ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.177.2024.1
sp. zn. 8 Tdo 177/2024-447
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2024 o dovolání obviněného P. F. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 31 To 229/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 6/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá .
Odůvodnění:
I. Z obsahu dovoláním napadených rozhodnutí
1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 2 T 6/2023, byl obviněný P. F. byl uznán vinným přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustil skutkem popsaným tak,
že v blíže nezjištěné době, nejméně od roku 2017 do 8. 3. 2022, v XY ve společném bytě na adrese XY č. p. XY, nepřiměřeně fyzicky a psychicky trestal nezletilou AAAAA (pseudonym) , nar. XY, dceru své zemřelé manželky, která mu byla rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 8. 2016, č. j. 21 P 138/2010-68, pravomocným dne 24. 8. 2016, svěřena do péče, kdy ji v uvedeném období bez vážného důvodu fyzicky bil rukou, tzv. pohlavky do hlavy, nebo vařečkou přes pozadí, dále jako pečující osoba nezajistil nezletilé řádnou stravu vhodnou pro její vývoj, jako je pravidelné, teplé jídlo, čímž měla nezletilá opakovaně hlad po celou dobu dne, kdy následkem hladu byla nucena si jídlo doma „ukrást“, ačkoliv věděla, že za to bude následovat fyzický trest ze strany L. C.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §201 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Současně mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost k náhradě nemajetkové újmy poškozené. Rovněž bylo rozhodnuto o vině, trestu a povinnosti k náhradě nemajetkové újmy obviněné L. D., nar. XY (uznána byla vinnou v tomtéž rozsudku samostatně vymezeným skutkem).
3. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 31 To 229/2023, z podnětu odvolání obou obviněných podaných proti uvedenému rozsudku rozhodl podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. tak, že tento rozsudek zrušil v celém výroku o náhradě nemajetkové újmy a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že oba obvinění jsou povinni podle §228 odst. 1 tr. ř. nahradit společně a nerozdílně poškozené nemajetkovou újmu ve výši 20.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozenou odkázal se zbytkem tohoto nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
II. Z dovolání obviněného
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu obviněný podal prostřednictvím obhájkyně z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovolání (sepsané dne 22. 1. 2024), protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tyto důvody obviněný považoval za splněné proto, že vůbec nedošlo ke spáchání trestného činu, skutkový stav nebyl řádně zjištěn, soudy nesprávně aplikovaly příslušná ustanovení trestního zákona, která nesprávně vyložily, a v průběhu celého trestního řízení byl poškozován na svých procesních právech zejména tím, že byla vydána jím nyní napadená rozhodnutí.
5. K těmto obecným formulacím zmínil, že se od počátku trestního stíhání dožadoval vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví dětská psychologie a dětská psychiatrie, na odborné posouzení obecné věrohodnosti nezletilé, zejména zda má sklony ke lhaní a z jakého důvodu, zda jsou v jejích vyjádřeních přítomny skutečnosti fantazijně vyprodukované, nebo takové, které mohly být ovlivněny třetí osobou – tzv. naučené fráze, a zda se u ní projevil syndrom CAN, protože jen znalec může jednoznačně konstatovat, zda je poškozená schopna podat pravdivou výpověď (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1215/2020), byť samotné hodnocení výpovědi z hlediska pravdivosti je výhradně na soudu. Podle obviněného se soudy dostatečně nevypořádaly s důkazy, konkrétně s dopisy poškozené adresované rodině, ve kterých se výslovně omlouvá za lhaní a vyslovuje přání vrátit se, a tedy její tvrzení vykazuje rozpory, a to i s ostatními svědky, kteří uváděné skutečnosti mají jen od poškozené. Při absenci stěžejního důkazu o obecné věrohodnosti poškozené byla porušena základní zásada trestního řízení vymezená v §2 odst. 5 tr. ř.
6. S ohledem na tyto výhrady obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 31 To 229/2023, i rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 2 T 6/2023, a sám obviněného zprostil obžaloby. Případně, aby podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil oba dovoláním napadené rozsudky a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
7. Podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (§265h odst. 2 tr. ř.) je dovolání vystavěno na doslovném opakování námitek, jež se prolínají v zásadě celým trestním řízením a s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly. Ohledně použitých důvodů poukázal na novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., jíž byl s účinností od 1. 1. 2022 do trestního řádu vložen nový dovolací důvod označený §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož původní slovní vymezení bylo přesunuto pod písmeno h) citovaného ustanovení. Uvedenou změnu však obviněný nezaznamenal, a byť dovolání podal až 22. 1. 2024, dovolání opřel o důvody platné před uvedenou novelou, podle nichž argumentaci vystavěl na zpochybnění výpovědi poškozené a na svém nesouhlasu s rozsahem dokazování a s hodnocením důkazů. Formálně tedy sice soudům vytknul vadu nesprávného právního posouzení skutku, avšak bez tomu obsahově odpovídající argumentace, neboť námitky založil na výhradách, které se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g), nyní uvedeném v písm. h) tr. ř. zcela rozcházejí. Neuváděl, že skutková zjištění, která soudy učinily podle výsledků provedeného dokazování, vylučují možnost posoudit jemu za vinu kladené jednání jako přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ale poukazoval jen na vlastní hodnocení důkazů a svou verzi skutkového děje odlišnou od té, k níž dospěly obecné soudy. Nejsou-li uplatněné námitky dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nemohou být ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, tohoto důvodu obviněným v dovolání označeného podle původní právní úpravy podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
8. Z těchto důvodů dospěl k závěru, že uplatněné námitky na žádný dovolací důvod nedopadají, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
9. Přes tento závěr nad rámec podaného dovolání zmínil, že o vině obviněného nevznikají pochybnosti. Poukázal na výsledky provedeného dokazování, a to nejen na podrobnou výpověď nezletilé, ale i svědecké výpovědi jejích kamarádek, pracovníků pedagogického sboru školy, kterou navštěvovala, vyjádření H. V., jež byla kamarádkou její zemřelé matky, a pěstounky P. B., které se shodují s listinnými důkazy, především se zjištěními OSPOD a zprávami Základní školy XY, jež popisují a hodnotí nejen nezletilou, ale i situaci dalších svědků z řad dětí žijících v posuzované rodině. Soud hodnotil i tyto další výpovědi, jež označil za méně věrohodné v té části, v níž se svědci vyjadřovali k chování obviněných k nezletilé. Zdůraznil správný postup soudů při provádění hodnocení důkazů při dodržení zásad podle §2 odst. 6 tr. ř. a poukázal na to, že pro věrohodnost nezletilé svědčí i změna, která u ní nastala po pobytu u pěstounky P. B., u níž řádně prospívala, přibrala 6 kg a výrazně vyrostla. Závěry soudů o vině obviněného nemohou změnit dopisy a SMS, které obviněným v průběhu trestního řízení nezletilá zaslala, protože deklarují aktuálně její psychický stav a deprivaci, jak plyne i z výpovědi pěstounky. V uvedeném směru nejde o vytýkané nedostatky, protože soudy učinily správná skutková zjištění, jimž přisoudily rovněž odpovídající právní kvalifikaci, a tedy extrémní vady, které by mohly jím učiněný návrh zvrátit, nezjistil.
10. Obhájkyně obviněného na toto vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství, které jí bylo zasláno, do dne konání neveřejného zasedání písemně nereagovala.
IV. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
V. Obecně k důvodům dovolání
12. Z obsahu dovolání sepsaného dne 22. 1. 2024 je zřejmé, jak důvodně zmínil i státní zástupce ve svém vyjádření, že je obviněný opřel o důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., k nimž uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Takto uvedené důvody však odpovídají znění trestního řádu před novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., účinnou od 1. 1. 2022 , nikoliv aktuálnímu znění obviněným označených důvodů, podle nichž slovně popsaný obsah obviněným uplatněných důvodů nyní koresponduje s §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že je pro rozsah přezkumné povinnosti vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Proto je třeba nejprve zjistit, o jaké důvody a jaké argumenty je dovolání opřeno, aby Nejvyšší soud mohl zkoumat, zda výhrady obviněným uplatněné odpovídají jejich zákonnému vymezení, protože dovolání lze podat pouze s odkazem na některý z důvodů uvedených v §265b odst. 1, 2 tr. ř.
13. V posuzované věci, když obviněný změnu právní úpravy trestního řádu a dovolacích důvodů nezaznamenal, se Nejvyšší soud pro posouzení obsahu dovolání a užitých důvodů sice řídil zásadou, že procesní úkony se provádějí podle trestního řádu účinného v době prováděného řízení (srov. rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), avšak s tím, že bez ohledu na to, jaké paragrafové znění důvodu obviněný přiřadil, vycházel z pravidla zakotveného v §59 odst. 1 tr. ř., podle něhož se podání posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno. Obviněný nesprávně označil důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., které za stávající právní úpravy jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. ve zcela shodném znění, jako byla původní úprava, a proto podle jejich shodného vymezení se zabýval tím, zda dovoláním a v něm uvedenými námitkami obviněný tyto důvody naplnil.
14. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jak jej obviněný uplatnil [nyní v trestním řádu uveden pod písmenem m) téhož ustanovení], lze namítat, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z obsahu podaného dovolání, a též vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle §254 odst. 1, 2 tr. ř. přezkoumal, je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, podle které za důvod dovolání, jenž byl dán v řízení předcházejícím vydání přezkoumávaného rozhodnutí, označil §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který jeho slovním vymezením odpovídá důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění zákona účinném od 1. 1. 2022.
15. Podle něho lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ke zjištěnému skutku lze dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení. To vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právní vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. a není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři, neboť hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. je právem a povinností soudu prvního stupně, jehož postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94).
16. Uvedené podmínky je možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. čl. 6 Úmluvy a čl. 36 a 38 Listiny), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
17. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vycházel z obsahu podaného dovolání, podle něhož obviněný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil ve vztahu k nesprávnému právnímu posouzení, nekoresponduje text jeho námitek s nově v trestním řádu vymezeným důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž lze dovolání opřít, jestliže „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Posoudí-li se po obsahové stránce námitky uvedené v dovolání, obviněný ani tomuto vymezení nevyhověl (zejména proto, že právní změnu trestního řádu ani nezaznamenal).
VI. K uplatněným námitkám
18. Podle takto vymezených kritérií Nejvyšší soud s ohledem na obsah a text dovolání zkoumal, zda uvedené výhrady s označenými důvody dovolání korespondují. Z dovolání plyne, že obviněný poukazoval na to, že požadoval vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví dětská psychologie a dětská psychiatrie, proto, aby byla posouzena obecná věrohodnost nezletilé, neboť tvrdil, že nezletilá je nevěrohodná a neuvádí pravdivé skutečnosti. Tím současně poukazoval na svůj dosud zastávaný postoj, že se popsaného jednání nedopustil, a vyjadřoval pochybnosti o věrohodnosti nezletilé, které však dovozoval z údajných rozporů v její výpovědi a poukazu na dopis, jejž rodině, tedy i jemu, poslala.
19. Posouzením tohoto obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že z argumentace obviněného neplynou žádné výhrady proti nesprávnosti právního posouzení, které by mohly dopadat na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž dovolatel takto výslovně označil [nově §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Je totiž třeba zdůraznit, že podkladem pro přezkum správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jimi učiněná skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02, či usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, aj.]. Pokud obviněný tento skutkový stav zpochybňuje uváděním své vlastní obhajoby, na níž staví svá ničím nepodložená tvrzení, posuzovaný důvod dopadající na řešení hmotněprávních otázek nenaplnil.
20. Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že takto vyjádřené námitky obviněného na žádný z jím uvedených důvodů nedopadají, a to mimo jiné i s ohledem na to, že jeho dovolání neobsahuje žádnou výhradu založenou na tvrzení existence zjevného (extrémního) rozporu učiněných skutkových zjištění s provedenými důkazy, ale jde pouze o prostou polemiku se způsobem hodnocení důkazů, která se předmětem dovolacího přezkumu z výše uvedených důvodů stát nemůže.
21. Jestliže obviněný zmínil v rámci uváděného důvodu nesprávnou právní kvalifikaci, pak toliko s odkazem na to, že se činu, jenž mu je kladen za vinu, nedopustil, avšak namítané nedostatky se dotýkají zásadně procesního postupu soudů při dokazování, na něž důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nedopadá. Je třeba zdůraznit shora uvedenou vázanost Nejvyššího soudu označenými důvody (viz výše) s tím, že dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Dovolací soud je povinen o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním, která jsou podkladem pro právní posouzení věci, uvažovat v těch případech, kdyby byl dán extrémní nesoulad mezi soudy zjištěným skutkovým stavem a provedenými důkazy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/2004). Z tohoto důvodu Nejvyšší soud posuzoval, zda přezkoumávaná rozhodnutí vykazují extrémní excesy [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další)].
22. Vytýkal-li obviněný nedostatky jím spatřované v hodnocení výpovědi nezletilé a domáhal se, aby byla znalecky posouzena její věrohodnost jen proto, že on sám jí uváděné skutečnosti posuzuje vytrženě z kontextu všech provedených důkazů ve snaze se vyvinit, nejde o žádný z důvodů uvedených v §265b odst. 1, 2 tr. ř., a to ani podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění aktuálně účinném, podle něhož však obviněný dovolání vůbec nepodal, neboť nevytýkal vady spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu trpí nedostatky odpovídajícími vymezení některé z jeho tří alternativ.
23. Nejvyšší soud i při těchto závěrech vycházejících ze zákonné dikce dovolacích důvodů, jež obviněný podaným dovoláním nenaplnil, zkoumal, zda nebyla porušena pravidla spravedlivého procesu (srov. čl. 6 Úmluvy), zejména zda se v projednávané věci soudy nedopustily libovůle nebo snahy vyhnout se plnění svých povinností při zajišťování rozsahu a způsobu provedeného dokazování, protože podstatné je, zda hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Zásada volného hodnocení důkazů totiž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli, nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, aj.). Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů.
24. Posoudil-li Nejvyšší soud podle těchto zásad způsob, jakým soud hodnotil výpověď nezletilé, shledal, že nevykazuje žádné nedostatky ani vady, jež by bylo možné považovat za extrémní nebo takové, z nichž by plynula libovůle nebo neobjektivní přístup. Věrohodností nezletilé se soudy důsledně zabývaly a s obhajobou obviněného se dostatečně a správně vypořádaly způsobem, který odpovídá požadavkům na volné hodnocení důkazů vyplývajícím z §2 odst. 6 tr. ř., a své úvahy rozvedly v odůvodnění svých rozhodnutí. Jestliže obviněný vytýkal, že soudy nepřibraly znalce, aby posoudil obecnou věrohodnost nezletilé, nelze v tom, že tento důkaz odmítly, spatřovat tzv. opomenuté důkazy. Jednak je třeba předeslat, že věrohodnost vyslýchané osoby hodnotí soud (viz §2 odst. 6 tr. ř.) a případný závěr znalců o obecné věrohodnosti je jen jedním z důkazů, který soudu slouží jako podklad pro jeho závěr, jenž musí vyplývat z posouzení všech rozhodných skutečností. V posuzované věci se soudy se všemi rozhodnými okolnostmi řádně vypořádaly, zejména vysvětlily, které důkazy a jak hodnotily. Zabývaly se tím, zda lze vycházet z tvrzení uváděných nezletilou, a svůj závěr opřely o souhrn všech dalších ve věci učiněných zjištění (podkladem byly výslechy jejích kamarádů, pedagogů i pěstounky, které byla nezletilá po činu svěřena do dočasné péče). Soudy nepřehlédly ani zdánlivé změny v postojích nezletilé poté, co byla umístěna do pěstounské péče (srov. bod 10. rozsudku soudu prvního stupně a bod 8. rozsudku odvolacího soudu), které vysvětlily s tím, že nebyly shledány poznatky, že by byla v průběhu trestního řízení či v době mu bezprostředně předcházející někým ovlivňována.
25. Se všemi rozhodnými okolnostmi i potřebou případného doplnění dokazování za účelem prokázání věrohodnosti či nevěrohodnosti poškozené se soudy zabývaly a své úvahy vysvětlily (srov. bod 9. rozsudku soudu prvního stupně a body 6., 8. rozsudku odvolacího soudu). Rovněž rozvedly, z jakých důvodů obviněným navrhovaný důkaz byl zcela nadbytečný (srov. bod 8. rozsudku odvolacího soudu). Nejde tudíž o tzv. opomenutý důkaz, neboť o ten by šlo, jen kdyby o návrhu na doplnění dokazování nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, a další).
26. Nejvyšší soud shledal, že z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí plyne dodržení pravidel stanovených v §125 odst. 1 tr. ř. (srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03), a proto, když v projednávané věci nezjistil známky libovůle nebo snahy vyhnout se plnění svých povinností při zajišťování rozsahu a způsobu provedeného dokazování, uzavřel, že se nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), a dospěl k závěru, že nešlo o exces. Pravidla spravedlivého procesu proto v této věci nebyla porušena, i když je třeba zdůraznit, že ani toto právo nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu toliko právo na spravedlivé soudní řízení, čemuž soudy v posuzované věci dostály (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 2800/11, ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. II. ÚS 1067/10, či ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1326/13, aj.).
VII. Závěr
27. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal porušení pravidel spravedlivého procesu, a současně dovolání obviněného bylo podáno způsobem, který nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu