ECLI:CZ:NSS:2014:6.AS.240.2014:14
sp. zn. 6 As 240/2014 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové,
soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce:
P. Č., proti žalovanému: Okresní soud v Českých Budějovicích, se sídlem v Českých
Budějovicích, Lidická 20, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného
správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 10. září 2014, č. j. 10 A 32/2014 - 29, o zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku,
takto:
I. Návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce
se zamítá .
II. Kasační stížnost žalobce se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal dne 21. března 2014 u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu,
kterou se domáhal toho, aby soud určil, že pokyn justiční stráže Okresního soudu v Českých
Budějovicích ze dne 7. února 2014 byl ze své povahy nezákonný i neopodstatněný. Usnesením
ze dne 25. března 2014, č. j. 10 A 32/2014 - 2 vyzval Krajský soud v Českých Budějovicích
žalobce, aby do 7 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za podanou žalobu ve výši
2 000 Kč, podle položky 18 bod 2 písm. d) sazebníku soudních poplatků.
[2] V reakci na výzvu krajského soudu k zaplacení soudního poplatku z podané žaloby zaslal
žalobce soudu dne 17. dubna 2014 žádost o osvobození od soudních poplatků. Usnesením
ze dne 22. dubna 2014, č. j. 10 A 32/2014 - 11 soud zamítl žádost žalobce o osvobození
od placení soudních poplatků. Proti tomuto usnesení následně podal žalobce kasační
stížnost, kterou Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 17. července 2014, č. j. 10 As
110/2014 - 13.
[3] V návaznosti na předchozí odmítnutí kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem vydal
Krajský soud v Českých Budějovicích opětovně usnesení, kterým vyzval žalobce k zaplacení
soudního poplatku. K tomuto usnesení žalobce soudu sdělil, že soudní poplatek nezaplatí.
S ohledem k výše uvedenému vydal Krajský soud v Českých Budějovicích dne 10. září 2014
usnesení, kterým řízení zastavil.
[4] Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. září 2014,
č. j. 10 A 32/2014 - 29 brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností ze dne 18. září 2014
a domáhá se jeho zrušení. V textu kasační stížnosti stěžovatel způsobem sobě příznačným
a veskrze nesrozumitelným vytýká postupu krajského soudu nejrůznější skutečnosti,
resp. domnělé skutečnosti opřené o své představy o správnosti postupu krajského soudu.
Z celkem třiceti sedmi kasačních námitek, lze-li je tak označit, vyplývá – kromě obecného
nesouhlasu se zastavením řízení – že stěžovatel zejména nesouhlasí s důvody, pro něž jej krajský
soud neosvobodil od soudních poplatků.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve připomíná, že opakovaně vyhodnotil okolnosti,
za nichž stěžovatel uplatňuje u soudu svá práva, jako projev svévolného a účelového uplatňování
práva (viz např. rozsudek ze dne 8. března 2012, č. j. 2 As 45/2012 - 11, všechna citovaná
rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá práva uplatňuje převážně zjevně
šikanózním způsobem a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné
vedení sporu (viz rozsudek ze dne 7. června 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13). V evidenci zdejšího
soudu je vedeno ke dni 7. listopadu 2014 celkem 1 223 spisů, kde žalobce vystupuje v pozici
stěžovatele, resp. navrhovatele. Z evidence zdejšího soudu je dále patrné, že množství žalobcem
vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství
sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo být vyhověno.
Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním
obdobných či zcela identických argumentů. V podrobnostech lze odkázat na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. února 2013, č. j. 8 As 130/2012 - 10, jež stěžovatel taktéž v procesní
roli stěžovatele obdržel.
[6] Stěžovatel vytkl krajskému soudu především nesprávný postup v řízení, neuvedl
však námitky, kterými by se snažil vyvrátit rozhodný závěr krajského soudu, že řízení muselo
být pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Vzhledem ke skutečnosti, že k zaplacení
soudního poplatku ve stanovené lhůtě, ani později, nedošlo, postupoval krajský soud tak,
jak mu ukládá §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
[7] Nejvyšší správní soud podotýká, že nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační
stížnosti, protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel
opět veden snahou vést „spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné
a kasační stížnost je zcela zjevně bezúspěšná. Nejvyšší správní soud sice standardně vyzval
stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci
udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nicméně tato výzva byla zcela
zbytečná a stěžovatel na ni – ze svého pohledu „standardně“ – reagoval tak, že soudní poplatek
nezaplatí a že žádá o osvobození a ustanovení zástupce. Potvrdil tím to, co je Nejvyššímu
správnímu soudu z úřední činnosti známo (srov. např. věci vedené pod sp. zn. 8 As 71/2012
či sp. zn. 8 As 79/2012), že shora uvedené výzvy obvykle neplní svůj účel a nevedou k řádné
procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem
a zdejším soudem, který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců.
Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta
pro řízení o kasační stížnosti a následně o prodloužení lhůty k předložení plné moci udělené
advokátovi, resp. o povolení splátek soudního poplatku. Nejvyšší správní soud však tyto žádosti
zamítne z důvodu svévolného uplatňování práva stěžovatelem a jeho obstrukčnímu přístupu
k vedení řízení (viz např. usnesení ze dne 8. srpna 2012, č. j. 8 As 71/2012 - 13
a ze dne 4. října 2012, č. j. 8 As 71/2012 - 22, která byla stěžovateli doručena a jejich obsah
je mu proto znám). Výsledkem řízení pak obvykle bývá jeho zastavení pro nezaplacení soudního
poplatku.
[8] Nejvyšší správní soud nepochyboval, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se opakoval i v posuzované věci. Zamítl proto stěžovatelovy žádosti o osvobození soudního
poplatku a ustanovení zástupce a bez dalšího přímo odmítl kasační stížnost, neboť jiný postup
by byl procesně neefektivní.
[9] Obdobný postup volí v případě opakujících se zjevně nedůvodných podání stěžovatele
také Ústavní soud. Ve vztahu k povinnému zastoupení stěžovatele v řízení o ústavní stížnosti
vyslovil, že poučení o této povinnosti není nutno stěžovateli zasílat vždy v každém individuálním
řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Pokud lze vycházet
ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé
stěžovatele zpravit o zásadě povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem, setrvání
na požadavku vždy nového a totožného poučování by se jevilo jako formalistické a neefektivní
(viz usnesení ze dne 22. listopadu 2012, sp. zn. II. ÚS 4256/12, obdobně srov. usnesení
ze dne 14. listopadu 2012, sp. zn. III. ÚS 4255/12, ze dne 17. října 2012, sp. zn. II. ÚS 3748/14,
či ze dne 10. října 2012, sp. zn. III. ÚS 3747/14). Nejvyšší správní soud je toho názoru,
že uvedené závěry lze vztáhnout i na poučování o povinnosti být zastoupen advokátem
a povinnosti zaplatit soudní poplatek v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel byl zdejším soudem
poučen o těchto povinnostech nesčetněkrát, jejich existence si proto musí být nepochybně
vědom.
[10] Stejně jako v nyní posuzované věci opakovaně rozhodoval i Nejvyšší správní soud,
např. v usnesení sp. zn. 8 As 130/2012 ze dne 28. února 2013, usnesení sp. zn. 6 As 107/2013
ze dne 4. června 2013, usnesení sp. zn. 6 As 113/2013 ze dne 13. června 2013 či usnesení
sp. zn. 6 Aps 4/2013 ze dne 22. října 2013. Příznačné je, že ústavní stížnosti stěžovatele proti
těmto usnesením bez dalšího odmítl pro vady i Ústavní soud, aniž by stěžovatele vyzýval k jejich
odstranění, seznav, že by to k ničemu nevedlo (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 1632/13 ze dne
7. června 2013, usnesení sp. zn. II. ÚS 2727/13 ze dne 20. listopadu 2013, usnesení sp. zn. I. ÚS
2977/13 ze dne 8. října 2013 a usnesení sp. zn. I. ÚS 3150/13 ze dne 22. října 2013).
[11] Závěrem Nejvyšší správní soud uvádí, že si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv
a svobod, který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje
svá práva (a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního
práva v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva,
které zdejší soud vymezil např. již v rozsudku ze dne 10. listopadu 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 -
48, č. 869/2006 Sb. NSS. V této souvislosti lze rovněž poukázat na rozsudek
ze dne 30. prosince 2010, č. j. 4 As 38/2010 - 43, ve kterém Nejvyšší správní soud poukázal
na model fungování stěžovatele (občanského sdružení), založený na opakovaném podávání
žádostí o osvobození od soudních poplatků, tj. nákladů, které při jeho činnosti zpravidla vznikají
a s jejichž vznikem musel vědomě počítat. Neexistují-li pro takové jednání legitimní důvody, je
třeba jej považovat za zneužití práva zakotveného v §36 odst. 3 s. ř. s. Uvedený závěr
nezpochybnil ani Ústavní soud (viz usnesení ze dne 11. května 2011, sp. zn. I. ÚS 1131/11).
[12] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle
§46 odst. 1 písm. a) aplikovaného na základě §120 s. ř. s.
[13] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. listopadu 2014
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu