ECLI:CZ:NS:2024:28.ND.775.2023.1
sp. zn. 28 Nd 775/2023-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně K. K. , zastoupené Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2707/38, proti žalovanému JUDr. Lukáši Jíchovi , soudnímu exekutorovi se sídlem v Přerově, Komenského 1294/38, identifikační číslo osoby: 04886674, o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 10 C 253/2023, o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 10 C 253/2023 se k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Berouně nepřikazuje .
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 3. 5. 2023 u Okresního soudu v Berouně domáhá vydání movitých věcí sepsaných žalovaným v exekučním řízení vedeném pod spisovou značkou 203 EX 22309/21 dne 19. 1. 2022 do protokolu č. 392132 pod položkami 29, 31, 32, 34, 35 a 42 (dále jen „movité věci“). Žalobkyně podala u Okresního soudu v Berouně návrh na vyloučení movitých věcí z exekuce, kterému však nemohlo být vyhověno, neboť uvedená exekuce vedená žalovaným byla usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 8. 8. 2022, č. j. 14 EXE 1391/2021-33, pravomocně zastavena pro překážku věci zahájené a účinek předmětného exekučního příkazu tak zanikl. Žalovaný však movité věci ani po výzvě žalobkyni nevydal.
Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 17. 5. 2023, č. j. 10 C 139/2023-10, vyslovil svou místní nepříslušnost a jako soud místně příslušný označil Okresní soud v Přerově, s tím, že předmětem žaloby je vydání movitých věcí a nejedná se o žalobu na ochranu držby podle ustanovení §176 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“); místní příslušnost je tak založena podle §84 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §85 odst. 2 o. s. ř. a místně příslušným je soud, v jehož obvodu má žalovaný sídlo. Proti uvedenému usnesení podala žalobkyně odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze jako soud odvolací tak, že usnesením ze dne 27. 7. 2023, č. j. 22 Co 124/2023-20 napadené rozhodnutí potvrdil.
Podáním ze dne 16. 11. 2023 navrhla žalobkyně Okresnímu soudu v Přerově, aby byla věc z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 a 3 o. s. ř. přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Berouně.
Žalobkyně argumentuje specifickou povahou věci, jakož i tím, že řešená situace nastala v důsledku pochybení na straně žalovaného, jakož i na straně Okresního soudu v Berouně, který pověřil žalovaného provedením exekuce, přestože již k týmž pohledávkám byla vedena exekuce jiným exekutorem. Uvádí, že zejména s ohledem na zásadu procesní ekonomie má být věc řešena u Okresního soudu v Berouně, když žalobkyně (a dále i žalobci ve třech prakticky shodných kauzách), jakož i případní svědci, mají bydliště v okrese XY; nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby navíc k již jí způsobené újmě musela pro uplatnění svého oprávněného nároku dojíždět do Přerova, a tím dále zvyšovat své náklady. Žalobkyně odkazuje na ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. a ve světle nálezů Ústavního soudu ze dne 7. 10. 1996, sp. zn. IV. ÚS 222/96, a ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, akcentuje zásady rychlosti a hospodárnosti řízení, jejichž prosazením dojde i k spolehlivějšímu a důkladnějšímu projednání věci po skutkové stránce, než by se tak stalo u místně příslušného soudu.
Žalovaný s návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu v Berouně nesouhlasil s tím, že důvody vhodnosti ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. nejsou dány. Při sporu dvou stran s větší vzdáleností sídla či pobytu vždy jedna ze stran na jednání soudu bude nucena dojíždět. O provedení důkazu výslechem svědků rozhoduje soud a jeho rozhodnutí o něm nelze předjímat; žalobkyně konkrétní svědky navíc neoznačuje.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána; účastníci mají právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod č. 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
I když si je Nejvyšší soud vědom specifických rysů projednávaného případu, konstatuje, že okolnosti uváděné žalobkyní nepředstavují důvody pro přikázání věci jinému soudu ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Ohled na snadnější přístup účastníků řízení, jejich zástupců, popřípadě svědků, k soudu není také zpravidla relevantním důvodem pro postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. (v tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 29 Nd 418/2016, ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 32 Nd 36/2017, ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 30 Nd 96/2017, ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 32 Nd 99/2017, ze dne 20. 11. 2017, sp. zn. 26 Nd 340/2017, ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Nd 32/2018, ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 30 Nd 363/2017, či ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 30 Nd 487/2019). Ostatně argumentace žalobkyně o potencionálních obtížích spojených s prováděním dokazování je nesena pouze v obecné rovině bez toho, aby žalobkyně uvedla, které konkrétní v úvahu připadající důkazy by mohly být u delegovaného soudu provedeny rychleji či s menšími náklady. Konečně, přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu nemůže být prostředkem náhrady či nápravy rozhodnutí, jímž již byla v řízení otázka místní příslušnosti vyřešena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007, 29 Nd 346/2007, nebo ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 30 Nd 89/2013). Přihlédnout – byť podpůrně – je nutno rovněž k tomu, že žalovaný s delegací věci jinému soudu nesouhlasí (k tomu přiměřeně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 29 Nd 76/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Nd 207/2017).
Lze proto uzavřít, že žalobkyně ve svém návrhu netvrdila takové okolnosti případu, jež by byly relevantní pro konkluzi, že přikázáním věci Okresnímu soudu v Berouně může být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou (§12 odst. 2 o. s. ř.) a rozhodl, že věc vedená u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 10 C 253/2023 se k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Berouně nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 1. 2024
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu