ECLI:CZ:NSS:2012:9.AS.155.2012:15
sp. zn. 9 As 155/2012 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Ing. Z.
M., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 23. 11. 2011, č. j. 496015058/315-DH, o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2012, č. j. 2 Ad 98/2011 - 32, ve věci
návrhu na ustanovení zástupce,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2012, č. j. 2 Ad 98/2011 - 32,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu, kterou
se domáhala zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“)
ze dne 23. 11. 2011, č. j. 496015058/315-DH, kterým bylo rozhodnuto o výši jejího starobního
důchodu.
Při ústním jednání před městským soudem dne 8. 8. 2012 žalobkyně požádala
o ustanovení zástupce. Tuto žádost zopakovala rovněž v rámci podání ze dne 1. 9. 2012. Městský
soud proto následně žalobkyni zaslal formulář „Prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech“, který žalobkyně vyplnila a zaslala zpět. Z předmětného prohlášení
městský soud zjistil, že jediným příjmem žalobkyně je její starobní důchod ve výši 13 271 Kč,
na základě čehož naznal, že v jejím případě byla splněna první z podmínek pro případné
ustanovení zástupce, kterou je podle §35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), skutečnost, že u žalobkyně jsou
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Druhou nutnou podmínku, kterou
je skutečnost, že její zastoupení je třeba k ochraně jejích práv, však městský soud naplněnu
neshledal. Podle městského soudu podaná žaloba splňuje veškeré náležitosti podání podle §71
odst. 1 s. ř. s., obsahuje jak označení napadeného rozhodnutí a samotného napadeného výroku,
tak žalobní body, z nichž je patrno, z jakých důvodů žalobkyně považuje rozhodnutí žalované za
nezákonné [k danému městský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 5. 2006, č. j. 4 As 335/2005 – patrně myšleno č. j. 4 Azs 335/2006 – pozn. Nejvyššího
správního soudu]. Dále městský soud podotkl, že žaloba je řádně skutkově i právně koncipovaná
a navíc obsahuje perfektní návrh výroku rozsudku. Za takové situace neměl pochybnosti
o způsobilosti žalobkyně hájit si své zájmy před soudem sama a rozhodl o tom, že ustanovení
zástupce v takovém případě není třeba k ochraně jejích práv.
Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížnost, v níž nesouhlasí se závěry městského soudu, že je dostatečně odborně zdatná
k vyřizování předmětné věci. Správnost žaloby přičítá pouze tomu, že ji opsala z veřejně
dostupných vzorů, nicméně ve vztahu k průběhu řízení nemá žádné znalosti. Obává se, že není
schopna na různé procesní situace reagovat odpovídajícím způsobem, a pro jednotlivé stavy,
které mohou nastat, nedokáže najít odpovídající vzor vůbec, či v přiměřeném čase. Trvá na tom,
že odbornou právní pomoc pro řízení o dané věci potřebuje, a proto navrhuje, aby bylo
rozhodnutí městského soudu změněno a její žádosti vyhověno.
Dříve než Nejvyšší správní soud přistoupil k samotnému přezkumu napadeného usnesení
městského soudu, podotýká, že s přihlédnutím k charakteru napadeného usnesení netrval
na povinném zastoupení stěžovatelky v řízení advokátem. Opětovné trvání na podmínce
povinného zastoupení by totiž ve svém důsledku znamenalo jen další řetězení téhož problému,
což by popíralo smysl samotného řízení, a zároveň by nesvědčilo ani zásadě hospodárnosti
a rychlosti řízení (k tomu srovnej rozsudky ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77,
a především rozsudek ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, publikovaný pod
č. 486/2005 Sb. NSS, všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou
dostupná na www.nssoud.cz).
Dále zdejší soud konstatuje, že přestože stěžovatelka důvody kasační stížnosti nepodřadila
pod důvody uvedené v §103 odst. 1 s. ř. s., z obsahu kasační stížnosti je možno jednoznačně
seznat, že uplatňuje důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, kterou spatřuje
především v nesprávném posouzení otázky potřebnosti ustanovení zástupce k ochraně jejích práv
ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s. v řízení před městským soudem. Přitom je nutno zdůraznit,
že právní subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní zákonná ustanovení je záležitostí právního
hodnocení věci Nejvyšším správním soudem a nejde proto o nedostatek návrhu, který by bránil
jeho věcnému projednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud
přezkoumal kasační stížností napadené usnesení městského soudu v intencích podané kasační
stížnosti a při přezkumu přihlédl rovněž k ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s., podle kterého
je Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti; to však neplatí, bylo-li řízení
před soudem zmatečné nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jakož i v případech,
kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. Dospěl přitom k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
Nejvyšší správní soud předně uvádí, že přestože zastoupení v řízení o žalobě před
správním soudem není povinné a nemajetnost a absence právního vzdělání na straně žalobce
samy o sobě nezakládají automaticky důvod pro ustanovení zástupce z řad advokátů, nelze
opomenout, že tento institut má funkci záruky ústavně garantovaného práva na přístup k soudní
ochraně pro účastníky nemajetné, neboť samotná nemajetnost nemůže být překážkou
pro uplatňování a hájení práv žalobce. Potřebuje-li tedy účastník řízení k hájení svých práv
zastoupení a nemá dostatečné finanční prostředky na zaplacení právních služeb, může u soudu
podat návrh na ustanovení zástupce, o kterém je správní soud povinen rozhodnout dříve, než
rozhodne o věci samé. Dospěje-li k závěru, že žalobce nesplnil podmínky pro ustanovení
zástupce, návrh zamítne, resp. zástupce neustanoví, a své rozhodnutí řádně vypořádá.
K vyhovění návrhu na ustanovení zástupce je podle §35 s. ř. s. třeba splnit dvě
podmínky. První z nich, kterou však soud v nyní projednávané věci přezkoumatelně nehodnotil,
je právě splnění předpokladu pro osvobození od soudních poplatků, tj. prokázání nemajetnosti.
Druhou podmínkou, kterou podle městského soudu stěžovatelka nesplnila, je podmínka splnění
nezbytné potřebnosti ustanovení zástupce k ochraně práv žalobce (§35 odst. 8 s. ř. s.). Ve vztahu
k této podmínce lze odkázat na bohatou judikaturu Nejvyššího správního soudu, která stanovila
několik kritérií pro posouzení této otázky. V rozsudku ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 - 64,
vyslovil Nejvyšší správní soud závěr, že „advokát bude ustanoven zástupcem účastníka k ochraně jeho
zájmů tehdy, jde-li o věc po stránce skutkové nebo právní složitou a jestliže potřeba ochrany práv účastníka
v soudním řízení vyjde najevo, např. z nekvalifikovaných podání účastníka, jímž se na soud obrací apod.
Vzhledem k tomu, že největší nároky po odborné stránce klade na účastníka řízení formulování samotného
návrhu (žaloby), navíc v poměrně krátkém časovém úseku, je právě obsahová a formální úroveň sepsané žaloby
kritériem pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka.“. K danému však přistupují další podstatná
kritéria, jež je nutno při posuzování splnění této podmínky zohlednit, mezi něž patří charakter
projednávané věci, ale i osobnostní a faktické poměry účastníka řízení, úroveň povědomí o jeho
právech v soudním procesu a vůbec o právních poměrech v České republice (k tomu srovnej
rozsudek ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003 - 46, publikovaný pod č. 108/2004 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že městský soud
se zabýval pouze částí požadavků vyplývajících z konstantní judikatury zdejšího soudu
pro hodnocení návrhu na ustanovení zástupce. Ve svém odůvodnění se totiž zabýval jen úrovní
podání stěžovatelky. Konstatoval, že žaloba obsahuje veškeré náležitosti podle §71 odst. 1 s. ř. s.,
obsahuje jak označení napadeného rozhodnutí, tak žalobní body podle §71 odst. 1 s. ř. s.,
a uvedl, že z těchto důvodů nebyl splněn předpoklad, že ustanovení zástupce je třeba k ochraně
stěžovatelčiných práv. Zdejší soud však naznal, že se v žádném ohledu blíže nezabýval i dalšími
kritérii případu, které byl povinen při posuzování splnění podmínek pro vyhovění návrhu
hodnotit. Zcela pominul ve svém rozhodnutí posouzení osobních a faktických poměrů
stěžovatelky. Především však nezohlednil skutečnost, že stěžovatelka svou žádost podala
až při ústním jednání, při němž s ohledem na průběh řízení požádala o ustanovení zástupce
z důvodu složitosti věci. Touto stěžejní otázkou se však městský soud vůbec nezabýval. Přitom
samotná skutečnost, že stěžovatelka byla schopna podat bezvadné podání, ještě bez dalšího
nemůže znamenat, že je způsobilá hájit svá práva rovněž ve všech ostatních ohledech.
Rozhodnutí městského soudu vycházející pouze z úvahy, že žaloba byla podána
v bezvadném stavu, nelze ve světle výše uvedeného považovat za rozhodnutí založené
na dostatku důvodů rozhodnutí. Zdejší soud dospěl k závěru, že takové rozhodnutí nesplňuje
požadavky na přezkoumatelné a přesvědčivé rozhodnutí. V této souvislosti odkazuje na ustálenou
judikaturu Ústavního soudu k otázce přezkoumatelnosti a přesvědčivosti rozhodnutí obecných
soudů, podle které „z hlediska stanoveného postupu (čl. 36 odst. 1 Listiny) je požadavek řádného
a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci jednou ze základních podmínek ústavně souladného
rozhodnutí“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. III. ÚS 103/99, či nález ze dne
28. 8. 2001, sp. zn. I. ÚS 60/01, všechna zde uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná
rovněž na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx). Absence řádného odůvodnění
v napadeném rozhodnutí může vést k jeho zrušení, neboť nepřezkoumatelné rozhodnutí nedává
dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně
zaručené právo na spravedlivý proces. To platí zejména tehdy, když se nedostatky odůvodnění
týkají možného porušení základního práva nebo ústavního principu, jak tomu bylo v právě
projednávané věci (k tomu srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2004,
sp. zn. II. ÚS 686/02).
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu s §109 odst. 3
a 4 s. ř. s. a s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná,
neboť rozhodnutí městského soudu shledal nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Přitom
podotýká, že nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí představuje vadu
řízení, jež se dotýká samotné zákonnosti nyní napadaného rozhodnutí a tato skutečnost je sama
o sobě důvodem pro zrušení citovaného rozhodnutí. Usnesení městského soudu proto podle
§110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. O věci přitom rozhodl bez jednání
postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud zpravidla bez jednání. Zdejší soud upozorňuje, že podle §110 odst. 4 s. ř. s.
je městský soud v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu a v souladu
s ním bude v novém řízení povinen se znovu a důkladně zabývat s ohledem na výše uvedené
všemi okolnostmi případu a znovu posoudit obě podmínky podle §35 s. ř. s., tj. podmínku
splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, jakož i podmínku nezbytné
potřebnosti zástupce k ochraně práv stěžovatelky v řízení o žalobě.
O náhradě nákladů řízení ve věci kasační stížnosti stěžovatelky rozhodne městský soud
v novém rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu