ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.3849.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 3849/2023-362
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobců a) Z. Š. , b) M. U. , obou zastoupených Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby 013 12 774, zastoupené JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 8 C 432/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, č. j. 35 Co 121/2023-290, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům, oprávněným rovným dílem, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 22 549,56 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobců.
Odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále také jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 3. 2023, č. j. 8 C 432/2020-223, nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu (v tam uvedeném znění) o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, které vznikly oddělením od pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, na základě geometrického plánu č. 2826-63/2022 ze dne 23. 1. 2023, vypracovaného Ing. Martinem Appeltem, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, který vznikl oddělením od pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, na základě geometrického plánu č. 2697-55/2021 ze dne 6. 12. 2021, vypracovaného Ing. Martinem Appeltem, parc. č. XY v k. ú. XY, který vznikl oddělením od pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, na základě geometrického plánu č. 2696-54/2021 ze dne 4. 12. 2021, vypracovaného Ing. Martinem Appeltem (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
2. K odvolaní žalované Městský soud v Praze (dále také jen „odvolací soud“) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a změnil pouze nákladové výroky II. a III. (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
3. Odvolací soud aproboval soudem prvního stupně přijatý závěr, že žalobci jsou nositeli restitučního nároku na převod jiných (náhradních) pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, jenž dosud nebyl v plném rozsahu uspokojen v důsledku liknavého a svévolného postupu žalované a jehož výše postačuje k převodu požadovaných náhradních pozemků, které jsou vhodnými pozemky i k náhradní naturální restituci dle aplikovaného restitučního předpisu.
4. Rozsudek odvolacího soudu napadla v celém jeho rozsahu dovoláním žalovaná (dále také jen „dovolatelka“). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené. Ve vztahu k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY pak dovolatelka namítá, že jde o pozemek k danému účelu nevhodný a oprávněným osobám nepřevoditelný, neboť se nejedná o zemědělský ani zemědělsky obhospodařovatelný pozemek, ve vztahu k tomuto pozemku považovala rozsudek odvolacího soudu za nepřezkoumatelný. Dále dovolatelka soudům vytýká, že se patřičně nevypořádaly ani s otázkou ocenění náhradního pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, u něhož došlo v průběhu řízení ke změně výměry, neboť neprovedly žalovanou předložený důkaz znaleckým posudkem znalce Ing. Zdeňka Bureše ze dne 24. 1. 2023, č. 179-12/2023, který stanovil cenu pozemku s menší výměrou částkou 482 517 Kč, avšak soudy obou stupňů cenu pozemku stanovily pouhým mechanickým výpočtem částkou 441 608 Kč. Nebylo tudíž najisto postaveno, v jakém rozsahu byly restituční nároky žalobců vypořádány. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudků obou soudů nižších stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Žalobci navrhli odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost, případně jeho zamítnutí.
6. Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle §241a odst. 2 o. s. ř., se zabýval jeho přípustností.
7. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením §237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými).
8. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. K problematice poskytování jiných (náhradních) pozemků oprávněným osobám v režimu zákona č. 229/1991 Sb. lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního soudu – viz dále) o uplatnitelnosti nároku žalobou na převod konkrétního pozemku i mimo rámec veřejných nabídek pozemků (§11a zákona č. 229/1991 Sb.), v situaci, kdy stát (dříve Pozemkový fond České republiky, jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 žalovaná, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) v uvedeném směru řádně neplní svou povinnost tak, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a lze-li jeho počínání označit za liknavé, diskriminační či dokonce svévolné (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05).
10. Vedle zjištění, že při uspokojování restitučního nároku postupovala žalovaná (dříve její předchůdce) vůči oprávněné osobě způsobem nesoucím znaky (nikoliv kumulativně) liknavosti, libovůle, svévole či diskriminace a že oprávněná osoba disponuje restitučním nárokem v dostatečné výši (v poměru k ceně žádaného pozemku či pozemků), patří k předpokladům úspěchu žaloby na poskytnutí oprávněnou osobou požadovaných náhradních pozemků mimo proces veřejných nabídek i závěr, že požadované pozemky jsou k danému účelu vhodné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016).
11. K problematice poskytování jiných (náhradních) pozemků oprávněným osobám v režimu zákona č. 229/1991 Sb. lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního soudu – viz dále) o uplatnitelnosti nároku žalobou na převod konkrétního pozemku i mimo rámec veřejných nabídek pozemků (§11a zákona č. 229/1991 Sb.) v situaci, kdy stát (dříve Pozemkový fond České republiky, jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 žalovaná, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) v uvedeném směru řádně neplní svou povinnost tak, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a lze-li jeho počínání označit za liknavé, diskriminační či dokonce svévolné (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05).
12. Vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky (ve vlastnictví státu, s nimiž je příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad), jež by byly potenciálně zařaditelné do veřejné nabídky (srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu (srov. §11a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.).
13. V rámci posouzení, zdali je ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, je tedy v prvé řadě významné, zda jeho převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních §11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. a §6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., či nejde-li o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze obhospodařovat a zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, přičemž tato hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018, a v něm citovaná rozhodnutí).
14. Odvolací soud se v případě pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (k němuž dovolatelka upíná své námitky) výše uvedeným judikatorním závěrům (na nichž není důvod cokoliv měnit) nezpronevěřil, jestliže i se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem dovodil, že jde o pozemek vhodný k převodu na žalobce jako pozemek náhradní (ve smyslu §11a zákona č. 229/1991 Sb.), tvořící dle platného územního plánu hlavního města Prahy součást plochy LR – lesní porosty, jejichž hlavním využitím je plnění funkce lesa ve smyslu lesního zákona (přípustné využití rovněž např. sady a zahrady), měl-li za zjištěné, že jde o zemědělsky obhospodařovaný pozemek (v katastru nemovitostí evidovaný jako zahrada), a že jeho převodu z vlastnictví státu nebrání překážky dle §11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. ani žádná z překážek dle §6 zákona č. 503/2012 Sb. Za daného stavu (kdy dle skutkových zjištění ani nejde o pozemek /či jeho část/ určený územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěný) není závěr o převoditelnosti daného pozemku (jako náhradního, k uspokojení restitučního nároku oprávněných osob) nepřiměřený. Dovolatelka se mýlí, pokud považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný v části odůvodnění týkající se převoditelnosti tohoto pozemku, neboť z konstantní judikatury plyne, že nepřezkoumatelné je především takové rozhodnutí, jehož odůvodnění účastníkům neumožňuje uplatnit procesní práva formulováním relevantní odvolací (dovolací) argumentace (za všechny viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O takový případ se však v posouvané věci nejedná. V tomto případě je pak nutné zdůraznit, že soud prvního stupně i odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí uvedly na základě jakých konkrétních zjištěných skutečností, považovaly tento pozemek za vhodný k vydání žalobcům (viz bod 28. rozsudku soudu prvního stupně a bod 11. rozsudku odvolacího soudu).
15. Přípustnost dovolání nemůže pak založit ani námitka dovolatelky, že soudy nižších stupňů neučinily jednoznačný závěr o ceně vydaného náhradního pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a neprovedly důkaz novým znaleckým posudkem žalované poté, co v průběhu řízení došlo ke zmenšení jeho výměry po oddělení části pozemku. Již v rozsudku ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4166/2017, dovolací soud vyložil, že hodnota restitučního nároku oprávněné osoby i hodnota převáděných náhradních pozemků jsou v řízení o nahrazení projevu vůle k převodu konkrétních náhradních pozemků otázkami předběžnými. Tyto otázky nejsou tedy předmětem sporu (autoritativně rozhodováno je toliko o vlastnictví oprávněné osoby, nikoliv o hodnotě převáděných náhradních pozemků, či o výši jejího restitučního nároku) a jejich řešení není pro soudy v dalších řízeních závazné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1462/2016). Ostatně, rozhodovací praxe v případně spornosti nároku a jeho výše současně připouští i žalobu na určení výše nároku oprávněné osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4271/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2400/2011, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3284/2011). Skutečnost, že otázka výše nároku a ocenění náhradních pozemků není předmětem restitučního řízení o nahrazení projevu vůle, je též nezbytným předpokladem pro rozhodovací praxí vyslovený závěr, že na straně oprávněné osoby může vzniknout bezdůvodné obohacení, bude-li na ni v rámci restitučního řízení převeden náhradní pozemek (náhradní pozemky) v hodnotě vyšší, než odpovídá hodnotě jejího restitučního nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1189/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017). Proto ani v dané věci nelze soudům důvodně vytýkat, že se detailně nezabývaly (patrně s ohledem na zásadu procesní ekonomie) novým oceněním náhradního pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, (který již v původní výměře znaleckým posudkem oceněn byl a strany jeho hodnotu akceptovaly), bylo-li zřejmé, že restituční nárok oprávněných osob nebude vydáním požadovaných pozemků přečerpán. Za této situace tak napadené rozhodnutí na řešení dovolatelkou položené otázky (rozdílného ocenění náhradních pozemků žalovanou a soudy obou stupňů) ani nezávisí a nemůže tak přípustnost dovolání (ve smyslu §237 o. s. ř.) založit.
16. Z uvedeného vyplývá, že předpoklady přípustnosti dovolání naplněny nejsou, neboť označené právní otázky, na jejichž zodpovězení napadené rozhodnutí závisí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, kdy nejsou dány ani důvody k jinému posouzení těchto dovolacím soudem již vyřešených otázek (§237 o. s. ř.).
17. Byť dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k té jeho části, kterou byla potvrzena žaloba ohledně nahrazení projevu vůle ve vztahu k pozemkům parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY v k. ú. XY (vymezených shora specifikovanými geometrickými plány), žádnou dovolací argumentaci nevznáší. Proti rozhodnutí v části týkající se výroků o nákladech odvolacího řízení je pak přípustnost dovolání výslovně vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
18. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věty první, o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
19. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. (dovolání žalované bylo odmítnuto). K nákladům (k náhradě oprávněných) žalobců, jež se prostřednictvím svého zástupce (advokáta) vyjádřili k dovolání, patří odměna advokáta (z tarifní hodnoty 781 813,20 Kč) ve výši 9 168 Kč za každého z žalobců [§7 bod 6., §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k/ a §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s paušální náhradou hotových výdajů advokáta v částce 300 Kč (§13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 3 913,56 Kč, tj. celkem 22 549,56 Kč.
20. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 2. 2024
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu