ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.166.2014:14
sp. zn. 8 As 166/2014 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému:
Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, o žalobě na ochranu před
nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 23. 9. 2014, čj. 8 A 135/2014 – 8,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Podáním ze dne 8. 8. 2014 se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem
žalovaného, který měl spočívat v porušení žalobcova práva na přístup k soudu a na zákonného
soudce, a navrhl, aby soud žalovanému přikázal obnovit stav před tímto zásahem a předat žalobu
z 3. 5. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
II.
[2] Městský soud v Praze vyzval žalobce usnesením ze dne 21. 8. 2014, čj. 8 A 135/2014 - 3,
k úhradě soudního poplatku za podanou žalobu. Žalobce následně požádal o osvobození
od soudních poplatků.
[3] Městský soud usnesením ze dne 23. 9. 2014, čj. 8 A 135/2014 – 8, žalobci přiznal
částečné osvobození od soudních poplatků, takže jeho poplatková povinnost činila 300 Kč. Soud
zohlednil velké množství soudních sporů, které žalobce vede u tohoto soudu, jejich samoúčelný
charakter a samotný postup žalobce v těchto sporech, zejména to, že žalobce zahajuje soudní
spory, o nichž ví, že v nich neuspěje, protože soudy již ve skutkově identických situacích
již několikrát rozhodly v jeho neprospěch. Soud také dospěl k závěru, že majetkové poměry
žalobce zásadně nepostačují k zaplacení soudního poplatku v plné výši. Soud však neshledal
zvlášť závažné důvody pro plné osvobození žalobce od soudního poplatku. I nemajetný
navrhovatel by se měl podílet v míře, v jaké mu to jeho poměry umožňují, na nákladech řízení,
aby pociťoval odpovědnost spjatou s vedením řízení, byť by byla výše soudního poplatku
symbolická. Soud rozhodl při zohlednění regulativní funkce soudních poplatků a s přihlédnutím
k finanční situaci žalobce tak, že žalobce je povinen zaplatit poplatek ve výši 300 Kč.
III.
[4] Proti usnesení městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodu,
že nežádal o osvobození od všech soudních poplatků. Nesouhlasil s postupem soudu, který
dospěl k závěru, že stěžovatel nemá dostatek prostředků, a přesto nepřiznal osvobození
od poplatku. Podle názoru stěžovatele si soud uzurpoval pravomoc měnit výši poplatků
a neodůvodnil, proč dospěl právě k výši 300 Kč. Tato částka není symbolická, symbolických
by bylo například 32 Kč.
IV.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem. Za situace, kdy
předmětem kasačního přezkumu je usnesení, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození
od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost,
tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, čj. 9 As 43/2007 - 77).
[9] Část kasačních námitek směřovala proti důvodům, pro které městský soud osvobodil
stěžovatele od soudního poplatku za podanou žalobu pouze částečně. Soudní řád správní v §36
odst. 3 definuje podmínky, při jejichž splnění může soud k žádosti účastníka částečně nebo plně
osvobodit od soudních poplatků; základní podmínkou je doložení, že účastník nemá dostatečné
prostředky. I přes splnění základní podmínky nedostatku prostředků lze účastníkovi přiznat
osvobození od soudních poplatků zcela pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Městský soud takové zvlášť závažné důvody
u stěžovatele neshledal, a proto jej osvobodil pouze částečně.
[10] Nejvyšší správní soud se s argumentací městského soudu ztotožnil. Jím zvolený procesní
postup považuje za rozumný a hospodárný, a to zejména s přihlédnutím k dosavadním
zkušenostem s osobou stěžovatele. Nejvyšší správní soud již opakovaně vyhodnotil okolnosti,
za nichž stěžovatel uplatňuje u soudu svá práva, jako projev svévolného a účelového uplatňování
práva (viz např. rozsudek ze dne 8. 3. 2012, čj. 2 As 45/2012 – 11). Stěžovatel svá práva
uplatňuje převážně zjevně šikanózním způsobem a soudí se pro samotné vedení sporu, nikoliv
snahou o ochranu svých subjektivních veřejných práv (viz např. rozhodnutí ze dne 7. 6. 2012,
čj. 2 As 82/2012 - 13, ze dne 28. 2. 2013, čj. 8 As 130/2012 - 10, a usnesení Ústavního soudu
ze dne 7. 6. 2013, sp. zn. I. ÚS 1632/13). Nejvyšší správní soud opakovaně potvrdil zákonnost
rozhodnutí krajských soudů, které zamítly žádost stěžovatele o osvobození od soudního
poplatku s odůvodněním, že stěžovatel zneužívá institutu osvobození od soudních poplatků
k bezplatnému svévolnému uplatňování práva k neomezenému vedení soudních sporů
(viz např. rozsudek ze dne 25. 2. 2013 čj. 2 As 28/2013 - 11).
[11] V evidenci Nejvyššího správního soudu je vedeno ke dni vydání tohoto rozhodnutí
již více než 1200 spisů, kde stěžovatel vystupuje v pozici stěžovatele či navrhovatele.
Jen od počátku roku 2014 napadlo k tomuto soudu 243 věcí, v nichž stěžovatel vystupoval jako
účastník řízení, přičemž z tohoto počtu jich bylo dosud vyřízeno, resp. rozhodnuto 205 (31 řízení
bylo zastaveno, 42 věcí bylo odmítnuto, 89 zamítnuto, pouze v 12 případech zdejší soud
napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení, zbývající věci byly
vyřízeny jiným způsobem). Z evidence zdejšího soudu je dále patrné, že množství stěžovatelem
vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pro srovnání lze uvést, že v roce 2008 bylo
u Nejvyššího správního soudu vedeno „pouze“ 22 věcí, v nichž stěžovatel vystupoval jako
účastník řízení, v roce 2010 to bylo 65 věcí, v roce 2012 již 312 věcí a v roce 2013 dokonce
399 věcí.
[12] Na vysoký počet sporů iniciovaných stěžovatelem před městským soudem poukázal
i uvedený soud v napadeném usnesení. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství
sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo být vyhověno.
Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním
obdobných či zcela identických argumentů. Charakteristické pro stěžovatele je i to, že jeho
kasační stížnosti často neobsahují konstruktivní kasační námitky ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s.,
ale pouhé výhrady, resp. domněnky a představy o tom, jaký měl být v dané situaci správný postup
příslušného soudu.
[13] Předmět sporu v nyní posuzované věci se neliší od mnoha předchozích řízení, v nichž
stěžovatel dříve podal žalobu. Tyto spory přitom nejsou takového charakteru, aby měly vztah
k podstatným okolnostem stěžovatelovy životní sféry. Netýkají se, a to ani nepřímo, jeho
majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí. Jde naopak o spory vyvolané
stěžovatelovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí. Takové spory
má stěžovatel plné právo vést. Není však důvod, aby náklady na vedení těchto sporů, které
je zásadně povinen hradit každý žalobce, za stěžovatele pravidelně nesl stát formou osvobozování
od soudních poplatků. Osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím
nemajetným osobám vést bezplatně spory podle své libosti, nýbrž zajistit, aby v případech, kdy
nemají dostatek prostředků, a přitom je na místě, aby soudní spor vedly, jim nedostatek
prostředků nebránil v účinné soudní ochraně. Takovou povahu však předmětný spor nemá
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011 - 66).
[14] Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené konstatuje, že žádost o osvobození
od soudních poplatků za podanou žalobu byla pouze dalším z řady obstrukčních nástrojů, které
stěžovatel využívá k bezúčelnému prodlužování řízení a neodůvodněnému zahlcování soudní
soustavy. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození od soudních poplatků, případně
také o ustanovení advokáta. Po zamítnutí těchto žádostí pak požádá o povolení splátek soudního
poplatku nebo posečkání s jeho platbou, resp. o prodloužení lhůty k předložení plné moci
udělené advokátovi. Správní soudy však tyto žádosti zpravidla zamítnou z důvodu svévolného
uplatňování práva stěžovatelem a jeho obstrukčního přístupu k vedení řízení (viz např. usnesení
ze dne 8. 8. 2012, čj. 8 As 71/2012 – 13, a ze dne 4. 10. 2012, čj. 8 As 71/2012 – 22). Stěžovatel
tak rozehrává písemný „ping pong“ se správními soudy, který prodlužuje soudní řízení o několik
týdnů až měsíců. Výsledkem řízení pak obvykle bývá jeho zastavení pro nezaplacení soudního
poplatku.
[15] Z toho důvodu soud nepřisvědčil ani námitce, že 300 Kč není symbolickou částkou. Tato
částka představuje pouze zlomek zákonné výše soudního poplatku a Nejvyšší správní soud
je ve shodě s Městským soudem v Praze, že tato částka je zcela adekvátní žalobcově finanční
situaci, a to i s přihlédnutím k výše uvedenému velmi častému postupu stěžovatele v soudních
řízeních.
[16] Nedůvodnou je i kasační námitka, že městský soud svévolně změnil výši poplatku.
Městský soud uvedl ve výroku ve shodě s §36 odst. 3 s. ř. s., že stěžovateli přiznává částečné
osvobození od soudního poplatku ve výši 1700 Kč, takže se jeho poplatková povinnost snižuje
na 300 Kč. Součet těchto částek činí 2000 Kč, což je zákonná výše soudního poplatku za žalobu
na ochranu před nezákonným zásahem podle položky 18 odst. 2 písm. d) sazebníku soudních
poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů.
[17] K dalším, často nepříliš srozumitelně podaným, námitkám stěžovatele lze souhrnně
konstatovat, že většina z nich není vůbec způsobilá zpochybnit věcnou správnost a zákonnost
napadeného usnesení městského soudu. Nejvyšší správní soud se jimi proto věcně nezabýval.
[18] Nejvyšší správní soud neshledal napadené usnesení nezákonné, proto kasační stížnost
zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. listopadu 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu