ECLI:CZ:NSS:2020:6.AZS.178.2020:21
sp. zn. 6 Azs 178/2020 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj) a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: S.
B., zastoupený JUDr. Petrem Novotným, advokátem, sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou
936/3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. srpna 2019 č. j. OAM-
349/ZA-ZA11-VL11-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 22. května 2020 č. j. 4 Az 52/2019 - 34
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce požádal dne 14. dubna 2019 o mezinárodní ochranu. Uvedl, že před odjezdem
z Ukrajiny žil ve L. Má obavu z povolání do armády, nechce se účastnit bojů na Ukrajině,
na vlastní oči viděl, jak se s vojáky zachází. Při pohovoru uvedl, že si asi před půl rokem
uvědomil, že by mohl být ohrožen povoláním do armády. Byl nezpůsobilý k výkonu vojenské
služby ze zdravotních důvodů, nemá vojenskou knížku. Žádné předvolání do armády osobně
nedostal, ale je všeobecně známo, že berou každého. To, že bez problémů dvakrát cestoval
do České republiky a zpět na Ukrajinu, si žalobce vysvětluje tím, že předvolání do armády
se provádí v určitých časových úsecích, a v době, kdy odjížděl z vlasti, bylo zrovna klidnější
období. Žalobce je v odvodovém věku, a přestože dosud nebyl odveden kvůli plochým nohám, je
přesvědčen, že by byl odveden, protože je nedostatek mužů, kteří by mohli bojovat. Žalobce
nechce zabíjet lidi ani se nechat zabít. Vojáci, kteří se z východu Ukrajiny vrátí, nemají žádnou
péči a jsou poznamenáni na celý život. Když špatně popisují události, jsou stíháni za smyšlené
trestné činy.
[2] Rozhodnutím označeným v návětí žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle
§12 – §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, neboť shledal,
že skutečnosti uváděné žalobcem nesvědčí o hrozbě pronásledování či vážné újmy.
[3] Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“)
rozsudkem označeným v návětí. Konstatoval, že služba v armádě je legitimní občanskou
povinností, nikoli důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Do bojů na východě Ukrajiny jsou
navíc povoláváni jen profesionální vojáci a dobrovolníci. Před vydáním rozhodnutí žalovaného
žalobce překročil odvodový věk, nikdy neabsolvoval základní vojenskou službu, neobdržel
povolávací rozkaz a byl shledán nezpůsobilým k výkonu služby, jeho povolání do armády je tudíž
velice nepravděpodobné. Městský soud dále uvedl, že konflikt neprobíhá na celém území
Ukrajiny, přičemž žalobce pochází z města L., které se nachází na západě země mimo válečné
oblasti. Incident v Kerčském průlivu, na který žalobce narážel, byl ojedinělý.
[4] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
Opět namítal, že po návratu na Ukrajinu by musel nastoupit do armády a jít válčit, což s ohledem
na strach o vlastní život nechce, je to i v rozporu s jeho vyznáním. Přestože boje probíhají
převážně ve východní části země, nelze zlehčovat ani situaci na západě, kde docházelo
k opakovaným násilnostem, jejichž oběťmi se stali nevinní civilisté. Stěžovatel konkrétně
poukázal na boje mezi vládou a Pravým sektorem v Mukačevu a výbuch dvou náloží ve Lvově.
Dále stěžovatel namítal, že rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek
důvodů a že byl nedostatečně zjištěn skutkový stav.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se dostatečně zabýval všemi důvody
sdělenými stěžovatelem v průběhu správního řízení a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Z úřední
činnosti je žalovanému známo, že v ozbrojeném konfliktu na východě Ukrajiny jsou
v současnosti nasazeni pouze vojáci z povolání a dobrovolníci. To, že je konflikt v rozporu s jeho
vyznáním, stěžovatel uvedl poprvé až v kasační stížnosti, navíc nekonkretizoval, o jaké vyznání
se jedná. Poukazy stěžovatele na kriminální jednání Pravého sektoru rovněž nejsou azylově
relevantní.
[6] Nejvyšší správní soud vyhodnotil kasační stížnost jako nepřijatelnou ve smyslu §104a
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (k výkladu
tohoto pojmu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2006
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS). Ačkoli usnesení, jímž se kasační stížnost odmítá
pro nepřijatelnost, nemusí být odůvodněno (§104a odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud stručné
odůvodnění připojuje.
[7] K obavám stěžovatele z účasti v ozbrojeném konfliktu Nejvyšší správní soud odkazuje
na ustálenou judikaturu, podle níž odmítání povinné vojenské služby není samo o sobě důvodem
pro udělení mezinárodní ochrany, není-li spojeno s reálně projeveným politickým
či náboženským přesvědčením (rozsudky ze dne 29. března 2004 č. j. 5 Azs 4/2004 - 49 či ze dne
7. srpna 2012 č. j. 2 Azs 17/2012 - 44, usnesení ze dne 17. června 2015 č. j. 6 Azs 86/2015 - 31,
ze dne 24. února 2016 č. j. 6 Azs 267/2015 - 23, ze dne 20. dubna 2016 č. j. 2 Azs 67/201 - 24
či ze dne 25. května 2017 č. j. 10 Azs 79/2017 - 32).
[8] Nejvyšší správní soud též setrvale judikuje, že vnitrostátní ozbrojený konflikt na Ukrajině
nelze klasifikovat jako totální, tedy takový, který by – s ohledem na svoji intenzitu – každého
civilistu vystavoval reálnému nebezpečí vážné újmy (například usnesení ze dne 15. ledna 2015
č. j. 7 Azs 265/2014 - 17, ze dne 31. března 2015 č. j. 4 Azs 15/2015 - 28, ze dne 30. dubna 2015
č. j. 9 Azs 13/2015 - 69, ze dne 17. června 2015, č. j. 6 Azs 86/2015 - 31, či že dne 7. srpna 2018
č. j. 10 Azs 80/2018 - 40). V takovém případě by bylo třeba, aby žadatel o mezinárodní ochranu
prokázal dostatečnou míru individualizace ve vztahu k hrozbě vážné újmy, a to např. tím,
že prokáže, (1) že již utrpěl vážnou újmu nebo byl vystaven přímým hrozbám způsobení vážné
újmy, (2) že ozbrojený konflikt probíhá právě v tom regionu jeho země původu,
ve kterém skutečně pobýval, a že nemůže nalézt účinnou ochranu v jiné části země, či (3) že jsou
u něj dány jiné faktory (ať už osobní, rodinné či jiné), které zvyšují riziko, že terčem svévolného
(nerozlišujícího) násilí bude právě on (viz zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
13. března 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68, č. 1840/2009 Sb. NSS). To se stěžovateli nepodařilo
a přesto, že si je Nejvyšší správní soud vědom složité bezpečnostní situace na Ukrajině, nemůže
přehlédnout, že vnitřní konflikt se zde geograficky ustálil ve východní části země – Doněcká
a Luhanská oblast, zatímco stěžovatel pochází ze L., který leží v západní části země, jíž se válečný
konflikt netýká (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. března 2016
č. j. 9 Azs 27/2016 - 37).
[9] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na stěžovatelovy námitky. Nejvyšší správní soud rovněž nezjistil,
že by městský soud hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[10] Krom toho, námitku, že účast v ozbrojeném konfliktu je v rozporu s jeho vyznáním,
stejně tak jako obavy spojené s činností Pravého sektoru, stěžovatel uplatnil až v kasační stížnosti,
ačkoli mu objektivně nic nebránilo učinit tak dříve. Tyto kasační námitky lze proto označit
jako nepřípustné ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Žalovaný navíc správně namítal, že tvrzení
stěžovatele o tom, že služba v armádě odporuje jeho vyznání, je tak obecné, že je prakticky
neprojednatelné.
[11] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §104a s. ř. s.
odmítl.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. srpna 2020
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu