplývá, že zákonem normované předpoklady přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.) v posuzované věci nebyly naplněny. Dovoláním vytčené otázky byly odvolacím soudem vyřešeny v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a nejsou dány důvody k jinému posouzení těchto dovolacím soudem již vyřešených otázek.
17. Napadá-li žalovaná rozsudek odvolacího soudu v třetím výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně a nákladech odvolacího řízení, je přípustnost dovolání proti této části rozhodnutí výslovně vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
18. Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; dovolání žalované bylo odmítnuto a k nákladům (oprávněného) žalobce patří odměna advokáta za zastupování v dovolacím řízení (určená z tarifní hodnoty 196 042,96 Kč) v částce 8 980 Kč [srov. §6 odst. 1, §7 bod 5., §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů stanovených paušální částkou 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 1 948,80 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 2. 2024
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu