ECLI:CZ:NSS:2019:KONF.11.2019:13
sp. zn. Konf 11/2019-13
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy,
Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Michala Mazance a JUDr. Tomáše Rychlého, Ph.D., rozhodl
o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa pro
doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi
ním a Obvodním soudem pro Prahu 6, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního
soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 131/2013, o zaplacení 5 532 Kč s příslušenstvím: žalobkyně
O2 Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, IČ 60193336, a žalovaný
V. M.,
takto:
I. P ř í sl uš ný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6
pod sp. zn. 10 C 131/2013, o zaplacení 5 532 Kč s příslušenstvím, je so ud.
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 7. 2013, čj. 10 C 131/2013-32,
se zru š u j e.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným zvláštnímu senátu dne 2. 5. 2019 se Český telekomunikační úřad
(dále jen „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona o rozhodování
některých kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“) rozhodl tvrzený kompetenční spor
ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 131/2013.
[2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
[3] Žalovaný uzavřel se společností Telefónica O2 Czech Republic, a. s. (předchůdkyně O2
Czech Republic a. s.), smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb, na jejímž základě byl
žalovaný účastníkem telefonní stanice číslo X. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil cenu za
poskytované a vyúčtované služby spočívající v platebních transakcích ve výši 5 532 Kč, podala
žalobkyně u Obvodního soudu pro Prahu 6 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu
(podle žaloby se jednalo o „čísla začínající na 903xxxx:hry, hudba, videa,..., a 900xxxx komerční
služby“), kterým se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 5 532 Kč
s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení.
[4] Obvodní soud pro Prahu 6 návrhu vyhověl a vydal elektronický platební rozkaz, který byl
následně zrušen, neboť se jej nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.
[5] Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 7. 2013, čj. 10 C 131/2013-32, bylo
rozhodnuto, že se řízení zastavuje (výrok I), po právní moci usnesení bude věc postoupena
Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II) a že se žalovanému právo na náhradu nákladů
řízení nepřiznává (výrok III).
[6] Obvodní soud uvedl, že ve věci není dána pravomoc soudu podle §7 odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ale pravomoc Českého
telekomunikačního úřadu ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích
a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), neboť
se jedná o vztah na úseku elektronických komunikací.
[7] Navrhovatel v návrhu na řešení negativního kompetenčního sporu uvedl, že odmítá svou
kompetenci k rozhodnutí sporu o částku 5 532 Kč s příslušenstvím za poskytnuté „Platební
transakce“ vyúčtované fakturou č. X, když poukázal na §108 odst. 1 písm. g) a §129 odst. 1
zákona o elektronických komunikacích, podle nichž je povolán rozhodovat spory mezi osobou
vykonávající komunikační činnost na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně
druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených
tímto zákonem nebo na jeho základě; do této kategorie spadají i spory o úhradu za poskytnutou
službu elektronických komunikací (§64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích). Z §2
písm. a), b) a n) zákona o elektronických komunikacích navrhovatel dovozuje, že jeho pravomoc
je dána v případě sporu o otázkách souvisejících se samotným poskytováním služeb
elektronických komunikací (eventuálně o ujednáních na ně úzce navazujících), nárok z titulu ceny
za služby obsahu však dle navrhovatele takovým ujednáním není, neboť se jedná o objednávku
vůči třetí straně na poskytnutí služby nabízející obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických
komunikací poskytovatele služeb elektronických komunikací. Žalobkyně při platebních
transakcích jedná pouze jako zprostředkovatel platby mezi účastníkem a partnerem. Navrhovatel
s poukazem na usnesení zvláštního senátu ze dne 20. 4. 2011, čj. Konf 4/2011-12, ze dne 18. 5.
2015, čj. Konf 21/2014-13, ze dne 30. 7. 2015, čj. Konf 8/2015-12, ze dne 25. 10. 2017,
čj. Konf 32/2017-12, ze dne 25. 9. 2018, čj. Konf 18/2018-13, a ze dne 15. 1. 2019,
čj. Konf 16/2018-11, uzavřel, že není příslušným orgánem k rozhodnutí daného sporu, neboť se
nejedná o cenu za službu elektronických komunikací ve smyslu zákona o elektronických
komunikacích.
[8] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní
senát řídil následující úvahou:
[9] Podle §1 odst. 2 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů je negativním
kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí
v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřeli svou pravomoc
Obvodní soud pro Prahu 6 i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož
projednání je příslušný zvláštní senát.
[10] Problematikou služeb obsahu (tzv. služeb třetích stran) a příslušností soudů rozhodovat
nároky, které se jich týkají, se zvláštní senát již několikrát zabýval. Tato judikatura je přitom
konstantní a zvláštní senát nemá důvod se od ní nyní odchýlit, a proto na ni na tomto místě
odkazuje [viz usnesení ze dne 31. 5. 2010, čj. Konf 99/2009-7 („operátorské/audiotextové služby“),
ze dne 30. 11. 2011, čj. Konf 79/2011-16, ze dne 11. 6. 2012, čj. Konf 11/2012-14 („Premium
SMS“), ze dne 3. 3. 2017, čj. Konf 8/2016-13 („Eurotel Asistent“), ze dne 25. 10. 2017,
čj. Konf 32/2017-12 (platební transakce), a ze dne 19. 6. 2018, čj. Konf 8/2018-14 (uvítací melodie)].
V citovaných rozhodnutích zvláštní senát uvedl, že jde o služby, které neposkytuje
telekomunikační operátor, ale jeho smluvní partneři.
[11] Lze proto konstatovat, že v nyní projednávané věci výše uvedené vyúčtované služby
neposkytla žalovanému společnost Telefónica O2 Czech Republic, a. s., ale prostřednictvím své
sítě elektronických komunikací pouze umožnila (zpřístupnila) žalovanému užívání služeb
smluvních partnerů. Zvláštní senát tedy shledal, že předmětné služby poskytnuté žalovanému,
označované též jako „služby třetích stran“, nejsou dle §2 písm. n) zákona o elektronických
komunikacích službami elektronických komunikací. Spor o zaplacení ceny za takové služby pak
není sporem o plnění povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo
na jeho základě. Zákon v této věci nesvěřuje rozhodování Českému telekomunikačnímu úřadu,
nýbrž je tu založena obecná pravomoc soudu o věci rozhodnout (§7 odst. 1 o. s. ř.).
[12] Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů
zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci
rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené
v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem II. zrušil usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 7. 2013, čj. 10 C 131/2013-32, a odstranil tak překážku
věci rozhodnuté.
[13] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o rozhodování
některých kompetenčních sporů závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení,
v němž spor vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní] i soudy. Obvodní soud pro Prahu 6 bude tedy dále pokračovat v řízení vedeném pod
sp. zn. 10 C 131/2013, o zaplacení částky 5 532 Kč s příslušenstvím.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 8. října 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu