ECLI:CZ:NSS:2016:8.AS.78.2015:22
sp. zn. 8 As 78/2015 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátu složeném z předsedy Josefa Baxy
a soudců Lenky Matyášové, Jany Brothánkové, Miluše Doškové, Zdeňka Kühna, Barbary
Pořízkové a Aleše Roztočila v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Krajský soud
v Českých Budějovicích, se sídlem Zátkovo nábřeží 2, České Budějovice, o žalobě na ochranu
před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze
dne 2. 4. 2015, čj. 30 A 11/2014 – 26,
takto:
I. Žádost o osvobození od soudních poplatků, podaná v již zahájeném řízení, není
podáním obsahujícím úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem
ve smyslu §37 odst. 2 soudního řádu správního.
II. Věc se vrací k dalšímu řízení osmému senátu.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podáním ze dne 9. 10. 2013 se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhal, aby bylo orgánu
státní správy Krajského soudu v Českých Budějovicích zakázáno pokračovat v porušování jeho
práva na přístup k soudu a aby mu bylo přikázáno obnovení stavu před zásahem - „před svévolným
odmítnutím stvrzení předložených podání, dříve učiněných v elektronické podobě, v podatelně na 2. patře
soudu dne 15. července 2013 - obdobně v podatelně v dveřích č. 11 dne 10. září 2013“, a a by správa soudu
neprodleně zajistila, že podatelna krajského soudu bude činit úkony předepsané
v §37 odst. 2 s. ř. s.
[2] Protože stěžovatel s podáním návrhu nesplnil poplatkovou povinnost, soud jej vyzval
k zaplacení soudního poplatku; současně jej poučil o následcích spojených s nevyhověním výzvě.
Na výzvu stěžovatel reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků zaslanou
prostřednictvím e-mailu bez zaručeného elektronického podpisu. Krajský soud zastavil řízení
o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku; v odůvodnění usnesení uvedl, že nepřihlédl
k žádosti o osvobození od soudních poplatků zaslané e-mailem bez zaručeného elektronického
podpisu, protože nebyla ve lhůtě tří dnů potvrzena písemným podáním shodného obsahu
ve smyslu §37 odst. 2 s. ř. s. Krajský soud měl za to, že žádost o osvobození od soudních
poplatků je úkonem, jímž účastník disponuje dílčí částí řízení. Své posouzení opřel o názor
vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2015, čj. 3 As 225/2014 - 16.
[3] V podané kasační stížnosti stěžovatel namítá, že napadené usnesení bylo výrazem soudní
libovůle. Poukázal na skutečnost, že jak krajský soud (např. v řízeních vedených
pod sp. zn. Na 9/2013 nebo 30 A 34/2012), tak Nejvyšší správní soud (např. v řízení vedeném
pod sp. zn. 9 As 1/2015), rozhodl o jeho žádostech o osvobození od soudních poplatků
podaných e-mailem bez zaručeného elektronického podpisu. Žádost o osvobození od soudních
poplatků je dle stěžovatele procesním úkonem, kterým účastník nedisponuje řízením. Jedním
rozhodnutím Nejvyššího správního soudu nelze dle stěžovatele změnit zavedenou praxi
připouštějící podávání žádostí o osvobození od soudních poplatků e-mailem bez zaručeného
elektronického podpisu.
II. Důvody postoupení věci rozšířenému senátu
[4] Předkládající osmý senát se při předběžném posouzení kasační stížnosti zabýval otázkou,
zda je žádost o osvobození od soudních poplatků podáním obsahujícím úkon, jímž se disponuje řízením
ve věci samé nebo jeho předmětem ve smyslu §37 odst. 2 s. ř. s.; dospěl k závěru, že judikatura
Nejvyššího správního soudu je v této otázce nejednotná.
[5] První názorový proud je představován rozsudkem ze dne 20. 3. 2014,
čj. 7 As 26/2014 - 14, a ze dne 12. 2. 2015, čj. 3 As 225/2014 - 16, na který v posuzované věci
odkázal krajský soud. V rozsudku čj. 7 As 26/2014 – 14, soud uvedl k povaze žádosti
o osvobození od soudních poplatků, že se jedná o „podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením,
neboť se konkrétně jedná o podání, jímž se zahajuje řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků.
Toto řízení je sice vedeno v rámci řízení, k němuž se žádost o osvobození od soudních poplatků vztahuje, procesně
se ale jedná o samostatné řízení, jehož výsledkem je vždy vydání rozhodnutí, kterým soud rozhodne
buď o přiznání, nebo nepřiznání osvobození od soudních poplatků.“ Poukázal přitom na rozsudek ze dne
20. 12. 2012, čj. 4 Ads 41/2012 – 32, v němž Nejvyšší správní soud uzavřel, že „námitka podjatosti
představuje podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením, když se konkrétně jedná o podání,
jímž se zahajuje řízení o námitce podjatosti, resp. vyloučení soudce pro podjatost. Toto řízení je sice procesně
provázáno s (hlavním) řízením, v jehož rámci je námitka podjatosti uplatněna, formálně se ovšem jedná
o samostatné řízení zakončené zvláštním rozhodnutím.“ Stejný názor vyjádřil i třetí senát v rozsudku
čj. 3 As 225/2014 – 16: „v případě žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce
z řad advokátů se jedná o úkony účastníka, jimiž se disponuje (s dílčí částí) řízením o kasační stížnosti,
a proto je rovněž v těchto případech nutno na povinnosti uvedené v §37 odst. 2 s. ř. s. důsledně trvat.“
[6] Opačný názor Nejvyšší správní soud vyjádřil zejména v rozsudku ze dne 15. 5. 2014,
čj. 9 As 124/2014 – 13. Devátý senát považoval žádost o osvobození od soudních poplatků
za jeden z procesních návrhů, o nichž soud rozhoduje usnesením v rámci probíhajícího řízení
o žalobě, nikoliv za podání, jímž se zahajuje „řízení v řízení“. Upozornil, že i Nejvyšší správní
soud běžně rozhoduje o žádostech o osvobození od soudních poplatků podaných e-mailem
bez zaručeného elektronického podpisu (příkladem odkázal na usnesení ze dne 16. 1. 2013,
čj. 1 As 179/2012 – 26; ze dne 17. 5. 2013, čj. 2 Ans 12/2012 – 30; ze dne 26. 4. 2013,
čj. 3 Aps 2/2013 – 20; ze dne 17. 12. 2013, čj. 4 Ans 10/2013 – 21; ze dne 3. 6. 2013,
čj. 5 Aps 3/2013 – 13; ze dne 14. 1. 2014, čj. 6 As 96/2013 – 17; ze dne 7. 8. 2013,
čj. 7 Ans 7/2013 – 15; a ze dne 24. 9. 2013, čj. 9 Aps 6/2013 – 12). Dále poukázal
na to, že smyslem §37 odst. 2 s. ř. s. je „identifikace a autentizace osoby podatele“. Zvýšené nároky
na formu jsou vyhrazeny pouze pro ta podání, jejichž důležitost odůvodňuje zájem
na jednoznačné identifikaci podatele. „U dalších podání nespadajících pod §37 odst. 2 s. ř. s., která
se zpravidla váží na již zahájená řízení, se lze spokojit s tím, že podatel je dostatečně identifikován již samotným
povědomím o řízení, k němuž se podání vážou.“ Účastník žádající o osvobození od soudních poplatků
v daném řízení je již touto svou povědomostí a časovou souvislostí výzvy k zaplacení soudního
poplatku a podané žádosti o osvobození dostatečně identifikován. Trvat na doplnění žádosti
písemným podáním shodného obsahu podle §37 odst. 2 s. ř. s., věta druhá se proto jeví
nadbytečným i z hlediska smyslu daného ustanovení.
[7] Z uvedeného je patrné, že existuje rozporná judikatura Nejvyššího správního soudu
ve vztahu k posouzení povahy žádosti o osvobození od soudních poplatků. Protože se jedná
o otázku rozhodnou pro posouzení kasační stížnosti, osmému senátu nezbylo, než se obrátit
na rozšířený senát podle §17 s. ř. s.
[8] Osmý senát se přiklonil k názoru, že žádost o osvobození od soudních poplatků není
podáním obsahujícím úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem. Úkonem, jímž
se disponuje řízením nebo jeho předmětem je dle názoru osmého senátu zejména návrh
na zahájení řízení, zpětvzetí návrhu a podání opravného prostředku – kasační stížnosti a návrhu
na obnovu řízení (srov. Jemelka, L., Podhrázký, M., Vetešník, P., Zavřelová, J., Bohadlo, D.,
Šuránek, P. Soudní řád správní. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 266). Těmito úkony
se řízení zahajuje, vymezuje se jeho předmět, případně se zužuje, disponuje se opravnými
prostředky. Naproti tomu žádost o osvobození od soudních poplatků představuje procesní
návrh, jehož vyřízení nemá vliv na samotné řízení či jeho předmět. Rozhodnutí o osvobození
od soudních poplatků, případně o odejmutí osvobození, soud vydává v rámci daného řízení,
jak vyplývá i z §36 odst. 3 věta třetí s. ř. s., podle kterého soud přiznané osvobození kdykoliv za řízení
odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka
přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Žádostí o osvobození od soudních poplatků
se nezahajuje samostatné řízení. Smyslem §37 odst. 2 s. ř. s. je zvýšený důraz na přesnou
identifikaci účastníků řízení při úkonech, které nejzávažněji zasahují do jejich právní sféry,
protože se jimi disponuje řízením.
III. Posouzení věci rozšířeným senátem
[9] Podle §17 odst. 1 s. ř. s. dospěl-li senát Nejvyššího správního soudu při svém
rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného
v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, postoupí věc k rozhodnutí rozšířenému senátu.
Při postoupení věci svůj odlišný právní názor zdůvodní.
[10] Jak vyslovil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém usnesení ze dne
12. 6. 2007, čj. 2 Afs 52/2006 - 86, Sb. NSS 1762/2009, úkolem rozšířeného senátu
je sjednocovat judikaturu Nejvyššího správního soudu a je dle §17 odst. 1 s. ř. s. oprávněn
rozhodovat tam, kde mu byla věc postoupena senátem, který dospěl k závěru odlišnému
od závěru dříve vysloveného.
[11] V předložené věci není pochyb o tom, že existuje rozporná judikatura, kterou je třeba
sjednotit; jsou tak naplněny zákonné podmínky pro rozhodování rozšířeného senátu.
[12] Otázkou povahy žádosti o osvobození od soudních poplatků se zabýval rozšířený senát
již v usnesení ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014 – 19, Sb. NSS 3271/2015. V něm mimo jiné
konstatoval: „Rozšířený senát proto zvažoval, zda ve prospěch poplatkové povinnosti svědčí více skutečnost,
že i v těchto případech probíhá jakési řízení o návrhu, jenž je v zákoně primárně koncipován jako (mimořádný)
opravný prostředek proti konečným rozhodnutím krajského soudu o návrzích podaných ve věci samé (zde o žalobě
proti rozhodnutí), nebo zda má naopak větší význam skutečnost, že zde o žádné pokračování řízení ve věci samé
nejde a poplatek se za procesní návrhy podané v řízení u krajského soudu nevybírá. (…) Po posouzení věci dospěl
rozšířený senát k závěru, že řízení o kasační stížnosti zde s poplatkovou povinností spojeno není. V případě
rozhodování krajského soudu o žádosti o osvobození od soudního poplatku a o návrhu na ustanovení zástupce
(ale i o jiných procesních návrzích) totiž považuje za nejpodstatnější, že se jedná pouze o úkony učiněné
v probíhajícím řízení o žalobě, které slouží k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu.“
[13] Dle §37 odst. 2 věty první a druhé s. ř. s. podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo
jeho předmětem, lze provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě podepsané elektronicky
podle zvláštního zákona. Bylo-li takové podání učiněno v jiné formě, musí být do tří dnů potvrzeno písemným
podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží.“ Poznámka
pod čarou odkazuje na zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých
dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu).
[14] Dle §42 odst. 2 občanského soudního řádu písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné
telefaxem nebo v elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu, případně
písemným podáním shodného znění. Toto ustanovení, byť formulované od soudního řádu správního
odlišně, plní obdobný smysl jako §37 odst. 2 s. ř. s. Věcí samou se rozumí věc, která je tím
předmětem, pro nějž se řízení vede. Komentář k Občanskému soudnímu řádu (C. H. Beck,
1. vydání, 2009. str. 269) řadí mezi podání, obsahující návrh ve věci samé, žalobu, zpětvzetí
žaloby, změnu žaloby, odvolání, dovolání apod. Jedná se tedy nepochybně o ta podání, kterými
účastník řízení provádí dispozice s věcí samou, tedy ta podání, kterými ovlivňuje samotný
předmět řízení.
[15] Rozšířený senát nespatřuje důvod, proč by se v daném ohledu měl lišit režim žádosti
o osvobození od soudních poplatků dle občanského soudního řádu, umožňuje-li výklad daných
ustanovení dosáhnout shodného výsledku.
[16] Na zodpovězení otázky, zda je žádost o osvobození od soudního poplatku podáním
obsahujícím úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, závisí posouzení, zda žádost,
která nebyla podána písemně nebo ústně do protokolu, musí či nemusí být potvrzena
dle §37 odst. 2 věty druhé s. ř. s.
[17] Termín „podání“ je poměrně široký a nezahrnuje jen úkon, kterým se disponuje řízením
nebo jeho předmětem, ale i jiný procesní úkon, kterým se účastník ve vztahu k soudu domáhá
konkrétního rozhodnutí, případně soudu sděluje skutečnosti, které jsou podstatné pro rozhodnutí
ve věci. Z každého podání musí být patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci
se týká a co sleduje, musí být podepsáno a datováno. Povinnost podpisu a datování se nevztahuje
na podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu.
[18] Písemná podání obsahující návrh ve věci samé mají odlišný režim podle toho, jaký
komunikační prostředek byl k jejich zaslání použit. Důvodem pro diferencovaný přístup zákona
je snaha zajistit autenticitu podání a identitu podatele. U písemného podání, které je vtěleno
v listině a zasláno poštou, je zárukou autenticity podpis toho, kdo podání učinil. Písemné podání,
které bylo soudu sděleno telegrafem, telefaxem nebo elektronickou poštou, takovou záruku
- s výjimkou podání zaslaných elektronickou poštou a opatřených uznávaným elektronickým
podpisem - samo o sobě neposkytuje. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby podání učiněná
telegraficky, telefaxem nebo v elektronické podobě (vyjma podání podepsaného uznávaným
elektronickým podpisem) byla ve lhůtě tří dnů doplněna o chybějící náležitosti, resp. předložením
originálu nebo písemným podáním shodného znění (§37 odst. 2 s. ř. s.). Nejsou-li podání
učiněná ve věci samé ve stanovené lhůtě doplněna, soud k nim dále nepřihlíží.
[19] Povinnost doplnit podání se vztahuje toliko na podání obsahující úkon, kterým
se disponuje řízením nebo jeho předmětem. Ostatními podáními se soud musí zabývat, aniž byla
doplněna; zákon ostatně účastníkům žádnou povinnost v tomto směru neukládá.
[20] Žádost o osvobození od soudního poplatku podaná v již zahájeném řízení nelze
považovat za podání obsahující úkon, kterým se disponuje řízením nebo jeho předmětem.
Na rozhodování o těchto žádostech nelze nahlížet jako na nějaké zvláštní řízení „vnořené“
do řízení o žalobě (kasační stížnosti). Žádost o osvobození od soudního poplatku je zde jedním
z procesních návrhů, o kterém se rozhoduje usnesením vydaným přímo v rámci probíhajícího
řízení o žalobě (kasační stížnosti). Neexistuje zde tak žádné řízení, jímž nebo jehož předmětem
by se žádostí o osvobození od soudního poplatku disponovalo. Žádost o osvobození
od soudního poplatku podaná v reakci na výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku, tedy
již po podání návrhu ve věci samé, která nebyla podána písemně, ústně do protokolu, popřípadě
v elektronické formě podepsané podle zvláštního zákona, proto nemusí být potvrzována
postupem předvídaným v §37 odst. 2 s. ř. s.
[21] V daném ohledu lze poukázat na smysl §37 s. ř. s., kterým je identifikace podatele
a autenticita podání (a to skrze vlastnoruční podpis, identifikaci vlastní osoby při sepisu protokolu
či skrze elektronický podpis). Soudní řád správní požadavek zvláštní formy podání vztahuje jen
na vybraná podání, jejichž důležitost odůvodňuje zájem na formě, která umožňuje identifikaci
podatele a autenticitu podání. U dalších podání, která se zpravidla váží na již zahájená řízení,
se lze spokojit s tím, že podatel je dostatečně identifikován již samotným povědomím o řízení,
k němuž se podání váže; o identitě podatele tak nevyvstávají žádné pochybnosti.
[22] Tak tomu však nebude za situace, kdy žádost o osvobození od soudních poplatků bude
podána ještě před podáním návrhu ve věci samé. Takový postup soudní řád správní v §35 odst. 8
in fine implicitně umožňuje (požádá-li navrhovatel o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení
zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání
návrhu na zahájení řízení). V tomto případě totiž dosud není dána kvalifikovaná povědomost
o identifikaci osoby ani souvislost její žádosti s řízením, neboť návrh dosud nebyl podán.
Z pohledu smyslu §37 s. ř. s. je proto třeba v takovém případě trvat na nutnosti žádost
o osvobození od soudních poplatků potvrdit písemným podáním shodného obsahu nebo
předložením originálu.
[23] Smyslem interpretace daného ustanovení je zvýšený důraz na přesnou identifikaci
účastníků řízení při úkonech, které nejzávažněji zasahují do jejich právní sféry. Toto ustanovení
by nemělo sloužit jako samoúčelná překážka umožňující soudům nepřihlížet k úkonům účastníků,
o jejichž totožnosti nemůže být pochyb. Umělá konstrukce „samostatného“ řízení o osvobození
od soudních poplatků uvnitř „hlavního“ řízení má právě tento účinek, aniž by zároveň sledovala
jiný legitimní cíl. Nelze proto pominout podání, které obsahovalo žádost o osvobození
od soudních poplatků, jen z důvodu, že toto podání nebylo ve lhůtě 3 dnů stvrzeno písemným
podáním shodného obsahu.
IV. Závěr
[24] Rozšířený senát dospěl k závěru, že žádost o osvobození od soudních poplatků, podaná
v zahájeném řízení, není podáním obsahujícím úkon, jimž se disponuje řízením nebo jeho
předmětem ve smyslu §37 odst. 2 soudního řádu správního.
[25] Rozšířený senát podle §71 odst. 1 Jednacího řádu Nejvyššího správního soudu vrací
věc s právním názorem vysloveným výše osmému senátu k dalšímu řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. března 2016
Josef Baxa
předseda rozšířeného senátu